Příběh - Celaena Sardothien

Goto down

Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Admin za Tue Aug 07, 2018 12:46 pm

 
 

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Gerold Dayne za Sun Sep 30, 2018 6:02 pm

Málokterou ženu by nazval výjimečnou. Až na jednu jedinou. K té jediné ho to táhlo víckrát, než jen na jednu či dvě noci. Byla to nebezpečná žena a to se neopovážil říct jen proto, že dostala na lopatky nebezpečného muže. Arianne Martell měla všechno, co by zajímavá žena měla mít. Měla všechno, co Gerold u ženy potřeboval a vyžadoval. Byla krásná, chytrá, náruživá, svůdná a hlavně mocichtivá. Přestože většina mužů, by vedle sebe dali přednost hloupé puťce, která jim nebude kafrat do plánů, Gerold byl přesně opačného názoru. S Arianne by neměl jen část. Měl by celé Dorne. Ona byla pravým důvodem, proč se objevoval ve Slunečním oštěpu. Trávil tam nyní více času, než bylo zdrávo. Nevšímal si toho už jen Oberyn, který stejně vyčmuchal každou nekalou myšlenku, kterou Gerold měl, on si všímal již i Doran. Viděl jejich nelibost, která ho upřímně bavila. O to víc se těšil na okamžik, kdy jim oznámí jejich zasnoubení. Určitě je neutěší myšlenka toho, že jejich děti budou krásní, krásnější než kdy byli Targaryeni.

Postával ve stínu hradeb, když si všiml skupinky dívek, které trénovali boj. Pro Dorne nic neobvyklého. Přesto některé přitom připomínali cvičené opice. Ony z toho nemají rozum, ale všichni se náramně baví. Světlé vlasy měl upravené dozadu a oděn byl pouze v lehké bílé košili a tmavých kalhotách s vysokými botami. Nic složitějšího nyní nepotřeboval. Nic víc, než velký dvouruční meč, který se mu stejnak pohupoval připevněný na zádech. Pozoroval skupinku, které by jindy nevěnoval větší pozornost. Tedy, kdyby nečekal na Arianne, které to trvalo déle než obvykle. Nemyslel si, že se zjeví každou chvílí a tak se ke skupince dívek vydal.

Přezdívaly si Píseční hadi. Dcery Oberyna Martella, přesněji bastardi. Přivedl je ke dvoru, hrdě se k nim přihlásil. Žily s ním, vyrůstaly tak, jak se většině ani nesnilo a ke všemu se učily bojovat. Čas od času se mezi nimi objevila i jiná dívka. Nikdy nepátral po tom, zda je to jen další bastard z jiného koutu Západozemí, či někdo, kdo se chce učit. Obě varianty měly svůj smysl.

Se sebevědomím úsměvem dorazil až k nim. Ruce založil na hrudi a studoval jejich pohyby. Přesněji řečeno, pohyby jedné. Byla malá, hubená a celkově spíše působila jako takové tintítko. Ne, ta nemohla být Oberynova. Necítil to z ní. Musela být nová. Její pohyby nebyly dokonalé, postrádali sebejistotu a odhodlání. „Kde jste to nedochůdče vyhrabali?“ Pobaveně nadhodil, aby si získal jejich pozornost. „Jsem tu zvyklý na ledacos, ale ona? Tak nějak nezapadá. Co jsi zač, pískle?“
avatar
Gerold Dayne

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Celaena Sardothien za Mon Oct 01, 2018 12:55 pm

Nestěžovala si, když ji její mistr poslal sem do sluncem vyhřátého Dorne. Byl by to krásně strávený čas, kdyby zde byla kvůli radovánkám, ale to nebyl důvod, proč ji sem vyslal. Byla nejoblíbenější svěřenkyní muže přezdívaného jako Král vrahů a ona byla jeho nejlepší zbraní, nejlepším vrahem. Ale i ta nejlepší zbraň potřebuje čas od času nabrousit, a to byl důvod, proč zavítala na Sluneční oštěp. Její mistr byl ochotný za její výcvik a vzdělání zaplatit jakoukoli sumu zlata, neboť byla jeho nejlepší investicí a peníze, které do ní investoval se mu koneckonců vracely. A jí, i když musela splácet to, co do ni investoval do posledního zlaťáku, stále zůstávala spousta peněz, které mohla utrácet dle své libosti. Byl krutý, ale díky němu si žila v luxusu, o kterém se jen tak nějakému sirotkovi ani nesnilo.
Tohle nebylo první místo, kam ji poslal, aby se učila místnímu způsobu boje. Už byla v jiných koutech Západozemí a dokonce i v Essosu, všude kde mohla zlepšovat své schopnosti. Oberyn Martell dlouho odolával jejímu mistrovi, který se jej snažil již dávno přesvědčit, že je Celaena hodna učit se boji a dalším schopnostem od jeho bastardských dcer, ale on svolil až nedávno. Nejen proto, že podle něj byla připravená teprve až nyní, ale taky mu musel za to její mistr dát víc nežli jen pořádnou sumu peněz. Zlatovláska věděla, že bude muset vzít každou zakázku až se vrátí na Tvrz vrahů, aby mu tenhle dluh splatila.

Odpolední slunce nelítostně pražilo a mladé šestnáctileté dívce stékal pot po celém těle, zatímco jí jedna ze snědých dívek nakopávala zadnici. Byla to ironie, vzhledem k tomu, že zabíjela pro ty nejvlivnější lidi v Západozemí, ale tady zjistila, že se má ještě sakra co učit. A tak se během lekcí vždy soustředila jak nejlépe uměla a dávala ze sebe všechno. A dnes tomu nebylo jinak, když se snažila odrážet útoky své protivnice, jež ji zasypávala jedním za druhým. Přejít do útoku se jí zatím podařilo jen jednou a ne na moc dlouho. Navíc to pekelné horko! Co by jen dala za příjemný chladný vánek u nich na Severu. Vlasy zapletené v dlouhém copu jí švihaly okolo hlavy jako ocas naštvané kočky, když mrštně uskočila stranou před dalším výpadem.

Toho nově příchozího muže by si ani nevšimla, kdyby nepromluvil a všechny dívky tak neustaly v pohybech, otáčejíc se jeho směrem. Trvalo jí nejdéle, nežli stočila pohled za jeho hlasem, rozvážně a s nakrčeným čelem. "Přivedl ji mezi nás Oberyn, je ze Severu," řekla nejstarší z dívek a pak pohlédla na plavovlasého nováčka. Cel se elegantně napřímila a pozvedla bradičku, hledíc neznámému zpříma do očí s výrazem slečinky z lepší společnosti. "Do toho vám nic není pane," pronesla zlehka s úsměvem odpověď. Bylo to tak, zodpovídala se jen Písečným hadům a Oberynovi, nikomu jinému.
avatar
Celaena Sardothien

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Gerold Dayne za Thu Oct 04, 2018 10:32 pm

Gerold se mohl jen divit, že se světlá pleť dívky dávno nepřeměnila na nevzhlednou rudou. Seveřanky tak daleko od domova většinou trpěly. Jejich kůže téměř neznala přímé slunce, a proto nikdy takové setkání nedopadlo dobře. Někoho by mohlo napadnout, že Gerold na tom není jinak, ale to byl omyl. U Gerolda za světlou pleť mohla genetika. Rod Daynů byl v tomto ohledu výjimečný. Světlá pleť, fialové nebo tmavě modré oči a vlasy tmavé nebo téměř bílé. Tak úplně nezapadali do celkového obrazu ostatních obyvatelů Dorne. Kde kdo je mohl nařknout z toho, že jsou propojeni s Targaryeny. Jenže zatímco Targaryeni přitáhli z Essosu a nesli ve své krvi odkaz Valyrie, rod Dayne v sobě měl krev Prvních lidí. Ať už Gerold na slunce nevyšel den či rok, jeho pleť se jen málokdy zabarvila do olivového nádechu.

„Tak Seveřanka,“ pronesl nakonec nahlas. Jeho myšlenky se mohly toulat všude. Věděl, že spousta lidí to nemá rádo, o to víc, pokud jim je na blízku. Nemyslel vlastně nyní ani na nic špatného. Jen tak dumal nad tím, co vlastně Oberyn sleduje tím, že přivede takovou dívku mezi své dcery. „Nevím proč, čekal bych něco jiného,“ pronesl nakonec s úsměvem na rtech. „Široká ramena, určitá výška, tvrdý výraz ve tváři a pevné svalstvo. To by byla dle mého Seveřanka. Ona? Spíš sněženka, která nedopatřením vyrostla, kde nemá.“ Prozatím se neobtěžoval mluvit přímo k dívce. Na to bude spoustu času potom. Vlastně mu ani nevadilo, že se baví s ostatními, jakoby dívka vůbec v jejich přítomnosti nebyla. Však i na ní řada dojde. A taky že došla. Hned poté, co ho velmi slušně odbyla. Bylo to jako signál. Signál, že může pošťuchovat, rýt a podkopávat nožky jen dle libosti. Nejvíce ho bavili tací, kteří mu dali pocítit, že o jeho přítomnost nestojí.

„Ne, není mi do toho nic, to máš pravdu,“ přikývl a založil si ruce na hrudi. „Ale už jsem se zeptal.“ Pokrčil nad tím rameny a vyčkával, zda odpoví, či zda ho bude ignorovat. Natočil hlavu mírně na stranu a pořádně si jí prohlédl. Ne jako objekt touhy, ale jako soupeře. Hledal na ní chyby stejně jako výhody. „Máš dobré postavení, hádám, že spoléháš na rychlost, je to tak?“ Co jiného by také mohla dělat. Hromotluk spoléhal na sílu, ti menší na rychlost a obratnost. „Nevěřím, že to řeknu,“ zadíval se na dívky v jejich společnosti. „Ale Oberynovy dcery tě v tomto ohledu naučí asi opravdu nejvíce.“ Opět se usmíval, než ho napadla skromná myšlenka. „Až budeš dostatečně vytrénovaná, mohli bychom poměřit sílu, co říkáš?“ Gerold nepatřil mezi ty, kteří by šetřili ženu, jen protože je jemnější pohlavím. Ani v realitě se s ženskýma nikdo nemazlil a on nehodlal cpát do hlavy nikomu iluze o tom, že je svět jiný. „Pokud si troufneš,“ vydechl náznak provokace, na který doufal, že se dívka chytí.
avatar
Gerold Dayne

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Celaena Sardothien za Sun Oct 07, 2018 10:59 pm

Jediným důvodem toho, proč její pleť nebyla rudá jako severské brusinky, byla lahvička oleje, který získala od jedné z místních bylinkářek. Ten chránil její jemnou pokožku před krutými paprsky jižanského slunce. Samozřejmě za něj zaplatila nemalou částku, ale to jí netrápilo. Celaena milovala pohodlí a luxus, i přes to že dokázala a byla vycvičená snášet bídné podmínky.

Stála tam, hrdě vzpřímená, nehledě na to, že o ní neznámí muž mluvil, jako by tam vůbec nebyla. Ve tváři neměla žádný výraz, jen nehybně stála, dokud jí nepoložil otázku. Otázku na kterou mu odsekla nejslušněji jak mohla, oplácejíc mu neochvějně jeho pohled. Jeho reakce jí donutila pozvednou jedno obočí. "To, ale neznamená, že vám odpovím," věnovala mu sladký úsměv neviňátka a měřila si jej při tom pohledem stejně jako on ji a ze stejného důvodu. Jen na rozdíl od něj mlčela... prozatím. Na jeho první poznatek tedy jen přikývla hlavou jako poslušný voják. "Na to spoléhám," povytáhla jeden koutek úst a složila si ruce na prsou. Spoléhala se také na to, že ji naučí jak namíchat další jedy, které ještě namíchat neuměla.
Opět pozvedla jedno obočí a sama pro sebe se mírně zasmála. "Troufla bych si, ale nemám čas na hlouposti, jsem tu kvůli výcviku, ne kvůli znuděným panáčkům," věnovala mu další široký úsměv, načež se s kočičí elegancí otočila a zamířila k malému stolku se džbánem vody, ve které plaval na plátky nakrájený citron. Zvedla jej a naplnila jednu ze sklenic, z níž se pak napila.
avatar
Celaena Sardothien

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Gerold Dayne za Sat Oct 13, 2018 11:34 pm

„Ne, to skutečně neznamená. Máš pravdu.“ Pokýval hlavou a přitom jí i jednou rukou jednoduchým gestem dal za pravdu, že výběr toho, zda něco pronese či nikoliv je skutečně jen na ní. Úsměv byl sice dokonale nevinný, ale on jí nevěřil. Někdo s takovým výrazem může jedině klamat tělem. Protože ten, kdo trénuje s Hady Oberyna Martella není ani nevinný, a už vůbec ne hodný. Její triky tak na něho nezaberou. Zcela ne teď a ani jindy. Jen další had, na kterého si musel dát pozor. Ne že by kdy Oberyna bral přehnaně vážně, ale na lehkou váhu ho taky brát nesměl.

Nepochyboval o tom, že dívka dobře zná své přednosti a v boji využívá všechno, co se naučila. Chtěl jí vidět bojovat se správným soupeřem. Dcery Oberyna byly stále příliš velké sousto, se kterým by se rozhodně neměla poměřovat. Nebo alespoň její nedostatky mohl vidět. Jenže bylo to jako poměřovat profesionála se začátečníkem. Vždy bylo potřeba alespoň nějaké shovívavosti a vyčkat, na tu správnou chvíli. Moudrý člověk se z chyb poučí, zdokonalí se a jednou… jednou vše zužitkuje v boji. Kdo před ním tedy stál? Snad moudrá dívka, která nebude fňukat nad prohrou, ale všechno přijme jako velmi drahocennou lekci.

Když už podruhé vytáhla jedno obočí, musel její gesto zopakovat. Provokace či jen pokus o stínování? To už on sám netušil. Ovšem neuniklo mu, že to praktikuje poměrně často. Asi jako on svůj sebejistý a provokativní úsměv. Nebylo nic příjemnějšího, než vyhodit lidi z rovnováhy a sledovat, jak se nesouhlasně vztekají. Občas mu stačilo jen pár slov, jeden pohled a druhou stranu vytočil do nepříčetnosti. Vzteky rudl, někdo vzteky bělal. „Tak znuděný ptáček,“ zasmál se pobaveně a vyměnil si pohledy s dívkami. Ona nejspíš vůbec netušila, kdo před ní stojí, ale to jí nemohl mít za zlé. Alespoň stále uměl překvapit. Jméno bylo to, co znal každý v Dorne, obličej ne. Jenže když všichni znají obličej, pak je to důkaz, že tu někdo tak docela nedělá dobře svou práci. „Tohle řekneš později každému, kdo tě vytáhne na souboj?“ zeptal se s upřímnou škodolibostí. „Ale ne, chápu, že někdo má potřebu si vybírat soupeře. Pak má vždy jistotu, že vyhraje.“
avatar
Gerold Dayne

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Celaena Sardothien za Wed Oct 24, 2018 3:42 pm

Když jí dal za pravdu, jen se jemně pousmála, ale nenamlouvala si, že by to snad myslel upřímně. Bylo jí jedno, co si myslí, ať už o jejích slovech nebo nevinném úsměvu. Moc dobře věděla o co mu jde. Nemusela se nijak snažit aby na to přišla, bylo to prosté. Chtěl ji jen vyprovokovat, aby učinila přesně to, co on chtěl. Znala takové muže, ty co si uvědomují svou moc, že mohou mít čehokoli se jim zachce. Někdy za to mohla jejich velmi pohledná tvář, jindy mocné jméno a v nejhorším obojí. Ona mu ovšem nedopřeje té radosti, aby se mu dostalo toho, čeho se snažil dosáhnout.

Neuniklo jí, když zopakoval její gesto a proto udělala to samé s jeho úsměvem, kterým na ni blýskal. Pak ještě se zářivým úsměvem odpověděla na jeho návrh nebo snad výzvu, dalo by se říci a odkráčela ke stolku s chladivou vodou, ve které smočila své rty. Ještě pila, když s pobaveným smíchem zopakoval to, jak jej nepřímo nazvala a tak zvedla volnou ruku se vztyčeným ukazováčkem, aby jej zarazila. Chtěla vnést připomínku i přes to, že si právě vyměňoval pohledy s ostatními dívkami. "Panáček," opravila ho, odtahujíc skleničku od rtů. "Říkala jsem, znuděný panáček,... i když slovu ptáček se taky nebráním, pokud se Vám to líbí více," pokrčila rameny s úsměvem, který jako by říkal, že je to báječný nápad. Pak na okamžik utichla, aby si mohla vyslechnout jeho další slova. Skleničku položila nazpět.
Zatvářila se raněně a nevěřícně zároveň. "Jak jste to poznal?!" Zvolala a musela si přikrýt otevřená ústa dlaní. "Mou strategii dosud nikdo neodhalil!"Dodala a pohlédla tyrkysovýma očima, pátrajíc jimi po jeho obličeji, jako by v něm chtěla vyčíst odpověď. V duchu se při tom musela smát.
avatar
Celaena Sardothien

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Celaena Sardothien

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru