Příběh - Robb Stark

Goto down

Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Admin za Tue Aug 07, 2018 1:11 am

 
 



Naposledy upravil Admin dne Sun Aug 19, 2018 5:06 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 158
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Sat Aug 18, 2018 10:46 pm

"Jistě, můj lorde," ser Davos se poklonil a vydal se po stopách svého krále. Netrvalo dlouho a stanuli před dveřmi, za nimiž vyčkával Stannis. Tato místnost byla dostatečná pro rozhovor, na nějž musel čekat až se Robb Stark uzdraví z válečného zranění a až si na něj najde trochu času. Být to někdo jiný, jistě by měl pochopení pro takové zdržení. Mladý vlk musel řešit osvobození svého otce, drancování Řekotočí i vlastní vazaly, jež dorazily. Nemohl si nevšimnout pohledů, jež jej pronásledovaly. Jistě je zajímalo, co dělá jižanský lord na Severu v době války, kdy se má starat o vlastní právo na trůn. On se o ně také staral, zde. Bylo zapotřebí spojenců a jelikož mu Renly ukradl přes dobrou polovinu vazalů, musel promyslet jiné kroky. A Sever byl vhodným místem, kde mohl hledat spojence. Zvláště potom, co mu lord Stark slíbil. Nepsaně. Jenže on jej zčásti zklamal. Nepodařilo se mu učinit, co slíbil a mohl se spoléhat jen na podmínky, jež by si mohli klást vůči sobě samým. 
Zůstal stát u stolu, nehodlal polevovat své noze. Měl své způsoby i metody a nehodlal se stát kriplem, jen protože příliš riskoval. Nepoložil ruce na desku, ani se neopíral. Stál rovně, čelist pevně sevřenou, jak se snažil bojovat s bolestí. Nehodlal ten boj vzdát. Bude bojovat až do konce a kdyby jej měla skolit, tak jedině při poslední a závěrečné bitvě. 
Dveře se otevřely a ser Davos nechal prvně vejít mladého lorda. Poté vešel za ním, dveře zavřel a šel se postavit po boku svého krále. Davos patřil na veškeré schůze. Jako svého budoucího pobočníka ho nemínil posílat za dveře jako malé dítě, které nesmí poslouchat rozhovor rodičů.
"Lorde Robbe," pozdravil jej, když k tomu měl po dlouhé době možnost. Měl pocit, že se v poslední době setkává jen s mladými lordy. Jakoby starší generace již vymírala a mladí přebírali jejich místa. Ale Renly by si měl uvědomit, že on tu stále je. A nehodlá nechat zradu prominutou.
"Chci s vámi projednat nabídku spojenectví, jelikož náš nepřítel je společný a spoléhá se na menší skupiny, jež proti němu půjdou. S větší převahou budou nelítostně rozdrceni a dostane se jim spravedlnosti," hleděl na něj přímo, též jako mluvil. Nenabídl mu místo k sezení, nebyl tu lordem, jestli se bude chtít posadit, nebude mu v tom bránit. Ale on postojí. Seděl již dlouho a nemínil nechat nohu v klidu, ačkoliv by mu mistři tvrdili opak. Ale kdo byli oni, aby věděli, co je pro něj nejlepší. Byl to jeho boj. Boj, ve kterém musel vyhrát sám, zatímco v této diskuzi si radit nechal. Jakmile to bude třeba.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Robb Stark za Sun Aug 26, 2018 12:48 pm

Ser Davos vedl Robba jeho domovem až ke dveřím místnosti, kterou si vybral jeho král k rozhovoru. Mladíka i zde doprovázel tichý čtyřnohý společník, byl jako stín Mladého vlk, něco naprosto neodlučitelného. Svůj klidný rozvážný krok a hrdý postoj si zachoval i po tom, co mu ser Davos otevřel dveře a nechal jej vejít prvního. Stannis Baratheon stál u stolu a hleděl na Robba svýma ledovýma očima, a když jej pozdravil, Robb mu pokynul hlavou. "Lorde Stannisi," odvětil na Stannisův pozdrav a došel až k oknu, které se nacházelo nedaleko od stolu a tam se zastavil, čelem k oběma mužům. Šedý vítr si mezi tím Stannise pozorně prohlížel zlatavýma očima, nasávajíc jeho pach do čenichu, aby o něm zjistil co nejvíce a podle toho určil zdali jej bude považovat za přítele nebo za hrozbu svému pánovi.  
Když Stannis přešel rovnou k věci a seznámil Robba se svými úmysly a vlastně i důvodem, proč navštívil Zimohrad, mladý lord mu po celou dobu naslouchal, opláceje mu pohled se stejnou přímostí. Jakmile domluvil, Robb pokýval hlavou nad pravdivostí jeho slov. "Jinými slovy chcete podporu Severu, aby jste mohl uplatnit svůj nárok na trůn, nemýlím-li se?" Robb také neměl ve zvyku chodit okolo horké, zkrátka byl upřímný, byla to věc kterou zdědil po matce. V jeho hlase, ale nebyla slyšet výtka, šlo o prosté konstatování. "Máte pravdu, to nemohu zapřít, ale kde mám jistotu, že nevyužijete naše spojenectví pouze ve vlastní sobecké cíle?" Byla to otázka, která byla na místě v pozici, ve které se Robb nacházel. Neznal Stannise jako člověka, nevěděl jaký je, nemohl tedy dát jen na pouhá slova, tak důvěřivý a hloupý nebyl.
avatar
Robb Stark

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Thu Sep 13, 2018 1:40 pm

Ser Davos měl dohlížet na jednání svého krále, zasáhnout tam, kde by se za jistých okolností Stannis nemohl řádně vymluvit, jak to dokázal jen pašerák. Stannis byl přímý, nebral si servítek, nedokázal uhodnout, jak na danou osobu zapůsobit. A nečinil žádné ústupky, které by byli možné pro případnou spolupráci. Přestože u Renlyho žádného ústupku učinit nešlo. Nevděčný bratr se rozhodl mu ukrást vše, co mu právem náleželo a přisvojit si to. U Lannisterů na druhou stranu žádného ústupku činit nehodlal. Dopustili se královraždy, za níž uvěznili nevinného člověka. Drželi v zajetí jeho dcery a jistě se již odvážili poslat i dopis s přímým rozkazem o pokleknutí. 
Nikterak nehnul brvou, když jej chlapec označil špatným titulem. Mnoho lordů již nebylo lordy, též jako jeden princ, již nebyl princem. Tituly se měnily a s tím se i měnily spojenectví a říše se přetvářela v chaos. Ale ser Davos se vždy chopil k opravám chyb začátečníků. Být to na něm, jednání by skončilo dříve než by začalo.
"Můj lorde, dovolte, abych vás opravil, ale mluvíte zde s jeho výsostí, Stannisem, prvního jeho jména z rodu Baratheonů," s opravou pokývl hlavou směrem ke skoro novému lordovi než řeč přenechal Stannisovi. Což nebylo dobré ve všech případech. 
"Chci podporu Severu, abych již začal sjednocovat rozdrobené části říše a aby viníci, jež jsou za to plně zodpovědni, byli potrestáni mnohem dříve," k uplatnění nároku nepotřeboval ničí pomoc. Jeho nárok byl nezvratitelný. Na trůnu seděli bastardi zplození z incestu, Robertovi praví bastardi byli stále bastardi. I kdyby měl trůn přenechat Edricovi Bouři, v jeho mladém věku by za ním stále musel někdo stát. Navíc usadit dítě na trůn byla vždy špatná volba. Nechalo sebou manipulovat nebo si činilo, co se mu zachtělo. V obou případech to bylo špatné. 
"Jaké by měli být mé sobecké cíle?" optal se ho s lehkým úšklebkem, přičemž pohybem ruky zarazil sera Davose, který se již chystal vše urovnávat. Ale jeho by zajímalo k čemu jinému by mohl využít podpory Severu než k získání trůnu a zničení společných nepřátel. Při slově "sobec" se měl téměř chuť hořce zasmát. I když tu byla jistá věc, jež vykonal v nečistém slova smyslu. 
"Popravdě, na spojení se Severem mě přivedl nepřímo lord Stark a jeho uvěznění. Nepřímo mi slíbil podporu, přestože jeho slova nemohou být jakkoliv dokázána. Ne, potom, co jsem zčásti selhal ve vyplnění jeho přání. Podařilo se mi z Králova přístaviště dostat vaši sestru Aryu, ale po připlutí na Dračí kámen utekla. Někdo jí musel pomoct, bohužel, doposud jsem viníka neobjevil," nemínil před něj předstoupit a tajit mu, co se stalo. Jeho sestra už byla nejspíše po smrti a on by to měl vědět. Osud té druhé mu musel být jasný. Jakmile nadejde čas, kdy bude moci rodit a obdaří krále šílence dědicem, již nebude k ničemu třeba. Na náhodné úmrtí byla Cersei Lannister až příliš talentovaná. A lord Eddard byl mrtvý již když s ním naposled mluvil.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Robb Stark za Mon Oct 08, 2018 10:16 pm

"Nechci zpochybňovat dědické právo lorda Stannise," řekl mladý lord pevným hlasem. "Ale žijeme v době, kdy se králem prohlašuje každý. Lorda Stannise budu tedy oslovovat jeho Výsostí až ve chvíli, kdy bude sedět na železném trůnu," pokračoval a sklouzl při tom pohledem ze sera Davose k výše postavenému muži. Uvědomoval si, že jsou to riskantní slova, ale teď byl králem Západozemí každý, kdo se jím prohlásil, co si tedy o tom měl Mladý vlk asi tak myslet. Nehledě na to, že byl v politických debatách nováčkem.

Stannisova reakce donutila Robba se na okamžik zamyslet. Nechtěl aby jeho odpovědi byly unáhlené, když si je mohl pečlivě promyslet. To ovšem neznamenalo, že by hodlal být méně upřímný a přímý. Musel uznat, že na Stannisových slovech něco je, že se v nich ukrývá pravda a dobrý důvod proč by mu měl Robb poskytnout podporu Severu. Nebyl hlupák a pro svou rodinu a lid byl ochotný udělat vše co bude v jeho silách. "To zní jako dobrý důvod proč bych Vám měl vyhovět," pronesl po chvíli zamyšleným tonem, který připomínal jeho otce, jako by v něm zbylo jen málo z toho mladíčka. Robb toužil po spravedlnosti, aby ti co uvěznili jeho otce byli potrestání, ale ještě více toužil po bezpečí pro své sestry, pro svou rodinu a celý Sever, pro jeho lid. Zlovlk stále pozoroval dva cizince zlatavýma očima, aniž by se příliš hnul od svého pána. To stříbrošedé štěně rostlo jako z vody a už nyní bylo větší, nežli obyčejní vlci.
"Trůn. Koruna a moc. Netáhnu do války kvůli železnému trůnu, ale kvůli svému lidu a sestrám, abych je ochránil před Lannistery a všemi hloupými podlými pletkami, které se točí okolo toho zpropadeného trůnu, okolo moci kterou nabízí. Mí předci umírali pro železný trůn, který nás zradil. Můj otec je uvězněn v králově přístavišti jen proto, že jej Váš bratr povolal do služby pobočníka a oni jej pak obvinili z jeho vraždy, lapili jej do léčky. Ten zatracený trůn je prokletý a já bych Vám teď měl věřit a pomoci vám jej získat... Chci mít tedy jistotu, že mě nezradíte, že nezradíte Sever,..." dal Stannisovi odpověď a každé jeho slovo při tom bylo vysloveno s neochvějnou pevností, nikoli v lítém rozčilení, ne s naprosto ledovým klidem. To jen v jeho očích sem tam zajiskřilo.
Jakmile starší lord zmínil jeho otce a sestru, mladík lehce přimhouřil oči. Aria už nebyla v Králově přístavišti? Mohla ještě žít? Mladík sevřel ruce v pěsti,
neboť jej na okamžik pohltil vztek. Jak mu mohla sakra utéct malá holka? Cítil jak se mu svírá žaludek, snad bezmocí že nemůže nic dělat, že jsou jeho sestry vydány na milost bohové vědí čemu a on může jen vytáhnout do války, jako by střílel poslepu, netušil kolik mají ještě času a zda se mu je podaří zachránit. Vztek však rychle ovládl, uzavírajíc ho pod tu chladnou severskou slupku. "Za záchranu mé sestry jsem Vám zavázán, i přestože se jí podařilo Vám utéct. Alespoň ji nemají v moci Lannisterové," Robb pohlédl muži z rodu Baratheonů do očí s upřímností, kterou měl v krvi, pak se na okamžik odmlčel.
Nežli znovu promluvil, došel až k němu, zlovlk mu byl v patách. "Myslím že Vám tedy mohu nabídnout spojenectví a podporu Severu, ale.... pod jednou podmínkou," řekl s pohledem stále upřeným do jeho očí. Byl si vědom toho, že nebude požadovat nic malého, ale dělal to pro svůj lid. A bylo jen na jeho Výsosti Stannisovi, zdali na jeho podmínku přistoupí a nebo ne.
avatar
Robb Stark

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Sat Oct 13, 2018 11:57 pm

Davos se chystal opět promluvit, ale Stannis jej přerušil. 
"Ano, prohlašuje se tak každý. Každý, jež na trůn nemá nárok. Já nehodlám získat železný trůn protože bych jej chtěl. Hodlám získat železný trůn, jelikož jsem ten jediný, kdo na něj nárok má," vrány s informací, kterou získal v Králově přístavišti, se již dávno rozlétli do všech směrů, kde hlásali jaké krvesmilstvo sedí na trůnu a vládne jejich zemi. Joffrey nebyl jeho synovcem, natož synem Roberta. Byl ohavnou zrůdností, která vznikla po spojení Cersei a Jaimeho Lannisterových. Robert měl dětí, ale pouhých bastardů, navíc se lannisterská ženština postarala o to, aby žádné z nich nadále nedýchalo. Jediný, kdo byl v bezpečí, byl Edric Bouře. Chlapec, který vyrůstal na jejich území. Ale stále bastard a dítě. Stále měl největší nárok. A nemínil ho zahodit. Bylo jeho povinností, aby napravil, co Robert zničil. A co nyní ničí šílenec na trůnu spolu s jeho dědem.
Dal Robbu Starkovi čas na rozmyšlenou. Stále to bylo dítě, které chčije trávu. Ale neměl jiné možnosti. Když šlo o spojence, Sever byl první možností. Chápal by, kdyby jej odmítl. Byl cizincem, nikdy dříve se nesetkali. Neznal jej a nemohl věřit pouze tomu, co se o něm říká. Bylo to vzájemné, přesto on tu stál a žádal o spojenectví, nebylo tak naopak. Jenže v případě, kdy odmítne, stane se jeho nepřítelem. Při dalším setkání by se k hovoru nedostalo. Jen pokud by jeden z nich padl do zajetí, ale on by raději zemřel než aby se stal válečnou kořistí. Navíc jeho by neměl, kdo vykoupit. Žádní bohatí příbuzní. Dračí kámen byl chudé a nehostinné obydlí. Měli mnoho ryb a kamenů. Ničeho jiného. A pokud se nikdo nedá uplatit rybou či kamenem, jistě by bylo lepší jej popravit než ponechat v kobce hnít. Ale to bylo samé kdyby, on mínil řešit nyní. 
Nepatrně sebou cukl, když mu nohou opět projela bolest. Přesto nadále zůstával sám. Někdo tomu mohl říkat vzdor někdo tvrdohlavost a nebo hloupost. Ale on nemínil prohrát boj s vlastním tělem. Narovnal se v zádech a letmo se podíval na zlovlka, který jejž pozoroval. Viděl cizince a možnou hrozbu pro svého pána. Nejspíše by stačilo zvýšit hlas a vlk by si to přebral po svém. Nebezpečné zvíře, které se nedá zkrotit.
"Nejsem zodpovědný za nabídku, kterou Robert učinil Eddardu Starkovi, natož za to, že ji přijal. Rozhodl se dobrovolně," vynechal slovo bratr. Již pozbylo časů, kdy Roberta nazýval bratrem. Nejspíše pouze v myšlenkách, přes ústa mu to slovo nešlo. Sic to bylo jeho bratr, stále měl možnost volby, zda jej tak bude nazývat či ne. 
"Nemám v úmyslu zradit jediné spojence, které bych nyní mohl mít. Chci zničit nepřátele, kteří říši ničí, prolévají nevinnou krev, pálí domovy. Nemám žádné vlastní ambice pro které bych musel získat trůn, abych byl králem. Ale válka bude pokračovat i nadále, dokud na trůnu bude sedět to bohy zapomenuté dítě," oči mu zkameněly, když si vzpomněl, jak dlouho je Lannisterové klamaly. Jak dlouho porušovali vše psaní i dané. Brali, že jsou nad zákony lidí i bohů. Hodlal jim ukázat opak.
Všiml si reakce mladého lorda. Ale ruce v pěst byly to jediné, co prozradilo hněv. Horká hlava ustoupila chladnému rozumu. Výbuch se nestal. Nereagoval nijak na verzi poděkování. Nečinil to z dobroty srdce. Svůj smysl to mělo a ten smysl zmizel, když mu malá vlčice uprchla.
"A ta podmínka zní?" nedal na sobě znát žádné překvapení ani hněv. Nebyl na svém území, aby si diktoval podmínky. Potřeboval stmelovat území, dokud stále nějaká jsou. A to i za určitých podmínek. Ale vždy záleželo na tom, zda se mu budou zdát vhodné.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Robb Stark za Tue Oct 23, 2018 11:27 am

Stannisova odpověď vyvolala na rtech Robba mírný úsměv, spokojený úsměv, nikoli výsměšný. Rozhodně na jeho slovech něco bylo, ale mladý muž nebyl tak naivní jak se mohlo zdát. "To je pravda, ale jak už jsem řekl... počkám až budete sedět na Železném trůnu," stál si za svým slovem severský mladík. Věřil, že by byl Stannis dobrým králem, vlastně, kdyby si to byť jen trochu nemyslel, zřejmě by neztrácel čas tímto rozhovorem.
Chvilku rozmýšlel a pak dal muži odpověď, zatímco si Šedý prohlížel oba muže. ""Netvrdím, že jste za to zodpovědný, jen poukazuji na fakt, že služba královské koruně přinesla mým předkům jen smůlu, okolo Železného trůnu se to točí nebezpečnými intrikami," uvedl svá slova na pravou míru a pak utichl, aby si vyslechl další Stannisova slova. Byla to pravdivá slova, na která nemohl nic namítnout, ba naopak musel souhlasit. "V takovém případě s Vámi mohu jen souhlasit a říci, že mi Váš postoj imponuje. Máte mou úctu, ale jestli jsou to jen hezká slova, kterými mnou chcete manipulovat,..." pohlédl na oba muže a v tom pohledu nebylo nic z dítěte. "Poznám to," dodal, k vyhrožování se snížit nehodlal.
Naštvání udusil sílou své vůle, to byla jedna z věcí, kterou snad zdědil po svém otci a poděkoval za sestru, ač na to Stannis nijak nezareagoval. Bylo mu to jedno, svědomí měl čisté, že se nechoval jako nevděčný hlupák. Zbytek je věc druhého muže.
Pak přišlo na jeho podmínku, kterou se rozhodl požadovat. Ne pro sebe, ale pro celý Sever, pro svůj lid. Stannis jej tedy vyzval, aby mu svou podmínku vyložil. Mladý vlk mu hleděl do očí, když spustil, uvědomujíc si riziko, že Stannis pravděpodobně odmítne. "Pokud Vám Sever pomůže získat Železný trůn, pokud se nám podaří vyhrát válku, požaduji pro Sever nezávislost," řekl klidným hlasem, připravený na jakoukoli odpověď. Na tu teď tiše vyčkával.
avatar
Robb Stark

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Sat Nov 03, 2018 11:01 pm

Nehodlal se dohadovat o jednom titulu, když jej čas tížil. A rozhodně by nebylo moudré urazit pána domu. Sic mu jeho mladistvá arogance a tvrdohlavost řádně lezla na nervy. Ale hodlal se ovládat. Nikdy ze sebe nedostal více než chtěl. A hodlal se toho i dále držet. Popravdě, potřeboval spojence. Na další zastávce mínil navštívit Renlyho a dát mu stejnou nabídku, u níž měl na mysli stejné rozhřešení, když  tím jeho bratr nebude souhlasit. Což bylo jasné jako obloha nad nimi. Renly našel novou hračku a nemínil se jí pustit. Ačkoliv tím činil proti své povinnosti i proti vlastní rodině. V tomhle si byli s Robertem podobní. Nehleděli nalevo ani napravo, ničili kolem sebe vše, co se k nim dostalo blíž. Co měli chránit a starat se. Pochyboval, že by království pod Renlyho vládou fungovalo. On by pohlížel jen na pozlátko, na turnaje a bály. Veškeré okolnosti mimo to by šli dalece od něj.
Skoro by až pozvedl obočí, když se na něj vytasil s větou "Poznám to." Pochyboval, že kdyby před mladým lordem stál mistrovský manipulátor, za kterého jej možná má, tak by jeho hru odhalil. Naštěstí nic nehrál, vše říkal na rovinu a očekával též rovnocenné jednání. Sám se nesnížil k tomu, aby jej podceňoval či jakkoliv snižoval jeho postavení jen pro nízký věk. Jeho zvířete se neobával, podle reakce vlka se pozná i pán. Sic mu nepřišlo moudré, aby se tu vyskytovalo tak nebezpečné zvíře, opět, byl pouze cizincem v cizím domě. Nemohl vůči tomu jakkoliv argumentovat, navíc na to nebyl ani čas. Mínil odplout do bouřlivých krajin a setkat se s Renlym.
Zda podobnou odpověď čekal? Popravdě netušil. Byl připravený spíše na plné odmítnutí, načež by mohl pouze litovat nad časem, jež ti promrhal. Nepřivedl sebou ani jednu ze sester Robba Starka a již jen kvůli tomu pochyboval o jeho spolupráci. Ale tato možnost mu jako příznivá nepřišla.
"Robert zemřel a ponechal Západozemí v rozkolu, já jej hodlám znovu sjednotit. Celé. Pokud vám to tak nevyhovuje," pokrčil rameny a učinil menší škleb. ..."budiž. Můžete přijmout spojenectví do doby než zničíme naše nepřátele. Poté se můžeme proti sobě postavit, vy a já. Ukončíme naše rozpory, aniž by musela země a její obyvatelé nadále krvácet," předal mu poněkud jinou nabídku, na kterou byl ochoten přistoupit on. Pokud se utkají a on zemře, Sever bude mít svou nezávislost, pokud přežije, země bude dál spojená a pod jeho vládou.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Robb Stark

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru