Příběh - Arya Stark

Goto down

Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Admin za Tue Aug 07, 2018 12:26 am

 
 
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Thu Oct 04, 2018 8:54 pm

Zvuk podpatků se odrážel od kamenných zdí Zimohradu. Byla v nich jistá naléhavost, kdy bylo více jak zřetelné, že majitelka těchto bot nechce přicházet o drahocenný čas. Čas, který mohla věnovat někomu jinému nebo daleko příjemnějším činnostem. Někdy měla pocit, že jako jediná z dcer lorda Starka dělá skutečně to, co se od ní očekává. Arya byla příliš divoká a nevychovaná. Odmítal být lady ať už se septa snažila sebevíc. Neměla tu její tvrdohlavost ráda, sama uměla septě odmlouvat více než dost, ale byla dámou. Vyšívala, zpívala i malovala. Tančila hovořila mluvně a diplomaticky. Připravovala se na své budoucí poslání. Poslání manželky a lady krásného hradu. A nyní to poslání bylo na dosah ruky. Mohla být stejně krásnou královnou jakou je Cersei Lannister. Měla vyrazit s otcem do Králova přístaviště jako snoubenka prince Joffreyho. A až bude dostatečně stará a bude mít tu možnost, porodí mu spoustu krásný princů a princezen. Všechny jejich děti budou mít nádherné blonďaté vlásky a světlé oči. Při té myšlence měla potřebu se usmívat. A usmívala by se i víc, kdyby ji opět v hlavě nevyvstala Arya a úkol, který jí byl přidělen.

Zastavila se u masivních dveří, které vedly do pokoje její sestry. Zaklepala na ně a bez dalšího otálení, bez vyzvání vkročila dovnitř. Dveře za sebou zavřela a rozhlédla se kolem sebe. Sestru našla na posteli a oblečení i věci, které si měla zabalit do Králova přístaviště, byly všude, jen ne vzorně uložené v truhle. „Aryo!“ okřikla jí. „Všechny ty věci mají být už dávno zabalené.“ Zavrtěla neochotně hlavou a došla k velké truhle a otevřela jí. Těžké víko se odklopilo a truhla byla úplně prázdná. Sansa se narovnala a odměřeně se na sestru zadívala. „Děláš to schválně,“ zamračila se po chvilce. „Septa ti již několikrát řekla, aby sis věci řádně přerovnala a zabalila a ty nejsi schopná to udělat. Všechno mi jen kazíš! Nevím, čím jsem si to jako tvoje sestra zasloužila, ale ihned s tím přestaň. Máme být co nevidět na cestě do hlavního města. Tímhle nás jen zdržuješ a našeho otce stavíš do nepříjemného světla. Co myslíš, že si budou vyprávět, až se dozví, že to kvůli tobě se celá cesta neustále odkládá?“ Měla na sestru skutečně zlost. Dělala všechno proto, aby její dny byly nesnesitelné a dlouhé. Neměla prince ráda a ani neměla důvod. Možná jí jen záviděla, možná byla jen moc hloupá, aby pochopila, že celá situace je důležitější než se jeví. Sansa měla být budoucí královnou a nemohla dovolit, aby na ní sestra vrhala před jejím nastávajícím špatné světlo. Ona nebyla sestře ani trochu podobná. Nejen vzhledem, ale i povahou. Nepřála si, aby si jí kdokoliv s Aryou spojoval. Co jen pak bude říkat? Bude jako královna omlouvat její prohřešky jako to dělá Cersei se svým mladším bratrem?

„Chci, aby sis teď hned zabalila věci a už se déle nezdržovala,“ intonace jejího hlasu zůstávala vážná. Byla přísná jako jejich matka, přestože v tomto ohledu měla do takové figury velmi daleko. Podvědomě tušila, že si z toho sestra nebude nic dělat. Nevezme jí vážně, ale ona si musela začít trénovat chování. Musela v lidech dokázat vzbudit respekt. Chtěla být sice laskavou královnou, ale i váženou. Ne tou, které se budou za zády smát. „Klidně ti i pomůžu, jen s tím už prosím pohni.“
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Arya Stark za Thu Oct 04, 2018 10:05 pm

Do komnaty dopadal jen tenký pruh světla, protože venku bylo zataženo. Na zem se snášely ale jen drobné vločky, které okamžitě roztály. Seveřané tomu říkali letní sníh, nic trvalého, jen připomínka toho, jaké zde panují podmínky. Přesto se Arya toužebně zadívala ven. Raději by byla tam, než aby musela být za zdmi Zimohradu. Jenže už jednou dostala nepěkné kázání od septy Mordane. Ještě ráno byla ve stájích. Poslouchala podkoního, jak promlouvá se správcem psince o úrodě a zvířatech. Malá vlčice tomu rozuměla jen zpola, ale i tak bylo daleko příjemnější poslouchat je, než aby svou pozornost věnovala septě. Služební se bavili o daleko pestřejších věcech. Jednou se oba mračili, potom se zase od srdce zasmáli. Arya si ani neuvědomovala, že by někdy viděla septu, jak se byť jen usmívá. Vlastně... několikrát ano. A pokaždé byl úsměv věnován její starší sestře. Nejdřív pochvala a potom cuknutí koutků, aby dostal kompliment na velikosti. Arya tohle přímo nesnášela.
V době, kdy musela se Sansou sedět v jedné místnosti pod bedlivým zrakem jejich vychovatelky, se cítila jako mučedník. Srovnávat jí a Sansu se rovnalo neodpustitelnému hříchu. Děvče to slýchávalo i od obyčejných lidí. Sansa byla kráska, co zdědila veškerý půvab po lady Catelyn. Krásné oči s hustými řasami, které se mohly pyšnit tullyovskou modří. Nádherné lesklé vlasy v barvě kaštanů, přesně takové, jaké měla i jejich matka. Zatímco Arya? Pacholkové jí s oblibou přezdívali Arya koňská tvář. Byla drobná, až příliš hubená, s vlasy černými jako havraní křídla, jen daleko pocuchanějšími. Nemohla se víc lišit. Lordu Starkovi se podobala ze všech dětí nejvíce. Ocelovou šeď v očích zdědila po něm. Toho si malá vlčice cenila. Krása jí nic neříkala, byla pyšná na to, že je na ní vidět jméno Stark. Přesto pro ní bylo všechno utrpením. Sansu septa chválila za krásné stehy, zatímco Arye pokaždé div nedala za uši a nikdy jí neopomněla připomenout, že má ruce kováře a ne dámy.
Kdo by se jí potom mohl divit, že nejraději svůj čas trávila někde, kde by jí ani septa nehledala? Sansa by do stájí nebo do psince nikdy dobrovolně nevkročila, na to se příliš bála o své šaty a aby z ní nebylo žádné zvíře cítit. Malé vlčici to nevadilo. Ochotně se mazlila s koni i psy. Dokonce měla nějaké vybrané, kterým nosila různé dobroty, když se jí z kuchyně povedlo něco sebrat. Teď si ale musela vystačit jen s Nymerií a tím, že se ve svých komnatách zamkne. Tedy, zamkla by se, kdyby se jí někam nezatoulal klíč. Pro její štěstí panoval na Zimohradu o něco větší zmatek než obvykle. Přijela vážená návštěva a tak se veškerá pozornost přesunula na ni. Otec si hleděl krále, Sansa neustále okukovala prince Joffreyeho. Arya pořád nedokázala pochopit, co na něm vidí. Choval se, jako by už byl sám králem, ale přitom určitě neuměl ani používat meč. Nelíbil se jí a kdyby z toho neměla velké potíže, klidně by na něj poslala Nymerii. Dokázala si představit Sansin zděšený obličej, kdyby se tak opravdu stalo.
„Jdi pryč!“ Hned, jakmile se ozvalo zaklepání, tušila Arya nic dobrého. Její domněnka se potvrdila, když se otevřely dveře a v nich se objevila zrzavá hlava. Nymeria se také otočila, aby viděla, kdo přišel, ale namísto toho, aby bránila své území, jen se mlsně olízla. Sansa jí v tomhle ohledu vůbec nezajímala. Zlovlk si už zvykl, že se sestry nemají příliš v lásce a neustále si dělají nějaké naschvály. Nebo že je přinejmenší dělá Arya, zatímco Sansa se dokázala jenom pořádně vztekat.
„Nikam jet nechci, neprosila jsem se o to!“ zaprskala na zrzavou dívku jako rozzuřená kočka. Vlastně vůbec netušila, proč musí jet taky. To Sansa prosila na kolenou. Arya nechtěla opouštět Zimohrad. Bylo jí líto, že se musí rozloučit s bratry, především s Jonem. S ním si rozuměla ze všech nejvíc, přestože byl bastardem a lady Catelyn ho ve své přítomnosti akceptovala jen z úcty ke svému manželovi. Snad právě proto, že byl Jon vyvrhelem, k sobě měli tak blízko. „Proč s královnou a tím svým Joffreyem nejedeš sama? Mohli tě zavřít do své truhly, konečně by od tebe byl pokoj!“ zavrčela. Příliš bylo, už jen když jí něco přikazovala septa. I dnes se jí dostalo podobného nákazu. Všechny šaty si měla úhledně uložit, aby si je mohla vzít s sebou. Jenže ať to dělala, jak chtěla, nikdy s tím septa nebyla příliš spokojená. A tak malá vlčice postupně ztrácela nervy i chuť odjet, ať už byla jakkoliv malá. Jedinou radost a útěchu jí poskytovalo štěně zlovlka, které s ní stálo u postele a dohlíželo na to, aby Arya nevybuchla vzteky.
„Nejvíc mi pomůžeš, když okamžitě odejdeš.“ Přimhouřila oči, jak se na ní dívala. Sansa si hrála na mnohem starší a to Aryu rozčilovalo. Nejraději by ji poslala někam, kde by si mohla v klidu vyšívat. Nebo číst knížky o hloupých princích a rytířích, co zachrańují sličné panny. Takové nesmysly měla její sestra nejraději.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Sun Oct 07, 2018 1:08 pm

„Ale otec rozhodl, že s námi pojedeš, tak přestaň odmlouvat. Chováš se, jako bys nevěděla co se sluší a patří,“ naštvala se Sansa o něco víc. Její sestra ji uměla pít krev. Měla se narodit jako chlapec a byl by svatý pokoj. Vůbec by nejraději poslala Aryu s Jonem někam pěkně daleko, ať nedělají neplechu. Jon nebyl špatný, určitě měl své dobré stránky, ale Sansa k němu zaujala nekompromisní postavení. Jak se k němu chovala její matka, Catelyn Stark, tak se chovala ona. Napodobovala jí v mnohém, byť si to občas ani neuvědomovala. A tak, přestože jí Jon nikdy nic neprovedl, nechovala se k němu dobře. Jakoby jejím bratrem nebyl ani ze setinky. Jestli se Arya rozhodla chovat jinak… ať si Jona klidně nechá jen pro sebe. Nevadilo by jí, kdyby ho již neviděla. Však to byl také jediný sourozenec, se kterým se před cestou do hlavního města ani nechtěla loučit. Stačí, že jí dobrou náladu kazí Arya, Jon to přikořenit nemusel.

„Aryo!“ okřikla svou sestru. „Nikdo mě do truhly zavírat nebude a brzy tam zavřu tebe, jestli se budeš takhle chovat,“ protočila oči a přesunula se k jejímu oblečení. Pochybovala, že by to Arya udělala sama a pořádně. Bude jednoduší to udělat za ní. Postupně začala skládat věci do truhly přesně tak, jak je skládala před chvilkou sobě. Prve boty a těžké věci. Až poté oblečení, které úhledně skládala a následně jej vkládal do truhly. Jediný faldík a nepěkný záhyb se neobjevil. Vše jakoby Sansa skládala podle pravítka. „Měla bys mi pomoc a ne jen sedět a nedělat nic,“ napomenula jí, zatímco dávala do truhly podlé šaty. „A věř, že bych s princem a královnou jela moc ráda. Dočkala bych se daleko lepší společnosti, než kterou mi budeš dělat ty.“ Dovedla si to představit. Od sestry neuslyší nic jiného než jen protestování a nadávání na všechno, co se jí nelíbí. Vždycky si myslela, že by měl otec rázněji zakročit, ale nezdálo se, že by to měl v plánu.

Když jí řekla, že jí pomůže, pokud odejde, hodila košili do truhly a naštvaně si sestru přeměřila. „Poslala mě sem septa, abych ti domluvila. Dělám to, co máš umět sama,“ ukázala rozhořčeně na truhlu, kterou stihla z poloviny naplnit. „Když mi pomůžeš a uděláš to pořádně, pak tu nebudu muset být, je to moc jednoduché,“ zavrtěla hlavou. „Nemysli si, že nemám lepší nebo zajímavější věci na práci. Mám, mohla bych se procházet s princem nebo si povídat s matkou o jihu, než se budu muset rozloučit, ale ne. Místo toho musím být tady a s tebou,“ zamračila se o to víc, než se raději zhluboka nadechla. Nesměla se zlobit ani mračit. To dívkám jako je ona nesluší. Naopak potřebovala vypadat krásně a ne si přidělávat vrásky. „Uvidíš, hlavní město se ti nakonec bude líbit. Konečně tam z tebe udělají dámu.“
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Arya Stark za Sun Oct 07, 2018 9:59 pm

Těžko říct, jestli to Sansa řekla jenom ze vzteku, ale trefila se do černého. Její mladší sestra nevěděla, co se sluší a patří. Nebo spíš naopak. Arya si vzala k srdci to, co se jí septa Mordane snažila neustále vtlouci do hlavy, ale úmyslně to bojkotovala. Proto si nad jejími slovy jen odfrkla. Starší dcera lorda Starka se snažila být lady každým coulem. Poslušně dojedla jakékoliv jídlo, nikdy v blízkosti jiných lidí nezvyšovala hlas... pokud jí samozřejmě Arya něco neprovedla. Pro malou vlčici ale neměly takové věci vůbec žádnou hodnotu. Nikdy si nepřála být vzornou lady, která se jednou vdá a bude plnit úlohu poslušné manželky. Kolikrát jen sledovala z okna bratry, jak se cvičí s meči a střílejí na terče. Kdyby jí septa nedržela u vyšívání, hned by za nimi běžela a snažila se je předčit. Tohle jí přišlo daleko důležitější, než aby uměla zpívat nebo aby četla hloupé příběhy.
„Tak to udělej! Alespoň bych měla pokoj od tvých ukňouraných řečí!“ Obvykle by se Sansa přesně v téhle chvíli otočila a běžela by žalovat otci nebo septě. Byl to jen jeden z dalších aspektů, v čem set ty dvě lišily. Arya nikdy nežalovala. Mohla se poprat se synem podkoního, aby později přišla s ošklivou modřinou na čele, zatímco by nepřiznala, kdo jí uhodil. Na Sansu se stačilo křivě podívat a už se jí to nelíbilo. Teď musela Arya přijít na to, jak jí dostat ven, protože při pohledu na to, jak se pustila do balení, které tak pracně oddalovala, v ní kypěl vztek.
„Měla by sis dát pozor na to, co si přeješ. Lvi nejsou domácí mazlíčkové. Jakmile do tebe zaklesnou drápy, nic už tě nezachrání,“ odvětila hrubě. Myšlenka nepocházela s její hlavy, ale říkal to Jon. Arya s ním samozřejmě souhlasila a nejen pro to, že to byl její nejoblíbenější bratr. Všímala si toho, jak otec obezřetně královnu sleduje. S Králem vypadal uvolněně, ale jakmile se do jejich blízkosti dostala i Cersei, zpozorněl. Nicméně to nebyla jen ona, kdo Arye nebyl sympatický. Nevěřila ani Jaimemu, ani jejich dětem. Tommen s Myrcellou vypadali neškodně, ale Joffrey... Jednou byla tak blízko, že by se trefila, kdyby po něm hodila kámen. A jeden jí zrovna ležel u nohou... Bylo jediné štěstí, že si včas uvědomila, že by nevykonala tak dobrý skutek. Joffrey si to zasloužil, ale lord Stark by potom musel řešit veškeré problémy, které by z toho vyplynuly. Pro jednou se tedy zachovala rozumně a ne naopak. Na druhou stranu, svoje rozumné chvilky si tak už vybrala.
„Umím daleko užitečnější věci, než si skládat oblečení,“ přerušila ji. Kdyby Sansa nedokázala tak moc pištět, klidně by jí přivázala ke kmenu nějakého stromu a dala by jí na hlavu jablko, jen aby jí dokázala, že se trefí tak, jak má. Do šišek na borovicích se trefila vždycky, tak proč by to nedokázala i se Sansou? Bylo to svádějící, ale odpověď moc dobře znala. Neměla starší sestru ráda, nikdy by jí ale neublížila. Zato pořádně jí vystrašit, to by jí nevadilo. Třeba by jí potom nechala v klidu dýchat a přestala by jí neustále připomínat, že je ve všem lepší. Kdyby z toho neměla Arya potíže, udělala by to samé i s Jeyne. Už jí unavovalo, jak si mezi sebou špitají, kdykoliv se kolem nich ochomýtala. Občas se jim proto pomstila třeba mrtvou myší v oblečení, ale nikdy to nebylo dostačující. Samozřejmě jen k Aryině vzteku.
„Nikdo tě tu nechce, rudovlasá ropucho,“ zabručela si pro sebe. Nymeria zvedla hlavu a natočila jí, jako by se ptala, jestli to její paní myslí vážně. Arya na ní úkosem pohlédla. Vypadalo to, že se má zlovlk o něco lépe, než ona sama. Nymerii nikdo do ničeho nenutil, ba ani malá vlčice, když jí učila různé povely. Zlovlk vždycky brzy pochopil, co po něm chce a tak nebylo zapotřebí ráznějšího vedení. A rozhodně nemusela poslouchat, jak moc by si přálo starší Starkovo děvče trávit čas se svým vyvoleným. Jen jeho jméno působilo Arye nevolnost. Postupně začínala vidět rudě a Sansa ne a ne odejít.
„Dámu? Ty chceš vidět dámu? Ze mě?“ Obrátila pohled k ní. Oči jí přitom padly na těžký svícen stojící na stolku u postele. Aniž by nad tím dvakrát přemýšlela, skočila po něm, pevně ho popadla a rozběhla se proti Sanse. Z hrdla se jí přitom začal drát zlověstný a především velice hlasitý křik. Nemínila sestře ublížit, jen jí chtěla dostat pryč. Proto nezpomalila a hnala se po ní dál v domnění, že se dá rudovláska na útěk. A kdyby zůstala stát, tak by ji povalila na zem a utekla by sama. Zlovlk už byl také v pozoru, ale rozhodně neplánoval Sansu chránit. Nymeria jenom vyčkávala, co udělá její paní a jestli nebude zapotřebí jí následovat pryč.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Sat Oct 13, 2018 10:47 pm

„Jenže princ Joffrey je hodný. Lev je také král zvířat a s tou přichází jistá moudrost. Ne všichni chtějí jen ubližovat. Moudrý král neubližuje, ale spravedlivě vládne. Však uvidíš, co všechno se změní, až na trůnu bude sedět on.“ Sansa byla králem skutečně zklamaná. Byl to hrozný muž. Hlasitý a věčně opilý. Litovala královny, že s ním musí být, ale zároveň obdivovala, že to vydrží. Litovala jeho koně, když přijel na Zimohrad. Chudák kůň ho sotva nesl. Joffrey ale s tím hrozným mužem neměl naštěstí nic společného. Podědil to nejlepší z Lannisterů. Díky bohům. Být jako Robert, mohla se Sansa děsit, co jednou z jejího snoubence bude. Otec jí mnohokrát vyprávěl příběhy o králi Robertovi. O jeho statečnosti, síle i odvaze. Vyprávěl, jak pohledný byl, stejně jako zmiňoval jeho hrdinské činy. Sansa si představovala krásného krále. Dlouhého s postavou jakou má otec. Delší hnědé vlasy, modré oči a možná plnovous, který by upozorňoval na jeho věk. Představovala si ho k v krásném oblečení s korunou na hlavě. Ale jakoby čas neměl vliv a on se na Zimohradu objevil přesně tak, jak si ho otec pamatoval. Jenže čas k němu nebyl tolik shovívaví. Za ty roky se změnil v tlustého opilce. Viděla, jak laškoval se ženami přímo před královnou. Plácal je po zadku, smál se a pil jeden pohár za druhým, zatímco do úst cpal maso. Vůbec mu nevadilo, že mu víno i pivo teče po bradě, a že má mastnou pusu i prsty. Opravdu strašlivý muž. Joffrey ale takový nebude.

„Vážně?“ Otočila se na Aryu, když řekla, že umí užitečnější věci. „Umíš něco z toho, co má umět lady? Běhat venku pocuchaná a od bláta, mlátit se klacky, to dělají kluci nebo prosťáčci. Ale ty nejsi jedno ani druhé.“ Zavrtěla nad tím hlavou. Opravdu jen ostuda. Vlastně by se ani nedivila, kdyby prince vyzvala na souboj. Robb a Joffrey trénovali na nádvoří šerm. Robb byl popravdě o něco lepší, ale byla to pro prince pohnutka k tomu, aby více cvičil. I Sansa každou chybu chtěla odstranit a pilovat tak dlouho, dokud nebude dokonalou dámou. Navíc byl Joffrey mladší než Robb, a tak se nemohla divit, že byl její bratr o něco lepší. „Proč musíš být tak divoká? Otci přiděláváš jen starosti, stejně jako matce. Už tak se matka strachovala o bratra a on…“ náhle se zarazila. Povzdechla si a zadívala se do země. Prsty si chvilku pohrávala s jemnou látkou jednoho kapesníčku. Pochopitelně jí bylo Branna líto. Matka mu tolikrát zakazovala lézt po střechách a on stejně neposlouchal. Lezl, kam neměl a nakonec mu noha podklouzla či se nedržel dost pevně a teď… teď se báli všichni. Byť by to nahlas neřekla, nechtěla, aby sestra dopadla stejně. Jednou se bude zase prát a pak se jí stane něco špatného. Bude z toho malér, nepříjemnost a rodiče se budou strachovat ještě víc, než teď musí. Kdyby tak Arya dělala co má. Rodiče by přišli alespoň o jednu starost.

Když jí ale Arya nazvala rudovlasou ropuchou, naštvala se. Otevřela pusu v údivu a přitom se zamračila. Nadechla se a jakoby nemohla uvěřit, co sestra řekla. „Jaká ropucha?“ Okřikla jí a rty přitiskla k sobě. Prohlédla si jí od hlavy k patě a přemýšlela, jakou poznámku by mohla zasadit ona jí. „To říká někdo, kdo má koňskou hlavu?!“ Doufala, že jí alespoň trochu urazí, jako urazila ona jí. Nebyla žádnou ropuchou, dbala na sebe. A vůbec, kdyby Arya nezačala, ani Sansa by něco tak ošklivého neřekla. Věděla, že Arya nemá ráda, když jí někdo říká, že má koňskou tvář. Jenže Sansu v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než právě toto.

„Ano, chci ze své sestry vychovanou dámu,“ pronesla rázně a stále se zvýšeným hlasem. Jak ale Arya popadla svícen, dostala strach. Sestra se k ní rozeběhlas odhodláním a Sansa pochybovala, že zastaví. „Aryo, polož to!“ Křikla a dala se na útěk. Neutekla ale z pokoje. Místo toho oběhla stůl, aby se na ní sestra nedostala. „Hned to polož a nech mě být!“ varovala jí. Zrychleně dýchala, jak se začala bát. Nejistě přešlápla na místě. Kdyby se k ní Arya rozeběhla, pravděpodobně by oběhla stůl. Mohly obě skončit v nekonečné honičce kolem stolu, kdy ani jedna nebude chtít přestat.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Arya Stark za Sun Oct 14, 2018 2:31 pm

Ušklíbla se nad tím, jak se nad princem Sansa rozplývala. Na rozdíl od své starší sestry v něm Arya neviděla ani kapku toho skvělého, o čem básnila ona. V jeho očích nespatřila nic dobrého a výjimečného chování si taky nevšimla. Hezky se choval akorát k Sanse, nikdo jiný ho vůbec nezajímal. Už jen podle toho soudila, že to zase tak dobrý král nebude. Měla s čím porovnávat, jejich otec sice nebyl král, ale strážce severu. Vždy si vyslechnul stejnou měrou jak lordy, tak obyčejné lidi. Kdokoliv potřeboval pomoct, udělal, co bylo v jeho silách. Ale Joffrey? Zajímal se jenom o Sansu a k ostatním se choval hrozně.
„Kéž bych byla! K čemu je tobě zpěv a knížky o rytířích?“ Jako dívka se cítila Arya velice omezená. Cokoliv jí bavilo nebo vypadalo dobře, to ona dělat nesměla. Buď jí v tom bránila přímo septa nebo se jí na paty nalepila Sansa s Jeyne. Vlastně jí udivovalo, že teď přišla sama bez své věrné přítelkyně. Jenže dvě se vykazovaly ven daleko hůř než jedna. I tak byla komnata najednou nepříjemně malá. To už se stávalo, když se Starkova děvčata sešla v jedné místnosti. Pokud se kolem nich nacházelo víc autorit, žádná z nich si nedovolila vůči té druhé něco říct nebo jen naznačit. Ale jakmile osaměly, nic je nedrželo zpátky. Byl to věčný boj, který neměl vyhlídky na brzký konec.
„Proč musím být tak divoká?“ zopakovala zamračeně její otázku, jako by nevěřila vlastním uším. „Jsem Stark! Starkové jsou divocí. Stejně jako zlovlci.“ Když se Sansa pustila do Aryi s takovým argumentem, nezbývalo nic jiného, než se vytasit s něčím, o co se mohla malá vlčice opřít. Otec jí často říkával, že jí připomíná zesnulou sestru. Lyanna byla stejně nezkrotná a v lecčem převyšovala své bratry. Kdyby ještě žila, určitě by u ní Arya nalezla útočiště a pochopení. Sansa byla i v tomhle ohledu odlišná. Staré bohy uctívala snad méně než ty nové. Po vzoru své matky se chodívala modlit do malého septa, které nechal lord Stark kvůli jižanské víře své manželky postavit. Arya jí přitom nejednou viděla. Kdyby jí neznala, hádala by, že se na jihu i narodila.
„Musíš mluvit o Branovi?“ Tentokrát se opravdu zamračila. Ptala se mistra, kdy se bratr probudí, ale ani on netušil. Jen se snažil Aryu utěšit. Říkal jí, že se Branovi dozajista něco hezkého zdá a až bude čas, tak otevře oči. Nic bližšího jí neprozradil. Celý Zimohrad našlapoval kolem Brana po špičkách, bylo to citlivé téma. Rodina Starků vždy držela pevně semknutá a o malého lorda se báli všichni. Arya mu věřila, věděla, že se probere. Otázkou ovšem zůstávalo, kdy to bude.
„Koňskou hlavu možná, ale alespoň vypadám jako opravdový Stark! Narodila ses vůbec do správné rodiny?“ Handrkovat se mohly dlouho, ale teprve teď začínalo jít do tuhého. Arye se přirozeně nelíbilo, jak jí Sansa nazvala. Netušila, kdo s tím přišel jako první, ale Arya koňská tvář se vžila. Protáhlý obličej zdědila po Nedovi. Sansině kráse rozhodně nedokázala konkurovat, ale na první pohled bylo jasné, o koho se jedná. Tmavé vlasy a šedé oči provázely Starky po generace. Ze všech dětí to byla právě malá vlčice a Jon, kteří byli lordu Eddardovi nejvíc podobní. Jako malou to Aryu zneklidňovalo a často se musela ptát, jestli taky není bastardem. Byl to právě Jon, kdo jí nejčastěji uklidňoval, že se nemusí bát. Později se z toho stal dobrý důvod, proč sestře nezávidět všechno, co na ní bylo hezké.
„Nejsem žádná dáma,“ zavrčela Arya. Bylo to jedno z posledních varování, které mělo Sanse naznačit, že je nejvyšší čas odejít. Nymeria si položila hlavu a dál sledovala zápolení obou děvčat. I kdyby jí Arya poručila, aby se Sanse zakousla třeba do nohy, zřejmě by to neudělala. Někde zaslechla, že byl její zlovlk stejně divoký jako ona, ale pravda to nebyla. Nymeria sice neuměla všechny povely, ale ani se z ní nestávala krvelačná bestie. Na okamžik toho Arya zalitovala, ostré zlovlčí zuby by Sansu z jejího soláru určitě vystrnadily. Takhle musela vzít všechno do svých rukou.
„Tak odsud okamžitě odejdi!“ Sice byla hbitá a mrštná, jenže Sansa dovedla dělat delší kroky. Ale ty rozhodně nevedly správným směrem. Nejdřív to vypadalo, že Arya uspěje a vyžene sestru ven, její naděje však brzy vyhasla. Sansa zatočila a... rozhodně jí nepřišlo, že by se chystala k odchodu. Ani tak jí ale vlčice neposlouchala a svou zbraň z ruky nepouštěla. Byla připravená jí třeba uhnat, jen aby osaměla. Dostala se ke stolu, ale šance na to, že by se dostala až k Sanse, moc vysoká nebyla. Bohové ovšem stáli na její straně. Na stole stál talíř, který ještě nikdo neodnesl. Zůstal an něm krajíc chleba, po kterém Arya chňapla. Kousek z něj odtrhla, vytřela jím zbytek po pečeni a proti Sanse ho hodila. Obvykle mířila dobře a teď si dala záležet, aby se trefila do obličeje, nejhůře na krk. Však ona sestru pryč dostane.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Mon Nov 05, 2018 9:32 pm

„Zpěv patří ke vzdělání dámy, to ví přeci každý. Stejně jako vyšívání a malování. Tobě to možná připadá zbytečné, ale každá lady by to měla umět. A knížky o rytířích? Mám je prostě ráda. Je to pěkné čtení.“ Vychrlila ze sebe několik argumentů. Nejraději by k Arye přešla a sama by jí uštědřila výchovný pohlavek. Ale Sansa taková nebyla. Sestru by popravdě nikdy neuhodila, přestože jí to jednou či dvakrát napadlo. Jenže v tomto ohledu věděla, že není ani otec ani matka. Navíc žádná žena by neměla nikoho bít. Bylo to nedůstojné, ošklivé a pro zoufalce. Na nikoho by Sansa nebyla schopná vztáhnout ruku. To ovšem neznamenalo, že nepoví otci o chování své mladší sestry. V tomto ohledu bude očekávat spravedlivý trest. Jenže kdo ví, jestli se jí otec vůbec zastane a bude stát na její straně. Někdy měla pocit, že nikdy nemůže dostat to, co si nejvíce přeje. O vše musela úpěnlivě prosit a teprve pak se jí většinou zadařilo. To otec byl k Arye dle všeho o něco benevolentnější.

„Jenže Stark jsi také jen z poloviny. Také jsi po matce Tully a na to bys neměla zapomínat. Lidé z Řekotočí navíc určitě nejsou tak divocí jako zlovlci.“ Pronesla konec své věty skoro až posměšně a přitom nad tím zavrtěla hlavou a protočila oči. Arya někdy zcela ochotně ignorovala to, že má v sobě i něco jiného, než je krev Starků. Ano, obě děvčata se narodila na severu a nesla jméno nejvýznamnějšího rodu. Přesto téměř všechny Starkovi děti získaly daleko více z rodu své matky. Ať už šlo o měděné, kaštanové nebo hnědé vlasy a modré oči. Jen Arya jaksi vybočovala. Stejně jako Jon. Sansa se díky tomu často zmítala mezi tím, zda je více seveřankou nebo jižankou. Místo kde se narodila, ale zajisté nebude i místem, kam se provdá. To věděla už před tím, než otec souhlasil se zasnoubením mezi ní a princem Joffreym.

Že promluvila o Branovi jí zamrzelo. Nechtěla vtáhnout do pokoje až takovou atmosféru. O bratra měla strach, tak jako všichni. Přestože uměla poměrně šikovně své pocity ohledně něho skrýt. Nebylo to tak, že by na bratra nemyslela, že by se nestrachovala o jeho život, či že by se nemodlila k bohům. Přesto měla hlavu plnou jinačích věcí. Branovi neměla jak pomoci. Jeho osud byl v rukou bohů. Starých i těch nových. Ona mohla jen doufat, modlit se a jinak nezapomínat na vlastní život. Ale k tomu jí dost pomáhala její kamarádka. Jejich rozhovory se nyní točili kolem všeho, co zahrnovalo hlavní město a také prince.

„Narodila!“
Okřikla jí. „Všichni nemůžeme vypadat jako náš otec,“ zamračila se a ruce přitom sevřela v pěsti. Jenže rychle pomyslela na to, že takhle se dáma nechová. Krátce zavřela oči. Napočítala v duchu rychle do deseti a stisk rukou povolila. Vydechla si a podívala se na Aryu. „Tak vypadám více jako Tully, ale mě to ani trochu nevadí, abys věděla,“ pronesla rázně a zavrtěla hlavou. Nehodlala se stydět za to, že podědila krásu své matky. Sansa si byla jistá, že jejich matka musela být nejkrásnější ženou v Řekotočí. Ať už matka, septa nebo příbuzní, všichni chválili to, jak Sansa roste do krásy. Byla za to vděčná a doufala, že jí nikdy nepotká nic, co by jí zošklivilo. Přeci jako královna musí být krásná. Krásná jako Cersei Lannister.

„To tedy opravdu nejsi dáma, ale měla bys být. Kdy už to konečně pochopíš?! Nenarodila ses jako kluk tak si na něj přestaň hrát.“ Znovu se zamračila a téměř sestru pohledem probodávala. Přišlo jí, že mluví s pařezem. Nebo pěkně dutým stromem. Arya byla hrozně nepřizpůsobivá. Pořád si hledala cestičky k tomu, aby porušovala pravidla. Septě utíkala a pak s bratry střílela z luku. Copak to bylo normální u dívky jejího postavení? Rodičům by se jistě ulevilo, kdyby byla alespoň z poloviny jako Sansa.

Stihla jen vytřeštit oči, když se k ní přiřítil mastný kus chleba. Nejenže nestihal uhnout, ten ohyzdný kousek jí ještě zamazal. Nejprve se mastná šťáva rozprskla na jejím čele, než se kus chleba odlepil a spadl jí na šaty. Živůtek, dokonce i suknici si zamazala od hnědého sosu. Zrzavá dívka se neubránila zhrozenému výkřiku. Oči třeštila na své šaty, než se rozzuřeně podívala na svou sestru. „Aryo! Ty jsi tak pitomá! Podívej, cos provedla! Moje šaty jsou úplně zničené! Jsi tak hloupá a všechno jen kazíš!“ Křičela na ni ve vzteku ošklivá slova. Nechtěla se hnědého sosu ani dotknout, aby ho po šatech nerozmazala ještě víc. I tak bylo potřeba, aby se převlékla. Takhle jí nikdo nesměl vidět. „Byla bych radši, kdybys vůbec nebyla mou sestrou! Měla bys lítat po lesích jako ti zlovlci, protože nejsi víc než divoké zvíře, které se nenaučilo chovat!“
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Arya Stark za Tue Nov 06, 2018 11:13 pm

Na okamžik se v její tváři usadila nevěřícnost. Už měla být zvyklá na to, že Sansa si stojí za vším zbytečným a malicherným. Aniž by o tom tušila, žertoval o ní dokonce i Jon. Nijak zle, kdyby se to náhodou doneslo k nepovolaným uším, ale přesto sdíleli na starší Starkovu dceru stejný názor. Poslušně opakovala všechno, co omýlala septa, anebo se chvástala svými stehy. Arya byla mladší a pravděpodobně by měla být i ta naivnější. Měla by viset sestře na rtech a snažit se dělat všechno pro to, aby byla úplně stejná. Nicméně bohové rozhodli jinak a ona se podobala spíš svým bratrům, děvče nebo ne.
„K čemu ti bude malování a zpěv? Budeš Joffreyemu zpívat před spaním na dobrou noc, aby ti potom nechrápal do ucha?“ Nad tou představou se ušklíbla. Z jedné strany by se nejraději otřásla odporem, ale myšlenka na chrápajícího krále jí nutila se smát. Koutky úst jí tak zacukaly, ale v očích jí přetrvávala zloba. Sansa se jí neustále snažila přesvědčit o tom, jak moc jsou neužitečné věci k užitku. Však se jí taky pokusila při jedné lekci vyšívání píchnout jehlou, ale septa Mordane se otočila akorát včas, aby Arya ze svého záměru upustila. Trable si dokázala způsobit sama, starší sestru k tomu vůbec nepotřebovala.
„To by vysvětlovalo, proč se pořád chováš jako líný pes. Ale jestli tak moc toužíš po tom, aby bylo vidět, komu ses narodila, nech si udělat vlastní znak. Třeba vlka s rybou v tlamě.“ Přimhouřila přitom oči, jako by ji varovala. Ve skutečnosti se o rodových znacích bavila s Jonem. To jeho napadlo, že by měly mít Starkovy děti svůj vlastní znak. Malá vlčice navrhla právě tenhle. Nevlastní bratr se jenom zasmál a pocuchal jí vlasy v milém gestu. Nebral to vážně, za to Sansu to mohlo dopálit. Arya málem dodala, že to ona by byla oním vlkem a Sansa rybou... Ale musela si něco nechat na později, kdyby do ní nepřestala rýpat. To pro změnu nenechávalo chladnou mladší dívku. Sansa k otci a septě mluvila sladkým hláskem, ale sotva se otočili, na ni spustila úplně jinou notou.
„Vidím, že ti to nevadí. A taky čekám, až ti nasněží do nosu, protože ho nosíš tak vysoko.“ Nebylo to jen o milých rysech ve tváři. Ale vzhled jako by vypovídal o všem. Už jen v něm tkvěla bezedná propast, která sestry nemilosrdně rozdělovala. Sansa se pyšnila nádherou, osvojila si způsoby hodné dámy jejího postavení. Bezchybný účes, dokonalé šaty. Arya chodila téměř vždy pocuchaná, špinavá a leckdy i s roztrženým oblečením, které se jí zachytilo o větvičku, když šplhala po stromech. Pojem dobré vychování jí říkal asi tolik, jako dovednost zpěvu. Opravdu se měla narodit spíš jako chlapec, ušetřilo by to jak trápení její, tak i všech okolo.
„A ty ses nenarodila jako septa, tak si na ni přestaň hrát!“ zopakovala po ní svým způsobem. Sansa se nechala rozčílit ledasčím a to z ní dělalo snadný terč. Kdyby byla Arya nesmělou dámu, tak jak si její sestra přála, pravděpodobně by sklopila hlavu a polykala hořké slzy. Jenže ona se cítila spíš jako zlovlk a svůj šedý pohled upírala do chrpové modři tullyovských očí. Nebála se jí, přestože bylo Starkovo děvče naproti ní starší a o hlavu větší. Ve skrytu duše totiž věděla, že kdyby došlo k nejhoršímu a ona se musela proti Sanse vrhnout, přeprala by ji. Kvůli dětským šarvátkám, do kterých se s bratry zaplétala, uměla uhodit. Sansa by zvládla jenom plakat, aniž by k tomu měla opravdový důvod.
Rty malé vlčice se roztáhly do úsměvu, když její střela zasáhla svůj cíl. Trefila se daleko lépe, než doufala. Sansa dostala, co si zasloužila. Ale její vytřeštěný výraz Aryu donutil, aby se zasmála. Nechtěla, ale z hrdla jí stejně uniklo několik hýknutí. Cítila se spokojeně, protože dala sestře jasně za vyučenou. Bylo jen něco, co Sansa nesnášela z celého srdce, ale najednou už nevypadala jako urozená mladá dáma, nýbrž jako pašík. Nymeria ze svého místa natáhla hlavu a zavětřila Sansiným směrem. Vůně masa se k ní donesla, přestože zrzavou dívku zasáhl jen kousek chleba.
„Ale ty vypadáš hůř než čuňata v chlívku,“ odsekla jí rozjíveně. Konečně dosahovala toho, o co jí šlo. Sansa ztrácela trpělivost a její odchod vypadal velice nadějně. Jenom na talíři už nezbylo nic, čím by Arya mohla svůj počin přiživit. Nakonec se ale na Sansu podívala a povytáhla obočí. Chvíli nic neříkala, jen na ní upírala pohled. Jako by ji ranilo, co řekla.
„Jak si přeješ. Ale vyřiď to i otci.“ Otřela si ruce do šatů a dlaní klepla o stehno. „Nymerie!“ zavelela, než vyběhla ven. Věděla, že toho bude její sestra litovat. Z otce měla velký respekt, větší než jeho ostatní děti. A na to Malá vlčice spoléhala. V mžiku tak proměnila jejich hádku na Sansinu vinu. Zlovlk neváhal, okamžitě se zvednul a oběhnul Sansu, aby mohl následovat svou paní. Vůči zrzavé dívce Nymeria nic neměla, ale její slovo nemělo proti Arye žádnou váhu.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Arya Stark

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru