Příběh - Bastian

Goto down

Příběh - Bastian

Příspěvek pro Admin za Tue Aug 07, 2018 12:16 am

 
 

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Sat Aug 18, 2018 9:24 pm

Bolesť prechádzala celým jeho telom no aj napriek tomu nedal na svojej tvári poznať ani lenjednu emociu. Predsa len musel byť na bolesť zvyknutý. Nemohol dopustiť aby ho to zložilo na zem a on by sa zmietal v bolesti od rána do rána. Ako by to vôbec pomohlo? Niekto si možno myslí, že počas zomierania je účinné vykričať si hlasivky na maximum a potom následne vykašliavať niekoľko slín spojených s krvou. No on takým nebol, aspoň nie v tejto chvíli.
Sedel na nepohodlnom stole, možno ak by na sebe nemal tmavé nohavice, ktoré boli na prvý pohľad hrubé ako hrošia koža, určite by pocítil priamo vo svojom zadku niekoľko nepríjemných triesok. No a ako by potom musel reagovať? Určite by nedovolil aby muž, ktorému sa aj tak napokon musel zveriť do rúk pozeral na jeho holý zadok a možno si predstavovať okamihy, kedy by boli osamote. No počkať! Veď práve v tejto chvíli boli osamote..

Bastian sa musel hlasno nadýchnuť a tú myšlienku, ktorá mu spôsobila zimomriavky na pokožke jednoducho vyhodiť. Nechcel myslieť na niečo, čo sa mu takmer okamžite obracalo v krku. Tak napokon si len galantne rozopol košeľu a následne sa pozrel na ranu, ktorá sa nachádzala na jeho bruchu.
„ nie je to až také zlé ako som si myslel.“ Povedal pričom vedel, že tú myšlienku vyslovil nahlas. Možno človek pri pohľade na jeho tvár a pri počutí jeho slov by si pomyslel, že to je len škrabanec, ktorý treba len prelepiť no v skutočnosti to bola hlboká rana, ktorá mu nedávala spávať. Samozrejme mohol dúfať, že sa to zahojí, nemusel chodiť za žiadnym človekom, ktorý by mu mal pomôcť no nakoniec by zomrel v bolestiach.

Muž, ktorý bol o niečo nižší ako on sa na neho len pozrel a nepovedal ani len jedno slovo. Na miesto toho si so sebou zobral niekoľko prístrojov, ktoré vyzerali ako na kastráciu a následne si prisadol k Bastianovi.
„ myslím si, že by som mal aj pomaly úž ísť..“ povedal Bastian  no ruka muža na ramene ho uzemnila.  Zatvoril oči, chcel to mať čo najskôr za sebou trvalo to niekoľko minút, kedy niekoľkokrát sykol od bolesti. V momente, kedy sa napokon chlap postavil a povedal, že to je všetko Bastian si vydýchol. Nechcel sa na ranu ani len pozrieť aj napriek tomu, že už videl mnoho mnoho škaredých vecí. Nemal dostatok peňazí na to aby mu zaplatil no vedel, že to vždy ide aj iným spôsobom. . Predsa len už mal niekoľko skúsenosti s tým, zobrať si všetko po čom len túžil. Nebolo pre neho ťažké niekoho zlákať na to zaplatiť za jeho služby. Po tom ako ukázal chlapovi na druhú miestnosť, kde ho mala čakať odmena vedel, že bude mať niekoľko desiatok minút čas na to aby sa po tomto mieste vôbec mohol porozhliadnúť.

„ počkajte. Nemyslím si, že bude správne so sebou zobrať si aj ten hábit. Predsa len vieme, že nechceme aby sa nejakým spôsobom umazal..“ povedal Bastian pričom zoskočil zo stola a bolestivým pohybom sa k nemu priblížil. Nepovedal už nič na miesto toho mu venoval jeden pohľad a pomohol mu z plášťa na ktorom bolo niekoľko škrvn od krvi. Neprišlo mu to nechutné, predsa len krv bola niečo čo mal na rukách už niekoľko rokov.
Po tom ako sa muž vzdialil a on mal možnosť sa vžiť do jeho situácie, takmer okamžite sa obliekol do habitu, ktorý mu veľmi nesedel no aj napriek tomu na svojej tvári vyčaroval vážny výraz. Hovorí sa predsa, že oblečenie robí človeka a v jeho prevedení v tejto chvíli to bola úplná pravda.
Prešiel k stolíku, k drevenému stolíku a následne sa pozrel na niekoľko vecí. Nôž, ktorý vyzeral celkom prijateľne by určite predal za výhodnú cenu. Už už si ho chcel dať do svojho tmavého kabátu, ktorý mal prehodený cez stoličku, keď v momente kedy to najmenej čakal niekto zaklopal na dvere.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sun Aug 19, 2018 4:07 pm

Do Západozemí připlula za jediným účelem. A ten se neukrýval v dalším rádcování muži, jež o to zpočátku nestojí. Nebylo jí příliš při chuti, že na ní každý hleděl jako na kus masa. Mnozí jí poslouchali jen z toho jednoho prostého důvodu, kdy jí chtěli dostat pod sebe. Ale ona měla svou hrdost. Nebyla jako mnohé kněžky, které lákaly na svá těla, aby je jiní poslouchali. Ona si uměla zjednat pozornost. Věděla, na jakou notu zahrát, aby se z její hrudi přesunuli o něco výše a přestali myslet jen na to, co je pod šaty. Radila inteligentním lidem, ale i hlupákům. A u těch bylo zvykem, že je nezajímaly rady ani varování. A poté skončili tak, jak jim předpověděla. Jak jí Pán Světla poodhalil kousíček z budoucnosti. I střípky stačily k důkladnému varování. Jenže tu byli i tací, jež jí hnali od prahu, jen co jí spatřili. Takových v Essosu nebylo mnoho, zato byli hojně rozšíření v Západozemí. Nechtěla si okamžitě vydobít nechtěnou reputaci a držela se při zemi. Obcházela zemi v plášti, s kápí přes hlavu. Jako kterákoliv jiná potulná žena. Až na to, že ona měla do náhodné potulné ženy daleko. Zvlášť bohatá róba dosti prozrazovala. Navíc ne veškerá místa byla bezpečná a na jisté části si musela shánět menší doprovod. A ten doprovod se dal uplatit jednou jistou věcí. Kdyby z toho alespoň měla to, po čem vždy toužila. Místo znechucení, pocitu špíny a nechuti k sobě samé. 
Upřímně vždy byla alergická na slovo "děvka" a její odrůdy. I neemotivní pohled jí vždy zkameněl, ale málokdy si mohla dovolit něco říct. Či zaútočit. Byla poslušnou služebnou Pána Světla, žádnou bojovnicí či rváčem, jež by mohl druhému po každé urážce vyhřeznout střeva. A sic byla znalá v jedech, jisté osoby jednoduše nemohla zabít. Když si to Pán Světla nepřál, musel žít až do doby, dokud sloužil svému účelu. A někdy to pro ní bylo až příliš dlouho.
Hodlala si odpočinout od konverzací, kde se jevila chytřejší než dobrá polovina mužů, přestože jí každý považoval za hloupou ženu, jež nemá dělat nic jiného než roztahovat nohy. Západozemí pro ní skýtalo nové možnosti. Zvláště když se jí k uším donesla jistá informace o velice nadaném mistrovi. Hlavou jí stále prolétávala slova, jež jí pověděl Benerro, ale nemínila se vzdát. Dříve nechá své kosti ohlodávat vlky než by utekla z boje s vlastním tělem.
Jeden z vesničanů ji doprovodil ke srubu mistra Grendela, poté co mu dala lék pro jeho dceru. I tímto způsobem se dalo platit. Ale ne každý toho využíval. Dorazila ke dveřím a slušně zaklepala. Nevyčkávala vyzvání a vešla. Letmo přelétla chatrné obydlí a sundala si kápi z hlavy. Až poté jí zrak padl na mladého muže v mistrovském hávu. Byl mírně od krve, čerstvé krve, zřejmě někomu pomohl do hrobu nebo z něj.
"Mistr Grendel?" rozhodla se ujistit. Mohlo se jednat o jeho učně. A s učněm nemínila nic řešit. Ve vesnici jí neprozradili žádné detaily, jež by jí mohli pomoct. Třeba věk nebo jak mistr vypadá. Tudíž se musela spoléhat jen na svou intuici. A na mírné přehrávání, kdy se pokusí bojovat se svou nevyspalostí. I když se jí pod očima rýsovaly černé kruhy.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Mon Aug 20, 2018 2:46 pm

Meno, ktoré žena vyslovila sa mu vrylo do pamäte. Predsa len to bolo v tejto chvíli jeho meno. Konečne mal meno, ktoré malo niečo znamenať. To meno za ktorým ľudia chodili pre rady a on v tejto chvíli pocítil, že by sa na malý moment mohol zahrať menšiu hru. Nebol tým človekom, ktorým bol pred malým okamihom. Jeho oči sa mierne zúžili do priamych čiarok a chôdza bola o niečo ťažšia ako keby sa chcel pokúsiť naznačiť, že na svojich pleciach sa mu nachádza mnoho povinností.
„ očakával som váš príchod, madam.“ Nemohol ju predsa len osloviť menom. Ako by aj mohol? Mohol by si nejaké vymyslieť a dúfať, že sa do neho trafí no to by bola nesmierne veľká náhoda aj pre niekoho, ako bol práve Bastian.
Neunikol mu pohľad na dámu, ktorá sa nachádzala momentálne v miestnosti. Mohol povedať pravdu. Povedať, že mistr sa nachádza vo vedľajšej miestnosti a vychutnáva si spoločnosť ľahkej dámy, ktorá mala podobných mužov pod palcom už dávno pred týmto stretnutím.
,, nemusíte sa ničoho báť, nachádzame sa tu spoločne sami.." keby len vedela, že v skutočnosti to boli len slová, ktoré nič neznamenali. Tie slová, ktoré neznamenali nič len jedno klamstvo no s tonom, ktorým to povedal a pohľadom, ktorým prešiel po celej miestnosti by bolo len málo ľudí, ktorí by mu neverili. On sám bol ten, kto sa posadil na drevenú stoličku, ktorá bola v kúte a dúfal, že nemá na svojom tele nejaké zranenie o ktoré by sa musel postarať. Možno by to bolo obtiažne, možno by celá miestnosť bola pohltená výkrikmi bolesti no aj tak by to napokon dopadlo samotnou smrťou. Nebol žiadnym človekom, ktorý by sa uchádzal o miesto nejakého liečiteľa, ktorý by mohol zachrániť niekomu život. On bol práve tým človekom, kto ten život často bral.

On sám sa posadil len z toho dôvodu, že nevydržal stáť na mieste príliš dlho. Nechcel aby si všimla ten fakt, že sa stále pridržiava o jeden bok len sa zbavil bolesti. predsa len si mohol všimnúť, že na jeho habite sa nachádzali čerstvé krvavé škrvny, ktoré znamenali len jediné. Rana, ktorú nechcel v tejtochvíli ani len vidieť opäť krvácala a on mal pocit, že každý jeden centimeter jeho pokožky sa trhá na tie najmenšie kúsočky. Bolo mu avšak povedané, že nezomrie. že to nie je jedno z tých zranení, ktoré by ho mohli priviesť o život. Je to len jedno z tých zranení, ktoré ho na pár dlhých dní zastaví a on bude musieť odpočívať.
Nechcel aby si myslela, že je nejakým podvodníkom aj napriek tomu, že by to mohlo napadnúť každého jedného človeka, ktorý nie je veľmi dôveryhodným. Bastian aj napriek tomu ako sa snažil nevyzeral ako postarší muž, ktorí by dokázal dávať rady iným ľudom. Ako by aj mohol? ved on sám rozprával s ľuďmi málo. Dokázal hovoriť so ženami, pochváliť im ich krásu. Dokázal hovoriť dokonca aj o smrti no v momente ak by sa mal s niekým rozprávať o obyčajných veciach ako boli práve pocity, ktoré on nepoznal bolo pre neho neprijateľné.
,, čo vás trápi.." jeho hlas bol v jednom momente pokojnejším, hrubším a nižšie položeným. Jeho otázka bola jasne položená. Nepýtal sa na nič na čo by sa pýtal normálny človek. Prečo aj? niekto by možno spomenul rodinu niekto zasa postavenie a titul no jemu vonkoncom nezáležalo na tom, kým žena v skutočnosti je. Nepotreboval vedieť žiadne podrobnosti o jej živote alebo dokonca jej meno. Chcel aby sa mu v hlave vynorila vlastná predstava, ktorá by mu následne vedela na tvári vyčarovať úsmev na perách. Stávalo sa mu to často, stačilo niekoľkokrát prepočuť niekoho meno a jeho myseľ pracovala na tom, že to bol práve on kto dával človekovi vo vlastnej hlave všetko.

,, myslel som si, že budem mať dnes pomerne viac času na vašu návštevu ale myslím si, že bude pre obidve strany výhodnejšie ak to mierne uponáhľame. Nemám v pláne vás tu držať niekoľko hodín.." ako by aj mohol? mal možno hodinu na to aby si zahral divadielko do momentu, kedy sa vo dverách neobjaví skutočný muž daného mena. Možno by to bolo napokon komické, vidieť jeho pohľad po tom ako mu Bastian zobral identitu a taktiež aj prácu.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Mon Aug 20, 2018 11:42 pm

Pozorně si jej prohlížela. Přišel jí tak mladý na mistra, ale stále se dostatečně nevyznala v tom, jak to tu chodí. Cizinka v cizí zemi. Nemohla tušit, v kolika letech mistr uková svůj první článek řetězu. Navíc pokud byl skutečně tak nadaný, proč by nemohl nastoupit na svou pozici o několik let i zkoušek dříve. To v ní rozžehlo planou naději. Přišla sem bez víry, bez jakéhokoliv doufání v lepší zítřek. Dávno nevěřila v zázraky, zato v nadané lidi ano. Jenže až příliš mnoho z nich ji naplnilo jen dalším zklamáním. Nesměla doufat. Nesměla být naivní, další a další selhání bylo jen nezaslouženým hřebíkem do srdce, které se rozbušilo jen při myšlence na jedinou věc.
Pokývla hlavou a nechala jej mluvit. Sama si prohlížela místo, přičemž jej pomalu obcházela, jednu ruku volně podél těla, zatímco druhou si svírala kousek cestovního pláště. Nervozita se jí nedala upřít. Ohledně této věci se nedokázala chovat profesionálně či nezaujatě. Bylo to pro ní, týkalo se jí to. Nešlo kolem toho kroužit, jako by to neznamenalo nic.
Upřela na něj své fialové oči, když se posadil. Nebyla hloupá ani slepá. S mistrem bylo něco v nepořádku. Krev se zdála čerstvá a nejspíše byla čerstvá až příliš. Doufala, že nepomáhal nějakému odpornému jedinci, který z něj chtěl vymlátit moudra, pomoc či peníze. A když se mu toho nedostalo, tak mu ublížil. Nemohla si dovolit, aby před jejím zrakem umřel.
"Jste v pořádku? Nevypadáte moc dobře," z jejího hlasu šel poznat přízvuk. Některé lidi mohl silně bít do uší, jiní jej nemuseli ani postřehnout. Záleželo na citlivosti sluchu. Ona sama jej oproti jiným lidem vnímala dosti znatelně. Přesto věděla, že postačí rok v Západozemí a nezbude z něj nic než pouhá vzpomínka. 
Mírně přivřela oči a vyčkávala, zda se před ní nesesype. Samozřejmě si v podobných situacích uměla poradit. Nedovolila by mu umřít. Je možná její poslední nadějí. 
Lehce si oddechla. Mistr se stále nekácel, zato přišla ta část, kdy jej měla požádat o zázrak. Jelikož v jejím případě to potřebovalo už pouze zázrak. 
"Jak jsem již psala v dopise, jde o velice diskrétní věc," učinila několik dalších kroků dokola jako nervózní lev v kleci. Prsty svírající látku pláště se sevřely ještě více. ..."Věřím, že nebude třeba tolika času. Buď se to povede nebo ne," a v druhotném případě bude ráda, když jej nechá žít. Ne že by za to mohl, ale přeci jen krvavé oběti pomohli nejednomu člověku k postupu. Zavrtěla hlavou, aby upustila od té představy. Otočila se na patě a popošla o kousek blíž k mistrovi. Musela navrátit ten kousek Yennefer zpět na místo. Nebýt obětí, jen prostou bytostí, jež si žádá pomoci. 
"Nemohu mít děti. A dle mnohých lidí jste více než talentem v uzdravování něčeho, co se mohlo zdát navždy ztracené," pustila se pláště a ruce si založila na hrudi. Přesunula více váhy na pravou nohu a bez jediné emoce ve tváři na něj hleděla, přestože v jejích očích se nalézala jasná prosba. A skrytá naděje.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Wed Aug 22, 2018 3:41 pm

Priznať bolesť by bolo pre neho pochabé a príznakom toho, že je slabým. Takže otázku na to, či je v poriadku jednoducho prepočul ako keby na tom vôbec nezáležalo alebo dokonca, ako keby to vôbec nevychádzalo z jej pier.
Neplodnosť, bolo to niečo, čo ho mierne zarazilo. Predsa len mnoho žien je takých, ktoré dieťa nemôžu mať alebo nechcú. Bola to vari choroba? Pre niektorých mužov určite áno. Predsa len kažý jeden chlap túži aspoň po jednom synovi, ktorého by mohol viesť rovnakou cestou alebo dokonca mu tĺkol do hlavy rozprávky o tom, že má právo na veľké veci. Má právo zabíjať, dožadovať sa nejakého majetku alebo titulu alebo jednoducho k nemu prísť tým druhým spôsobom. Bol dokonca rád za to, že podobné veci on riešiť nemusí. Mohol mať niekoľko detí v rôznych mestách, ktoré by po ňom zdedili jeho šarm, jeho charizmu a jeho múdrosť, krásu a všetky tie dobré vlastnosti, ktoré mal doslova na rozdávanie no on sám vedel, že mu na tom vonkoncom nezáležalo. Prečo by aj malo? On bol rád ak sa vedel ako tak postarať o svoj život nie to ešte o život nejakého dieťaťa.
„ toto je váš najväčší problém, madam?..“ povzdychol si pričom prešiel končekmi prstov po dreve na ktorom sedel a následne si ju prezrel opäť. Dôkladne ako keby bola obrazom nachádzajúcim sa pred ním, ktorý by mohol predať. Ako keby mal povinnosť prezrieť si každý jeden detail toho krásneho diela, každý jeden ťah umelca.

„ vaša krása je okúzľujúca madam. Iskry v očiach o vás vypovedajú to, že viete čo chcete. Viete, že to je vlastnosť iba málo žien? Určite muž po vašom boku by túžil po dieťati, po potomkovi, ktorý by mal práve vašu krásu. Ale nikdy ste sa nezaujímali o to, že možno chyba nie je vo vás?..“ pokojným hlasom sa posadil a následne prešiel pohľadom po miestnosti. Bolo tak ťažké predstaviť si, kde by sa nachádzali nejaké potrebné veci. Mohol jej dať nejaké bylinky a následne sledovať ako sa zmieta v bolestiach. Predsa len každá jedna bylina ktorý kedy videl v jeho očiach bola rovnakou. „ je jeden spôsob, ktorý by vám to mohol zaručiť..“ povedal napokon pričom sa mu v očiach objavili malé iskričky.

„ mesiac budeme chodiť, neprehovoríte s nikým ani len jedno slovo. Nikomu nepoviete čo máte v pláne, nikomu nepoviete kto vás poslal. Váš hlas zmizne, ani len jeden jediný hlások nevypustíte z pier.“ Povedal pričom prišiel k nej o čosi bližšie. Vzdialenosť, ktorá ich oddeľovala by sa mohla odhadovať na niekoľko málo centimetrov. „ ticho bude vašou hnacou silou. Počas toho ako budete kráčať vpred, počas toho ako budete jednu nohu klásť pred tú druhú, v momente ak sa pred vami objaví tvor, ktorý by vás chcel zastrašiť, nepohnete sa ani len na jeden centimeter. Bude to práve sila, ktorá bude prechádzať zvieraťom..“ dokázal si vymyslieť krásny príbeh, ktorý v jeho hlave znel tak dokonalo. Vedel, že na to nikto nemôže skočiť ale nehovorili podobné veci aj ľudia, ktorí si za to neskôr pýtali aj nejaké peniaze?

,, budú to tri zvieratá, ktoré nebudú chcieť ustúpiť. ktoré sa nezľaknú vášho pohľadu. Tri mocné zvieratá, ktoré budú v ľuďoch vzbudzovať rešpekt ba dokonca strach. práve tie tri zvieratá budú vašou potravou. Ich kosti zahrabete na rozdielnych miestach, mäso necháte spáliť a následne popol vyhodíte do vzduchu. Len ich srdcia budú vašim pokrmom. Práve týmto spôsobom sila, krása, vznešenosť prejde do vášho lona a až po tom všetkom budete mať môcť dieťa.." Bastian napokon len sťažka prehltol pričom sa pozrel na svoju ranu a posadil sa na stôl. ,, je len na vás či to skutočne chcete.."

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sat Aug 25, 2018 5:36 pm

Nedalo jí to, aby si neprohlížela interiér. Západozemí byl zcela jiný kraj i jiný mrav. Jiná mluva, které byla naučena v Chrámu Pána Světla, přesto přízvuk jí odlišoval. Lidé měli jiné bohy, jiné způsoby a jiné léčitele. Nebudou to šarlatáni, jež se jí budou snažit obelhat a získat lehké peníze. Sledovala septony, jež kázaly svou napsanou pravdu, přesto hřešily, kde se dalo. Lordy, kteří se živily na svých poddaných, jen aby oni neměli málo. Ale mistrové jí přišli jiní. Sice nekteří málo otevření, mnozí zaslepení, ale uměli pomoci. O Citadele jen slyšela, ženy tam nesměly a tak její cesta skončila před zavřenými dveřmi. Zde se ukrývala moudrost světa a možná odpověď na její neplodnost. 
Doposud na něj hleděla s jasnou neutralitou, nedávajíc na sobě nic znát, ale jakmile zlehčil její problém, oči se jí proměnily ve dva ledově fialové kusy ledu. Ústa stáhla do úzké linky a pár vteřin se přemáhala, aby její hlas zněl nezaujatě. Zcela bez emocí. Nemohla si dovolit na sobě dát znát slabost. Sic to byl mistr, byl to i muž a muži rádi využívají ženských slabostí. Tento názor byl neměnný a zcela vystihoval každý její střet s opačným pohlavím.
"Ano, toto je můj největší problém," promluvila v naprostém klidu, přičemž popošla o dalších několik kroků dál. Šaty měla ke kotníkům, tudíž je netahala po zemi a nevytírala s nimi mistrovu zem. V jistém případě chápala jeho nezájem. Nebyla žádná lady, nikdo, kdo by potřeboval dát svému muži potomka. Přeci jen od toho děti byli. Aby rozšiřovali rod, aby přejímali řemeslo. Nikdo si je nepořizoval z pouhého rozmaru. Dle mínění všech. 
Povytáhla obočí, když začal pět o její kráse. Jakoby podobná slova neslyšela od mnohých jiných mužů, tento byl zřejmě nadaným mistrem, přesto rád hladil ženská sebevědomí. To její žádnou péči nepotřebovala, bylo jí mnohokrát řečeno, jak je krásná, že by o tom nikdy nemohla pochybovat. Ale nebrala to jako svou přednost. Spíše jako něco, čeho se dalo využít. 
Učinila několik dalších kroků než se opřela o stůl, aby neustále nepochodovala jako nervózní lev. Ruce položila na desku a nepatrně naklonila hlavu na stranu, přičemž hleděla na mladého mistra, jež byl možná raněn, ale nedával to na sobě znát. Nu, byl to jeho život, snad neumře dříve než jí pomůže.
"Nemusíte mi to vymlouvat, mistře. Já vím, že je chyba ve mě," povytáhla bradu výše na důraz svých slov. Bylo jí to řečeno a Benerro vždy mluvil pravdu. Nemůže to být přirozené, přesto proti tomu může bojovat. Sledovala jej, ani na okamžik z něj nespustila oči. Ovládala své emoce, přesto nevěděla, zda se upřímně zasmát či jej neurazit a raději si zachovat dekórum. Vypadal jako potulný herec, jež se jí snaží uhranout pohledem, aby uvěřila každému jeho slovu. Ale ne, rozhodla se zachovat správně. Aby jí to později nebylo vráceno. 
Mlčela, jen jí koutek úst lehce vylétl vzhůru než se vrátila ta vážná maska. Přestala se opírat a přešla ke koši s ohněm. Zadívala se do něj, v očích se jí odráželo světlo, zatímco ve tváři stín. Ale v plamenech nic nebylo. Žádná pravda ani klam. Budoucnost ani přítomnost. Smrt ani život. Další nešťastná nehoda. Pravou rukou se přiblížila k plamenům, oheň jí olizoval pokožku, ale nepálil. Stáhla jí nazpět a podívala se na mistra.
"Netušila jsem, že i v těchto končinách věříte podobným věcem. Viděla jsem podobné věci pod Velkým hřebcem ve Vaes Dothrak. Mnozí bohové kážou lidem různé věci, aby si usnadnili život, aby jim bylo odpuštěno nebo se jim dostalo pomoci. Jenže nemají tušení, že jejich falešní bozi jim ničeho z toho nedopřejí," upřela na něj veškerou svou pozornost, přičemž kladla nohu přes tu druhou, přesně jak jí radil, ale ticho ničila hlasem. ..."Protože existuje jen jediný Bůh, jedno nebe a jedno peklo. A v tom žije každý z nás," postavila se před něj. Díky tomu, že seděl, se mu mohla podívat přímo do očí. Na mistra, jež má léčit, je měl temné jako někdo, kdo život bere a nedává. 
"Jsem vám vděčná za vaši radu, ale není v mé moci mlčet. Nemohu si hlasu upřít, i kdybych si tím měla pomoci," hlavu sklonila níž a s tím její oči sklouzli k místu, kde krvácel. Natáhla k zakryté ráně prsty, dotkla se jí pouze letmo, přesto cítila vlhkost. Mistr, přesto stále hrdý muž.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Sun Aug 26, 2018 10:35 pm

„ vari ste i nemysleli, že by to mohlo byť nejako jednoduché..“ povedal pričom mohol uhrať tento problém na menšiu urážku jeho mena no nemal to zapotrepí. Vonkoncom nie. Predsa len jemu nezáležalo na tom či bude dodržiavať tieto pravidlá alebo nie, bola to len menšia hra na pár minúť kým sa nerozhodne bez jediného slova odísť a dokonca nepovedať ani to, prečo necháva to miesto bez nejakého dozoru.
„ myslím si, že v tomto  by ste si mali urobiť jasno. Niekto vám tvrdí, že ste neplodná a vy mu takmer okamžite uveríte, pretože si myslíte, že hovorí pravdu..“ snažil sa nad tým zamyslieť, predsa len to bolo niečo, čo ho začínalo dokonalo zaujímať. Ale len z jedného pohľadu.
„ hovoríte, že je len jeden boh, jedno nebo a jedno peklo no aj napriek tomu veríte jednému mužovi, ktorý vôbec nie je bohom..“ na jeho tvári sa objavil malý úsmev. Bolo to pre neho viac ako len logické.

„ mohol by som vám dať niekoľko bylín na to aby ste otehotnela no mám v tomto momente pocit, že všetko sa to odohráva práve vo vašej hlave. Hovoríte jedno no veríte inému..“ bohovia, všetci sa spoliehali len na priazeň bohov no on v tom nevidel žiaden zmysel. Už ako malé dieťa neveril na to, že by nejaký boh mohol existovať. Inak by jeho osud nevyzeral podobne. No v momente, kedy sa k nemu priblížila a dokonca sa dotkla miesta, kde sa nachádzala jeho rana, nepovedal nič. Len jeho pohľad smeroval na opačnú stranu miestnosti.
„ chcete mi vari povedať, že nie ste tým nadšencom, ktorý verí v bohoch?“ povedal pričom len dúfal, že nezačne hovoriť celé príbehy o bohoch, ktoré mu v skutočnosti prídu len ako rozprávky pre deti k tomu aby počúvali svojich rodičov. Možno to bolo zvláštne predsa len liečiteľ alebo človek, ktorý má v pláne zachrániť ľudský život by mal veriť v boha aspoň v jedného no v tomto prípade s takouto vecou nechcel predstierať niečo, v čo neverí.

„ chcete mi povedať, že by ste nedokázali vydržať mesiac bez jediného slovka len z toho dôvodu, že rozprávanie patrí k vám. Dajte si ruku na srdce a skúste sa zamyslieť či toho potomka chcete mať alebo nie. " chcel na svojej tvári vyčariť ten obvyklý úsmev, ktorý sa tam nachádza pomerne často v podobných záležitostiach. Podobných? No určite sa už dostal do rôznych problémov a vedel, že toto je jeden z nich. "na tomto mieste sa už nachádzalo mnoho žien. Nechcem vám hovoriť ich príbehy, pretože by to bolo na celé hodiny. Nechcem vám hovoriť ani len o cene, ktorú museli za moje služby samozrejme zaplatiť. No po tom ako zahodili všetky zábrany, kedy dokázali jeden krok po druhom zvládnuť presne tak ako som im to povedal, podarilo sa im do pol roka otehotnieť.“ Povedal Bastian pričom následne jej venoval jeden dlhý pohľad.

" som mužom za ktorým chodí mnoho ľudí s tým aby som im pomohol s problémom. No ak mi niekto neverí, dokážem sa s tým naučiť žiť.." povedal ako keby sa za dverami nachádzalo niekoľko dalších desiatok ľudí, ktorý by čakali práve na jeho pomoc. no možno nie práve na jeho no kto vie koľko zúfalých ľudí chce vidieť práve muža za ktorého sa vydával?
Vedel, že mať na sebe toľko vrstiev oblečenia nemá cenu. Sama videla ako jeho telo nespolupracuje. Postavil sa na nohy pričom si dal dole ten hábit a napokon aj tričko, ktoré bolo nasiaknuté krvou. Otočil sa len pre prípad aby nevidela jeho bolesť. Aby nevidela, že aj niekto ako on kto nemá s nikým zľutovanie môže krvácať.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Fri Aug 31, 2018 3:52 pm

"Kdo říkal, že věřím tomu muži?" lehce povytáhla koutek v jasném znaku povýšení. On byl nevěřící, zaslepený, zabořený ve svých knihách, aniž by v nich dokázal najít tu ultimátní pravdu, jež by mu mohla podat. Ale mnozí v Západozemí odmítali pravou víru. Dál věřili v to jejich smyšlené božstvo, k němuž se tak urputně upínali, klaněli se před nimi a obávali se jejich hněvu. Buď se tomu mohla jen škodolibě smát a nebo jim ukázat cestu. Ale nikdo z nich jí nechtěl spatřit. Drželi se svých zvyků a uctívání dřevěných soch. Budiž, jí šlo pouze o významné osobnosti, muže či ženy, jež mohli něco změnit. Jež to měli napsáno ve tváři. V očích. Tento v nich neměl nic. Byly prázdné, téměř jakoby se uvnitř nikdo nenacházel. Tento muž si skutečně špatně vybral povolání. K mistrovi jí neseděl. Něco bylo špatně, cítila to, ale prozatím nemohla určit co to je.
"Pán Světla promlouvá skrz nás, skrz naše činy i volby. Každý z nás má svůj úkol ve světě a ne každému je přáno, aby získal, co si přeje. Přesto se stále někteří bouří a snaží se to získat i lstí, myslíc si, že je Pán nevidí. Ale on si je toho vědom," promlouvala svým exotickým přízvukem, ale sebe neposlouchala. Přeci jen tato slovíčka vykládala tolikrát, že je již nemusela kontrolovat. Zato na mistrovi se jí zdálo cosi podezřelé. Sledovala každý jeho krok, který mu musel způsobovat utrpení. Kdo by ubližoval mistrovi a proč by se to snažil tak urputně tajit místo toho, aby jí poslal pryč a ošetřil se. Hrdost přeci jen v oblasti zdraví nemá místo. Bude hrdý a zemře, bude střídmý a bude žít. Prosté volby, záleželo na tom, co si hodlá vybrat. Ale ona jej tu nemíní nikde zahrabávat. Natož zapalovat. Pach pálícího masa jí nešel k duhu. Což jí byla vybrána vskutku vtipná cesta.
Na nic jiného neodpovídala. Vyčkávala. A co bylo neodkladné se též stalo. Muže přemohla bolest a on se jí zčásti poddal. Neubránila se úsměvu. Pomalu k němu došla, přičemž mu položila dlaň na záda.
"Vypadá to ... mistře, že jste se skutečně minul povoláním nebo jsou ty jizvy od velice nespolupracujících zraněných, jež si sebou na ošetření běžně berou meče i dýky?" koutky jí zacukaly, zatímco se rukou přesunula z jeho zad na rameno. ..."Neměla bych zavolat pravého mistra či si to zašiješ sám?" pustila ho, aby ho mohla cvrnknout do brady. Lidé zde měli skutečně podivný smysl pro humor, ale ten se mu zcela vrátil, když se mu rána otevřela. Což jí jen ještě více nabořilo její naději. Jak může věřit mistrovi, jež zfušeří tak prostou práci? Odpověď byla jasná. A s dalším zklamáním se musela naučit žít. Co jiného jí také zbývalo. Mohla nechat uniknout vztek do éteru, ale to by nebylo moudré. I poraněný tygr dokáže zabít a dle všeho tenhle muž mohl být žoldák nebo něco horšího. Třeba bandita či pirát. A ačkoliv si mnohokrát říkala, že cizí lidé se provokovat nemají, s chutí to porušovala. I Pán Světla potřeboval nenapravitelné kněžky.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Tue Sep 11, 2018 10:51 pm

Bastian počúval jedno slovo za druhým ako jej vychádzali z pier. Nemal v pláne ju nejakým spôsobom spochybňovať a dokonca ani len podporovať v slovách, ktoré hovorila o Pánovi svetla. Predsa len chápal, že ľudia veria v niečo iné ako on sám. Taktne teda ignoroval túto vetu a následne sa sústredil na to podstatnejšie.
„ každé jedno povolanie má svoje plusy a mínusy. Aj napriek tomu, že si myslím, že byť mistrom je pomerne ľahké..“ povedal bastian pričom pochopil, že je čas na to aby sa on sám pozrel na svoju ranu. Cítil ako mu tam niečo povolilo, ako keby to boli práve tie stehy, ktoré boli odfláknuté sa v jednom momente rozpadli. S miernou bolesťou prešiel k drevenému stolíku pričom následne vytiahol niekoľko vecí. Videl ich ako ich tam kládol, ako jednu vec za druhou ukladal na to miesto. Bastian následne zobral niť a taktiež aj ihlu pričom dostal nápad. Možno to bolo práve tými slovami, ktoré ona sama povedala. Možno by jej mal napokon poďakovať za to, že mu možno zachránila život no pri ňom to bolo pomerne ťažké.
,, myslím si, že v momente ak by som mal na neho počkať a následne sa mu opäť dostať do rúk, vykrvácal by som.." povedal Bastian pričom prešiel k stolu a následne sa pozrel na svoju ranu. Tričko, ktoré bolo presiaknuté už krvou, ktorá dokonca pomaly zaschýnala. neostávalo mu nič iné ako sa o to postarať sám. vedel ako má postupovať, nebolo to také ťažké ako by si možno na prvý moment myslel. no potreboval niečo, čo by ho prinútilo nemyknúť s druhou rukou.

" nemal som v pláne vytvoriť vám nejaké nepríjemnosti. vaše tajomstvo o veci, ktorá vás trápi je v mojom bezpečí.." nevenoval jej ani len jeden pohľad na miesto toho si zobral do ruky čistejšiu časť handry, ktorú si pred malou chvíľkou namočil do alkoholu a niekoľkokrát priťupkal k rane. Zasyčal do bolesti, pričom si následne zahryzol do pery len aby nevykríkol. nemal predsa v pláne pred dámou, pred ďalším človekom vyznieť ako slabý článok, ako slabý človek ktorý možno kvôli svojmu zraneniu nemusí prežiť ani len do ďalšieho rána. Pozrel sa na prácu, ktorá bola urobená možno pred hodinou alebo dokonca dvomi. pozeral sa na pár stehov, ktoré by aj on sám urobil presnejšie pričom si zobral do ruky niečo, čo sa podobalo skalpelu a následne sa pozrel na ranu. niekoľkokrát prerezal niť, potiahol a vyhodil ju na zem. " k takému mistrovi ste prišli, nemýlim sa? k mistrovi, ktorý na miesto toho aby sa postaral o ľudí kláti mladé dievča vedľa v miestnosti.." samozrejme, že to bolo práve kvôli nemu no v tejto chvíli bastian sám o sebe vedel, že je o niečo rozumnejším. možno nemal žiadne skúsenosti v tomto odbore no v hlave toho mal oveľa, oveľa viac.

" viem, že to je pochabé od vás niečo žiadať.." povedal Bastian pričom jej venoval pohľad a následne ukázal na skalpel, ktorý mal v pravej ruke. mohla sa na neho pozerať ako na nepriateľa. v tejto chvíli jej samozrejme dal možnosť vybrať si.
" môžte ma kvôli tomu zabiť, zapichnúť priamo do krku a odísť bez toho aby sa niekto niečo dozvedel. ale.." bolo to pre neho pomerne ťažké niekoho žiadať o pomoc no aj napriek tomu to napokon skúsil. " potreboval by som istotu, že v momente ak to nebudem zvládať to urobíte za mňa, rýchla smrť je jednoduchšia ako následné boelsti spojené infekciou.." bastian sa následne postavil a zobral si niž do ruky spoločne s ihlou, nemal v pláne to nejakým spôsobom umrtvovať mal za sebou už niekoľko zranení a vedel, že bolesť nemusí byť len na škodu.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sun Sep 16, 2018 6:47 pm

Uvolnila vstup svým emocím a lehce hodila oči v sloup, když se vytrvale držel svého nemistrovského žezla. Bylo to naprosto marné. Již se dávno prozradil a ona se necítila jako naivní hlupačka, jež mu uvěří každé slůvko, které mu vypadne z úst. Ale odkud pak vytáhl tu nesmyslnou pohádku? Že by i někdy potřební žoldáci měli nějakou tu fantazii? Ale zřejmě jí příliš nepoužívali a rozhodně ne v situacích, kdy by se to hodilo. 
Ale musela uznat, že jí to přislo celkem k duhu. Jelikož díky němu poznala, že mistr byl přechválen. Když řádně nedokázal ani zašít zranění, věc, jež umí každý začátečník, co by jí provedl jakýkoliv lék, jež by jí nabídl. Nechtěla si představovat. Jistě by to mělo ještě katastrofálnější následky než žaludeční obtíže. Byla by to dostatečné varování, že nadále se svým organismem nemá hrát essoskou ruletu. Ale naštěstí jí do cesty postavil jednoho pitomce, jehož smrt by zachránila její život. 
"Souhlasím," odvětila, když po místnosti hledala poslední známky přítomnosti skutečného mistra. Nakonec stačilo jen přejít ke druhým dveřím a zaposlouchat se do tichých hekavých zvuků. Mistr, jež si zřejmě užíval lepších věcí, jak zachraňování zraněných. Nebo dodržení času, v který se s ní měl setkat. Jak typické, muži, co by po nich měla požadovat. 
Větu o jejím tajemství dokonale ignorovala. Měl by to myslet skutečně vážně. Bylo tu několik věcí, po niž by se mohl rozloučit se životem, pamětí nebo jen se svou myslí. Věděla, co smíchat, aby se psychicky pomalu rozkládal, zapomínal, kde je, jak se tam ocitl, viděl přeludy, věci, jež mu chtějí ublížit, i přestože tomu bylo jinak. Nakonec by přestal chápat podstatu důležitých věcí, proč musí jíst, spát, proč by se měl vynořit, když se ponořil až by se zabil sám svou novou nevědomostí. A to vše jen proto, aby nijak nevyužil jejího tajemství. 
Podívala se okolo, zatímco on se vehementně snažil zachránit vlastní život. Hrdost mu samozřejmě zabraňovala k tomu, aby jí požádal o pomoc. Nebo možná také vycítil, že by ho s úsměvem odmítla. Nebyla žádný dobrodinec, pouze v případech, kdy se jí to osobně dotýkalo. 
"A zajisté se k němu slečna dostala zcela náhodně, že," neptala se, měla tušení, že takto si žoldáci obvykle platí služby. Či si je takto splácela ta dívka. V tomto světě každý znal cenu všeho a hodnotu ničeho. Žena se dala brát jako slušné odškodné za prokázané služby. K čemu také jinému by mohla sloužit. 
Ani se na něj neotočila, když jí o něco žádala. Místo toho přejížděla prsty po lahvičkách, když její pozornost upoutaly praskající plameny. Povzdechla si a upustila od svého plánu. Svého sobeckého plánu. Otočila se k němu a vzala si skalpel, který jí nabízel.
"Špinit si ruce krví malého žoldáčka? Tohle je obvyklé přání muže v této krajině, když je na pokraji sil? Aby měl rychlou a bezbolestnou smrt? Navíc z rukou člověka, ze kterého si předtím udělal neskutečnou srandu? Jsi tak důvěřivý či zoufalý?" zahrnula jej otázkama, jejíž odpovědi jí skutečně nezajímaly. Přešla z místa na místo, přičemž si pohrávala se skalpelem. Kvalitní a ostrá ocel. Přílišná škoda pro neschopného mistra. Nejspíše dar či splátka za poskytnuté služby. Nekvalitní, že i fušer by to zvládl lépe. Ale skalpel jí nebyl k ničemu. Spíše by se jí hodily jisté bylinky, s nimiž by tento matla napáchal více škody než užitku. Zaručeně po cestě pryč si pár lahviček vezme sebou.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Mon Sep 24, 2018 10:29 pm

" myslím si, že to je viac ako len očividné.." ani len sa nepozrel na to miesto z ktorého sa ozývalo niekoľko vzdychov. predsa len, prečo by musel na to upozorňovať opäť keď on sám vedel, čo sa tam určite deje? aj napriek tomu, že pri pohľade na toho šalamúnika mal pocit, že to aj tak bude trvať len niekoľko minút. no čím iným mal vôbec zaplatiť? pre neho to bolo normálna vec no možno pre niekoho ako je práve ona boli peniaze oveľa jednoduchšie. prečo by mal za jednu prácu ihlou a niťou zaplatiť peniazmi, keď môže splniť svoj dlh nejakým iným spôsobom.
" myslím si, že je jednoduchšie nájsť iný spôsob ako zaplatiť. prečo by som mal dať nejaké zlatky za takú prácu, ktorú si aj tak budem musieť urobiť ja sám?.." aj napriek tomu, že najprv si myslel, že bude potrebovať jej pomoc, aj napriek tomu, že prv ju chcel požiadať vlastne aj požiadal no počas bolesti si to ani len neuvedomil o to, že v momente, kedy to bude naozaj zlé, bude môcť zasiahnúť, vedel že to aj tak bude musieť urobiť sám. " vážne ste si mysleli, že by som dovolil niekomu ako ste vy.." premeral si ju od hlavy až po päty no aj tak sa mu v hlave objavila otázka, že prečo to vlastne urobil, pričom následne sa pozrel na svoju ranu. " nemyslel som to tak.. neverím nikomu a vôbec nechápem ako som mohol veriť tomu hlupákovi... mohol som to urobiť takto už od prvého momentu.." povedal pričom následne si niečo dal do úst. bola to len jedna handra, kus látky ktorá bola možno na prvý pohľad špinavá no jemu na tom vonkoncom nezáležalo pričom následne sa pozrel na ranu.

bastian sa nebál bolesti. nebolo to nič aj napriek tomu, že jeho tvár sa skrúcala do rôznych grimás a každý jeden sval na jeho tele sa upínal. no aj napriek tomu vedel, že to bude musieť prežiť. " nemal som v pláne vám dať do ruky ihlu a niť a prejsť si rovnakou cestou ako pred niekoľkými minútami.." bola to pravda. nechcel už nikomu veriť rovnako ako sa o to pokúsil pred malou chvíľkou. zahryzol sa následne do tej handry a urobil jeden vpich ihlou do živého mäsa, pretiahol ihlu na druhú stranu a urobil prvý steh. bolelo ho to, bolo to predsa len zabrdanie do živého, pričom pociťoval každý jeden pohyb. po troch štichoch následne sa postavil na nohy, dal si ruky v bok a urobil niekoľko kolečok okolo vlastnej osi.
" do riti!!" povedal pričom jednou rukou udrel do stola a následne sa nadýchol. Potreboval to vstrebať, bolesť premeniť na hnev a následne to všetko vyplaviť von. " prečo neodídete? prečo si nevezmete tie hlúposti a jednoducho neodídete?..." povedal bastian pričom jej venoval jeden pohľad a následne sa opäť vrátil na stôl. posadil sa a sám vedel, že nie je doposiaľ ešte ani len v polovici. určite si za to vezme niekoľko vecí na pamiatku, niekoľko vecí len z toho dôvodu, že mu to za to stálo a následne ich predá na čiernom trhu. doposiaľ nenašiel ani len jednu prácu, ktorá by mu stála za to, aby sa zodrel do posledného dychu. samozrejme, že v momente, ak sa niekto spoľahol na jeho služby, urobil to presne tak ako sa patrí no takmer nikdy nebol spokojný s tým, čím ho vyplácali. niektorí dokonca nepoužili ani len mince a na miesto toho použili len slová. a on to vzal doslovne. v momente, kedy ho vyplatil chlap naposledy slovami, pozrel sa na neho s úsmevom na perách a následne mu odrezal jazyk priamo z úst. predsa len, zaplatil mu slovami a to znamenalo, že jeho jazyk patril v ten moment iba jemu, alebo nie a on to len ako inak zle pochopil.

bastian sa sústredil na to, čo vlastne robí. aj napriek tomu, že doposiaľ to robil len po prvýkrát vyzeralo to predsa len lepšie ako tá práca toho muža. kto vie, možno aj ten muž, ktorý sa vydával za mistra bol v skutočnosti len nejaký herec, čo ak nebol jediným, kto sa za neho vydáva a v skutočnosti niekde v nejakej komode sa nachádzalo mrtve telo toho pravého muža. no nechcel myslieť na podobné veci. nezáležalo mu na tom, či sa na jeho tele bude alebo nebude nachádzať nejaká jazva. chcel len aby to, čo sa mu stalo pred malou chvíľkou stalo, kedy sa mu otvorila rana pri jednom pohybe už následne nestalo. " nechcem byť nepríjemným..." povedal tichým hlasom pričom bolo viac ako len jasné, že pred malou chvíľkou z neho hovorila bolesť. " bolesť s človekom robí rôzne divy.." nadýchol sa a následne urobil ďalší štich.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sun Sep 30, 2018 12:20 am

"Bylo by moudřejší se vložit do rukou někoho, kdo skutečně ví, co činí. Jenže jak se to dá na první pohled poznat? U vás je zárukou mistr. Jenže ne každý mistr může být dobrým mistrem. Sic vystuduje tu vaši ... Citadelu?" zpytavě se na něj zadívala než pokračovala. ..."nemusí se svým posláním živit. Většina mistrů sídlí v hradech, tento je za lesem, už to může upozorňovat na to, že jeho služeb málokdo žádal. Nebo také to, že je žádaný až příliš a proto chce být obtížnější k hledání. Jenže v tomto případě, jak vidím, je to skutečný hňup, který nejspíše Citadelu viděl pouze z dálky. Vidím mistrovský háv, ale ne řetěz. Pokud si ho ovšem nevzal sebou, aby ohromil dámu," ušklíbla se, zatímco očima prozkoumávala místnost. Ve fialových očích jí čas od času zaplálo světlo ze svíce, u které seděla. Cítila z ní příjemné teplo, možná proto se jí nechtělo ani odcházet. Ale také měla pocit, že Pán Světla nechce, aby odešla. Že by tu měla další práci, o níž ještě neví? Přijde znamení a ona bude vědět čí osud si vybral R´hllor tentokrát? Již dlouho v ohni nic nespatřovala, netušila, kam jí zavede. Vedla se pouze sama vlastní dychtivostí a touhou. Její poslední mise skončila zanecháním dítěte v bezpečných rukou a zanechání dívky v rukou nebezpečných. Což již nebylo její starostí.
"Nemusel by jsi mi věřit, přesto já věřím sama sobě a vím, že bych to zvládla lépe. Samozřejmě, že by bylo ryze hloupé mi věřit. Mohla bych ti více uškodit než pomoci a bylo by to vskutku velice lehké," odprostila se od stolu a začala pochodovat po místnosti. Přejela prsty po jednotlivých lahvičkách, zatímco chlapec za ní syčel a klel. A také si vybíjel svůj vztek na ní. Prozatím jen lehce, kdyby se do toho pustil ostřeji, tak by nejspíše dělala to samé, co nyní. A to hluboký ignor. Nemínila vnímat slova, která byla vypuštěna z bolesti. Taková nikdy nebrala vážně. Mysl, když je pohlcená v bolesti a utrpení, vymýšlí jak si ulevit. A nejlepší úleva je, když si jí vybije na někom zcela nevinném. Nu, nebyla nevinná ve všem, pouze v tomto případě.
Vzala špetku toho, ždibíček tamtoho, smíchala to do jedné z lahviček, proklepala a čichla si. Podle vůně šlo poznat, že pan mistr nezamíchal špatné suroviny k jiným. Zatímco muž trpěl a zašíval si vlastní zranění, opřela se kousek od něj a pozorovala jeho snahu. Občas bylo zajímavé sledovat, co lidé činí, když se snaží sami si pomoci.
"Jak se ti to stalo? Byl jsi ve špatný čas na špatném místě? Vyprovokoval jsi špatného muže? Či potkal špatnou ženu?" u toho posledního jí jemně zacukal koutek než se vrátil do původní neemoční pozice. Mohla se pobavit než půjde zkoušet štěstí u jiného šarlatána, u kterého si bude muset přičichnout ke všemu, co jí podstrčí. Či zavrtět hlavou nad další hloupou radou. Ale zoufalá žena jde i za marnou nadějí. S lahvičkou jemně zatřásla než jí přiložila k ústům a lehce upila. Poté jí podala muži.
"Na, vypij to," nebyla to žádost, možná jen mírný rozkaz. I když u ní nebylo mírné nic. Nabízela mu jakousi vstřícnou pomoc proti bolesti, kterou mohl zahodit a dál si vytrvale trpět. Ale když se bodá do živého masa dvakrát za sebou, bude rád, když nebude do lahvičky kousat se slzami v očích. Snad je natolik šikovný nebo šikovnější než mistr, aby nemusel činit do třetice všeho nejhoršího. To by bylo nejspíše poprvé, co by takový výkon mohla sledovat. A stále by nemohla říci, že spatřila vše. Přestože by to bylo velice zajímavé na sledování. A sledování bylo občas poučnější než samotné zapojování se.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Wed Oct 03, 2018 9:11 pm

" nikdy som neveril ľudom a taktiež sa mi to aj v tejto chvíli potvrdilo. nikdy som sem nemal chodiť alebo mal? je tu predsa mnoho, mnoho zaujímavých vecí, ktoré by sa dali následne využiť.." bastian videl v každej jedinej príležitosti nejakú tú šancu aby z toho on vyšiel ako ten, kto by v skutočnosti mohol niečo získať. no v tejto chvíli to bolo len menšie rozptýlenie od toho, čo ho čakalo. predsa len jeho utrpenie muselo pokračovať. nemohol sa tváriť ako keby sa nič nedialo ako keby to bolo všetko tých pár stehov, ktoré mal za sebou. no aspoň prišiel na to, ako má vlastne pokračovať.
" zvláštne aj napriek tomu, že som sa chcel vžiť do jeho role a tváriť sa ako človek, ktorý by chcel niekomu pomôcť, je to pre mňa pomerne namáhavé. nikdy by som nezobral skalpel a následne niekoľko pomôcok len aby som niekomu zachránil život. ukončiť? to je jednoduchšie ale zachrániť? to rozhodne nie je nič pre mňa. a myslím si, že ani pre toho chlapa s ktorým si to aj tak ešte vyriešim." bastian nevedel ešte ako dlho sa tam bude nachádzať v tej miestnosti. hoci mal svoju menšiu predstavu o tom ako by to napokon mohlo skončiť. určite sa do niekoľkých minút urobí a ostane tam bez toho aby vedel, čo sa naokolo vôbec deje. jeho viečka budú o niečo viac oťažievať a bastian tak bude mať viac času na to, vykonať to, čo potrebuje.

" aj keby som vám veril aj takby to neznamenalo, že by som nechal aby ste siahli na mňa vašimi rukami. a určite to nie je tým, že by som si myslel, že žena túto prácu nedokáže urobiť. to určite nie. lenže ak sa jedná o zašívanie a podobné veci neverím nikomu. hoci, počkajte pokúsim sa nájsť niečo, kde by som mohol niekomu bezprostredne dôverovať.."
bolo to pomerne ťažké keďže niekedy neveril ani len sám sebe. ale aj napriek tomu sa na jeho tvári objavil malý úsmev. bolo to malé rozptýlenie, kým si nenašiel opäť miesto na stole na ktorý sa posadil a nechal nohy zvesené k zemi. pokračoval vo svojej práci v šití pričom samozrejme mu neušla ďalšia otázka, ktorá bola mierená práve k nemu.
" mám mnoho jaziev a zlomenín kvôli tomu, že som sa snažil chrániť ženskú česť. väčšinou pred mužom jej života. no ale nie je to predsa len lepšie? žena následne príde do toho manželstva už pripravená a čo už stratila so mnou určite nemôže stratiť s mužom.." v jeho očiach sa objavili malé iskričky, keď si spomenul na posledné ráno, ktoré tak strávil. kedy mal tak na mále, že musel vyskočiť z okna, urobiť niekoľko nebezpečných kotúľov a následne utekať ako len o život.
" ale nie toto určite nebolo jedno z tých dní.. toto, krásna dáma. to bola moja posledná práca, kedy si ma najal veľmi významný a bohatý muž, ktorý chcel aby som zabil jeho brata. vraj z toho dôvodu, že sa dozvedel, že jeho dieťa nie je jeho dieťaťom. bolo to celkom prínostné. obnosil som pekný balík peňazí a dokonca budem mať aj zaujímavú historku pre moje budúce deti.." bastian sa v tejto chvíli sústreďoval na posledné štichy. no v momente, kedy začala robiť tie svoje hala bala triky mal pocit, že sa ocitol v rukách nejakej čarodejnice. no bastian ani len nestihol niečo povedať, nestihol ani len protestovať kedy sa pred ním objavila zvláštna tekutina, ktorá vyzerala ako vnútornosti nejakého žabiaka. pozrel sa mierne podozrievavo na tú tekutinu no pohľad do očí tej ženy ho zneistil natoľko, že to do seba hodil ako nejakého panáka. " viete čo som vám hovoril o dôvere. budem len dúfať, že ma to nezabije.."

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sun Oct 07, 2018 4:45 pm

"Že by straka vlezla do sídla mistra, jež je tím nejneschopnějším mistrem v celém kraji," žoldák a k tomu ještě zlodějíček. Zřejmě řemeslo příliš nevynášelo či měl jisté nutkání dělat si zásoby nejrůznějších věcí na jiné časy. ..."Prodáváš poté ty věci či si je ... syslíš?" napadlo jí slovo, které slyšela od jedné malé holčičky z vesnice. Byla skutečně roztomilá a šla k ní, jako by jí znala dlouhá léta. Žádný strach ani stud. Přišla k ní, vzala jí za ruku a chtěla jí ukázat svůj postavený domeček z větviček a listí. Dětská důvěra a naivita. Mohla si sebou odvést zrůdu, jež by si přivlastnila její poslední dech. Ve všech krajíc ubližovali malým dívenkám. Důvěřivým i nedůvěřivým.
"Hodláš si to s ním vyřídit inteligentně či jednoduše vezmeš skalpel a odřízneš mu to jediné, na čem mu kdy záleželo?" položila mu otázku, ačkoliv odpověď na ní pro ní neměla žádnou hodnotu. Sama měla představu, jak by naložila s neschopnou existencí, jež tu byla do počtu. Pomalý rozklad, kdy by vykašlával kousky orgánů, zatímco by se uvnitř celý rozpadal, byl tuze nepěkný konec. Dalo by se říci, že by to nepřála ani největšímu nepříteli, přesto jí občas ujela ruka. Nikdo po ní nemohl vždy chtít, aby jednala zcela racionálně a se stoickým klidem. Ten mohl dojít i u tak klidné existence jakou byla. 
"Důvěřuj si či nedůvěřuj komu chceš. Je to tvá svobodná volba. Já bych ti ani nepomohla. Co bych z toho také měla? Jen krev na rukou, poté, co by jsi někomu sebral život a že zajisté sebereš," protřepala si prsty a ačkoliv mu pověděla, že by mu nepomohla, i tak mu dala něco, po čem se bude cítit lépe. A proč? Jelikož nemíní poslouchat hekání a bolestné skučení. A nakonec by se jí jednou malá službička mohla hodit. Kterou by si nemusela odpracovat v posteli či na zemi nebo kdekoliv jinde. Té aktivity měla zajisté za celý život dost. Mnozí v tom viděli potěšení, jiní to brali jako nutnost. Ona patřila k těm druhým, pro ní to bylo nutné zlo.
"Ach, chráníš čest nebohých panen. To jsi spíše rytířem než oškubaným žoldákem, či se mýlím?" lehce se ušklíbla nad jeho odůvodněním. Velice živě jej viděla, jak připravuje budoucí ženy na těžký úkol, kdy budou muset posluhovat tělem svému muži. Zajisté to dělal z čisté dobroty své duše.
"Pokud již někde za rohem nečekají tvé děti minulé," neodpustila si menší rýpnutí, přičemž musela hodit oči v sloup, když začal mluvit o tom, že by ho uklidňující látka mohla zabít. Přeci by ho nepila také, kdyby jí to mělo zabít. Ale žoldáček měl zřejmě z bolesti otupené myšlení. Nemohla mu to mít za zlé, ba co víc, vůbec jí to nezajímalo. Ačkoliv po tomto léku každý reagoval jinak. Někdo byl malátný, někdo usnul a někomu se udělalo zle. No, snad to nepadne na třetí možnost, ještě by si mohl myslet, že tam skutečně bylo něco špatného a on umírá. A nu, vyděšené zvíře je nejnebezpečnější. Musela učinit menší opatření.
"Možná se ti udělá zle, tudíž pokud se tak stane, nepokoušej se mě zabít nebo ti ublížím," pověděla mu pohotově, přičemž si vzala ze stolu skalpel. Věděla o všech životně důležitých tepnách, které by jej v mžiku přenesli na pravdu boží. Jistota byla důležitá. Nejistota zabíjela.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Fri Oct 12, 2018 10:16 am

Pri jej slovách sa musel mierne pousmiať. „ nemyslím si, že by to bolo to riešenie, ktorého by som sa chcel zmocniť, nemyslíš?“. Možno mala pravdu, možno sa mohol pozrieť do jeho očí a čakať na ten moment, kedy bude prosiť o svoj život. No to doposiaľ nemal v pláne. Prečo aj? Aj napriek tomu, že mal zlosť na to, čo urobil, nemal v pláne s ním strácať nejaký ten svoj drahocenný čas.
,, myslím si, že by to nebol dobrý nápad. Neubližujem ľudom týmto spôsobom.." nemal v pláne sa pozerať na jeho časť tela, ktorým sa momentálne činil. ak to samozrejme myslela týmto spôsobom. alebo to bolo niečo iné? možno jeho najdôležitejšou časťou tela bola práve hlava, ktorou by sa mal prezentovať. v ktorej by sa malo nachádzať mnoho, mnoho informácií a skúsenosti. no vedel, že v okamihu, ak by sa pozrel do jeho hlavy určite by tam nič nevidel. prečo? pretože podľa toho, čo pred chvíľkou predviedol na jeho tele určite nebolo nič k tomu aby sa mohol niekomu pochváliť.
,, bolo by to zbytočné pretože mám pocit, že ak bude v tejto činnosti pokračovať tak určite si ho niekto vezme na svedomie. prečo by som to mal byť práve ja? aj napriek tomu, že som žoldákom.." musel jej venovať jeden malý pohľad. dokonca mal pocit, že svojimi slovami alebo dokonca prejavom podceňovala jeho prácu. no záležalo mu na tom? to rozhodne nie. málokedy mu záležalo na tom, čo niekto povedal. dokonca aj autorita, ktorú by mali vzbudiť v ňom ľudia v okamihu, kedy sa stretne s niekým kto má titul pred menom v strede mena alebo dokonca na konci v ňom nevzbudia nič len túžbu po majetku, ktorý by mu mohli zo svojej štedrosti venovať za jeho služby. nebol človekom, ktorý by to rešpektoval, to rozhodne nie. v momente ak by sa pred ním nachádzal lord alebo dokonca aj samotný kráľ a vedel by, že je to len človekom, ktorý nedokáže pohnúť ani len vlastným prstom bez toho aby mu to niekto nenašepkal do pravého alebo ľavého uška, určite by sa na neho nepozeral ako na niekoho, koho by mal alebo dokonca musel rešpektovať. niekde v hlave by sa nachádzal smiech, ktorý by nedal najavo. ten smiech, ktorým by sa mu vysmial vo svojich myšlienkach. bol rád, že jeho myšlienky zostávajú len v jeho hlave a slová, ktoré má v pláne povedať boli len slovami, ktoré by dokázal ovládať svojou mysľou.

,, nemyslel som si, že ste tak.." hľadal tie správne slová. no napriek tomu aby to povedal len prehltol a pousmial sa. ,, áno zoberiem si niekoľko vecí, prečo nie? čo niekto nevidí to mu nemôže chýbať. a prečo by som si nezobral niekoľko maličkostí, ktoré si on bude môcť aj tak získať o niečo rýchlejšie ako ja sám. a potom sa tu nachádza tá otázka. predám to alebo si to nechám? možno to predám niekomu, kto mi ponúkne niečo lepšie... niečo, čo by som aj využil.." sám nevedel čo s tými vecami urobí. no možno bol ako malý syseľ alebo straka, ktorá sa nechá zlákať takmer na všetko.
,, využívam každú jednu možnosť, ktorá sa mi naskytne. je niečo na tom zlé? .. a dostávame sa tým pádom k ďalšej veci. cítim z vášho prejavu niečo, čo mi určite nebude dávať spávať.." bol to kúsok irónie s ktorým teraz prehovoril. záležalo len na nej či to pochopí alebo si vážne bude myslieť, že jej slová, ktorými prehovorila mu nedajú spávať.
,, práca žoldáka nie je žiadnou podradnou prácou aj napriek tomu, že to možno tak vyzerá. môžem si robiť čo len chcem. môžem navštíviť každé jedno zákutie tohno zatrateného sveta. dokonca môžem zabiť človeka za pár mincí a nebudem mať z toho žiadnu ujmu. viete ako to napokon končí? človek si ma najme na to, aby som niekoho zlikvidoval. ja to urobím takmer bez problémov, svojim spôsobom. nie je to svedomie, ktoré ma zožiera to určite nie. no to svedomie následne zožiera človeka, ktorý si to vyžiadal. nie je to paradox?.." zasmial sa nad tým bastian pričom dokončil svoju prácu. nevyzerala najlepšie no taktiež mu nezáležalo na tom, ako to vyzerá. možno sa objaví jazva, ktorá sa bude tiahnuť niekoľko centimetrov po jeho tele. neskrýval by ju, pozeral by sa na ňu s hrdosťou pretože by vedel, že to bola práve jeho práca, ktorá ho zachránila.

,, deti.. zvláštne, nikdy som nad tým takto nepremýšľal. viem o tom, že je predpokladom, že na každom jednom rohu na každom jednom mieste sa môže nachádzať niekto, kto by sa mi podobal a niesol by v sebe moju krv. no nikdy som o to nežiadal. a aj keby som o tom vedel, neznamená to, že by som sa o to dieťa postaral. nezáleží mi na tom, nemienim mať na krku niekoľko hladových ľudí, ktorý by čakali na ten moment, kedy by som im prejavil svoju lásku.. nie je to trocha pochabosť?.." premýšľal bastian pričom následne sa postavil na nohy a pomalým krokom prešiel k stolu, kde sa nachádzalo niekoľko vecí o ktorých mohol premýšľať, či sa mu to bude hodiť alebo nie. samozrejme, že by si mohol zobrať všetko a nenechať na tomto mieste ani len jednu vec no k čomu by to bolo? nemal v pláne si napchať každé jedno vrecko a následne chodiť ako starec, ktorý sa nevie ani len pohnúť. zobral by si len to najcennejšie, najdôležitejšie.
,, myslím to tak. nemali by byť na to rodičovstvo pripravený obaja? možno ak by sa ma niekto spýtal, či to dieťa chcem tak by som odpovedal priamo. no ak o tom neviem, tak sa to potom nestalo. je to chyba ženy, že sa mi poddala. nikdy by som sa nedotkol ženy, ktorá by o to nestála. ktorá by sa na mňa pozerala ako na človeka, ktorý túži len po tom, dotýkať sa jej tela. to rozhodne nie." zasmial sa bastian pretože to musel uviesť na správnu mieru. ,, možno by som vám mal poďakovať za túto pomoc no viem ako to v živote chodí. nič nie je zadarmo. viem, že príde okamih, kedy odo mňa niečo budete chcieť.. no nečakajte na to, že by som vám splnil každé jedno prianie, ktoré vyslovíte tým ľubozvučným hláskom. to by ste klopali zbytočne na moje dvere" Bastian si ranu zakryl následne kúskom oblečenia, ktoré mal na sebe.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sat Oct 13, 2018 5:52 pm

"To jsi dost divný žoldák," pokrčila rameny a s nezájmem se obrátila ke dveřím. Sic nebyla přirozeně pomstychtivá, nikdy nenechala nikoho bez patřičného trestu. A tento muž byl spíše hrozbou pro veřejné blaho, tudíž dosti vstupoval do cesty Pánu Světla. A taky lidem, které se pokoušel dosti marně léčit. Vzdechy, které se začaly stupňovat i s dosti jasným vrzáním, jí pouze utvrdily v tom, že tento muž by se spíše hodil do jakéhokoliv hanobince než k mistrovskému stolu. Zajisté ruce, které měli léčit, měl spíše uzpůsobené k tomu, aby s nimi ošahával nebohé ženy. No, zajisté se uvidí, jak s nimi bude moci cokoliv sebrat až se mu ruce budou třást a nic v nich neudrží. Bude rád, že se jednou začas trefí jídlem do úst. S údem do jisté části těla to bude prekernější, ale především už nikdy nevezme skalpel do ruky, natož jakoukoliv substanci, kterou by mohl smíchat.
"Ano, vezme si ho na svědomí bůh," odvětila mu, když se rozešla ke stolu a začala hledat jednotlivé látky. Kdyby mistr neměl na stole příšerný binec, zajisté by pravé lahvičky našla mnohem dříve. Raději si k nim i projistotu čichala, jeho nálepkám nevěřila. Když spatřila jaký je to expert na zašívání, kdoví, jaké substance dokázal nastrčit do lahvičky se zcela jiným názvem. Ale vše, co potřebovala, vonělo přesně tak, jak mělo. Naštěstí, jinak by zcela pozměnila svůj plán. Na horší variantu. Mistr nemistr měl na stole džbánek s vodou. Jistě bude mít po svém výkonu žízeň, ale projistotu se pár dní pozdrží, aby se ujistila, že svou dávku karmy vypil až do dna. Bez obav nalila do vody tekutinu, poté vzala džbán do rukou a zakvedlala s ním, aby se vše smíchalo. Naštěstí to bylo bez zápachu, i když by to mistra nemistra nejspíše ani netrklo do nosánku. Podle všeho nebyl zrovna bystrý.
"Cítíš se lépe, když jsi mi vysvětlil, jak taková práce žoldáka funguje? Více jako lidská bytost a ne jako podlý vrah, kterého láká to tiché cinkání peněz? Snad ano," podívala se okolo sebe. Její konání zde se chýlilo ke konci, nebylo třeba, aby se déle zdržovala na místě, ze kterého musela zmizet. Mistr nemistr o ní zajisté neměl ponětí a ona chtěla, aby to tak i zůstalo. Zadívala se po místnosti, zda si nic neodložila. Jistota byla důležitá. Během toho muž o něčem mluvil. Jistě to bylo velice zajímavé pro jeho uši, ale pro ty její ne. Toto byla naprostá ztráta času. Ona sama někomu pomohla, zato jí nikdo.
"Možná by mi i to poděkování stačilo. Přeci jen, nebyly to moje ingredience. Já měla pouze zrovna šťastnou ruku, že jsem trefila ty správné," s úšklebkem si z něj udělala srandu. Mohl se vyděsit nebo to prohlédnout. Či jít okamžitě zvracet. Ale jed se z těla dostává velice špatně. A rozhodně tím dávícím způsobem. Jak se jednou uchytne a smíchá, je téměř konec. 
"No, ráda bych se tu zdržovala déle ... vlastně ne, nezdržovala. Nehodlám tu stát až skončí," pokývla hlavou ke dveřím. ..."Pokud tu stále budeš čekat, můžeš dohlédnout, aby to vypil," s úsměvem se podívala na otrávenou vodu. Snad nenapadne chytrého žoldáka to vypít, aby zjistil, co v tom je. Nikdy nepochybovala o jejich inteligenci, jen popírala její existenci. Upravila si cestovní plášť a bez jakéhokoliv pohledu, který by věnovala mužské existenci, se vydala ke dveřím. Otevřela je a za sebou je opět zavřela. Skalpel, který si nechala v ruce, uschovala do hlubokých kapes. Může se kdykoliv hodit. Nyní se mínila ubytovat v nedaleké krčmě, odkud jí za mistrem poslali a vyčkat, zda její akce byla úspěšná.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Anonymní za Mon Oct 15, 2018 8:36 pm

" nemienim dakovať za niečo, čo som neprosil. nemuseli ste to robiť, mohli ste si zobrať tie veci a odísť." povedal bastian tichým hlasom a dokonca tie slová o žoldákovi a o ňom samotnom v skutku odignoroval. dokonca tak rýchlo ako mu to prišlo do uší tak mu to rýchlo aj z hlavy odišlo. ani len jedna spomienka na tie slová, vedel z hlavy týmto spôsobom vytesniť mnoho vecí.
" urobil som presne to, prečo som tu prišiel. nepotrebujem sa dívať na to ako ten úbožiak umiera. no nemyslím si, že by sa o neho mal postarať boh.." boh, to bolo silné slovo pre jeho uši. neveril ani na boha ani na nič jemu podobné. každý jeden človek sa mohol vydávať za boha, každý mohol o sebe hlásiť mnoho nepravdivých slov. záležalo mu na tom, čo on videl na vlastné oči nie to o čom hovorilo mnoho ľudí. bastian sledoval ako žena odchádza pričom on sám si išiel po svojej vlastnej práci.
netrvalo dlho a jeho kapsy boli dostatočne naplnené na to, aby sa vybral na prechádzku týmto krajom. ale samozrejme! bola tu ešte jedna vec, ktorú si musel zobrať so sebou. bastian by mohol byť povestným so svojimi znalosťami zobrať všetko čo by sa mu niekedy mohlo hodiť. a v tejto chvíli sa mu to doslova náramne hodilo. " kto vie možno za toto by som s radosťou poďakoval..." pousmial sa a pozrel sa na dzbán s vodou. komu by sa chcelo zobrať to so sebou celé? zobral si nádobu, ktorá mohla v sebe skrývať niekoľko dúškov tejto zázračnej tekutiny, ktorú určite na trhu predá ako omladzujúci liek, kedy človek zomrie mladým. určite tam z nejakej záhrady prihodí pár krásnych kvietkov aby to prilákalo niekoho pozornosť a za tie peniaze, ktoré dostane bude sledovať predstavenie ako človek pomaly zomiera. bastian tým pádom zobral so sebou otrávenú vodu, nechal tu časť len aby sa napil a vôbec ho netrápil fakt, či to bude účinkovať alebo nie. otvoril dvere a pocítil chlad, ktorý sa mu dostával pod kožu.

netrvalo dlho a bastian si našiel vhodné dvere na ktoré mohol zaklopať. nachádzala sa tam žienka odetá len ľahko no aj tak pri pohľade na neho mala na tvári zvláštny pohľad. bolo to pomerne často, kedy musela uchýliť práve tohto darebáka, ktorý jej dokázal vliezť pod kožu obyčajným úsmevom a sladkými rečami, ktoré pre neho aj tak v skutočnosti nič neznamenali. bolo to také ľahké ako facka. bastian s úsmevom vošiel do domu, ktorý bol skromným no čo by človek očakával zadarmo. mohol sa najesť, napiť a dokonca si aj ľahnúť do vyhriatej postele, ktorá by mohla kričať jeho meno.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Admin za Sun Oct 28, 2018 10:19 am

- Zavražděn skupinkou, která se domluvila, že má dost jeho podvodů -
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bastian

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru