Příběh - Bronn

Goto down

Příběh - Bronn

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 11:03 pm

 
 

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 158
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Bronn za Fri Sep 28, 2018 11:17 pm

Jednoho krásného chladného a ledového dne se trmácel Říčními krajinami, brodil se bahnem i říčkami, přelezl Trident, funěl, hekal a pachtil se. Pot se mu řinul z čela. Klouby mu praskaly, svaly ochabovaly a on se trmácel dál. Jedna noha přes druhou, vzhůru k cíli. K jedné zapadlé chatce, kde na něj vyčkávala krásná odměna v podobě hromady zlata. A za to vše, co se třpytí, se přeci jen může tak trochu trpět. I když za původem jeho utrpení nebylo jen zlato. Ale především to, že něco dlužil té hnusné, smrduté opici, která s ním byla spřízněna v jakémsi sourozeneckém stavu. Holt, karbaničit s někým, kdo s tím po večeru usínal a ráno se probouzel, byl skutečně špatný nápad. Naštěstí si ho vychutnala jen při odchodu. Sama tam někde zůstala, aby obrala další nebohé lidi o jejich naděje a sny. Přesto ten smích slyšel ještě míle za sebou. Nebo mu jen zvonilo v uších. Což byla bláhová mýlka. Narozdíl od jiných měl dokonalý sluch. Slyšel i trávu růst. A bábu funět. Což byl jeho problém.
"Makej, panáčku! Už chci být doma hezký v teplíčku," zabafala mu babka u ucha. Držela se mu na zádech jako klíště, ruce pevně obemknuté okolo krku. Její smrdutý dech mu ovíval ušní lalůček. Až mu z toho vstávaly chlupy na zátylku. Kolena měl pokrčená, záda ohnutá a dech vyražený. Jo, nejspíš bude o jednoho sourozence chudšího!
"Už ... za chvilku," vydechl zposledního, zatímco se sápal dál. Babka na jeho zádech vesele prozpěvovala a on jen doufal, že brzy uvidí to její sídlo přenádherné, vody a postele plné. Alespoň mu ta proradná zlobaba slíbila, že ho nechá odpočinout. I když, neměl by to riskovat. Ještě by ho zneužila a co pak? Nechce umřít vysílením, potom, co ho zneužila stará ježibaba. To radši chcípne potom, co vypadne z té její chajdy. Nebo někoho zabije. Někoho, koho zná už hodně dlouho. A brzy znát přestane!
Nahlas vydechl zcela utýraným vzdychem, když mu pohled padl na kopec. Prudký, krásný kopec.
"Poser mě!" vypustil z úst něco, za co si vysloužil šťulec za ucho.
"Hubo nevymáchaná!"
S vražedným leskem v očích začal přemýšlet nad tím, že by tu babku jednoduše kuchl. Potom by se vrátil těch několik mil a kuchl Anyu. A když už by byl v tom všem kuchání, tak by se přesměroval na píchání. A nejlépe v nějakém bordelu. Ale vidina toho, že zahlédne to, co celou dobu vychvalovala, byla silnější. A tak se jeho nožky vydaly vpřed. Do smrtícího kopce, z kterého se může svalit a zlomit vaz. Samozřejmě že ne svůj, ale babky se klidně zlámat může. Mohl by její chajdu najít i sám.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Anonymní za Sun Sep 30, 2018 8:47 pm

zima sa mu dokonalo dostávala pod nechty v tých okamihoch, kedy držal oťaže koňa. nemohol si svoj zadok viesť celé hodiny takmer každý jeden deň a dokonca sa ešte pozerať aj na to ako kôň má na sebe niekoľko vecí, ktoré boli pre neho potrebnými. predsa len v momente, kedy nemal kde zložiť hlavu, žiadne miesto ktoré by mu bolo ponúknuté pretože nie vždy je jednoduché nájsť pohostinstvo za pár zlatých mu stačila aj jedna kožušina, ktorá už hrala rôznymi farbami. rogar bol jeden z tých ľudí, ktorý mal srdce. možno by mohol narátať desiatky alebo stovky ľudí, ktorý by na miesto toho aby kráčali po svojich nohách si svoje zadky vozili až do momentu, kedy by kôň neskonal a oni by si aspoň pochutili na sladkom mäse, no on bol iným človekom. niekedy sám sebe nadával za to, akým v skutočnosti je no v okamihu, kedy sa pozrel na svoju minulosť určite nebol jeden z tých, kto by mohol nad svojou hlavou niesť svätožiaru.
bol to jeden z tých dní, kedy nemal náladu takmer na nič. na miesto toho aby myslel na jedlo alebo dokonca na teplo, nemyslel na nič. dokonalo nechal myseľ odpočinúť si a len sa sústredil na to, aby jedna noha nasledovala tú druhú a on sa samozrejme neocitol niekde na zemi, kde by celú hubu mal od snehu.

" nemusíš sa ničoho báť onedlho to už bude lepšie..." no komu to chcel vôbec nahovoriť. tomu koňovi, ktorý mu nikdy neodpovedal alebo sám sebe? niekedy to bolo pomerne ťažké pre neho ísť krajinou nekrajinou sám bez nejakej spoločnosti a bez niekoho, kto by mu pomohol skrátiť si nejako ten čas. no to možno bolo z toho dôvodu, že rogar nikdy nedokázal vydržať na jednom mieste a nejakým spôsobom dokonca premýšľať od toho aby sa usadil. prečo by vlastne mal? vedel, že ešte mnoho vecí ho čaká vo svete.
rogar sa dokonca pri pohľade na okolie presviedčal, že to miesto pozná. pred niekoľkými mesiacmi tadiaľ musel ísť, určite!
dokonca mal pocit, že pri pohľade dopredu vidí nejaké obrysy postáv. postáv? bola to len jedna postava, ktorá mala dve hlavy a jedno telo, ktoré vyzeralo zaoblené v rôznych tvaroch na rôznych miestach. možno mnoho ľudí by sa na to vykašľalo alebo by dokonca so strachom odišlo no on o niečo viac zrýchlil svoj krok pričom v momente, kedy sa nachádzal od stvorenia len niekoľko desiatok minút sa musel zastaviť. nebolo to z toho dôvodu, že by nevládal. ale z toho dôvodu, že pred niekoľkými mesiacmi sa on nachádzal v podobnej situácií.
" len mi nehovorte, že vás táto babizňa prinútila k tomu aby ste ju odviedli domov..." musel sa zastaviť z toho dôvodu aby svoj smiech o niečo viac tlmil. aj napriek tomu, že to vôbec nepomáhalo a z jeho hrdla sa vydral menší smiech.
" ak ju pustíte uvidíte, že tým kopcom vybehne rýchlejšie ako tento môj kôň a to mi verte! v tejto situácií som sa ocitol ja sám..." povedal napokon pričom venoval jeden pohľad babizni, ktorá vyzerala ako zvláštne zvieratko.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Bronn za Tue Oct 02, 2018 8:09 pm

Babka mu funěla i huněla do ucha. Měl sto chutí jí v půli kopce setřást a dívat se, jak si dole láme krk. Nebo všechny končetiny. Staříci byli dost křehcí, ta by se už nedoplazila nahoru. I když ... jednou si vymyslel pro Anyu dokonalou ... ehm, pohádku, o stařence, která spadla ze schodů, končetiny se jí zlámaly do všech různých úhlů a ona se navždy plazila po zemi, přičemž chrčela jako zdechající sysel a kostmi za sebou ryla cestičku. Když někdo viděl tu cestičku, tak věděl, že si babka přichází pro něj. Jednou tuhle cestičku ze srandy udělal před hostincem, kde přespávali. No ... a pak musel setřást opici ze zad, protože se ho za žádnou cenu nechtěla pustit. Z dokonalého nápadu, jak uklidnit malého pošuka, se vyklubal tuze špatný nápad, jelikož od ní celý týden neměl pokoj. Když chtěl spát, vlezla k němu, když chtěl srát, tak jí měl stále u sebe a když chtěl šukat ... tak nemohl! Ještěže to vyrostlo a lezlo to i vlastnými cestami. Ještěže i šuňťa lezl vlastnými cestami. Mít ty dva po boku, tak se pověsí na nejbližší strom. Nebo ty dva pověsí na nejbližší strom. Nohama nahoru, protože nebude vraždit vlastní krev. Pokud je něco sežere, oklove nebo okrade, to už nebude jeho starost. Cvičil je dobře! To mu neupřou! Nebo aspoň jeden z nich.
"Pohni, holomku!" pleskla ho stařena přes hruď, až mu skoro podjely nohy. Otráveně si odfuněl a dál zarýval podrážky do měkčí půdy po dešti. Stačilo ujít pár kroků, tiše si zanadávat, dostat další řachu a už si říkal, že ten předešlý nápad nebyl zase tak špatný. A možná by jej i uskutečnil, nebýt něčího hlasu a následného smíchu. 
Otočil se po hlase a zadíval se na blonďatého muže s koněm, který se zjevil, kdoví odkud. Říkal si, že slyší nějaké ťapkání, ale mohlo to být i nějaké zvíře. V tom bahně se dalo pochytit máloco. Jeho slova si vyslechl se zamyšlenou tváří. Hodil očkem po stařeně, která těkala očima z jednoho na druhého. Alespoň do doby než se jí ztratila bezpečná ... záda pod tělem. Stařena zamávala rukama ve vzduchu než dopadla na zem a začala se z kopce valit dolů. 
Se zájmem jí sledoval a čekal. Ale stařena nevstala, jen se ze zdola ozývalo jakési mručení.
"Měl jsem se vsadit, tahle už nevstane. Pokud se nezačne plazit jako ... no, to je jedno. Začíná se ochlazovat a já jsem z dobroty srdce ...," položil si ruku na hruď a neempaticky se ušklíbl. ..."připravil krmi pro vrány. Bohové mi to jistě vrátí v tom nejlepším," natáhl ruce k obloze, která vypadala všelijak, jen ne přívětivě.
"Kousek odtud by měla být krčma. Pokud mě nechceš zabít, okrást nebo se snad se mnou utkat, tak já se tím směrem hodlám vydat," sklouzl z kopečka na bezpečnější půdu, oklepal se, narovnal si opasek s mečem a dýkou a tázavě se zadíval na muže. Ne že by ho zajímalo, co z něj vypadne, ale nemínil ho obejít, ukázat mu záda, aby si z nich potom vytahoval kudlu. To si raději tu chvilenku posečká, aby věděl nebo odtušil, jak na tom je. Sám by ho mohl napadnout, zabít a nezakopat, aby mu sebral koně. Ale ... pro dnešek toho nalámal dost. Prakticky jednu starou babu, ale na další myškaření byl moc rozlámaný. Chtěl pivo, teplou lázeň a spánek na hrudi potulné krásky. To by zakončilo dobře jeden ne tak dobrý den.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Anonymní za Fri Oct 12, 2018 10:40 am

rogar sledoval ako padá dole kopcom ako jedna veľká kôpka nešťastia. aj napriek tomu, že bol človekom, ktorý sa nebál ľudom pomáhať no pri pohľade na to ako padá a ako sa jej vracia to, čo ona venovala ľudom počas celého života na jeden moment sa jej zodvihol jeden kútik pier do malého úsmevu. bol toho názoru, že to čo človek venuje iným, to sa mu niekedy vráti. no a v tomto okamihu on a človek, ktorý sa nachádzal vedľa neho by sa mohli nazývať jej vlastným osudom. rogar počul nariekanie, dokonca aj pád pričom si to v hlave dokázal prestaviť. musela si zlomiť niekoľko kostí v tele a možno ten okamih, kedy poslednýkrát vydýchne čoskoro nadíde. no nemal ani len to najmenšie nutkanie k tomu aby jej išiel na pomoc.
,, myslím si, že vedela, že to niekedy príde. toto malé divadielko, kedy sa tvárila ako zúbožená žena, ktorá potrebuje pomoc sa odohrávalo pomerne často. ako som už hovoril, ja sám som si tým prešiel. vyšiel som jeden kopec za druhým. myslel som si, že som v cieli no ona ukazovala ďalej a ďalej. mal som dokonca pocit, že má v pláne prejsť na mojom chrbte celú krajinu len aby si pozrela okolie." zasmial sa rogar a venoval pohľad svojmu koňovi. určite by mu to neurobil. nedovolil aby sa posadila na jeho chrbát a on by musel kráčať vpred s takou váhou. na to ho mal až nesmierne rád a nechcel o neho prísť týmto spôsobom.

,, vážne vyzerám ako človek, ktorý by mal chuť zabiť každého jedného človeka od pohľadu? to rozhodne nie.." možno ho zmiatol ten meč, ktorý mal pri sebe a ktorý si niekoľkokrát aj skontroloval pohľadom no určite to nemal v pláne. ak by ho chcel zabiť nechal by tú starenu na jeho chrbte a prešiel by okolo bez toho aby mu poskytol tú cennú radu, ktorá zapríčinila to, že starena ležala niekde na zemi s posledným dychom. ,, dokonca ma zaujíma to, či sa postaví na nohy alebo nie. no nemyslím si. ten pád nemala šancu prežiť. určite si zlomila niekoľko kostí v tele a v jej veku to zotavovanie by bolo určite zdĺhavejšie. no povedzte mi, nezaslúžila si to? využívala každého jedného pocestného. prihovárala sa vám slovami, že vám poskytne svoje obydlie nemám pravdu?.." po tom ako spomenul krčmu sa ozval jeho žalúdok. mal chuť na teplé jedlo, na vodu ktorou by zahasil smäd a na spoločnosť nejakej devy, ktorá by ho potešila.  možno mysleli na rovnaké veci.
,, je to veľmi dobrý nápad. ak vám samozrejme nebude vadiť ak pôjdem rovnakým smerom.." dokonca mal v pláne zodvihnúť ruky na hor len aby mu naznačil, že nemal nič v pláne. žiadne podrazy, žiadne napadnutie a okradnutie. bol človekom, ktorému stačilo málo. nepotreboval majetok od hora na dol posiaty diamantmi alebo zlaťákmi. on sám mohol mať majetok a nejaké to obydlie v ktorom by sa mohol nachádzať. aj napriek tomu, že by to patrilo jeho bratovi no vedel, že domov sa môže vrátiť. ale načo by to potreboval? jeho cieľ bol úplne iným.

,, bude pochabé pripiť si na jej zdravie, že? .." popohnal koňa vpred. poznal toto okolie, vedel aké miesto má na mysli dokonca aj on sám tam mal cestu už dávno naplánovanú. celé dni kráčal, noci si dával pozor na to aby nezaspal spánkom, kedy by sa nedokázal zobudiť. toho sa možno obával zo všetkého najviac. nie smrti ale toho, že na neho všetko doľahne a on zaspí a ráno sa nezobudí. kedy sa jeho telo stane len potravou pre niekoho a veci, ktoré by mal pri sebe by sa stali veľmi ľahkou korisťou bez človeka, ktorý by sa ani len neuistil, či vôbec ešte dýcha alebo nie.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Bronn za Fri Oct 12, 2018 11:31 pm

Z baby se stal pytel brambor, který se rozsypal a zůstal rozsypán. I když by raději bral ten pytel. Z brambor by něco měl narozdíl od baby. Ani na části se nedala prodat, pokud by jí nechtěli nějací kanibalové. Ale to byl na špatné straně Zdi. Nebo spíš na té správné. Kanibalové by mu stejně neměli jak zaplatit. Jedině tím, že by i jeho samotného mrdli kyjem po hlavě a on by se odporoučel na pravdu Boží, zatímco oni by hodovali na jeho pozůstalostech. Jo, tam na sever se zaručeně nevrátí!
Rozhlížel se kolem sebe, zatímco ten chlap něco mlel a mlel. Zaručeně něco o babě, která ho přestala zajímat, jakmile opustila jeho záda. Příště se vsadí jen o jednu jedinou věc a baba na zádech to nebude.
"Jasně, brachu. Udělal jsem společnosti službu, když jsem je zbavil, takové přítěže," uchechtl se ironicky a nohy rozhýbal směrem, kterým k němu doléhal zvuk hospody. To, co normální ucho nezaslechlo, on slyšel až příliš dobře. Jeden z mála talentů. ..."Kterou mi nikdo nezaplatí," ušklíbl se a začal se sunout vpřed, přičemž si dal záležet, aby měl chlapa stále na očích. I když byl připraven i na podrazácké skoky na záda. On to nejednou učinil a slušně se to vyplatilo. Zvlášť když šlo o někoho většího, těžšího a neohrabanějšího. Na mladšího, mrštnějšího se skákalo hůř. Jelikož hned spadl a on s ním. Pokud se dřív nestačil ještě odrazit zpět. Což bylo na místě, zda to dokázal ustát nebo se natáhl na prdel. Každý krok představoval riziko, on jen hledal to nejmenší, po kterým by ho nečekala kudla v zádech, v břiše nebo v jiných částech těla.
Prohlédl si ho od hlavy až k patě a pokrčil rameny.
"Vypadáš jako někdo, kdo se ztratil. To už je lepší vypadat jako učiněný zabiják, aspoň se ti každý klidí z cesty," dal mu dost podstatnou radu, když překročil nohu druhou nohou a ocitl se blíže ke svému cíli, zatímco na něj dál upíral svůj opatrný pohled. Dnešek byl moc namáhavý na to, aby se ještě rval. Navíc před dvěma dny naštval páreček banditů, co když byl jedním z nich. Nijak zvlášť si jejich ksichty neprohlížel, ale zaručeně si pamatoval, jak voněli. Jak čabajka.
"Jsi hrozně ukecaný," odvětil mu na dlouhý monolog o babce a na stovku otázek, na které nehodlal odpovídat. Ne že by neměl čas, spíš chuť. 
"Svobodná země, chlapče. Nebo se aspoň tak tváří," odvětil mu na to, zda může jít stejným směrem. Kdo byl on, aby mu bránil. Kdyby ho otravoval, jednoduše mu zařídí rychlý pohřeb nebo se mu ztratí. V těhle hroudách bahna to šlo snadno. Jednoduše by sebou plácl, vyválel se a splynul by s prostředím. Bylo to tak snadné.
"Možná tak na brzké zotavení," uchechtl se a sám se vydal po svých, zatímco si chlapeček vezl prdelku na koni. Zavrtěl hlavou a šlapal bahno. Netrvalo dlouho a už se před ním zjevila cedule "U Mořského koníka". Nechápavě zavrtěl hlavou nad názvem a zaplul dovnitř. Hospodu hezky zabahnil a šel si najít místo v hezky zastrčeném místě, aby viděl na všechny, ale nikdo na něj. 
"Hospodo, pivo!" mávl na krčmáře, přičemž si odepjal opasek s mečem a položil ho vedle sebe.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Anonymní za Mon Oct 15, 2018 10:38 am

už to bol nejaký ten piatok alebo štvrtok, kedy sa s nikým nezhováral a to možno bolo tým pádom zvláštna vec, kedy sa s niekým mal chuť pozhovárať. pozeral sa na človeka, ktorý kráčal vedľa neho. popravde ho ani len nezaujímalo kým je alebo aké miesto hľadá, kto by sa na takéto veci pýtal? on sám by nevedel odpovedať. povedať niekomu svoj životný príbeh by bolo určite zbytočné. boli by to len rozprávky ktorým by niekto mohol veriť alebo zasa nie. rogar sa musel nad jeho slovami mierne zasmiať. mohol kráčať vedľa neho ticho, kedy by nepovedal ani len jedno slovo, mohol by byť za blázna a tváriť sa, že jeho slová patrili niekomu inému čo by bolo skutočne zvláštne no na miesto toho si len priznal ten fakt, že v tejto chvíli nechával jazyk až príliš pracovať prostredníctvom slov, ktoré mu vychádzali z pier. ,, možno áno ale záleží na tom?.." povedal pričom popohnal svojho koňa. držal sa ho ako keby to bol jediný spoločník, ktorého mával a bolo tomu aj tak. jediný tvor, ktorý mu robil spoločnosť a mnohokrát ho aj zachránil z problémov. ,, čo je zlé na tom ak prehovorím niekoľko slov, neutrálnych slov k cudzincovi. nikoho nenútim aby na nich odpovedal.." dodal tichším hlasom a následne prišiel ďalší úder. možno nevyzeral ako vrah no kto v dnešnej dobe niekomu nesiahol na život? on rozhodne nepatril k tým mužom, ľudom, ktorý by mali čistý štít a na rukách by nemal nikoho krv.
,, to ma v skutku zaujíma. dúfam len, že máš lepší odhad na cestu ako odhad na ľudí. nestratil som sa. " povedal rogar pričom sa pozeral pred seba. nemôže sa človek stratiť ak pred sebou nemá žiaden cieľ. on prechádzal krajinami, prechádzal mestami a dedinkami do momentu, kedy nepocítil, že to je to správne miesto kde by sa mal nejaký ten čas uchytiť. no to mnoho ľudí možno nechápalo a on to nemal v pláne ani len vysvetľovať. ,, je to pomerne zvláštne. nevyzerám ako vrah? ako potom vyzerá vrah.." na jeho tvári sa pohrával malý úsmev no jeho myšlienky sa možno už nachádzali na mieste, ktoré mohol nazývať krčmou. alebo tak aspoň mala vyzerať.
keď došli na to miesto a on si všimol ceduľu pred sebou, zamyslel sa nad tým názvom, pokrútil hlavou no nedával tomu žiadnu závažnosť. ak by mal premýšľať nad každou hlúposťou určite by sa mohol považovať za nejakého filozofa. a to pre neho nebolo to pravé. svojho koňa priviazal na miesto, kde to bolo možné a sám vedel, že v okamihu ak by sa niekto pokúsil koňa ukradnúť na mäso alebo vlastné potreby urobil by chybu. prečo? nebolo to z toho dôvodu, že by pátral následne po tom danom človeku a nezastavil sa do momentu, kedy by ho nenašiel ale z toho dôvodu, že ukradnúť koňa, ktorý má vlastnú hlavu a nepohne sa keď nechce by bolo celkom zaujímavé sledovať.
prešiel do vnútra pričom pocítil teplo a závan jedla. nepotreboval alkohol k tomu aby sa cítil dobre, to rozhodne nie aj napriek tomu, že to niekedy bolo. nasledoval ho, aj napriek tomu že si mohol vyhliadnuť nejaké iné miesto. posadil sa na drevenú stoličku, meč si dal po svojom boku a taktiež sa pozrel na krčmára. ,, jednu porciu nejakého jedla. len nech to nie je žiaden potkan potulujúci sa po okolí.." venoval mu jeden pohľad a následne sa o čosi viac pohodlnejšie usadil na stoličke.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Bronn za Sun Oct 21, 2018 1:55 am

Některé otázky bral jako řečnické a ty jiné jednoduše ignoroval. Stejně jako mnoho jiných slov, která vycházela z úst, které ho naprosto nezajímaly. Kdyby to byla ústa krásné ženy, ta by mohla pískat i zpívat, jak by se jí líbilo. On by víc pozornosti věnoval tomu pod její bradou. To byla ta nejzajímavější část, kterou ženy měly. A ještě ta jistá věc pod pupíkem, do které cosi velice rád strkal. Co povídají není důležité. Vždy činy před slovy. Otřel si nos o rukáv, jelikož cítil, že se mu cosi vytváří u nosu. Následně nato si přiložil prst k jedné z nosních dírek a jakoby vyflusl nudli. Zopakoval i u druhé nosní dírky a hned se mu lépe dýchalo. Pořádně nasál čerstvý říční vzduch a spokojeně se zašklebil. Nebylo nad volný dech. 
Jak cápek pověděl, tak Bronn udělal. Neodpověděl. A proč neodpověděl? Protože se mu nechtělo. A proč se mu nechtělo? Nuž, jelikož tahal několik mil babku na zádech a taky nebyl nejmladší, jaksi neměl na dlouhé rozhovory chuť. O smysluplnosti brouka si mohl povídat, kdykoliv jindy. Ne že by o to stál. Stále by dal přednost vnadným křivkám čehokoliv, co by ty ladné křivky mělo. I kdyby měla bradavici na nose a jedno oko vydloubnuté, on by se usídlil na ty dva měkké polštářky, pomlaskl by si a usnul by. A takhle by klidně i zemřel. Jak krásný to skon.
"Takže jen bloumáš po světě bez cíle a je ti putna, zda se projdeš několikrát kolem jedné a té samé chalupy?" neubránil se zasmání. On taky nikam zvlášť nemířil. Jednoduše od vesnice k městu a od města do další vesnice. Pro žoldáka bylo vždy plno práce, akorát ne vždy každá byla žoldáka hodna. Třeba hledání dávno snědené kozy, lovení ryb pro velice krásnou selku nebo kopání zahrabané boty. Ale když se nedařilo a on nutně potřeboval penízky, musel se i hrabat hlínou. I děti měly penízky a rády platily. Nebyl zase takový zloděj, aby jim je vyrval z pařátků a zdrhl. Zase za takového nelidu by se nepovažoval. Jelikož by si ho našel stín jeho sestry a on by to musel vrátit. 
"Kdo mluvil o vrahovi? Já mluvím o zabijákovi. V tom je rozdíl. Navíc ses přiznal, nemáš důvod jen tak někoho zabít, tudíž nejsi ani jedno," pokrčil rameny nad jeho logikou a nad tou svou se pouze pousmál. Jeho žádný mladíček neutáhne na vařené nudli. 
Řádně si lokl napěněného piva a spokojeně si pomlaskl. Tohle mu chybělo. Naposled se napil před pár hodinami a to ještě žízní netrpěl. To dnes se potřeboval řádně nalít, jelikož cítil, že bude mít řádný splávek. 
"Na mě nezapomeň, krčmáři," opět na muže promluvil, aby nemusel slintat nad tím, co velectěný přinese. A co tenhleten bude před ním ohavně pojídat. 
"Co seš vůbec zač? Když už ne tulák ztracená? Nebo vrahoun prohnilá?" podíval se na něj, když se rozvalil na sedátku a čekal až mu donesou porci něčeho ohavného, přesto to sní a bude ještě rád. A jak si pověděl, tak se stalo. Donesli jim neskutečně odpornou šlichtu, ale on se do toho pustil, jakoby týden nežral.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Anonymní za Thu Oct 25, 2018 10:50 pm


Usadil sa na stoličke o čosi pohodlnejšie. Už to bol nejaký ten čas, kedy sedel takto. Ak nerátal sedlo, ktoré sa kymácalo sem a tam, tam a sem pri každej jednej príležitosti, kedy si to jeho kôň vôbec zaumienil. Niekedy mal dokonca pocit, že nevedie on koňa ale kôň jeho, kedy mu nedáva ani len na výber a v každom jednom momente, kedy cíti, že jeho oťaže sa mierne uvoľnili so sebou hodil o čosi prudšie. No Rogar sa nemohol sťažovať, bol to výborný kôň, ktorý vydržal mnoho a určite ešte mnoho vydrží.
,, kráčam tam, kde ma nohy zavedú. Kde mi dajú napiť, najesť. Kde môžem pracovať za peniaze a pomáhať ľudom.“ Hovoriť o sebe? No tak to určite. Znamenalo by to len jediné, svoj osud dať do jeho rúk. On sám sa nepovažoval za nejakého zabijaka alebo vraha no na svojich rukách mal už toho pomerne dosť.

,,ukáž mi statného muža kde sa mu na rukách nenachádza krv. Nepovedal som, že som nikdy nikoho nezabil.“ Na jeho tvári sa objavil mierne pobavený úsmev. V momente, kedy prišla obsluha a pred neho položila tanier s ešte takmer vriacou polievkou a kusom chleba jemu sa dokonalo zatmelo pred očami. Bol hladným, vari nie! Veď už niekoľko dní nejedol poriadnu, teplú stravu, ktorá by ho dokázala zahriať. Musel sa pousmiať nad tou miskou pričom drevenou lyžicou si nabral prvé sústo.
,, aký je rozdiel medzi zabijakom a vrahom? Nevezme život rovnako?.“ Zamyslel sa nad tým. No nie tak dlho aby sa mu to vrylo do pamäte a musel na to myslieť vo dne v noci. To rozhodne nie. Chcel vedieť jeho myslenie v tomto ohľade no do ničoho ho nenútil. Rogar si vychutnal sústo jedla, ktoré ho zahrialo. Na malý moment sa narovnal, prešiel si jednou rukou po bruchu a pokračoval v rozhovore.

,, som človekom, ktorý si ide vlastnou cestou. Som vojakom, ktorý nemá problém sa postaviť do radu do armády za dobrú vec. A kto si ty? Kto je človek, ktorý sa nachádza predo mnou.“ Nechcel vedieť jeho tajomstvá, to rozhodne nie. On sám ich skrýval, nepovedal nič, čo by človek možno na ňom nevidel. Tajomstvá mali svoje čaro o tom nebolo pochýb, dokonca on bol ten, kto si mnohokrát pri pohľade na človeka vedel vykresliť jeho život. Bez toho aby to počul, bez toho aby mu to niekto musel dokazovať. Zobral si pohár s vodou a priložil si ho k perám pričom si vychutnal chuť dobrej vody.

Anonymní
Anonymní


Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Bronn

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru