Braavos / Essos

Strana 1 z 2 1, 2  Next

Goto down

Braavos / Essos

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 9:58 pm



Naposledy upravil Admin dne Sat Aug 18, 2018 11:05 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 158
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Fri Aug 17, 2018 10:05 pm

„Pojď sem, chlapče, musím ti něco povědět. Je to velmi důležitý příběh a chci, aby sis ho dobře zapamatoval. Musíš vědět, že jsi jeho součástí…“

„Kdybych tě neznal, přísahal bych, že vidím slzy.“
„Žádné slzy, jen iluze. Je to déšť, co mi stéká po tváří.“

„Je to vzácný dar. Opatruj ho. Roky ho možná proměnily v kámen, ale má nevyčíslitelnou hodnotu.“

„Proč by někdo stál o dračí šílenství? Kvůli němu to přeci všechno začalo.“

„Máš vůči tomu velkou zodpovědnost, je to tvá povinnost! Ne výsada, ne právo ani přání. Povinnost!“


Jednotlivé výjevy se promítaly mladému chlapci v hlavě. Krátce viděl ještě malého kluka, jak se s nejistou tváří blíží ke svému opatrovníkovi, který mu chce cosi vyprávět. Viděl zlomeného chlapce, který postává v podvečer před dveřmi polozbořeného domku. Déšť mu zmáčel vlasy i oblečení, jenže on stále nehnutě stál. Sledoval temno před sebou, představoval si ono neznámo, tu dálku. Kapky deště rozehrály melancholické struny jeho duše. Smutek byl silnější než on, byť by to nikdy nepřiznal. Neopovážil by se to zmínit. Viděl truhlu, kterou mu předávali. Malou a pečlivě uzamčenou. Skrývala tajemství, kterého si neznalci nedokázali vážit a ti, kteří věděli, by výměnou za to i ztratily hlavu. Viděl sám sebe, jak sedí na velkém balvanu. Nohy pokrčené, tvář nečitelnou a ruce zapřená o kolena. Dumal tak usilovně, až se mu hlava točila. Tolik otázek se rojilo v hlavě a neznal odpovědi on ani nikdo, koho se ptal. Nedočkal se ničeho víc, než nejasných odpovědí. Mlžení, domněnek a nevyřčených přání. Viděl muže, kterému dlužil život. Muže, který pro něho mohl být otcem, přestože o to nikdy nestál. Mluvil z něj alkohol a špatná nálada. Právě proto zvýšil hlas. Věděl, že nesmí chlapci dovolit, aby cukl z cesty, kterou mu určili jiní.

Právě prudké zvýšení hlasu ho donutilo cuknout. Probral se na koni, který vzorně pokládal nohu před nohu a následoval svého druha. Gryf si neuvědomoval, kdy na koni stihl usnout. Stále sledoval cestu před sebou ani nevěděl, že mu padají víčka a pak již jen spí. Rozhodně nespal dlouho, ani tvrdě. Byl to lehký spánek a přesto, stihl mít podivný sen. Možná mu hlava pomyslně dávala odrazový můstek proto, aby konečně skočil. Mohl jen hádat, ale pro teď, chtěl dostat z hlavy, co viděl. Sevřel otěže pevně v levé ruce, zatímco pravou si promnul unavené oči. Byli na cestě již několik dní a nedostatek spánku se na něm podepisoval. Bylo však jasně řečeno, že pořádný spánek si dopřejí, jakmile budou mít svou první jistotu.

Projel si tmavými vlasy, které tak dostal z čela a zadíval se na svého nového společníka. Muž, kterému měl věřit tolik, aby mu svěřil život, přestože ho neznal více jak pár týdnů. Pochyboval o správnosti tohoto rozhodnutí. Daleko raději by se na celou výpravu vydal s Jonem. Byl na něho zvyklý, znal ho roky a nemusel budovat tenkou niť důvěry, která se mohla snadno přetrhnout. Pozoroval záda muže, než pozvedl oči výš a prohlížel si klobouk na jeho hlavě. „Jsme si vůbec jistí, že bude zrovna v Braavosu? Sám Jon přiznal, že jsou rozprostření po celém Essosu. Co když je nenajdeme? Otočíme koně a budeme se doprošovat pomoci jinde? Půjdeme sehnat lodě a vydáme se do Západozemí na vlastní pěst?“ Pronesl do ticha mezi oběma muži. Zároveň pobídl koně, aby smazal jejich vzájemnou vzdálenost a svůj hlas tak mohl utišit. Zařadil se po jeho boku a oči držel upřené před sebe.

Jejich úkol zněl docela jasně, najít Zlatou společnost, získat je na svou stranu a vyplout do Západozemí. Byl to první a nejdůležitější úkol. Bez podpory by se Gryf nikdy nehnul z místa. Jen blázen by do boje táhl nepřipraven. Gryf nebyl hloupý, nevěřil, že by se k němu kdokoliv přidal jen kvůli jménu, ne teď. Své první věrné musel získat jinak. Byl to právě Jon, který mu doporučil Zlatou společnost. Bratři ve zbrani, do kterých i on patřil. Vysvětloval Gryfovi, že s výhodnou nabídkou mu budou zavázání. Jon by zcela jistě snadno dopomohl Gryfovi k nabídce. Věděl, jak s Harrym Stricklandem jednat, aby chtěl poslouchat. Jenže tohle musel chlapec zvládnout sám. Dokázat, že na to má. Použít slova tak, aby nutil ostatní poslouchat, aby si je podmanil. Pokud by nezvládl to, rovnou mohl zapomenout na Západozemí.

„Co ti vlastně řekli, když jsme vyráželi? Viděl jsem, že jsi mluvil s Jonem. Něco ti šeptal,“ nadhodil a teprve nyní pohlédl Arthosovi do tváře. „Řekl ti, že mě máš nechat mluvit? Dával ti rady nebo cokoliv z toho, co pronesl, se mnou nemělo sebemenší spojitost?“ Chtěl si ukrátit cestu, než dorazí do města a vyhledají Stricklanda. Co jiného mohl dělat, než právě vyzvídat. Již pochopil, že dlouhá cesta, dusno a houpavý pohyb koně ho pomalu kolébá ke spánku. Znovu již usnout nechtěl.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sun Aug 19, 2018 1:11 pm

Potácel se přes moře, obeplul polovinu Západozemí a stanul na místě, kde měl započít jeho úkol. Slunce pražilo, naštěstí byl od minula poučen. Klobouk vždy stažený do čela, když zrovinka pozoroval zem, nebylo mu do tváře vůbec vidět. Nebylo to na škodu. Nepotřeboval potkat dávné přátele. Ne protože by jej chtěli zabít nebo se mu pomstít, kdeže, rozešel se s nimi v dobrém, ale hodlal se vyhnout otravným dotazům a také zdlouhavému rozhovoru, jelikož mnoho žoldáků bylo velice mluvných. A on za ta léta ztratil mnoho chuti do konverzace smysluplné nebo té naprosto plytké. Slova používal jen když to bylo zapotřebí, ústa více využíval, když k nim přikládal láhev. Nebýt Varyse, upil by se k smrti a jeho žena by si našla jiného zoufalce, který by se chtěl přiživit na sídle, které drželo rodové jméno Eskel po mnoha staletích. Též jako modrou vlaštovku na na bílém poli s rodovým heslem "Jeden za všechny". On by to spíše překřtil na "Všichni na jednoho", jelikož kdyby se Aelyn nestarala o vše, co on zeslonil, rozpadlo by se to a ti všichni, o které se kdysi staral, by ho ukamenovali zaživa. Kamenů měli dostatek, možná by i samotný Tywin Lannister nějaký přihodil. Moc věděl, jak miluje zklamání a když se jeden z jeho vazalů upřímně rozpadá před očima a do Řekotočí vyšle svou armádu bez sebe, nu, prakticky si oprátku okolo krku váže sám. 
Ale co mu bylo po nějakém Lannisterovi. Kdyby ho odsoudil k smrti, jen by mu udělal laskavost. Nemusel by se trmácet na druhý konec světa, jen aby dostal darem informaci o ženě, kterou nenáviděl. Navíc kdoví za jaký dlouhý časový úsek. Pokládal za pošetilost vkládat takovou informaci do rukou lannisterského vazala. Však se mohl okamžitě zvednout a Varyse potopit. Sic by mu Tywin příliš nevěřil, ale ověřil by si to. A Varysovo manipulanství a plány by byly zhaceny. Jenže byl zřejmě příliš průhledný a chuť zabít jednu ženu, byla silnější než pustit tajemství dál a dál se upíjet. 
S Jonem Conningtonem se párkrát letmo viděl. Především na turnajích než že by s ním kdy zapředl hovor. Do toho osudného dne v Braavosu, kde přejímal na svou zodpovědnost mladíka s fialovýma očima. Tak nápadně podobného jedné mrtvole. Příliš dlouho si ho neprohlížel. I kdyby před ním stál samotný Aegon Dobyvatel, pramálo by ho to zajímalo. Chtěl si odbít svou povinnost a získat, co mu bylo slíbeno, aby strávil další týdny přemýšlením, co s tím udělá.
Jon zůstal, zatímco on dostal na starost Mladého Gryfa. Společně se potáceli několik týdnů na koních, hovor se dostavil jen pouze, pokud jej započal mladík. On sám o žádné tlachání zájem neměl. V hlavě měl vymeteno a chuť bavit se, nebyla k zastižení. 
Klobouk měl stažený do čela, pozoroval koňskou hřívu a nechal jej vést. Však ten oř věděl lépe kam jde než on sám. Od rána jej bolela hlava. Prakticky jej bolela hlava od samého počátku tohodle úkolu. Alkoholikovi je zatěžko odebrat láhev a horší je, když si jí odepře sám.
"Do Západozemí na vlastní pěst? Co by jsi sám chtěl dělat? Uplést si Targaryenskou vlajku, chodit od domu k domu a hlásit se jako jejich nový král? Kdeže, Zlatá společnost je rozprostřena všude, ale Harry Strickland se rád drží určitých míst. Měl by jsi v Jona mít nějakou důvěru. Za ta léta tě neprodal ani nezahodil," což by možná udělal on sám. Děti nebyli zrovna jeho skrytým přáním, neuměl s nimi mluvit ani se k nim chovat. Proto se těm svým vyhýbal, co se dalo.
"Ne, řekl mi, abych jim pověděl, že nejsi kluk, ale ve skutečnosti jsi zlatý drak a jakmile nastane půlnoc, tak se v něj proměníš a budeš srát zlaťáky," odbyl ho dost nerudně a s tichým povzdechem se podíval, kde to jsou. Ale k městu se stále neblížili. Což nebude dobré, jelikož se dráče nejspíš chtělo bavit. A jak to vypadá, když se sejde člověk, který mluvit nechce a člověk, který mluvit chce? Přesně takto.


Naposledy upravil Arthos Eskel dne Sat Aug 25, 2018 6:43 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Mon Aug 20, 2018 6:42 pm

„Pochopitelně bych se nevydal do Západozemí na vlastní pěst,“ zavrtěl hlavou, jakmile se probral z prvního zaražení. Silný pocit, který ho obestřel, jakmile Arthos vyřkl svá slova. Koně přestal pobízet a ten, jak vycítil příležitost, začal opět líně zpomalovat. Nožky si pokládal, jak potřeboval, jenže to se Gryfovi nehodilo. Pobídl koně, aby se zařadil opětovně po boku svého společníka a zadíval se před sebe. Výraz v jeho tváři byl vážný. O tomhle žertovat nedokázal. Prve se jen zevnitř kousl, způsob jak odvést vlastní pozornost. Rty k sobě více tiskl, až se jindy růžová barva měnila v bílou. Nakonec stisk povolil a nadechl se k prvním slovům. Měl potřebu to Arthosovi vysvětlit. To, jak celou záležitost vnímá on.

„Vyrazit do Západozemí sám s Targaryenskou vlajkou, už bych si rovnou mohl na záda nakreslit terč a vyšlo by to úplně stejně,“ zavrtěl nepatrně hlavou. Díval se před sebe a na malý okamžik se mu v očích cosi zalesklo. Jisté odhodlání i doznání toho, že mu na jeho cestě záleží daleko více, než se může na první pohled zdát. „Nemyslím si, že by moje jméno mohlo vyhrát válku. Nemyslím si, že to bude moje jméno, co rozpohybuje velké mocnosti. Chci, aby to byly naopak mé činy. Nikdo mě nebude následovat kvůli tomu, že jsem se narodil se správným jménem. Chci pro lidi něco znamenat. Já jako osoba.“ Na krátkou chvíli se odmlčel a přemýšlel o tom. Možná to byly sny dospívajícího kluka, co v něm zůstávaly hluboce zakořeněné. Ten sen o lidech, kteří ho budou vítat, kteří mu budou naslouchat. Ti, kteří si ho zvolí kvůli tomu, že jim slíbí lepší zítřky. Ne, nejen slíbí… on je pro ně vybojuje. Nebudou to jen slova o tom, že by se chtěl starat. Postará se. Nebudou to falešné úsměvy ani hraní si na to, že pro svůj lid něco dělá. On to bude dělat. Nenaslouchal jen mužům, kteří ho učili. Mnohokrát utíkal do města a naslouchal tam lidem, kteří přijeli ze Západozemí. Lidem, kteří si o té krajině povídali. Slyšel o chudobě, špatných podmínkách i o tom, že bohatí jen více bohatnou a chudí více chudnou. To nebylo správné a chtěl to změnit. Král nikdy nesměl myslet jen na sebe, ale hlavně na druhé. Možná to byla utopie, ale byla to cesta, směr. Minimálně se chtěl pokusit, než to docela vzdá.

„Já Jonovi věřím, jen vím, že při svém štěstí se snadno může stát, aby si zrovna dnes Strickland usmyslel, že opustí Braavos a těsně se s ním minu.“ Pokrčil rameny. Myslel racionálně. Nikdo se nedržel pokaždé na stejném místě. Byla obvyklá místa, ovšem nic nezaručovalo to, že v Braavosu Harryho najdou. Gryf mohl jen doufat. Mohl doufat, že Jonovi známosti mají i po letech stále stejné zvyky i oblíbená místa. Jona… měl snad rád. Pochopitelně svým způsobem. Byl to učitel i otcovská figura. Ovšem bylo pár věcí, které musel ocenit i na lordu Eskelovi. Třeba to, že v Západozemí byl ještě nedávno. Gryf nemohl vyrazit do krajiny, o které neví, co se tam zrovna děje. I Eskelovi informace mohly být dávno zavádějící, ale pořád to byl aktuálnější, přesnější pohled než ten, který mu nabízel právě Jon.

Jeho druhá poznámka by ho téměř urazila. Ovšem na to byl Gryf příliš flegmatická povaha. Dopřál mu kousavou poznámku, nad kterou by ostatní ohrnovali nos. On ne. Pohled mu pouze více zhrubl a oči se více přimhouřily. Byl to krátký rychlý pohled, jako když bodne nůž. A někdo by i přísahal, že tímhle pohledem dokáže bodnout. Neupřel ho však na Arthose, ale stále před sebe. Chtěl se pouze bavit a jeho společník odmítl oplácat jeho snahu. Vlastně, být zlatým drakem spousta věcí se usnadní. Velká spousta. „Dobrá, nechej si svá tajemství,“ pokrčil nakonec rameny. Nemusel věnovat čas prázdné konverzaci. Arthos mu dal najevo svůj postoj. Bude to náročná cesta a v tichosti se bude ještě více táhnout. Nemohl si odpustit poslední otázku. „Byl jsi někdy žoldákem? Takovým jací jsou ve Zlaté společnosti?“ Cítil se v nevýhodě, že o něm Eskel věděl daleko více, než on o něm.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sat Aug 25, 2018 6:43 pm

Odkývl mu tu jeho dospělou pravdu, kterou si zrovna vycucal ze svého zelenáčského prstu, jistě aby na něj učinil dobrý dojem. Že již není pouhým chlapcem, který se potlouká světem, protože po něm nikdo neprahne. Nejspíše na něj byl dost tvrdý, nerudný a nepřátelský, ale žádná lepší vlastnost v něm za ta léta nezůstala. Dá mu své nejlepší rady, povede ho po správně cestě, aby si neodřel koleno, ale nebude plývat falešnými nadějemi nebo plýtkou milosrdnou lží. Každé jeho slovo bude pravdivé, i kdyby ta pravda bolela sebevíc. Pokud chce být skutečně mužem, za kterého by byl ochoten dát svůj meč i život, tak se musí zocelit vůči nezdarům. Těch přijde mnoho. Samotný Strickland se jim může vysmát a poslat je nazpět, tak odkud přišli. A Jon mu dal přímou radu, aby se on sám o nic nepokoušel. Vše měl nechat na mláděti, on sám se měl jen dál mračit a tiše bručet. Své rady si měl nechávat pro hocha. 
Vzhlédl a klobouk si narovnal. Sledovat koňská záda nebyla žádná jeho dominanta. Jenže v ten moment přestal cítit chladný kov na své hrudi. Letmo slétl k rozhalené košili, aby si povšiml, že přívěsek vykoukl na svět. Pouhý pohled na modrou lilii jej zachmuřil ještě více. Jemně jej vzal mezi prsty a chvíli na něj hleděl. Vrátila se mu jedna z mnoha vzpomínek. Rozkvetlá louka, slunce, jež příjemně hřálo, osvěžující větřík a suknice dívky tančící mezi květy. Zavrtěl hlavou, aby tu příšernost pohřbil. Přívěsek vrátil na to správné místo, pod košili, kde mohla být blíž k orgánu, jež dávno nefungoval, jak by měl. Ale nyní se musel starat o Gryfa. Na ní bude mít času dost.
"Doufám, že to právě byla tvá slova a ne Jonova. Přeci jen ti za ta léta musel vtloukat do hlavy různá moudra, zvlášť když se pohyboval ve společnosti tvého otce. A Šílený král si jej taky nevybral za pobočníka, jen protože mu zbyl ... i když," poklepal na klobouk dvěma prsty, přičemž změnil svou výpověď. ..."I když to dost možné je. Aerys nebyl zrovna přemýšlivý typ, zatímco ten druhý toho napřemýšlel až moc," a tím druhým nemyslel nikoho jiného než Tywina Lannistera. Ale komu by se chtělo plácat se v minulosti. No, vlastně jemu ano, jelikož on minulostí žil a nikdy se z ní nedostal. Stál za čárou, jež jej dělila od přítomnosti a odmítal jí překročit. Zřejmě si v tom utrpení liboval a rozhodl se užírat, místo aby byl světu užitečný. I v tomhle případě jednal nostalgicky a sobecky. 
"Poté budeš muset věřit mě, že tě zavedu na jiné místo, kde by se ten prohnilý pes mohl ukrývat," nad svou větou se ušklíbl, jelikož mláděti nedal zrovna moc důvodů, proč by mu měl věřit nebo s ním vůbec sympatizovat. Od samého počátku se nechoval jako nerudný dědek, který chce mít klid. Což vlastně chtěl, ale mohl se dál litovat až bude po všem. Může si naplno vychutnat svou poslední misi, poslední cestu, po které se bude moct upít k smrti a tím nadobro zničit tu hanbu, která padla na jeho rod. Reemus jej snad vyvede opět na výsluní, ta ženská, co byla jeho ženou, jej snad vedla dobře.
Čekal, zda se mládě urazí, seskočí z koně, bude dupat nožičkama nebo si odfuní, otočí tvář na stranu a s nafouknutými tvářičkami bude mlčet až do Braavosu. Docela v to doufal, ale nestalo se. Sic bylo chvíli ticho, ale dráče mělo ve zvyku to ticho zabíjet, ne-li utlouct pořádnou palicí, čímž by vydoloval samotný obdiv od Roberta Baratheona. Mohl se s tím smířit nebo mlčet nebo mu odpovídat, co nejjedovatěji to uměl. Ale o jedné zmiji už věděl a nemínil jí napodobovat. Proto nasadil na tváři něco ve stylu bolestné křeče, přičemž se podíval na mládě.
"Ano, byl jsem u Bouřlivých vran," přestal se šklebit, tvář si promnul, jakoby se mu na ní usadilo něco nevítaného a opět se zadíval vpřed. Čekal i další otázky a předem se proti nim obrňoval. Musel si v duchu opakovat kvůli čemu to dělá, též jako, že je nerudným ohavou, který nevydrží v lidské společnosti ani jeden den. S tím prvním věděl, co učiní, ale to druhé ještě vítal.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sun Aug 26, 2018 9:46 am

Kdyby nevyčkával na slova společníka, možná by si ani nevšiml. Jenže právě kvůli tomu byl pozornější, periferně si všímal pohybu vedle sebe, a proto mu ani neunikl pohled na přívěšek, který Eskel právě svýral v ruce. Jen letmo si ho prohlédl, ale daleko více se zaměřil na Arthosovu tvář. Nevěřil, že jeho pohled může být ještě zachmuřenější, než jak ho za ty týdny denně vídal, jenže lord ho právě přesvědčil o opaku. Ještě pár vteřin zpátky měl nutkání se zeptat. Vyptávat se na minulost, která je očividně s přívěškem propojená, nakonec byl však rád, že se rozmyslel. Přívěšek za sebou ukrýval jistě velmi citlivé téma. Jak zabít jejich společnou konverzaci lépe, než právě drknutím do pochroumané struny? Již by neslyšel ony líbezné tóny, dočkal by se pochybného skřeku, pazvuku a víc již nic. Raději upřel pohled před sebe, jakoby nic z toho neviděl, jakoby si nevšiml. Na ono téma se může zeptat později, pokud nastane vůbec někdy vhodná doba. Citlivým tématům je dobré se vyhýbat, vždy.

„Nebyla to Jonova slova,“ téměř ihned se ohradil a krátce se na společníka opět podíval, než hleděl na cestu před sebou. „Za svůj život jsem se naposlouchal dost. Tolik slov o důležitosti, tolik moudrostí. Jon, Illyrio, Haldon nebo septa Lemore. Všichni mi chtěli vtlouct do hlavy, co nejvíce to jde. Možná vhodná slova, ale čím bych byl, kdybych opakoval jen to, co jsem někde slyšel? Nic víc, než papoušek.“ Zavrtěl nad tím hlavou. Všem těm lidem dlužil. Doufal, že se s nimi opět uvidí, jakmile splní svůj úkol. Jon měl zajistit pomoc jinde, septa Lemore měla též svůj úkol a jinak na tom nebyl ani Haldon. Ovšem všichni se měli sejít v Bouřlivých krajinách a teprve pak jejich cesta měla pokračovat. Nebo snad jejich cesta, kterou vybrali pro Gryfa?

„Jon rád vyprávěl různé věci. O království, o velkých králích mého rodu, o mém otci i dědovi.“ Někdy měl Gryf sám problém určit, co ještě může být pravda a co je již přehánění. Jeho otec se zdál jako skvělý člověk. Jenže mohl být tak skvělý, nebo si ho Jon jen idealizoval? Myšlenky mu ale přetrhl Eskelův dodatek. „Přemýšlivý král nebo ne… někdo říká, že mezi šílenstvím a velkolepostí není tak velký rozdíl, jak se může zdát. Někdo dokonce tvrdí, že jsou to dvě strany téže mince. Velkolepé plány se mohou proměnit v šílenství, stejně tak se něco, co se jeví, jako šílenství může změnit v něco velkolepého. Možná jde o úhel pohledu, možná je to o štěstí. Možná jedno bez druhého nemůže fungovat.“ Pokrčil nad tím rameny a krátce se odmlčel. Kdo ví, co padlo při jeho narození. Jako při každém Targaryenovi i při něm si jistě bohové hodili mincí. Nyní mohl svět jen zadržet dech a s napětím vyčkávat, jaká strana dopadne.

„Budu doufat ve štěstí. Trmácet se od města k městu, to je činnost, které jsem si již užil dost,“ pronesl rázněji. Už ho nebavilo někoho stíhat. Chtěl již konat. Mohl vůbec Eskelovi věřit? Inu… zjevně musel. Jon by ho snad nesvěřil někomu, kdo by s ním měl špatné úmysly. Mohl ho zradit, nechat zabít, prodat špehům. Pořád tu byla hrozba. Zdání klamalo, ne vždy uměl Gryf číst v lidech, ale Eskel se zdál plný lhostejnosti. Moc velké lhostejnosti, než aby měl jakýkoliv zájem na tom, ho zradit. Jevil se jen jako prostředník. Ten, kdo splní svůj úkol, ale více ho nikdy nebude zajímat. Budou mít snad takovou morálku i muži ze Zlaté společnosti? Mohla to být výhoda i přesný opak. Čím více se blížili k městu, tím více si Gryf uvědomoval, po jak tenkém ledě se pohybuje.

Chtěl zůstat ticho, ale nešlo to. Na jazyku ho začala pálit další otázka. Něco, co jemu samotnému vrtalo hlavou až moc. „Řekni mi jedno… poslali tě sem před nebo až po smrti Roberta Baratheona?“ věnoval mu dlouhý pohled a tentokrát nechtěl uhnout. Potřeboval si sám odpovědět na to, co dalo věci do pohybu. Na tohle se připravoval roky. Od narození, od chvíle, kdy dokázal porozumět tomu, co mu Jon a ostatní říkají. Byla smrt současného krále oním spouštěčem? To dalo věci do pohybu? Nebo zkrátka jen dozrál čas k tomu konat?
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Wed Aug 29, 2018 9:13 pm

Na slova papouška nereagoval. Tedy na chlapce, který si odpíral to krásné právo býti papouškem. Být papouškem, měl by život o dost lehčí. Bez vlastního názoru, vlastní touhy, jen opakující slova, která již někdo vyslovil. I takoví králové tu byli. Ti, jež si nechávali našeptávat, odkývali vše, co jim pobočník či rádci pověděli, nestaraje se, zda to bylo dobré či špatné, jelikož sám nevěděl, co dobro a zlo je. Ale chtěl by takového krále? Kterému by každý mohl namluvit, co by se mu přálo a král by to opakoval a držel se toho, dokud by mu někdo nenasadil do hlavy jinou myšlenku. Za Aeryse se narodil, ale nikdy nechtěl zemřít za Roberta. A toho se dočkal. Jenže na smrt se stále necítil a ačkoliv se obracel na svůj nezájem o okolí či politiku, jeho rozpukané srdce si přálo zemřít za krále, kterého by si vážil. No, to by chtěl, ale příliš. Tudíž si nechá zajít chuť a raději se opije do nevědomí, aby neměl ani potucha, co za krále to na trůnu roste. Přesto se mínil zapříčinit o to, aby po cestě nikdo jeho balíček nezabil. Ani v Braavosu ani po cestě zpět. 
Ani na jeho následující monolog nijak nereagoval. Žádné zvuky, slova ani pohyb obočí. Nic. Nechtěl mu dát najevo, že stojí o konverzaci. Stačila jednosměrná, z té měl více než z dialogu. Sic vypadal jako největší ignorant, on poslouchal a poslouchal velice pozorně. Takto si mohl začít budovat názor, aniž by dal na své mrzoutské názory či postoje. Alespoň byl ubezpečen, že nejedná s žádným idiotem, který jen bude mlátit prázdnou slámu a omílat o svém právu nebo o tom, jak skvělý král bude. Aspoň střídmé to mládě bylo.
"Štěstí je přelétavé, nedoufej v nic jiného než v sebe," zamumlal si pod strniště a opět se zadíval na cestu. Začínal určité znaky poznávat, blížili se. A s každým dalším krokem koně se přibližoval moment, kdy se bude moci mládě předvést. On nervozitou netrpěl, zatímco dráče se mohlo potit až za ušima. Harry Strickland byl bastard s černým srdcem a za prázdné sliby nepracuje. Bude mu muset nabídnout něco, co jej zaujme či ho ukecat natolik dobře, že mu i sanice půjde dobře. Jelikož, když už někdo umluví Stricklanda, tak je to ... nesmysl. 
Město se začalo rýsovat. A vzpomínky se začaly vracet. Ty bezstarostné dny, kdy ještě nebyl kus odpadu. A kdy měl větší konverzační chutě. Jenže jelikož Gryfin nemínil mlčet, musel on odpovídat. 
"Jsi dost chytrý ... nebo, snad jsi, aby sis na to odpověděl sám," odvětil mu neutrálním tónem, přičemž se na něj letmo podíval. Nemusel mu vše říkat doslova. Ani do nejmenšího detailu. Záleželo na tom, aby měl vlastní myšlenky a k mnohým věcem došel díky sobě. Nemohl ho vést za ručičku, ani nechtěl. Tohle po něm ani nikdo nechtěl. Měl ho odvést z bodu A do bodu B a dávat mu důležité rády do života, o které ani sám nemusí stát. 
S přibližujícími se kroky, jeho samotného napadla otázka. Pokud mu to Jon pověděl, nevnímal jej. A netušil, do jaké míry dráče zná rody. Především takové malé rody jakým byl rod Eskelů.
"Jsi si vědom toho, s kým cestuješ? Že jsem vazalem Lannisterů? Pokud ne, tak to ti ten šok nemohu nijak upřít," hleděl vpřed a jeho hlas zněl jako vždy nezaujatě. Jakoby mu právě pověděl převelice nezajímavou informaci. Nezajímavá mohla být, Gryfin to mohl vědět. Přesto jej zajímalo, jak odvážný či hloupý může být, když se vydal na cestu s někým, kdo by ho okamžitě mohl odvést za svým lenním lordem. Nemohl mít nejmenší tušení, jaké smýšlení má o velkém Tywinu Lannisterovi. Ani jak moc rád by ho viděl ve stejném stavu jako našel svého otce.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sat Sep 01, 2018 3:22 pm

Pochopitelně Gryf nevsázel jen na štěstí. Popravdě bylo jen málo věcí, ve které mohl věřit. To jen život ho naučil, že věřit může jen a pouze v sám sebe. Přestože ovládal zvyky a tradice víry v Sedm, znal jejich učení, které do něho cpala septa s takovou razancí, div mu nebylo špatně, nikdy v tyto bohy nedokázal věřit. Proč by vůbec měl? Pokud na světě existuje nějaký bůh, či snad bohové… proč by nechávali svět spět do zatracení? Děli se špatné věci špatným lidem, ale těm dobrým se děli ještě horší. Dnes a denně viděl i slyšel o tom, jak v takovém světě není místo pro čestné. Čest byla opěvovaná vlastnost, ale pochopil, že ve skutečném životě se na ní doplácí. Tak jakým pak jednou mohl být? Nemohl věřit všem, ale nevěřit nikomu, stane se z toho paranoia. Opravdu mu část života trvalo, aby si určil, jakým mužem vlastně chce být a tu zbývající se snažil přesně takovou osobou stát.

Stále nevěděl, zda smrt Roberta byla výhra nebo neštěstí. Trůn přišel o uchvatitele. Mohla to být obrovská šance pro návrat jeho krve tam, kam patří. Jenže bylo moudré pouštět se do toho zmatku? Illyrio mu říkal, že zmatek a chaos je místo, kde se vazby tvoří snadněji, než jindy. Protože když lidé nevědí kudy kam a jsou ztracení, snadněji se upnou k někomu. Potřebují jen osobu, ve kterou mohou věřit. Světlý bod ve tmě, který je vyvede z hrůzy a strachu. Právě tím se měl Gryf stát. Ukázat se jako naděje a v tom zmatku získávat postupně přívržence, dokud nebude mít dostatečně velkou podporu na to, aby vtrhl do hlavního města. Mnozí o něm pochybovali a někdy o sobě pochyboval i on sám. Je to zkrátka zakořeněné v lidské povaze, pochybovat o všem co je v naší blízkosti a pochybovat ještě víc o tom, co nemůžeme vidět nebo se toho dotknout. Proto nic nechtěl uspěchat, ani své vlastní jméno. Je to cesta k oprátce nebo dýce do zad. Musel vytrvat, zjistit, zda by ho někdo podpořil, přestože nemá nic a až poté ukázat, že to něco má.

Svá slova pak chvíli zvažoval. Jon mu pověděl pouze to, aby si dával na Arthose pozor. Možná proto se vyspal tak málo. Udržoval se v lehkém spánku, tak aby ho probudilo i zapraskání větvičky. Noci byly temné a plné špatných myšlenek. Mohl skončit s podříznutým hrdlem nebo dokonce prodán. Arthos mohl posílat zprávy do Západozemí o tom, co se děje nebo neděje. Mohl čekat jen na vhodnou chvíli k tomu, aby ho mohl zradit. Měl v něj přesně takovou důvěru, jakou si svým chováním zasluhoval. „Lannister, Baratheon nebo Stark. Pravda je, že po rebelii nezůstal téměř nikdo, kdo by se mého rodu zastal. Věděl jsem jen to, že nepatříš pod rod, který by nás podporoval. To, že se zodpovídáš Tywinu Lannisterovi… to je nová informace,“ přiznal a znovu se na chvíli odmlčel. Kdyby chtěl provést něco špatného, přeci by se s ním netáhl tak daleko. Tywin Lannister by jistě nechtěl žádné živé dráče. Kdyby byl Eskel věrný svému pánovi, Gryf by už dávno ležel mrtvý někde u cesty, nebo to si alespoň myslel. Lannister mu prozatím nenaháněl hrůzu. Do teď to bylo jen jméno. Neznal tvář, jen jméno a skutky. Za jiných okolností by možná Tywina i obdivoval, bylo na něm několik věcí, které musel chtě nechtě ocenit. Jenže pak tu byl čin, který se nedal odpustit. Rozkaz, který vyslovila jeho ústa. Mohl vinit mnoho lidí. Mohl by si sepsat seznam, který by byl až nepěkně dlouhý. Ale nejvýš by byl právě Tywin Lannister. Ne Jon Arryn, který povolal vazaly jako první, ne Robert Baratheon, který vedl celou rebelii. Ale Lannister, který rozhodl, že se ve válce nebudou dělat rozdíly. Nechtěl být zaslepený ani zaujatý, přestože to bylo nevídaně těžké. Chtěl vidět celou situaci z tolika pohledů, kolik mu bude jen nabídnuto. To ovšem u lorda Tywina neplatilo. Byl jediný muž v Západozemí, pro jehož hlavu by si došel osobně. Jona Arryna schvátila nemoc, Roberta Baratheona mu někdo vyfoukl. Tywin Lannister proto musel být jeho.

Pohlédl na Arthose a měřil si ho pohledem. „Kolik ti bylo, když byla rebelie?“ pronesl svou první otázku. „Bojoval jsi na straně Lannisterů? Plenil město a zabíjel, jen protože to byl rozkaz?“ Tohle potřeboval znát. Chtěl vědět, jestli je Arthos tím mužem, který se nezamýšlí nad následky svého konání. Vraždil by ženy a děti, kdyby to dostal poručené? Či by se snad takovému příkazu vzepřel a raději odešel? Charaktery lidí byly různé, on chtěl nahlédnout do toho jeho.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sun Sep 09, 2018 4:26 pm

Pokojně čekal, jaké odpovědi se mu dostane. Či chlapec zatají dech, ukáže na něj prstem a bude se dožadovat životů, jež nevzal. Nebo zda rovnou seskočí z koně, vytáhne meč a bude se dožadovat souboje na život a na smrt. Z toho by byl vskutku otrávený a jen by se mu utvrdilo, že je to pouhý chlapec, který si chce hrát na hrdinu. Když by se postavil někomu, kdo je zkušenější a boje schopnější, sic na to příliš nevypadal. Stále dostatečně nevyčuchl a tudíž se z něj linul závan dávno vypitého alkoholu. Ač se snažil ovládat, rozhodl se, že si v Braavosu trošičku dá. Nemůže se takhle zbavovat závislosti, ta se ubírá po malých douškách. Takhle by se brzy skácel rozklepaný z koně a již by nebyl k užitku ani Gryfinovi, natož nějakému Lannisterovi, kterému též poslal své pozdravy svým odchodem. O kterém nejspíše nebude mít ani tušení nebo jej vezme jako vrtoch ztroskotance, který se šel někam upít k smrti. Nový lord Eskel mu poslouží lépe vyšším účelům, ačkoliv jeho syn byl stále mladý. I mladší hoši dostávali funkci. Nebylo to nic podivného, natož nového. 
Dvěma prsty pozvedl svůj klobouk a letmo se zadíval chlapcovým směrem. Na patřičné reakci si dával časově záležet. Nejspíše dosti zvažoval, co poví či co učiní. Jelikož ale nehnul ani brvou, natož aby se mu zastavilo srdce, vidina toho, že po něm skočí, se pomalu vytrácela. Zato klidem oplývající odpověď, jej mírně zarazila. Ale nehodlal se nad tím rozplývat jako otec nad synovým prvním rozumným slůvkem. Nechal koně kráčet dál, zatímco nechal svá ústa promluvit.
"Bereš to vcelku klidně. To je docela ... obdivuhodné. V tomhle bychom si mohli rozumět," poznamenal bez jakékoliv pýchy. Nedal na svém hlase znát žádnou emoci. Pověděl to stejně jako kdyby si objednával pitivo. Na emoce jej přespříliš neužilo a když už je dal najevo, byla to spíše pohroma než štěstí. A pro jednu osobu by měl nashromážděno mnoho. A jednu lepší než druhou.
"Kolik mi bylo? Rozhodně víc než tobě," lehce se ušklíbl nad tím mladíkem, který ještě netušil, co jej čeká. Jež se živil jako žoldák, který měl svůj kód, svá pravdila, jež neporušoval, i kdyby jej to mělo stát krk. ..."Co myslíš? Byl jsem jedním z těch, jež stanul u tvé smrti? U vraždy tvé matky i sestry?" nehodlal mu odpověď jen tak položit k nohám. Chtěl, aby se k tomu dopracoval sám. Král by měl umět hledat odpovědi a nečekat, že mu je každý jen tak předhodí. Jak Gryfin chtěl vědět, kdo jej nyní chrání, on chtěl vědět, koho chrání. Jméno bylo nic, zato charakter vše. A ačkoliv jeho otec byl čestným mužem, nemohl učinit nic. Svou smrt by všanc dal, ale co život jeho ženy? Majetek i postavení syna, jež byl v exilu? Rozhodování bylo mnohdy těžké, když se k vám upínalo vícero očí a nezáležel na vás jen váš život.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sun Sep 09, 2018 6:20 pm

„Kam by mě dovedla horká hlava a rozbouřená mysl? Ať už by to bylo kamkoliv, zcela jistě by to nebylo daleko.“ Pokrčil nad tím rameny, přestože mu to nebylo doopravdy lhostejné. Jenže teď a tady by si na nikom nic nevzal. Na každého v životě čeká spravedlnost. Na někoho dříve na jiného později, leč přeci čeká. K čemu by byly nyní dramatické výstupy? K čemu by byly v Západozemí? Rozumný král by měl mít své emoce pevně v rukou. Měl by mít určený cíl a z něho nepolevovat. Kdyby se měl děsit každého, kdo slouží Lannisterům, kdo s nimi má něco společného nikdy by se ani do Západozemí nemohl vrátit. Byla by to cesta uzavřená, případně velmi krvavá. To kdyby měl přísahat, že zabije každého, kdo nosí jméno těch, kteří ublížili jeho rodině. V ten moment by to byla dlouhá řada jmen, a kdo by mu zbyl? Nikdo. „Pokud si porozumíme, budu rád. Cesta bude pak o tolik jednoduší.“ Mít spory s někým, kdo na něho měl dohlížet, bylo nesmyslné. Zaujmout k němu neutrální postoj jednoduché, leč neudržitelné. Stál o porozumění. Dosáhnout ho bylo sice složité, nikoliv však nemožné.

„Máš roky zkušeností, které oceňuji. Zajisté přijdou vhod.“ Ve zkušenostech byla moudrost, ale Gryf je nyní musel někde načerpat. Tím, že bude dělat chyby, či tím, že bude přejímat moudrost jiných. Vyzobávat ponaučení, které jednou utvoří jeho vlastní zkušenosti a ponaučení. Nebylo třeba jeho cestu odkládat, neposouval by se vpřed. Zatímco ostatní by šli dál, on by zůstával na jednom místě. Než by se nadál, zaostával by a to je chyba. Eskelova otázka jej zarazila. Odpovědět mu však chtěl. Sám sebe se musel ptát, jak by reagoval na muže, který měl být při jeho smrti, ale nyní ho potřeboval.

„Popravdě bych byl zklamán. Ne však víc, než kdyby ses tou účastí chvástal jako drahým peřím. Vojáci, kteří poslechnou na slovo, jsou dobrými vojáky. Já ovšem daleko více oceňuji morálku. Sám bych nezabil, pokud by to bylo proti mému přesvědčení. Nepřítel nebo ne, vraždit ženy a děti je dle mého příliš.“ Bylo třeba vojáků, kteří poslechnou. Velitel musel mít respekt. Jemu by se však obrátil žaludek naruby, pokud by měl být u vraždy ženy a dětí. Nechal si to vyprávět, i když byl Jon proti. Poslouchal to, jak jeho matku znásilnili a mečem rozsekli na dvě poloviny. Ale to vše až poté, co viděla a slyšela zemřít své děti. Hlavička miminka, která praskla při nárazu do stěny. Zubožené tělo holčičky, které po padesáti ranách nožem muselo vypadat šíleně. Když o tom přemýšlel úplně poprvé, nedokázal pak jíst. Když o tom přemýšlel nyní, věděl, že něčeho takového by se nikdy nedopustil. Nenechal by děti platit za hříchy otců. Bylo to, jako kdyby dal příkaz zabít Myrcellu, Joffreyho i Tommena. Zbytečná smrt dětí.

„A nyní vážně, byl jsi tam?“ věnoval mu dlouhý pohled. „Chci jen vědět, jakého muže vedle sebe mám.“ Mohl mu lhát. Mohl přihlížet a neříct nic. Mohl si sám bodnout a nyní dělat, že nemohl za nic. Mohl se po večerech chvástat. Lidé byli různí a mnozí byli dobří v ukrývání pohnutek a temných myšlenek. Přesto, snad již ani nečekal odpověď. Místo toho upřel svůj pohled k rozlehlému městu. Vlhkost byla jasně zřetelná, upozorňovala nepřímo na moře, které více jak polovinu města obklopovalo. Byla to následně místo, z kterého hodlal vyplout, jen co bude mít armádu. Braavos je vítal a byla to příjemná změna. „Od Stricklanda nás již moc nedělí. Pouze doufám, že tam nepůjdu sám,“ seskočil elegantně z koně. Otěže mu přehodil přes hlavu a rozhodl se koně raději vést.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Wed Sep 12, 2018 8:35 pm

"Zajímavá teorie, ale zavzpomínej na Roberta Baratheona. Horká hlava, rozbouřená mysl a probil se až na trůn. Sice na něm vykonal tolik dobra jako já v Astoře, ale dostal se tam. Za dosti krvavých podmínek," hořce se ušklíbl. Celá rebelie byla o ztrátách. Nikomu nic nedala. Kromě smutku, utrpení, špatných vzpomínek a krve na rukou. Ne, omyl. Tywin Lannister se dostal opět na výsluní, dostal svou dceru na post, o nějž se snažil zapříčinit již za šíleného krále. Cersei Lannister se stala královnou, její děti dědici trůnu a on se po Robertově podivné smrti, mohl ujmout pozice, jež mu byla ukradena Jonem Arrynem. Ano, ten, jež se nejdéle schovával, na celé válce vydělal. Ne nadarmo se praví, že dva válčí a třetí čeká až se vyvraždí. Jeho otec byl semlen mlýny z obou stran. Muž, jež byl brán za čestného a dobrého lorda, byl označen za jednoho z vrahů královské rodiny. Nebo spíše ochránců budoucího Robertova práva a ten, jež ukončil dračí šílenství. Aniž by na princeznu a její děti vztáhl ruku. Přesto slýchal nechutné povídačky, jež si vymýšleli lidi, kteří neměli nic lepšího na práci. Ty, během kterých se z otce stávalo stejné monstrum podobné Gregoru Cleganovi nebo Amory Lorchovi. V jedné z nich se spolu s ostatními muži vystřídal na nebohé princezně, v té další to byl on, kdo hodil s malým kojencem o zeď. V těch dalších vystřídal Lorche a byl to on, kdo zasadil padesát ran do těla malé holčičky. Ani jedné z povídaček nevěřil. Svého otce znal příliš dobře. Nebyl donucen se účastnit jinak než očima, sluchem a svou přítomností. I to stačilo k jeho pomalému konci.
Jen zamručel pod vousy, když mu dráče odkývalo to, co z něj vyjelo snad omylem. Přeci jen kvůli jedné nereakci si s ním hned nebude podávat ruce. Tak přátelský dobrák dávno nebyl. Již se nesnažil porozumět dospívající duši ani ji vzdělávat a rozvíjet. Jeho otce zničila vina a jeho samotného zničila láska. 
"Rozhodně ne každá zkušenost byla dobrá zkušenost. Ale učit se z chyb je hlavní," poznamenal mimoděk, když si opětovně rovnal klobouk. Měl pocit, že se mu zmenšuje hlava. Nebo naopak se klobouk zvětšil. Zajisté záhada, která jej nezajímá. Jako zbytek světa. Neexistovalo nic, co by jej zajímalo více než se s ní opět setkat a položit jí dosti podstatnou otázku "Proč?". Poté ... se rozhodne.
Pokývl hlavou na jeho názor. Vražda žen a dětí byla odporná, přesto to byla důležitá jistota. Jistota, že nikdo neohrozí nárok uchvatitelových dětí. Ta ohromná ironie, když ten s největším právem na trůn zůstal naživu a vesele si dýchá. Mohl by jej zradit, dovést před Tywina a ponechat ho jeho osudu. To by učinil každý správný vazal svého pána. Ale on zcela elegantně sral na Tywina Lannistera i na to, co by měl správný vazal dělat. Jeho otec kvůli tomu zemřel, vzal sebou i matku a pro co? Proto aby syn zničil celý rod. Ano, ta oběť za to stála.
Vyčkal na moment, kdy mohl opustit koně. Slezl z něj, dal si klobouk výše a přikročil ke Gryfinovi.
"Ne, nebyl jsem tam. Nebyl jsem v té místnosti, ani v Králově přístavišti ani v Západozemí. Byl jsem tady," pohodil rukou k městu, přičemž se mu během promluvy díval do očí. Pravda se přeci jen nejlépe říkala přímo. Hned na to se odvrátil, aby mohl svého koně uvázat. Našel si koně, který byl stejně nepříjemný a mrzutý jako on, mnoho lidí pokousal a několik nakopal. Jednoho zkriplil a on si nedal vymluvit, aby si jej koupil. Jelikož neexistuje zlý kůň, pouze špatný chovatel. Poklepal Porthose po hlavě a ten spokojeně zařechtal. On věděl, jak se o divokého býka postarat. 
Polkl velice nesarkastickou poznámku, napočítal do pěti, vydechl a rozhodl se jednat jako rozumná bytost.
"Nepůjdeš tam sám. Jsem zvědavý, jaký jsi mluvka. Třeba se budu mít po čase čemu zasmát," na tváři se mu vyloudilo něco ve stylu půl šklebu a půl úsměvu, který mu ztuhl, když kolem něj prošla žena. Její temné kadeře ho téměř pleskly po neoholené tváři, když se za ní s nevěřícnou tváří otočil. Pusu polootevřenou v němém šoku. Nemohla to být ona. Tady ne. Ne teď. Ale ty vlasy, ty šaty. Naprosto se do daného místa nehodila. Bohové mu přáli? Či naopak? Předhodili mu jí přímo k nohám? Po tolika letech?
"Okamžitě mě pusťte!" z úvah ho probral ženin výkřik, zcela jiný hlas a zcela jiná tvář. Trhl sebou a podíval se na ruce, které svíraly ženina ramena. Jeho ruce. Okamžitě jí pustil a poodstoupil od ní. Bohatá dáma se zhrozeně otřásla a okamžitě se rozeběhla do náruče jiného muže, jež na něj hleděl nevraživě, s rukou na rukojeti meče. Oklepal se, zarazil si klobouk do čela a jakoby se nic nestalo, vrátil se ke Gryfinovi.
"Pojď, jdeme za Harrym," mávl rukou a bez slůvka vysvětlení se vydal směrem, kde by se ten starý bastard měl nacházet. Nic se nestalo. Sic mu srdce bušilo jako o závod a nejraději by se nečeho napil. Ale měl povinnost a ta ležela v tom chlapci.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sat Sep 15, 2018 10:23 pm

„To je právě ono,“ poznamenal Gryf. „Nechci se pokoušet o trůn cestou, kde pobiji každého, kdo nebude stát za mnou. Co bych tím získal? Musel bych s největší pravděpodobností pobít polovinu království, kdo ví, zda ne většinu. Měl bych se postavit před lordy a hrdě prohlásit, pokloňte se, nebo zemřete? To není výrok následníka trůnu. To jsou slova hlupáka, kterému nezáleží na ničem. Vím, že něco takového udělal Aegon Targaryen, ale ten měl tři draky. Jak velkou bitevní sílu bych musel mít, abych si to dovolil? A i kdyby, čemu bych pak vládl, mrtvím? Jed pouze plodí další jed.“ Opravdu si nemohl dovolit krvavou rebelii, kterou vedl právě Robert Baratheon. Neměl dostatek přízně ani dost velkou armádu. Mohl by vyvraždit jeden rod, ale jen by to utvrzovalo další v tom, aby se ho chtěli co nejrychleji zbavit. Nenávist k němu by rostla. Ne, jak již řekl, on si přeje, aby si ho lidé zvolili, aby si ho na trůnu přáli. A přesně podle toho se musel zařídit, na to musel myslet při svých krocích a plánech.

Gryf věnoval svému společníkovi dlouhý pohled. Celou dobu, co mluvil, se mu díval do očí. Tak přeci jen nebyl Eskel v Západozemí, když se psala krvavá historie jeho rodu. Byl zde v Esossu, možná budoval svůj život žoldáka. Raději se neptal, pouze přikývl. Oceňoval přímou odpověď. Vlastně byl i rád, že se mu nakonec po boku pohybuje někdo, kdo s hrůzami z hlavního města nemá nic společného. I on uvázal svého koně. Poplácal měděného rezáka po hřbetu a od sedla odepnul to nejdůležitější. Meč se v ten moment objevil kolem jeho pasu, bylo jasné, že nyní se mu může hodit. Přes rameno si přehodil brašnu, ve které se nacházelo to, co mu mělo pomoci získat Harryho na svou stranu. Jen letmo se do ní podíval, zda v ní skutečně nic nechybí. Následně ji opět dobře zavřel, než směrem k Arthosovi pohodil hlavou. „Uvidí se, třeba budeš mile překvapen,“ odvětil na jeho poznámku. Gryf si právě teď ze všeho nejvíce musel věřit. Pokud půjde před Harryho nejistý, nepovede se mu to, co si přeje. Nadechoval se k další větě, když si všiml, že jeho společník podivně zatuhl. Nevěděl co, nebo kdo to způsobil, ale Eskel jakoby se najednou sám nedokázal ovládat.

„Co se děje?“ povytáhl obočí, když viděl jeho výraz. Udělal k němu několik kroků, ale to už se jeho společník zcela bezhlavě pustil za ženou, kterou pevně sevřel. „Co to vyvádíš?“ zavrtěl nad tím nevěřícně hlavou a položil mu ruku na rameno, jakoby ho tím mohl alespoň trochu přivést do reality. „Ty jí znáš?“ optal se a pohlédl přitom na vyděšenou ženu, která ihned vyhledala náruč svého manžela, či snad přítele? Arthos se k tomu však nijak nepostavil. Pouze to odmávl a razil si svou cestu za Harrym. Gryfovi nezbývalo více, než ho následovat, přesto mu onen výstup neustále vrtal hlavou. „Kdo to byl?“ zeptal se po chvilce, kdy s ním srovnal krok. Takovou reakci u něho viděl poprvé. Spletl si jí snad s někým, koho zná? Či co přesně to mělo znamenat? Ovšem cosi v něm napovídalo, že se těžko dočká odpovědi.

***

Harry Strickland seděl za masivním dřevěným stolem. Jistě drahý kousek, který od první chvíle napovídal o tom, že muž bude mít rád peníze. Gryf i s lordem Eskelem dorazili do místnosti v doprovodu dalších dvou žoldáků, což mohlo napovídat o tom, že Harry lidem nevěřil. Stále více se jevil jako osoba, jež nebude snadné přesvědčit. Delší světlé vlasy mu padaly do obličeje a tak si je jedním pohybem upravil dozadu, následně si prsty přejel po plnovousu a jednoduchým gestem mužům pokynul, aby se též posadili. Jednu nohu přehodil přes druhou a pravou rukou si podepřel bradu. Museli ho zaujmout, aby je chtěl poslouchat více než pár minut. „Překvapte mě. Jdete žádat o služby nebo se naopak chcete připojit?“

„Vlastně mě posílá váš dávný přítel,“ chopil se Gryf slova. Arthos mu již předem naznačil, že v tomto ohledu se nehodlá zapojit. I kdyby jejich rozhovor měl skončit fiaskem, z Arthose by nedostal jediné slovo znamenající podporu. „Jde o Jona Conningtona. Kdysi jste bojovali bok po boku, dokud ho život žoldáka bavil. Ovšem nyní tu nejsem kvůli minulosti, nýbrž kvůli budoucnosti. Vím, že pokud v někoho vložit svou důvěru, pak ve Zlatou společnost.“ Gryf si dobře všiml, že jistou zvědavost v Harrym vzbudil. Narovnal se více v zádech. Obě ruce přesunul na opěradla a nohy položil pevně na zem. „Ach tak,“ vydechl a prsty zabubnoval do dřevěné opěrky. „Pokud je mi známo, Jon Connington je mrtev. Vyprošuji si označení žoldáka a ke všemu jsem přeslechl vaše jméno. Navíc, jak se mi zdá,“ poukázal na Gryfovu maličkost. „Nevypadáte jako člověk, který by si Zlatou společnost mohl dovolit.“

Gryf si nepatrně odkašlal a polkl. Věděl, že se zpráva o Jonově smrti dostala do Západozemí. Myslel si však, že někdo z jeho bývalých přátel bude znát pravdu. Na druhou stranu, čím méně lidí to vědělo, tím lépe. Právě Harryho informace o Jonově smrti mohla být problémem. Opět vyhledal Harryho pohled a pokračoval. „Jsem Gryf a se vší úctou, kdybyste cestoval takovou dálku jako já, ani vy byste si nepřál, aby na vás na první pohled bylo znát, kolik zlatých máte v kapsách. Je to jen vlastní opatrnost. Věřte, mám u sebe dost na to, abych vás vyplatil.“ Harry si opět přejel po plnovousu, promnul si ho mezi prsty a zamyšleně dumal. „Mít dost zlata je jedna věc. Ovšem mít dostatečně dobrý záměr, který bude stát za podporu je věc druhá.“ Postavil se na nohy a opřel se o stůl. „Abyste mě pochopil, věříme ve zlato, ne v ideály malého chlapce. Chlapečkové nevyhrávají války, ti tam umírají.“
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Tue Sep 18, 2018 11:35 pm

"Ne, to není. Přesto to tak většina panovníků činí. Nu, třeba budeš první, který to změní," kdyby se člověk lépe zaměřil na jeho nerovná ústa, mohl by postřehnout letmý náznak úsměvu, jež přišel a zase rychle odešel. Nepamatoval si, že by kdy sloužil dobrému králi. Pokud by se z tohodle kluka mohlo vyklubat něco dobrého, třeba by za dobrého krále, alespoň zemřel. Když ještě měl lehkou hlavu a volný krok, přemýšlel, jak se cítili muži, jež mohli být na své panovníky po právu hrdí. Jež byli hrdí, že mohou bojovat i padnout za svého krále. Jak na to mohl pohlížet takový Arthur Dayne, Meč Jitra? Bojovat za Šíleného krále, i přestože si byl vědom toho, co bude pokračovat, pokud zvítězí. A jaké následky to může mít. Někdy si říkal, že Arthur za Aeryse nebojoval, ale za Rhaegara. Loajalita se dala tak lehce zpochybnit či přesměrovat. Ale byla to potom vůbec loajalita. A to nepřemýšlel ani nad nutnou loajalitou a tou dobrovolnou. On svou dobrovolnou dal pouze své rodině a té ženě. Nutná byla u všech ostatních, i když v dnešních dnech jí přesměroval, aby dostál svého cíle. 
Myšlenky se definitivně rozbořily, když viděl ty dlouhé, hnědé kadeře. Cítil tu vůni, ne, myslel si, že jí cítí. Že jí vidí. Nebyl tak dlouho venku, nevídal jinou ženu než tu svou. Ten přízrak ho nemohl dohnat. Kdyby nevylezl, kdyby neopustil své čtyři bezpečné stěny, nic by se nestalo. Dál by se vesele upíjel k smrti až by se jednou udusil vlastnými zvratky. A Gen ... ta by byla jen duchem, který by ho strašil ze spaní. 
Chtěl na svůj přešlap zapomenout. Co nejrychleji jej vymazat z hlavy a uchýlit se ke svému úkolu. Jenže Gryfin se zřejmě nenaučil, že do cizích problémů se míchat nemá. A už vůbec ne se vyptávat. A tak každou jeho otázku, jež se týkala té ženy, se zarputilou tváří ignoroval. Brzy se jeho pozornost zaměří na něco zcela jiného. A snad jej to zabaví na dost dlouhou dobu, aby si už nikdy nevzpomněl, jak se jeho nový mentor sápal na cizí ženu.

***

Harryho Stricklanda neviděl poprvé. Párkrát se jejich cesty střetly, i když byl v konkurenční společnosti. Měli několik rozepří kvůli úkolům a tomu jak je vyplnit. Nakonec se rozešli, aniž by jeden z nich utržil nějakou ránu. Arthos na to byl příliš klidný a Strickland příliš zbabělý. 
Potom, co vstoupili a dle hlubokého ignoru, uznal, že si jej nepamatuje nebo nemá potřebu tápat v paměti, odkud by jej mohl znát. Však to bylo více než deset let, možná tou dobou ani nebyl hlavou Zlaté společnosti, ale pouhým žoldákem. Sám si to nepamatoval. Skutečně to bylo příliš dávno. Jakoby z jiné dávné doby, která se zdála tisíc let daleko. Nebo jako pouhý sen. Blud, který se nemohl stát, jelikož to bylo již od počátku zašlé a blížící se konci.
A jak pravil, tak i učinil. Vše nechal na Gryfinovi. Poodešel o kousek dál, založil si ruce na hrudi a opřel se o stěnu. Zpod klobouku pozoroval jejich jednání. Stricklanda znal až příliš dobře. Pokud mu nevysolí dostatek peněz a vše se nebude zdát jako rovnou vyhrané, tak bude velice těžké jej k něčemu donutit. Strickland byl zbabělec, který slyšel na cinkot peněz. A nikdy nešel za nikým, kdo by mohl během chvilky přijít o vše. A především o jeho hodnotné vojáky. 
Nešlo mu o Stricklanda, hodlal pozorovat dráče. Chtěl vědět do čeho jde. I kdyby ho zbabělec zbabělá odmítl, chtěl vidět, že do toho dá vše, že se nenechá snadno odbít a především okamžitě nevyvalí, kdo skutečně je. Buď by mu to neuvěřili a nebo v tom horším případě, by jej zajali a okamžitě prodali. Ani si to neuvědomil, ale byl mírně nervózní. Skočil do něčeho, o čem nic netušil. Neznámá voda, v níž se mohl okamžitě utopit. Jak špatný pohyb pro jednu jedinou touhu.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Thu Sep 20, 2018 8:31 pm

Gryfa Harryho přístup do jisté míry zarážel. To jak s ním mluvil, jak se postavil a zapřel o stůl, zatímco ho pozoroval. Mluvil s ním jako s hlupáčkem. Snílkem, který si svět maluje v jasných barvách. Jenže Gryfovi dávno ty jasné barvy došly. Maloval temnými a stokrát viděl neúspěch a jen jednou jedinkrát výhru. Nehnul se ani o píď. Pouze pozoroval Stricklanda, než letmo přikývl. „Ano, to je možné. Stejně jako ve válkách umírají muži. Válečníci, vojáci i ti, kteří si válku nevybrali. Umírají tam dokonce ženy a děti.“ Nepatrně se na židli postrčil ke kraji. Nohy měl pevně na zemi a kolena pokrčená do pravého úhlu. Tvářil se vážně a ruce spojil před sebou. Věnoval Stricklandovi pronikavý pohled. Jestli si do teď nevšiml fialových očí, nyní musel. „Nechci armádu pro vlastní sobecké účely. Chci jí pro vyšší dobro. Ale pokud jsou pro vás hodnoty jako je svoboda a spravedlnost nicotné, pak možná skutečně jde o sobecké účely. Nepřemýšlel jste o tom nikdy dřív? O té hře mocných? Kdo z nich pomyslel na nás? Jde jen o jedno železné křeslo, které má symbolizovat moc a postavení. Jenže jedno křeslo nemůže zastavit hlas většiny. Co potřebuje království, aby mohlo fungovat? Jistě mnoho věcí, ale potřebuje krále a lid. Jenže pokud není lid, pak nemá král čemu vládnout. Na prázdném území nezmůžete nic. Nejste ničím, ať už o sobě tvrdíte opak či ne. Je pravda, že chci s armádou napochodovat do Západozemí. Jenže věřte, že můj úmysl je úplně jiný, než představy všech samozvaných králů, co se tam nyní vyrojili.“

Strickland v něm musel uvidět něco víc. Kdo ví, zda to byla slova, právě ona fialová barva očí, nebo postoj, který před ním mladík zaujal. Uvolnil se, posadil se na svou židli. Nohy vyhodil na stůl a gestem mu pokynul, že v rozhovoru budou pokračovat. Jen letmo zalétl k jeho společníkovi, ovšem nevěnoval mu více, než pár vteřin. „Tak Západozemí,“ vydechl s překvapením a prsty si projížděl po vousech. „Myslíš, že na tebe čekají s otevřenou náručí? Přivítají tě a budou plácat po zádech? Jsi cizinec. Neznají tě. Proč by měli poslouchat?“ Chtěl nahlédnout do mysli mladíka. Co si vlastně představuje pod tím vším. „Nejsem bláhový. Přesto si myslím, že budu jediný, který se za ně skutečně postaví. Loajalita je vrtkavá věc. Kdo z nich tam kdy viděl krále? Znají jen jméno. Jméno, kterému mají být vděčný, děkovat za spoustu věcí, přestože má král úplně jiné zájmy. Slyšel jste někdy příběh o Smějícím se rytíři?“ Nadhodil Gryf prostou otázku. Chtěl mu dokázat, že má pravdu. Že jeho výprava bude mít smysl. „Byl členem bratrstva, které se ukrývalo v Královském lese. Všichni, kdo byli do těch míst vysláni, přišli zpět s prázdnou. To, kde se bratrstvo ukrývá, lidé věděli, ovšem odmítli to vojákům sdělit. Do doby, než se mezi lidmi objevila královská garda. Tehdy si je Arthur Dayne získal. Ne slovy a hloupými sliby. On se za ně postavil, skutečně něco učinil a tehdy? Netrvalo to ani týden a lid bratrstvo udal. Jen protože k nim ser Dayne zvolil úplně jiný přístup než všichni ostatní. Ať souhlasíte nebo ne, lidé kterým je věnována pozornost jsou loajálnější. Vůdce potřebuje, aby v něho lid věřil, a pak ho následují kamkoliv. Vím, že toho dosáhnu.“

Harry se chvíli ani nepohnul, než přeci jen zavrtěl hlavou. „Dobrá, dejme tomu, že se za tebe lid skutečně postaví. Že budeš mít něco… něco zvláštního, co je donutí tě následovat. Co pak? Jak zaplatíš nás?“ Zajímal se dál. Nedalo se říct, že by ho chlapec nenahlodal. Strickland byl svůj. Neriskoval víc, než pár vojáků. Pochyboval, že by chlapec měl na něco víc. Myšlenky to byly zajímavé. Hezky se poslouchaly, ale byly uskutečnitelné? Gryf se téměř nad tou myšlenkou pousmál. Koutky mu jen nepatrně cukly. Přikývl a zalovil ve své brašně. „Řekněme, že mám něco zvláštního,“ přiznal a vytáhl z brašny zkamenělé dračí vejce. Černé jako půlnoční moře se šarlatovými šupinami. Strickland okamžitě zpozorněl. Několikrát zamrkal a vůbec poprvé bylo jasné, že Gryf má jeho plnou pozornost. Chamtivé srdce se ozvalo a ovládlo celé tělo. „Dračí vejce. Roky ho sice proměnily v kámen, ale pořád má cenu jedné obrovské armády a desítky lodí. Má cenu, za kterou by se uživilo několik generací. Může být vaše,“ nabídl a všiml si, jak se Harry po vejci rychle sápe. Přesně v ten moment Gryf s vejcem uhnul a postavil se na nohy. „Ne teď. Mám dost na to, abych si zaplatil dva tisíce mužů. Následujte mě do Západozemí, vyhrajte pro mě bitvy a nakonec? Pokud mě nezradíte. To vejce je vaše.“ Byla to dostatečně solidní nabídka. Věděl, že na ní Strickland uslyší a doufal, že se slovy, které řekl, si jeho přízeň získal, nebo koupil.

„Nechci odpověď hned. Promyslete se. Přeci jen, jsem jen malý chlapec, který by mohl ve válce zemřít,“ uklidil vejce opět do brašny a pořádně jí zajistil. „Až budete vědět, jaké stanovisko zaujmout, rád si vás vyslechnu tentokrát já.“ Pouze mírně se uklonil, než se otočil na patě a zamířil pryč. Pohlédl přitom na Arthose, aby věděl, zda ho společník bude následovat. Možná to byla hloupost. Illyrio kladl Gryfovi na srdce, jak moc je dračí vejce vzácné a za žádnou cenu by ho neměl dát z ruky. Pro Aegona to však byla jen zkamenělina. Něco, co mu může pomoci dosáhnout svého. Jestli měl vejce v budoucnu vyměnit za armádu, která mu pomůže získat Západozemí, pak to bude dobrá investice.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sat Sep 22, 2018 3:37 pm

Stál opřený o stěnu, zcela zapuzený Stricklandovou pozorností. Což mu zcela a dokonale nevadilo. Mohl sledovat, jak se s tím Gryfin popere i bez toho, aniž by starý žoldák otvíral staré příběhy, které by mohli ovlivnit jejich vztah. Občas se stalo i něco, za co se mírně řečeno styděl. A co mělo zůstat pohřbené hluboko pod povrchem. I když někdo jako Strickland by to rád vyhrabal a otravoval mu s tím život, který byl tak dost otrávený. Gryfin na něj nešel opatrně, šel na něj zpříma bez vytáček či zdlouhavých slibů. Prakticky si nějakou část z nich koupit mohl, ale záleželo na novém vůdci, zda mu je prodá. A od toho zde byla ta zdlouhavá promluva, při které si Harry počítal rizika, nikláky i procentuální úspěšnost. Stále váhal, i přes chlapcovu výmluvnost. Stejně jako on nevěděl, co si má o něm myslet. Slova byla hezká, ale činy byly něco, na co málo kdo dosáhl. Spousta lidí se jen zapřísahala, co vše změní, jak toho dosáhnou a v konečném hledisku se nic nezměnilo. Jen další mluvky s přílišnými idejemi. 
A poté Gryfin vytáhl dračí vejce. Jon mu o něm něco málo pověděl. Ale nyní ho viděl poprvé. Rudočerná zklamenělina. Velice vzácná a také drahá. A nyní byla bezmyšlenkově nabídnuta tomu největšímu dlouhoprsťákovy, který kdy žil. Od této doby bude muset dávat na dráče skutečný pozor. Co mohlo Stricklanda odradit od toho, aby vejce ukradl a poté svou účast na loupeži popřel? Znal jej a byl si jist, že se jednou o něco pokusí. A on bude potřebovat krýt záda. Když on sám bude něčí krýt. 
Se smíšenými pocity opustil Stricklandovo sídlo. Hlavu sklonil níž, aby mu slunce přímo nepralo do bledé tváře. Slunce viděl naposled skrz závěsy. Bylo těžké si na něj zvykat. Zvláště když měl po poslední zkušenosti s duchem strašnou chuť se něčeho napít. Prakticky i nyní mohl. Gryfin měl svou rozmluvu za sebou a nemohli si jen tak utéct, když si měl Strickland spočítat dvě a dvě. Po pár krocích zastavil, dal ruce v bok a podíval se před sebe. 
"Měl by sis nyní to vejce přišít k ruce, i když Harry by byl schopen ti ruku useknout, jen aby to vejce dostal. Proč jsme vůbec tu dlouhou cestu absolvovali, když jednoduše můžeš prodat kus šutru a zakoupit za něj vše, co potřebuješ?" nepatrně zavrtěl hlavou. Má po ruce tak drahou věc a jediné, co se s ní pokusí koupit je loajalita. Spíše dříve dostane kudlou do zad. 
Posunul si klobouk z čela a obrátil se na kluka. 
"Nu, nejspíš si získal bandu žoldáků, před kterými si budeš muset chránit záda. Jsou to zrádné krysy, přeběhlíci těch největších kvalit, bohužel, nic lepšího v Essosu nenajdeš. Pokud tedy nestojíš, alespoň o pět mužů, kterým já osobně věřím, aby ti ty záda pohlídali za tebe," nabídl ledabyle, zatímco se rozhlížel po ulici. Měl z toho velice špatný pocit, ale ten měl vždy, když musel jednat se Stricklandem. Ten chlap by prodal i vlastní matku, kdyby za to dostal slušně zaplaceno. Co by mu bránilo, kdyby se dozvěděl, co je Gryfin zač? Pověst? Tu měl špatnou už tak. Navíc vždy mohl tvrdit, že jej kluk zradil či mu nezaplatil. Byl to pohádkář a vymýšlet si uměl dokonale. Ale popravdě by dráče neposlal ani za Bouřlivými vranami nebo Druhými syny. To už by bylo výhodnější se pokusit objednat nájemnou vraždu v domě Černé a bílé. Jenže i kdyby je Gryfin natolik zaujal čí jméno by pověděl? Bylo jich tolik. Příliš mnoho k ukončení veškerých válečných vří. 
Sundal si klobouk, aby se mohl poškrábat ve vlasech. Potřeboval se nutně napít nebo měl pocit, že začne šílet. Nebo spíše zažije dokonalý syndrom chybějícího alkoholu v krvi. A to by Gryfin zažít nechtěl.
"Pojď, počkáme v támhleté krčmě," hodil rukou k hospodě, když si nasazoval klobouk. Nevyčkával, zda se chlapec usvolí a rozešel se tam. Vše ostatní mohou probrat po cestě a poté nad korbelem vychlazeného piva. Poté bude moct rozumně uvažovat nebo se o to alespoň pokusí. Bylo těžké být dlouhá léta zavřený mezi čtyřmi stěnami a poté vylézt a naučit se zase žít jako lidská bytost. Která má k tomu všemu ještě povinnosti. Zlatý Pavouk, kterému by nejraději utrhal nožičky.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sun Sep 23, 2018 11:20 am

Gryf pokračoval pomalu v cestě. Opět se dostal do rušného prostředí plného lidí. Jakoby oproti ulicím bylo u Stricklanda ticho jako v hrobě. Zastavil se, když si uvědomil, že za ním Eskel zaostává. Nejprve jen natočil hlavu přes rameno, než se k němu otočil celý. Prohlédl si jeho postoj, kdy měl ruce v bok a snad na něho vyčítavě hleděl. „Proč?“ Povytáhl jen lehce obočí a přešel k němu. Postavil se po jeho levém boku a rukou namířil na obrovskou sochu, mezi jejímaž nohama proplouvaly lodě pryč z přístavu. „Protože pokud se vydáme tudy, stačí se nechat unášet proudem. Stačí se nakonec ujistit, že stále držíme svůj kurz. Poplujeme kolem přístavu v Údolí, kolem Dračího kamene a nakonec přes Bouřlivý konec až ke Gryfově hrádku. Byla to nejschůdnější cesta. Nechtěl jsem vláčet armádu z místa na místo. Zlatá společnost se navíc zdála jako nejlepší volba. Plus směr, kterým se odsud dá vyplout, je pro nás velmi příhodný.“ Chtěl ta místa vidět. Chtěl alespoň tušit, co ho čeká, na co se má připravit. Gryfův hrádek byl jasnou volbou. Jon o něm vyprávěl tolikrát, že Gryf již znal všechny jeho chodby, místnosti i slabá místa. Bylo strategicky výhodné a obsadit ho nemusel být takový problém. Navíc měl pak skvělou příležitost usmyslet si co dál. Táhnout na Bouřlivý konec? Vypravit se k hlavnímu městu? Či se otočit a zamířit do Dorne?

„Mohl jsem to vejce vytáhnout kdekoliv, koupit si armádu a vyrazit. Jenže neměl jsem záruku. Vlastně jsem nechtěl tak promarnit svůj největší triumf. Strickland se dá koupit i bez dračího vejce. Chci ale znát jeho loajalitu,“ vysvětloval a opět se postavil před Arthose. „Myslíš, že nevím, co nás teď čeká? Myslím, že Strickland nemůže udělat nic, co by mě překvapilo. Buď přijme anebo nám brzy přijdou zaklepat na ramena vojáci. Nechci armádu muže, který by se po vylodění nechal koupit někým jiným.“ Zadíval se do země a upravil si brašnu na rameni. Až příliš lidí mohlo v Západozemí Stricklanda přeplatit. Jenže dračí vejce mohlo posloužit jako správná motivace. Proto si ho chtěl ponechat. Cena vejce je cenou, kterou nebude chtít přeplatit každý. Jistá záruka, že mu bude Strickland věrný tak dlouho, jak ho Gryf bude potřebovat. Tedy, pokud mu opravdu za pár hodin někdo nepřiloží ostří ke krku. „Jon říkal, že Zlatá společnost je jiná. Prý byla stvořena pro exulanty a syny, žijící v exilu. Jsem si jist, že kdybych Stricklandovi řekl pravdu, nakonec bych si ho získal.“ Jeho hlas se utišil, zněl podivně. Prostoupila jím jistá hořkost. „Kdo ví, o kolik se toto společenství změnilo oproti původní myšlence. Ale stále si drží pověst, že nikdy a za žádnou cenu nezruší kontrakt. Nevím, jestli mohu věřit Stricklandovi, ale musím věřit společenstvu.“ Harryho mohl přeplatit kdokoliv. Potíž byla v tom, že měl hlavní slovo. Jenže jakmile díky němu bude mít Gryf svou armádu, oni by již svůj závazek porušit neměli.

Jakmile ukázal ke krčme, následoval ho bez jediného slova. Pravda byla taková, že nemohli udělat víc, než čekat. Už to nebylo v jejich rukou, ale na Harrym. Gryf nikdy krčmy nevyhledával. Pochyboval o lidech, kteří svou mysl tráví alkoholem, až mnohdy netuší co se vlastně kolem nich děje, či co oni sami dělají. Sám nikdy nepotřeboval alkohol ozkoušet, neměl pocit, že by mu mohl cokoliv dát. Usadili se vzadu u stěny. Tak aby se jim za zády neobjevil již nikdo a oni měli přehled o každém, kdo vejde dovnitř. Gryf si nechával svou brašnu v bezprostřední blízkosti a vlastně ji ani nesundával z ramene. V hlavě mu ale pořád kolovala myšlenka, kterou mu Eskel řekl venku. „Víš tu ještě o někom, na koho se dá spolehnout?“
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Fri Sep 28, 2018 3:45 pm

"Nekoupíš si Stricklanda, pouze několik jeho mužů. Nekoupíš si loajalitu, pouze pár mečů. Jednou budeš potřebovat armádu, která za tebou půjde, protože to bude jejich volba. Protože v tobě bude něco, co si vyberou místo slepého následování toho, koho musí. Tvého otce jsem nijak zvlášť neznal, když se vše odehrálo, byl jsem zde. Ale ti muži, se kterými šel do války, nebojovali za Šíleného krále. Bojovali za něj. Byli ochotni vedle něj padnout, ne protože jim to přikázal, ale protože byli hrdí na to, že mohou být po jeho boku. Pokud je v tobě něco z tvého otce ... no, možná bude Zlatá společnost jen do počtu," ani netušil, proč mu do hlavičky vkládá takovou vizi. Měl by se držet při zemi. Myslet na vše, co se může i nemusí stát. Krýt si záda na každém kroku. Přesto se v něm otevřelo jakési stavidlo, které ho potřebovalo povzbudit. Nechápal proč, však kluk byl povzbuzený až až. Věděl, co chtěl nebo si to aspoň myslel. Nemusel mu navyšovat ego. Jenže ... už se stalo. 
Zavrtěl lehce hlavou a zadíval se do dáli. Ruce si založil na hrudi a lehce si prsty zabubnoval na lokti. Zlatá společnost se vždy odvíjela podle toho, kdo seděl za hlavním stolem. A Strickland byl Strickland. Nevěřil mu od prvního pohledu a po všech neshodách věděl, že pokud se o něco pokusí, budou si muset hledat nového velitele. Což jim jistě na škodu nepřijde. A jemu se obzvlášť uleví. 
"Kup si je, ale za žádnou cenu nevěř ani jednomu z nich. Ta společnost není pro žádné slušňáky. Jestli se před nimi nechceš mít na pozoru, já rozhodně budu," nevěřil jim, nemínil na ně spoléhat, ani se k nim obracet zády. To vejce se pokusí získat pro sebe. Když se Gryfinovi ztratí a on ho u nich neobjeví, nebude je moct obvinit. Viděl ten lesk a dychtivost sálající ze Stricklanda. To vejce chtěl a nechtěl ho až nebo pokud kluk zvítězí. Chtěl ho, co nejdříve. Ano, půjdou s nimi. Dá jim pár tisíc vojáků, ale jeden z nich bude mít dosti odlišný úkol. A on bude muset zjistit, který to je.
Usadil se na židli a bez meškání si objednal pořádný korbel studeného piva. Dráče do ničeho nenutil, ať si pije nebo nepije nic. Je zodpovědný za jeho bezpečí a za to, co vypouští z úst. Ne za to, co si strká do pusy. Pokud to nebude bezprostředně otrávené. Potom by za to zodpovědný byl. Mít dítě je tak složité!
"Sice ti to přijde málo pravděpodobné, ale já jsem si zde za ta léta neudělal pouze nepřátele. A ano, znám pár lidí, na které se dá spolehnout. Prakticky na pět. Ale neohrnuj nosem nad těmi čísly. Zvládli by přesilu ze Zlaté společnosti jednou rukou zatímco tou druhou by se navzájem škrábali na zadku," musel se při vzpomínce na vzájemně strávené dny pousmát. Skutečně to bylo dávno. ..."Já kryl záda jim a oni mě. Dal bych za ně život. Jo, stále se tu někomu dá věřit," úsměv mu povadl a on se raději napil. Vzpomněl si, že má stále klobouk na hlavě, sundal jej a položil vedle korbelu na stůl. Portes, Ariamis, Connstence, Trevel a mladý Dartian. Když se vracel domů, byl mladší než nyní Gryfin. Pokud stále byl s jeho bývalou skupinou. Brzy se to dozví. Možná. Trhl sebou, aby se probral. Nehodlal být myšlenkami nepřítomný. Zavzpomínat může se svými starými pardály. Se souhlasem dráčete nebo bez něj. Ale byl by vskutku rád, kdyby mu i nyní kryli záda. S nimi by se nestalo, že by skončil obalamucen. A na úplném dni.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sat Sep 29, 2018 6:40 pm

Zhluboka se nadechl a na krátký moment se podíval úkosem do strany, jakmile se jako téma hovoru zjevil jeho otec. Rhaegar byl pro Gryfa nedosažitelný stín. Někdo, kdo nad ním vždy bude bdít, ten podle kterého budou posuzovat každičký jeho krok. Dříve si myslel, že si ho Jon pouze idealizoval, ale jak šel čas a on měl šanci vyslechnout si více názorů, zjistil, že to dělá každý. Netušil, zda jeho otec byl tak skvělou osobou, či si jen kolem sebe vypěstoval kult nedosažitelné a dokonalé osoby. Zdálo se, že byl výjimečný. Slyšel o něm, že mohl být králem, které království tak zoufale potřebovalo. Upínalo se k němu tolik nadějí na lepší vládu, tolik se toho očekávalo. Krvácet po jeho boku ve válce byla čest. Lidé ho milovali, vojáci ho následovali kamkoliv. Byla to ta část otce, kterou obdivoval. Ta, které se chtěl zoufale přiblížit. Slýchal od Jona, že má otcovi oči snad i přirozenou barvu vlasů, kterou ale nyní kryla falešná hnědá. Údajně měl jeho bradu, stejný nos i stejně řezané tváře. V Gryfovi tak existovala hrdost, že je skutečně synem svého otce. Jenže pak tu byl i strach. Rhaegar měl nesporné kouzlo osobnosti, co když ho on sám bude postrádat?

„Dle všeho byl můj otec skvělý člověk. Lidé si ho vybrali, chtěli ho následovat. Slyšel jsem už pár lidí říct, že kdyby nyní mohli něco změnit, opět by za něho bojovali a byli ochotní padnout. Pak mi ale řekni, proč je rod Targaryenů pryč? Rhaegar dle všeho dokázal spojit tisíce lidí, ale kde jsou po jeho smrti? Přeji si, abych v sobě měl víc, než měl on. Aby…“ krátce se zarazil a pohled vrátil na Arthose. „Aby kdybych snad padnul, můj odkaz nezmizel. Chci, aby to sjednocení vydrželo.“ Nebylo to prosté přání a Gryf to věděl. Slýchal o tom pořád, v Západozemí byl zmatek. A jen proto, že na trůnu již déle neseděl žádný Targaryen. Všechny rody náhle měly pocit, že vládnout mohou oni. Pochopitelně mu Eskel zalichotil, dodal mu jistou odvahu i víru. Jenže s časem a prvními nezdary jí bude potřeba trochu víc. Sám měl v sobě zakořeněné pochybování. Doufal, přál si, vyrovnat se otci. Jenže věřit v to, že vojáci v Západozemí při první příležitosti vytáhnou jeho zástavu, bylo příliš naivní.

Rozhodně měl v plánu mít se na pozoru. Nezapomínal na to, čí společnost kolem sebe bude mít ve dne i v noci. Nijak nevybočí z toho, co činil již roky. Jen to bude možná náročnější. Tentokrát na to bude sám. On sám si neobjednal k pití nic. Pouze se rozhlédl kolem sebe a nechával Eskela svlažit hrdlo. Šlo o staré a špinavé místo, mělo-li být upřímnosti učiněno zadost. Kolem něho se nacházel štvaný typ starých pijáků na pokraji vyhubení, věčných skeptiků selského původu a ztrhaných donchuanů, jimž už dávno vypršelo datum spotřeby. Občasný průvan ode dveří vytvořil příležitostně škvíru pro trochu čerstvého vzduchu. Protrhl nepříjemný zápach, kterým byla nasáklá celá krčma. Výpary, závan zvratků, moč i zápach nemytých těl. Poslouchal raději Eskelova slova, která tak jeho soustředění přesouvala jinam. „I pět je lepší, než nemít po svém boku vůbec nikoho,“ připustil. Posadil se na kraj židle, nohy nechával pevně na zemi a ruce před sebou spojil na stole. „Myslíš, že by ses s nimi ještě dokázal spojit? Podpořili by naši věc, kdybys je požádal?“ Bylo to stéblo trávy, kterého se snažil zachytit. Možná byla hloupost obklopovat se muži, kterým Eskel věří, aniž by je on sám znal. Možná dal právě vzniknout situaci, kdy mu časem vrazí kudlu do zad Eskelova parta nebo Zlatá společnost.

„Vyprávěj mi o nich. Kdo jsou, jací jsou?“ Chtěl mít alespoň představu, oč vlastně Eskela žádá. Podle prvních narážek šlo o zkušené válečníky. Ale jaká bude jejich cena? Kolik si řeknou oni, aby měli vůbec zájem Gryfa podpořit? Bohužel, i když ukrýval vejce v brašně, neměl peněz na rozhazování. Ne dokud nedorazí na Gryfův hrad a i pak se bude muset uskromnit. Všichni jeho muži budou muset jíst, po bitvách bude třeba nových zbraní, nové vybavení. Ne, války rozhodně nebyly levnou záležitostí a člověk musel promýšlet mnoho věcí dopředu.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sun Sep 30, 2018 3:25 am

"Je vidět, že máme něco společného. Naši otcové byli pokládání za skvělé osoby. Přesto oba učinili něco, co je dovedlo na pokraj záhuby. Každý v životě může učinit jednu chybu, jednu jedinou, kterou mu přesto nikdo neodpustí. Můžeš vykonat dobra kolik se ti zachce, přesto si tě každý bude pamatovat kvůli jedné jediné chybě a podle ní tě budou soudit. Či tě budou soudit dle chyby, jež vykonal tvůj otec. Budou si myslet, že učiníš tu samou. A že skončíš úplně stejně," plácání po rameni bylo pryč. On přeci jen radši povídal krutou pravdu než stupidní povzbuzování, které mohlo jen vést k brzkému konci, kdy si Gryfin bude připadat nedotknutelný a podle toho také dopadne. Jeho otec měl na rukách krev targaryenských dětí i Elii Martell. Ve skutečnosti tam jedno dítě chybělo a bylo by krutou ironií, kdyby ta krev skončila na rukách syna. 
Pravou ruku zvedl do výše břicha a podíval se na ní, jakoby tu krev viděl. Dlaň sevřel v pěst a opět ji spustil podél těla. 
"Prve by ses měl zaměřit, aby jsi zůstal naživu. Nemůžeš si po roce držení trůnu umřít a myslet si, že vše zůstane spojené. Jakmile padneš, na tvé místo se opět každý samozvaný král ... či královna, i to se může stát, vrhne jako hejno supů a vše, co jsi se snažil spojit a napravit se změní v prach. A jisté osoby by radši kralovaly popelu než dál bděly nad tvým odkazem," lehce si promnul tvář, aby se konečně mohl s dítětem bavit nad korbelem piva. Nehodlal se zpít do němoty, pouze svlažit vyprahlé hrdlo. Zpytavě se zadíval na dráče, které si drželo vejce blízko sebe a nic si neobjednalo.
"Víš, že ti v tomhle pajzlu můžou nalít i vodu. Hodláš se vysušit jako treska nebo se mnou budeš ještě chvíli žít?" položil mu spíše řečnickou otázku než nad ním zavrtěl hlavou. Pokud byl velbloud, tak chápal, kam ukládat tukové zásoby, ale jelikož žádné dva hrby neviděl, tak si dozajista dobře myslel, že by měl něco vypít. Pokud mu zemře na dehydrataci, tak to není zrovna nejlepší následník na trůn. I když, jeden z jeho předků zemřel, protože nic nejedl. Tenhle se ještě nestal králem a už umře na nedostatek tekutin. No, vždy si říkal, že je jejich rod divný. A názor neměnil. 
"No, pokud bych je hezky požádal, tak zajisté ano," opět se pousmál, což mu na pár vteřin zůstalo. Alespoň při vzpomínce na staré přátele, dokázal zapomenout na hlouposti z minulosti, které ho dovedli tam, kde byl nyní. Pokud byli stále stejní a stále sjednocení, měl neodkladné tušení, kde je nalezne. 
"Mám ti o nich vyprávět? Copak jsem nějaká babka vypravěčka?" povytáhl obočí nad Gryfinovou žádostí. Ale nakonec si pouze povzdechl a opřel se o opěrku židle. ..."No dobrá. Kdysi jsme společně patřili k Bouřlivým vranám. Tam jsem je také poznal. Bylo zvláštní, že zrovna tato pětice se přidala k nečestné a podrazácké skupině žoldáků. Jenže když člověk potřebuje jíst, udělá proto pár hloupostí. Nebyli jsme s nimi dlouho. Měli jsme spoustu rozdílných myšlenek po niž jsme museli odejít. Rozhodli jsme se kopat za vlastní společenství, naši malou uzavřenou skupinu. Zvolili jsme si i svého vůdce, nejstaršího z nás, Trevela. Pochází ze Západozemí a kdysi to byl vazalem Starků. Nikdy nám nechtěl povědět, proč ve skutečnosti odešel. A my jsme k němu měli dostatek respektu, abychom se nevyptávali. Pokud kdy někdo tvrdil o Stannisi Baratheonovi, že je to nejlepší taktik, Trevele by se mu vyrovnal. Díky němu byl každý náš úkol úspěšný a neodehráli se během toho žádné ztráty na životech. Tedy, ne na naší straně," tiše se uchechtl, ale hned nato vrátil svojí neprostupnou masku. ..."Trevele byl něco jako náš otec a kde je otec, tam jsou děti. Mezi nimi byli mí dva nejbližší, Portes a Ariamis. Portes se narodil zde v Essosu mezi chudinu. Aby přežil, musel se naučit krást. Aby přežil, musel se naučit prát. A věř mi, jeho by jsi skutečně nechtěl naštvat. Skolil by i divočáka holýma rukama, kdyby neměl svůj den. Jinak je to dobrá povaha. V těch lepších dnech by zase mouše neublížil. Ariamis je z krajin tvé druhé rodiny. Bývalý septon, který si řekl, že střelba z luku mu jde lépe než prosazování náboženství. Navíc je to neodvratitelný svůdník a na to sedmicípáci nehleděli příliš vstřícně," opět se natáhl ke korbelu, aby se napil. Takhle dlouhou řeč neměl už léta. A měl neodvratný pocit, že se jí bude muset opět naučit. Nejen kvůli svým bývalým společníkům, ale i kvůli dráčeti. Jelikož otázek měl jistě plnou brašnu.
"Byla mezi námi i jedna dívka. Connstence, dcera bohatého kupce ze Západozemí, která uprchla před sňatkem s jiným kupcem. Nehleď na milý úsměv a jemné vzetření. Ta holka si vysloužila pozici mezi námi zcela oprávněně. V jednu chvíli se dokáže smát, v tu druhou brečet a v tu třetí využít obojího, aby dostala náš cíl. A pak ... pak tu byl jeden chlapec," zamyšleně svráštil obočí. ..."Přišel o svého otce a Trevele jej přivedl mezi nás, potom, co mě několikrát obvinil ze smrti jeho otce. Což byla samozřejmá mýlka. Dartian měl ve zvyku troufat si na silnější protivníky nebo na větší skupinu protivníku. Možná už bude dávno po smrti, nikdy jsem mu neodhadoval dlouhou životnost," odmávl to jako kdyby mu na tom nezáleželo. Ale popravdě by raději netušil, co se s mladíkem stalo. Měl vůči němu vždy ochranářské pocity. Jako k mladšímu bratrovi. Nevědomost byla lepší než krutá pravda. Svlažil hrdlo a podíval se na Gryfina.
"Snad ti to stačí," krátce se podrbal ve vlasech než vrátil svůj zrak do piva, kde mohl sledovat svůj odrbaný vzhled. Strhanou tvář, rozježené vlasy a neoholenou tvář. Tak nyní vypadal Arthos Eskel. Lord Astory a vazal Lannisterů. Jistě ukázkový příklad.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Sun Sep 30, 2018 5:39 pm

Gryf mu musel dá za pravdu. Rozhlédl se kolem sebe a přikývl. „Jeden dobrý skutek nevykoupí život plný nepravostí,“ pronesl tiše. „Ale do pekla ho může dostat,“ dodal nakonec. Byl rád, že si otec pořád někteří pamatují pro to dobré, co vykonal. Bohužel pořád bylo více těch, kteří si ho pamatovali pro zkázu. To dobré přestalo existovat. Jakoby to nikdy nevykonal. Chybovat je lidské, ale zdálo se, že dědic trůnu si to dovolit nesmí. Protože jeho chyby, na ty bude poukazováno nejčastěji. „Je to jedna z věcí, co mi dělá starost,“ přiznal nakonec. „Že mě až moc lidí bude soudit kvůli chybě otce. Nebudou mi chtít dát šanci kvůli tomu, kým byl můj děd. Nebyl to dobrý člověk, naopak.“ Sám to viděl na Jonovi. Jon ho znal celý život, a přesto na něho někdy hleděl, jakoby byl ve společnosti Aeryse. Jako malý to nechápal, jako starší cítil jistou formu lítosti. Prozatím nevypozoroval, že by měl chyby svého dědy. A přesto, pokud volil špatná slova, Jon se choval, jakoby se ho bál. Jako kdyby mu pod rukama rostl stejný šílenec. Jenže Gryf v sobě neměl dračí šílenství. Jeho mince padla správnou stranou… musela.

„Pokud nebudu mít dost starého dědice,“ poukázal na myšlenku, která měla svojí pointu. Neměl v plánu se oženit v blízké době. Přesto mu bylo připomínáno, že svazek manželský je též silný nástroj diplomacie a politiky. Vybral dosti vhodnou ženu, může usnadnit tolik práce. Jenže vraťme se k těm slovům. Gryf by musel mít komu odkaz předat. A nakonec to velmi důležité slovíčko, mít dost starého dědice. Byl dědicem svého otce a stejně mu sáhli na život. Kdo by na trůnu nechal malého kluka? Regentství by se ujal kdokoliv, komu by to hrálo do karet. Ne, ani tehdy si nemohl dovolit umřít. Tvořil si velký závazek, jehož plnění bude složitější, než si kdy uměl představit. S jeho smrtí by mohlo zaniknout všechno a on si to moc dobře uvědomoval.

Věděl jak spousta lidí reaguje na to, pokud si člověk objedná vodu. Prakticky v nejčastějším případě přicházel výsměch. Voda je pro koně, ne pro lidi. Ale Eskel měl pravdu. Nakonec si přeci jen objednal pohár vody, kterého se s chutí napil. Až do doby, dokud mu neprotékala hrdlem ledová voda, si neuvědomil, jak velkou žízeň měl. Odložil nakonec prázdný pohár a otřel si ústa, na kterých zůstávalo vlhko. „A požádal bys je?“ povytáhl obočí a pohárek odsunul stranou. Zůstával posazený na kraji a nehybně Eskela pozoroval. „Myslím, že mít u sebe někoho, komu věříš, přinese lepší výsledky, než být obklopen jen Zlatou společností.“ Bylo to logické, i když stále myslel na tu horší možnost.

Poslouchal jeho vyprávění. Muselo se jednat o skutečně zajímavou sebranku. Nechápal, co je dalo dohromady, ale to cosi nejspíš skutečně drželo. Septon, lord, vazal, žena, zloděj a malý kluk. Za normálních okolností by nevěřil, že to může vydržet. Ale v Essosu fungovalo spoustu věcí, které byli jinde nemyslitelné. „Stačí,“ přikývl, když zakončil své vyprávění. „Bylo by skutečně dobré je u sebe mít,“ rozhlédl se kolem sebe. Hledal pátravé pohledy, ale zdálo se, že jim stále nikdo nevěnuje sebemenší pozornost. „Pak tě tedy žádám, abychom je našli a zkusili přemluvit k naší výpravě. Každý člověk má pro mě nyní cenu deseti, o to víc, když je schopný a nezradí. Navíc, předpokládám, že nyní máme dost času, než se Strickland rozhodne, jak se mnou vlastně naloží.“
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sat Oct 06, 2018 7:27 pm

Zadíval se do svého piva a mlčel. Činnost, jež mu šla ze všeho nejlépe. Též jako ničit si život. Vskutku byl osobou, která se hodila k tomu, aby pomohla malému dráčeti na trůn. Neměl k němu vztah, nevybral si ho dobrovolně a muselo mu záležet na tom, aby přežil a dostal se kam má. Což byla mise téměř nemožná. Ale on to přeci přijal, aby se dostal na kobylku té ženě. Sám po ní nikdy nepátral, nesnažil se zjistit vícero informací. Zemřela pro něj, aby jej mohla každý den i každou noc strašit a ukazovat mu, jak moc padl. Jak ho dokázala srazit na zem, aby se mu mohla každou minutou posmívat a označovat jej za slabocha. Když střízlivěl, tak slyšel její hlas. Ale ne tak, jak jí vždy slýchával. Ten hlas byl výsměšný, zlý. Vždy se jej snažil zasáhnout, ale ať se rozmachoval sebevíc, nikdy jí netrefil. Vždy unikla a vypařila se v páru, kterou byla. 
Raději se napil, aby zahnal stupidní vzpomínky a věnoval se tomu, kvůli čemu tu byl. Poučování a znalosti, to musel tomu Gryfinovi věnovat. Ne špatné zkušenosti se ženami. Kdyby se tu teď začala ometat nějaká dívka a Gryfin by na ní oči nechal, raději mu ty oči zaváže a dívku pošle na druhý konec Essosu, tam kam světlo nesvítí, zato stín tam vládne.
"To tě zklamu, ale přesně takhle na tebe budou hledět. Buď jako na budoucího šílence, jelikož Aerys byl na svém počátku dobrým člověkem s ohromnými plány. Či na muže, jež hned zpočátku vymění své povinnosti i rodinu za ženu někoho jiného. To první je dáno geny, to druhé ... no, to je lidské, bohužel," mohl si hravě s Rhaegarem podat ruce. A pak že ženy nejsou mor. On pro tu svou zahubil celý rod a no ... Arthos na tom nebyl o nic lépe. On svůj rod ožebračil a musel se oženit, jen aby ho brzy poddaní nesnědli. Což jej dosti zajímalo. Přivřel oči a poté se obrátil na dráče.
"Tak mě napadá, zjišťoval sis o mě něco? Či ti něco pověděl Jon?" přeci by jej Connington nevyslal s někým, o kom by mu neřekl ani slovo. Kromě jména a toho, proč tu je. Ačkoliv mu neprozradil, kdo je vazalem Eskela. Zřejmě chtěl, aby si kluk na vše přišel sám. Svým způsobem vhodná volba. Jon na něj taky nebyl za každou cenu jako medová plástev. V téhle části výchovy by se zajisté shodli. Akorát Starý Gryf se věnoval dráčeti více, jak on vlastním dětem. Kdy občas zapomínal, kolik jich to vůbec má. Či jak se jmenují. Jména vybírala jeho stará. 
"Ano, dědice," oddechl si a vrátil se k pivu. Otec na něj nikdy netlačil. Sic byl jeho dědicem, nepředhazoval mu potencionální ženy ani jej nenutil vrátit se domů, aby ho sledoval při lordovských povinnostech. Věřil mu a věděl, že Arthos se ujme svých povinností až nadejde pravý čas. A také se tak stalo. Po jeho smrti se snažil ukazovat svým lidem, že s otcovou smrtí se nic nemění. Že je stále vyslechne i pomůže, když se objeví nějaký problém. Jenže mu do života vstoupila láska a ta jej celého vysála. A v ten čas svého otce zklamal. A místo, aby vše napravil, přenechal své povinnosti ženě a sám se upíjel, přičemž doufal, že se jednou zadusí vlastnými zvratky a bude mít od všeho božský klid.
Musel se ušklíbnout. Gryfin jej poslechl a objednal si vodu. Navíc nevědomky mu dal za pravdu, když celou sklenici okamžitě vypil. Ale úsměv byla jediná reakce. Žádné "Já ti to říkal." Nehodlal se k němu chovat jako k malému dítěti. Ani netušil, jak se chovat k malým dětem. Ani k Dartianovi se nechoval, jinak než jako k sobě rovnému. Ale Gryfin od něj byl nyní mnohem více vzdálen než on v té době s Dartem. 
"Samozřejmě, však jsem ti to řekl," povytáhl jedno obočí než do sebe nalil zbytek piva. Krásně jej to zchladilo a hladinka alkoholu se dostala do snesitelné míry, aby se mu ruce nezačaly klepat. Zvláště před starými přáteli, které neviděl takovou dlouhou dobu. Doufal, že stále žijí a jsou stále spolu. Bylo lehčí nalézt skupinu než každého zvlášť. I když věděl, do kterých míst se podívat.
"Myslíš až se rozhodne, jak ti nenápadně sebrat vejce, zatímco budeš obklopen jeho vojáky," opravil ho, načež si proklepal klobouk a nasadil jej nazpět na hlavu. Odsunul židli a vstal. 
"Tak pojď," vyzval ho, zatímco se sám pomalu rozešel ke dveřím. První možnou zastávkou byla zastrčená ulička, kde se dalo perfektně procvičovat. Navíc nad schody byl ubytován Trevele. Mohl to být dobrý hod ... či trop.


Naposledy upravil Arthos Eskel dne Wed Oct 10, 2018 10:06 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Wed Oct 10, 2018 9:17 pm

„Jedna možnost se zdá lepší, než ta druhá. Tak jako tak, mohu jen náznakem připomenout jednoho z nich a lidé začnou pochybovat. Oženil bych se s ženou, která nebude dost vhodná? Pak jsem stejný jako otec. Začnu dělat věci, kterým se ostatním nebudou líbit? Pak se stanu svým dědem. Zdá se, je lepší neženit se a pokud možno, hlavně nemyslet a nedělat nic riskantního. Jenže i tak si myslím, že zlý jazykové přijdou na to, jak mě osočit z něčeho hrůzného. Nemám pravdu?“ Byla to spíše řečnická otázka, kdy fialové oči vyhledaly ty, jež patřily společníkovi. Eskel nemusel odpovídat, věděl, že má bohužel pravdu.

Když se rozhovor převrátil směrem na Arthose, Gryf uhnul pohledem. Zadíval se po krčmě, jakoby hledal někoho konkrétního, či zkoumal interiér a vybavení. Ve skutečnosti ani jedna z věcí Gryfa nezajímala, ale odvrátit se musel. „Pochopitelně něco málo vím,“ přiznal a propletl si prsty. Rychlým pohledem se podíval opět na Arthose. Z jeho tváře vymizela jakákoliv mimika, která by mohla něco naznačit. „Věděl jsem jméno. Stejně jako to, že tu nejsi dobrovolně.“ Vysvětlil, než pozvednul pravou ruku, aby jedním gestem upozornil, že zpětně chce slova upřesnit. „Přesněji řečeno, nejsi tu, protože bys podporoval můj rod. Nejsi tu, protože bys věřil v můj nárok. Já jsem pro tebe jen úkol. Způsob jak sledovat vlastní cíle. Sice nevím, jaké jsou, ale nemám ti to za zlé.“ Prakticky se oba potřebovali. Gryf potřeboval Eskela, aby se naučil co nejvíce o současné situaci a získal, co nejvíce zkušeností jen půjde. Eskel měl výměnou za Gryfa získat potřebné informace. „Jon mi říkal, že jsi dobrý šermíř, ale mizerný správce. Svůj hrad, poddané i okolí jsi málem pohřbil v chudobě.“ Položil jednu ruku přes druhou a jemně nad tím pokrčil rameny. „Mohu jen hádat, zda se ti pouze nechtěly všechny ty povinnosti řešit, nebo v tom bylo něco jiného. Kdybych však měl, přisoudím ti druhou možnost.“ Mluvil upřímně. Nehodlal mu lhát ani skrývat své pocity. I kdyby ho měl urazit. „Slyšel jsem také o tom, že jedním z tvých démonů je alkohol,“ sjel pohledem dolu na pivo, které si objednal. „Ale démony máme všichni,“ zakončil prozatím svou rozmluvu.

Nad poslední větou, kterou Eskel pronesl, se téměř usmál. Místo toho se však na poslední chvíli ovládl a pouze pokýval hlavou. „I tak by se to dalo říct,“ tušil, že to Strickland nenechá jen tak. Mohl jen hádat a u dohadů to zjevně ještě dlouho zůstane. Nebylo však času na rozdávání. Respektive bylo, ale oni museli pokračovat dál. Postavil se na nohy, upravil si brašnu a překontroloval zběžně a hlavně zrakem, zda stále má všechno. Ruce pak nechal volně podél těla a nechal se vést Eskelem. Možná to byla dnes další hloupost, do které se sám namočil, možná tak získá určitý triumf. Nechal se provádět uličkami Braavosu, o který bylo více než zřejmé, že je Eskel zná dobře. Nyní se mohl nechat pouze překvapit tím, jaké bude jeho skupinka. Septon, zloděj, žena, horká hlava a bývalý vazal. Skutečně začal být zvědav, co je svedlo dohromady hlavně… co je pohromadě udrželo.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Sat Oct 13, 2018 12:15 am

Jedinou odpověď, kterou mu podal, bylo pouhé pokrčení ramen. Prakticky vše, co se může a prakticky i stane, již vyřkl. A to raději ani nedodával, že toto se nemusí stát, pokud mu neuvěří. Ano, stále neuplynulo tolik času, aby lidé zapomněli, jak Rhaegar Targaryen vypadal a Gryfin jakoby mu z oka vypadl, jenže tu byl zcela jiný problém. Lidé, jež se s ním dostávali nejčastěji do kontaktu, ti lidé povětšinou umřeli ve stejném roce jako on nebo nejsou zrovna těmi, jež by jim dali za pravdu. Mohl doufat, že má Varys jakýsi plán v rukávu. Že pouze nedostane Jona a Gryfina na velký podstavec a nepoví jim jejich pravou identitu. Pohleďte, zde před vámi stojí zmrtvýchvstalý Aegon Targaryen a Jon Connington. Cožpak si je nepamatujete? Nu, Varys zaručeně vypadal jako muž s plánem. Tak snad za něj nebude muset řešit tyhle nezbytnosti.
Sledoval ho, jak znervózněl. Snad se ho nezeptal na něco tak strašlivého, aby se z toho zhroutil. Jen chtěl vědět, jaké druhy informací si o něm stačil nashromáždit. Ne že by mu je hodlal upravovat či doplňovat. Jen jej to osobně dost zajímalo. Pokývl hlavou, když zmínil jeho úkol. Ano, to byla pravda. Nikdy nebyl žádný tajný podporovatel draků. Jejich skon mu sebral otce i matku a on se musel o vše začít starat sám. Což jej doneslo k tomu druhému. Ne vždy byl mizerným správcem. Ze začátku vše pokračovalo, jak mu to otec zanechal. Nic neměnil, fungovalo to, jak za starých let. Ale věci se mění a lidé s tím. 
"Tvůj nový učitel je alkoholik s mizernou schopností něco udržet pohromadě a k tomu všemu tě odkopne, jakmile vše skončí," shrnul Gryfinovi poznatky. Lépe by to zakončit nemohl. 
Hospoda zůstala za nimi. Zato stará dobrá ulice se blížila. Po několika krocích začal mít podivný pocit v břiše. Nervozita. Neviděl je přes deset dlouhých let. Byli ještě mladí nerozvažní kluci, nyní byli muži. I malí Dartian již nebyl tím pitomečkem, který se vrhal na záda větších mužů. Tedy ... aspoň v to doufal. Záměrně zpomalil, jelikož z toho začal mít velice špatný pocit. Však je opustil. Jednu rodinu vyměnil za druhou. Za celý život měl rodiny dvě. Jednu v Západozemí a druhou zde. A nikdy nešly skloubit. Vždy musel jednu zradit pro tu druhou. A poté, co se stal lordem, se už vrátit nemohl. Nerozešli se ve zlém, chápali jeho důvody ... no, každý až na Dartiana. Malý, uražený kluk. 
Zastavil se před brankou a zaposlouchal se do ticha. Co si namlouval, deset let. Dávnou budou pryč. Mrtví nebo se budou živit něčím jiným. Žádný žoldák nežil dost dlouho na to, aby viděl příchod jara či odchod zimy. Zdálo se mu jako věčnost, co tam stál než přinutil nohy k pohybu. Gryfin jakoby se rozplynul, zůstal sám kráčející vstříc realitě. Domy okolo se nezměnily, omítka se stále rozpadala. Sláma byla rozházená po dlaždicích a měl i pocit, že cítí hřebíček. Rozhlížel se po prázdném místě, zatímco jej přepadala nostalgie. Kolikrát, zde trénovali. Kolikrát se zde smáli a pošťuchovali se. A nyní byli pryč. Nikdo tam nezbyl. Ale nemohl to vzdát, ne když to slíbil.
Otočil se na Gryfina a chtěl mu povědět, že budou muset hledat jinde, jenže jej cosi zarazilo. Hlas.
"Arthosi?" ženský hlas. Rychle se po něm otočil, aby spatřil, jak po schodišti schází dívka. Hloupost, již dospělá žena. Dlouhé hnědé vlasy jí spadaly přes pánskou blůzu. Měla na tváři stejný výraz ohromení, jaký měl nejspíš i on sám.
"Connstence?" oplatil jí stejnou měrou. Jakoby si oba potřebovali být jistí, přestože nebylo pochyb. Dávná přítelkyně déle nevyčkávala. Sešla posledních několik schodů ve spěchu a padla mu do náruče. Objetí jí opětoval a když bylo ukončeno, tvář se mu rozpálila po dobře mířené facce.
"Slíbil jsi, že nám budeš psát! A po několika letech korespondence řídla až ustala napořád. Mysleli jsme si ... no, že ses rozhodl tuhle kapitolu života uzavřít a užívat si svých lordovských povinností," pokrčila jemně rameny a poté její tvář zjihla, zatímco on si protíral tvář. ..."Je mi líto, co se stalo s tvojí rodinou. Ale kvůli tomu jsi se jistě nevrátil. Kdo je to?" zeptala se jej, když si všimla Gryfina. Arthos se na něj obrátil a jen mávl rukou.
"Ale, jen jeden bájnej pták. Conn, kde je zbytek. Jste stále pohromadě?" zeptal se s nepatrnou nadějí v hlase, když si přestal protírat tvář. Přítelkyně věnovala ještě jeden zvědavý pohled dráčeti než se vrátila k němu.
"No, Trevele se odpojil a začal vyučovat šerm, ale jsem si jistá, že tě rád uvidí," pověděla mu něco, co zrovna slyšet nechtěl. Ale u zbytku to vypadalo světleji.
"A ostatní?" povytáhl obočí, když to z Conn lezlo jako z chlupaté deky. 
"Před chvilkou odešli do blízké krčmy. Pojď, zavedu tě za nimi," usmála se na něj a vydala se napřed. Arthos se letmo podíval na Gryfina, zda bude mít nějaký dotaz nebo dovětek, cokoliv, co by mohl vypustit z úst. Poté se vydal za Connstence. Po dalších několika krocích se musel hořce ušklíbnout, když otevřela dveře hospody, ze které zrovinka vyšli.
"Skvělý," utrousil s notnou dávkou sarkasmu. Stále to nejhorší jej čeká. Ariamis, Portes a Dartian.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Mladý Gryf za Mon Oct 15, 2018 10:32 pm

Arthos to řekl nejspíš dobře. Dráče mohlo zapochybovat o tom, jak moc soudný Jon vlastně byl, když ho posílal do světa s někým takovým po boku. Chlapec, který opovrhoval alkoholem, potřeboval kolem sebe věrné a vůbec vymyslet způsob, jak znovu ucelit Západozemí, dostal na pomoc Eskela. Jeho pravý opak. Někoho odlišnějšího mu vybrat nemohli. Přesto to vnímal jako příjemnou změnu. Jon nebyl špatný, ale znal Gryfa od dětství. Měl na něho svůj názor, svá měřítka a chlapec se neměl co nového učit. Co Jon mohl, to mu dávno předal. Nerozvíjel by ho, neposouval vpřed. Ale každý krok by mu o dva zbrzdil. Viděl to na něm příliš dobře. Nahlas sice nic neřekl, ale měl v hlavě pochyby. Nakonec muž, který ho vychoval, a měl mu být nejoddanější byl první, kdo podlehl předsudkům. Gryf vnímal, že v něm Jon vidí chyby. Jenže nikdy nepřipisoval je jeho osobě. Hledal v nich Aeryse nebo Rhaegara. Právě to by Gryfa už navždy drželo zpátky. Pokud by se pro něco rozhodl, třeba i ukvapeného. Jonovi by se v hlavě rozsvítil majáček, který by to potřeboval stopnout. U Eskela něco takového nehrozilo. Tedy pokud Gryf nezešílí nebo si nebude chtít vzít zasnoubenou ženu. Pak si byl jist, že i od Eskela dostane svůj zákaz a vysvětlení, jak moc se mužům svého rodu podobá.

Následoval Eskela městem. Nevěděl, kam míří, bylo to jeho město. Nechával se vést až s oddanou slepostí. Kam šel on, šel i Gryf. Prosmýkali se uličkami, zatáčeli tak, až mohl Gryf pojmout podezření jisté spontánnosti. Jenže i kdyby Eskel zabloudil a nevěděl kudy dál, kdyby vodil mladého chlapce v kruhu, nejspíš by trvalo notnou dobu, než by si to dráče vůbec uvědomilo. Pozoroval Arthosova záda. Šel několik kroků za ním, neboť pokud by kráčel vedle něho, nakonec ho bude stejně brzdit. Netušil kdy je třeba zahnout kterým směrem. Když se Eskel nakonec zastavil před brankou, Gryf se nezařídil jinak, ale pořád mezi nimi nechával zvolenou vzdálenost. Rozhlédl se pomalu kolem sebe. Místo zkoumal, bez většího zájmu ve tváři. Jen jeho oči byly soustředěné a poodhalovaly o něco víc. To jak přejížděl z omítky na střechu a z ní opět na zem a poházené stébla slámy po dlážděných kostkách. Mohl soudit, že jeho společník si nepotrpí na život v luxusu. Je zvyklý mít málo a stačí mu to. Byla to dobrá zpráva. Jednou od něho nemusel očekávat hamounskou potřebu získat pro sebe co nejvíce. Pravda se mohla lišit, ale člověk, který roky žije na podobném místě, nepotřebuje mnoho.

Když se k němu společník otočil, z jeho tváře odtušil, že nenašel, co hledal. Bylo to přeci jen dlouho, kdy se naposledy procházel těmito místy. Další věc, kterou se Gryf naučil. Žoldáci neměli v povaze zůstávat dlouho na jednom místě. Ne pokud z něj automaticky nepramení dostatek výhod. Jeho přátelé mohli být klidně i na druhé straně Essosu. Každý zvlášť nebo stále pohromadě. Ale jak se to nyní dozví? Chtěl pronést něco v tom smyslu, že to alespoň zkusili. Jenže než se vůbec Gryf nadechl, ozval se na schodech hlas ženy. Mladík k dívce, vlastně ženě upřel pohled. Neměl potřebu si jí prohlédnout. Studovat její tvář, oblečení, nic. Pouze jí věnoval pozornost a vyčkával, co se bude dít, neboť se dle všeho oba znali. Snad zmíněná Connstence?

Dle všeho šlo o šťastné shledání, byť zakončené fackou, uštědřené Eskelově tváři. Gryf nijak zvlášť nereagoval, nechával jim prostor, dokud nebude sám vyzván. A věnovaná pozornost se dostavila skutečně za chvíli. Nadechl se k odpovědi. Chtěl se představit, slušně a vychovaně, jak byl vždy veden, ale při nádechu ho zarazil Arthos. Pouze jeho osobu odmávl a víc neříkal. Gryf tak pouze opět sevřel rty k sobě. Nejprve pohlédl na společníka, než se zadíval na ženu vedle něho. Byl to rychlý pohled, kdy přeskočil z jednoho na druhého. Tentokrát si je skutečně přeměřil, ale nikterak zle.

Z jejich rozhovoru postřehl, že skupinka nebude úplná. Opět se jen zaměřil na Eskela a snažil se odhadnout, zda to bude problém nebo ne. Nechal ženu, aby se kolem něho protáhla a vydala se ke zmíněné krčmě. Arthosovi pouze přikývl. Neměl co říct. Otočil se na patě a vydal se za dvojicí. Nyní to nebyl on, kdo byl důležitý. Nechával se vést, dokud to opět nebude on, od koho se budou očekávat slova. Když dorazili do krčmy, kde před krátkou chvílí ještě seděli, v jeho tváři se objevil náznak úsměvu, byť k vytažení koutků nedošlo. Skupinku měli celý čas na dosah. Netušili, že jim Eskelovi přátelé celou dobu sedí přímo před nosem.
avatar
Mladý Gryf

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Arthos Eskel za Wed Oct 17, 2018 1:23 pm

Mohl se cítit sebehůř, nebylo zbytí. Nabídl se a prakticky to i Gryfinovi slíbil a nemínil svůj slib trhat kvůli obavám z následného setkání. Zhluboka se nadechl a vešel za Conn dovnitř. V hospodě se ozývala zcela jiná vřava než minule. Nyní byl celý prostor rozveselený a prozpěvoval si jakousi essoskou píseň. Šel hlouběji, prodíral se skrz těla, jejíž oči se upíraly k jednomu stolu, na kterém stál tmavý člen jeho bývalé posádky s šátkem na hlavě. Vesele vyřvával s ostatními, držel v ruce korbel a díval se na muže pod ním, který měl o něco světlejší pleť, též jako on korbel v ruce, ale oči měl jen a pouze pro jistou krásku v rohu. A u stolu, na kterém Portes tančil sedět ... Dartian? Naposled ho viděl jako dítě, ale nyní byl mužem. Měl lehce zvednuté koutky nahoru a sledoval veselí než se k němu připojila Conn a cosi mu pošeptala do ucha. Úsměv rázem zmizel. Zbylé dva ani nemusela upozorňovat, všimli si jej sami od sebe. Měl pocit, že mu srdce vypadlo z kalhot, když se na něj ty dva podívali. Nevěřícně. Celá hospoda ztichla. A nikdo z nich nepromluvil. Říkal si, že by to měl být on, kdo to tísnivé a nepříjemné ticho protrhne, ale nenacházel slov. Co jim měl povědět? Že na ně zanevřel kvůli ženě, která ho zradila? Že byl natolik na dně, že je nechal přitom, že je mrtvý nebo na ně zapomněl? No, za obě možnosti by ho dozajista zmlátili. Nadechl se, aby pověděl alespoň něco, ale nestihl to. Portes seskočil ze stolu, zahodil korbel a než stačil vůbec říct nějaké písmenko, oba se na něj vrhli a začali ho mlátit. S tím zmlácením to myslel ironicky! Ale zřejmě si o to řekl. Jejich nálada se rychle prostřídala, když mu řádně procvičily žebra, tak ho jeden po druhém objal, což bylo ještě horší, jelikož se mu přitom pokoušeli rozdrtit zbytek žeber, které mu zbyly. Hlavně Portes.
"Arthosi! Ty stará vojno! Vrátil ses! Nezapomněl jsi na staré kamarády!" zahlaholil bodře Ariamis a plácl jej korbelem po zádech. Samozřejmě, že si nezaslouží pouhou pěst, on musí dostat korbelem. Modřiny budou zaručené. 
"Ale houbeles! Určitě si přišel půjčit peníze, protože veškeré lordské bohatství rozfofroval za ženy a chlast," vysmál se mu Portes a ten ho již udeřil pěstí do zad. Prohýbal se pod ranou jednoho i druhého a chystal se něco říct, ale ani jeden z nich ho nepustil k řeči.
"Ženy? Arthos? Hah! Ten ani neví, co to je!"
"Pravda, i kdyby si před něj postavil nahou krásku, on by za ní hledal pivo."
"I kdyby se svíjela sebevíc, on by po ní ani očkem netěkl."
"Náš frigida Arthos!"
"Dobrá, to by stačilo," dostal se ke slovu, přestože ho po každé větě dál mlátily do zad. Cítil, jak ho vše bolí. Hůř, jak kdyby spadl po řádné chlastačce z postele. 
"Stačilo? Neviděli jsme tě přes deset let! Musíme si to užít!" rozesmál se Ariamis a chystal se k další ráně, ale té naštěstí uhnul a uskočil vedle Gryfina, na kterého téměř zapomněl. A taktéž zapomněl i na někoho jiného. Podíval se ke stolu, kde byl Dartian. Kdyby byl bouře, tak by do něj nejspíš blesk udeřil. Bývalý chlapec se naštvaně posadil a i přes prosby Conn se procpal přes těla lidí ven. A nezapomněl dramaticky třísknout dveřmi.
"No, jako by jsi ho neznal. Je to dramatická královna," mávl nad ním rukou Portes než se zaměřil na dráče. ..."Vidím, že sis našel nového učedníka. Či je to letní romance?" rozesmál se, jak to uměl jen on a šel si Gryfina prostudovat zblízka.
"To je Gryfin, náš ... váš nový nájemník. Pokud budete mít zájem o menší výnos, který jistě nebude tak vysoký, jelikož budete chtít udělat radost starému příteli," dovolil si pousmát a poté se obrátil na kluka. ..."Teď je to na tobě, já budu ... vzadu," kývl hlavou směrem, kam zahučel Dartian. Poklepal Gryfina po zádech a vydal se skrz těla dozadu. Doufal, že ho ti dva nesežerou, ale projistotu tam byla stále Connie. On měl jistou záležitost, kterou musel vyřešit s velice naštvaným mladým mužem. A veškeré pěsti a rány budou oproti tomuto rozhovoru slabý odvar. Tiše zaskučel bolestí, když se opřel do dveří a vešel na čerstvý, horký vzduch. Opět.
avatar
Arthos Eskel

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18
Location : Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Braavos / Essos

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 1 z 2 1, 2  Next

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru