Trůnní síň

Goto down

Trůnní síň

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 9:30 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Bernare Renard za Wed Oct 24, 2018 5:26 pm

Otec zemřel, bratr byl vyslán do Řekotočí a on zabral jeho místo. Byla to další role, do níž se musel převtělit. Poslušný voják, jež je věrný svému králi, pobočníkovi a královně matce. Později i budoucí královně, jakmile se dostane ze stavu snoubenky do stavu manželky. Jistě to bude ohromná veselka pro veškeré významné lordy ze Západozemí. Nu, rozhodně pro ty, jež se rozhodli otevřeně nevystoupit proti trůnu. Což čistou ironií byla rodina královny. Zřejmě je velice ranilo to, že Ned Stark ztratil hlavu. Měl si jí hlídat lépe. Však je to jedna z nejcennějších věcí, kterou lidé vlastní. A že jí tak bez rozmyslu a dobrovolně shodil z krku, byla veliká chyba. Ani netušil, jaké peklo na zemi tím způsobil. Jeho syn se chopil otěží a rozhodl se převést svou armádu až k branám přístaviště, aby jako řádný syn pomstil otcovu chybu. Přišlo mu, že si ti lidé berou vše až moc osobně. Nedokážou se přes nic přenést. Být Robbem Starkem, tak pokrčí rameny, odpřísáhne věrnost a půjde vládnout svému osobnímu impériu. Ale někomu vládnout bylo příliš nudné. Stejně si povětšinou ty osoby za zády panovníka dělali, co se jim zlíbí. Však i strýcové krále si leštili péra na tu železnou monstróznost, z ní povětšinu času nedokázal spustit oči. Skutečně to byla hrůznost. Jenže on obdivoval vše nechutné, šeredné i pro mnohé děsivé. A trůn byl unikát. Sic si říkal, jak to mohl drak ztavit do tak dokonalého tvaru, aniž by to roztavil. Trpěl vůči tomu jistou skepsí, pokud v sobě drak neměl zabudovány různé stupně teploty. Potom by tomu mohl i věřit.
Stál před trůnem, na tváři usazený věčný úsměv, ruku položenou na hrušce meče. Dokázal tu bez pohnutí stát celé hodiny. Nyní byl poslušným vojákem a voják nic neučiní bez rozkazu svého velitele. A velitel se kdesi potloukal po svém rozlehlém sídle se svými nablýskanými rytíři. Muži v plné zbroji se pálili nejlépe. Seškvařili se ve svém železe, zpekli se v něm a stali se jeho součástí. Jeho samotní muži, jež měl po Dorianovi na povel, dělali svou práci. Hlídali, co se hlídat dá. Nechal je stát u kuchyně, ve sklepě, před hradbami, před pokoji, všude, kde se dalo stát. Alespoň od nich měl božský klid. A mohl se věnovat jedné z oblíbených zálib hloubavého a věrného vojáčka. Což bylo upřené zírání na trůn. Jakoby byl živou sochou či mužem, jež usnul ve stoje. Pro mnohé se to mohlo zdát podivné, ale svým způsobem to okoukal od jistého lorda s bradkou. Také dokázal celé hodiny stát před trůnem a zírat na něj. Tudíž se pokoušel zjistit na tu záhadu, co na tom vidí. Zajisté skvělý výhled plný inspirace. Kdyby z trůnu vyjely okovy, spoutaly osobu, jež by si na něj sedla a poté by se trůn rozhodl mírně splácnout své strany do sebe. Něco v dokonalém stylu železné panny. Ale trůn žrout by byl daleko originálnější.
avatar
Bernare Renard

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 19. 10. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sat Nov 03, 2018 12:55 pm

Joffrey vešel do hlavní síně Rudé bašty ve společnosti mnoha lidí. Šlo o stavitele, zručné řemeslníky, ale hlavně o lidi, kteří ho poslechnou na slovo. Oděn v drahém a složitě vyšívaném kabátci se nesl po místnosti jako král, kterým i byl. Krok střídal krok. Tvář nesla povýšený škleb a brada mířila o něco výš, stejně jako špička nosu. Rozhlédl se po sále, který byl dějištěm všech důležitých událostí. Nespokojeně se rozhlédl. Naprázdno pomlaskl a polkl. Jeho otec v tomto ohledu neměl vkus. Zastavil se zhruba uprostřed síně. Jednu ruku nechával nataženou, zatímco druhou dal v bok. Jednou nohou tiše podupával a nechal ostatní vejít. Zatvářil se skutečně nelibě. Kousl se do spodního rtu, než luskl prsty a dal tak pokyn jednomu z hlavních stavitelů, aby k němu došel.

„Tohle všechno,“ poukázal prstem pravé ruky na sloupy. „To musí pryč,“ dal rozkaz. „Žádné květiny, ani vinná réva. Žádné železné zdobení. Neměli ho Targaryeni, tak ani my,“ pronesl rázně a postupně ukázal prstem na věci, které mu v hlavní síni vadili ze všeho nejvíce. Targaryeni měli Rudou baštu vyzdobenou daleko prostším způsobem. Nepochopil otcovu potřebu vše zdobit. Ani sundání lebek draků. Takhle působila hlavní síň příliš žensky. Jakoby ji nechala vyzdobit jeho matka. To nemohl dopustit. Jeho vláda bude jiná a tímto vše teprve začínalo.

„Tak se dejte do práce, na co čekáte?“ zeptal se stavitele, jakoby mluvil s hlupákem. Mírně mu přitom přeskočil hlas, když se melodie zvedala. Muž mu pouze pokývl, uklonil se a zmizel rozdat práci ostatním přítomným. Joffrey se spokojeně zazubil, promnul si ruce a otočil se směrem k trůnu, kde si všiml jednoho z vojáků. Sebevědomě k němu vykročil a ruce přitom sevřel do pěstí.

„Ser… Renard, že?“ zeptal se na jméno muže, který postával před trůnem ve zbroji. Bylo šílené pamatovat si všechna jména, u tohoto muže ale tušil. Přeci jen byl o něco schopnější než jeho bratr. Zastavil se kousek před ním a ruce si dal k opasku, který měl zdobně upnutý kolem kabátce. „Jak vám vyhovuje nově získaná funkce lorda velitele?“ povytáhl obočí a vyčkával na svou odpověď. „Je jistě příjemné dostat ze z ničeho do poměrně významné funkce,“ dodal. Prakticky uměl Joffrey vždy následující větou shodit cokoliv, co před pár vteřinami mohlo znít jako pochvala nebo něco milého. Ser Renard mu ale šel příhodně do rány. Potřeboval laskavost. Někoho, kdo se bude chtít zavděčit králi a bude poslouchat jeho rozkazy.
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Bernare Renard za Fri Nov 09, 2018 1:53 pm

Příchod jeho velkoleposti slyšel. Tento chlapec se dal málokdy přeslechnout. Samotnému mu šlo o co nejhlasitější entránce. Hlasitě mluvil, hlasitě chodil. Ne že by přímo dupal, ale chodil s takovou razancí, jež rezonovala do oušek i těch nejcitlivějších. I samotná jeho aura se roztahovala po celé místnosti, ačkoliv síň byla ohromná. Tak ohromná jako ego nového žlutovlasého krále. Hlásek jako skřípající dveře, jež někdo tuze dlouho nepromazal. Rozléhající se po celém sále, aby jej nikdo nepřeslechl. Neliboval si v květinové výzdobě hodné Tyrellů. Neměl rád krásu ani trošku té něžnosti. Vyžíval se ve strachu a prosté temnotě. Pod Rudou baštou se ukrývala skutečně zajímavá sbírka dračích hlav. Od nejmenších zakrslíků až po samotného Baleriona. Lámal si hlavičku nad tím, jak ho dokázali odnést až dolů a přitom neponičit. Zřejmě jeho lebka i po staletích byla tvrdá jako hora. Rád by si vyzkoušel, zda vydrží skutečně vše, ale pokud si jí jeho velkolepost bude přát donést nazpět nahoru, bude tuze nelogické, aby tu před ním do ní mlátil horem i spodem vším, co najde. Pokud by se to též nezalíbilo jeho samotné velkoleposti. Jak slýchal, měl dosti nezvyklé zájmy. A ženy, pití ani hazard do té kategorie nespadali. Zato týrání všeho živého, co mu přišlo pod ruku, to ano. Bude to pocta sloužit pod někým na stejné vlně a sledovat, jak utápí říši v krvi a utrpení, jelikož nic jiného roznést neumí. A ani nechce.
Uši zaregistrovaly, že se k němu blíží pohroma. Výraz v jeho tváři se nezměnil. Stále stejný úsměv, který mohl být pro dámy okouzlující, zatímco páni si mohli pomyslet, že je jednoduššího myšlení.
"Ano, vaše výsosti," lehce se mu poklonil, jak se slušelo a patřilo a dále poslouchal kouzelná slůvka, jež se linula z úst tak šlechetného a úctyhodného tvora, jakým byl nový král. Zjev, jež si nyní mohl prohlédnout zblízka. Malá hlavička s ofinou ostříhanou podle posledních módních výstřelků, na jejíž zlatavosti se tyčila koruna z jeleních paroží.
Pokud jej druhá věta měla urazit, tak to byl dosti chabý pokus. I když jej by nejspíše neurazilo ani to, kdyby před ním velice neslušně pomlouval bratra a přirovnával ho k tupému, bezduchému tvoru. Ani kdyby jeho bojové schopnosti přirovnal k máchání klackem v rukách malé holky. Či by na to snad šel přes funkci a pověděl mu, že je oproti němu naprosté hovno. Nu, jeho bratr byl skutečně tupec, co se týkalo boje, mohl si král myslet, co se mu zachtělo, byl to král. A jeho funkce? Ano, skutečně oproti Joffíkovi byl hovno. Ale i hovno silně smrdí a špatně se z podrážky škrábe.
"Ano, vskutku jsem podctěn, že mohu vykonávat takto důležitou funkci a udržovat vaší velkolepost, jakožto i vaši rodinu v bezpečí. Je mi skutečnou ctí sloužit pod někým, kdo je na začátku své skvostné vlády. Přeci jen, pokud se neurazíte, je lepší sloužit pod novým králem, jež má stále plnou hlavu nápadů a vizí. Ti před ním již ... nu, jak by se to dalo říci," krátce se zamyslel, aby krále nezdržoval svými výroky ..."neměli mnoho, co nabídnout. Chtělo to novou krev, novou energii a tu přináší vaše výsost. I tato místnost se záhy prozářila, když jste vešel. A pokud mohu, což se předem omlouvám, že jsem hanobně poslouchal, máte pravdu se zdejší výzdobou. Není hodna krále, natož vaší výsosti," opět se lehce uklonil s permanentním úsměvem a rukou i nadále položenou na hrušce meče. Mohl si jen promýšlet královu reakci předem. Pravda teprve přijde a on se převelice těšil, jaká jeho vize se ukáže pravdivou. Jak bude moci dál hrát svou roli poslušného vojáčka. Kývat hlavou, chválit krále, podstrojovat mu, lézt mu do řitního otvoru tak hluboko, že se tam již jiná hlava nenacpe. Ano, tuze zábavná hra pro nové začátky v nové funkci a v novém městě. Tuze precizní!
avatar
Bernare Renard

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 19. 10. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru