Trůnní síň

Goto down

Trůnní síň

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 9:30 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Bernare Renard za Wed Oct 24, 2018 5:26 pm

Otec zemřel, bratr byl vyslán do Řekotočí a on zabral jeho místo. Byla to další role, do níž se musel převtělit. Poslušný voják, jež je věrný svému králi, pobočníkovi a královně matce. Později i budoucí královně, jakmile se dostane ze stavu snoubenky do stavu manželky. Jistě to bude ohromná veselka pro veškeré významné lordy ze Západozemí. Nu, rozhodně pro ty, jež se rozhodli otevřeně nevystoupit proti trůnu. Což čistou ironií byla rodina královny. Zřejmě je velice ranilo to, že Ned Stark ztratil hlavu. Měl si jí hlídat lépe. Však je to jedna z nejcennějších věcí, kterou lidé vlastní. A že jí tak bez rozmyslu a dobrovolně shodil z krku, byla veliká chyba. Ani netušil, jaké peklo na zemi tím způsobil. Jeho syn se chopil otěží a rozhodl se převést svou armádu až k branám přístaviště, aby jako řádný syn pomstil otcovu chybu. Přišlo mu, že si ti lidé berou vše až moc osobně. Nedokážou se přes nic přenést. Být Robbem Starkem, tak pokrčí rameny, odpřísáhne věrnost a půjde vládnout svému osobnímu impériu. Ale někomu vládnout bylo příliš nudné. Stejně si povětšinou ty osoby za zády panovníka dělali, co se jim zlíbí. Však i strýcové krále si leštili péra na tu železnou monstróznost, z ní povětšinu času nedokázal spustit oči. Skutečně to byla hrůznost. Jenže on obdivoval vše nechutné, šeredné i pro mnohé děsivé. A trůn byl unikát. Sic si říkal, jak to mohl drak ztavit do tak dokonalého tvaru, aniž by to roztavil. Trpěl vůči tomu jistou skepsí, pokud v sobě drak neměl zabudovány různé stupně teploty. Potom by tomu mohl i věřit.
Stál před trůnem, na tváři usazený věčný úsměv, ruku položenou na hrušce meče. Dokázal tu bez pohnutí stát celé hodiny. Nyní byl poslušným vojákem a voják nic neučiní bez rozkazu svého velitele. A velitel se kdesi potloukal po svém rozlehlém sídle se svými nablýskanými rytíři. Muži v plné zbroji se pálili nejlépe. Seškvařili se ve svém železe, zpekli se v něm a stali se jeho součástí. Jeho samotní muži, jež měl po Dorianovi na povel, dělali svou práci. Hlídali, co se hlídat dá. Nechal je stát u kuchyně, ve sklepě, před hradbami, před pokoji, všude, kde se dalo stát. Alespoň od nich měl božský klid. A mohl se věnovat jedné z oblíbených zálib hloubavého a věrného vojáčka. Což bylo upřené zírání na trůn. Jakoby byl živou sochou či mužem, jež usnul ve stoje. Pro mnohé se to mohlo zdát podivné, ale svým způsobem to okoukal od jistého lorda s bradkou. Také dokázal celé hodiny stát před trůnem a zírat na něj. Tudíž se pokoušel zjistit na tu záhadu, co na tom vidí. Zajisté skvělý výhled plný inspirace. Kdyby z trůnu vyjely okovy, spoutaly osobu, jež by si na něj sedla a poté by se trůn rozhodl mírně splácnout své strany do sebe. Něco v dokonalém stylu železné panny. Ale trůn žrout by byl daleko originálnější.
avatar
Bernare Renard

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 19. 10. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sat Nov 03, 2018 12:55 pm

Joffrey vešel do hlavní síně Rudé bašty ve společnosti mnoha lidí. Šlo o stavitele, zručné řemeslníky, ale hlavně o lidi, kteří ho poslechnou na slovo. Oděn v drahém a složitě vyšívaném kabátci se nesl po místnosti jako král, kterým i byl. Krok střídal krok. Tvář nesla povýšený škleb a brada mířila o něco výš, stejně jako špička nosu. Rozhlédl se po sále, který byl dějištěm všech důležitých událostí. Nespokojeně se rozhlédl. Naprázdno pomlaskl a polkl. Jeho otec v tomto ohledu neměl vkus. Zastavil se zhruba uprostřed síně. Jednu ruku nechával nataženou, zatímco druhou dal v bok. Jednou nohou tiše podupával a nechal ostatní vejít. Zatvářil se skutečně nelibě. Kousl se do spodního rtu, než luskl prsty a dal tak pokyn jednomu z hlavních stavitelů, aby k němu došel.

„Tohle všechno,“ poukázal prstem pravé ruky na sloupy. „To musí pryč,“ dal rozkaz. „Žádné květiny, ani vinná réva. Žádné železné zdobení. Neměli ho Targaryeni, tak ani my,“ pronesl rázně a postupně ukázal prstem na věci, které mu v hlavní síni vadili ze všeho nejvíce. Targaryeni měli Rudou baštu vyzdobenou daleko prostším způsobem. Nepochopil otcovu potřebu vše zdobit. Ani sundání lebek draků. Takhle působila hlavní síň příliš žensky. Jakoby ji nechala vyzdobit jeho matka. To nemohl dopustit. Jeho vláda bude jiná a tímto vše teprve začínalo.

„Tak se dejte do práce, na co čekáte?“ zeptal se stavitele, jakoby mluvil s hlupákem. Mírně mu přitom přeskočil hlas, když se melodie zvedala. Muž mu pouze pokývl, uklonil se a zmizel rozdat práci ostatním přítomným. Joffrey se spokojeně zazubil, promnul si ruce a otočil se směrem k trůnu, kde si všiml jednoho z vojáků. Sebevědomě k němu vykročil a ruce přitom sevřel do pěstí.

„Ser… Renard, že?“ zeptal se na jméno muže, který postával před trůnem ve zbroji. Bylo šílené pamatovat si všechna jména, u tohoto muže ale tušil. Přeci jen byl o něco schopnější než jeho bratr. Zastavil se kousek před ním a ruce si dal k opasku, který měl zdobně upnutý kolem kabátce. „Jak vám vyhovuje nově získaná funkce lorda velitele?“ povytáhl obočí a vyčkával na svou odpověď. „Je jistě příjemné dostat ze z ničeho do poměrně významné funkce,“ dodal. Prakticky uměl Joffrey vždy následující větou shodit cokoliv, co před pár vteřinami mohlo znít jako pochvala nebo něco milého. Ser Renard mu ale šel příhodně do rány. Potřeboval laskavost. Někoho, kdo se bude chtít zavděčit králi a bude poslouchat jeho rozkazy.
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Bernare Renard za Fri Nov 09, 2018 1:53 pm

Příchod jeho velkoleposti slyšel. Tento chlapec se dal málokdy přeslechnout. Samotnému mu šlo o co nejhlasitější entránce. Hlasitě mluvil, hlasitě chodil. Ne že by přímo dupal, ale chodil s takovou razancí, jež rezonovala do oušek i těch nejcitlivějších. I samotná jeho aura se roztahovala po celé místnosti, ačkoliv síň byla ohromná. Tak ohromná jako ego nového žlutovlasého krále. Hlásek jako skřípající dveře, jež někdo tuze dlouho nepromazal. Rozléhající se po celém sále, aby jej nikdo nepřeslechl. Neliboval si v květinové výzdobě hodné Tyrellů. Neměl rád krásu ani trošku té něžnosti. Vyžíval se ve strachu a prosté temnotě. Pod Rudou baštou se ukrývala skutečně zajímavá sbírka dračích hlav. Od nejmenších zakrslíků až po samotného Baleriona. Lámal si hlavičku nad tím, jak ho dokázali odnést až dolů a přitom neponičit. Zřejmě jeho lebka i po staletích byla tvrdá jako hora. Rád by si vyzkoušel, zda vydrží skutečně vše, ale pokud si jí jeho velkolepost bude přát donést nazpět nahoru, bude tuze nelogické, aby tu před ním do ní mlátil horem i spodem vším, co najde. Pokud by se to též nezalíbilo jeho samotné velkoleposti. Jak slýchal, měl dosti nezvyklé zájmy. A ženy, pití ani hazard do té kategorie nespadali. Zato týrání všeho živého, co mu přišlo pod ruku, to ano. Bude to pocta sloužit pod někým na stejné vlně a sledovat, jak utápí říši v krvi a utrpení, jelikož nic jiného roznést neumí. A ani nechce.
Uši zaregistrovaly, že se k němu blíží pohroma. Výraz v jeho tváři se nezměnil. Stále stejný úsměv, který mohl být pro dámy okouzlující, zatímco páni si mohli pomyslet, že je jednoduššího myšlení.
"Ano, vaše výsosti," lehce se mu poklonil, jak se slušelo a patřilo a dále poslouchal kouzelná slůvka, jež se linula z úst tak šlechetného a úctyhodného tvora, jakým byl nový král. Zjev, jež si nyní mohl prohlédnout zblízka. Malá hlavička s ofinou ostříhanou podle posledních módních výstřelků, na jejíž zlatavosti se tyčila koruna z jeleních paroží.
Pokud jej druhá věta měla urazit, tak to byl dosti chabý pokus. I když jej by nejspíše neurazilo ani to, kdyby před ním velice neslušně pomlouval bratra a přirovnával ho k tupému, bezduchému tvoru. Ani kdyby jeho bojové schopnosti přirovnal k máchání klackem v rukách malé holky. Či by na to snad šel přes funkci a pověděl mu, že je oproti němu naprosté hovno. Nu, jeho bratr byl skutečně tupec, co se týkalo boje, mohl si král myslet, co se mu zachtělo, byl to král. A jeho funkce? Ano, skutečně oproti Joffíkovi byl hovno. Ale i hovno silně smrdí a špatně se z podrážky škrábe.
"Ano, vskutku jsem podctěn, že mohu vykonávat takto důležitou funkci a udržovat vaší velkolepost, jakožto i vaši rodinu v bezpečí. Je mi skutečnou ctí sloužit pod někým, kdo je na začátku své skvostné vlády. Přeci jen, pokud se neurazíte, je lepší sloužit pod novým králem, jež má stále plnou hlavu nápadů a vizí. Ti před ním již ... nu, jak by se to dalo říci," krátce se zamyslel, aby krále nezdržoval svými výroky ..."neměli mnoho, co nabídnout. Chtělo to novou krev, novou energii a tu přináší vaše výsost. I tato místnost se záhy prozářila, když jste vešel. A pokud mohu, což se předem omlouvám, že jsem hanobně poslouchal, máte pravdu se zdejší výzdobou. Není hodna krále, natož vaší výsosti," opět se lehce uklonil s permanentním úsměvem a rukou i nadále položenou na hrušce meče. Mohl si jen promýšlet královu reakci předem. Pravda teprve přijde a on se převelice těšil, jaká jeho vize se ukáže pravdivou. Jak bude moci dál hrát svou roli poslušného vojáčka. Kývat hlavou, chválit krále, podstrojovat mu, lézt mu do řitního otvoru tak hluboko, že se tam již jiná hlava nenacpe. Ano, tuze zábavná hra pro nové začátky v nové funkci a v novém městě. Tuze precizní!
avatar
Bernare Renard

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 19. 10. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Wed Nov 28, 2018 9:58 pm

Mohlo se zdát, že Joffrey poslouchá jen z poloviny. Slova nebral tak docela vážně. Poslouchala se ale dobře, a tak lorda Renarda ani jednou nepřerušil. Jednu ruku nechával položenou v bok, zatímco druhou volně podél těla. Kousl se do spodního rtu a na slova lorda přikyvoval. Považoval je za moudrá, protože mu lichotila. Lichotky se vždy poslouchaly dobře a Joffrey je měl ještě raději. „Neurazím, protože máš pravdu. Ano, chtělo to novou vizi, nápady a novou krev. To co bylo dřív, nefungovalo, ale já,“ ukázal na sebe, „to všechno mohu změnit.“ Usmál se sebestředně.

„Vidíte ho!“ Zvolal a udělal tři kroky do středu místnosti. „Všichni všeho nechte!“ Zakřičel, aby měl jejich pozornost. „To, je moudrý muž,“ ukázal na Renarda. „On ví, že výzdoba byla špatná a nebál se mi to říct. Ale co vy?“ Otočil se kolem dokola a přitom některým řemeslníkům věnoval pohled. „Slepě souhlasíte a bojíte se říct pravdu,“ pronesl s nádechem výhružky. „Jen přikyvujete králi, protože vám to udrží hlavu na krku.“ Dodal a přitom si pravou rukou přejel po krku a jemně ho stiskl. „Takové muže chci po svém boku, jako je lord Renard.“ Zakončil svůj proslov. Pouze všechny odmávl, aby pokračovali a přitom se vydal k Renardovi.

„Vlastně, je tu jistá… maličkost.“ S dokončením věty si počkal. „Král potřebuje jistoty a já potřebuji znát míru vaší oddanosti.“ Jeho hlas zazněl tajemně a sliboval něco špatného. Blížil se návrh, který by každý soudný muž odmítl.

„Jakožto nový lord městské hlídky, pro mě vyplníte jeden rozkaz. Vezmete mé muže, vyhledáte bastardy mého otce a všechny je zabijete. V hlavním městě nezůstane jeden jediný, je to jasné?“ Jeho hlas byl zlý a jedovatý. Nechtěl poslouchat špinavá slova o své matce a strýci. Nechtěl, aby jeden z bastardů začal vypadat jako lepší nástupce.

„Chlapce, dívky, nemluvňata i dospělé. Jsou jako krysy a já potřebuji hlavní město od krys vyčistit. Máte mé plné svolení zasáhnout dle libosti.“
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Bernare Renard za Sat Dec 22, 2018 10:21 pm

"O tom nepochybuji, jen hlupák by se opovážil," lehce pokývl hlavou a dál se bezstarostně usmíval. Co král pověděl, byla pravda, i kdyby nebyla. A v jistých rolích se dokázal velice lehce jakoby vtírat do jistých přízní, když se to hodilo. V nynější chvíli a u nynějšího krále by bylo ryze nemoudré a mimo roli, kdyby vyjadřoval jiné myšlenky než ty ryze podlézavé. ..."Targaryeni měli výzdobu ryze osobitou. Drak byl v jejich erbu, jejich předkové na nich křižovali po obloze. Přinášelo to strach i respekt zároveň, ačkoliv jim kostry nepomohly od náhlého skonu. Draci jsou vyhynulí tvorové, celá jejich existence byla pochybná. Ale víte, vaše výsosti, čí existence není tak lehce zničitelná?" přestože se optal, mínil okamžitě odpovědět. Král nevypadal jako trpělivá osoba, která si přeje býti otravována zbytečnými dotazy, na něž by musela odpovídat, přestože ta odpověd není tak jasná. ..."Lvů. Jejich mnoho a v tom je jejich síla. Draků bylo málo, byli předem odsouzeni k záhubě, ale udatní lvi ne. Což značí jistou zkázu Targaryenů, ne Lannisterů. A pokud bych mohl něco směle doporučit, výzdoba v ryze lannisterském duchu by jistě nebyla špatná. Pár ochočených lvů by jistě ukázali, že král si je vědom svých předností," lehce se poklonil jeho důstojnosti a s hrdostí i jistým druhem pýchy se vypnul, když jej Joffrey předevšemi, tak krásně pochválil. Tato role nebyla špatná. Měla jisté aspekty, jež mu vyhovovaly. Škoda jen, že mu šla daleko lépe než jeho staršímu bratrovi a to Dorien nic nehrál. Zřejmě činil ohromnou chybu. Být svůj se nevyplácelo, ne jeho drahému bratříčkovi. On si hověl na teplém místečku, dostával teplou stravu, teplou lož a jediné, co musel činit, bylo podstrojovat králi a jeho matce. Dorien byl na druhou stranu uprostřed lesů říčních krajin, spal ve stanu, na zemi nebo si musel "vypůjčit" osidlení jiného lorda. Sháněl v těžkých podmínkách jisté Bratrstvo a jistojistě se mu to nedařilo.
Z Joffreyeho nespouštěl zrak, přesto se jeho pozornost zostřila, když na něj opět promluvil. Nepatrně pozdvihl obočí, aby vypadal více zaujatě vůči tajemnému návrhu královu, jež si zajisté dával načas. On si to směl dovolit, byl to panovník, nejvyšší mocnostář v zemi zdejší. A zajisté ze všech nejkrásnější.
"Velice rozumné, vaše výsosti. Již za vlády Targarenů se stalo, že se bastardi krále spikli vůči právoplatnému následovníkovi. A historie má tu specifikaci v jistém rytmu opakování," koutky se mu pozvedly výše, vypadal téměř jakoby se radostí šklebil. Nové zkušenosti, byly dobré zkušenosti, ať se zdály sebevíc kruté či nelítostné. Každý byl předurčen k smrti, i on. Proč to některým neurychlit.
"Nezklamu vaši výsost. Nikdo nebude ohrožovat vaše postavení," jemně stiskl hrušku svého meče a poprvé se odvrátil od Joffreyeho tváře. Zadíval se do strany na jednoho nekňubu, jež se zamotal do jedné květinové révy. Zavrtěl nad ním hlavou, ale nijak to nekomentoval. To byla práce krále, ne jeho.
avatar
Bernare Renard

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 19. 10. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trůnní síň

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru