Zimohrad - Boží háj

Goto down

Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 8:20 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Wed Nov 14, 2018 8:45 pm

Dny se postupně zkracovaly, slunce zapadalo čím dál tím dřív. Zima se blížila, přestože většinu země už pokrýval sníh. Nerozpustily ho ani odpolední sluneční paprsky, což znamenalo jediné. Léto bylo neodvratitelně na odchodu. Zatím ještě nepřiletěl bílý havran z Citadely, ale ani nemusel. Seveřané cítili v kostech, že přichází těžké období. Přestože byla válka teprve v rozpuku a severní krajiny jí ani pořádně nepocítily, visela ve vzduchu a přinášela s sebou odporný pach smrti. Mladý vlk prozatím našlapoval opatrně, přesto v některých vazalech zůstávaly malé pochybnosti. Stačilo se jen podívat na Robbův nízký věk. Několik menších bitev již vyhrál, ale kdo mohl mluvit o schopnostech? Stejnou měrou při něm mohlo stát štěstí. Bohové nad ním prozatím bděli, ale nic netrvalo věčně. A čím déle si syn lorda Starka udržoval vítězství, tím víc byli ostatní neklidní. Napětí, které všude panovalo, bylo až příliš znát.
Tíhu nelehkých rozhodnutí pociťovala i lady Ryswell. Prozatím se zdržovala na Zimohradu, ale její pobyt zde pomalu spěl ke svému konci. Plně se zotavila a neměla tak potřebu nadále trávit svůj čas v sídle Starků. Na hradě zbylo už jen pár vazalů, kteří také chystali odjezd. Někteří se mezi sebou dohadovali, jak to bude s malým Starkem. Na Zimohradu vždy musel jeden být, a Rickon byl příliš malý na to, aby mohl rozhodovat o věcech náležících pánovi hradu. Jednalo se jenom o dítě, které by mělo mít v hlavě úplně jiné starosti. Malý Rickon by měl plakat nad otlučenými koleny a sedřenými dlaněmi, rozhodně se neměl trápit smutkem z odchodu a smrti. Bohužel se neštěstí rodu Starků drželo dál. Aerynn vkládala část svých nadějí do stále ještě neznámé lady. Uvědomovala si, že by na ni neměla vůbec spoléhat, ale zoufalá situace si žádala ještě zoufalejší řešení. Lord Ryswell ji s oblibou obviňoval z toho, že se přetvařuje a nejraději by viděla Sever na kolenách. Jenže tomu bylo přesně naopak. Lady dělala všechno pro to, aby zůstal stát na nohách. Její možnosti však byly notně omezené. S Varysem po boku by dokázala udělat víc. Pavouk si uměl poradit i v těch nejtemnějších chvílích. Svůj život by mu do rukou nesvěřila, přesto se jí po něm občas zastesklo. Po nocích namísto spánku přemýšlela, za kým opravdu Pán našeptávačů stojí. Vždy mluvil o tom, že chce uzdravit říši a že pro ni udělá vše, co bude v jeho silách. Aerynn tušila, že se za jeho slovy skrývá něco daleko víc, ale nedokázala uhodnout co. Eunuch skrýval mnohé a dával si velice dobrý pozor, aby nikdo nevěděl nic, co by si sám nepřál dát na odiv světu. Nezbývalo nic jiného, než o tom jen přemýšlet a domýšlet.
Varys byl však jen kapkou v moři jiných tíživých myšlenek. Splýval s jinými a daleko většími starostmi. Třeba s takovými, jaké jí nedovolily odejít. Na Zimohradu jí nevědomky držel i lord Baratheon. Zpovzdálí ho sledovala a dělala si představu o tom, co bude následovat. Ale Stannis se chystal k odjezdu, proto ani ona neváhala. Mladý vlk se přesunul do Řekotočí a Aerynn ho mínila následovat. Své úkoly se naučila přijímat s pokorou a bez otázek, ale teď to bylo jiné. Její tělo se zotavilo, ale mysl měla zamračenější než kdy dřív. Pomyšlení na to, že pravděpodobně narazí na Boltonova bastarda ji doslova týralo. Nedávalo jí spát a ubíralo jí chuť k jídlu. Aniž by si to přiznávala, svůj odjezd zdržovala i kvůli němu. Na jihu se neměla čeho bát, protože tam by sama nikdy nebyla. A přesto se nedokázala sebrat a odejít.
Nic však nemohla odkládat věčně. Pevně se rozhodla, že nejdéle do dvou dní odjede. Kvůli tomu se nachystala do postele dřív, než to bylo obvyklé. Potřebovala se vyspat na dlouhou cestu. A také se potřebovala připravit na to, co bude zapotřebí zařídit. Čím blíž k jihu, tím snazší by měla být komunikace s Varysem. Havraním křídlům se dalo svěřit ledacos, ale nikdy ne na příliš dlouhé vzdálenosti. Na to se měla soustředit, aby se upokojila. Ale ani tak nedokázala usnout. Sotva zavřela oči, její mysl zahltily starosti a nepěkné představy. Snažila se tomu nepoddat, ale nakonec musela vstát. Chvíli bezcílně přecházela po soláru, snažila se ze sebe setřást nevysvětlitelné napětí. Nakonec podlehla zoufalství a převlékla se. Shodila ze sebe oblečení, ve kterém se uložila do postele a vyměnila ho za teplejší. Noci byly daleko chladnější než dny a v jejím zájmu rozhodně nebylo, aby to podcenila. Vyšla ven, bez povšimnutí míjela zimohradské služebnictvo. Sama se sice uložila ke spánku, ale nebylo ještě tak, pozdě, aby ulehli i ostatní. Aerynn se jim nevěnovala, v užších chodbách se mezi nimi proplétala. Vyšla až ven, kde se její pohled upřel na jasné hvězdy a téměř kulatý měsíc. Teprve tehdy jí došlo, že vlastně nemá její cesta žádný cíl. Potřebovala se dostat jinam, někam, kde jí neobklopovaly zdi. Letmo se rozhlédla, aby se rozhodla. Nijak dlouho se ale nerozmýšlela, její nohy se rozešly téměř samy. Právě bylo jen jedno místo, kde mohla utěšit svojí zlomenou duši. A přesně tam se vydala.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Elyas Ryswell za Sun Nov 18, 2018 5:51 pm

Připadl si jako hloupý mladík co má být trestán za svou nerozvážnost. Jenže on dávno nebyl mladík a o nerozvážnosti se také mluvit nedalo. Ano, pochybil, když neposlal slíbenou dodávku jídla lordům, kteří přišli za své město orodovat. Jenže jakoby nikdo neviděl, že se toho na něho nakupilo příliš. Najednou měl tolik povinností a tak se stalo, že zapomněl. Musel obstarat kopu věcí, připravit Praménkov na zimu a stále být v kontaktu se Starkem, kdyby bylo třeba pomoci, ještě před tím, než se vydá na cestu. Poslední dny toho moc nenaspal. Trápilo ho, že Aerynn odjela a nedostával od ní zprávy. Trápilo ho, že na něho padla celá tíha Praménkova. Stejně tak ho trápilo otcovo zdraví. Možná na venek nevycházeli nejlépe, ale v hloubi srdce… byl to jeho otec. Jako každý syn o něm měl starost a nechtěl, aby se mu cokoliv stalo. Apeloval na mistra, aby mu pomohl. Dokonce kvůli němu překousl značnou nelibost k jeho nové manželce a přesto… jen co otec opustil pokoj a svou postel, byl připraven na něho křičet. Nehodlal ho ocenit za to, co zvládl, ne, hledal záminku k tomu, aby dokázal jeho neschopnost.

Nehodlal to poslouchat. Večer se celé situaci vyhnul, ale ráno otci nechtěl dát příležitost. Věděl moc dobře, že s omluvou by u otce neprošel proto udělal to nejlepší co mohl. Ještě v noci si zabalil to nejdůležitější a pod rouškou tmy opustil Praménkov. Jen ať si otec a jeho drahá žena řeší problémy po svém. Nejvíce ho na tom všem mrzelo, že to doslova viděl před očima. Nejprve by mu otec vyčinil za jeho lehkovážnost, pak opovážlivost a nakonec nezodpovědnost. Dříve nebo později by se však stejně nějakým způsobe dostal k Aerynn a udělal z ní příčinu všeho. Ano, dávno věděl, že otec jeho ženu nikdy nepřijme, ale odmítal se jí vzdát. Pokud on byl schopný vzít si mladou kozu od Manderlyů jen protože to bylo výhodné… pak on ne. Potřeboval ve své ženě něco vidět. Musel ocenit její charakter a Aerynn mu v tomto ohledu nabízela víc, než si kdy mohl myslet, že dostane.

Koně hnal zasněženou krajinou. Cesta na Zimohrad nijak neutíkala, táhla se naopak až příliš dlouho. Byl to jen Elyas a jeho nejčernější myšlenky. Ani na chvíli se nemohl donutit myslet jinak. Myšlenky byly stále horší, než ho zachránily věže Zimohradu. Hořící louče upozorňovaly na majestátnost hradu dlouho dopředu. Tušil, že ho za tmy nikdo nepřivítá tak, jakoby tomu bylo ve dne či po ohlášení, ale i tak byl rád, že dosáhl svého cíle. Když měl o Ae zprávy naposledy, mířila na Zimohrad. A pak? Nic. Kdo ví, zda měla tolik práce, že se nedostala k dopisům. Možná byla dávno se Starkem v Řekotočí. Když se procházel chodbami napadalo ho mnoho skutečností. Vůbec na Zimohradě nemusela být a on se táhl celou tu cestu zbytečně. Ale ne, nebylo to zbytečně. Byl dost daleko od otce a vyhnul se další nesmyslné hádce.

Většina Zimohradu už spala, ale Elyas i tak našel alespoň jednu živou duši, která mu slíbila ustájit koně a k tomu byl ochotný mu povědět, kde se lady Ryswell nachází. Ulevilo se mu, když zjistil, že je jeho manželka stále zde. Byl rád, že se nebude muset trmácet od Zimohradu do Řekotočí jen aby jí dohnal. Za společné roky života rychle pochopil, že Aerynn se špatně lapá, pokud nechce být chycena. Vyptával se však dál, než mu bylo řečeno, že lady Ryswell byla viděna, jak míří do božího háje. Možná měl Elyas počkat na druhý den, ale kdo ví, zda by mu Ae neutekla? Rozhodl se za ní jít rovnou. Dlouho jí neviděl a přál si to změnit.

Našlapoval tiše i přes čerstvě napadaný sníh. Nechtěl být slyšen dřív, než to bude nevyhnutelné. Uměl se pohybovat tiše jako zvíře, ale jeho žena měla dost ostré smysly na to, aby ho vždy nakonec odhalila. Nechtěl jí polekat, jen překvapit. Zastavil se nakonec v bezpečné vzdálenosti a založil si ruce na prsou. „Musím říct, že ze všech míst na Zimohradě je tohle to poslední, kde bych tě tak pozdě očekával,“ nadhodil s hravým úsměvem. Doufal, že z něho bude mít radost. Která žena by nevítala manžela?
avatar
Elyas Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 11. 11. 18
Location : Zimohrad, Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Nov 18, 2018 8:02 pm

Ledový vítr jí šlehal do tváře, ale ona se neotočila, aby se vrátila zpátky do tepla. Pohodlná postel a hořící krb byly velkým lákadlem, ale kousavý mráz jí nedovoloval myslet na to, co přijde. Vždycky bylo zapotřebí zabývat se budoucností, bylo to důležité pro další plány a vidinu správných možností. Jenže ta její byla stejně temná a hrůzná jako minulost. Lidé se buď dívali dopředu nebo si život zpříjemňovali hezkými vzpomínkami. Aerynn byla lapená mezi nimi, nemohla se utěšit vůbec ničím. Musela hledat své vykoupení jinde. Zatím jí do klína nespadlo příliš volného času, ale teď si dovolila být chvíli o samotě. Cesta do božího háje byla zasněžená, sněhová přikrývka zůstávala neporušená a napovídala, že u čarostromu dlouho nikdo nebyl. Lady to nepřekvapilo, ne vzhledem k tomu, co se dělo. Obyčejní lidé udržovali plamen víry v sobě, nepotřebovali své modlitby pronášet u bílého kmene starého stromu. A lordi? Ty svůj čas věnovali bitevním plánům, než aby se zoufale modlili ke svým bohům a žádali je o milost. Moc dobře si pamatovala dobu, kdy i jí samotnou bohové opustili. Dnem i nocí je prosila o pomoc, ale ničeho se nedočkala. Dokud nepřišla kněžka Pána světla a neutvrdila jí v tom, že dost možná ani žádní staří bohové neexistují. Seveřané měli své čarostromy, ale kdo se kdy dočkal nějaké odpovědi? A přesto se k nim neustále vraceli a věřili v to, že je povedou a poradí. Stejně jako to teď dělala ona.
Kráčela rázným krokem, ale dávala si pozor na to, kam šlape. Snažila se najít stezku, která by jí dovedla na místo, aniž by se musela prodírat hlubokými závějemi. Cítila se jinak, když kolem sebe neměla nic, než jenom tmu a ticho. Jako by se ocitla úplně někde jinde. Všechno se od ní vzdálilo. Starosti s rodinou, s budoucností a s celým severem, všechno byla najednou daleko. Přesto ztěžka vydechla a objala si trup. Horký dech se jí srážel před obličejem, zatímco vítr se jí opíral do zad a cuchal jí vlasy. Zadívala se na smutnou rudou tvář, než sklopila pohled a pevně zavřela oči. Vždycky se snažila být silná, dokázat ostatním, že má na světě své místo. Chtěla, aby se na ní mohli ostatní spolehnout, protože bude ta, která všechno ustojí a pomůže. Dlouho kráčela po příliš trnité cestě, utržila nespočet škrábanců, ale pořád stála na nohou. A stejně jí najednou síla opustila. Samota na ní dolehla a sevřela jí hrudník. Cítila, jak jí po obličeji stékají horké slzy naplněné neměřitelnou hořkostí. Ať už bohové existovali nebo ne, ona je teď potřebovala. Neslyšně je žádala o dobrý konec a o žádné další úskalí. Pomodlila se za své nedonošené dítě i za to, které zemřelo ještě v Essosu. Požádala bohy o to, aby konečně utichly nepokoje panující v rodu Ryswellů. Tak ráda by si o všem s někým promluvila, ale něco takového si nemohla dovolit. Sama se rozhodla, co na svých bedrech ponese, ale její volba již nepůsobila jako moudrá. Jenže nebylo cesty zpět. Aerynn na všechno zůstala sama. Děkovat mohla alespoň za to, že se dostala domů a že jí náleží alespoň nějaká svoboda.
Netušila, jak dlouho u čarostromu stála, ale odcházet se jí nechtělo. V božím háji našla klid, jaký tak zoufale hledala. Žádné zvědavé pohledy, ani napětí z toho, kterým směrem se válka začne vyvíjet. Trochu se jí ulevilo, ale ne na dlouho. Uslyšela za sebou tichý křupavý zvuk. Čerstvý sníh vždycky prozradil hodně. Její tělo se napjalo, otevřela oči a zbystřila. Nepochybovala o tom, že jí nic nehrozí, ale připravila se na to, že s ní bude chtít mluvit mistr Luwin nebo některý z lordů. Kdo jiný by jí sháněl v tak pozdní hodinu? Ale stejně tak dobře nemuselo jít vůbec o nic a cestu jí zkřížilo jen nějaké zvědavé zvíře. Tiše vydechla, ale neotočila se. Ani to nestihla, protože se za ní ozval hlas. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kdo to je. Znala ho velice důvěrně, ale neslyšela ho až příliš dlouho. Měla být neskutečně šťastná, že se konečně setkali, ale namísto toho jí bodlo u srdce. Ačkoliv nebyli spolu, stejně ho zanedbávala. Úmyslně o sobě nedávala vědět, aby nemusela myslet na to, co ztratila. Elyas si zasloužil vědět, že se za několik měsíců mělo narodit jejich první dítě. Jenže okolnosti se krutě změnily a Aerynn znejistěla. Naplnilo se to, čeho se bála. Ale musela se tomu postavit. I za cenu toho, že se propast naplněná nevyřčenými tajemstvími ještě o něco prohloubí.
„Copak jsem vždycky vypadala jako bezbožná seveřanka? Bohužel, časy se mění.“ Pomalu se otočila, aby mu pohlédla do tváře. Tu její rozjasnil úsměv. Napůl skutečný a napůl předstíraný. Spustila ruce podél těla a vyšla k němu. Obličej měl od chladu zarudlý, ale jinak vypadal v pořádku. Na to se soustředila. Objala ho a přitiskla se k němu.
„Co tady děláš? Nevěděla jsem, že přijedeš.“ Úlevně vydechla, přestože radost z jeho příjezdu pro ni nebyla tak velká. Jenže to na sobě nesměla nechat znát. Tiskla se k němu jako k tomu nejdražšímu v jejím životě. „Není bezpečné cestovat v noci. Jsem ráda, že se ti nic nestalo.“ Dlaněmi mu přejela po zádech, aby se o svých slovech ujistila. Ale její manžel stál pevně na nohou a v obličeji pobledlý nebyl. Na okamžik v ní zatrnulo, když si pomyslela, že se za ní přijel podívat, aby se přesvědčil, že se nezakulatila. Jenže potom nastoupil hlas zdravého rozumu. Letmo nad tím zatřásla hlavou. Elyas byl vazalem rodu Starků a pokud byl tady, znamenalo to, že se starému lordu udělalo lépe. Nic víc.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Elyas Ryswell za Tue Nov 20, 2018 9:08 pm

„Nezáleží na tom, jako co jsi vypadala nebo nevypadala,“ zavrtěl mírně hlavou a přitom pokrčil rameny. „Spíš bych tě očekával v pokoji. Možná v posteli připravenou ke spánku, i když něco mi říká, že bys nespala jen tak. Nevím sice, jestli by sis četla, možná bys jen tiše seděla a přemýšlela, nevím. Ale jak jsem řekl, neočekával bych tě zde. Je zima. Mohla bys prochladnout.“ Myslel to dobře. Nepodceňoval její schopnost se teple obléknout nebo snad zdraví rozum. Byla to čistá starost manžela o svou ženu. Ruce konečně povolil a nechal je volně viset podél těla. Byl rád, že se usmívá, tedy tak dlouho dokud nepřišla blíž. Všiml si totiž smutných očí a narudlé tváře, kde se ještě před chvílí nacházely slzy. Takt mu však velel neptat se na jejich příčinu. Mohl jen doufat, že toho není součástí. Ale tím si jistý nebyl, přeci jen mu Aerynn o své maličkosti nedala vědět skutečně dlouho. Třeba ho dál už ani nechtěla vidět.

Objal jí a ruce umístil na její záda. Přitiskl si jí k sobě, aby si lépe uvědomil, že tam je s ním. Že skutečně dorazil na Zimohrad a je dostatečně daleko od otcovy zloby. „Je načase, abych plnil svoje povinnosti zde. Lépe řečeno v Řekotočí. Zimohrad se mi stal krátkou zastávkou na mé cestě. A také jsem věděl, že tu jsi ty.“ Letmo se usmál a tajemně se jí zahleděl do očí, jakoby tím chtěl říct něco víc. „Neměl jsem čas dát vědět o svém příjezdu. Ale, to nejsem jediný…“ větu nechal vyznít do prázdna. Nemusel Ae připomínat, že mu o sobě nedala vědět. Sama musela tušit, že na to přijde čas, kdy se zeptá. Copak jí ani za dopis nestál? Ale kdepak, tohle mělo být šťastné shledání nikoliv křížoví výslech a vytahování kostlivců na povrch.

„Byl jsem opatrný,“ upozornil jí a opatrně jí začal přejíždět po zádech. Jemně jí hladil a přitom pozoroval její oči. „Zdržím se jen krátce, než vyrazím do Řekotočí. Budeš cestovat se mnou, nebo tě osud opět posílá jinam?“ Neměl ani zdání, zda se mu Aerynn nepokusí znovu vyklouznout z přítomnosti tak rychle, jak to jen půjde. Možná s ním nechtěla trávit čas… možná s ním nechtěla být vůbec. Jenže to začínal mít skutečně černé myšlenky a to si nepřál. „Jak se ti tu vlastně dařilo? Byla jsi celou dobu na Zimohradě či jsi navštívila více míst?“ povytáhl obočí. Chtěl se tak nějak dopracovat k odpovědím na své otázky. Chtěl vědět, co jí dohnalo k tomu mu nenapsat jeden jediný dopis.

Ale co to povídám, je tu docela zima. Uvnitř nám bude určitě lépe,“ pokusil se nahodit vidinu daleko příjemnějšího místa. „Promluvíme si uvnitř, co říkáš?“ natočil hlavu ke straně a vyčkával na svolení. Nevěděl zda ještě nechce trávit čas v přítomnosti bohů, ale na druhou stranu mohla respektovat to, že si s ní chce jako její manžel promluvit. Oba toho mohli mít na srdci až až. Vzal jí za ruku a pomalu jí vedl z božího háje, ovšem měla ještě šanci se mu postavit a namítnout, že ona chce ještě chvíli zůstat o samotě.
avatar
Elyas Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 11. 11. 18
Location : Zimohrad, Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Wed Nov 21, 2018 10:38 pm

Sněhové vločky poletovaly všude kolem, nesly se do jejích vlasů a přistávaly jí na řasách. Několikrát zamrkala, aby se dotěrného pocitu zbavila a byla vděčná za to, že se nemusí neustále Elyasovi dívat do očí. S kýmkoliv jiným by jí rozhovor nečinil žádné potíže. Jenže s jejím manželem bylo jiné. Lady ho milovala, byla bohům vděčná, že někoho takového našla. Ne kvůli postavení, ale pro jeho city. Teď mu musela lhát, aby ho ochránila. Zraňovala tím sebe a bodala do srdce i jeho, aniž by si to dokázal uvědomit. Nejednou si představovala, jaké to bude, až se shledají. Teď ten okamžik nadešel a tlak, který na hrudníku cítila, sílil. Nejraději by neřekla vůbec nic, ale nakonec svůj hlas našla a promluvila.
„Znáš mě dobře,“ pousmála se, než se koutky úst stáhly směrem dolů. Ze rtů jí přitom uniklo tiché povzdechnutí. Čas od času měla dojem, že jí má mladý lord zcela přečtenou. Přitom nevěděl ani zlomek toho, co by měl. „Nemohla jsem spát. Potřebovala jsem na čerstvý vzduch.“ Její byl tichý a přesto srozumitelný. Bylo za tím víc než jen obyčejná nespavost, ale co by s takovou informací dělal? Aerynn mu neřekla ani to, že některé noci strávené po jeho boku, pro ni byly hotovým peklem. Budila se plna strachu, že je ještě pořád ve vyprahlých krajinách Essossu. Pokaždé váhala, ale nakonec se zvedla a došla k oknu, aby se přesvědčila, že neuvidí nic jiného, než jen zasněženou zmrzlou krajinu. Elyas spal obvykle tak tvrdě, že to ani nepostřehl. Proto jí její mlčení neustále procházelo a výčitky zůstávaly pohřbené hluboko pod smyslem pro povinnost a láskou.
„Nejspíš ode mě bylo příliš sobecké myslet si, že jsi přijel jenom kvůli své roztoužené ženě,“ poznamenala a uchechtla se. Nesměla upadnout do melancholie a tak udělala to, o čem věděla, že zabere. Navíc potřebovala trochu odvést manželovu pozornost. Nepouštěla se do nejapných žertíků, ale její hlas nesl stopu po hravém humoru. Sice nevycházel z hloubi srdce, jako by tomu bylo jindy, ale to nedovolila Elyasovi poznat. Pro jeho oči a uši byla jen ženou, která je šťastná ze shledání se s manželem.
„Ne. Vlastně jsem sama plánovala brzký odjezd. Tady už mě není potřeba. Robb odjel a většina vazalů s ním.“ S výjimkou Aerynn. Už dávno měla být vedle Mladého vlka, aby ho přesvědčila, že nejlepší možnou volbou bude spojit se s mladým neznámým cizincem. Pořád pochybovala o tom, že je to moudré rozhodnutí, ale Varys by nikdy úmyslně neublížil království. Lehce dokázal podvádět královnu i krále, měl prsty i v tom, co zdánlivě koruně škodilo.
„Zařídila jsem si všechno, co jsem potřebovala. Nejvíc času jsem strávila tady a moc dál jsem ani nejezdila. Všechno probíhalo strašně rychle. Přijel Stannis Baratheon a zanedlouho odjel Mladý vlk do Řekotočí. Musela jsem s nimi držet krok.“ Netušila, kolik toho Elyas vlastně ví. Ale byla si jistá, že něco se dostane ke starému lordu Ryswellovi. Samozřejmě se nabízelo, aby se na něj zeptala. Jenže nepřátelství panující mezi ním a lady bylo někdy až hmatatelné. Nikdy by Rodrikovi nepřála nic zlého, ale ani neměla potřebu starat se o to, aby mu bylo dobře. Od toho tu byl jeho syn. A úmluva, kdy se s ním Aerynn domluvila, že to bude ona, kdo se chopí místa věrného vazala. Snad chybu udělala už tenkrát. Kdyby zatnula zuby a přečkala by dalších pár týdnů s nenávistnými pohledy lorda Ryswella, nejspíš by už dávno Elyasovi zašeptala sladké tajemství týkající se nového života. Takhle jí nezbývalo nic jiného než jen doufat, že si její milovaný manžel ničeho nevšimne. Ani jizev na zahojené ruce a rameni, ani jizev na zmrzačené duši.
„Jistě, zasloužíš si odpočinek. Počasí v posledních dnech nepřeje nikomu.“ Věnovala mu další poloupřímný úsměv, než s ním srovnala krok. Nechtělo se jí vracet, ačkoliv ostatní už zřejmě zamířili do svých postelí. Zjevně to byla jenom Aerynn, koho teplá postel a klidné soukromí tak moc děsily. Nechala se od něho vzít za ruku a propletla s ním prsty, navzdory jejich zkřehlosti. Natolik se zaobírala vlastním smutkem, že si ani nevšimla, že je téměř necítí. Zlehka mu dlaň stiskla, aby ho nechala si uvědomit, že jí chyběl.
„Mrzí mě, že jsem si nenašla čas, abych se ozvala. Všechno mělo takový spád, že jsem k tomu nedostala příležitost. Ale jsi tady, na tom záleží.“ Kousek od čarostromu ho zastavila, aby mu vtiskla polibek. Jedna její část div nekřičela touhou po něm, zato ta druhá.... vzpomínky na Ramsayeho výpady na ni pořád živě dýchaly. Bastard už byl dávno pryč, přesto neměla Aerynn klidné spaní. Tak moc se toužila schoulit Elysovi do náruče a vyplakat se z toho, co se jí stalo. Jenže nic podobného si nemohla dovolit. Proto si vystačila jen s letmým políbením, než pokračovala v chůzi. Hořečnatě přemýšlela, jakým směrem by se měla její další slova vydat. Necítila se úplně ve své kůži a na to nebyla zvyklá. Snad by pomohl onen zatracovaný spánek, ale noční můry by jí ho dozajista opět zhatily. Ale nebyly to jen ony, kdo ji nutil, aby se svému manželovi věnovala plnou pozorností.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Elyas Ryswell za Sun Jan 20, 2019 11:21 am

Nad její poznámkou se musel Elyas tiše zasmát. Měl rád její humor. Bylo to nenucené žertování, které působilo tak přirozeně. Rád se smál jejím vtipům. Uměla v tom být až kouzelná. Na to že byl jinak Elyas seveřan tělem i duší, s ní se smál rád. „Dobře víš, že bych kvůli své ženě šel kamkoliv, kdyby mě požádala. Jen někdy záměry hatí povinnosti a jindy nám naopak přejí.“ Cestou na Zimohrad spojil příjemné s užitečným. Nejen že mu Aerynn doopravdy chyběla, měl i starost, proč mu nenapsala. Dávno věděl, že nemůže svou manželku nutit ani příliš dusit. Nebyla na nic podobného stavěná. Potřebovala svou volnost. Protože, kdyby jí volnost neposkytl on, nějakým způsobem by si na ní přišla sama. Jen tentokrát ho tichost jeho ženy mrzela. Nepotřeboval od ní dostávat zprávu každý týden. Oba byli dospělí a obešli se bez toho druhého. On však tiše v hloubi duše doufal, že i ona na něho při odloučení vzpomíná stejně ráda, jako on na ní.

Na rozdíl od toho, současná situace nebyla vůbec jednoduchá. Ať šlo o politikaření či boj. Bylo dobře, že Mladý vlk odjel do Řekotočí, potřebovali ho. Poté co se doslechl o tamějších poměrech, běhal mu téměř mráz po zádech. Lannisterské armády si dovolovaly příliš a Řekotočí na ně nestačilo. Snad jednou lord Tully i ostatní rody ocení, jak se lord Stark angažoval, přestože mohl raději pokračovat ve svém tažení na hlavní město. „Daleko raději bych tě viděl na Severu než v Řekotočí. Děje se tam nyní ledaco,“ upozornil jí a přitom se zahleděl do jejích očí. Dávno však věděl, že se nesetká s úspěchem. Aerynn byla připravena vyrazit za Mladým vlkem. V tomto ohledu se angažovala ráda. A navíc by jí nikdy na světě nepřinutil k tomu, aby sama vyrazila do Praménkova. On sám nyní z vlastního domova utekl. Vlastně by se rád otci vyhnul i v Řekotočí. Dobře věděl, že tohle není chování dospělého muže, ale když přišlo na něho a jeho otce, mnohdy situaci neuměl vyřešit jinak.

Jakmile si s ním propletla prsty, pocítil jak studené vlastně jsou. I on učinil stisk o něco intenzivnější, to aby jí alespoň tím málem prsty zahřál. „Jsem rád, že jsem tě zastihl,“ prozradil zcela upřímně a přitom se na manželku letmo usmál. Když se pak omluvila za to, že nenapsala, pouze pokýval hlavou. „V pořádku,“ rozhodl se tím tuto kapitolu uzavřít. Nemělo cenu jí nic vyčítat. Měl pochopení pro nedostatek času. Navíc se omluvila, a tak nebylo třeba se vracet k tomu, co již stejně nikdo nezmění.

Polibek jí opětoval s radostí. Sám by uvítal klidně delší polibek, ale nebylo třeba cokoliv přehánět. Svou manželku bude mít pro sebe nyní dost dlouho, aby si vše vynahradil. „Půjdeme,“ podotkl a vyrazil za příslibem teplého pokoje. Neměl potřebu se ani ohlásit, přestože se jednalo o slušnost. Spíš tak nějak předpokládal, že se o vše postará Aerynn. Teprve když vstoupili na chodby Zimohradu, nechal jí aby jej vedla ona. Sám netušil, který pokoj je její a Zimohrad měl komnat až příliš, než aby si troufl hádat.

Teprve, když se objevili společně v pokoji, úlevně si oddechl. Pustil jí a došel ke krbu, kde ještě stále hořel oheň, který někdo duchapřítomný udržoval. Přihodil několik polínek, sundal si teplý a huňatý plášť, který přehodil přes židli a následně se vrátil ke krbu, aby se trochu ohřál. Postával u zdroje tepla a natahoval k němu ruce. Sám byl promrzlý z té jedné polohy, kterou celou cestu na Zimohrad musel vydržet. „Pojď se taky ohřát,“ pohodil po chvilce k Aerynn hlavou. „Když jsem tě vzal za ruku, měl jsem pocit, že svírám kus ledu. Pojď, nechci aby ses nachladila,“ promlouval k ní jemným a příjemným hlasem, ze kterého byla znát upřímná starost. Elyas byl ve své přirozenosti dobromyslný. Přesto se čas od času vracela jeho hravá nálada, kdy by mohl připomínat čertíka. Ani nyní mu to nedalo a musel svá slova trochu okořenit. „Či chceš, abych tě zahřál jinak?“ Mrkl na ní potutelně a přitom se vesele zazubil.

avatar
Elyas Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 11. 11. 18
Location : Zimohrad, Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Jan 20, 2019 3:32 pm

Chlad panoval nejen všude kolem nich, ale mrazem pukalo i její srdce. Její manžel zněl tak bezstarostně, ačkoliv měl za sebou dlouhou náročnou cestu. Nenapadlo ho, že se za jeho nepřítomnosti mohlo stát něco hrozného. Z jedné strany za to byla lady Ryswell opravdu ráda, ale z té druhé, temnější, v sobě jen ztěžka hledala způsob, jak by se mohla radovat s ním. Přesto nechala rty roztáhnout do úsměvu, který zamaskoval i smutek v jejích očích.
„Myslíš, že to pro nás platí? Vždycky jsme si našli způsob, jakým jsme všechno obešli.“ Vzpomínky na to, kde všude se scházeli a jak si dokazovali lásku, aby nebyli příliš na očích starému lordu, dokázaly zahřát, ale ani jejich moc nestačila na to, aby Aerynn roztála. Snad kdyby se nacházeli někde jinde, ne v zasněžené krajině poblíž tichého a vážného čarostromu. Přítomnost starých bohů ji nutila, aby zůstala vážná, ale zároveň jí i dodávala tolik vytouženou sílu. Potřebovala svůj čas o samotě, kdy by se mohla beze svědků vyplakat ze všeho trápení, ale to jí nebylo dopřáno. Soustředila se tedy alespoň na to, že se nic nestalo Elyasovi. To bylo stejně důležité, ne-li víc. Musela se držet toho, co zůstalo v přítomnosti, nemohla se držet okamžiků lapených v minulosti.
„Na Zimohradu už nejsem zapotřebí. Není nic, co bych tady mohla udělat. Robb mě potřebuje u sebe. Jestli má Sever uspět, musím přiložit ruku k dílu. Tady není nic, co by mě svazovalo, abych tu zůstala.“ Záměrně mluvila jenom o sídle Starků. Samozřejmě, že by se měly jejich role vyměnit. Elyas by jako správný vazal měl převzít místo po boku svého lenního pána a ona by se měla jako poslušná manželka vrátit domů, aby se starala o rodinu. Jenže Praménkov byl jejím domovem jen zpola. Elyas byl veškerou její rodinou, kvůli které tam zůstávala. Kdyby spolu měli děti, vrátila by se bez rozmýšlení, aby mohla plnit všechno, co správná matka měla dělat. Ale takhle se neměla pro koho vracet. Znovu ji popadla chuť padnout na kolena a naříkat, dostat ze sebe všechen smutek. Nedhouho poté, co jí bastard zlomil, zoufalství podlehla. Nohy se jí podlomily a ona ve tmě a chladu noční komnaty plačtivě lapala po dechu, prsty si přejížděla po plochém břiše a utápěla se v těch nejčernějších myšlenkách. Už jen kvůli tomu by nevystála ani jeden nenávistný pohled od Elyasova otce.
„Alespoň v něčem nám bohové přejí,“ přikývla. Sama netušila, jestli by bylo lepší, kdyby ji na Zimohradě již nezastihl. Tak jako tak by se později setkali v Řekotočí, ale dostala by ještě nějaký čas na to, aby se vzpamatovala. Jen čas dokázal zahojit rány a nejistotu. Kromě toho, by byli oba v jiném prostředí a jejich hlavy by zatěžovaly jiné starosti. Robb byl však daleko a kolem nich nikdo jiný nebyl. Byli tu jenom pro sebe a ačkoliv si Aerynn dřív nic jiného nepřála, najednou jí to bylo nepříjemné. Měla pocit, že jí dřevění jazyk a vysychá hrdlo, přestože tomu tak rozhodně nebylo. Snažila se na to nemyslet a být vděčná alespoň za to, že se Elyas nezlobí kvůli tomu, že mu nepsala. Lepšího manžela by si ani nemohla přát, přesto jí mohl vyčinit. Ale on to neudělal.
„Jsem ráda, že se o mně tak staráš, ale vydržím toho hodně. Nebyla jsem venku moc dlouho.“ Kdyby jen tušil, jak moc odhalil pravdu. Pravý koutek úst se jí povytáhl v náznaku úsměvu, ačkoliv si v hloubi srdce uvědomovala, že by dala přednost delšímu pobytu venku. Když dorazili zpátky do komnaty, ze které tak zbaběle utekla, teprve po chvíli si uvědomila, že oheň v krbu opravdu hoří. Když solár opouštěla, ohořelé zbytky dřeva spíš už jen doutnaly, než aby z nich šlehaly hřejivé plameny. Někdo musel přijít a postarat se o to, aby v noci nemrzla. Ať už to byl kdokoliv, zasloužil si poděkování. Jí samotné by trocha chladu nevadila, ale Elyas teplo potřeboval. Tolik se o ní bál, že zapomínal na sebe.
„Myslíš, že bys to zvládl, po tom, co jsi seděl tak dlouho v sedle?“ povytáhla obočí a nechala si z hrdla uniknout tiché uchechtnutí. Přešla k němu, objala ho zezadu a opřela si bradu o jeho rameno. „Určitě jsi unavený. Krb je pro zahřátí daleko méně náročný, než jsem já,“ zašeptala mu do ucha a líbla ho na krk. Potom ho pustila a shodila ze sebe vlastní plášť. Její vlastní tón zněl bezstarostně, ale opak byl pravdou. Tolikrát si představovala mučivý okamžik, který musel jednou přijít. Byli manželé a rozhodně vedle sebe nežili jenom z donucení. Nevěděla, jestli se dokáže chovat jako kdykoliv předtím nebo ne. Prozatím se ale snažila, aby Elyasovi nedala jediný důvod k pochybám. Postavila se vedle něho a zatímco si stejně jako on hřála ruce, dívala se do plamenů. Vzpomněla si na Yennefer a v duchu se nad tím hořce ušklíbla. Připletla se do jejího života, aby jí dala falešnou naději. Její bůh neznamenal nic, všechno zůstalo jen a jen na ní samotné. Stejně jako teď.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Elyas Ryswell za Sun Jan 20, 2019 7:45 pm

„Chceš mě podceňovat?“ Otočil se na ní s úšklebem. „Sice jsem mohl předtím dělat něco pohodlnějšího, ale když si má žena dá říct, tak myslím, že se rád přemůžu.“ Přislíbil a mile se usmál, než mu ten úsměv zmizel. Nechal se obejmout a své ruce položil na její. Na chvilku jí potřeboval u sebe cítit. Nebyli manželé zas tak krátkou dobu, aby mu neměla šanci oznámit, že čeká jejich dítě. Jenže ta věta zatím její ústa neopustila. Někdy měl Elyas obavy, zda se to vůbec zadaří. Třeba jim bohové nepřáli. Třeba to byl trest za to, že se vzepřel otci a rozhodl si udělat život podle sebe. Odmítl manželky, které mu otec nabízel a oženil se s ženou, kterou jeho otec zavrhl. Aerynn nebyla šlechtična, neměla pravděpodobně ani dobré postavení, ale Elyas si jí i tak vybral. Možná kvůli neposlušnosti otci se rozhodli bohové zabránit Elymu, aby se sám stal otcem. Čehož pochopitelně litoval. Měl už na to věk a sám cítil, že by rodinu rád založil. Jenže věděl, že na takové věci se nesmí spěchat ani tlačit. O to víc pak nic nefunguje. Jenže na stranu druhou, jemu i Ae utíkal čas. Mladší už nikdy nebudou.

Přejížděl jí opatrně po rukou a nedovolil jí tak, aby se od něho odtáhla. „Mám náročnou ženu, ale mám jí tak rád,“ natočil k ní tvář a políbil jí do vlasů. „Jen se bojím toho, že mi zítra ujedeš a kdo ví, kdy tě zase najdu?“ mírně pokrčil rameny. Pustil jí a otočil se k ní čelem. Ruce ji dal kolem pasu a chvilku pozoroval jen její tvář. Byla krásná, moc krásná, ale tentokrát v ní viděl něco, čemu nerozuměl. Něco před ním tajila. Dívala se stejně jako jindy, nebo se o to snažila a přesto jí oči prozrazovaly. Nicméně ji pustil a nechal jí, aby si odložila. Sám se přesunul do křesla, do kterého se znaveně složil.

Laxně zůstával ležet. Ruce přehozené přes opěrky a nohy natažené před sebou. Zadíval se do stropu, na kterém nebylo co studovat a on se přesto tvářil, jakoby šlo o složitý rébus. Nakonec ale přesunul pohled ze stropu opět na svou ženu. Natáhl k ní jednu ruku a přitom se vstřícně usmál. „Pojď sem,“ pronesl hravě a čekal, až jeho ruku přijme. „Chci tě u sebe, teď když konečně po dlouhé době můžu.“ Chtěl si jí přitisknout do náruče. Projíždět jí prsty ve vlasech a vnímat její vůni. V její náruči se vždy vše zdálo jako malicherný problém. Nic najednou nemělo velkou váhu a nic nebylo důležitější, než právě oni.

Nechtěl začínat o svém otci, nechtěl se bavit o tom, co se v Praménkově stalo a přesto cítil potřebu vypovídat se. Byl daleko raději, kdyby však s hovorem začala ona. „Víš o něčem, co bych měl vědět?“ optal se a narážel tak na situaci nejen na Zimohradu, ale hlavně na celou situaci kolem Robba Starka. „Rád bych byl v obraze, než se vydám do Řekotočí,“ prozradil. Aerynn se rozhodla být v centru všeho. Nebránil jí, ale nyní potřeboval být obeznámen s povinnostmi vazala. Zas a znovu si uvědomil, že jeho otec na tom je daleko lépe. Rodrik nemusel být přítomen měsíce a přesto, když přišlo na rozhodování, zdálo se, že ví i ten nejmenší detail. Vyptal by se otce na to, jak to vlastně dělá, ale na to museli mít lepší vztah. Aerynn je nenavratitelně rozdělovala, ale Elyas se jí nehodlal vzdát.

„Bude mě Robb Stark vůbec chtít ve své armádě, když se moje žena ukázala daleko zkušenější a hlavně daleko lepší volbou, než jakou jsem já?“ Opět se tiše zasmál a projel si prsty ve světlých vlasech.
avatar
Elyas Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 11. 11. 18
Location : Zimohrad, Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Jan 20, 2019 10:43 pm

Kdykoliv jindy by byla v takové situaci šťastná. Po dlouhé době se shledala s manželem, který přežil jejich odloučení bez jakékoliv úhony. Jindy by neváhala a už by nechala prsty, aby si pomalu poradily s jeho oblečením. Jenže bohové zjevně nechtěli, aby prožívala takovou spokojenost jako dřív. Měli dost příležitostí k tomu, aby jí ukázali, že její život být spokojený nemá. Nestačilo to, co už si vytrpěla, musela se nechat mučit i dále. A přesto její bledou tvář dále zdobil úsměv, který neprozrazoval nic z toho, co se stalo.
„Nikdy bych tě nepodceňovala. Vzpomínáš si, jak jsem tě jednou přemluvila, abys mi ukázal, co dokážeš s mečem? Byl jsi zbitý jako pes a stejně jsem to byla nakonec já, kdo odmítal vstát z postele.“ Tiše se nad tím zasmála, na krátký okamžik doslova cítila, jak jí tenkrát nic nechybělo. To ráno bylo zamračené, venku zuřila vánice, ale ona měla zcela jiný důvod, proč neopouštět teplo pokrývek. Nebylo tomu až tak dlouho, ale jí to najednou přišlo jako celá věčnost. Jako by tehdy byla úplně jiný člověk. Měla radost ze všeho, co bylo a nedělala si starosti s tím, co jí mělo tížit. Tak jednoduché to bylo.
„Tak moc ráda bych s tebou zůstala. Unavuje mě být bez tebe. Unavuje mě celá válka a to jsme teprve na začátku. Jenže je důležité myslet na to, co je správné. Kdyby z ní sever nevyšel vítězně, už bychom se nikdy nemuseli vidět.“ Povzdechla si. Alespoň v něčem se přetvařovat nemusela. Věděla, že to, co říká, je pravda. Žádné plané výhružky nebo zastrašování. Kdyby Robb prohrál, všichni jeho vazalové by byli buď popraveni nebo by museli slíbit věrnost Lannisterům. Aerynn by to neudělala, přestože by byl pud přežít silnější. Jako seveřanka měla svou hrdost, naprosto stejnou, jakou měl i Elyas. A dokonce i jeho otec. Starý lord by si spíš nechal setnout hlavu, než aby musel pokleknout před lvy. V tom jediném měli pravděpodobně stejný názor. Jen Aerynn věděla, jaké to doopravdy je být převlékač. Měnit pláště podle toho, kdo pro ni byl zrovna výhodný. Stačilo jenom zavřít oči a v mysli se jí okamžitě objevil Varysův obličej a jeho nesouhlasný výraz. Jen okrajově vnímala Elyasovy doteky. Měla se na ně soustředit, ale myšlenky jí neustále odplouvaly jinam. Teprve když se mu zadívala do očí, získala klid. Tichý a děsivý, přesto v tu chvíli nepomyslela vůbec na nic. Jen na to, že by si s ním měla opravdu promluvit.
„Chyběla jsem ti moc?“ povytáhla obočí, ale udělala k němu několik kroků a prsty jemně stiskla jeho dlaň. Zlehka se posadila na jeho klín, volnou rukou ho přitom pohladila po tváři. „Doufám, že ne natolik, abys smutek zahnal nějakou jinou ženou.“ Hřbetem dlaně mu sjela přes krk na hrudník. Cítila, jak jí pod konečky prstů tluče jeho srdce. Bezděčně jí přitom napadlo, že by to možná bylo lepší. Několik nezávazných nocí mohlo přerůst v lásku. Věděla, jak moc touží po dítěti, ale teprve teď se doopravdy mohla vinit za to, že se ho nedočká. Kdyby se mu narodil bastard, překousla by to. Musela. Dostal by to, co ona mu nevědomky upřela, i když by za to zaplatila svými nejhlubšími city.
„Mladý vlk se rozhodl uzavřít dohodu se Stannisem Baratheonem. Vyšel mu vstříc protože sám o trůn nestojí. Alespoň prozatím. Jen nevím, jestli jejich spojenectví k něčemu bude. Stannis je muž cti, stejně jako býval lord Stark. Ale chce si na hlavu nasadit korunu. Myslí si, že jen on na ni má pravý nárok, ale necítím za tím nic dobrého. Přidělá Robbovi daleko víc nepřátel, než má teď.“ Pevně k sobě stiskla rty. Nikdy předtím Stannise neviděla, ale teď měla příležitost k tomu, aby ho poznala. Skvělý velitel, dobře si promýšlel každý tah. Ale nerozuměl lidem. Sice k tomu měl po ruce svého Cibulového rytíře, ale co kdyby museli jít od sebe? Když šlo o velký kus moci, musel se každý spoléhat jenom na sebe. Z lidského hlediska toho lord Baratheon nebyl schopný. Leckdo by nad tím mávl rukou, ale ona věděla, jak moc důležité to je. Díky Varysovi poznala, že častokrát je zrovna tohle zdánlivě bezvýznamné cosi rozdílem mezi životem a smrtí. Vládou a svržením. Možná nebyl moudrý krok pustit si k sobě zuřivého jelena.
„Jsi synem vazala, který stál vždy věrně po boku jeho otce. Není důvod k tomu, aby tě odmítal. I přes několik úspěchů je to pořád jen mladý chlapec, který potřebuje, aby ho někdo vedl. Nemusím to být jenom já.“ Povytáhla koutek úst a zavrtěla hlavou. Potom si všimla, že si dlaní sjela na podbřišek. Okamžitě ruku stáhla a přejela si po paži, jako by jí byla zima. Hloupé gesto, kterého si nevšimla. Nemuselo znamenat vůbec nic, Elyas si ho ani nemusel všimnout. Snažila sama sobě namluvit, že si s ní pohrává její vlastní mysl. Chápala, že po tom, co zažila, bude muset být daleko obezřetnější. Stejně tak si byla jistá, že jí rozhodně nečekají lehké časy a daleko snazší by bylo bojovat v bitevní vřavě. Nejen kvůli Elyasovi... ale kvůli Varysovi a jeho neznámém černém koni.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Elyas Ryswell za Sun Jan 20, 2019 11:26 pm

„Dlouho jsem si nevzpomněl,“ přiznal a přitom si snažil vybavit tu vzpomínku. S Aerynn měl spoustu pěkných chvil. Spoustu okamžiků, které stály za to prožít a pokaždé ho utvrdily ještě více v tom, že je pro něho tou jedinou a správnou volbou. „Ani nevíš, co bych za to dal.“ Podíval se stranou, jakoby tu scénu mohl znovu vidět, i když šlo jen o zkreslenou myšlenku. Dost možná si jí idealizoval, ale pamatoval si, že byli oba šťastní. „Nebyla tu válka, nebylo tu tolik starostí. Na těch pár chvil jsme patřili jeden druhému a já bych si to nevýslovně rád zopakoval,“ přiznal zcela otevřeně a přitom se donutil k letmému úsměvu. Byla to zlatá doba, které si nevážil tolik, kolik měl.

„Neříkej to,“ zarazil jí velmi rychle, jakmile zmínila, že by se již nikdy nemuseli vidět. „Neopovažuj se na to i jen třeba pomyslet,“ zavrtěl hlavou a sám si teprve nyní všiml, že jí při vyhrknutí prvních slov chytil za ruku. Ae si to možná ani neuvědomovala, ale Elyase děsila myšlenka na to, že by o ní mohl přijít. „Nepřinášej nám do života ty špatné možnosti. Je příliš snadné je pak přivolat,“ zavrtěl hlavou. Ano, nejspíš byl skutečně pověrčivý. Pro muže jeho věku to bylo nevhodné, ale pro seveřana docela typické. Bál se toho, že kdyby jí bohové slyšeli, připraví si pro ně ještě horší věci, než čím je odloučení.

„Moc,“ odpověděl jí tiše a přidržel si jí rukama, když se na něho usadila. Spokojeně vydechl, když mu přejela prsty po tváři a přitom se už na rtech nezbavil milého úsměvu. „Nikdy bych nehledal jinou ženu. Je jedno, na jak dlouho odjedeš. Jak dlouho tě neuvidím, moje srdce patří jen tobě.“ Pronesl zcela vážně a vzal jí za ruku. Položil si její ruku na hruď do míst, kde se nachází srdce. „Cítíš to? Opravdu bije jen pro tebe. Já bych nikdy nemohl pomyslet na jinou ženu. Jsi pro mě jediná… už napořád,“ rychle jí ruku pustil a vlastní přejel po její tváři. Ukradl si přitom delší polibek a prsty jí zajel do vlasů. Opět měl to nutkání cítit její rty na svých. Bylo možná hloupé, že se mu hlavou prohánělo nyní příliš mnoho myšlenek na to, jakými způsoby by si mohl Ae vzít, ale snad za to mohlo vzájemné odloučení. Byl muž a měl své potřeby. A to, že nepodlehl jiné ženě, nepřímo nahrávalo tomu, aby po Ae toužil o to víc.

Odtáhl se, uvelebil se v křesle o to víc a nechal Aerynn vyprávět o tom, co se na Zimohradu vlastně dělo. Jenže celá podpora Stannise Baratheona se mu nelíbila. „Já bych lorda Stannise nepodpořil,“ pronesl nakonec. „Lord Stark a král Robert byli přátelé. Pochopitelně se podporovali. Ale co pro nás kdy udělal Stannis? Začal se o Sever zajímat až v momentě, kdy v něm uviděl spojence a příležitost,“ nesouhlasně zavrtěl hlavou o to víc a v hlase se objevil náznak hněvu. „Tažení Mladého vlka je osobní. Chce jen satisfakci za to, co udělali lvi jeho otci. Celý Sever za ním jde, neboť jsme lorda Starka milovali. Ale proč by se chtěl plést do hry o trůn? Ať už je Joffrey bastardem nebo ne, nárok Stannise i jeho bratra pro nás bude vždy znamenat problém, pokud se přidáme na jednu nebo druhou stranu.“ Zamračil se a chvilku se musel nadechnout a opět vydechnout. „Chci říct, že si Sever nadělá až příliš nepřátel, bez vážných důvodů. Šlo nám o spravedlnost. Po odpovědi na smrt Eddarda Starka se měl vrátit Robb, kam patří a vazalové s ním. Jenže ta dohoda mezi ním a Stannisem bude mít ještě nepěkné následky, věř mi.“ Byl méně zkušený než jeho otec. Přesto věřil, že ten by nyní jeho tvrzení podpořil. Sever by se výjimečně neměl plést do záležitostí jihu. Nepřinese jim to nic dobrého.

„Robb má po svém boku desítky schopných mužů. Ani můj otec si tu příležitost nenechá ujít a pojede Robbovi radit,“ zavrtěl nad tím hlavou a promnul si čelo. „Stark bude potřebovat schopné vojevůdce. Já jen vím, že mezi těmi ostatními neobstojím. Jak se objeví skutečný lord Ryswell, budu méně než kámen u cesty. Je to děsivé, že?“ propletl si s ní prsty. „Jsem ve věku, kdy by měl patřit Praménkov mně. Měl bych se stát plnohodnotným lordem a věnovat se životu, na který jsem byl připravován. Měl bych mít rodinu a radovat se z maličkostí života. A místo toho? Myslím, že do konce života budu žít ve stínu svého otce.“ Povzdechl si a zaklonil hlavu. Zavřel oči a chvilku nechával myšlenky jen proudit. Prve nechtěl začínat, ale když už to přišlo, potřeboval to dostat ven. „Lidé ho mají rádi a uznávají. Kam se podíváš, v každém rodu má přátele. Lidé si ho váží, ostatní mu naslouchají. Ví co a kdy říct. Má roky zkušeností, které jsou nezaměnitelné. Na stará kolena se oženit s pěknou mladou ženou. Copak potřebuje další děti?“ Oči otevřel a podíval se na Aerynn. „Má se mi snad narodit sourozenec, který by díky věkovému rozdílu mohl být mé dítě?“ Povytáhl obočí a promnul si oči. „Myslím, že mi chce dát jen další lekci, ale tentokrát se mu to až pekelně daří.“

Řekl to nejdůležitější a rozhodl se opět mlčet. Místo toho se chtěl daleko raději věnovat Aerynn. Všiml si toho gesta, které si vyložil, jako důkaz prochladnutí. Jistě jí musela být zima. Bez zaváhání, bez možnosti reagovat jinak se i s ní v náruči postavil. Pevně jí držel, aby jí nepustil a ona mu mohla věřit. „Vidím, že ti je zima. A neříkej, že tomu tak není,“ zavrtěl hlavou a donesl jí k posteli, kam jí opatrně uložil. Nechával jí v oblečení, ve kterém byla, pouze jí zul boty a následně i sobě. Přelezl si k ní a oba zakryl teplou přikrývkou. Objal ji a prsty se mu rozeběhly po jejích zádech. Hladil jí a snažil se o cokoliv, co by jí na zádech mohlo být příjemné.
avatar
Elyas Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 11. 11. 18
Location : Zimohrad, Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Aerynn Ryswell Yesterday at 11:56 pm

Úsměv, který se jí najednou objevil na rtech, byl kupodivu upřímný. Na jeden krátký okamžik si dovolila letmé pousmání. Vždycky to nebylo jenom o tom špatném. Dřív si dokázala vychutnat každou chvíli, kdy měla proč být šťastná. Ukázala Elyasovi něco málo z toho nejprostšího života, zatímco on jí dokazoval, že se nemusí trápit nad tím, co se z ní stalo. Podporoval ji, aby na ní plně nedolehl hněv Starého hřebce. Všechno se zdálo být složité, ale ve skutečnosti to nemohlo být jednodušší.
„Byl bys rád, kdybych ti celé dopoledne vybírala slámu z vlasů, protože stáje patří k jednomu z těch nejtajnějších míst? Nerada bych ti kazila příjemné představy, ale seno píchá pořád stejně.“ Tón jejího hlasu byl bezstarostný, její myšlenky ovšem ne. Nevěděla, jak moc dobře si pamatuje Elyas, ale jí sloužila paměť výborně. Stačilo jenom zavřít oči a okamžitě na jemné kůži cítila nepříjemné ostré stonky uschlých rostlin. Její manžel měl pravdu, že ta doba byla nejpříjemnější v jejich životě. Alespoň tedy v tom jejím.
„Myslím na to každý den. Musím na to myslet.“ Její pohled sjel dolů, podívala se na Elyasovu dlaň. Byla u něho, nacházela se mimo nebezpečí a on se o ni přesto tak moc bál. Jaká žena kdy dostala podobně starostlivého manžela? Zlehka se mu vykroutila a obě ruce mu položila na tváře. Zadívala se mu do očí, zatímco palci ho jemně pohladila. „Není na nás, zda je přivoláme nebo ne. Špatné věci se dějí a my s nimi musíme počítat. Ale ne vždy všechno skončí zle. Na to musíme myslet.“ Promluvila tiše, přesto byla její slova důrazná. Říkala to nejen Elyasovi, ale především sobě. Nemohla se dál trápit nad tím, co ztratila. Musela znovu vstát a jít dál. Začít bojovat a neohlížet se zpátky. Přesně to by poradila komukoliv jinému. Ale kdy bylo snadné držet se vlastních rad? Raději od něj odstoupila a ruce stáhla. Za tu chvíli, kdy u něj stála tak blízko, se jí začalo nepříjemně stahovat hrdlo. Kdyby u něj zůstala o něco déle, nejspíš by jí zradil vzlyk. To nemohla dopustit.
„Bohové nás nejspíš svedli dohromady z nějakého důvodu. Neustále nás něčím zkouší, ale zatím nepřišli s ničím, co by nás dokázalo oddělit.“ Dívala se na něj a doufala, že si nevšimne prázdnoty, jakou v sobě cítila. Elyas pro ní znamenal všechno. Byl pro ni celým životem, jediným člověkem, za kterého by i dýchala. Naplňoval jí nadějí, ale jeho dlouhá nepřítomnost a ohavný bastardův čin jí zanechaly vyhaslou, studenou a bez vůle. Ztráta tolik očekávaného dítěte všechno jenom završila. Ani by nedokázala vyjádřit, jak moc toužila po tom, aby mohla mlčky vzít Elyasovu ruku a přiložit si jí na břicho. Ihned by pochopil. Oba si přáli dítě, ale jen Aerynn znala hrůznou pravdu a případné následky.  Elyasovo srdce jí tlouklo pod dlaní a ona z něj cítila výčitky. Každý úder jí připomínal to, co zanedbala a co nebyla schopná odvrátit. Málem těkla očima ke dveřím, ale dřív, než stihla uhnout pohledem, jí Elyas ze rtů ukradl polibek. Sálala z něj touha po ní, podvědomě tušila, že jí chce. A tak to přijala. Nebránila se mu, dokonce se přinutila k několika letmým dotekům, které naznačovaly, jak moc jí chyběl. Nebylo na nich poznat, že jsou vynucené, naopak se ho dotýkala stejně, jako jindy. Tak moc dokonalá její přetvářka byla.
„Nejsi jediný, kdo má takový názor. Spousta lordů nesouhlasí už jen proto, že Stannis přišel z jižních krajin. Nevěří mu. Ať už má sebelepší úmysly, pořád je i on skrytou hrozbou. Snad kdyby s sebou přivedl Starkovy dcery. Lord Eddard mu je svěřil a on se na Zimohradu neukázal ani s jednou. Sansa zůstala zavřená ve zlaté kleci společně se lvy. O Arye nikdo neví.“ Cena za přijetí mezi seveřany byla vysoká a pán Dračího kamene ji nedokázal zaplatit. Nebyla u toho, když s Robbem mluvil, ale všimla si, jak se frustrace odráží ve tváři mladého Starka. Nemusel říct jediné slovo a ona dokázala rozpoznat, jak se cítí. Jeho rodina byla v ohrožení a muž, který po něm chtěl spojenectví, mu nedal nic, o co by doopravdy stál.
„Oba víme, že to není pravda. Máš svojí cenu, stejně jako tvůj otec. Jenže ty jsi mladý a on... když jsem odjížděla, myslela jsem, že nevydrží víc než pár dní. Nechce si to připustit, ale bude čím dál tím víc potřebovat tvojí pomoct. Jediné, co ho drží je jeho tvrdohlavost. Ale jsi jeho syn a on bude muset pochopit, že žádného lepšího by si přát nemohl.“ Stiskla jeho prsty v povzbudivém gestu. Oba si se starým lordem zažili své, na oba byl přísný a dával jim najevo, že si jejich vztah nepřeje. Přesto si byla Aerynn jistá, že vůči Elyasovi nechová takovou zášť. Nejednou ji napadlo, že by měla odejít. Všechno by se tím vyřešilo a oběma Ryswellům by se tak lépe dýchalo. Jenže její místo bylo po Elyasově boku, kde jako věrná manželka zůstávala. Nehledě na to, že kvůli tomu Rodrik zuřil.
„Je to zatvrzelý seveřan. Ale ani jeho nenávist nemůže trvat věčně. Dá na rodinu, i když to na první pohled nevypadá. Také si mohl vybrat daleko hůř. Eliesse vypadá jako slušná dívka. Mohla by ho změnit k lepšímu. Možná právě proto je takový. Jen vedle sebe potřebuje někoho, kdo mu otevře oči a donutí se na svět dívat jinak.“ Nemluvilo se jí o tom lehce a ještě hůř se jí obhajovalo chování Starého hřebce. Až příliš živě si pamatovala na to, jaké dusno pokaždé panovalo u stolu při společném jídle. Pokud se něco pokusila říct, bylo to daleko horší. Ale co byly výtky, které jí říkal do očí? Nazýval jí děvkou a přitom to byla částečně pravda. Část svého života strávila mimo Západozemí a byla nucena spát s mužem, kterého nemilovala. Daleko víc jí ovšem zraňovalo to, že jí lord Ryswell odsoudil, aniž by jí doopravdy poznal. Zachoval se jako zhrzelý starý muž, který se k ní zachoval nespravedlivě. A ona ho přes to všechno obhajovala.
„Mrzla jsem tady každou noc, když mě neměl, kdo zahřát.“ Zamumlala. Nejraději by mu vyklouzla z náruče a vrátila se ke krbu, ale jeho silné paže jí v tom bránily. Dech se jí zarazil v hrdle, když jí Elyas položil na postel. Zprvu očekávala, že jí začne svlékat. Hloupá a zcela absurdní obava. Jenže tíha, která jí zabraňovala dýchat byla až příliš skutečná. Cítila se rozpolceně. Věděla, že by se k němu měla chovat jako manželka. Byly v posteli a dlouho se neviděly. Jenže příjemné doteky se změnily v ledové prsty šplhající jí po zádech. Odtáhla se a posadila.
„Neleží se mi moc pohodlně,“ promluvila tiše. Na chvíli se zadívala na plápolající oheň, než pohled přesunula k Elyasově tváři. V té její bylo znát očekávání. Nervózně čekala na to, co přijde. Potřebovala se mu svěřit. Zasloužil si to vědět. Ale ze rtů jí neunikla ani hláska. Nedokázala probořit ledovou stěnu, která jí od toho zrazovala. Narovnala se a natočila se k němu zády. „Dlouho jsi nebyl se ženou...“ hlesla. Dlaně si složila na klíně a neodvracela od nich pohled. „Chybělo ti to? Cítit teplo ženského těla?“ Její hlas o ničem nevypovídal. Jenom se ptala a vyčkávala, co udělá. Ona se k ničemu neměla a tak musel rozhodnout za ni. Musel jí k něčemu donutit, ukončit její trápení. Sama to nedokázala.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Boží háj

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru