Ulice Králova přístaviště

Goto down

Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 9:28 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Varys za Mon Aug 20, 2018 12:14 am

Slunce pomalu zapadalo za obzor a v ulicích se začínaly vyrojovat lidé různých existencí. Někteří hlasití, ze kterých bylo silně cítit pivo, někteří tišší, aby si pro sebe mohli něco uloupit nebo dokonce vzít něčí život. Pán našeptávačů se mezi nimi obratrně proplétal, proplouval mezi davy bez poznání. Jak by také mohl něčím zaujmout? Nic na něm nepřipomínalo vymydleného eunucha. Kolem zahaleného krku se mu točily kudrny tmavých hustých vlasů vykukující zpod kápě, svůj klasický háv s širokými rukávy vyměnil za róbu naprosto jiného, leč elegantního stylu. I jeho výška se změnila, avšak jistý krok neprozrazoval nic podezřelého. Samozvaný lord uměl mystrně zamaskovat svůj vzhled, pokud to tak potřeboval. Moc dobře věděl, že chodit po hlavním městě může jedině inkognito, jinak by to nebylo bezpečné. Ani svým ptáčkům nikdy přesně neříkal kdy a kde se sejdou. Vždycky si je našel sám. Proto  nejvíce využíval služeb sirotků a dětí z chudých rodin. Neměli potřebu cokoliv vyzvídat a jejich služby se daly jednoduše koupit. Kromě toho ani neuměli číst, takže nehrozilo, že by začali Varyse vydírat. A pokud by se přece jen ojedinělý případ našel, Pavouk si s nimi uměl velice dobře poradit. Neměl tak drastické metody jako jeho společník z Malé rady, přesto se však daly nazývat daleko účinějšími. Stejně tak, jako jeho ptáčci. Oproti Baelishovým skřivánkům měli daleko větší úspěch. Ať už šlo o děti nebo dospělé. V rozmanitosti byla síla. Mnohdy nezáleželo ani tak na počtu, jako spíš na osobních kvalitách. Proto se někdy musel uchýlit i k trochu riskantnějím tahům. Jenže kdo chce hodně vyhrát, musí hodně vsadit. Pán našeptávačů moc dobře věděl, co všechno je v sázce. Udržoval si větší přehled než všichni členové Malé rady dohromady. Jeho karty čítaly tu největší hodnotu. Každý se soustředil jen místo, kam dohlédl. Všichni se starali o naprosto malicherné věci, jen Pavouk musel jednat. Nic neuspěchat, aby nepochybil, a zároveň nesměl ani zrácet čas, protože ten častokrát znamenal mnohé. Stejně jako teď. Čas běžel a on musel jednat, pokud chtěl, aby se figurtky pohnuly přesně tak, jak chtěl.
Svižným krokem se chystal zabočit za roh kamenného domu. Zevnitř se ozývaly zvuky nočního života plného opojení. Smích, dvojmyslné narážky, výskání.Vypadalo to, jako by chtěl vejít dovnitř, ale namísto toho se vydal do potemnělé uličky. Kolem nohou se mu se zaprskáním prohnala zpola opelichaná kočka, ale tomu nevěnoval žádnou pozornost. Přesně tak to i chtěl, proto se rozhodl pro takové místo. Rámus postupně slábnul, zato ojedinělá vůně stále sílila. Mísila se s pachem hlavního města, ale Varys ji přesto dokázal rozpoznat. Jak by ne, když sám parfém lady věnoval. Pro někoho nedůležité gesto, pro dalšího gesto milé, ale pro intrikáře poznávací znamení. Mnoho lidí si neuvědomovalo maličkosti každodenního života. Z toho Pavouk žil a dýchal, aniž by si toho kdokoliv všiml, měnil pravidla podle svého. Někdy jen ku vlastnímu prospěchu, jindy tím pomohl ostatním. Záleželo jenom na tom, co se mu zrovna hodilo.
Nevýrazným pohybem stáhl kápi ze své hlavy a promluvil. Ptáčka ladně se opírajícího o zeď neviděl déle, než to bylo obvyklé. Pomocníky si pro úkoly nevybíral náhodně, vždy dbal na to, aby mělo vše co nejhladší průběh. Genniny služby si šetřil pro zvlášť složité situace. Nyní si byl jistý, že zrovna ona bude to pravé. Nedbal toho, že by pro něj něco udělala jen kvůli jeho dřívější pomoci. Vlastně v to ani nedoufal. Ale byl si jistý, že ve svém polámaném srdci ví, co je správné. Proto se jí letmo uklonil a počastoval ji velmi neobvyklým pozdravem.
„Nechci být hrubý, má lady, ale vypadá to, že nám zima brzy začne dýchat na krk. A vy jste zahalená jen velice střídmě.“ Hlas měl jako med, přesto pozornějším uším nemohlo uniknout, s jakou naléhavostí to řekl. Ano, Gennu čekala dlouhá cesta. Jednou se mu upsala krví a Varys od té doby vlastnil její duši. Přesto ji do ničeho nenutil, ba se ani nepokoušel ošálit její zdravý rozum a chladný úsudek. Ve čtení lidí byl mistrem a jeho zkušenosti mu napovídaly, že s tím by stejně nepochodil.
„Jistě vám nemusím vysvětlovat, jaká panuje v království situace.“ Rukou jí naznačil, že je na čase, aby se pomalu rozešli směrem k jiné křivolaké uličce. Kdoví, jestli to Genniny oči vůbec postřehly, Varys byl však přesvědčený, že ano. Po boku mu stála žena se smysly dravé kočky.
„Je jen na nás, abychom to změnili. Loutky ztratily své mistry vodiče, stejně jako svou úlohu ve hře. Musíme jim je navrátit.“ Dlaní zajel do kapsy svého pláště, aby mohl vytáhnout stočený a zapečetěný pergamen. „Nebude to zadarmo. Obě strany musí zaplatit. Ale až přijde čas, kýžená odměna tě uspokojí. Všichni se budeme mít dobře.“ Než vstoupili do další uličky, přesunul ruku s pergamenem k dívce. Nemusel nic říkat, ani se na nic ptát. Ona sama si musela vybrat. Buď se držet stranou a okamžitě odejít, nebo převzít, co jí nabízel. Se vším všudy.
avatar
Varys

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 18. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Genna Kellington za Thu Aug 23, 2018 6:02 pm

Genna byla podivný ptáček, svůj a velmi hrdý. Nenechala by se zavřít do zlaté klícky, ani neopakovala moudrá a pěkná slova, které jí někdo naučil. Měla svou hlavu a to dávala znát především. Získala si ono privilegium, že si své úkoly vybírá a nikoliv si úkoly vybírají ji. Nehodlala se trmácet pro něco přes půlku království, když tomu sama nevěřila. Byla jen krůček od toho, aby sama byla našeptávačem. Stačilo se natáhnout a uchopit to pevně do rukou. Jenže proč by to dělala? Nezískala by více, než má nyní a nestojí to takovou námahu. Nemusela být za každou cenu tou osobou, která bude popotahovat nitky. Ovšem, když už jí někdo tu možnost dal, své loutky vedla přesně. Když se potkala s Varysem poprvé, potřebovala ho. Nasadil jí provázky na zápěstí i nožky a měla se stát loutkou. A přesto na první pohled dostávala více, než mu dávala zpátky. Varys byl skutečně podivný pavouk, ale za tu dobu co se znali, skutečně přišli na jistou vlnu souznění. Věděli, co od sebe přiměřeně čekat. Nikdo toho druhého nepodceňoval, ani od něho neočekával příliš mnoho. Přestože hranice obou zůstávali v mlhách zítřka, tvářili se, jakoby to dávno nebylo tajemství.

Procházela se uličkami města. Ignorovala špínu, pach i nářek, stejně jako veselý, smích a těžký parfém prostitutek. Kdejaká lady by nad tím ohrnula nos. Pohoršeně odrkáčela s kapesníčkem na nose a už se nikdy nevrátila. Jenže tohle bylo prostředí, kde Genna trávila několik let. A s takovou si jeden zvykne. Vnímá pak toto prostředí jako své vlastní. Místo, které jí nemůže překvapit, i když do něj dávno nepatřila. Nebo nechtěla patřit. Oblečená byla poměrně jednoduše. Tmavě zelené šaty s prostou sukní, zahalené tmavým pláštěm. Kápi měla sundanou a vlasy rozpuštěné. Nikdy nechápala ty, kteří se v kápích prodírali uličkami. Však právě zahalená osoba přitahuje daleko více pozornosti, než ten, kdo nemá co skrývat. Někdy musel jít člověk s kůží na trh, jen aby měl úspěch. Procházela se sem a tam, z místa na místo, ale uličku neopouštěla. Poctivě vyčkávala toho podivného pavouka, než si jí on svým neotřelým způsobem najde. Byla zvědavá, co je to tentokrát, ale život ji naučil čekat. Nikdy se horlivě nevyptávala, vždy počkala, dokud jí pavouk vše sám nevyjasní.

Jakmile se Varys v její přítomnosti objevil, pouze se odtáhl od domku, o jehož zeď se opírala a založila si ruce na prsou. Pokývla galantně na jeho poklonu a na jejích rtech se od prvního momentu objevil spokojený úsměv. Úsměv, který nebyl sladký jako u jiných dívek, tento byl osobitý. Vypovídal o Genně a její povaze. „Naštěstí oba patříme k těm, kteří snadno vystřídají své obleky,“ poznamenala po jeho poznámce. Málokdy myslela své narážky tak, jak mohly na první dojem vyznít. Varys, ale o tom věděl své. Jakmile naznačil jejich společnou cestu, pomalu se zařadila po jeho boku a následovala ho. „Dva králové v Bouřlivých krajinách, jeden v hlavním městě a někdo říká, že i na Severu postupně povstává další král. Je to zajímavá situace. Zjevně není tak náročné se nyní prohlásit králem. A přesto,“ otočila svou hlavu na jeho, aby mu krátce pohlédla do tváře. „Jsem si jista, že už dávno máte svého černého koně,“ pronesla s jistým nádechem obdivu. Někdy skutečně obdivovala to, že je Varys o dobrých deset kroků napřed, než všichni ostatní. A zatímco všichni řeší tragédii ohledně zesnulého krále Roberta, Varys už korunoval nového a snad lepšího krále. Vybral to, co bylo podle jeho nejčistšího svědomí nejlepší volbou. Mnoho lidí si to neuvědomovalo, ale právě Varysovi dlužili za lepší život. Muž, který měl na srdci skutečné blaho říše, ne své vlastní.

Zadívala se na stočený pergamen a krátce zaváhala. Nakonec si však od něho nabízené informace vzala. „Komu pojedu nasadit šňůrky tentokrát?“ povytáhla obočí a vyčkávala, zda jí rovnou prozradí více, nebo jí nechá číst mezi řádky. „Zdá se, že mi nebude možná tolik přáno. Doslechla jsem se, že právě chaos je pro některé nejlepší možný způsob jak jednat. Mnoho lidí má nyní zájem na tom, aby se Západozemí ocitlo ve změti zmatku a neštěstí. Řekněte jediné… zakročíme pomalu nebo jen věci urychlíme?“
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Varys za Thu Aug 23, 2018 9:47 pm

Svým způsobem ho Gennina slova pobavila. Na svůj věk a měnivé postavení si toho zažila dost. Od toho zlého až po něco byť jen špetku dobrého. A přesto se nenechala opíjet vínem. Stála nohama pevně na zemi a držela si sobě vlastní náhled na věc. V jiném životě by se mohli stát rovnocennými partnery, oba by z toho měli profit. Ale k dokonalosti Varysově ptáčkovi stále něco málo chybělo. Pokud chtěla, z očí jí šlehal plamen, tu správnou jiskru ovšem postrádala. Snad ji měla a jen ji zapírala... To nemohl vědět nikdo jiný, než ona. Pána našeptávačů nejednou zasvědila zvědavost, když přemýšlel nad tím, co se skrývá v její mysli. On hrál svou hru, Genna by bez mrknutí oka dokázala to samé. Bez ohledu na výsledek.
„Někdy je lepší zůstat jenom u jednoho. Od samého začátku,“ podíval se jí do očí. Minulost byla za nimi a přesto je neustále obklopovala. Jeho úmyslem rozhodně nebylo jí cokoliv z dřívějška připomínat. Neměl v plánu propírat to, co se stalo. Naopak, hleděl pouze kupředu. Proto se s ní dnes sešel. Genna neměla tušení o všech střípcích, aby mohla spatřit celý obraz. Znala jenom útržky a ty bez větší spojitosti nedávaly žádný smysl. Prozatím to byla ta nejbezpečnější varianta. Do Varysových pravých plánů bylo zasvěceno co nejméně lidí a tak to prozatím muselo zůstat. Pavouk nepochyboval, že by se mohl na dívku spolehnout, ale riskovat nechtěl. Ještě nenastala natolik stabilní situace, aby tolik zariskoval. Někdy byl pomalý postup to nejlepší, ať už se jednalo o sebenaléhavější věc.
„Ano, prohlásit se za krále těžké není. Ale je rozdíl, pokud to někdo udělá sám za sebe nebo zda ho zvolí lid. Renly vidí vhodnou příležitost, Stannis povinnost, byť jsou jeho úmysly čisté. Joffreyemu spadlo právo na trůn do klína, ale na severu je to jiné. Mladý Robb Stark to dělá kvůli svým lidem. Chce jen spravedlnost pro svou rodinu. Seveřané vždy mysleli odlišně.“ Jako by vypočítával krále na prstech ruky. Shrnul to, jak to doopravdy je. Každý viděl ve spojitosti s železným trůnem něco jiného.      Pavouk si to velice dobře uvědomoval a ani Genna nebyla hloupá, aby si to nedomyslela. Přesto jí věnoval poněkud zvídavý pohled. Díval se do tmavých očí, ačkoliv tam nespatřil nic, než jen drobné jiskřičky, odrazy vzdálených světel.
„Myslíš, že je to tak správné?“ povytáhl obočí a lehce naklonil hlavu. „Kdo má podle tebe největší nárok na trůn? Kdo je tvůj černý kůň?“ Hlas mu nepřetékal zvědavostí, ale ani nezájmem. Ptal se, ale odpověď byla nasnadě. Nepotřeboval pokládat otázku, protože její závěr byl víc než zřejmý. Nezáleželo na tom, co si myslí. Lidé plánovali, promýšleli, ale osud jednal jinak. Vždy hrozilo nějaké nebezpečí, že se všechno zhroutí a lehne popelem. Jenom Varys se takovým chybám vyhýbal. Šuškalo se o něm mnohé, ale největší tajemství neodhalil nikdo. Nebylo snadné okrást Pána našeptávačů o jeho vlastní zboží.
„Odjedeš na sever, cesty jsou ještě bezpečné. Ne tolik pro osamělou mladou dámu, ale ty si jistě poradíš. Je naprosto nezbytné, abys cestovala sama. Dostaneš se na Zimohrad a budeš se shánět po lady Ryswell. Mladý vlk svolává vazaly a není pochyb, že tam bude. Neupozorňuj na sebe moc konkrétními otázkami, až ji uvidíš, poznáš ji. Ne nadarmo se říká, že vrána k vráně sedá. Malí ptáčkové vždycky poznají své přátele.“ Netřeba dodávat, že kdysi do svých pavoučích sítí lapil i ji. Genně vyprávěl o různých svěřencích, kteří mu prošli pod rukama. Někdy se pozastavoval u těch, co z jeho služeb už dávno vystoupili, jindy povídal o těch stávajících. Ale nikdy nebyl konkrétní. Jen nováčkovi zdůrazňoval chyby a vyzdvihoval, čemu se má vyvarovat. Pokud mu měl někdo sloužit, musel být bez vady. Ne na vzhledu, na ničem tak malicherném Varys netrval. Kromě toho, ne vždycky byl vzhled vhodným aspektem. Záleželo na nenápadnosti a šikovnosti.
„Chaos se dá definovat víc než jedním způsobem. Pro někoho je to žebřík k moci, pro jiného propast, ze které není návratu. To, co se jednomu může jevit jako zmatek bez řešení, je pro jiného bohatě osvícená rovná cesta.“ Navzdory slovům vešel pavouk i ptáček do tmy. Ruchy bujarých zábav zůstávaly za nimi, zatímco se blížili k místu, kde měl Varys připravenou další část svého plánu. Genna souhlasila, že přispěje svou troškou. Pokud se chtěla na něco zeptat, měla poslední možnost. Samozvaný lord by jí odpověděl, alespoň v té míře, aby byla její touha poznání dostatečně ukojená.
„Ať už panuje sebevětší chaos, jsme tu my, abychom to změnili. Kdo o nás ví, dívá se na nás skrz prsty, protože si neuvědomuje, jak moc jsme důležití. Války nevyhrávají jenom vojáci a zbraně. Daleko krutější bitvy se vedou pery a slovy.“ Na obloze se objevil měsíc a Varys k němu upřel pohled. Nikde poblíž hlavního město nehrozilo bezprostřední nebezpečí a tak mohla Genna vyrazit hned. Doprovodil jí za další roh, kde už čekal kůň se zásobami. Ještě pořád mohla dívka jeho úkol odmítnout. Ale sotva by nasedla na zvíře černé jako noc, byla by její neochota dýkou do zad.
avatar
Varys

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 18. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Aug 26, 2018 11:45 am

„My, nicotní lidé si své krále nevybíráme. Je to boj mocností. Můžeme možná tajně doufat, ale naše přání jsou příliš nevýznamná, než aby je někdo vyslyšel. Ať už lidu představíte jakéhokoliv krále, vždycky budou jásat. Nebo alespoň tak dlouho, dokud se neprojeví jeho plná povaha,“ odpověděla na jeho otázku nejednoznačně. Neměla svého favorita, svého černého koně. Stannis byl voják, dobrý voják. Jenže věděla, jak to vypadá, když se kralování ujme voják. Robert Baratheon jím byl, a zatímco běhal za divočáky a ženami správu nad Západozemím měl lord Arryn. Toho by nezvolila. Renly Baratheon? Pompézní diva. Osoba známá pro své plesy, večírky, laskavost a módní vkus. Chodil oblékán lépe, než polovina žen u dvora. Renly by dozajista prosazoval vládnutí ve formě cukru a biče. Jenže bič v ruce nedřímal, a i kdyby ano, uměl by s ním jen pohrozit, nikoliv ho použít. Ta těžké rozhodnutí by opět činili jiní. A co by pak byl více, než jen loutkou? Krom toho, mohl být králem vůbec někdo jako on? Jeho největší tajemství bylo dávno veřejné. Udržel by i jiná? Horší? Pak tu byl Joffrey. Chlapec, který dle některých neměl právo. Lannisterský lvíček, který se zjevně stane loutkou svého děda, Tywina Lannistera. To byla jedna možnost. Nebo bude Joffrey ještě hloupější, než se zdá a ani moudré za sebe nenechá vládnout. Pak je Západozemí odsouzeno k záhubě. Ke konci Sedmi království. Však to začali Baratheoni a nyní to podporoval sám Robb Stark. Právě k němu se upínalo tolik očí. Stačilo, aby se trhl Sever a ostatní části na sebe nemusí nechávat dlouho čekat. Ovšem zpět k hlavní otázce. Ne, Genna skutečně prozatím svého krále neměla. Nakonec asi přeci jen vloží svou víru v někoho, kdo bojuje za předem ztracený ideál.

„Jednou ptáček, vždycky ptáček,“ pronesla o poznání tišeji. Ona dávno pochopila, že té role se nejde vzdát. Ne, pokud se nepostaví na vlastní nohy a nezačne hrát svou hru. Jinak se vždy mohla objevit laskavost, kterou bude povinna zaplatit. Ona sama dlužila Varysovi více než dost. Díky němu si nyní znovu mohla říkat lady. Opět byla někým. Hádala, že to jí zaměstná do konce života. Nebo alespoň tak dlouho, dokud její zájmy budou stejné jako ty Pavouka. „Jen řekněte jedno. Je lady Ryswell dostatečně kompetentní k tomu aby šeptala do ouška Mladého vlka? Je to mladý chlapec, to víme všichni. Ovšem Seveřani nejsou blázni. Bude kolem něho spousta zkušených mužů. Spousta těch, kteří mají vlastní zájmy. Věříte jí natolik?“ Povytáhla obočí a opět se na Varyse krátce zadívala. Ona s důvěrou měla problém. Sama si v životě dokázala několikrát, že pokud člověk něco chce, musí si to udělat sám.

„A jsem si jistá, že toto je plné mocných slov,“ pozvedla pergament, který jí před chvílí dal, do výše očí. Pečlivě ho následně uschovala a zadívala se na černého vraníka. Upravila si plášť a na hlavu nasadila kápy, která jí tak zakryla obličej. „Slova jsou větší zbraní, než-li meče. Stačí pár slov a armáda se obrátí proti vlastnímu pánovi. Nepochybuji o tom, že následující roky bude po Západozemí poletovat mnoho silných slov. Jen si buďte jistý, že i vaše slova jsou dostatečně silná. Nejsme tu jedinými hráči.“ Rozhlédla se kolem sebe, přestože to Varys již nemohl vidět. Pouze těkla očima sem a tam. Krátký pohled, aby věděla, že jsou sami. Pak se již otočila ke koni a vyhoupla se elegantně do jeho sedla. Do rukou převzala otěže a pousmála se. „Vždycky mě zajímalo, zda jste plnil skutečnou vůli Roberta Baratheona. Svěřte mi tajemství…“ odmlčela se na chvilku, snad aby všemu dodala napětí. „Pokud vás o něco požádal, splnil jste to do posledního detailu, nebo si z toho vyzobal to podstatné? Nechal si zadní vrátka?“ Byla to vskutku zajímavá myšlenka. Ve službách pavouka se naučila mnohým věcem. Velmi jí zajímalo ale jedno, jeho skutečná loajalita. Věděla například to, že král usiloval o život Daenerys Targaryen. Věděla, že Pavouk má své výsledky. Jenže Targaryenka za mořem stále žila. Byl tedy Varys tak úspěšný jak si myslel, nebo to byl cíl? A pokud její mistr byl takový, proč očekával, že ona bude poslušná na slovo? Vyčkala si na svou odpověď, než bez čekání pobídla koně a vyrazila do noci a z hradeb hlavního města.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Varys za Sun Aug 26, 2018 2:22 pm

Být její otec, mohl by na ni být pyšný. Jeho malí ptáčkové měli nadhled, létali tak vysoko, jak jim to jen křídla dovolovala. Uvědomovali si daleko víc věcí, než obyčejní obyvatelé celého Západozemí. Takovým lidem nešlo o víc, než jen o to, aby přežili nebo se měli dobře. Politika a vše kolem ní, to nebyla jejich záležitost. Ale Genna byla jiná. Mohla a nemusela řešit něco, do čeho neměla jak zasáhnout. Tedy... Alespoň ne přímo. A přesto rozuměla jako málokdo. Chápala princip a vtip, ve kterém všechno spočívalo. Nikdy nejde o to, co si kdo přeje. Shrnula to na slovo přesně.
Nad jejím krátkým poznamenáním se musel pousmát. Koutky úst se mu vytáhly nahoru jen náznakem, i bez mrknutí oka šlo krátký pohyb přehlédnout. „Svých cejchů se zbavujeme jen stěží,“ utrousil polohlasně. Jakmile byli jednou něčím poznamenaní, povětšinou s nimi šel jejich stín celý život. Jen vzácně se stávalo, že mohli odložit svou minulost stranou. Varys se stal svědkem těch pár vzácných chvílí. Jako jediný viděl a věděl, že potomci Rhaegara Targaryena přežili masakr a zmizeli se stále bijícími srdci. Museli přijmout životy někoho jiného, aby se ke svým mohli vrátit později. Jejich chvíle se každým dnem blížila a povinnost pána našeptávačů začínala nabývat stále zřetelnější obrys. Koneckonců právě kvůli tomu požádal Gennu, aby přišla. Odněkud se začít muselo a on se rozhodl svěřit zásadní pohyb do jejích rukou.
„Měl jsem tu čest poznat ji víc než dobře. Dokonce bych se ani nebál říct, že jste si dost podobné. Obě jste potřebovaly jen ukázat správný směr, abyste se o sebe mohly postarat samy. Prokázaly jste službu mně a já vám ji oplatil.“ Krátce pokýval hlavou, jak zavzpomínal. Osud k němu přivál už tolik ztracených duší, ale tak silných se našlo jen málo. Žel bohům, ne vždy si udržel to, co chtěl. Genna mu byla o něco užitečnější, neustále mu byla po ruce, ochotná kdykoliv převzít úkol. „Je to už delší doba, kdy jsme spolu naposledy promluvili, ale věřím tomu, že něco dokáže. Je chytrá, najde si způsob, jak syna lorda Starka přesvědčit o tom, co je správné. A i kdyby ne, je to naše jediná šance. Jako jediná na severu může jednat v našem zájmu.“ Odmlčel se. Na severu měl své zvědy, jako jinde po Západozemí. Jenže ani jeden z nich se nemohl vetřít do přízně Robba Starka a už vůbec ne, aby mu v něčem otevřeně radil. Tak daleko panovaly úplně jiné podmínky a pravidla. Varys musel našlapovat po špičkách a jednat velice opatrně, aby nezhatil to, co by vedlo k nedozírným důsledkům. Severní končiny a Dorne, dvě krajiny, kde se vyplatilo se o všem třikrát ujistit, než se začalo jednat.
„Jedna prohraná bitva neznamená prohranou celou válku, ale neměli bychom dopustit, aby se to stalo, ať už jsou nepřátelé sebesilnější. S trochou štěstí se nebude válčit roky, ale o to bude všechno brutálnější. Zatím se všichni na boj teprve chystají a proto musíme jednak jako první. Dokud nehrozí žádné větší komplikace.“ Tohle nebyl Varysův první boj, proto si mohl dovolit mluvit tak přímo. Genna měla přirozeně pravdu, na hracím poli stály další figurky, které jen čekaly na své rozkazy. Pavouk chtěl využít prozatimního klidu, protože věděl, že pozdější jednání by nemuselo mít takový efekt, jaký potřeboval. Celý incident kolem Starků a mrtvého krále vytvořil chaos, jenže za ten se schovat nemohl. Ale na vše se dalo nahlížet ze dvou stran. To, co s sebou přineslo potíže, vydalo i impuls k tomu, aby se konečně začaly obracet karty. Nyní už záleželo pouze na tom, kdo si vybere jaká pravidla.
Gennina slova upoutala jeho pozornost a tak k ní vzhlédl. Na první pohled vypadala nenápadně, ale nedalo se pochybovat o tom, že se cestou bude muset někde zastavit a dokoupit si ošacení. Měla štěstí, že pán našeptávačů myslel opravdu na všechno. Postaral se o to, aby dostala vytrvalého silného koně, na kterého se jezdec může spolehnout. Zásob měla prozatím dost a v jednom z vaků se nacházela i mapa, ačkoliv Varys tušil, že se dívka bude spoléhat spíš na svou intuici. Nepatrně se k ní naklonil, jako by se jí chystal sdělit to největší tajemství ze všech.
„Vždy jsem věrně sloužil koruně a říši,“ usmál se potutelně a od koně odstoupil. Nezalhal a ani neřekl nic víc. Něco jí prozradil, když se staral o to, aby byla dokonalým špehem, ale nikdy se nedozvěděla všechno. Jen to, že měl Pavouk na srdci vždy blaho lidu. Tajně, za zataženými závěsy, se staral o to, aby trpělo co nejméně lidí. Mnozí jeho činy přisuzovali jiným a on se k nim ani nijak nehlásil. Jen se striktně držel svých plánů. Naposledy Genně pokývnul, než se otočil a zmizel do tmy. Teď bylo všechno v jejích rukou.
avatar
Varys

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 18. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Ulice Králova přístaviště

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru