Komnaty v Rudé baště

Goto down

Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 9:25 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Sansa Stark za Sat Aug 18, 2018 5:32 pm

Cítila silnou bolest na hrudi. Srdce ji bolelo tak, až se obávala, že jí pukne. V noci nemohla spát, přes den jíst a někdy dokonce měla pocit, jakoby se nemohla nadechnout. Bylo v ní mnoho a zároveň nic. Tolik pocitů, hrůzy, strachu i bolesti, až si záhy uvědomila, že již necítí nic. Neměla už ani z čeho plakat. Oči si nad tím vším mohla vyplakat, až nebylo co. Oči zůstávaly suché, opuchlé a zrcadlily stav její duše. Zarudlé od věčného pláče, duhovky ještě modřejší a jasnější, než bylo zvykem. Téměř průzračně modré jako voda v horské studánce. Byla opuštěná, sama, ale to neznamenalo, že může přestat bojovat. Zdálo se, jakoby si to uvědomovala po celou dobu jen ona. Pokud bude hodná, poslušná a prokáže, že je králi oddaná, pak se jí nic nestane. Třeba jí pak nikdo neublíží, a když to vydrží dostatečně dlouho… pak si pro ni třeba přijede bratr.

Seděla u zrcadla, zatímco jí služebná česala vlasy. Prohlížela si prázdnou tvář, která neříkala vůbec nic. Sama si záhy uvědomila, že stejně tak jako tvář i její hlava je dokonale prázdná. Nemyslela vůbec na nic. Kdyby služebná čas od času mírně nezatahala, ani by si neuvědomovala, že sedí v nějaké místnosti, ve společnosti další osoby. Oblečené na sobě měla růžové šaty s širokými rukávy. Přesně podle stylu jižanské lady, kterou se brzy měla stát. Žádná ozdoba ze Severu. Měla směle a dokonale zapadnout do konceptu království a jediné, co brzy bude připomínat její návaznost na Sever, bude právě příjmení Stark. Do přítomnosti jí vrátilo zabouchání na dveře. Jednoduchým gestem ruky naznačila služebné, aby ustala v česání a postavila se. Čelem se otočila ke dveřím a ruce pokorně spojila před sebou. Ten, kdo klepal, dlouho nečekal. Žádné vyzvání od Sansy nepřišlo a již se otevíraly dveře. Dovnitř vstoupil rytíř z královské gardy. Prozrazovalo to nejen zlaté zdobné brnění, ale i typický dlouhý bílý plášť.

„Půjdete se mnou, král pro vás poslal,“ pronesl rytíř již jako hotovu věc. Zády se otočil k lady a vrátil se na chodbu. Sansa v první chvíli polkla a následně se zhluboka nadechla. Od popravy jejího otce nevěděla, zda se vedle něho mohla cítit v bezpečí. Přijela jako zamilovaná dívka, která měla svého prince. Její sen se plnil, měla se stát královnou a porodit krásné malé princezny a prince. Měla být šťastná a dobrá královna. Joffrey ji přeci říkal, že k ní bude pozorný, laskavý a miluje jí. Slíbil jí, že bude milosrdný k jejímu otci, že mu neublíží a dá svolení, aby oblékl černý šat. Jenže to se nestalo. Zradil ji a její důvěru. Arya zmizela a nyní se mohlo stát cokoliv i jí. Raději se nenechala vyzvat od rytíře ještě jednou. Raději přidala do kroku a brzy se objevila za jeho zády. Raději ho následovala, než mu dát důvod, aby králi vše řekl a ona si přivodila problém, či něco ještě horšího.

Klapání se ozývalo chodbami, stejně jako pohyb těžkého brnění. Zjevně by je nešlo přeslechnout. Zastavili se až u dveří, které rytíř otevřel a lady Sanse nařídil, aby vešla dovnitř. V pokoji stál král a hleděl z okna. Téměř okamžitě bez delšího zdržování, bez rozmyslu se uklonila. Úklona byla dokonalá, zcela vhodná mladé lady. Nebyla ani příliš hluboká natož neuctivá. Pohlédla přitom do země a tiše. i když zřetelně dodala, „vaše výsosti, přál jste si mě vidět?“ Pomalu se opět narovnala, ruce spojila před sebou a vyčkávala, co jí bude řečeno.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sun Aug 19, 2018 9:10 am

Joffrey stál v pokoji a z okna pohlížel na město a jeho všední dění. Nic zajímavého neviděl. Slyšel jen hluk a mohl cítit puch, který se zarývá až pod kůži. Naštěstí na lady Sansu nemusel čekat dlouho a nudného pohledu z okna byl utěšen. Otočil se ke své nastávající a na její poklonu přikývl. Všiml si opuchlých červených očí, které mu do jisté míry udělaly radost. Napadlo ho, že by si přál vidět víc. Jenže on nesnášel ženské kvílení a toho by se docela jistě od Sansy dočkal. Byl to otravný zvuk, který nemohl vystát a trhal mu uši. V ten moment vždy protočil oči a raději odešel. Oblečen byl do purpurové látky se zlatým vyšíváním. Kalhoty měl tmavé a boty vysoké. U pasu se mu navíc pohupoval meč. Sevřel jeho rukojeť a v ten moment se usmál. Byla to hračka k zastrašení a přesně to chtěl vidět. Strach a hrůzu v očích své snoubenky, která ho nudila, a raději by jí vyměnil. Jenže matka se rozhodla jinak. Prý si Sansu musel vzít. Údajně to byla výhoda, kterou si nesměli nechat proklouznout mezi prsty.

„Matka chtěla, abych s tebou ve světle nedávných událostí promluvil.“ Vysvětloval, zatímco prsty tiše poklepával na rukojeť meče. Toužil po tom strachu. Měla si všimnout a na ten moment čekal. „Přestože byl tvůj otec zrádce, věřím ve tvou nevinu. Jistě jsi o ničem z toho nevěděla.“ Zavrtěl hlavou a rozhlédl se po místnosti, než se opět podíval na Sansu. „Neprojdeme se?“ Ukázal rukou ven ze dveří a bez vyčkání vyrazil ven. Očekával, že ho bude Sansa následovat a kdyby ne, měl tam člena královské gardy. „Jakmile začneš krvácet, vezmeme se. Udělám ti dítě a tvá úloha bude splněna. Snad nemusím zdůrazňovat, že to musí být chlapec? Pak se budeme vídat jen při formálních příležitostech. Myslím, že i to je dostatečně velkorysé.“ Mluvil a přitom hleděl před sebe. Libě se nesl a úsměv na jeho rtech by provokoval každého. Zasluhoval několik výchovných ran, ale pokusil by se někdo vztáhnout ruku na krále a Joffrey by se postaral o to, že je to poslední věcí, kterou ten člověk udělá. On byl přeci král. „Řekni, líbilo se ti to?“ Zastavil se a otočil na Sansu. „Poprava tvého otce. Ser Ilyn Payne odvedl skvělou práci. Jedna rána do zátylku a meč projel tvým otcem, jakoby šlo o máslo. Divil jsem se, že se mu hlava nekutálela po schodech septa.“ Pobaveně se rozesmál a v ten moment očekával smích i na tváři své snoubenky. „Nikdo si nesmí dovolit zradit krále. Naložím tak s každým, kdo učiní stejnou chybu. Soud nebo ne, jejich hlavy dostanu!“
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Sansa Stark za Wed Aug 22, 2018 8:36 pm

Sansa spojila ruce před sebou a tiše polkla. Opět se narovnala. Přestože se jí chtělo padnout do postele a nedělat nic, stále myslela na to, že musí být dámou. Dokonalou dámou. Perfektní držení těla, pěkný účes, vhodné šaty a pokud možno milá tvář. Nechtěla před Joffreym plakat. Slíbil jí, že bude k jejímu otci milosrdný. Říkal, že její slova ho obměkčila a dá otci možnost obléknout černý šat. Jenže neudělal nic z toho. Pouze jí lhal. Jak si mohla takového člověka vzít? Byl krutý a zlý. Snila o dokonalém a krásném princi. Jenže její představa se dokonale rozplynula. Dlouho byla slepá ke všemu. Oddaná svému králi, možná to byla chyba. Ramena posunula více dozadu a bradu pozvedla výš. Očima však sklouzla k meči, který Joffrey svíral ve své ruce. Proč ho s sebou měl? Chtěl jí snad také setnout hlavu? Určitě by to nedokázal. Slyšela otce, jak kdysi říkal, že mistr kat musí umět zacházet s mečem a znát lidské tělo. Setnout hlavu na jeden pokus je prý náročné. Joffrey by toho jistě nebyl schopný. V očích se jí strach neobjevil. Spíše lhostejnost, stále stejné prázdno.

„Ne, výsosti. S plány svého otce jsem neměla nic společného. O ničem z toho jsem nevěděla,“ rychle se obhájila. Potřebovala ho ujistit. Ta malá část v její duši, která chtěla žít. Ta část, o které téměř ani nevěděla. Natočila se pak bokem ke dveřím a pouze přikývla hlavou. Nechala jít krále prvního a až s delším odstupem ho následovala. Šla za ním pomalu. Téměř automaticky. Jedna noha střídala tu druhou. Nesrovnala s ním krok, ani se ho nesnažila dohnat. Raději si držela ten odstup zhruba šesti kroků. Nechtěla být tak blízko. Jeho slova jí však mírně zarazila. Už jednou jí děsili tím, že si nebude smět svého prince vzít. Tenkrát bojovala za to, aby se to nestalo. Tenkrát ještě Joffreyho milovala. Nyní věřila, že si jí král již vzít nebude chtít a přesto byl opak pravdou. Mluvil k ní náhle tak chladně. Nemluvil jako dobrý budoucí manžel. Z toho, na co se Sansa těšila, se stala povinnost. Jakmile začne krvácet, bude to muset říci královně a pak bude svatba. Jestliže porodí chlapce, pak jí Joffrey zavrhne. Nebude s ní, nebude jí chtít vidět jindy, než tehdy pokud bude potřeba další dítě. Nebyla to budoucnost, o které snila. Musela jí však respektovat. „Ano, vaše výsosti,“ odpověděla na jeho slova. Nechtěla se dostat do konfliktu kvůli tomu, že dlouho mlčí. Jeho samolibý úsměv v ní něco probouzel. Potřebu mu něco provést, přestože nikdy nebyla ženou, která by volila násilí.

„Co vaše, vaše výsosti?“ pronesla zmateně, jakmile se ptal, zda se jí to líbilo. Jakmile zmínil popravu jejího otce, mírně v ní hrklo. Zarazila se a zůstala nehnutě stát. Nemohla uvěřit vlastním uším. Mírně rozevřela rty a nevěřícně krále pozorovala. Jak se mohl zeptat na něco takového? Jak mohl mluvit tak hrozným způsobem? Jen představa otce klečícího, modlícího a čekajícího na popravu jí pomalu vháněla slzy do očí a to si myslela, že již nemá co plakat. „Vaše výsosti, prosím… nechci mluvit o svém otci,“ mírně zavrtěla hlavou a doufala, že její prosbu vyslyší. Věděla, že zrada je špatná, ale stále nemohla uvěřit, že by se jí otec dopustil. Muselo tam být něco jiného.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sun Sep 02, 2018 4:53 pm

Joffrey se přestal smát v momentě, kdy se ani jeho snoubenka nesmála. Úsměv mu postupně zmizel ze tváře a bylo jasné, že ho vyvedla z dobré nálady. Nemračil se, pouze jeho výraz ztuhl, možná bylo postřehnutelné naštvání. „Řekl jsem, že to byla dobře odvedená práce. Jedna dobrá rána provedena na zrádci. A se zrádci přeci nemáme slitování, nebo máme, má lady?“ Sevřel pevněji rukojeť meče a přistoupil k Sanse blíž. V jeho očích mohla jasně číst výhružku. Stačila záminka. Chtěl slyšet její smích, měla s ním souhlasit, protože ho jako svého manžela a krále ctila. Neměla mu odporovat a rozhodně ne na veřejnosti. Napětí mezi ním a seveřankou bylo tak husté, že by se téměř dalo krájet. Trpělivě vyčkával, co mu vlastně poví. Měla s ním souhlasit ve všem a vždy. Měl chuť jí i uhodit, ale to mu matka zakázala. Prý není vhodné, když manžel svou ženu bije. A vzhledem k tomu, že Sansa byla jeho snoubenkou a budoucí manželkou, zřejmě si to nemohl dovolit. Jenže co nemohl dělat on, to mohli dělat jiní a argument by si též našel.

Nakonec se však usmál a zadíval se na rytíře oděného v bílém plášti. Změnil tak chod svých myšlenek. „Slyšel jsem, že tvůj zrádný bratr svolává své vazaly na Zimohrad. Řekni, co myslíš, že udělá? Poslal jsem mu vzkaz. Stejně jako všichni ostatním, i on je povinen dostavit se do hlavního sálu a přísahat mi věrnost. Jenže pokud to neudělá? Je to nepřítel a zrádce. A ani s ním nebudu mít žádné slitování.“ Mluvil, než se pobaveně rozesmál a přešel k rytíři královské gardy. „Víš, co udělám? Pokud se mi tvůj bratr vzepře,“ otočil se na Sansu a zastavil se. „Daruji ti jeho hlavu. Pověsím jí vysoko na hradby, aby jí každý viděl. Hned vedle hlavy tvého otce. Zrádce si musíme pamatovat. Budeš mít pak to potěšení se na ty hlavy podívat jako první. Jsem si docela jist, že hlava tvého otce bude již v rozkladu. Možná oklovaná ptáky.“ Pobaveně se usmál, než si promnul bradu. „Slyšel jsem, že vy své mrtvé pohřbíváte v kryptě pod Zimohradem. Řekni, bude velké zklamání, pokud tam ostatky tvého otce a bratra nikdy nedorazí?“
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Sansa Stark za Sun Sep 09, 2018 8:08 pm

Sansa viděla tu hrozbu v jeho očích. To jak se natahuje po meči a čeká, že splní přesně jeho vůli. Pokud chtěla žít a ona prozatím skutečně chtěla, pak se podle toho musela chovat. Těkla očima ze strany na stranu a nadechla se k odpovědi. „Jistě, vaše výsosti. Omlouvám se. Jsem velmi hloupá, nevím, co mě to napadlo.“ Zapřela v sobě téměř všechno. Zdálo se o tolik snadnější udělat sama ze sebe hlupačku, než vyčkávat až to udělá někdo jiný. Tušila, že po takových slovech se jí Joffrey pouze vysměje a nechá jí být. Nebo v to alespoň doufala. „Pochopitelně to byla velmi dobře odvedená práce. Ser Ilyn Payne je vskutku nejlepší volbou pro královského popravčího. S žádným zrádcem bychom neměli mít slitování,“ přikývla na jeho slova. Opakovala pouze to, co chtěl Joffrey slyšet. Nebylo to víc, než líbivá slova lahodící uchu krále. Bylo to něco, co si Sansa myslela, že chce Joffrey slyšet a následně z jeho úsměvu poznala, že to nejhorší má snad za sebou. Samu sebe vyvedla z nebezpečí. Nezdálo se, že by to někdo jiný udělal. Krále nezastavila ani Cersei Lannister, když se rozhodl setnout hlavu jejímu otci. Nikdo by ho nezastavil, ani kdyby jí teď a tady proklál srdce mečem.

„Vaše výsosti, můj bratr jistě svolává lordy jen kvůli tomu, aby se řádně chopil svých povinností jako pána Zimohradu. Zcela jistě nemá zrádné úmysly. Ví, že náš otec byl zrádce a nesmí jít v jeho šlépějích. Ví, že se tu mám dobře a proto jsem si jistá, že přijede a splní svou povinnost. Poklekne, vím to.“ Sama královna jí donutila napsat dopis jejímu bratrovi. Byl to lživý dopis. Rukopis Sansy, ale slova královny. Její bratr to musel vědět, všichni kdo Sansu dobře znali, to museli vědět. Leč dívka si nemohla pomoci jinak. Dokud byla snoubenkou krále, měla cenu a s tou i ochranu. Být jen seveřankou její hlava může skončit na kůlu stejně rychle. I tak pojala podezření, že Lannisterové něco provedli její sestře. Arya zmizela beze stopy, beze slova. Zmizela, když Lannisterové napadli otcovi muže. Třeba je i její sestra dávno mrtvá a jí utěšuje pouze myšlenka na to, že utekla a někde se skrývá.

Zatrnulo jí, když mluvil dál. Ať se Sansa snažila sebevíc, Joffrey to všechno kazil. Jakákoliv snaha jí vymizela z očí. Zbyla jen lhostejnost. Lhostejnost, která se plnila zlobou. Mluvil hrozně a Sansy se to nehezky dotklo. Nemohla mu to odpustit. Byla schopná říkat líbivá slova, ale rána byla stále příliš čerstvá. Joffrey se v ní rýpal. Krutě v ní šťoural a činil to všechno ještě horší, než to doposud bylo. Jak si představila otcovu hlavu, žaludek ji udělal dva kotrmelce. Mohla být ráda, že ji Joffrey nenutí se na jeho hlavu dívat již nyní. Zavřela oči a poslouchala ta slova, než se v ní něco zlomilo. Náhle sama sebe slyšela říkat tu větu zřetelně a nahlas. „Nebo mi on daruje tu tvou.“
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sat Sep 15, 2018 12:12 pm

Poslouchal její slova o tom, jak je hloupá. Měla pravdu. Byla to jen hloupá holka, co nevěděla nic o světě. On jí ho musel ukázat. Určit co je vtipné a co ne. Co je samozřejmostí a nad čím by se měla zamyslet. Sansa se toho všeho zdála neznalá. Joffrey to cítil jako povinnost připravit jí na život u dvora. Na tváři se mu objevil pouze letmý úsměv, když domluvila. Jemně pokýval hlavou a následně se rozhlédl po chodbě. Byli tam sami, tedy když nepočítal společnost v podobě královské gardy. Nikde ani živáčka. Kdyby byla Rudá bašta menší, zcela jistě by nebylo snadné najít soukromí. Nyní mohli vést i tajný rozhovor na chodbě a nikdo nebude poslouchat. Joffrey si myslel, že nikdo nebude poslouchat. Nepřipouštěl si, že by mu někdo chtěl ublížit. Někdo ho mohl špehovat, ale on sám to popíral. Byl přeci král a ke králi si nikdo nic takového dovolit nesmí a nemůže.

Jakmile Sansa pronesla tu ostudnou větu, zamračil se. Zamračení bylo však krátké, než mu došel význam jejích slov a naštvání vyměnil šok. Šok z toho, co si Sansa dovolila říct. „Vyhrožuješ králi?“ Kousl se do spodního rtu. Udělal k ní několik kroků, napřáhl se s myšlenkou jí udeřit, než se rozmyslel. „Ne, jak jsem řekl. Matka říká, že dobrý král by svou lady neuhodil. V tom případě, Sere?“ otočil se k vojákovi z královské gardy a pokynul mu. Mohutný muž v těžkém brnění a s bílým pláštěm přikývl a přešel k Sanse. Muž, který má chránit královskou rodinu, symbolizovat čest. Královskou rodinu vlastně chránil a Sansa do ní ještě nepatřila. I přestože měl na rukou těžké železné rukavice, neváhal lady vrazit pár facek. Bez pochyby rány způsobí nehezké modřiny. Následně ustoupil krok zpátky a nechal mluvit krále.

Joffrey se postavil tak, aby na něho Sansa viděla. Pozvedl varovně ruku a poukázal na ní. „To je výstraha, aby sis dobře pamatovala, jak se máš ke králi a svému snoubenci chovat. Nestrpím drzost a neposlušnost. I tu budu trestat a daleko hůř, než je jen pár facek,“ jeho hlas byl stejně jedovatý jako jeho povaha. „Příště tě nechám srazit na zem, bude tě bít tak dlouho, dokud neřeknu dost. Dokud mě to bude těšit.“
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Tywin Lannister za Sat Sep 15, 2018 4:52 pm

Nejnovější informace jej dozajista nepotěšili. Robb Stark již vyhrál dvě bitvy a co hůře, dostal do zajetí jeho nejstaršího syna. Jako by nestačilo, že Catelyn Stark měla jeho mladšího syna. Jeho reputace jistě solidně klesla po těchto událostech. Mocný Tywin Lannister, jehož děti se nechají unášet dle libosti. Po čase o nich přestal mít vysoké mínění, ale takto jej zklamat, se jím doposud nepodařilo. Zvláště Jaime. Učil jej pečlivě strategii, bojové taktice i všemu, co by správný vůdce měl mít. Kde zasáhnout, jak plánovat útok a především, jak se nechytit do pasti. A nenechat se zajmout. Vlastní děti byli naprostým zklamáním. Cersei jej poslechla jednou v životě a to, když si vzala za muže Roberta Baratheona. Viděl, jak kazí své první dítě, ale její ženská ješitnost mu nedovolila, aby Joffreyeho poslal na převýchovu na Dračí kámen. Zbavil by se tím Stannise Baratheona a on by tak nemusel čmuchat okolo a vymýšlet si opovážlivé hlouposti, aby se dostal na trůn. Nikdy jej nepovažoval za ambiciózního jedince, ale zřejmě se zmýlil. I když hluboko uvnitř znal pravdu.
Potřeboval nalézt nového krále, hodlal se vrátit na bojové pole. Bez Jaimeho, tam zbyl pouze Kevan, jediná soudná bytost. Ser Gregor byl nástroj, šel, kam se mu řeklo, učinil, co se mu povědělo. A lord Renard byl stejně bystrý jako většina jeho vazalů. Bylo nutné, aby se tam vrátil. Přesto mínil dosadit na své místo někoho, kdo zvládne Joffreyeho kontrolovat a ujistí se, že do doby než se vrátí, neudělá z Králova přístaviště město z popela. Vskutku byl jako dítě, jež si hraje se sirkami. A ve špatných rukách to vždy končilo katastrofálně. Zažil jednoho šíleného krále, nehodlal stát u zrodu dalšího. 
Přestože byla Rudá bašta ohromné stavení, uši i oči byli všude a tudíž nebylo těžké nalézt svého vnuka. Opustil Pobočníkovu věž a vydal se na místo, kde byl Joffrey naposled viděn. A to, co spatřil jej pramálo překvapilo. Nový král byl rozmazlené dítě, pro něhož každý byl pouhou hračkou. I jeho nová snoubenka.
"Vaše výsosti, lady Sanso," pozdravil je a lehce se uklonil hlavou než svůj pohled přesunul na člena královské gardy, jež před malou chvilkou uhodil Starkovu dceru. Joffreyeho slova nikterak nekomentoval, dělal, že je vůbec neslyšel.
"Doufám, že jste si vědom, sere, koho jste to zrovna uhodil. Můžete být rád, že vám král za tuto opovážlivost nenechá useknout ruku. Pokud se to stane ještě jednou, osobně se postarám o vaše potrestání. Věřte, že ke mě se to dostane," odvrátil se od vojáka a přesměroval svou pozornost k Joffreyemu.
"Vaše výsosti, jsem nucen kvůli okolnostem opustit Královo přístaviště. Ale nemusíte mít obavy, můj zástupce bude dostatečně schopen být vám ve všem nápomocen," promluvil k němu bez jakékoliv upřímné lítosti či jakékoliv emoce. Byla to pouhá maličkost. Žádná prosba či žádost. Vrátí se na bitevní pole i přes Joffreyeho nesouhlas. Pokud se chtěl na trůnu udržet, bylo třeba udržet nepřátele, tam kde nyní byli. Dokud stále budou.
avatar
Tywin Lannister

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Tyrion Lannister za Sun Sep 16, 2018 2:24 pm

Tyrion se krátce nad jeho slovy zamyslel. Mírně vysunul spodní ret a zamyšleně vydechl, zatímco pohledem přejel po stropu. Jakoby tam mohla viset odpověď, kterou by si uzmul a použil jako tu vlastní. „Obávám se,“ pronesl klidně a promnul si ruce, než hlas trochu snížil. „Můj synovec má k naší smůle něco z obojího.“ Vysvětlil jejich nepříjemnou situaci. Joffrey byl děcko, kterému se do rukou dostala moc. Velká a nebezpečná, v jeho rukou o to nebezpečnější. Myslel si, že může všechno, ale to si myslí jen hlupáci. Naopak moudrý člověk je ten, který si je vědom toho co může a co je příliš. Král nebo pasáček ovcí, na tom nesešlo. „Kolébat se?“ pronesl uraženě a zamračil se. „Kdybych tuhle tvou vlastnost neoceňoval a byl trochu jiným lordem, právě bys mě urazil. Kolébá se kachna,“ usmál se a zavrtěl nad tím hlavou. Chvilku se pak soustředil, jak to vlastně jde. Zda se opravdu díky malým nožičkám kolébá ze strany na stranu, anebo chodí normálně. Doufal v druhou možnost. Byl příliš věcí, než aby k tomu všemu byl ještě kačerem.

„Opravdu?“ jeho hlas zněl až obdivuhodně. „To se ti bratři Renardové budou velice líbit. Nevím, kdo se z těch dvou povedl méně. Jestli ten arogantní a neschopný hlupák, či jeho mladší bratr, který v něm vidí jistý vzor.“ Zavrtěl nad jejich hloupostí hlavou. „Jeden by řekl, že starší z nich by mému otci vlezl s největší chutí do zadku. Jestli je někdo vlezdoprdel… tak on je ještě víc. Jde dál, hlouběji a zcela beze studu,“ naznačil přitom rukou pomalý pohyb dopředu, jakoby slova k představě nestačila. Popravdě takovými lidmi opovrhoval. Říkalo se, že Lannister dokonce i sere zlato. No osobně to potvrdit nemohl, ale pochopil, že za peníze si koupí hodně. Jenže nechápal tu potřebu to přehánět. Však se stačilo podívat na Bronna a jeho. Nebyli přátelé. Kdyby neplatil, nechrání ho. Bylo to zcela obyčejné využívání jeden druhého. Jenže co ti, kteří se chtěli za každou cenu vetřít? Zkrátka pryč s nimi. Kdyby chtěl poslouchat falešné pochlebovače, nechal by jednoho z bardů o sobě napsat vítěznou a chrabrou píseň. Tu by pak zpíval a notoval si jí večer před spaním.

„Podrick Payne, nemýlím-li se.“ Poznamenal. „Panoš to bude dobrý. Nebýt jeho jména a návaznosti na Ilyna Payna, dávno by visel na stromě. Může být rád, že má můj otec pochybný pohled na trestání a poslal mi ho jako osobního sluhu. Jaký strašlivý trest,“ ušklíbl se a přitom se podíval na Bronna, zda mu úsměv vrátí nebo ne. Přeci on nejlépe mohl soudit, jaké to je být ve službách trpaslíka. „Neboj, jistě ho brzy poznáš.“ Přislíbil a pokračoval dlouhou chodbou. Částečně ani neposlouchal, co jeho společník říká. O pár chvil později jej zaujalo něco docela jiného. Hlas synovce, který se nesl chodbou. „Nu podívejme,“ pronesl tiše. Pouze slova vydechl, bez důrazu bez toho, aby se nad nimi někdo pozastavil. Došel na konec chodby a za rohem našel krále i se svou snoubenkou. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby nešlo o něco daleko horšího. Byl svědkem toho, jak král nechal lady Sansu praštit zcela surovým způsobem rukou muže z královské gardy. „Náš nový král,“ šeptl k Bronnovi informaci, aby si dal pozor.

Vykročil k Joffreymu sebejistěji a zavrtěl nad tím hlavou. Chtěl se nadechnout ke slovům, ale místo něho to stiskl jeho vlastní otec. Téměř by si Tywina Lannistera nevšiml. V první chvíli se mu nohy zpomalily, ale on je donutil se znovu hýbat. „Můj drahý synovče,“ pronesl nakonec nahlas, aby se do debaty zapojil. Alespoň donutí otce zůstat a sfoukne dvě mouchy jednou ranou. „Téměř bys nevěřil, co vše jsem si na svých cestách zažil. Nyní se vracím do hlavního města, a co nezjistím. Je z tebe král,“ poukázal na něho, jakoby šlo o něco obdivuhodného a ne jen o to, že se narodil jeho sestře. Pohled mu ale zůstal na Sanse, které se na tváři začala rýsovat modřina. „Lady Sanso,“ pokynul jí hlavou. „Je mi líto tvé ztráty,“ pronesl empaticky, než se otočil ke svému otci. „Mimo to, i tebe zdravím otče. Můžeš si oddychnout, neboť jsem živý a zdravý. Za mnohé vděčím tomuto chrabrému muži,“ poukázal na Bronna.
avatar
Tyrion Lannister

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Bronn za Mon Sep 17, 2018 1:07 pm

Šílenec a debil, myšlenky, které si pro jednou nechal pro sebe. Rudá bašta byla známá tím, že měla uši i oči všude. To se doneslo i k někomu tak napůl bezvýznamnému jako byl on. Nikdy by si nepřiznal, že je úplně bezvýznamný. Vlastně není bezvýznamný vůbec. Bez něj by venkovani ani nenašli ztracenou kozu, natož panenství jejich vnadné dcerušky. Ale to jí ukradl a už nevrátil. Co Bronn schvátí, již nenavrátí. Ale byl myšlenkami u krále imbecila, ne u toho, jak významnou pozici má žoldák. Své nezpochybnitelné místo na světě, které mu někdo může sebrat jen tak, že ho prostě a jednoduše zabije. Což jde i u krále, ale kdo by se chtěl stát debilovrahem? Být poznamenaný do konce života než se mu hlavička odkutálí do rozzuřeného davu, který bude ve skutečnosti jásat, ale takovou rozbouřenou reakci si nechají pro sebe.
"Ale ty nejsi trochu jiným lordem a tuhle vlastnost oceňuješ. Chceš znát víc názorů na to, jak chodíš? Zeptáme se třeba Podrma. On se vždy vyklube z nějakého rohu nebo jde celou dobu s náma, jen je tak nevýraznej, že bych o něj i zakopl. Narozdíl od tebe, ty jsi sice prťavej, ale i v davu si tě každý všimne díky tvé rozjeté puse. Můžeš to brát jako kompliment," uchechtl se a nenápadně začal pomrkávat dolů, aby zjistil, jestli měl pravdu nebo si z něj jen vystřelil. Ale bylo to docela komplikované. Zřejmě se začal v kachním kolébání kontrolovat a nebo ho jen podcenil. Ale který otec by nechtěl mít za syna kachnu. Kdoví, kolik on měl dětí, jelikož dva retardovaní sourozenci mu nestačili. Určitě se kolem plahočilo ještě několik jeho stejnokrevňáků. A snad se nikdy nedoplahočí až k němu.
"Myslím, že kdyby ho tvému otci někdo skutečně strčil hluboko do prdele, už by se nikdo nedozvěděl, zda skutečně sere zlaťáky. A počkat ..." zarazil se, když mu cosi v hlavě cvaklo. Zamyšleně přivřel jedno oko. ..."Říkal jsi "bratři Retardové"?" posměšně se zasmál a kráčel dál. Sice i kdyby se zastavil, tak by trpaslíka dohnal během dvou kroků. Už tak se musel pomalu mrcosit za ním, aby ho nezašlápl nebo nepředběhl. Měl by si zvykat. Aspoň si nenamože zmožené končetiny z věčných cest. Vesele se pachtit za ním. S očima, ušima i rukama neustále v pozoru, kdyby se zpoza rohu vyřítilo něco jiného než Podrm.
"Dělat osobního sluhu nejvíc vybíranému trpaslíkovi na světě? Však je to trest! Ještě ani zaplaceno nedostane, chudák kluk," úsměv mu vrátil, když už se na něj otočil a ještě vzhlédl. To musí být pro někoho jako on docela solidní výkon. A to se mu již k ouškám dostal jakýsi hlas. Nepříjemný a uši trhající. Až litoval, že měl uši jako netopýr a slyšel i to, co jiní ještě ne. 
Potom, co ho Tyrion upozornil na krále, si toho krále dobře prohlédl. Malý cucák, který nechal mlátit svou ... snoubenku. Už předem tu nebohou holčinu litoval. Ale lítost bylo to jediné, co pro ní hodlal udělat. Stavět se mezi krále a hračku? To nebyl jeho styl. Postavil se za trpaslíka a létal očima mezi udatnými ochránci, králem, holkou a tatíkem. Když už jej Tyrion rádoby představil, usmál se jako měsíček na hnoji, přičemž se nadmul, jelikož chrabrý muž nemůže chodit zkroucený jako nějaký šmuk.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Sansa Stark za Sun Sep 23, 2018 1:21 pm

Sansa věděla, že udělala chybu a onu větu neměla vypustit s úst. Věděla, že v ten moment jí Joffrey ublíží a dle všeho se nepletla. Udělala krok dozadu, jakmile se k ní přiblížil. V momentě, kdy natáhl ruku, aby jí uhodil, přivřela oči a přikrčila se. Očekávala dopad jeho dlaně na svou tvář, ale to se nestalo. Pomalu otevřela oči, narovnala se a zaposlouchala se do jeho slov. Následující události se staly až moc rychle. Přistoupil k ní člen královské gardy a než stačila Sansa cokoliv říct, uštědřil jí čtyři rány. Muž měl velkou sílu a železné rukavice bolest násobily. Byly to tupé rány, které nutily Sansu pohnout hlavou ze strany na stranu. Vyhrkly jí slzy a cítila jak jí tváře bolestně štípou a pálí. Opatrně si přiložila hubené prsty k levé tváři. Kůže jí doslova žhnula a i stékání slz bylo nepříjemné. Náhle si ale uvědomila, že to nejsou jen slzy. Cosi jí pomalu steklo přes ret na bradu. Prstem kapičku setřela, a když se na bělostné prsty podívala, všimla si krve. Rukavice musela zapříčinit to, že jí voják roztrhl spodní ret. Bylo to zvláštní, až nyní si uvědomila i na rtu štiplavou bolest.

Nejprve se zadívala na vojáka, než pohlédla ke králi. Zlomil i to poslední, co drželo pohromadě. Slzy neskrývala, nechala je pomalu téct po tváři a ani se nesnažila je otřít. Přikývla na slova krále. Cítila strach z toho, co bude následovat. Raději pohled přesunula znovu na prsty pravé ruky a pozorovala na nich krev. Instinktivně si znovu přejela po rtu, jen aby bolestně přivřela oči, jak rána začala štípat ještě víc. Překvapeně zvedla pohled k lordu Tywinovi. Popravdě jí starý Lannister vždy trochu naháněl hrůzu. Měl děsivě ledové oči. Zlé a kruté. Byl to i jeho postoj, to jak stál rovně a tvářil se tvrdě. Slyšela u dvora, že se ani nikdy neusměje. Když ho nyní viděla, věřila tomu, že to ani neumí. Jakmile jí oslovil, zdvořile se mu uklonila. Nepronesla však jediné slovo. Netušila rozhovor mezi ním a králem, naopak poslouchala. Alespoň od někoho měla zastání, i když lord Tywin nekáral krále, ale jen muže plnící rozkaz. Zadívala se stranou a tvářila se, že se jí rozhovor netýká. Přesto si byla vědoma, že pokud Tywin opouští hlavní město, pak to znamená jediné. Její bratr vítězí a Lannisterové musí poslat své nejlepší velitele. Téměř by se usmála. Byla to naděje, kterou díky tomu dostala.

Náhle jakoby v celé Rudé baště nebylo místo, kde se ukrýt. Krom krále a Tywina Lannistera se k nim přidali další dva. Byl jím Tyrion Lannister, kterého mohla poznat již na Zimohradě, když Robert Baratheon žádal otce o post pobočníka. Tehdy viděla skřeta poprvé, ale nevěnovala mu moc pozornosti. Druhého muže s ním neznala, ale vlastně jí ani nezajímal. V první chvíli chtěla poděkovat. Tyrion byl vůbec první, kdo pronesl vlídná slova. Jakoby jediný chápal, že šlo o jejího otce a jí ztráta tíží. Nadechla se k odpovědi, ale předtím se raději podívala na Joffreyho. Ne, nebyl dobrý nápad děkovat. „Můj otec byl zrádce a lhář. Není třeba jej litovat.“ Pronesla prázdně. Ptáček co již opakuje svá slova. Zachránila jí před další ránou a Tyrion mohl číst mezi řádky.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sat Sep 29, 2018 11:58 am

Joffrey by pravděpodobně pokračoval v týrání své oblíbené hračky, ale zábavu mu přerušil jeho děd. Nejprve na něho upřel dlouhý pohled, než se kousl do spodního rtu a jen naslouchal slovům, která patřila vojákovi z královské gardy. Měřil si vojáka, jakoby vše byla jeho chyba. Nechával Tywina, aby si sám vybral viníka. Kdyby se naopak slova obrátila proti němu, mile rád by připomenul, že on je král a smí si dělat, co chce. Nikdo mu nemohl poroučet ani nic zakazovat. Nemohli ho vázat okovy, když již jednou dostal úplně všechno. Zpozorněl a výraz naprostého idiota zmizel z jeho tváře. Narovnal se a věnoval pohled svému dědovi.

„Jaké okolnosti to jsou?“ povytáhl obočí. „Pobočník krále by měl být přeci králi k dispozici, ne se potulovat po Západozemí,“ pronesl nesouhlasně. „Jaké okolnosti mohou nastat, aby pobočník opustil svůj post? Je snad Robb Stark již před branami? Je napadena Casterlyova skála? Lannisport je v plamenech?“ Povytáhl obočí o něco výš. Přenesl váhu těla z jedné nohy na druhou a jednu ruku dal v bok. „Pokud nenastala ani jedna ze situací, pak není třeba opouštět hlavní město. Král chce svého pobočníka zde!“ Rozkázal přísněji a prstem druhé ruky poukázal před sebe.

Jen velmi neochotně se otočil za dalším hlasem, který jak brzy poznal, patřil právě jeho strýci. „Co ty tady děláš?“ pronesl nechápavě a udivení na jeho tváři bylo znát. „Slyšel jsem zprávy o tom, že jsi mrtvý.“ Celá věta vyzněla tak, jakoby skřetovi zazlíval, že skutečně mrtvý není. Jakmile se však trpaslík otočil k Sanse, několikrát se mělce nadechl. Neměl jí co litovat, ani přát upřímnou soustrast. „Její otec byl zrádce. Není co být líto,“ dodal nekompromisně a Sanse věnoval stejně vyčítavý pohled. Jen by se opovážila ceknout něco jiného, než co pronesl právě teď on. Mohla si všimnout, jak se napnul. Ale jakmile slyšel ona slova potvrzující jeho myšlenku, jen se usmál. Svatá pravda, zrádce litovat nebudeme. Nakonec však společně s protočením očí opět věnoval pozornost Tyrionovi. „Zdržíš se dlouho, či odjíždíš?“
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Tywin Lannister za Sun Sep 30, 2018 2:46 am

Moudrý muž dokázal uznat svou chybu a on uznal svou chybu, když nevyrval Joffreyeho z náručí jeho dcery. Cersei učinila nejvyšší chybu, když své nejstarší dítě rozmazlila a nechala jej si dělat, co se mu zachce. Takové chování již jednou spatřil a příčilo se mu pod takovým králem být i nyní. Joffrey byl ukázkovým nástupcem Aeryse. Pokud neutne jeho hloupé nápady v samotném počátku, samozřejmě formou, aby si myslel, že tak koná sám. Eddarda Starka chtěl nechat popravit bez jakéhokoliv soudu, čemuž včas zabránil, aby jej nechal popravit po soudu. Takto zajistil koruně jakousi spravedlnost, přestože jeho synovec zdatně nafukoval tvářičky. Před korunovací to bylo hloupé děcko s mocí, po korunovaci to bylo ještě horší a horší to i bude. Zvláště když jeho matka bude poblíž a dál mu bude špitat do ucha o jeho nedotknutelnosti. Žádný král nebyl nedotknutelný. Aerys by mu to mohl potvrdit. Kdokoliv mu mohl bodnout dýku do zad. Zvláště když si vytvářel nepřátele rychleji, jak on za celý život. Sansa Stark se mohla zdát mladou, pitomou dívkou, ale on nepodceňoval nikoho. Lidská mysl byla hlubinou, jejíž dno nešlo odhadnout. Mohlo se v ní nalézat i to, co nebylo na první pohled vidět. A někdy se stalo, že vydala povel, jež byl neočekávaný. Zcela nevyhovující k povaze dané osoby. Jenže mnozí pod tlakem jednají impulzivně. A impulzivní lidé byli nebezpeční. A v ten moment nehledí na svůj život. Jdou pouze za tím, aby odstranili plevel ve své zahradě. A v mnoha případech se jim to podaří. A kdosi odstranil Roberta ze stejného důvodu, jakoby někdo chtěl odstranit Joffreyeho.
Bez emocí se zahleděl na svého syna, jež se zjevil jako prach z police. Nechtěný a neočekávaný.
"Vidím," poznamenal na ten důležitý fakt, že Tyrion stále dýchá, aniž by se vyptával na podrobnosti. Byl tu. Zajisté jej Catelyn Stark neprodala potulnému žoldákovi, tudíž se stala prostá situace, kdy mu otrhanec vybojoval svobodu, aby se jeho pokřivený syn mohl dostavit do hlavního města. Nechal Sansu odříkat svá slova, aby se zaměřil na Joffreyeho, jehož zákaz nebyl to, co se mu chtělo donést k uším.
"Je mi líto vaše výsosti, ale donesli se ke mě jisté informace, jež mě nutí vrátit se na bitevní pole. Jen je není vhodné probírat takto veřejně," pokud byl Joffrey aspoň natolik soudný, pochopí, že nehodlá před Sansou Stark vypravovat o uvěznění jeho prvního syna. Nemíní v jejím srdci zasít žádnou jiskřičku naděje, že by její bratr mohl zvítězit.
"Zdrží se tu," odvětil za Tyriona. ..."A pokud mě vaše výsost omluví, potřebuji si se svým synem pohovořit osamotě," opět se lehce poklonil, otočil se a vydal se k odchodu. Nepotřeboval opakovat své důvody jako papoušek ani vyzývat Tyriona, aby jej následoval. Za ta léta nikdy nepověděl více než bylo nutno. A zajisté nikdy nic neopakoval více než bylo nutno. Pokud si Joffrey bláhově myslel, že jej svým dupáním zastaví před ochranou jejich území a rodu, mýlil se. Nejspíše jej měl poslat za Cersei, aby mu povyprávěla o jeho vztahu s Aerysem. Možná by si poté uvědomil s kým to mluví.
avatar
Tywin Lannister

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Tyrion Lannister za Sun Sep 30, 2018 3:48 pm

„Takže my si již skládáme komplimenty? Dobrá tedy. Ještě nedávno jsem se obával, že se nedočkám ničeho jiného než špičkování z jedné nebo druhé strany,“ promnul si ručičky a pokračoval ve své cestě. „Ach ano,“ zarazil se a povzdechl. „Pochopitelně jsem chtěl říct bratři Renardové. Vlastně ani nevím, proč mám tu potřebu zaměňovat písmenka,“ pokrčil rameny, jakoby skutečně nevěděl, i když pravda byla zcela jasná a zřetelná. Mohl by se s Bronnem vsadit, kdo je podle něho větší retard na první pohled a kro následně ve skutečnosti. Mohla by to být velice zábavná a příjemná sázka.

„Co tu dělám?“ Usmál se na synovce a roztáhl ruce. „Žiji, dýchám a opěvuji lidské bytí,“ zaradoval se a nijak nevnímal pachuť z jeho rtů. Věděl, že nikdo z nich ho nevidí rád, ale on se rozhodl žít a to po nějaký čas neměnit. Život měl rád. Ne, miloval ho. A stejně tak miloval alkohol, utrácení peněz a děvky. Nepotřeboval k životu víc, ale to se nelíbilo jeho otci. Ani jeho záliby, ani jeho tuhý kořínek a prořízlá pusa, která jej dostane ze všeho. Jakmile mu Joffrey vmetl do tváře, že má být mrtvý zatvářil se překvapeně. „Pak mě velmi mrzí, že jsem tě zklamal,“ vysvětlil a poupravil si prsten na pravé ruce.

„Možná to byl zrádce, ale stále to byl její otec,“ upozornil Joffreyho, jakmile rozhodl za svou snoubenku, že jí vlastně ztráta nebolí ani nemrzí. Chtěl to slyšet od ní. Slova pěkná, ku spokojenosti jeho synovce, ale lady Sansa lhala. Necítila to, co říkala a Tyrion to na ní viděl. „Jistě, má lady,“ přikývl a nenutil jí dělat opak. Jeho synoveček by si stejně následně vybil své.

Nedivil se, že otec jeho přítomností nebyl nadšen. Nevítal ani Jaimeho, ani jeho sestru, proč by tedy vítal trpaslíka, kterého nemá rád? Co na tom, že je jeho syn? Přesto věděl, že kdyby byl svým starším bratrem, minimálně by v otcově tváři nalezl hrdost. Hrdost nad tím, že se dostat ze zajetí sám a nezpůsobil větší škody. Takhle… skoro se zdálo, že všichni litují jeho návratu. Co ale Tyriona překvapilo, byla přeci jen otcova slova. „Zdržím?“ vydechl překvapeně. Chtěl se zdržet, ale netušil, že otec rozhodne za něj. „Potřebuješ?“ opět vydechl na prázdno a pouze se zmateně podíval nejprve na otce a pak na Brona. Ano, šel za svým otcem, ale nečekal, že by byl tak ochotný s ním mluvit. To že měl jeho otec plán ho děsilo možná o něco víc. Když ostatní potřebovali vědět, co chce Tyrion říct, co může říct… bylo to jednoduší, než když ve tmě tápal on.

Inu, neudělal víc, než co se po něm chtělo. „Lady Sanso, výsosti,“ uklonil se oběma a vydal se za svým otcem, zatímco hlava jela na plné obrátky ohledně toho, co se děje. Nakonec se však zastavil a pohlédl na Bronna, kterého by téměř v společnosti dvou hrdliček zanechal. „Och, prosím. Buď té lásky Bronne a doprovoď lady Sansu v bezpečí do jejich komnat, děkuji,“ pokynul hlavou, otočil se a snažil se dostihnout otce, který na něho nebral ohledy. Jak jinak.

Následoval otce až do komnat pobočníka. Nechal ho usadit se za stůl a sám se posadil na židli. Nenastalo však víc, než ticho. Tyrion byl poněkud zmaten. Jakoby si ho otec ani nevšímal a byl více jak vzduch. Proto se rozhodl to ticho přerušit. Odkašlal si a vystřelil od boku první slova, co ho napadla. „Ta brož…“ poukázal na odznak pobočníka na Tywinově hrudi. „Velmi ti sluší. Je to jistě příjemný pocit, být opět pobočníkem krále.“
avatar
Tyrion Lannister

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Bronn za Sun Sep 30, 2018 5:00 pm

S roztáhlými koutky, s kterými vypadal, jakoby neuměl do pěti napočítat, se díval z jednoho na druhého podle toho, kdo zrovna mluvil. A že to byla skutečně zajímavá podívaná. Mladý cucák se snažil každého mlátit svou mocí přes pacičky, ale spíš se zdálo jakoby se tam nacházel navíc. Asi jako on, akorát že on se rád kochal. A že se toho nedělo málo. Král chtěl, aby starý pán zůstal, starý pán mu říkal, že nezůstane. Poté začal starý pán lákat Tyriona na karamelku, který jí chtě nechtě přijal. Mezitím si ještě cosi hezkého vyprávěli s mírně pošramocenou holkou o nějakém zrádci a otci v jednom, kterému se nejspíš hlavička skutálela mezi lid, který si s ní hezky začutal. Sám by si občas rád kopl do něčí hlavy. Ae chtěl by, aby stále byla na krku až se tak stane. 
Necekl ani slovo, nekašlal, nešoupal nohama ani na sebe nijak neupozorňoval. Nejlepší vlastností žoldáka byla praktická neviditelnost. V jistých situacích nehodlal být středem pozornosti. A tato situace nyní nastala. Nehodlal skončit dřív než začal. I když ty dva nablýskaní rytíři pro něj nebyli žádnou konkurencí. To už by se víc bál, že mu namlátí ta omlácená holka, jejíž jméno nebylo řečeno nebo ho vypustil. A to kdysi byla královská garda tak opěvovaná, ale zřejmě s koncem draků, taky pošli dobří rytíři. Když viděl, co se to tam těsná pod brněním, bylo mu do smíchu. Ale držel se. Čas na smích bude až se dostane do bezpečnějších končin. Nejlépe do bordelu, kde může pít, bavit se a zpívat do hallelluyah. Nebo dokud ho zase nezavolá tenhle malý záprdek. Podrm Pen ho totiž zaručeně neochrání. Jen by mu mohl posloužit jako chvilkový štít.
Sledoval Tyriona, jak s udiveným výrazem odchází s otcem. Skoro mu až chtěl zamávat, kdyby se neotočil a neudělil mu ... prosbu? Ano, on ho prosil. Tak když ho tak hezky poprosil, tak to pro něj možná i udělá. Pokud se skřet s korunou nerozhodne jinak. Pak nebude mít na vybranou. Teda, má. Mohl by králi zabodnout do hrudi takový hezký dlouhý klacek, kterému s radostí přezdíval meč, ale pak by se stal královrahem a no, jeho hlava by na kůlu nevypadala hezky. Více mu sluší na krku. Navíc nikdy se neobětoval za žádnou ženskou. Ani za svou sestru. Tudíž ani za cizí pískle.
"Lady," oslovil jí a mávl rukou do strany, jelikož tak trochu netušil, kam jí to má zavést. Tedy, věděl kam, ale netušil, kudy. Tudíž ho musela velectěná vést. On jí pouze doprovodí, aby na ní po cestě nevybaflo něco, po čem by lady strachy vyskočila z okna. Nikdy nemohl tušit, co se to těm urozeným rodí v hlavě. Jen viděl, co se jim rodí z konce těla. A to blonďaté cosi se mu nezamlouvalo.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Sansa Stark za Thu Oct 04, 2018 8:20 pm

Joffrey se zdál dost hloupý na to, aby Sanse řekl nevědomky všechno o její rodině. Přestože jí naději velmi snadno bral, dokázal jí i dávat. Naopak, to Tywin Lannister byl tím, kdo si dával na svá slova pozor. Pečlivě je vážil. Byl tím mužem, u kterého je velmi složité nahlédnout za oponu. Byly to možná roky zkušeností, možná byl takový vždy. To Sansa nemohla soudit, ale pochopila, že dát najevo nezájem bude jednoduší. Zůstávala stát na jednom místě a nechávala je hovořit, rozhodovat o čem budou chtít. Joffrey se mohl vrátit k jejímu trestání, či jí mohl Tywin poslat pryč. Nehodlala se nyní angažovat a tušila, že činí dobře. Ona i muž, který přišel s lordem Tyrionem nebyli víc než vzduch. Nikdo jim nevěnoval pozornost, neoslovil je. Kdyby se vypařili, těžko by si někdo všiml. Tedy do doby, než by jich bylo znovu potřeba.

Sama pocítila potřebu se otočit, tiše posouvat nohy a zmizet za rohem, než by se rozběhla do svého pokoje. Tam by se zamkla a již by toho dne nevyšla ven. Svůj pohled proto přesunula na Joffreyho. Ostražitě ho pozorovala. Mohla si všimnout a to si nepřála. Pomalu posunula své nohy o dva kroky vzad. Neotáčela se. Kroky činila po slepu s pohledem přišpendleným na králi. Každý rychlý pohyb mohl být odhalením, o které nestála. Dokud Joffrey mluvil s Tywinem Lannistem, pomaličku ustupovala. Ale jakmile Tywin oslovil lorda Tyriona a žádal jeho pozornost, opět se zarazila. Nyní bylo příliš pozdě na ústup. Joffrey si jí mohl opět kdykoliv všímat a ona si byla jistá, že si všímat bude. Proč by pouštěl svou novou oblíbenou hračku? Hračku, která bude brzy jen jeho. Formálně i naopak a tehdy nebude cesty zpět. Kdo nad ní bude bdít? Kdo Joffreyho zastaví, až bude jeho královnou a on se rozhodne jí ubližovat ještě víc?

Celou situaci ale jako zázrakem vyřešil lord Tyrion. Koukla překvapeně nejprve na malého lorda, než se podívala na žoldáka, který mu dělal pozornost. Vzala rozum do hrsti a využila situace. Nepřimlouvala se za to, aby zůstala v přítomnosti svého krále. Místo toho přikývla hlavou. Bylo to gesto, které říkalo, že jeho slova vzala na vědomí, ale hlavně děkovala. Nepatrně, ale bylo to tam. Nechtěla s Joffreym zůstat sama již ani minutu. Tyrionův společník jí mohl nabídnout ochranu. „Sere,“ pronesla, aniž by znala jeho skutečný stav. Rytíř, lord nebo obyčejný šupák… nezáleželo na tom. Pouze mu též mírně pokynula hlavou, a jakmile poukázal rukou do prostoru, vydala se do svých komnat. Nezáleželo jí na reakci krále. Nechala ho tam a rychlými kroky zamířila co nejdále od něho.

V nové společnosti kráčela mlčky. Neměla slov. Pochybovala, že by jí muž vůbec odpovídal. Stačil jeden pohled, aby vycítila jeho nezájem. Myšlenkami byl docela jinde, na lepším místě, které si pro sebe představoval jako nejlepší možnou volbu. Nezasahovala do toho, ona sama si představovala lepší místo – Zimohrad. Chtěla být opět doma se svou matkou i bratry. Chtěla matku pevně obejmout a vědět, že se jí může vyplakat do náruče. Chtěla být v přítomnosti Robba, Branna i Rickona. Chtěla vidět Aryu a povědět jí, kolik věcí ji vlastně mrzí. Kdo ví, zda bude mít ještě někdy příležitost? Mohla jen doufat a obracet se k tomuto přání ve svých modlitbách.

Zastavila se až u svých dveří. Otočila se čelem ke svému doprovodu a uklonila se. „Děkuji ti, sere, za doprovod až do mých komnat,“ pronesla zdvořile a pohled tentokrát upínala k zemi nikoliv do jeho očí. „Myslím však, že dále nebude tvých služeb potřeba. Lord Tyrion je jistě ocení daleko víc,“ snažila se znít mile, ale v jejím hlase byl náznak toho, že ze všeho nejvíce touží po odpočinku, klidu a samotě.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Bronn za Sat Oct 06, 2018 12:24 am

V útrpné tichosti kráčel vedle dívky, přičemž mu myšlenky začaly ujíždět do zcela jiného lokálu ke zcela jiným dívkám mírně lehčích mravů a dozajista více zábavných. Mnohé lady jej ani nezajímaly. Byly poslušně vycvičené k tomu, aby odkývaly, co se jim poví, pochlebovaly svému drahému choti a vypustily ze sebe tolik potomků kolik si jich bude přát. Byly tak nudné, že i ptáčci v Essosu dokázaly být více originálnější. Měl rád ženy živé, které se smály a se svým tělem dokázaly dělat učiněné divy. Vášnivé s pekelným ohněm v očích. Nu, za takovými druhy poběhlic hodlal zamířit, poté co uloží dotýrané dítě do postele. Ne že by ho ukládal až tam. To by bylo určitě ... troufalé? Nejspíš tak to slovo bylo, jaké používaly vznešení patokové. 
Ještě než se rozešly, tak se musel posměšně pousmát nad tím, jak ho oslovila. I když musel uznat, že by to znělo hezky. Ser Bronn. Když už si bude valchovat tělo i duši pro trpaslíka, bylo by jen dobře, kdyby si ho udržel nějakým tím titulem. Sice by za to žádal ještě víc než bude žádat teď, ale což. Rytíř přece musí požadovat víc než pouhý potulný žoldák. Trpajzlík by ho snad nechtěl urazit nějakým malým krejcárkem, že by si i vedle Podrma mohl sednout. 
Pokud král nějak namítal, zřejmě se to k jeho uším už nedoneslo, protože jednoduše hlasy čůráků jeho uši nepřijímaly. Natož kokotích hlav. Spokojeně se šklebil, přičemž doufal, že ta cesta brzy skončí. V tichosti se držel pouze když ticho bylo na místě. A teď tu bylo jen protože si neměl, co s malou lady říct. 
"Samozřejmě, on jich zaručeně ocení víc. Dobře se vyspěte, lady," pokývl hlavou, pousmál se a ponechal jí jejímu osudu. Pokud jí královi muži za chvíli vytáhnou z pokoje křičící a vzpínající, už to nebude jeho problém. Sice by se mohl mezi ně vrhnout jako udatný rytíř, ale ... v tom byla ta plichta. On nebyl udatný rytíř, on byl žoldák. A žoldák byl o dost stupňů chytřejší než rytíř. Rytíři ctily čest, statečnost, dobrého ducha a podobné srance. A proto byli rytíři často ožíráni červama, potom, co padli do prachu. O žoldácích si kdekdo mohl myslet jen to nejhorší, ale stále žili. Narozdíl od těch nablýskaných hrdinů. A on si raději vybral možnost žít než se zbytečně pouštět do něčeho, co by mu jen přineslo smrt. A kde mohl žít lépe než v prostobinci, kde si ho snad po poslední eskapádě s bratrem nikdo nepamatoval.
avatar
Bronn

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Joffrey Baratheon za Sun Oct 14, 2018 9:33 am

Joffrey se pokusil vystrčit růžky proti svému dědovi, ale k ničemu to nevedlo. Odbyl ho a trval si na svém, že hlavní město opustí. Špatný pobočník, který nerespektuje krále. Ovšem matka opakovala, že je třeba si ho vážit a poskytne mu dobré rady. Snad ale nepůjde o rady, které dával Aerysovi. Nezdálo se, že by v té době království prosperovalo. Několikrát nakonec pokývl hlavou. „Dobrá tedy, král musí vědět, kdy je třeba ustoupit.“ Nehodlal přiznat chybu. A když už, musel vyznít jako ten lepší. „Moudřejší vždy ustoupí. Pak tedy máš mé svolení opustit hlavní město. Přesto se nezdržuj pryč déle, než bude bezvýhradně nutné.“

Chtěl z toho vyjít jako lepší, ale to mu nikdo nedopřál. Najednou bez jediného optání všichni začali odcházet. První Tywin a ten jeho skřet. Následně jeho snoubenka i s tím žoldákem a on zůstal sám. Začal se mračit a přitom naprázdno otevírat pusu. Jak si to mohli dovolit? Jeho děda si vždy dělal, co chce a neprojevoval mu respekt. Strýc na tom nebyl jinak, ale Joffrey se rozhodl mu to vrátit. Dovolil si příliš odejít, vlastně už jen to že přišel, a nyní posílal jeho snoubenku pryč. On se Sansou přeci neskončil! Jenže to nikdo neviděl. Jakoby nebyl. Jen zmateně koukal kolem sebe. „Stůjte!“ Okřikl je. „Zůstanete tu, dokud vám neřeknu!“ Přišla další slova, jenže i tak šel každý svým směrem. Vzteky si dupnul a dokonce strčil do svého rytíře. „Je to tvoje chyba!“ Pronesl zlostně a ukázal na něj prstem. „Se všemi si to vyřídím později,“ dodal nabručeně. Otočil se a za hlasitého dupání a vzteklého mumlání odcházel rychle pryč.
avatar
Joffrey Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 18. 08. 18
Location : King's Landing

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty v Rudé baště

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru