Zimohrad - Nádvoří

Goto down

Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 9:24 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Mon Aug 27, 2018 9:19 pm

Cesta na Sever byla dlouhá, naštěstí se obešla bez vážných komplikací. Nevybírala si hlavní cesty. Využívala objížděk a cestiček, které znal jen málokdo. Litovala jen jedné věci a to, že si z hlavního města nemohla odvést alespoň dva muže na ochranu. Cestovala by možná pomaleji, ale o to jistější by si byla. Navíc, vybrala by si ty správné muže. Pochopitelně ty nejlepší, které by jí lord Renard nabídl. Známosti se v tomto ohledu velice hodili. Jenže Varys jí nedal moc času. Trval na odjezdu ihned. Byly to dlouhé týdny, než konečně dorazila na Sever. Družině by to zabralo ještě déle, ona měla výhodu jednotlivce. Koně hnala rychle přes místa, která nebyla bezpečná a naopak mohla ubrat tempo tam, kde nehrozilo nic. I když takových míst bylo o poznání méně. Než dorazila na Sever, musela několikrát změnit svoje oblečení. Pochopitelně se stále halila do více vrstev a vyhledávala teplejší a teplejší kousky. Již během cesty pochopila, že v chladném Severu nikdy neobjeví ono kouzlo, o kterém mluvili jiní. Ona raději teplo. Snad jí příště Varys s trochou štěstí pošle do Dorne.

Na Zimohradu se nechala představit lordu Starkovi jako lady Lyberr. Nikdy nepoužívala své vlastní jméno a už vůbec ne jméno svého manžela. To vše v zachování anonymity a pomyslného bezpečí. Navíc pochybovala o tom, že by mladý Robb Stark znal všechny vazaly velkých rodů a tak mohla použít jeden zapadlý a ne příliš známí. Nakonec jí to dostalo, kam potřebovala a ona si mohla již jen počkat na lady Ryswell. Pochopitelně nezapomínala na to, že je dáma. Možná naopak, chtěla aby to věděli všichni. Oblečení vyměnila za tmavomodrý šat. Teplé šaty s jednoduchou výšivkou, doplněné o teplý plášť s kápí a kožíškem z bílé lišky. Na krku se již typicky blyštil náhrdelník na černé stuze, to aby zakryla nevzhlednou jizvu na krku a nevyvolávala zbytečné otázky. Pokud se objevovala mimo teplé zdi Zimohradu oblečení zpravidla doplňovala o kožené rukavice. Zařídila si tak teplo i eleganci. To možná nikdo neocenil tak jak by chtěla, ale ona sama v tom spatřila daleko víc.

Zrovna se procházela po nádvoří Zimohradu. Pozorovala dění na hradě, ke kterému se nyní upínali zraky všech. Sever měl rozhodnout a ona tíha byla cítit ve vzduchu. Poslední dny byla atmosféra tak hustá, že by se dokonce dala krájet. Vazaly se to na hradě jen hemžilo, až bylo kolikrát těžké určit, kdo je kým. Původně pochybovala, zda hrad může pojmout takové množství lidí, ale s večerem vždy každý zmizel do svého pokoje a nastalo ticho. Snad i sníh více ztuhl a vítr byl proradnější než jindy. Štiplavý mráz hledal skulinky i odhalenou kůži, aby se do ní zakousl a každému způsobil nepříjemnosti. Prochladnout bylo příliš snadné, proto nebylo divu, že se daleko více lidí zdržovalo uvnitř, než venku. Jenže jak v tom všem měla lady Ryswell najít? A právě proto byla venku. Pozorovala lidi, zkoumala a čekala. Čekala, až se objeví ta, kterou jí Varys určil. Ne nadarmo se říká, že vrána k vráně sedá. Genna byla bezesporu žena mnoha talentů, nyní byl čas aby vytasila jeden z nich. Dokáže bezpečně určit, za kterou lady jít? To by bylo pochopitelně bláhové. I to si předem vyčistila. Stačilo pár nevinných rozhovorů a věděla jak lady Ryswell vypadá i dokonce to, který kůň je její. Takže ano, na Zimohradu byla. Jenže zastihnout jí bylo někdy složitější, než se původně zdálo.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Mon Aug 27, 2018 10:27 pm

Měla odejít, dokud k tomu byla vhodná příležitost. Příliš dlouho trvalo její zotavení po zahanbujícím útoku bastarda z Hrůzova. V jediném jí ale bohové přáli. Každý den se stával o dost hektičtějším než ten předchozí. Lord Bolton vyslal svého nemanželského syna pryč, aby plnil úlohy v zájmu severu. Aerynn ho tak nemusela potkávat a mohla se soustředit na jiné věci, ačkoliv se její srdce neustále plnilo touho po pomstě. Ať už tvrdil cokoliv, vzal jí to, co bylo nejcennější. Nahlas nemohla vyslovit, proč došlo k nešťastným událostem, ale Ramsay Sníh všechno jenom zhoršil. Hatil její snahu o to být napřed a málem pošpinil její už tak vratce respektované jméno. Nicméně čas se stával čím dál drahocennějším zbožím a tak lady musela všechnu zášť odložit. Sever byl jejím útočištěm a kdyby v něm začala strojit převraty, ničemu by to nepomohlo.
Přesto každý den chodila do božího háje. Našla si chvilku jenom pro sebe, kdy se snažila myslet na hezké věci a přemýšlet o tom, co nepostrádalo smysl. Využívala toho, že jí nikdo nerušil, ostatní vazalové se snažili zavděčit Mladému vlkovi. Vyjma jejího manžela. Elyas zůstal ve vlastním hradě, protože se jeho otci udělalo zle. Aerynn nepochybovala o tom, že by měl lord Rodrik škodolibou radost z jejího neštěstí. Vždycky využil i tu nejmenší záminku, aby jí mohl před ostatními shazovat. Zatímco teď se trápil v posteli, lady měla volnou ruku. Zastávala Elyasův post, naslouchala bojovým taktikám a dělila se s ostatními o svůj názor. Nabídla se jí příležitost, která navíc přišla v tu nejlepší dobu. Její tělo sice pozbývalo ještě nějakých sil, ale její mysl byla čistá. Pomalu si vyšlapávala cestičku k tomu, aby měla volné ruce. Jediná věc jí ale dělala starosti. Vytrpěla si příliš mnoho a čím dál víc to vypadalo, že kvůli ničemu. Podnikla jisté kroky, ale ty zůstaly bez odezvy. Nejspíš příliš upínala naději k tomu jedinému, co znala.
Ostrý vítr jí šlehal do červených tváří, pohrával si s jejími vlasy, ale to nebylo něco, co by ji zaujalo. Nad Zimohradem jako by se roztrhlo nebe, na zem se snášely vločky ve stále větších chuchvalcích a Aerynn tak musela přimhouřit oči, aby dobře viděla. Do oka jí padla žena ve zhruba stejném věku. Několikrát ji viděla, jenom z dálky, ale i tak k sobě upoutala její pozornost. Od jisté doby byla lady všímavější a vždycky dbala na to, aby poznala lidi kolem sebe. Dávala pozor i na obyčejné poddané. Za všechno mohly Varysovy způsoby. Naučila se od něj, že nejnebezpečnější lidé bývají ti, kteří jsou nejméně vidět. Neustále na očích, přesto těžko postřehnutelní. Cizinka ale byla jiná. Aerynn s jistotou nedokázala říct, odkud přišla, ale věděla, že rozhodně není ze severu. Když se ocitla poblíž, všímala si jejího chování. Její obličej možná neříkal nic, ale zbytek jejího těla rozhodně ano. Aniž by si to uvědomovala, podvědomě ukazovala, že jí zima vadí. Nebyla na něco tak nepříjemného zvyklá. Už jenom to Aerynn donutila, aby se měla na pozoru. Nevěděla, proti komu stojí. Varys neměl zájem o to, aby sever padl. Plně si tím jistá nebyla, ale ať si v hlavě přebírala jakoukoliv možnost, nic jí nesedělo. Ale Malíček? Vždycky mu šlo jenom o to, aby měl ze všeho profit pro sebe. Byl stejně tak kluzký jako had. Dokázal se dostat všude a z každého nebezpečí se snadno vysmýkl. Proto musela lady jednat opatrně. Věděla, co by měla udělat, ale všudypřítomné úzko dopadlo i na ni. Už nešlo o to zacházet s nebezpečím šetrně. Zakročila proto poněkud razantně.
„Pověz mi, co tu děláš.“ Bylo snadné splynout s davem a dostat se až těsně k ženě. Vypadalo to, že na někoho čeká a lady se rozhodla, že bude první. Její společnost mohla počkat. Přikradla se k ní zezadu a chytila ji za vlasy, jen aby jí mohla ke krku přitisknout dýku. Zároveň se s ní otočila, aby se mohla schovat za zeď. „Mezi vazaly nepatříš. Nikdo jiný by se po Zimohradu potulovat neměl.“ Dávala si velký pozor, aby se jí cizinka nevykroutila. Držela ji pevně a dbala na to, aby ucítila chlad ostří. Přestože se do nich opřel další poryv větru, nepolevovala. Vyčkávala na odpověď, ačkoliv pochybovala, že by jí mohla žena dát uspokojivou otázku. Samozřejmě tím riskovala odhalení. Kdyby byla cizinka natolik odvážná, mohla začít křičet. Obě stály v zákrytu, aby na ně nebylo vidět, ale to neznamenalo, že by je ani nikdo neuslyšet. Zbraň v blízkosti jejího téměř odhaleného krku byla jasným varováním, aby si takovou hloupost rozmyslela, jenže ani to nebyla naprostá záruka. Aerynn nedělalo potíže zareagovat. Stačilo jen trochu cuknout rukou a nevinně bílý sníh pod jejich nohama by se zbarvil do šarlatově rudé. Pro štěstí neznámé, nejednala unáhleně. Jen si hlídala činy a jejich následky.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Sep 02, 2018 3:45 pm

Byly to roky a roky trénování svého největšího umu a tím bylo herectví. Učila se reagovat uvěřitelně, pohotově a přesto neztratit ani ždibec vážnosti. Dokázala hrát nevinnou ženu stejně jako nezlomnou mrchu. Stačilo si vybrat, zvolit nejlepší výstup a toho se celou dobu držet. Prudkost lady Ryswell jí překvapila. Jakmile ucítila prsty ve svých vlasech, které bolestně škubly s její hlavou dozadu, hekla a přivřela oči. Rychleji se nadechla, snad i lapla po dechu tak jak vyděšený člověk činí. Seveřani vskutku neznali dobré mravy a vychování. Možná proto měla potřebu sehrát ono divadélko. Bylo až moc snadné začít křičet, dostat lady Ryswell do problému kvůli tomu, že ohrožuje nevinné lidi. Paranoidní žena neměla co dělat mezi věrnými vazaly Robba Starka. Patřila na řetěz a do boudy. Ovšem upřít jí nemohla jediné. I kdyby dávno nevěděla, jak vlastně vypadá, nyní by jí až příliš snadno potvrdila, že je bývalým Varysovým ptáčkem.

Zhluboka se nadechla, než začala mělce dýchat. Levou ruku položila na tu její, aby jí tak bolestně netahala. „Proboha, co po mě chcete?“ pronesla rozechvělým hlasem plný strachu. Jen, aby jí na chvilku vymazala ten výraz z tváře. Upřela na ní nejistý pohled. Byla to však hlavně zástěrka k tomu, aby mohla sama konat. Možná by s i jindy hrála déle, ale lady Ryswell narušila její osobní prostor a co víc, hrozila jí s nožem u krku. To bylo něco, co Genna nedokázala přehlédnout, ani kdyby chtěla. Krk byl zkrátka velmi citlivé místo a už dávno přísahala, že nikomu nedovolí, aby se jej znovu dotkl. Poslední muž, který jí sáhl na krk s myšlenkou jí uškrtit, skončil s dýkou v krku. Nemohla popřít, že jí stejná myšlenka nenapadla u lady Ryswell, ale na to měla jiné povinnosti. Musely obě splnit svůj úkol, až poté si mohla vyřizovat osobní účty. Mezitím, co hrála svoje divadélko, vytáhla z postranní a dobře ukryté kapsičky malou dýku. Nebyla to velké zbraň, ale ve správných místech dokázala vytvořit pořádnou paseku.

Dýku jí přiložila k břichu, v momentě kdy by bodla mohla lady Ryswell padnout k zemi a vykrvácet. Velmi nepříjemné místo, které by bolestí i na dostatečně dlouhou dobu ženu ochromilo. Přitlačila dýkou ke kůži, ale ne příliš hrubě. Dala jí znát, že tam dýka je a může kdykoliv přitlačit a krev poteče asi jako víno. „Všichni seveřani jsou tak pohostinní a milý?“ pronesla nyní již docela sebejistým hlasem a na tváři se jí objevil úsměv. „Jaká to nepříjemná situace. Pokud mi podřízneš hrdlo, mám dost času na to bodnout. Jenže pokud bodnu první, ty mi stihneš podříznout hrdlo. Zní to jako slušná ironie, že? Držíme se tu vzájemně v šachu, dokud by jedné z nás neujela ruka, nebo neruply nervy,“ mluvila klidně, jakoby šlo o rozhovor nad šálkem čaje. Dusila v sobě řev, který dýka u krku způsobovala. Vytáčelo jí to do nepříčetnosti, ovšem nemohla zklamat.

„Mistr našeptávačů mi říkal, že nebude těžké tě poznat. Vrána k vráně sedá. Možná kdybych věděla, že se mi odhalíš sama a tak rychle, ani bych se nezdržovala s vyptáváním.“ Trochu se narovnala, jak jen celá situace dovolovala. „Mám návrh. Odložíš svůj nůž a já ten svůj. Pak si promluvíme. Posílá mě muž, kterému obě dlužíme mnoho. Ať chceš nebo ne, má pro tebe další úkol. Takže, buď mě pustíš a vyslechneš si ho… nebo pak Pavoukovi vysvětluj, proč ničíš jeho složité plány a odmítáš spolupracovat. Slyšela jsem, že někdo neschopným ptáčkům dokonce láme křidélka.“ Usmála se s velkou škodolibostí, ale nemohla jinak.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Sep 02, 2018 9:51 pm

Těsně nad jejich hlavami se ozvaly hlasy. Aerynn nerozpoznala, kdo přesně to měl být, ale patřily mužům. Rozhodně nebylo nic snazšího, aby začala žena v jejím sevření křičet. Stačilo, aby se muži podívali dolů. Co by si potom o lady Ryswell pomysleli? Seveřanka měla dost jasnou představu. Jenže zakročit musela. Stěží by jim vysvětlovala, že by mohlo jít o špeha. Na celém Zimohradu byla pravděpodobně jedinou osobou, která dokázala vyčlenit to, co nezapadalo. Nikdo jiný nezažil jaké to je, když se do hry pustí páni ve stínech.
„Dej mi jasnou odpověď!“ procedila skrz zuby. Téměř neslyšeně, ale nacházela se dost blízko na to, aby jí žena slyšela. Ruku držela na stále stejném místě, kdyby si její rukojmí přeci jen vybrala cestu jasného násilí. Cizinka byla ale rozumnější, než se na první pohled zdálo. Nepokoušela se nijak bránit, ba naopak. Aerynn musela zauvažovat, jestli nezvolila příliš radikální zásah. Její instinkty jí nikdy nezklamaly a teď na ni přímo křičely, že něco v pořádku rozhodně není. Jenže ta žena... Lady znejistěla. Nechtěla ublížit nevinnému. Ale kde měla vzít jistotu, že drží někoho, kdo má čisté ruce? V hlavním městě by to nebylo tak složité rozhodování. Lordové a lady si nechtěli špinit pověst, kdyby se něco zvrtlo, zatímco prostí lidé si rádi vydělali několik kousků zlata navíc. Na severu to chodilo jinak. Jeden spoléhal na druhého, proto se tam cítila doma. Proto vyměnila lákadla Králova přístaviště za mrazivý kus země s drsnými podmínkami. Jak ale měla naložit s někým, kdo sem nepatřil? Už jenom z toho důvodu se lady nechtělo ustupovat. Žel všem bohům, udělala chybu a zaváhala. Snažila se v cizích očích vyčíst odpověď a přestala se soustředit. Náhlý pocit bezbrannosti ignorovat ovšem nemohla. Poraženecky vydechla, přestože se nevzdala. Jestli jí chtěl někdo poslat do všech pekel, rozhodně se tam nemínila vydat sama.
„Není teď na mně, abych zakřičela o pomoc?“ uchechtla se. Cítila nebezpečné ostří i přes oblečení chránící ji proti třeskutému mrazu. Málokdy bylo tak zjevné, že musí souhlasit s nepřítelem. Stačilo málo a obě by skončily v kaluži krve. Nemělo smysl nad tím dlouze přemýšlet. Kdyby se do sebe pustily, cizinka by zemřela ihned, zatímco seveřanka by žila dost dlouho na to, aby zakusila pořádnou bolest. Vůči podobným pohrůžkám byla Aerynn imunní, ale bolesti si v poslední době užila přehrše. A ta dýka jí jen připomněla, že má své zájmy jinde.
„Posílá tě Varys?“ Pohled se jí na okamžik rozostřil. Mysl se jí vrátila o několik dnů zpátky. Ještě předtím, než se vůbec dostala na Zimohrad. Nedokázala si uvědomit, kolik jich bylo přesně, ale rozhodně nezapomněla na to, proč její kroky vedly zrovna tím směrem. Riskovala a ztratila příliš mnoho, aniž by si byla jistá výsledkem. Pomalu odtáhla ruku svírající ostří a uvolnila prsty zapletené do vlasů jižanky. Už neměla důvod pochybovat. Ať už říkala cokoliv, Aerynn zaujalo jenom to jediné. Její prosby se nakonec k Pavoukovi dostaly. Nikdo jiný o ní nevěděl. Ale co bylo lepší, rozhodl si je vzít k srdci a vyhovět jí. Kdyby neměl zájem, zůstal by ve stínech a dál by předstíral, že se stará jenom o své záležitosti. Nikdy by na sever neposlal nikoho svým jménem.
„Dobře... věřím ti. Ale tady není to nejlepší místo pro důvěrný rozhovor.“ Odstoupila od ní a vydala se k bráně. Cestou si bezmyšlenkovitě přejela dlaní po podbřišku. Pořád jí připadalo, že tam cítí ostrý hrot dýky. Daleko nepříjemnější bylo ale pomyšlení na to, že by za jiné situace Varysova dívka ohrožovala nejen ji, ale i dítě. Bolestně si povzdechla a zakroutila hlavou. Když už začala zapomínat, muselo přijít něco, co jí oživilo paměť. Oči jí začaly pálit, ale nepoddala se tomu. Namísto toho se otočila, aby se ujistila, že jde jižanka za ní. Nečekala na to, až jí dojde, namísto toho se začala hbitě proplétat mezi lidmi, aby byla co nejdříve vevnitř. Nejraději by se schovala, aby byla sama. Začala mít stejné pocity jako před léty, byla lapená a bez možnosti úniku. Nešlo o to, co by udělal Varys, kdyby neuposlechla. I bez něj věděla, že je v sázce příliš mnoho. Jen proto dovedla cizinku ke svým komnatám. Beze slova otevřela dveře a vyčkala, než vejde dovnitř. Potom pečlivě zavřela a posadila se za stůl. Gestem ženě naznačila, aby učilia to samé. Tepve pak lady promluvila.
„Omlouvám se za tak chladné přivítání. Nečekala jsem tu nikoho... takového. Ale jsem si jistá, že najdu alespoň trochu pochopení. Království se chystá do války a je zapotřebí si hlídat záda. Jen jsem chránila ty patřící Robbu Starkovi.“ Po celou dobu, co mluvila, se jí dívala do očí. Říkala to upřímně a tak neměla důvod pohledem uhnout. Teprve když zmlkla, sjela očima ke džbánu s vínem. Postavila před ně dva poháry a naplnila je. Jeden si vzala, ten druhý nechala svému hostu. Ať už si ho chtěla vzít nebo ne, Aerynn ji nenutila.
„Co má Pavouk na srdci tak důležitého, že svá slova nemohl svěřit havranovi?“ povytáhla obočí a napila se. Pohodlně se opřela a podívala se na ženu. Věnovala jí upřimnou omluvu a teď očekávala stejně upřímnou odpověď na svou otázku.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Sep 16, 2018 12:15 pm

Jakmile to bylo možné a vznikl mezi nimi stav určitého bezpečí, dýku upět pečlivě uschovala. Nejednou jí zachránila život a byla nyní její nedílnou součástí. Neozbrojená žena je zranitelná žena. A ten kdo je zranitelný se velmi snadno může dostat do maléru a svůj velký omyl zakončit v krvi. Pouze přikývla lady na slova, že nádvoří nebude nejlepším místem pro jejich rozhovor. Měla pravdu. Z hlavního města byla dostatečně vycvičená. Sice věděla, že mentalita seveřanů je o dost jiná, než jací jsou lidé na jihu, ale jisté znaky byly všude stejné. Uši se nepotřebovaly dívat, aby slyšely, co potřebují a onu informaci předaly dál. Někdy i maličkost mohla znamenat mnoho. Všichni na Zimohradě se mohli tvářit, jak loajální jsou, ale pravda byla úplně jiná.

Následovala lady Ryswell, proplétala se mezi lidmi, ale na rozdíl od severské lady, Genna si vykračovala daleko lehčím krokem. Nespěchala, kochala se. Právě člověk, který spěchal, na sebe poutal nechtěnou pozornost. Byl sledován více než ostatní. Navíc při myšlence, že by byl každý tak podezřívavý a hrozil smrtí při první příležitosti, se jí ani trochu nelíbila. Právě z těchto důvodů bylo daleko lepší zůstávat ukrytá ve stínech. Být šedou eminencí. Někdo, kdo neškodí ani nepomáhá. To co dělá, dělá dobře, ale nenápadně. Takový lidé na sebe nepoutají pozornost a Genně tak bylo nejlépe. V tichosti jí následovala až do doby, kdy se za nimi zavřely dveře. Pouze se po místnosti mlčky rozhlédla. Ani její pokoj nebyl o moc jiný. Zdálo se, že pohostinnost Robba Starka je pro všechny stejná a neměnná. Stáhla si plášť z ramen, nechala látku svést se blíže k loktům a následně se do něho zahalila o něco víc. Překřížila ruce pod prsy a poslouchala slova seveřanky.

„Říká se, že horké hlavy mají Dornové, inu nejsem si pak docela jistá, co jsou seveřané. Stejně horká hlava a absence rozvahy. Škoda, kdyby každý jednal stejně jako vy lady Ryswell, dávno bych tu asi nebyla. Představa, že by mi tu každý hrozil s nožem pod krkem,“ opatrně si přejela po náhrdelníku. „Nejspíš bych celý Sever zavrhla,“ zavrtěla hlavou a přešla k oknu, z kterého pohlédla ven. Viděla bílé chuchvalce snášející se na zem. Čekala je chladná noc, které neměla Genna ani trochu v oblibě. Nemohla se dočkat, až splní svůj úkol a vrátí se na teplý jih. Ještě jednou si poupravila teplý plášť, než se otočila na Aerynn. Pouhým odmávnutím ruky odmítla víno. Nyní nebyl čas si připíjet, ani se sklenky chopit. Později, až si budou připíjet na svůj plán nebo na zdraví aktérů jejich hry. Neposadila se, zůstávala stát. Jediné co udělala, bylo že své kroky směřovala zhruba do poloviny místnosti. Postavila se tak, aby na ní lady viděla stejně, jako kdyby Genna seděla.

Na tváři se jí usadil nepatrný úšklebek. „Je nebezpečná doba a svěřit svá slova havranovi je velmi bláhové. Zpráva nemusí dorazit, nemusí dorazit úplná případně se nedostane do povolaných rukou. Pokud jste tak ještě neučinila, věřte mi a přestaňte. Havranovi můžete svěřit mnohé, ale nikdy ne to, co může zamíchat karty.“ Přiznala a sáhla do rukávu, odkud vytáhla psaní, které jí Varys dával. „Pavouk ve vás stále věří. Je si jistý, že vy se dostanete k oušku Robba Starka a zanotujete mu píseň, na kterou uslyší. Tu na kterou čekáme všichni.“ Psaní položila na stůl před lady Ryswell, ale prozatím nechávala svou ruku navrchu. „Je to laskavost, ujištění, že stále stojíme o dobré vztahy se Severem. Mrzí nás, co se stalo Eddardu Starkovi. Čestný muž na velmi špatném místě. Snad se syn z chyb otce poučí.“ Opět se na jejích rtech objevil poněkud provokativní úsměv a ruku z psaní stáhla. Vrátila ruce do původního překřížení a váhu těla přenesla spíše na pravou nohu. Jih nebyl pro ty, kteří neuměli hrát svou hru. Jestli s poctivostí člověk nejdál dojde, pak jistě ne v hlavním městě.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Mon Sep 17, 2018 4:33 pm

Cizí slova na její tváři vyvolala úsměv. Jen letmý, žádný zlomyslný škleb ani nic, co by naznačovalo výsměch. Ba naopak, cizinka jí celkem pobavila. Mluvila tak jistě a přesto neznala vody, do kterých se rozhodla vstoupit. Vinit za to mohla lady Ryswell jen své vlastní impulzivní chování, ale když si představila, jak by vypadalo bezhlavé jednání sera Cassela... Celkem si starého muže oblíbila. Jednal vždy loajálně a s chladnou hlavou. Toho měla jižanka potkat před Aerynn. Nikdy by jí nožem u krku nevyhrožoval. Na druhou stranu, Rodrik Cassel znal jen to, co zažil. Upřímné jednání a záměry. Kdyby mu namluvila, že je dámou v nesnázích, nejspíš by jí doprovodil přímo před Robba Starka. Ale jednal by v dobré víře, že jí tim pomůže. Sladký úsměv a vlídné oči, kdo by stvoření v sukních považoval za ďábelské? Jen ten, kdo uměl číst mezi řádky.
„Pro to snad není důvod. Souhlasím s tím, že jsem se poněkud unáhlila, ale to by nemělo mít žádný vliv na ostatní, lady...“ Schválně zmkla, aby se obešla bez otázky. Žena se vydávala za přítele, ale nepředstavila se. A zima rozhodně nebyla to jediné, co jí svazovalo jazyk. Aerynn na ni nijak netlačila, ale bylo by jí podstatně příjemnější, kdyby věděla, jak má cizinku oslovovat. Nezačaly nejlépe, ale ani nemusely v chladném jednání pokračovat, přestože její gesto pohostinství bylo odmítnuto.
„Dovolila bych si říct, že Zimohrad je v téhle době jedním z nejbezpečnějších míst v celém Západozemí. Počasí není zrovna příjemné, hlavně pro cizince,“ odmlčela se a významně se na ženu před sebou zadívala, než dokončila myšlenku, „ale jinak jsou podmínky ideální. Hrad je téměř nemožné dobýt, zásob je tu dost a lidem se dá věřit. Opravdu věřit.“ Znovu se napila, než odložila pohár. Dopřála si chvíli, kdy víno nechala převalovat v ústech, aby si vychutnala jeho chuť. Na sever se dovážel především zlatavý mok z Roviny, jehož nasládlá chuť mile zpříjemňovala krátké dny a dlouhé noci. A především utlumovala trpký pocit z toho, co se dělo.
„Myslela jsem, že vás poslal Malíček. Dnes není bezpečné riskovat cestu z jihu až sem. Jen blázen a Petyr Baelish by si dovolil vyslat ženu, aby pro něj získala informace přímo od zdroje. Téměř okamžitě jsem si vás všimla. Šaty tolik odlišné od těch, co se nosí na severu, v pořádné zimě. A především, znám podle tváří každého vazala, který se tu ukázal. Kdyby se mé domněnky potvrdily... Musela jsem jednat.“ Znovu se omlouvat nehodlala, jen se pokusila cizince nasvítit svůj postoj. Ne každý na to nahlížel stejně, ale opatrnost se vyplatila vždycky. Muži na severu se bránili vůči zbraním a pak tu byla kdysi ztracená seveřanka, která se cítila povinna odvrátit poněkud jiný druh hrozby. Snadno se o tom mluvilo, ale těžko se to chápalo. Přesto Aerynn doufala, že tím u jižanky prolomí ledy a nebude mezi nimi panovat zlá krev. Pokud by se z ní vyklubal spojenec, nemohla si dovolit ji odehnat.
„Není to dlouho, co jsem se osobně setkala s jednou z Varysových loutek. V havrany jsem přestala věřit už dávno a raději si choulostivé věci vyřizuji sama. Sešla jsem se s mužem v krčmě kus za Vlčím lesem. Chtěla jsem, aby se mým jménem spojil se svým pánem a vyřídil mu prosbu o spolupráci. Jenže dny ubíhaly a pořád se nic nedělo. Myslela jsem, že má Varys na práci daleko důležitější věci, než pomoc Severu a staré známé. Nebo že už mě nepovažuje za přítele.“ Nespouštěla z cizinky oči, jako by se bála, že jí unikne byť jen jediný pohyb. Důvěra byla krásná, ale ve hře o trůny se nevyplácela. Štěstí se drželo jen toho, kdo se uměl ve hře pohybovat. Opatrně našlapovat, pozorně poslouchat a především všechno vidět. Nepozornost se trestala smrtí. Proto lady Ryswell zůstávala v pozoru, ačkoliv působila uvolněním dojmem.
„Uběhla dost dlouhá doba od chvíle, kdy jsem naposledy někomu do ucha notovala sladká otrávená slova. Ale Varys nemá na výběr, že? Nikdo jiný by se k Robbovi nedostal tak blízko. Pavouk nemá v síti žádného dalšího vazala, který by svým libým hláskem nevzbudil rozruch a podezření.“ Pohled jí pozvolna sklouzl k její dlani a následně se i s dopisem přesunul na stůl. Notný okamžik na něm bledě modré oči ulpívaly, než se opět zvedly k očím cizím.
„Pověz mi... opravdu to Varyse mrzí, nebo je rád za další příležitost k tomu, aby si všechno upravil podle svého? Nikdy nebyl bezcitný, ale když mu lidská oběť přišla vhod, nezdráhal se jí využít. Vděčím mu za dost, ale nic mě neváže k tomu, abych mu byla po vůli nyní. Jestli má zájem o to, aby se Sever držel zpátky, neudělám vůbec nic, abych mu pomohla.“ Aerynnin hlas se pozvolna snižoval do zlověstného šepotu. Lehce se přitom naklonila a přimhouřila oči. Její oddanost vůči rodné zemi byla mnohonásobně vyšší než tak k Pánovi našeptávačů. Nezastávala názor rychlého útoku, ale ani neviděla důvod, proč se držet zpátky. Lannisterové si budoucnost vybrali sami. Sever měl vysoké šance pro to, aby se jim postavil a uspěl. Ale aby Varyse nezatracovala, natáhla ruku a přitáhla si psaní k sobě. Věnovala jižance úsečný pohled, než rozlomila pečeť a zběžně přelétla slova. Očekávala mnohé, ale uprostřed se zarazila. Musela se vrátit na začátek a všechno si přečíst znovu. A pomalu.
„Proč po mě Varys chce podporu naprosto cizího muže?“ povytáhla obočí. Její starosti nyní ležely zcela úplně jinde. Ona měla za co bojovat a volba byla jasná. Nikdo cizí, ale vlastní domov. Sever.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Sat Sep 22, 2018 2:01 pm

Genna nikterak neměla v plánu se představovat. Přestože to mohlo působit nevhodně a nepříjemně, tak jako tak by seveřance nedala znát víc, než falešné jméno případně by zvolila pouhé označení milady. Poskytovalo příjemnou anonymitu a podtrhovalo to, že Gennu v Západozemí znalo mnoho lidí, ovšem každý jiným jménem s jiným příběhem i minulostí. „Žádné místo v Západozemí se nedá označit za dostatečně bezpečné,“ zavrtěla hlavou. Sama poznala, že i v místech, kde se jeden může cítit, jako doma, nečeká nic jiného než chladné ostří a intriky. Mluvila z ní pouhá zkušenost, která se několikrát opakovala. „Stejně tak se nedá opravdu věřit všem. Pokud mluvíte o důvěře mezi seveřany, inu pak možná. Slyšela jsem, že vaše hodnoty i chování jsou o dosti jiné. Ale ne všichni na Zimohradě jsou přeci ze Severu, že? Krom toho Robb Stark nyní na Severu ani není.“ Uhodila tak nepatrně hřebíček na hlavičku. Ať už si seveřani věřili sebevíc, byl to klam. Mnoho lordů se ženilo a lady se vdávaly. Občas se na Zimohradě objevil i ten, kdo neměl se Sever vůbec nic společného. Jako právě nyní Genna. Přesto tu byla a vedla důvěrný rozhovor. Proč by toho nebyl schopen kdokoliv jiný? Proč by některý z lordů netoužil sundat okovy Starkovi rodiny a sám se postavit do čela?

„Malíček zaměstnává většinu žen za docela jiným účelem,“ nepatrně se nad tím musela ušklíbnout. Kdo ví, co by se dělo, kdyby i ona našla cestu do jednoho z Malíčkových bordelů? Její budoucnost by byla o tolik odlišná, než je nyní. Byla upřímně ráda, že z těch dvou hráčů padla do rukou právě Varysovi. Existovala mezi nimi pomyslná důvěra. Pokud se to vůbec důvěrou dalo nazvat. Snad jistou formou… odlehčenou. Malíčkovi by však nedokázala věřit nikdy. Varys si uměl udělat přátele, Petyr šel pouze po moci. „Když vás tak poslouchám, lituji každé jižanské lady, která se provdá na Sever a přijde vám do rukou.“ Nemohla znát všechny nové a současné manželky. Chudinka ta, která půjde bez doprovodu manžela chodbami Zimohradu.

Genna se rozhlédla po místnosti a trochu si poupravila oblečení. Teprve nyní došla blíž a usadila se na již dříve nabízené křeslo. Postála by klidně celý jejich rozhovor, ale v lady viděla jisté napětí. Něco, co jí nutilo zaujmout novou pozici. Usadila se, upravila teplý přehoz a zakryla ramena, to aby neprostydla. „Prosím vás,“ tiše se zasmála a zadívala se po místnosti. „Proč hned ve všem vidět jed? Nikdo nechce, aby se Mladému vlku do ucha notovala jedovatá slova vedoucí k jeho zhoubě,“ rozhodla se jí ujistit o úmyslech Varyse. „Řekněme, že vzhledem k Varysovým ptáčkům, jste vy logickým řešením. Má přátelskou zprávu vyřídit vazal či cizinec? Komu asi nyní Robb uvěří? Šeptat mu v současné době bude mnoho lidí.“ Nemusela říkat víc. Všichni to věděli. Když se ale stočila řeč ke Starkovi, mohla jen pokrčit rameny. Zas tak dobře Pavoukovi do hlavy neviděla. Vlastně nahlédnout do ní alespoň na okamžik bylo velké umění. „Skutečně?“ povytáhla obočí. „Ned Stark nevěděl, jak se hry hrají. Pravidla znal, ale nedodržoval. Varys je jen jeden z těch, který využije příležitosti, pokud jí vidí. Ale prozradím vám jedno. Nikdo z nás nemá zájem na tom, aby se Sever bouřil.“ Pochopitelně byl chaos cesta, ale náročnější. „Jak jsem řekla, chceme pouze Mladého vlka ujistit, že i v hlavním městě má přátele. Mohla by to být příjemná zpráva, když se tam nachází jeho sestry.“ Robb Stark by neměl jednat zbrkle. Již jednou se ukázalo, že nového krále zastaví málo co. Sansa byla jedna ze zbraní, která se dala v budoucnu použít.

„Jsou to Varysovi cestičky, ne moje,“
pronesla zcela klidně a ruce položila na příslušné opěrky. Uvelebila se v křesle a přehodila jednu nohu přes druhou. „Pomalu ale jistě se tvoří spojenectví. Jsem si jistá, že Varys onomu neznámému poměrně věří. Nechceme ani tak podporu jako slib neútočení. To je to nejmenší, co pro nás může Stark udělat, ne?“
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Sep 23, 2018 11:50 am

Přestože lady doufala, že mezi nimi nebude panovat otevřené nepřátelství, jména se stejně nedočkala. Očividně si nezasloužila ani kapku důvěry, i když to byla zrovna ona, kvůli které jižanka na sever přišla. Nemohlo jít o žádnou maličkost, jinak by nevážila tak dlouhou cestu. Havranům se věřit nedalo, ale Pavouk byl velice dobrý v tom, že psal zašifrované vzkazy. Nepovolanému člověku se tak mohla zpráva zdát jen jako přátelský vzkaz, ačkoliv mezi řádky bylo skryté něco dočista jiného. Aerynn nad tím jen mávla rukou. Pokud si cizinka tvrdohlavě stála za tím, že jméno neřekne, tak budiž. Měla svobodnou vůli proto, aby to udělala.
„Nikdy se nedá věřit všem. Ale vím, komu se vyhýbat.“ Vzpomínka na bastarda z Hrůzova jí zabolela, ale její obličej zůstal neměnný, stejně jako hlas. Nemohla si dovolit pořád se trápit tím, co se stalo. Jednoho dne se pro ni najde spravedlnost, ať už bude její cena jakákoliv. Dokázala se dostat z Essosu zpátky domů a skončila daleko lépe, než jak mohla doufat. Přízeň bohů byla vrtkavá, ale Aerynn v ní věřila. „Hlavní slovo mají seveřani. Přivdané lady zůstávají v jejich hradech a plní úlohu poslušných manželek.“ Podívala se na ni pohledem, jakým jí vyzývala, aby udělala to samé. Nevypadala jako žena, která je schopná zapojit se do války. Spořádat tajné plány a pak jich pomocí intrik dosáhnout, proč ne. Měla zvláštní jiskru v oku, Aerynn nemusela být moc všímavá, aby si domyslela, že si věří. Byla si jistá v každém svém kroku. Ale do bitevní vřavy se nehodila. Měla zůstat v teple hlavního města, což si lady nechala pro sebe. Ještě jí čekala cesta zpátky do Králova přístaviště a cesty se stávaly každým dnem o něco nebezpečnější.
„Malíček je schopný udělat cokoliv, aby dostal, co si přeje. A to nemluvím jenom o přetvářkách a lichotkách,“ odfrkla si. Měla tu čest poznat se s ním a přestože v jeho přítomnosti pobyla dvakrát, nanejvýš třikrát, rozhodně z něj neměla dobrý pocit. Eunuch byl na první pohled prazvláštní osobou, holohlavý obtloustlý muž zahalený do drahého roucha s trepkami na nohách. A samozřejmě zahalený do oblaku parfémové vůně. Ale Petyr Baelish... Něco Aerynn říkala, aby mu nevěřila ani slovo. Pro úsměv nešel daleko, ale jeho oči vždy zůstávaly chladné.
„Nejsem takové monstrum. Připouštím, že první dojem jsem pokazila, ale tohle jsou výjimečné okolnosti. Moc se s nimi nevídám, ale když už, ostří nechávám schované.“ Tiše se zasmála. Nejvíc si stejně rozuměla se Starou medvědicí. Lady Mormont pro ní měla jisté pochopení a oceňovala na ní, že jen neposedává a nevěnuje se povrchním činnostem, které v závěru stejně k ničemu nebyly. Proto, pokud k tomu byla příležitost, se Aerynn zdržovala výhradně v její společnosti. Bylo příjemné trávit čas s někým, kdo se na ní nedíval skrz prsty kvůli zamlžené minulosti.
„Každý se chytá své příležitosti. Na trůnu sedí malý bastardský král a kdyby nebylo Tywina Lannistera, kdopak by šeptal do ucha jemu? Riskoval by Varys, že také přijde o hlavu, kdyby si nemusel zacpávat uši před lvím řevem?“ povytáhla obočí. Pán našeptávačů měl velký vliv, ale ani on nedával svůj život všanc, když cítil nebezpečí. A na to měl nos opravdu dobrý. Kolikrát se ho jen Aerynn zeptala proč neudělají to anebo ono. Vždycky dostala stejnou odpověď. Něco bylo lepší nechat plynout svou cestou, protože bez hlavy by se jen těžko podnikaly další kroky.
„Žádný hlupák by nepokoušel štěstí se Severem. V tomhle ohledu nám mohl být starý Lannister k užitku. Na rozdíl od Cersei by dokázal Joffreyeho zastavit. Teď po něm jen bude muset uklízet veškerou krev, která se prolila a ještě prolije, protože Sever nezapomíná. To si zapamatujte, má lady. Sever nikdy nezapomíná. A především ne tehdy, když byl jeho Strážce sťat kvůli zradě, které se nedopustil. Jen proto, že si nechtěl zašpinit ruce lží.“ Hlas měla tlumený, ale tón, jakým mluvila, byl poněkud ostřejší. Smrt lorda Starka měla dopad na každého obyvatele severu. Obyčejní lidé ztratili jistotu, že je povede někdo s pevnou rukou, protože Mladého vlka neměli šanci poznat. Vazalové si zprvu odmítali připustit takovou křivdu a nakonec se obrátili proti králi. Všechno jen zhoršil vzkaz z hlavního města, kdy mistr ve jménu krále žádal Robba, aby přijel do Králova přístaviště pokleknout. Tehdy se i chladná krev seveřanů začala vařit neuhasitelnou zlobou.
„Máte zastaralé informace, má lady. V hlavním městě zůstala jen Sansa,“ upozornila ji. Jistě, bylo to velice nepříjemné, ale starší ze Starkových sester poskytovala jednu z mála výhod, kterou Lannisterové měli. Bezprostřední smrt jí nehrozila, na rozdíl od týrání, jaké jí mohl bastardský král nabídnout. Horší to bylo s Aryou. Nikdo o ní nevěděl, kde je jí konec. Strach byl přirozený, jednalo se o malou dívku, která putovala bez jediného muže, jaký by jí mohl poskytnout ochranu. Jenže tu nebyla žádná nápověda, kde ji hledat. Nezbývalo, než se jen spoléhat na štěstí.
„Jestli mu věří Varys, budiž. Ale já ho neznám. Nezná ho ani Robb Stark. I kdybych se pokusila mu vnutit myšlenku, že by to pro něj bylo nejlepší, nemusí mě poslechnout.“ Musela být opatrná. Jestli se Pán našeptávačů rozhodl zbavit nynějšího krále a namísto něho dosadit cizince.. Aerynn se obávala, že by to nakonec mohlo být daleko horší.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Sat Sep 29, 2018 7:27 pm

„Obě vím, že úloha poslušné manželky je pro zkušenou a schopnou ženu jen zástěrka,“ pousmála se na ní. Však i ona byla ctnostnou ženou svého manžela. Pozlátko v jeho společnosti, které mohli ostatní obdivovat. Ovšem co se dělo za dveřmi společné domácnosti, nevěděl nikdo. Původně si nemyslela, že by si se svým mužem mohla rozumět. Nakonec se však ukázalo, že oba mají slabost a talent pro pokládání překážek pod nohy svých nepřátel. Genna dobře věděla, že ne všichni muži jsou ti neohrožení, silní a cílevědomí. Moudré ženy a zkušené manipulátorky mohly směřovat svého milovaného muže, kam jen chtěly. Stačilo mít ty správné páky a vědět jak užívat ženské zbraně. Pochopitelně byly ženské slzy silnou zbraní, ovšem ta nejcennější a nejsilnější se nacházela mezi jejich nohama. Pokud se naučily využít to, pak byl každý muž slabý a uměl podlehnout. Pak se možná zdálo, že s lordy jedná muž, ale slova, která vycházela z jeho úst, patřily jeho ženě. Lady Ryswell toho byla jasným úkazem. Kde byl její manžel? Místo toho byla na Severu ona a zastávala některé funkce, které by jinak získal její muž.

„Malíček je nebezpečný muž, nebudu přehánět, pokud řeknu, že možná jeden z nejnebezpečnějších v celém Západozemí. Možná nevládne mečem tak jako jiní, ale jeho pokrok… cesta, je nanejvýš zajímavá. Z muže, který kdysi neměl nic, se za krátkou dobu stal skutečně někdo. V tom spočívá pravé nebezpečí. I náš dobrý známý si je toho vědom.“ Všímala si neuvěřitelné snahy Varyse, aby co nejvíce škodil Malíčkovi. Na první pohled se nezdál zainteresován, ale popravdě se snažil, jak jen mohl všechny snahy lorda Baelishe překazit. Sama si následně přejela po krku, kde by se nacházela nevzhledná jizva, kdyby nebyla dobře ukrytý pod drahý šperk. „Hlava na krku je jedna z nejcennějších věcí. Jen ne každý si uvědomuje její hodnotu,“ možná nepřímo narazila na lorda Starka. Chyboval a jak skončil? Přílišné prosazování svých úmyslů neplodí nic jiného než komplikace.

„Co víc mohu říct, než že se seveřanům skutečně na Jihu nedaří?“ pokrčila rameny. „Sama jsem spíše pro to, aby lidé zůstávali tam, kde je jejich místo. Jenže ne vždy je to možné, mám pravdu? Osud, povinnost, předurčení, říkejte si tomu, jak chcete, ale to nás někdy zavane na místa, která by nás nenapadla ani v nejdivočejších snech.“ Sama procestovala více míst, než bylo zdrávo. Ale kde byl její skutečný domov? Tón v hlase lady Ryswell byl více než zřetelný. Smrt milovaného lorda Starka bude citlivé téma ještě několik let. Jindy by se mu s úctou vyhnula, možná i kvůli zdvořilosti. Nyní jí však nepatrné popichování seveřanů bavilo. Věci, které nás zraňují, se občas musí stát naším štítem. Protože pak nám již není jak ublížit.

Nad další poznámkou se musela usmát. Skutečně byla pobavená tím, že výjimečně něco ani hlavní město neví. Položila ruce na opěrky a potutelně se usmívala. „Ach, jaké zklamání. A to si všichni v hlavním městě dávali záležet na tom, aby se zpráva o únosu malé vlčice nedostala dál jak za brány města,“ pohodila nad tím hlavou. „Nemám zastaralé informace, jen bylo v našem zájmu, aby tato informace zůstala skryta tak dlouho, jak to jen půjde. Nemějte mi to za zlé.“ Lady Ryswell mohlo být jasné, že Genna jistě není upřímnou ženou. Jenže obě se nacházely v postavení, kdy jedna druhé zkrátka věřit nemohla. Ne stoprocentně a i nyní se muselo váhat nad tím, jaké slova vlastně použít a jaké informace vypustit na povrch.

„Ani Robba Starka nezná většina seveřanů. Ještě nedávno to byl jen malý chlapec. Tolik podceňovaný. Sám Tywin Lannister ho až příliš podcenil. Všichni předpokládali, že chlapec při první prohrané bitvě stáhne ocas mezi nohy a uteče zpět na Zimohrad. Zaplatí za své vzbouření a bude doufat, že i jeho nebude čekat setnutí hlavy. Jenže Stark všechny velice překvapil. Jeho znalost bitevní taktiky je ohromující, a zatímco si největší stratégové, jaké Tywin má po ruce lámou hlavu nad tím, jak vyhrát… Je to právě Mladý vlk, kdo vítězí a s kuráží míří do další bitvy.“ Byla to fakta a možná i složení nepřímé poklony. Robb Stark skutečně překvapil. „Vím, že ani ptáček s nejlibějším hláskem nemusí dostat šanci dopět svou píseň. Je to jen rada, připravení čisté půdy. Vezměme to logicky. Lorda Starka prozatím nic neváže k tomu, našeho neznámého podpořit. Ale v momentě, kdy se zde objeví… a pokud bude vyhrávat stejně jako lord Stark, nebude nejlepší možností spojit síly proti lvu, který vládnul šachovnici Západozemí až příliš dlouho?“ Povytáhla obočí. Věnovala jí delší pohled, než pozornost přesunula na své šaty, které poupravila. „Nežádáme okamžité výsledky. Zvažte to, přimluvte se. Sama brzy poznáte, že tento rozhovor měl svou cenu. Protože pokud Varys někomu věří, ani omylem to nebude malý hráč. Nevím kdo to je, ale bude to velká figurka, která zamíchá mnohým. Je lepší jí mít na své straně, než proti. Nestojí to navíc nic.“
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sat Sep 29, 2018 10:29 pm

Jen nad tím zlehka zakroutila hlavou. Nevěděla, z jakých poměrů cizí lady přišla, pořádně znala jen to, co sama zažívala. Na rozdíl od jižanky, Aerynn si nemusela hrát na ctnostnost a hodnou manželku jen pro to, aby se ostatní nepodivovali nad tím, že taková není. Nepotřebovala nic tak okatě skrývat a Elyas se do jejích záležitostí nijak nevměšoval. Netušila, jestli je to jeho povahou nebo jestli cítil, že by se z toho stejně nevyklubalo nic dobrého. Navíc ani chování vzorné manželky jí neochránilo před některými opovržlivými pohledy. Lady odnikud nemohla mít nikdy dobré postavení. A přesto tu seděla, nahlížela za oponu a chystala se vyrazit za svým lenním pánem, aby ho podpořila v útoku na hrdé lvy. K tomu by se s vyšíváním a četbou nikdy nepropracovala, i kdyby své zájmy jen předstírala.
„Kdoví, kde by mu byl konec, kdyby se ho neujal Hoster Tully. Nevím, jak vás, má lady, ale mě upřímně děsí, jakou rychlostí a jakými způsoby si dokázal obstarat takový vliv. Nespočetněkrát jsem se ptala sama sebe, jestli na něj není i Varys krátký. Oba plní své zájmy ve stínu, ani jeden si neváhá ušpinit ruce, ale přesto není Pán našeptávačů takovým monstrem, jakým je Malíček.“ Na okamžik se jí rozostřil pohled, jak se vrátila o nějakou dobu zpátky. Varys jí vyšel vstříc, když chtěla odejít, ale nadšený nebyl. Zato Aerynn se nesmírně ulevilo, když se dostala z hlavního města. Konečně si mohla přestat hlídat záda. Ohlížet se přes rameno, jestli se náhodou někdo nesnaží zasáhnout s nožem v ruce, bylo vyčerpávající. Na severu měla vytoužený klid, jenže něco jí říkalo, že o něj brzy přijde a bude znovu vtažena do války beze zbraní.
„Všichni si cení života, ale kdy doopravdy někdo položí hlavu na špalek dobrovolně? Nemusíme jednat jen v dobré víře, že děláme správnou věc. Stačí špatní přátelé... pochybní spojenci.“ Upřela na jižanku svůj ledový pohled. Něco společného měly, ale jinak kolem sebe mohly neustále chodit v kruhu a čekat na výpad. Cizinka opravdu přišla z hlavního města a pod Varysovým jménem, o tom Aerynn nepochybovala. Dala na svůj vnitřní pocit. Ale jinak z ní byla zmatená. Chvíli se chovala jako spojenec ochotný prozradit ledacos důležitého a pak se najednou otočila zády a neváhala se probírat i bolestnými záležitostmi. Máto jí to a nedovolilo udělat si jednotný názor. Samozřejmě, život by jí rozhodně nesvěřila, ale byly meze, které si mohla dovolit překročit. Kdyby si byla jistá, že jí to neublíží.
„Teď se budou všichni přesouvat jako v těch nejdivočejších nočních můrách. Ale obávám se, že není nic, co by to zastavilo. Ať už Varys nebo Baelish vymyslí cokoliv. Věci se daly do pohybu a spravedlnosti musí být učiněno zadost. Jenže v takových válkách často nikdo neposlouchá rady, ale svoje srdce.“ Trochu se stáhla a začala mluvit s menší nevraživostí. Připomněla si, že by se neměla nechávat unést. I kdyby se jí jižanka snažila vyprovokovat cíleně, hádkou a výhružkami by se nikam nedostaly. Pořád měly nějaké věci, které bylo zapotřebí dořešit. Strážce severu se o nic už postarat nemohl, přesto tu byl jeho syn. Aerynn se musela pokusit obstarat nějaké výhody alespoň pro něj.
Když přišla řeč na ztracené Starkovy dcery, lady do toho nijak nezasahovala. Sledovala, jak se do tváře cizinky promítlo pobavení. Neřekla na to nic, ale nelíbilo se jí to. Na druhou stranu, v tomhle ohledu jí jižanka lhát nemohla. Stannis řekl to, co věděl a jen několik vazalů mělo tu čest podělit se s Robbem o jeho starosti. Stejně jako žena naproti ní, udělala si o něco větší pohodlí a napila se, než znovu promluvila. Tentokrát se na chuť vína nesoustředila, na to měla v hlavě moc velký zmatek. Přebírala si všechny myšlenky, zamyšleně si prstem přejela přes rty, zatímco cizinka mluvila o Mladém Vlkovi. Teprve po chvíli sama promluvila.
„V neznámosti je velká výhoda. Neznámé nahání větší strach než, to, u čeho se dají očekávat konkrétní věci. Tywin Lannister je zvyklý na to, že zná své protivníky, ale s mladým Starkem se v poli ještě nesetkal. Ale nebude to dlouho trvat a zvykne si na něj. Několik vítězných bitev neznamená vyhranou válku. Teprve čas ukáže, jestli jsou naděje vložené do Mladého Vlka oprávněné.“ Nepochybovala o něm, ale ani nesmýšlela příliš růžově. Přirozeně si přála, aby byl Sever ve všech tazích úspěšný, ale úspěch závisel na příliš mnoha podmínkách. A pravdou bylo, ačkoliv se to lady nelíbilo, že Robb ještě všechna nebezpečí pořádně neznal. Mohl být sebelepší stratég, mohl za sebou mít zástup nejvěrnějších vazalů a přesto by se našlo něco, co by ho dokázalo srazit na kolena. Aerynn doufala, že takový konec zůstane jen v těch nejčernějších myšlenkách.
„Věřím Varysově úsudku, ale to neznamená, že se ani on nemůže spálit. Důvěra je věc zrádná.“ Odložila pohár na stůl a vstala. Pomalým krokem došla k oknu, které pootevřela. Dovnitř tak dopadl nejen pruh světla, ale i několik sněhových vloček, které se okamžitě změnily v mokré skvrny.
„Jsem ochotná pomoci. Ale jestli chce Varys podporu severu, musí za to něco zaplatit. Když se lord Stark dozví, kde je jeho ztracená sestra, bude ochotnější naslouchat. Není hloupý, ale potřebuje přesvědčit.“ Zůstala u okna stát, i když jí poryv větru shodil vlasy z ramen na záda. Vnímala lady ve své komnatě, ale pohled přesunula k dění venku. Najít Aryu by znamenalo alespoň malou naději, kterou všichni tak zoufale potřebovali. Jedna dobrá věc mohla být předzvěstí dalších a mnohem větších.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Sep 30, 2018 10:27 pm

„Nejen vás, lady,“ zavrtěla Genna hlavou. „Pokud muž jako je Malíček nahání hrůzu i Pavoukovi, pak nás nečeká nic dobrého. Právě nejnebezpečnější hráči jsou ti, kteří tahají za své nitky ve stínu. Jak dlouho mu trvalo dostat se do Malé rady? Lidé říkají, že je Malíček kouzelník. Stačilo za ním přijít, on zamíchal rukama a vždy se nakonec peníze někde objevily. Obávám se pouze toho, kde bude za takových pět až deset let. Kam až si vyšlape cestičku, a kdy si někdo uvědomí, že je skutečnou hrozbou? Protože nejhorší, co se nám může stát, je že si všimneme až příliš pozdě.“ Nebyla to příjemná vyhlídka. Genna sama několikrát přemýšlela o tom, zda by se dokázala Malíčkovi podobat. Ona taky přišla ze samého dna a opět se postavila na nohy. Dokázala by vystoupat ještě výš?

„Najít dobrého a spolehlivého spojence je vzácnější než najít čtyřlístek. Ale loajalita je pochybná věc, ne všem zůstane stejná a neměnná. Na každého existuje páka, ale bojovat sami proti zbytku světa taky nemůžeme.“ Slyšela náznaky v jejím hlase a vnímala ten ledový pohled, ledovější než samotná Sever. Zdálo se, že všichni tady mají v oblibě probodávat nedůvěryhodné podobnými pohledy. Zatímco na Jihu se všichni usmívali a tvářili přátelsky, jen aby následně mohli skutečně bodnout. Inu, každý měl svou náturu, svůj způsob řešení konfliktů.

„Spravedlnosti musí být učiněno zadost. Víte, jak bláhově ta věta vyzněla?" zadívala se na prsty na rukou a prohlížela si ještě jednou prsten na pravé ruce. Jeho perličku i zdobení. „Spravedlnost každý vnímá jinak. Mohu jen popřát hodně štěstí, při výkonu vaší spravedlnosti. Bude to náročná a trnitá cesta, o tom není pochyb. Kdo ví, jestli se někdy své spravedlnosti dočkáte. A kdo ví, zda vaše spravedlnost nezažehne v srdci jiných touhu po té vlastní.“ Politika byla jedna velká komplikace. Najít všechny kličky, aby všichni byli spokojení, to byl mnohdy nadlidský úkol. Genna byla obratná jako kočka. Ohnula páteř tam, kde nebyla jiná možnost a vytasila drápky tam, kde to též nešlo jinak. Ale ještě pořád se měla od Varyse co učit. Ani on nedokázal uspokojit všechny strany. Vždy tu bude jedna ošizená. Ta která bude hlásat, že život k ní není fér a v horším případě se bude chtít i mstít. Právě tehdy bylo třeba tuto stranu utišit a nabízet kompenzaci. Jinak by to byl nekonečný boj ve stylu oko za oko, zub za zub.

„Nevědomost nám poskytuje jistou výhodu. Jsou to slova stará snad jako samotný řád války. Nikdy nepodceňujme svého nepřítele. Mnohdy je snad lepší ho přecenit, než si vychutnat hořkou chuť porážky.“ Sama si prošla tím, co znamená někoho podcenit. Vložit v někoho přehnanou důvěru. Snad by mu to neměla mít za zlé, sama to užívala jako svou velkou zbraň. A přesto, byla to věc, která jí bodla u srdce při každé vzpomínce. „Doufejme tedy, že Tywin najde kličku k Mladému vlkovi raději později, nežli dříve. Přestože obě víme, že se ta klička najde. Nemusí ho porazit na bitevním poli. Ve válce nejsou pravidla, stejně tak jako v lásce.“ Jednou něco Mladého vlka skolí. A čím později to bude, tím drtivější rána to pro zbytek Severu bude. Kdo by povstal tentokrát? Brann Stark? Kripl, který nemůže sám chodit. Rickon? Příliš mladý a naivní. Chlapec, který nechápe fungování světa. Ne, poražením Robba by se komplikovalo daleko víc, než jak už tomu jest.

„Všichni se můžeme spálit. A všem se může stát neštěstí, pokud budou příliš věřit a létat blízko slunce.“ Varys mohl chybovat, i když své chyby uměl napravovat. Ovšem, vždy tu je něco, co může zatrhnout plány i tomu největšímu intrikáři. Též se postavila. Neměla ráda, když byl někdo za jejími zády. Otočila se k lady Ryswell čelem a založila si ruce na hrudi. Poupravila si šál, který jí zakrýval a poslouchala jí. „Dohodnuto,“ přikývla. Mohlo to znít, že si to Genna ani nestihla promyslet, ovšem opak byl pravdou. „Pokud zjistím, kde je Arya Stark…“ pomalu k ní udělala několik kroků. „Promluvíte s Mladým vlkem o naší věci.“ Natáhla k ní ruku na znamení toho, že je jejich dohoda stvrzena.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Mon Oct 01, 2018 10:08 pm

Konečně se našlo něco, na čem se obě shodly bez obtíží. V celém Západozemí se našel jen málokdo, kdo opravdu rozuměl velké hře tajných pánů. Ptáčků bylo bezpočet, ale ti nebyli ničím jiným, než jen prostředkem k daleko vyšším cílům. Aerynn je znala. Všímala si, koho si Varys vybírá. Dbal na to, aby mu za služby byli všichni vděční. Jednoduchá logika, ten, kdo byl vděčný, už se na nic neptal. Vystačil si s málem a byl rád. Pán našeptávačů hledal mezi sirotky, Malíček si vybíral mezi děvkami. Lady v tu chvíli zauvažovala, jestli se náhodou i Varys neuchýlil ke krajnímu řešení. Neustále si prohlížela jižanku a přestože spolu vedly rozhovor, bokem si přemýšlela sama pro sebe. Odkud přesně je, jak dlouho pro Pavouka pracuje a především, co je svedlo dohromady. Musela mít trable, jinak by samozvaný lord tak ochotný nebyl. Jenže zjistit něco konkrétního bylo v tuto chvíli nadlidský výkon. Začala se tedy plně soustředit na jejich debatu a zabývat se jinými detaily.
„Špinavé triky, nic víc v tom není. Jenže Petyr Baelish se umí obklopit velice příhodným obecenstvem. Byli tu hloupí králové, byli tu šílení králové a teď sedí na železném trůnu někdo, kdo je obojí. Všichni se ho bojí, ale pro Malíčka je to velice snadná kořist. Dokud se kolem krále budou potulovat moudří lidé, bude vyčkávat. Ale jakmile ho zastihne o samotě, zatne do něj své drápy a otráví mu už tak zaslepenou mysl.“ Stačil na to jen chytrý plán a cit pro to, kdy přestat. Lady si nechtěla domýšlet, do kolika hlav už stačil Malíček zasít chaos. Sbíral informace a pak je používal přesně tak, jak potřeboval. Někdy něco prozradit, jindy si to nechat pro sebe. Kdyby nebyl Baelish ztělesněným zlem, válka by skončila ještě dřív, než by vůbec začala. Všichni by byli svým způsobem spokojení a v závěru by nikdo netrpěl. Jenže za tím vším se pro něj skrývaly samé výhody. Proč by zastavoval něco, co mu dláždilo cestu k úspěchu. Aerynn si nad tím v duchu opovržlivě odfrkla. Při první příležitosti by měl Baelish skončit v Sedmi peklech.
„Musíte vědět, kde hledat,“ odtušila prázdně. Bylo to prosté. Pro někoho, kdo to uměl. Ale záviselo na tolik věcech, že ani nemělo smysl se o něco pokoušet. Po tolika letech došla Aerynn k jednomu závěru a to zjevně k tomu nejmoudřejšímu. Perfektní situace byla taková, kdy spojenců nebylo zapotřebí, protože nic nehrozilo. Co znamenala bezvýznamná rvačka mezi dvěma vazaly. Lady by raději přihlížela stovce takových, než aby se musela vrátit do hlavního města.
„Kdo by na světě zbyl, kdyby se každý mstil, že ano?“ povytáhla obočí a naklonila hlavu na stranu. „Ale možná by to tak bylo nejlepší. Občas si říkám, že se možná ta největší nespravedlnost stala s příchodem Andalů. Kdyby sem nevkročili, dnes bychom tu neseděli ani my. Nevedly bychom takový rozhovor a nenesly bychom si tolik niterní bolesti. Nebo alespoň ne každý z nás.“ Ani její pohled, ani tón jejího hlasu nenapovídaly, jestli mluví konkrétně nebo ne. Byla to jen věc k zamyšlení. Myšlenka, co by se dělo, kdyby se nic z historie nestalo. Žili by teď někde jinde svůj spokojený život? Všechno mohlo být stejnou měrou ještě horší. Jenže teď bylo velice těžké představit si něco horšího, než bitvu, při které se budou velké rody masakrovat. Nejen kvůli svému přesvědčení, ale především kvůli své loajalitě.
„V tom případě nám zjevně nezbude nic jiného, než si zbožně přát, aby všechno brzy skončilo. I tak se prolije spousta krve a řady obyvatel Západozemí značně prořídnou. Tywin má bohaté zkušenosti, ale Robb není hloupý. Ví, že válkou nebudou trpět jenom Lannisterové a Starkové. Díkybohům není ani tak bláhový, aby své kroky uspěchal.“ Až příliš dobře si Aerynn uvědomovala, že má jižanka pravdu. Právě vyhrával Robb, ale měl proti sobě velice nebezpečného nepřítele. A co hůř, vyprahlé srdce unavené bojem by mohlo začít hledat útěchu v ženském klíně. Lady neměla nic proti něžným citům, jenže ty do války nepatřily. A Mladý Vlk neměl věk ani trpělivost na to, aby ty své donutil počkat.
„Jen mi ještě povězte, lady... vy ho také znáte? Toho, kterého Varys tak moc podporuje, že žádá Sever, o pomoc? Zajímalo by mě, čím ho tolik zaujal. Pavouk byl vždycky dobrý ve čtení lidí, ale nemyslím si, že by se našel někdo vhodný, kdo by měl usednout na železný trůn. Ta ohavná věc každého zkazí. Poskytne mu moc a proti té se nejde nijak ubránit.“ Sledovala skupinku dětí, které se proháněly po nádvoří. Farlen vypustil několik psů a ti jim chňapali po nohách. Dívky ani chlapci nevypadali na to, že by si uvědomovali, co se doopravdy děje, jen se radovali. Šťastný výjev.
„Budu se snažit udělat, co bude v mých silách,“ pokývala hlavou a chytila jižanku za ruku. Jemně jí stiskla dlaň, jen aby jí do ní vtiskla malý vzkaz stočený do tuhého dřevěného pouzdra, který předtím sebrala ze stolu. Potom si cizinku přitáhla k sobě, jako by jí chtěla obejmout ale namísto toho jí položila ruku na rameno a naklonila se k jejímu uchu.
„Až se vrátíte, vyhledejte Sansu. Jestli má přežít v lannisterských spárech, potřebuje vědět, že na ní sever stále myslí a rodina nezapomněla. Dnes jsme o tom vedly velice vážný rozhovor, a přes všechny možné důsledky vám věřím. Nemám jinou možnost. Všichni chceme jedno a to, aby se dalo všechno do pořádku.“ Snížila hlas do pološeptu, ale na naléhavosti neubrala. Sotva domluvila, odstoupila od ní a tvářila se, jako by nic neřekla.
„Jestli ještě něco potřebujete, lady, ráda vám pomůžu.“ Aniž by položila otázku, zeptala se, jestli náhodou nemá jižanka hlad či nepotřebuje doplnit zásoby. Popřípadě zda nemá ještě něco na srdci. Ale čas byl drahý a utíkal stále rychleji. Pro obě strany.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Mon Oct 08, 2018 11:46 am

Genna jí pozorovala, naslouchala jejím slovům, ale tentokrát sama nic neřekla. Pouze se soustředila na seveřanku a vyčkávala. Co jí vlastně měla říct? Že i o samotném králi kolují lži? Ano, nebyl chytrý a do vyšinutí mu nechybělo moc. Jenže zdání klamalo. Joffreym se nedalo ani z daleka tak snadno manipulovat jak se mohlo na první pohled zdát. Spousta lidí věřila, že Joff není více než výhodná loutka. Jenže ať už se o manipulaci snažil kdokoliv, král měl svou hlavu a vlastní přesvědčení. Tím se řídil, a proto byl také zatraceně nebezpečný. Ať už si mnozí mysleli, že to je Cersei či snad Tywin, kdo vedou jeho kroky, ve skutečnosti si je král vedl sám. Bylo to malé rozmazlené dítě, u kterého nešlo odhadnout, co udělá. Sadista připravený udělat pravý opak, než k čemu směřovala slova rádců. Ten, který chtěl ublížit všem, u kterých dostal příležitost. Inu, člověk se musel obrnit skutečně hroší kůží a pevnými nervy, aby začal tančit blízko u jeho trůnu.

„Hádám, že v ten moment tu nezůstane nikdo,“ přikývla a jen se letmo pousmála. Jí samotnou vedla potřeba pomsty. Nehledala pochopení ani odpuštění, toužila po pomstě. Chtěla se pomstít svému otci, jeho nové ženě, Razovi, chtěla se pomstít Eskelovi, který jí ublížil víc, než zmíněné osoby před ním. Na jednu stranu její slova nebyla více než pokrytectví. Na tu druhou? Nešla po tak významných lidech, aby jejich smrt způsobila cokoliv hrozného. „Ani zdaleka by to nebylo nejlepší. Řešení by to bylo, ale raději tak neuvažovat,“ zavrtěla hlavou a opět si mimoděk přejela po drahém šperku, než pohodila vlasy. „Kdyby nepřišli Andalové, kdo ví, čemu bychom čelili dnes? Ani jedna z nás by tu nemusela být. Nevím jak vy, ale já dávám životu přednost. Je rozmanitý a krásný. Dává nám moc dělat, co si jen budeme přát. V omezeném množství ale ano. Smrtí všechno končí.“

Na její další otázku mohla jen zavrtět hlavou. Zadívala se do země a přešlápla z jedné nohy na druhou. Ruce založila na hrudi a opět pozvedla pohled k lady ze Severu. „Abych řekla pravdu, tak ne.“ Bylo to upřímné. Nejela vyjednávat za černého koně, kterého si Varys zvolil. Ona šla uklízet cestičku Varysovi. „Jsou to správné otázky, ale pokládáte je nesprávné osobě. Myslím, že pokud něco z toho chcete opravdu vědět, pak se musíte zeptat přímo našeho přítele. Ovšem nebojte se. Nebude to trvat ani dlouho a poznáme ho všichni. Chce to jen vytrvalost, má lady.“ Neznala jméno ani tvář. Nevěděla, koho zatím podporuje a zda ho vůbec podporovat chce. Jenže měnit názory je velmi jednoduché. Mohla mu uklízet cestičku a až zjistí vše potřebné, zase rychle přestane. Nebo naopak. Věnuje mu veškeré úsilí. Ach ti muži, co bojují za ztracené ideály. Její největší slabost.

Potřásla si s ní rukou, ale dobře cítila vzkaz, který jí lady vtiskla do dlaně. Když se pak odtahovala, ruku pevně sevřela, aby vzkaz nevyklouzl. Nechala se naopak přitáhnout a nastavila ucho, aby lady šeptala svá slova. Dávala přitom dobrý pozor. „Zajisté ocení náklonnost Severu, poslední dobou se k němu upíná většina jejích naději,“ prozradila a trochu lépe se narovnala. Zůstávala u ucha lady a nepřestávala tiše šeptat. „Možná se to nezdá, ale lady Sansa má v Králově přístavišti přátele. Tiché, nenápadné, ale má.“ Ne všichni byli vždy ku pomoci. Ale pokaždé tam zůstával někdo, kdo na mladou lady dohlížel. Kdo nad ní bděl, i když se veřejnou konfrontací prozradit nesměl.

Když se pak lady odtáhla, Genna jí věnovala pouze milý úsměv. Jakoby šlo o dvě přítelkyně, které se dávno znají velmi dobře. „Vlastně, je pár drobností, které by mi vypomohly,“ přikývla na její slova. „Ráda bych před odjezdem získala nějaké zásoby,, a pokud bych mohla využít vás osobně… Ráda bych se cestou zpět vyhnula boji. Nejsem bláhová, vím že mi nepovíte přesné pozice armád. Ale směla bych vědět, kterým místům se alespoň přibližně vyhnout?“
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Mon Oct 08, 2018 8:09 pm

Byl to vskutku zajímavý rozhovor, ale jejich čas pomalu vyprchával. Vnímala to lady ze severu i z jihu. Zbytečně zabředly do věcí, se kterými stejně nemohly nic udělat. Jen diskutovat o tom, co by bylo a naopak nebylo úplně nejlepší. Jenže takovou věc nedokázal určit nikdo. Aerynn si jako malá přála mít schopnost vidět budoucnost. Co by se stalo, kdyby se rozhodla jen trochu jinak. Když ale mluvila s cizinkou a přemýšlela nad tím, usoudila, že občas je lepší nic nevědět. Bylo to tak milosrdnější.
„Někdy ale na výběr nemáme.“ Aerynnin hlas se ztišil, jak si připomínala, co všechno kdy ztratila a kolikrát si přála smrt spíš než život v utrpení. „Vím, že odpověď nedostanu, ale přesto se zeptám. Co vás přinutilo spojit síly s Varysem? Podle jména nejste z až tak významného rodu, protože čím je člověk známější, tím těžší je pro něj splynout v davu. Tak co v tom tedy je? Touha změnit dění v Západozemí podle svého nebo byl Pavouk jedinou záchranou v moři beznaděje?“ povytáhla obočí. Na okamžik se jí zadívala do očí s prozíravým pohledem, jako by jí snad dokázala dohlédnout až do žaludku. Nakonec očima uhnula, ale jen proto, že na lady neshledala nic zajímavého. Myšlenky se jí zatoulaly k minulosti a k její vlastní cestě k Pánovi našeptávačů. „Nikdy jste nemyslela na to, že by byla smrt spíš vysvobozením, než překážkou?“ Dlaní si mimoděčně přejela po paži. Ještě pořád tam cítila otisky vlčích zubů. Seveřanka ani v nejmenším netušila, čím si prošla nebo neprošla jižanská lady, ale nebylo pochyb o tom, že jí Varys nenabídnul své služby jen tak pro nic za nic. Na to ho Aerynn příliš dobře znala. Mířil tam, kde vždycky našel své raněné zvířátko, aby mu pomohl a získal tak jeho důvěru a neomezenou loajálnost. Obyčejnou urozenou dámu by u sebe nechtěl.
„Pokládám je jediné osobě, která mi na ně může odpovědět. Ráda bych mluvila s Varysem osobně, ale to bohužel nejde. Není to jen záležitost nebezpečných cest a zbytečných povinností. Moje místo je tady, ne na jihu. Přes havrany se takové otázky řešit nedají. A čas je právě ta měna, jakou si nemůžeme dovolit utrácet. Nikdo z nás.“ Říkalo se, že na velké věci si musí jeden počkat, jenže teď nebyl na čekání prostor. Říše šla do války a lady Ryswell okamžitě napadlo tucet jiných věcí, které by měla dělat. Očekávání správných odpovědí mezi nimi rozhodně nebylo. Její trpělivost v tom nehrála žádnou úlohu, ale musela jednat, ne sedět se založenýma rukama a vyhlížet Varysova spasitele.
„Někdy jsem měla pocit, že Varys mluví v takových hádankách, aby nikdo jeho slova nerozluštil a přitom byly tak jasné. Dokonce jsem si myslela, že povídá o Targaryenech, ale jak by mohl? Nezbylo po nich nic víc, než prach. Dalšího draka už Sedm království nikdy neuvidí. Tak kdo to může být? Varysovy trumfy jsou nekonečné, ale i jeho pohnutky někde musí narazit na hranici, jakou už nelze překročit.“ Smutně se pousmála. Představa toho, že na trůnu sedí někdo, kdo takovou zodpovědnost unese na svých bedrech, tak jak má, byla až příliš fantaskní. Pán našeptávačů neříkal svým ptáčkům všechno, ale ani se neobklopoval zbytečnou spoustou tajemství. Aerynn měla stále pochybnosti ohledně jeho vyvoleného, či snad vyvolené, ačkoliv si uvědomovala, že pokud na tom má opravdový zájem, tak už se mu do cesty nepostaví nic. Ani Lannisterové, ani žádný jiný rod, ba ani Petyr Baelish.
Pavouk zmohl hodně, ale Aerynniny ruce zůstávaly spíš svázané. Chtěla toho udělat moc, ale její prostředky na to nestačily. Nejenže potřebovala zůstat na Severu, ale všechno, co by napravila, šlo mimo ní. Obratně tedy využila přítomnost cizí lady, která se tak jako tak pomalu chystala vrátit na jih. Spoléhat se na ní nemohla, ale bylo to alespoň něco. Malý plamínek v naprosté tmě, nejen pro ni a rodinu lorda Starka, ale i pro Sansu.
„Se zásobami by neměl být žádný problém. Obstarám to, stejně tak, aby jste měla připraveného koně.“ Otočila se k jižance zády, aby zavřela okna. Následně přešla k posteli, jen aby ruku vsunula pod polštář. Rázným krokem se vrátila k lady, tentokrát však s dýkou v ruce.
„Zbraní mužů je ostří, ženy vládnou slzami a jedy. Čepel je namočená do Slz z Lysu. Opatrně s ní.“ Jak řekla, tak ostří uchopila, aby si mohla cizinka převzít zbraň za rukojeť a neporanila se přitom. „Berte to jako poděkovaní za informace a menší protislužbu.“ Pohledem cukla k její ruce, kam jí vložila vzkaz. „Kdyby se něco přihodilo.. protijed najdete u zásob. Cestou zpátky se stačí držet jediného pravidla – vyhýbejte se hlavním cestám. Jsou široké a dobře průchodné, proto po nich půjdou vojáci. Starkové nebo Lannisterové, nebylo by dobré narazit ani na jedny.“ Kdyby nešlo o tolik, nijak by se s jižankou nezabývala. Sice svým gestem popřela svá předchozí gesta o důvěře, ale cizinka představovala spojení s Varysem a tím pádem i s důležitými informacemi. Co proti tomu bylo ukázat, že to přece jen nemá s důvěrou tak vyrovnané. Kdyby se setkala s Ramsayem, učinila by to samé opatření.
avatar
Aerynn Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Oct 14, 2018 12:24 pm

Její nová otázka jí vehnala úsměv do tváře. Ona a Varys nebyli nikdy víc, než jen velice výhodný obchod. Ona měla své zbraně, své způsoby a on měl prostředky k tomu, aby své kroky realizovala. Toužila po moci, toužila po titulu, který jí vzali. Varys jí dal postavení zpátky, ale ruku v ruce s tím šla protislužba. Genna si nikdy nemohla užívat postavení lady plnými doušky. Přestože byl její manžel starý, nebyl tak hloupý, aby za sebe nechal poroučet ženu. Sešly se dvě velmi špatné povahy. Oba se uměli nenávidět, stejně jako si notovat a usmívat se na sebe. Tak jako tak, moc společných chvil neměli. Varys držel Gennu často od domova a ona se mnohdy nechtěla ani vracet. Raději zůstávala v zábavnější společnosti, než byl starý lord. Navíc, kdyby zůstala doma, co by zmohla? Užívala by si šaty, šperky, večírky a dobré jídlo. Vymýšlela by způsoby jak se vyhnout povinnostem manželky a jen z dálky by mohla sledovat počínání království. Toto ale bylo jiné. Genna byla ve výhni dění. Někdy byla figurkou, jindy sama posouvala panáčky. Navíc, oba manželé se mohli soustředit na své hlavní zájmy.

Seveřanka se trefila tak jako tak. Genna nebyla z významného rodu, a proto se snadno ukrývala ve stínech. Byla dobrým lhářem, již od dětství. Lady si ale odpověď zasloužila. „Varys byl cesta,“ přiznala. Netoužila měnit Západozemí k lepšímu. Nikdy dřív nestála o hru o trůn, ale osud rozhodl za ní. Ona jen měla ráda dobrou příležitost a možnost se rozhodovat. Až pavouk v ní vzbudil touhu hrát hru mocných. Dříve bývala daleko skromnější. „Obešla bych se i bez něho, jen by můj život byl nuzný a nezajímavý. Ukázal mi světlo tam, kde já viděla jen tmu.“ Slabostí každé ženy byla láska. Gennu její láska stála až příliš. „Řekněme, že mi udělat nabídku, která se neodmítá. Nevím proč zrovna já. Očividně ve mně Varys tehdy viděl něco víc. Ale co to bylo? To se nedozím.“

S další větou již však hlavou musela zavrtět. „Ne,“ byla to rychlá a prostá odpověď. Mohl jí o život připravit otec, lapkové, snoubenec a ona tu i tak stála. Vytrvala a vše přešla, protože si vybrala život. Ne, smrt nejspíš nikdy nebude cestou, kterou by zvolila. A bude to praktikovat tak dlouho, dokud bude mít na výběr. „V čem může být smrt vysvobození? V tom, že přijdete o vše? Již nebudete mít možnost cokoliv vykonat? Nezbude po nás víc, než prach. A prach se nakonec rozplyne ve větru. Ne, pro někoho to může být vysvobození. Nepochybně. Ale má cesta to není.“

Čím déle lady mluvila, tím spíš v ní Genna nacházela jisté zalíbení. Ne, rozhodně se všechny jejich názory neshodovaly. Přesto si byla Genn jistá, že strávit s lady více času, začnou si daleko více rozumět. Bylo možná pošetilé si to myslet, ale nebyly ze zas tak odlišného těsta. „Targaryeni skončili tak, jak pravý jejich slova. V ohni a krvi. I kdyby království kdy spatřilo dalšího draka, v ten moment skončí úplně stejně. Robert Baratheon přísahal, že se zbaví každého, kdo v sobě má jejich krev. Možná to další lordi neřeknou nahlas, ale smýšlí stejně. Drak, který by se tu objevil, by byl na všechno sám. Sám by stál proti zbytku Západozemí. Jaké šance by asi tak mohl mít?“ Pokrčila rameny. Musel by mít velký trumf v kapse, aby se mohl vůbec opovážit. Každý, kdo snad ten masakr přežil, by měl být dost chytrý na to, aby se od trůnu držel tak daleko, jak to jen půjde. Západozemí dávno rozhodlo, že o draky nestojí. Tak nač tahat zpět dračí šílenství?

„Děkuji,“
pokynula nakonec hlavou, když jí byly přislíbeny zásoby i kůň. Pozorovala pak počínání lady. To jak zavřela okna, i se vydala k posteli, odkud cosi vzala. Jakmile si všimla dýky, zpozorněla. Nebyl to strach. Kdyby jí lady chtěla ublížit, již to udělá. Byla to jen přirozená obezřetnost. Chvilku si nebezpečnou zbraň prohlížela, než si jí převzala do svého držení. Byla to krásná zbraň a Genně zacházení s dýkou nebylo cizí. Byl to dar, který by se měl patřičně ocenit. „Vážím si toho,“ pronesla zcela vážně. „Děkuji za cenné rady, i vyslechnutí. Doufám, že naše další setkání bude za již daleko příhodnějších okolností.“ Bylo jasné, že se ženy nevidí naposledy. Dříve nebo později jedna opět navštíví Sever či snad druhá jih. Možná se sejdou na polovině cesty, ale stane se to. „Budu si vaší ochotu pamatovat. Lannisterové nejsou jediní, kdo platí své dluhy.“ Pronesla nakonec a mírně se uklonila. Ne jako služebná, jako žena, která je té druhé rovna. Pak se ale otočila a opustila místnost.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Thu Nov 22, 2018 9:48 pm

Vše bylo připraveno k odjezdu. Vše bylo uloženo na koních, přemnoho toho nebylo. Nejvíce věcí sebou přivezla Selyse a ta zůstávala na Zimohradu. Společně se Shireen, jež se rozhodla starat o dívku, jež jí zachránila život. Vše ohledně zlovlka a malého nevychovaného chlapce bylo vyřešeno díky smyslu pro rozumné jednání od mistra Luwina. Muž byl moudrý, přestože s věkem tato schopnost nepřichází, jak si mnozí mysleli. Zlovlk byl uzavřen na bezpečném místě, dokud se kluk nesrovná a nebude jej ovládat natolik, aby nikomu neublížil. Nemohl svou těhotnou ženu převážet, bylo by to krajně nebezpečné. Navíc, nemínil se vrátit na Dračí kámen. Měl zcela jinou povinnost k níž se musel postavit čelem. A s kterou se musel vypořádat.
Jenže tu byla ještě jistá záležitost, již musel vyřešit. Měl na to několik hodin a kupodivu s tím měl lehké problémy. Taková banalita a zabralo mu to celé poledne. Nebyl příliš dobře naladěn, ale on vypadal vždy nepatrně naštván. Dle jeho vlastního úsudku, ačkoliv se do zrcadla nedíval. Zato mnoho lidí si takové poznatky šeptalo za zády a k němu se dostávalo, ačkoliv o to nestál. Přesto se povedlo. Hodlal něčím potěšit svou dceru, věděl o tom, že není nejlepším otcem, ani jím nemohl být, jelikož by musel být více emotivní než byl nyní. Naštěstí tu byl stále ser Davos, jež jeho funkci v mnohém zastával. Shireen tak nemusela vyrůstat plně bez lásky. Přesto i on jí dokázal nepatrnostmi dokázat. Sic toto nepatrnost nebyla. 
Vyčkával na nádvoří se svými muži, noha již byla v mnohem lepší stavu. Ozývala se méně a méně až na ní zapomínal a nemusel vůči ní brát žádné ohledy, ačkoliv tak nečinil ani předtím. Držel za opratě koně, jež byl jen o něco větším hříbětem, stále dost mladým na to, aby si zvykl na nového majitele. A byl novým přítelem pro Shireen. Vyčkával jejího příchodu, ačkoliv se ho nemusel dočkat. Pověděl jí, že se může přijít rozloučit, ale nemusela tak učinit. Nikdy jí příliš nedával, neprojevoval vůči ní emoce. Přesto z ní svým způsobem čišela nepatrná radost, když jej viděla. Bylo to podivné a nemohl přijít na to proč? Ale nikdy se neptal. Nehodlal jejich vztah uvést do větší míry nejistoty. A tak nyní vyčkával, zda se Shireen objeví a rozloučí se s ním. Kdoví, kdy jej opět spatří.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Sun Nov 25, 2018 9:05 pm

Z mistrových komnat vyšla o něco později než Stannis. Její ošetření netrvalo příliš dlouho, ale malá lady se nedokázala přinutit, aby tam nechávala Radku samotnou. Mistr Luwin jí dal makové mléko a nechal jí spát. Vypadala pokojně, jako by jí vůbec nic nebolelo a nic jí netrápilo. Zato Shireen si vyčítala všechno, co se dalo. Pořád měla před očima ostré zlovlčí zuby, cítila na obličeji horký páchnoucí dech rozběsněného zvířete. Přemýšlela nad tím, co bude dál s Rickonem a jeho zlovlkem. Pevně věřila tomu, že nikomu nechtěl ublížit. Jenže co se stalo, už nešlo vrátit i kdyby toho nynější lord Zimohradu opravdu litoval. Bylo to jen dítě, které chtělo mít celou svou rodinu doma. Shireen se o otce bála jen několikrát, ale ani na to nedokázala zapomenout. Některé rány utržila za něj, nebo právě kvůli němu, a přesto se odmítala vžít do kůže malého chlapce, který zůstal na hradě úplně sám.
Slunce pomalu zapadalo, ale mistr jí ze soláru nevyháněl. Nejdřív se staral o své knihy, něco z nich četl, něco přepsal, než je vrátil na místo. Lady ho v ničem nerušila, nepokládala mu zbytečné otázky, nechtěla vědět, s čím zrovna pracuje. Oči měla jen pro pobledlou dívku snící vynuceným spánkem. Ráda by pro ní udělala něco víc, ale v hlavě měla podivné prázdno. Vždycky nad něčím dumala, ať už to bylo v poledne, kdy si mohla číst, nebo večer těsně před spaním. Nebylo tolik věcí, s jakými by si mohla ukrátit dlouhý čas. Jenže teď se veškerá chuť na listování starými knihami vytratila. Starý muž odešel, ale lady setrvala. Hlava jí bolela o něco méně, mistr se postaral o to, aby přestala trpět. I v nohách se cítila jistější, ačkoliv neměla kam jít. Nahlas by to nevyslovila, ale bála se, že když vyjde na chodbu, za dveřmi na ní bude čekat zlovlk, aby dokončil to, co v knihovně neudělal. Byla to hloupá neopodstatněná myšlenka, ale přesto Shireen později využila Luwinovu nabídku, že jí doprovodí, protože nastal čas večeře.
Jako muž s vysokým věkem nešel nijak rychle a lady to tak vyhovovalo. V ráně už jí tolik netepalo, její tělo se neotřásalo pod náporem bolesti, ale stejně nikam nepospíchala. Byla ráda, že nemusí po chodbách hradu kráčet sama, ale podivné ticho, které kolem panovalo, se jí nelíbilo. Věděla, že spousta vazalů již odjela, doprovázeli Robba do Řekotočí. Sešli se tu kvůli počínající válce a dalším smutným záležitostem, jenže ani to nezabránilo několika mužům, aby se u jídla hlasitě bavili. Teď byl slyšet jenom vítr, když si našel svou skulinku, kudy se dostal do hradu. Moudrý muž ticho udržoval a Shireen se ho na nic neptala, aby ho přerušila. Byla zvyklá bavit se s mistry z Dračího kamene. Letitý Cressen jí s úsměvem odpovídal na každou otázku, kterou vypustila z úst. Pylos jí plno věcí i ukazoval a vůbec to nevypadalo, že by mu vadilo, že ho malá lady obírá o čas. Jenže nyní na to neměla Shireen náladu. Poslušně se posadila na místo, ale hlad nechala někde na chodbách. Chvíli nad svým talířem nešťastně seděla, než se zvedla a odešla do svých komnat. Ostražitě a tiše, přestože zahlédla Rickona na druhém konci stolu. Sám vypadal zkroušeně. Rty měl pevně stisknuté k sobě a jeho jídlo zůstávalo stejně nedotčené. Netušila, co mu kdo řekl, ale bylo jasné, že to nemohlo být nic příjemného. Malý lord porušil ochranu svých hostů a Shireen si nedokázala představit, jaké z toho plynuly důsledky. Viděla jen výsledek. Ale nechala Rickona být a raději dala přednost vlastní posteli. Teprve až v komnatě si uvědomila, jak moc je vlastně unavená. Tělo měla zesláblé a mysl nesoustředěnou. Jenže když si lehla a zavřela oči, nic pěkného si představit nedokázala. Pod zavřenými víčky se jí měnily stále ty samé obrazy. Tesáky, krev, zubožená Radka. A někde úplně vzadu se skrývaly myšlenky na to, že jí opustí otec a za nějaký čas se její rodina rozšíří. Všechno bylo moc zmatené a Shireen se z toho zatočila hlava. Přála si vrátit do dob, kdy nepoznala víc, než jen bouřlivé prostředí Dračího kamene. Chyběla jí tam spousta věcí, ale zároveň měla všechno. Klid, jistotu a především bezpečí.
Těžko říct, kdy usnula, ale nějaký čas si pro ni spánek nepřicházel. Ale ani tak se nevyspala příliš dobře. Neustále se budila nebo se neklidně převracela. Teprve když k ní začal doléhat ruch z venka, trochu se upokojila. Svým způsobem jí hluk uklidňoval. Ještě na chvíli zavřela oči, než se odhodlala vstát. Nový den jí bohužel úlevu nepřinesl, v žaludku se jí usídlila tíha, která nezmizela. Ať už lady udělala cokoliv, nezbavila se jí. Ale ani nezapomněla na to, že dnes je den, kdy se její otec hodlal vzdálit ze Zimohradu. A ona slíbila, že se rozloučí. Nemusela to říkat nahlas, byla to samozřejmost. A tak se smutným výrazem vyšla na nádvoří, aby mu popřála šťastnou cestu a brzké shledání.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Tue Nov 27, 2018 9:05 pm

Přešlapoval, aby mu noha neztuhla a on jí nemusel opět rozhýbávat. Byla to ta nejhorší aktivita, již musel snášet. To vše za špatné načasování a neopatrnost. Bohužel neměl tolika času, aby stihl vymyslet lepší plán, jak dostat Starkovic děvčata z přístaviště. Navíc nedokázal je dostat pryč obě. A když již jednu dostal do bezpečí, utekla mu. S něčí pomocí. A pokud ji nikdo nespatřil nebo se mu ta dotyčná osoba nepřizná, nikdy na to nepřijde. A nikdy jej ta zrada nepřestane zžírat. Zrádce neměl v lásce a nerad je měl ve své blízkosti. 
Podíval se do strany, poté na Davose, jež si o čemsi povídal s mistrem Luwinem. Jejich rozhovor již proběhl a též skončil. Neměl více, co mu říci. Byla tu jen jedna osoba s níž mínil mluvit než odjede nazpět k lodi. A ta se též zjevila jako pára zpod dveří. Malá, zkroušená. 
"Shireen," pozdravil jí jako vždy jejím jménem a opět přešlápl, ne z nervozity, ale kvůli noze. Vždy to bylo kvůli noze. On zvládal stát zpříma celé hodiny. Židle sloužila jen když potřeboval něco sepsat. Když s někým hovořil, zásadně stál, když si prohlížel malovaný stůl stál. Patřilo to od věku k němu. Robert často sedal, alespoň v posledních letech. A on nemínil skončit ani z části jako on. Opovrhoval jím. Ani jejich vlastní otec by jej nechtěl spatřit v takovém stavu. Zničil se na úkor celé země, jež se rozdělila po jeho smrti. A na něj padla ta odpovědnost, aby jí opět zacelil. Na úkor rodiny, na úkor rodu.
"Něco jsem ti pořídil," natáhl se a odepl ostruhy. A ty podal Shireen. Stále mladý šedák, který se mohl mnohé naučit a zůstat věrný. ..."V Králově přístavišti jsem ti slíbil, že tě někdo naučí na koni. Ve výcviku by jsi mohla pokračovat i zde se svým vlastním koněm," díval se na ní a přitom vyčkával, co mu poví, jak zareaguje a jak od ní odejde. Pověděl jí o těhotenství její matky, přesto zůstávala kvůli dívce, jež jí ochránila před netvorem. Vskutku se nejspíše ani nedivil. Nikdy Selyse nevyčítal, že neporodila živého syna, přesto jí nikdy nepověděl, že by byla dobrou matkou. Svou veškerou zlobu směrovala na Shireen. Když jí jednou chtěla uhodit, zarazil ji. Za pravdu se facky nedávají. Pouze za lži a Shireen pověděla dosti velkou pravdu. Na malou dívku byla moudrá a její povaha se zcela vymykala jemu i Selyse. Viděl v ní něco z Renlyho, když byl ještě malým chlapcem. Ale on byl veselým chlapcem, Shireen byla smutnou dívkou. A z určité části za to mohl on. A nic co již učiní to neodčiní. Špatný skutek nesmyje dobrý, ale ani dobrý ten špatný.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Tue Nov 27, 2018 10:44 pm

Už dávno si zvykla na to, jaké na Dračím kameni panovalo počasí. Ne nadarmo si nesly bouřlivé krajiny své jméno. Na Zimohradě tomu nebylo jinak. Na jednu stranu se vše zdálo mírnější, protože hlučné hřmění nemělo v zasněženém kraji co pohledávat. Ale vítr byl stejně tak ostrý a ještě daleko horší. Dokázal si najít kdejakou malou skulinku, aby se dostal i pod to nejteplejší oblečení. Nebylo divu, že se nikdo nezdržoval, pokud nutně nemusel. Přesto si Shireen severské okolí oblíbila. Byla to vítaná změna, ačkoliv se přihodilo všechno, co se za dobré rozhodně považovat nedalo. Když vyšla na mrazivý vzduch, na jednu krátkou chvíli jí napadlo, že by měla odjet s otcem. Pokusit se za sebou nechat to zlé a doufat v lepší zítřky. Jenže to malá lady dělala pořád a nikdy to k ničemu nevedlo. Soustředila se na maličkosti, třeba na sníh a krásu ledových vloček. Jenže ani to nedokázalo setřít útok zlovlka a další věci, jaké by nejraději pohřbila někde velice hluboko. Bohové jí zřejmě nepřichystali osud plný bezstarostného úsměvu. Měla důvod proč být zasmušilým smutným dítětem.
„Otče,“ oplatila mu tiše pozdrav. Zadívala se mu do očí, než se její pohled přesunul k ostatním lidem na nádvoří. Přemýšlela, jestli uvítají odchod ze Zimohradu a návrat zpátky na jih. Zvyk bylo něco, co se měnilo jen stěží a tak se muselo spoustě z nich ulevit, že se nebudou muset dál starat o to, kde přebývají. Malá lady pevně věřila, že je Sedm s nimi, ať už se nacházeli kdekoliv. Někdy to tak nevypadalo, ale lidské osudy byly složité. Víc by k tomu dozajista řekl septon, Shireen o tom mohla jen smýšlet způsobem sobě vlastním. Sepjala ruce a propletla prsty, aby si je alespoň trochu zahřála. Otce čekala dlouhá cesta a ona doufala, že ji zvládne bez větších potíží. Chtělo to pár dní cesty od Zimohradu, aby sníh a chladno zmizely. Zima nikdy cestování neulehčovala.
Jakmile Stannis promluvil, zpozorněla. Nic od něho neočekávala, jen prosté rozloučení. Přání rychlé cesty bez potíží a snad nějaké rady, o které by se podělil. Pokud by chtěl. Nebyla pro něj takovým zklamáním jako pro svou matku, ale stále vnímala to, že se nenarodila jako chlapec. Pán Dračího kamene nebyl nikdy příliš rodinně založený a to, že mu do rodu přibyla dcera namísto syna, dělalo všechno ještě rozpačitější. Shireen zůstávala v jeho přítomnosti klidná a ani on na sobě nedával nic znát. Milovala ho jako svého rodiče, ať už se o ní staral nebo ne. Přesto cítila, že je v její společnosti napjatý. Slova mu šla skrz rty ztuha a nikdy příliš dlouho nepobyl. Proto se na jejím obličeji usadil výraz překvapení. Rozpletla prsty a nejistě natáhla ruku, jako by tomu nemohla uvěřit.
„Je opravdu můj?“ zeptala a podívala se na Stannise, jako by snad očekávala, že jí otěže vytrhne z dlani a prohlásí, že se jedná jenom o žert. Nebyla zvyklá dostávat dárky, Stannis se staral o jiné záležitosti a Selyse necítila potřebu něčím dělat své dceři radost. Jen Cibulový rytíř si našel čas a občas donesl malé lady dřevěnou vlastnoručně vyřezávanou hračku. Shireen je hlídala jako oko v hlavě, ale pořád šlo jenom o ne příliš cenné věci. Citovou hodnotu měly vysokou, ale cizí lidé by o ně ani pohledem nezavadili. Jenže teď měla v rukách život zvířete a to doslova. Nevěděla, co by měla udělat, musela se z toho nejdřív trochu vzpamatovat. Vzhlédla, aby si koně prohlédla. Opatrně k němu natáhla volnou dlaň a zlehka mu přejela prsty po hebkém krku. Zvíře si spokojeně odfrklo a nechalo se pohladit. Na dívčině tváři se objevil malý úsměv. Jeden koutek úst povytáhla o něco výš, než se otočila ke Stannisovi a objala ho kolem pasu.
„Je nádherný. Moc děkuji. Vůbec nevím, čím jsem si ho zasloužila.“ Ještě chvíli vyčkala, než od otce odstoupila. Zlověstný hlásek vzadu v její hlavě se připomněl, že právě stojí na půdě domova mladé Aryi Stark. To ona tu měla být, ne lady z rodu Baratheonů. Za to si rozhodně nic nezasloužila. Jenže už se stalo a ani bohové to nemohli odvrátit. Aby se přivedla na jiné myšlenky, znovu se přiblížila ke koni a pohladila ho po hřívě. Přitiskla se k jeho teplému tělu a na okamžik zavřela oči. Bála se, že když je otevře, tak zvíře zmizí a namísto rozloučení se jí dostane hany za to, co provedla. Ale nic takového se nestalo. I přes výčitky měla z něčeho radost. Konečně se nestalo něco špatného, ale naopak. Koník vypadal mile, dokonce si troufnul čumákem šťouchnout do Stannise, aby se přesvědčil, že neschovává nic dobrého, nad čímž se musela znovu pousmát.
„Jak se jmenuje?“ dotázala se polohlasem, když si kůň odfrknul, protože si nic k snědku nevydobyl. Začala ho hladit po čumáku, když drknul i do ní. Měl krásnou šedavou barvu a jí napadlo, že se k sobě hodí. Jeho srst byla šedá stejně jako polovina její tváře. Snad se vše začalo obracet k lepšímu.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Tue Dec 04, 2018 10:49 pm

Hleděl na ní a na nic jiného. Neměl potřebu se věnovat dalším věcem. Ne nyní. Odjezd se blížil, vše bylo připraveno a stačilo pouze usednout do sedla a vypravit se na loď, na níž odpluje na Bouřlivý konec. Ten, jež měl být jeho domovem, který mu měl patřit. Přijal Dračí kámen, jen protože mu jej Robert dal. Nikdy nebyl tím, co by mu patřilo, natož náleželo. Jenže kdyby brousil do historie, mnohým lidem by spousta věcí nepatřila. Natož aby si na ní mohli činit nárok. Jejich rod sem dorazil s Targaryeny, do té doby nespatřili Západozemí. Přišli kdoví z jaké země, kdoví z jakého vlastního kousku. Možná jim ani nic nenáleželo, byli pouhými příbuznými jedné z vrstev valyrijské rodiny. Orys Baratheon nemusel mít ani urozenou matku, mohla pocházet z chudých poměrů nebo mohla býti lehkou ženou. Ale jak si Targaryeni uzmuli zem, oni získali svůj kousek. A ten kousek, jež se vždy dědil na nejstaršího syna, byl po mnoha generacích přidělen mladšímu. Po tomto činu mnoho vazalů netušilo, který z Baratheonů je jejich lordem. Sic nejstarší byl Stannis, v rodném sídle Baratheonů vládnul Renly. Další z mnoha chaosů, jež nejspíše vehnal tu směšnou myšlenku do bratrovy malicherné hlavy. Hrát si s lidskými životy jako kdyby mu patřili.
"Ano," odpověděl prostě, aniž by kývl nebo jakkoliv pohnul jakýmkoliv svalem. Pustil ruku z otěží a nechal jí, aby se s novým zvířetem přivítala. Mohla mít tímhle prostřednictvím svého zvláštního přítele v těchto nehostinných krajinách. Neočekával nic dobrého. A dozajista nesměl nechat nic náhodě. Měl sebou patnáct mužů, vracelo se jich pět. Deset ponechal na ochranu své dcery a Selyse. Nesměli se od nich hnout na krok. Již nyní viděl, že se dvojice stráží drží kus za Shireen, aby nenarušovali její diskrétní zónu.
Zůstal ztuhle stát, když jej objala. Měl to očekávat, přesto se na to nepřipravil. Nic neříkal, jen se donutil pohnout rukama. Položil je lehce na Shireenina ramena a čekal, kdy se odtáhne. Ničeho jiného nebyl schopen. Když od něj odstoupila, opět svěsil ruce dolů a podíval se na ní.
"Je lepší, když budeš mít vlastního koně než pouze na vypůjčení," vysvětlil svůj dar. Jaký jiný důvod by to mohlo mít? To že je jeho dcera a on otec, který by svému dítěti měl čas od času dát jistý dar? Ano, to většina otců dělávala. Většina otců též vyjednávala sňatky, aby upevnili vzájemné vazby. Ale on nad něčím takovým nepřemýšlel ani před válkou. Jaké alternativy se mu jevily? Tommen? Bastard z lože Cersei a Jaimeho Lannisterových? Robin Arryn? Nedochůdče, jehož životnost nebyla ve vysoké míře? Loras Tyrell, jež si nalezl ohromnou oblibu v jeho bratrovi? Či Brandon Stark, jehož strávil Sever? Bylo mnoho možností, na věk se nedalo pohlížet, přesto chtěl, aby dotyčný byl Shireen, co nejblíže. Jenže mnozí nad jeho dcerou ohrnovali nos a on nemínil sjednat sňatek s hlupákem, jež pohlíží pouze na krásu. Svým způsobem mínil dát Shireen volnou ruku. Byla jeho dědicem. Budoucí královnou. Hleděl nyní na právo staršího. Na pohlaví mu zcela nesešlo.
"Je tvůj, výběr jména je na tobě," pokývl hlavou a nechal jí, aby se svým zvířetem kochala. Cítil na sobě něčí pohled, když vzhlédl, zjistil, že je Davosův. Usmíval se. Něco, co on nedokázal, přesto měl ze Shireeniny radosti i tu svou.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Sun Dec 09, 2018 10:59 pm

Její otec býval vždycky strohý. Shireen si na to zvykla a nikdy nehledala ani náznak něčeho jiného. Snad i na sever se hodil jako kdokoliv jiný, kdo už se tam narodil. Dokázal být tvrdý a neoblomný, šel si za svým cílem nehledě na překážky. Obvykle to byla obdivuhodná vlastnost, ale pro Stannise se stávala nebezpečnou. Sám si to pravděpodobně neuvědomoval, ale jeho dcera to viděla. Zrada, a především ta vůči vlastní krvi, patřila k nejhorším hříchům, jaké pán Dračího kamene uznával. Ale co drobné dívce zbývalo, než se pokusit ho alespoň trochu zastavit? Pro své činy měla odůvodnění, ale jako by se to stalo dávno. Teď neměla nic, čím by svého otce dokázala přinutit zůstat. Vypadal daleko lépe, než když přijel, ale byla si jistá, že by potřeboval ještě nějaký čas, aby se plně zotavil. Nepobyl na Zimohradu moc dlouho a už se znovu vydával pryč, daleko od od rodiny, aby splnil jiné než otcovské povinnosti. Ale ani v tom nejdivočejším snu by malou lady nenapadlo, že při jeho odjezdu dostane takový dárek. Ani nedoufala v to, že by si Stannis její bezvýznamné přání pamatoval. Měl na starosti daleko důležitější věci, než aby se staral o to, po čem jeho dcera touží. A tak dala průchod svým emocím, které jinak moc neprojevovala. Na zmrzačené tváři se objevil pro jednou šťastný úsměv. Nepatřil Stannisovi, ale zvířeti. Tvorovi, který se při pohledu na ní netvářil jako by měl v dalším okamžiku zemřít.
„Budu se o něj dobře starat,“ přislíbila, když o krok odstoupila. Měla by si zapamatovat, že Stannis Baratheon nedokáže opětovat ani objetí. Jenže na rozdíl od svého otce Shireen nedokázala emoce popírat. Když jí bylo veselo, usmála se, když jí bylo smutno, na jejím obličeji se objevil zachmuřený výraz. Anit teď tomu nebylo jinak. Byla otci vděčná. Nejen kvůli tomu, že na ni nezapomněl, ale protože považoval její tužbu za důležitou. Těžko říct kvůli čemu to vlastně dělal, ale malá lady cítila velký vděk. Chtěla to dát najevo, ačkoliv ohlasem jí nebylo víc než jen neměnná tvář.
„Netuším, jaká jména se dávají koním. A tohle je seveřan, nemůžu ho pojmenovat tak, aby zapadl do Bouřlivých krajin. Nemuselo by se mu to líbit.“Její prsty se dál probíraly hladkou srstí. Na pojmenování vůbec nesešlo, ale pokud to znamenalo, že Shireen stráví se Stannisem o něco delší chvíli, byla ochotná nad tím uvažovat s ním. Nebylo pochyb o tom, že lorda Baratheona jméno pro zvíře dozajista nezajímá, ale i pro něj to znamenalo poslední okamžik před odjezdem, kdy mohl promluvit se svou dcerou. Jen bohové věděli, kdy se jejich cesty znovu spojí. Nechal svého prozatím jediného potomka na krutém severu, kde si nemohl být nikdo ničím jistý. Zimohrad představoval dobré útočiště, ale už na něm nezůstal žádný lord Stark, který by dohlédl, aby tomu tak bylo i nadále.
„Opravdu je nutné, abys odjel?“ Na okamžik zavládlo ticho, které vyplňoval jen dech srážející se u úst. Shireen nepřestávala koně hladit, přestože on už dávno vzdal pátrání po něčem na zub. Zůstal poslušně stát a nechal se od ní laskat. Věnovala mu veškerou pozornost, než její pohled zabloudil zpátky k zamračenému obličeji. Nepromluvila nijak hlasitě, ale i tak se zdál její hlas víc než výrazný. Stáhla ruku a nechala ji klesnout podél těla. „Myslím, že by matka ocenila tvou podporu. Neptala jsem se, ale vím, že se tady necítí dobře a daleko raději by se vrátila na Dračí kámen. Radši by byla v prostředí, které zná.“ Sklopila pohled a neklidně přešlápla. O otce se bála, ale Selyse to viděla trochu jinak. Shireen nad tím nikdy nepřemýšlela, protože věděla, že jim nebylo přáno. Viděla své mrtvé bratry a především slyšela, jak matka mluví o ní. Nebyla z dcery nadšená a neváhala, aby to dala najevo. Jenže to, že pod srdcem nosila Stannisovo dítě něco přece jenom změnilo. Malá lady tiše doufala, že po těch letech to u jejího otce prolomí ledy a on se začne chovat víc jako manžel a otec než jako voják na bitevním poli. Už jenom kvůli tomu malému. Ráda by měla sourozence, ale ještě raději by byla, kdyby se narodil chlapec. Protože snad jen tak by si pro sebe získal takovou pozornost, jakou by měli rodiče dítěti věnovat a jakou ona nepoznala. Alespoň on by si to zasloužil.
„Kam zamíříš, až si vyřídíš všechno, co potřebuješ?“ Další otázku vyřkla téměř neslyšně. Začínala na ní dopadat tíha toho, že se jejich rozloučení neodvratitelně blíží. Nedokázal jí uklidnit ani kůň, který jí strčil hlavu až k uchu a jemně jí šťouchnul do tváře, aby jí pobídl k dalšímu hlazení a drbání za uchem. Najednou měla malá lady hlavu plnou starostí. Co si počne s Radkou a co bude dělat, až matka porodí dalšího Baratheona. Nemusela se starat vůbec o nic, mohla se ke všem otočit zády a předstírat, že se jí nic netýká. Jenže namísto toho cítila na svých bedrech nepopsatelnou tíhu. Stannis je hodlal opustil na místě, které nebylo jejím domovem a vydával se vstříc nebezpečí. Shireen ztrácela pevnou půdu pod nohama a nutně potřeboval něco, čeho by se mohla chytit.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Sat Dec 15, 2018 12:31 am

Pozornost nevydržela dlouho. Jeden z mužů za ním přišel a oznámil mu, že je vše naložené a připravené k odjezdu. To, co mu již oznámil jiní. Společná synchronizace byla důležitá, pokud budou všichni takhle neinformovaní a roztěkaní, je možné, že jedna část jeho armáda zaútočí jinde než ta druhá. A nyní jeho armáda neobsahuje mnoho vojáků. Renly mu spoustu vazalů přebral, zradili jej stejně jako jeho vlastní bratr. Mohl si polepšit se Severem, ale kdoví, jak to v budoucnu bude. Bude to dlouhá cesta. Ale každá válka měla dlouhého trvání. A ničila mnohé, co jí padlo pod drápy. Dračí kámen byl oddělen od zpustošené země, sever byl rozlehlý a nepřátelská armáda neměla možnost se sem lehce dostat. Ne tak, aby to nezjistil a nedorazil dřív. Proto si troufal myslet, že zanechává rodinu v relativním bezpečí. Navíc pro ně zanechal loď aby mohli odplout, jakmile se to bude hodit. Zpět domů. V lodi měl své místo i kůň. 
Ruce si složil pod břichem, jakoby tím činil hráz, aby Shireen již nenapadlo ho objímat. Nikdy nebyl na podobná gesta. I veškerý intimní dotek v manželství pro něj byl jakousi povinností, něčím, co musí splnit, ač mu to bylo proti srsti. Zvykl si. Měli vyhrazený den, kdy spolu měli styk a někdy z toho něco bylo a někdy ne. Nyní to chtěla Selyse zkusit po několika letech opět a povedlo se. Ale dítě stále nebylo na světě a on neočekával zázrak. Byl realista. Viděl jen další naplněnou baňku. Nic víc.
"Je to kůň. Na jméně mu nezáleží, jen na tom, co s ní a jak se o něj budeš starat," odvětil jí na její myšlenku. Pochyboval, že by se koni nelíbilo jméno "Bouřlivák" nebo "Kamínek", jen protože ho vyrval z rukou Severu. Stejně se ocitne v Bouřlivých krajinách, kde si bude muset zvykat na tamní podmínky. Ačkoliv Dračí kámen se k Bouřlivým krajinám nepočítal, on se odmítal vázat s korunní zemí, dokud sám korunu na hlavě mít nebude. A to též není jasná věc. Může zahynout, může se dostat do zajetí. Je spousta alternativ, jež vylučuje jeho pobyt v Králově přístavišti s korunou na hlavě.
Díval se po okolí, ale další věta jej odzbrojila. Zpytavě se na ní podíval, na jeho tváři se konečně zjevil jakýsi výraz.
"Ano, je to nutné," odpověděl jí to, co mohla nejspíše sama očekávat. Nečinil nic, co by nebylo nutné. ..."Tvá matka nyní nemůže odplout," větu o podpoře zcela vynechal. Nikdy nebyl na podporu uzpůsoben. V tomto byl téměř stejný jako Robert, akorát on plnil své povinnosti a nelovil kdesi v lese divočáky. Ani nyní nemohl vyčkávat porodu. Musel odplout, dokud byly příznivé větry. A to mu nemohl nikdo rozmluvit. 
"Na Dračí kámen. Tam, kam poplujete i vy až bude po porodu," slyšel jí, ačkoliv šeptala. Kdyby dokázal dávat netrpělivost najevo, dozajista by podupával nohou, ale ta se mu třásla, jen protože se stále cítila slabá. Ona, ne on. On byl plně odhodlaný učinit, co má. 
"Shireen, nastal čas," připomněl jí onu chvíli, kvůli které jí pozval. Opět k ní sklopil zrak a vyčkával, kdy se s ním rozloučí a půjde se věnovat svému dárku.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Sun Dec 16, 2018 3:54 pm

Opravdu nemohla počítat s tím, že by se její otec pozastavil nad takovou maličkostí. Kdokoliv jiný by s ní možná chvilku zůstat hloubat nad tím, jaké jméno by se ke zvířeti hodilo. Cibulový rytíř by jistě podal několik zajímavých návrhů, ale nakonec by souhlasil s tím, s čím by přišla malá lady. Pro Stannise Baratheona však jméno neznamenalo nic. Jeho tvář nikdy nezdobil úsměv, ani jiný projev vlídných citů. Alespoň ne, co si Shireen pamatovala. Už dávno měla ztratit naději na to, že by se něco změnilo, jenže ona pořád doufala. Stále otce viděla ráda, přestože se od něj nedočkala ničeho vřelého.
Na jeho slova poslušně přikývla, třebaže netušila, co by se koni zamlouvalo. Bude se muset zeptat pacholků ve stájích. Ovšem, jako urozená dívka jim mohla koně nechat na starosti, ale pro ni byl víc, než jen obyčejným zvířetem. Byl opravdu její a ona se o něj chtěla postarat. O jméně mohla přemýšlet později.
Neslyšně si povzdechla, když jí potvrdil, že odjet musí. Samozřejmě, že ho bylo zapotřebí jinde. Pán Dračího kamene byl mužem činu. Shireen si v tu chvilku vzpomněla na strýce. Takové vlastnosti by měl mít král, ale Robert se od svého bratra lišil, jak jenom to šlo. Malá lady ho viděla jen málo, přesto z něj byla zklamaná. Neměla přehnaná očekávání, ale smýšlela o něm jako o někom, kdo bude mít stejné priority a zájmy jako její otec. Namísto toho se setkala s mužem, který si ústa raději plnil vínem než slovy a v rukou držel namísto pera zcela jiné věci. A přes to všechno, když seděl na železném trůnu, nikdo neměl takové starosti jako teď. Bohové dokázali být skutečně velice krutí.
„Udělám pro ní, co bude v mých silách, ale nemyslím, si že by mě u sebe chtěla. A ani si nemyslím, že se na tom něco změní, až se narodí bratr nebo sestra.“ Ze rtů jí unikal dívčí hlásek, který poukazoval na její pravý věk. Obvykle se snažila mluvit rozumně, žádné dětské otázky. Nyní tomu ale bylo jinak. Které dítě zažívalo stejné starosti jako ona? Měla by šťastně přemýšlet o zářné budoucnosti, ne o tom, co všechno se může přihodit zlého. Na jazyk se jí drala zvědavost, toužila se otce zeptat, jaké to bude, pokud se narodí chlapec. Bude Stannis s ním, aby ho všemu naučil a připravil ho na úlohu budoucího lorda nebo dokonce krále? Zatím se tím trápit nemusela, ale stejně o tom přemýšlela. Její matka by dostala to, po čem její srdce dlouho prahlo a Shireen by tak mohla dopřát klid. Nebo by vůči ní měla ještě větší odpor a uznávala jako své dítě jen syna? Malá lady se tvářila, že od ní nikdy nic zlého neslyšela, přestože to nebyla pravda. Lady Baratheon jí bezpočetněkrát nazvala bestií a zrůdou. Narození chlapce by jejich životy pohnulo daleko víc, než kdyby se narodila pouze dívka.
„A na Dračím kameni už zůstaneš?“ Dovolila se ještě zeptat. Netušila, co bude Stannis zamýšlet dál. Nevěděla, jaké bitevní plány prošel a co vymyslel. Neměla zdání, jaká přesně panuje situace a proto byla její otázka tak prostá. Nemohla po něm chtít, aby jí řekl, kdy zhruba se vrátí nebo aby jí cokoliv slíbil. V těchto dnech slib nic neznamenal právě kvůli všudepanující nejistotě. Jediné co mohla, bylo přát si, aby se na Dračí kámen vrátil živý a zdravý.
„Já vím,“ hlesla a nepatrně přikývla. Pro jeden den bylo na Stannise Baratheona až moc objetí, přesto si jeho dcera jedno další neodpustila. Bylo letmé a velice rychlé, ačkoliv cítila, jak jí při něm po zdravé tváři stéká horká slza. „Buď prosím opatrný. Sourozenec tě bude potřebovat, stejně jako matka.“ Ráda by dodala, aby se vrátil brzo, ale netroufla si to. Moc dobře si uvědomovala, že Stannis udělá cokoliv, co bude zapotřebí, aniž by se ohlížel na to, jestli je to bezpečné. Jinak by nepřistoupil na to, aby z Králova přístaviště odvezl Starkova děvčata. Nebo se to alespoň pokusil.
S trhavým nádechem se od něj Shireen odtrhla a rychle setřela zbloudilou slzu. Bylo jí smutno, ale před otcem se naplakala už dost. Naposledy se mu zadívala do tváře, než pevně sevřela otěže a zamířila s koněm do stájí. Po pár krocích se pootočila, aby se ještě ohlédla, než pokračovala v cestě. Nemělo žádný smysl, aby otce nadále zdržovala.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Sun Dec 16, 2018 9:25 pm

"Je to tvoje matka a ty jsi její dcera. Má plnit svou povinnost, ve které selhává. Nestyď se jí to povědět," vůči jeho slovům, jakoby byla hluchá. Mnohokrát jí vyčinil, obrátil její slova k tomu, co byla pravda. Brala se jako rozbitá nádoba, která nedokáže porodit zdravé dítě, zdravého dědice. Přitom porodila zdravou dceru. Byla zcela zdravá, dokud nepřišel kupec s panenkou. Ta panenka se malému dítěti zalíbila, tiskla si jí k tvářičce a až o několik hodin později si chůva všimla, že se jí objevila jakási šeď na levé straně. Byl naštván, přímo zuřil, když se to dozvěděl. Poslal vojáky, aby kupce našli, ale bylo příliš pozdě. Již nikdy ho nespatřil. Věděl to. A chtěl mu uškodit. Kdoví proč. Zda měl motiv či si chtěl na někom vybít špatnou náladu. Ale on věděl, že kdyby jej opět spatřil, zabil by ho. Dostalo se mu zdravé dcery a opět se stalo něco, co mu zhatilo radost. Nemohl o ní přijít. Nedbal slov Selyse, nedbal slov mistrů ani jiných lordů. Neposlal jí ke kamenným lidem, jak mu radili ani ji nezabil, aby se nikdo nenakazil. On nechtěl v Dračím kameni žádné tuláky, nebral to pouze jako svou vinu. Vina byla i na těch, kteří sem ty šarlatány a vrahy pustili. Nezasloužili si být ochráněni. Zato Shireen si zasloužila být zachráněna. Hledal a hledal, bral každého, jen aby byla jeho dcera zachráněna. A ona nakonec byla. Uškodilo to pouze její levé tváři, jinak byla zcela zdravá. Nijak nakažlivá. Přesto se jí matka vyhýbala, odstrkovala jí od sebe. Zařídila jí komnatu, co nejdál od té své. Téměř jí nekojila, vše nechala na kojné a později na chůvě. Nehrála si s ní, nečetla jí ani jí nemilovala. Jemu mohlo být vyčítáno mnohé, ale on svou dceru nezatratil. Stále pro něj byla na předním místě a nezmění se to ani po narození dalšího dítěte. 
"Po jistý čas," po ten čas, kdy připraví vojsko a vypraví se na Královo přístaviště. Bastard zplozený z incestu si tam hověl příliš dlouho. Mnoho lidí trpělo pod jeho krutovládou. A on si přál pouze spatřit jeho hlavu na kopí. Nebral ho jako dítě. Byl to netvor. I bez koruny to bylo rozmazlené fakanče. Mnohokrát mu chtěl vrazit facku, ale věděl, že by z toho lannisterská ženština učinila zradu. Hotovou frašku, kterou si mínil odpustit. Co jí nemínil odpustit bylo to, že šáhla na její dceru. Ne přímo, na to byla dostatečně zákeřná. Ale on jí hodlal vrátit veškeré zločiny spravedlivým odseknutím hlavy. Za krev na rukou si nezasloužila nic jiného.
Opatrně jí poplácal po zádech, když ho rychle objala a byl vskutku rád, že to nebylo nic zdlouhavého. Shireen byla chytrá holka. Vycítila, co je lidem po a co proti srsti. Také věděla, jak na ní mnozí hledí a kdo se jí straní. Bohužel.
"Udělám, co budu moci," kývl hlavou a přešel ke svému koni. Zraněnou nohu vložil do třmenu a s tichým heknutím se vyhoupl do sedla. Nahoře to již bylo lepší. Podíval se na odcházející Shireen, zatímco zbytek mužů usedl do sedla. Nechal zde dostatek mužů, aby byli obě v bezpečí. A po narození i dítě. Neočekával, že odplujou hned po porodu, zvláště když se Shireen chtěla postarat o Radku. Ale doufal, že se tam s nimi shledá. 
Kopl koně do slabin a odklusal směrem k lodi. Za Renlym a jejich možnou dohodou. Nebo rychlým koncem.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Nádvoří

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru