Krhavá brána

Goto down

Krhavá brána

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 8:49 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Krhavá brána

Příspěvek pro Reginald Thorne za Fri Nov 02, 2018 12:56 pm

Nemohl předstírat překvapení, když si jej otec zavolal k sobě. Zrovna se chystal na další den strávený v lese, když se za ním dovalil Willem se slovy, jež se v životě nedostaly k jeho uším - Otec tě chce vidět. Někdy pochyboval o tom, že nějakého otce má. Při pravidelných večeřích byl vzduch pro každého u stolu, proto na ně přestal chodit. Raději je trávil s Felčarem a Robarou, kteří jej aspoň viděli. Někdy se prohmatával a hýbal s věcmi, aby se ujistil, že skutečně existuje, že žije. Možná mohl zkusit někoho ze své rodiny oslovit, ale nepřátelské a věčně zasmušilé tváře jej odrazovaly. Jen Gill byl oproti nim slunce jasné. Jenže ten ho nikdy neposlouchal, když se mu snažil vysvětlit, že mají společnou matku i otce a že je prakticky jeho bratrem. On vždy našel něco zajímavějšího ve výhledu a sluch tím naprosto omezil. Poté jej poplácal po rameni, pověděl, že hrát si budou později a zmizel za nějakou ženou či dívkou. K těm osobám křehkého pohlaví, ke kterým on se neodvážil přiblížit více jak na pár metrů a hned nato zase odběhl pryč. Se zvěří se celkově cítil lépe, jak s lidmi. Zvěř měla zaběhlé chování, dalo se naučit i předvídat, zato lidé? Ti se měnili jako počasí a mnohdy k horšímu.
Jako jeho otec, kdy přešel z vážné tváře do zachmuřené a ještě více ignorující. Proto bylo velmi překvapivé, že za ním kráčel, protože si to tak ser Ulmer přál. Byl z toho dost nervózní, netušil, co může čekat. Po Gillově odchodu k Noční hlídce se prakticky stal dědicem, přestože to celé byla spíše myšlenka než holý fakt. Možná jej na to otec chtěl upozornit či jej snad připravit. On ale nechtěl být lordem. Kdo by mu to také věřil, když se s ním ani rodiče nepochlubili a skoro nikdo netušil o druhém synovi? 
S hlubokým nádechem a výdechem se zastavil před dveřmi, aby na ně váhavě zaklepal. Odpovědi se nedočkal, tudíž vešel bez vyzvání. Výtka za takovou neomalenost byla to poslední hrozné, co mohl očekávat. Nakoukl dovnitř a opatrně vešel. Otec seděl za stolem a tvář měl jako vždy nevraživou. Sálalo z něj cokoliv jen ne lidskost.
Tiše polkl a několika kroky se dostavil před jeho stůl.
"Volal jsi mě, otče," promluvil jako první, přičemž se rukama v černých rukavicích bez prstů opřel o opěradlo židle. Otec kývl hlavou a bez jakéhokoliv vyzvání k sednutí, otevřel ústa.
"Posílám tě do Údolí k lady Arryn. Potřebujeme utužit naše vztahy a též se musíš naučit, jak být dobrým lordem. Já tě v tomhle ohledu nemohu naučit nic. Dneska se sbal a vyjeď za prvního ranního světla," byla krátká a stručná slova, která v Regovi zanechala mnoho a mnoho otázek. Ale bylo marné se na cokoliv vyptávat či odporovat. Proto pouze pokývl hlavou a ponechal Ulmera svým myšlenkám, v niž byl zahloubán snad každou vteřinu.
Nepotřeboval toho mnoho. Stačilo pár kousků oblečení, šátek na hlavu, ochranu očí, jež nosil na hlavě, prak a luk se šípy. Rozloučil se s Felčarem a Robarou, kterým slíbil, že jim bude psát a druhého dne vyrazil svou cestu do Údolí. Cesta hezky utíkala, kůň poslušně šlapal a dovezl jej až ke Krvavé bráně. Tam sesedl, vytáhl prak a sestřelil prolétající mouchu.
"3 424," zahlásil si pro sebe a s nepatrným úsměvem se vydal ke strážím. Vytáhl dopis od Lysy Arryn a předal jej strážnému. Ten jej okoukl a podrbal se na bradě. Poté se podíval na Reginalda.
"Kluku, lady Arryn si tak trochu skočila volný skok z Měsíčních dveří," bez jakéhokoliv taktu na něj vypálil situaci. Reg svráštil čelo.
"Ou," byla jediná reakce, kterou ze sebe dostal. Nějakou chvilku na sebe se strážným koukali než se rytíř rozhodl nějak reagovat.
"Někoho ti sem pošlu, ani se nehni!" ukázal na něj prstíčkem a zmizel za branou. Druhý strážný z něj nespouštěl zrak. Reg mu pouze s nervózním pohledem kývl a nohy drtil na stejném místě, kde nejspíše vystojí důlek.
avatar
Reginald Thorne

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 30. 10. 18
Location : Na cestě k Orlímu hnízdu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Krhavá brána

Příspěvek pro Ysilla Royce za Sat Nov 10, 2018 9:41 pm

Ysilla vyčkávala na svého otce v jednom z pokojů na Orlím hnízdě. Události blízké minulosti by se daly označit za boží prozřetelnost. Ysilla byla vyslána otcem před nějakým časem do Řekotočí, ke svému strýci a tetě. Měla se učit být tou správnou lady. Dámou každým coulem a zároveň se v Řekotočí pomalu poohlížet po manželovi. Otec zatím žehlil, co dívka doma napáchala, a napravoval vztahy, které byly pošramocené urážkou. Ysille v Řekotočí nechybělo nic, až na bratry. Dokonce si tam našla velmi blízkou přítelkyni, kterou byla Aderyn Darry. Byla to milá dívka s těžkou minulostí a ještě děsivější budoucností. Ysi jí chtěla pomoc, ale nikdy k tomu nedostala příležitost.

Právě v době, kdy se po Řekotočí začali prohánět vojáci Tywina Lannistera, její otec zasáhl a poslal spěšný dopis, který jí nakázal vrátit se domu. Bez zbytečného otálení, bez dalších otázek, zabalila vše potřebné a vrátila se domu. Nemířila však na Runestone, hrad a sídlo jejího rodu. Zamířila do Orlího hnízda, neboť jedna katastrofa střídala druhou. Ještě než se stihla vrátit do svého domova, jí zastihla zpráva o tom, že lady Arryn ukončila svůj život. Její otec byl pověřen veledůležitým úkolem a to zasednout u soudu. Šlo prakticky o slyšení, kdy bylo potřeba zjistit, co se přesně lady Arryn stalo. Naneštěstí, jediný kdo k tomu měl co povědět, byl Archibald Arryn.

A tak, zatímco se její otec účastnil zasedání s dalšími lordy, ona vysedávala v jednom z pokojů, a snažila se vyrovnat s daleko horší a osobnější zprávou. V Údolí jí zastihl dopis o strašlivé události v Řekotočí. Dle všeho bylo Darry napadeno Lannisterskými vojáky. Jeho obyvatelé byly brutálním způsobem povražděni a hrad vypálen do základů. Když zprávu četla poprvé, nedokázala udržet oči suché. Stále doufala, že její kamarádka unikla strašlivé události, ale nezdálo se, že by měla to štěstí. Ještě nyní, když nad celým činem přemýšlela, chvěly se jí ruce. Prsty se třásly, aniž by tomu dokázala zabránit. Jakoby jí nepatřily. Mlčky je pozorovala se smutným výrazem a přitom se několikrát zhluboka nadechla. Nechtěla plakat. Pláč totiž mrtvé přítelkyni nepomůže. Nemohla litovat mrtvých, naopak bylo třeba litovat živých.

S jistou melancholií by v tichosti seděla klidně další hodiny. Tak dlouho, dokud by si pro ni nepřišel otec a neoznámil, že je čas vyrazit domu. Místo toho, ale do pokoje vešel jeden z vojáků. Obeznámil jí se situací u brány, a že není nikdo jiný, kdo by dal situaci rozhřešení. Všichni důležití, kteří měli pravomoci a zrovna se nacházeli v Orlím hnízdě, byli uvnitř docela malé místnosti a vedli své slyšení. Rozhodnout tak musela Ysilla, která se zdála jako nejpovolanější. Přikývla na prosbu vojáka a následovala ho až ke Krhavé bráně. Na její rozkaz se otevřela brána a ona v doprovodu dvou vojáků předstoupila před mladého muže. Voják jí dal cestou přečíst dopis, aby byla alespoň částečně v obraze a mohla si s mužem promluvit. Zastavila se ve vhodné vzdálenosti a mírně se uklonila.

„Lorde Thorne,“ zvolila oslovení, které považovala v dané situaci za to nejlepší. Jen zběžně si chlapce před sebou prohlédla. Zdál se překvapený. Někdo by řekl zakřiknutý až vyděšený. Působil zkrátka podivně, jako někdo, kdo se bojí i sebemenšího pohybu, pokud jej neočekává. Nebo někdo, kdo je zkrátka jednoduší a působí jako prosťáček. Spolkla poznámku, která jí napadla a pokračovala raději v přivítání, které si připravovala. „Jsem lady Royce. Byla bych ráda, kdybyste mne následoval. Zavedu vás do Orlího hnízda. Dle dopisu, který jste s sebou přivezl, máte sloužit lady Arryn. Bohové mají zřejmě poslední čas slabost pro jistou zvrácenou hříčku osudu. Musím vám s politováním oznámit, že lady Arryn zemřela. Nicméně, ráda bych vás dovedla do hradu, kde bude rozhodnuto, co s vámi. Není vhodné vás posílat zpět. Naopak, měl byste se posilnit po dlouhé cestě. Buďte naším hostem, než bude čas rozhodnout o vašem úkolu zde. V současné chvíli lordi a lady z Údolí řeší velmi důležitou záležitost. Věřím však, že jakmile jejich zasedání skončí, velmi rádi si vás poslechnou a řeknou, co dál. Třeba budete ku prospěchu jinému z lordů.“ Znovu se mírně poklonila a opětovně narovnala. „Prosím, následujte mě.“ Otočila se na patě a vedla jej za bránu.
avatar
Ysilla Royce

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 12. 08. 18
Location : Řekotočí

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Krhavá brána

Příspěvek pro Reginald Thorne za Sat Nov 17, 2018 6:45 pm

Zůstal na svém místě, přesto si rozhodl zkrátit čekání. Otáčel se kolem své osy a prohlížel si vršek úžiny. Na každém metru stál strážný a jen vyčkával, kdy bude moci přejít do akce. Údolí bylo perfektně hlídané. Neprošel by nikdo nežádoucí, jelikož by v okamžení vypadal jako ježek. Musel skutečně ocenit muže, jež využil příležitosti a umístil své sídlo zde. Sic nepohodlná cesta, ale vršek byl dokonale bezpečný. Sám by mohl uvažovat nad tím, jak by se dostal s armádou skrz, ale spíše to viděl na jednotlivce, jež by musel využít lsti, aby se mu dostalo bezpečného průchodu. A kdoví zda takový nepřítel dávno neprošel pod kožíškem přátelství.
Otočil se na druhou stranu, aby se zahleděl na daleké Orlí hnízdo. Jeho nová svěřenkyně došla klidu a on neměl tušení, co s ním bude. Neměl ani ponětí, zda o tom má napsat otci. I když pochyboval, že by tu byl někdo vstřícný a ochotný, aby mu vypůjčil svůj brk, inkoust a papír. A s tím též i sovu. Byl schopen se utábořit před bránou a vyčkávat otcovy odezvy, pokud by nějaká přišla. Což v opačném případě by čekal skutečně dlouho. To by jej buď poslali pryč nebo na druhou stranu. Kdoví v jakém rozpoložení by zrovna byli, zvláště v dobách války. 
Shodil ruksak z ramen a bezestyšně si vsunul ruku do kapsy, aby z ní vytáhl prak. Cítil na sobě upřené pohledy, proto k nim vzhlédl a zamával s neškodnou zbraní ve vzduchu. Nu, ona byla škodlivá až až, ale třeba pro muže jejich vysokosti se to mohlo zdát jako dětská hračka. Upravil si své brnění na oči na čele a z druhé kapsy vytáhl drobný kamínek, jichž měl plný vnitřek a maličkost strčil do praku. Natáhl jej, zamířil a trefil prolétající mouchu. Moucha učinila poslední průlet dolů.
"3 435," zamumlal si pro sebe a zamířil, aby trefil další, jenže se mu do zorného pole dostavila jistá osoba. Ruka pustila napruženou část a kamínek odlétl, aby trefil muže, jež se zrovna ohýbal, do pozadí. Rytíř vyjekl a chytil se za zadek, což Reg neviděl ani nevnímal. S pootevřenými ústy a ve strnulém gestu zíral na tu krásu, jež k němu sešla a uklonila se. V tu ránu bylo vše, co jej naučil Felčar pryč a on pouze zkoprněle zíral na tu dívku, jež musela přijít ze samých sedmi nebes, jelikož někdo jako on nemohl být reálný. Natož lidský. Nikdo tak lidský nemohl být tak krásný. 
Zaklapl pusu, když dívka ... teda, lady začala mluvit. Rozhýbal se, aby se postavil do jakési pozice, která byla úměrná situaci. Tiše polkl, tedy doufal, že to bylo tiše a shlížel na svou novou doprovodnici ... tedy, doprovod. Kýval hlavou, aby nevypadal jako hlupák, která nejmenší tušení, co mu povídá. Až na to, že netušil, co mu povídá. Příliš se soustředil na barvu a intonaci jejího hlasu, že nepostřehl slova. Očima přelétl z jedné strany na druhou a poté s přihlouplým úsměvem pokýval hlavou, když ho vyzvala k tomu, aby jí následoval.
Nohy se mu rozešly v nejistém kroku, kdy se musel urputně soustředit, aby dával jednu před druhou a ne jednu přes druhou. Zjistil, že jde příliš nahrbeně, tak se narovnal, což mu přišlo na druhou stranu moc prkenné. Naštěstí toto neřešil dlouho, jelikož mu přišlo, že má nějaká lehká záda. 
"Sakra!" zaklel tiše a učinil krok dozadu. Jenže poté si řekl, že by měl nějak upozornit dívku na to, že vzadu zapomněl ruksak. Tudíž učinil další krok dopředu, jenže netušil, jak jí to má říct, aby nevypadal jako úplný pitomec. Což bude i tak. Mohl by se tiše vypařit a rychle se vrátit. Jenže co když bude dívka mluvit a otočí se na něj a on tam nebude? To by bylo příliš neslušné! A vypadal by jako ještě větší hlupák. Jenže tak bude vypadat i když jí poví, že tam něco zapomněl.
"Kluku! Něco sis tam zapomněl!" dilema bylo vyřešeno, když mu ruksak přistál v náruči. Mírně se prohnul a vděčně pokývl muži, kterému ... maličko propenetroval zadnici. Ruksak nahodil na záda, nervózně se poškrábal na hlavě a rychle srovnal krok s lady. Jenže jít s ní na stejné úrovni taky nejspíš nebylo vhodné, tudíž učinil pár šouravých krůčků dozadu. Jenže pokud na něj bude lady Royce mluvit, tak se podívá do strany a on tam nebude, bude za ní jako nějaký úchyl. Tak s ní po další úvaze opět srovnal krok a opět si polkl. Akorát to vyznělo dost nahlas, tudíž se to pokusil schovat hlasitým zakašláním. Po čemž ho začalo škrábat v krku, tudíž se rozchrlal doopravdy až se mu do očí nahrnuly slzy. Ty rychle setřel, jenže si tak nanesl nějakou špínu do oka. Tudíž si začal mnout oko a s lady Royce si starosti dělat nemusel, jelikož měl tušení, že ho kdesi vyhodí a už ho nikdy nebude chtít vidět.
avatar
Reginald Thorne

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 30. 10. 18
Location : Na cestě k Orlímu hnízdu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Krhavá brána

Příspěvek pro Ysilla Royce za Sun Jan 20, 2019 10:35 am

Ysi dobře věděla, že bývá daleko lepší společnicí. Uměla se usmívat, navázat to správné téma ke konverzaci a věnovat hostu tu správnou pozornost. Jenže tíha událostí, které se kolem ní vyskytly, jí nutila mlčet. Neměla náladu na cudné úsměvy a vyptávání se. Byť by jí pár otázek napadlo. Od té, proč zrovna lord Thorne posílá svého syna sem, až po tu, co je vlastně tou podivnou věcí na jeho hlavě. Možná se ho zeptá jindy, když bude mít příležitost a chlapec v Údolí zůstane. Bohužel nastala situace, kdy mohlo být rozhodnuto, aby e vrátil domu. Údolí se nyní potýkalo se svými problémy, do kterých nemusel nahlížet nikdo cizí. Přesto se tichý chlapec nezdál jako záškodník či zlomyslný člověk. Byl spíše jak plaché zvířátko, jelínek, který velkýma očima prozkoumává vše kolem sebe, bez postranních úmyslů.

Na její vkus se pohyboval podivně. Netušila, zda je to pro něho přirozený pohyb, či je příliš rozrušen informací o lady Arryn. A přestože na něj neupínala pohled, jeho zmatečnosti si všimla. Nakonec jí jeho chování donutilo zastavit. Spojila ruce před sebou a překvapeně se na mladíka podívala. Nejprve s ní podivně srovnával krok, následně se rozkašlal a nyní, když na něho pohlédla, mnul si oko a pochodoval téměř poslepu. „Je vše v pořádku?“ neodpustila si otázku a mladého lorda si raději ještě jednou přeměřila pohledem. Byl skutečně podivný. Rozhodla se mu však dát čas, aby se uklidnil. Připadal jí roztržitý. Počkala, až si přestane mnout oko a pak znovu promluvila. „Můžeme pokračovat?“ Povytáhla obočí a ještě jednou se podívala za ně, aby se ujistila, že mladík nic nezapomněl a nebude opakovat své nejisté zpomalování a opětovné zrychlování.

Sama tiše polkla a následně se rozešla kupředu. Nenápadně přitom zavrtěla hlavou. Na takové chování u mužů zvyklá nebyla. Netušila, zda na něho má promluvit, či zůstat ticho. Přestože jí příliš do řeči nebylo, ticho v jeho přítomnosti nebylo zrovna příjemné. Jakoby očekávala, co dalšího provede, kdy se zarazí či odvede vlastní pozornost jinam. „Myslím si, že nejlepší bude vás odvést za mým otcem, případně za lordem Arrynem, jsem si jistá, že oni již budou vědět jak zakročit. Krom toho, věřím, že nyní budou mít v Údolí největší slovo.“ Její otec se vždy uměl prosadit. Víc než zbývající lordové a tak neočekávala, že by mu kdokoliv z nich odporoval, při prosazování vlastní vůle. Téměř by si vsadila na to, že mladý lord Arryn bude nyní v jeho opatrovnictví. Její otec vychoval tři skvělé syny, proč by se mu to samé nemohlo podařit i s Robinem? Nebyla si však tak jistá lordem Archibaldem. Byl to podivný muž. Možná dala příliš na slova otce, ale nevěřila mu. Otec o něm často nemluvil v dobrém a bylo tak více než jasné, že ho nemá rád. Ona sama neuměla dlouho najít způsob, jakým lorda chápat. Nechtěla být ovlivněná otcem, ale právě otec plus několik chvil v přítomnosti Archibalda jí nutilo zastávat podobné stanovisko.

Na její vkus sis lord Archibald věřil až příliš. Možná by i chlapce vedle sebe politovala, pokud by skončil právě v jeho spárech. Nemusela Thorna znát, aby věděla, že si budou úplnými protiklady. Tak málo chvil stačilo v jeho přítomnosti. Mohla by se s bratry klidně vsadit. Šlo by už jen o to, kolik hodin vlastně Thorne v přítomnosti Archibalda vydrží. Ona si byla jistá, že déle jak dva dny nevydrží. Pak by si vzal vše s čím přišel a opět upaloval domu. „Byla vaše cesta dlouhá?“ zeptala se nakonec a zabloudila k chlapci pohledem. Zcela obyčejná fráze, jen měla nutkání ukončit to ticho a přitom doufala, že chlapec začne mluvit a nebude stejně tichý, jakým byl doposud.
avatar
Ysilla Royce

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 12. 08. 18
Location : Řekotočí

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Krhavá brána

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru