Země za Zdí

Goto down

Země za Zdí

Příspěvek pro Admin za Tue Dec 25, 2018 11:53 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Země za Zdí

Příspěvek pro Tormund Obrozhouba za Wed Dec 26, 2018 1:14 am

Ani netušil, jak se dostal zpět tam, kde začal. Pod kořeny stromů se necítil v bezpečí. Slyšel, jak je neznámý divoký trhán na kusy zvěří, která byla dávno zapomenuta. Poté slyšel tlapy. Měkké a tiché. Ve hvízdání větru, přesto je dost znatelně slyšel. Držel Dyrett na sobě, v jeho sevření se zdála tak malá. Nemohli se k ní dostat jinak než přes něj. A on se nemínil dát. Jedna tlama se vnořila mezi kořeny, kousek od jeho nohy. Zařval a začal do ní zuřivě kopat. Jenže jí tím jen více rozzuřil. Snažil se odtáhnout do bezpečí, jenže nebyl dostatek místa, aby se k němu nemohli dostat. Mohl jen oddálit jejich společný konec. Smrt, která nastane pro otce i dceru. Bolestivá a zdlouhavá. Připravoval se na ní, i když se nedalo nikdy připravit úplně. Hodlal se bránit do posledního dechu. Připravoval se, i když neměl u sebe žádnou zbraň. Vše, co by mu překáželo při běhu, zahodil. A nyní se tu jen válel ve sněhu a snažil se, aby ten konec nenastal příliš brzy. A on nestal. Něco mu přálo. Tlamy zmizely, těžký mráz odcházel. A s ním i ty věci v mlze. A poté, poté si nepamatoval vůbec nic. Přesto se něco dít muselo. Protože když zase začal vnímat, byl v Dyrettině staně. Ona ležela na posteli a on sám stál v koutě a zíral do ničeho. Musel se zdlouhavě přemáhat, aby se rozhýbal. Šlo to postupně. Výraz ve tváři, ochraptělý hlas a poté ztuhlé končetiny. Sice potřeboval teplo, ale nedokázal tam zůstat. Potřeboval na vzduch, potřeboval ven.
Těžké boty okamžitě zajely do sněhu. Vzpomínky se vracely, ale jakoby mizely v mlze. Už začínal zapomínat, co se skutečně stalo. Jakoby to byla jen pouhá noční můra. Nic reálného. Nestalo se to. Aspoň nalhávat si to mohl. 
Dal si ruce v bok, zhluboka se nadechl a zase vydechl. Chtěl se vykřičet nebo si aspoň říhnout, usrat si nebo se klidně posrat. Něco! Něco, co pro něj bylo typické. Jenže nic z toho nešlo. Zkroušeně se podíval do země a začal špičkou boty rozrývat sníh. Rozrýval ho s takovou vervou, že brzy udělal řádný důlek. Odkopl řádnou kopu sněhu. Poté vytáhl svého lufase a na další kopičku sněhu vyčůral své jméno. Teda, tři křížky. Nevěděl, jak se to jeho zatrolené jméno píše! Nebyl žádný vranní písař! 
"Do zkurvené díry, har!" zavrčel, když se ptáček vrátil do díry a opět kopl do toho, co ho ještě před jistou dobou chtělo zabít. 
Otočil se, když ucítil něčí přítomnost. Naštěstí po té přítomnosti nemusel hned vrhat sekyru. Oddechl si a rozešel se k ní. Bez jejího svolení jí přimknul na hruď a chvíli si jí tam pozdržel než jí pustil.
"To ... to bylo ale něco, co?" zasmál se jejich společně prožitému neštěstí ve štěstí. I když ona si toho zrovna moc neprožila. Nebo si to neuvědomovala. To on věděl jen, že se musí, co nejrychleji dostat k teplomilům.
"Nechci ti krást iluze nebo tvůj domov, ale tohle bylo jasný znamení. Musíme vypadnout a to nejlépe hned," hodil rukou k jejímu obydlí, jakoby jí tím chtěl říct, aby si sbalila saky paky a šla. Jako šel i ten zbytek. Museli jít s Mancem. On věděl, že pokud zůstanou, zemřou. A proto za ním šel. Proto za ním každý šel.
avatar
Tormund Obrozhouba

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 13. 10. 18
Location : Pravý Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru