Praménkov (sídlo Ryswellů)

Goto down

Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Admin za Sat Nov 03, 2018 9:50 am

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Sat Nov 03, 2018 1:28 pm

Venku už se stmívalo, slunce na severu zapadalo vždy brzy. Dnešek byl ale vlídnější, než dny před ním. Do oken se neopíral ostrý vítr, ani hustě nesněžilo. Jen pár vloček čas od času přistálo na kamennou zem. Snesly se až dovnitř, přestože se lord Ryswell nacházel u krbu. Okno otevřel jen na malou chvíli, protože potřeboval cítil čerstvý vzduch. Mistr mu nedoporučoval vycházet ven a on se jeho nařízení držel. Sice nelibě, ale jako moudrý muž věděl, že kdyby ho neuposlechl, nemoc by se jenom protáhla a přibyly by další komplikace. Obvykle se cítil dobře, jenže jeho věk se začal ozývat. Bylo přirozené, že stárnul, přibývajícím létům se tvrdohlavě nebránil. Jenže jeho zdraví selhalo v tu nejméně vhodnou dobu. Kvůli povinnostem, které musel vyřešit před plánovaným odjezdem, trávil spoustu času venku. Nikdy dřív mu mráz nevadil, vždy se zpátky domů vrátil jen se zarudlými tvářemi, do kterých se mu zakousl chlad. Teď si přivezl horkost, při které nemohl popadnout dech. Mistr mu začal bez prodlení připravovat kdejaký čaj a směs, aby se brzy uzdravil, Rodrikovo tělo však paličatě vzdorovalo. Dopis od lorda Starka ležel na stole jen kouske od něj. Už dávno se měl pohybovat v úplně jiných krajinách, zatímco byl dál nucen zůstat u rodinného krbu. Kvůli takové hlouposti nemohl dostát svým povinnostem věrného vazala.
S hořkými myšlenkami na to, jak se věci mají, vstal. Tiše přitom zasípal, jak se ozval neustupující tlak na hrudi. Nechápal, za co ho bohové trestají. Ničím se neprovinil, všechno dělal správně. Alespoň v jeho očích tomu tak bylo. Na několik dní musel ulehnout, přičemž jeho závazky přešly dočasně na jeho syna. Snad to bylo oním hříchem, kterého se dopustil. Neměl připustit, aby se o hrad a okolí staral Elyas. Namísto toho ho měl poslat do Řekotočí za ostatními Starkovými muži. Mladý vlk se potřeboval obklopit někým zkušenějším, kdo už měl za sebou několik bitev. V tomhle ohledu by mu dočasný lord z Pramínků příliš nepomohl, ale dokázal se ohánět mečem. Toho bylo zapotřebí stejnou měrou. Války nevyhrávaly jenom chytré hlavy, občas bylo nutné použít i hrubou sílu. Kromě toho by se snad začal soustředit na něco jiného, než na svou manželku. Alespoň v něčem se Rodrikovi ulevilo. Netrápily ho tak moc černé myšlenky, když neměl svou snachu na očích. Na druhou stranu se obával toho, co dělá, když ji nikdo nesleduje. Stále se nedokázal zbavit pocitu, že je s ní něco v nepořádku. A stále ještě se pokoušel Elyasovi domluvit, i když se jeho snažení pomalu rozplývalo.
Z dalších pochmurných představ ho vytrhl mistr. Rodrik ani nepostřehl, že se otevřely dveře, dokud na něj starší muž nepromluvil. Lord by ho nejraději požádal o radu, ale byly věci, se kterými si musel vyřešit sám. Názorů mistra Cerricka si velice cenil, jenže s něčím se mu svěřit nemohl. A tak mlčel, jen sledoval, jak pokládá na stůl pohár plný kouřící hnědé tekutiny. Moudrý muž se na něj ale otočil, pohlédl na něj svýma bystrýma šedýma očima. Pravděpodobně přemítal, jak se jeho pán cítí a zda by nebylo zapotřebí udělat mu ještě silnější odvar z toho, o čem Rodrik nechtěl ani vědět. Byliny dokázaly mnohé, ale jejich chuť nebyla zrovna to, co by potřeboval starý lord cítit každý den, byť všechno vypil bez jediného slova.
„Vím, že je pozdě, ale přišli tři lidé, kteří potřebují vyslechnout, můj lorde.“ V mistrově hlase bylo znát zaváhání, jako by nevěděl, jestli s tím má Rodrika obtěžovat. Občas bylo jeho rozhodování těžší, než se na první pohled zdálo, protože rivalita mezi otcem a synem byla pro ostatní někdy velice nepříjemná.
„To je v pořádku. Nejdřív bych si ale rád promluvil se svou ženou.“ Aniž by o to stál, musel si odkašlat. Mistr se uklonil a odešel. Rodrik sáhl po poháru a zvedl ho, aby si ho přiložil k ústům. Když už osaměl, dovolil si menší úšklebek. Raději by se napil černého piva, než odvaru, který mu nepomáhal. Alespoň tak mu to připadalo, ale věřil v Cerrickovi schopnosti. Jeho milovanou Roslyn nezachránil, ale udělal vše, co bylo jeho silách. Varoval je, že to tak může dopadnout. A přesto se jeho první manželka rozhodla, že svěří nejen svůj život do rukou bohů. Neměla to dělat, ale potom už bylo příliš pozdě. Zhluboka se napil a rychle tekutinu spolknul. Popálila ho na jazyku, ale nárazová palčivá bolest ho přinejmenším nutila myslet na něco jiného než jen na to, jak se mu obrací žaludek.
Pohár neodložil, ale pohled přesunul k oknu. Ze svého místa se nehnul, nechal se dál zahřívat sytě oranžovými plameny. Obloha byla černá, ale na několika místech se protrhala a odhalila hvězdy. Tiše si povzdechl a zauvažoval nad tím, jestli se Roslyn stala jednou z nich. Zasloužila by si to. Díval se dál, dokud se dveře za ním neotevřely podruhé. Teprve potom se otočil a pohár odložil. Vzpomínky si mohl nechat na později, teď musel konat.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Eliesse Manderly za Sat Nov 03, 2018 9:35 pm

Byla doba, kdy věřila, že se po manželství mnoho věcí v jejím životě změní. Jenže ani jedna z představ nebyla uskutečněna. Jediná změna oproti životu před manželství byla tak, že nyní žila na jiném hradě. Nevídala již svou rodinu a do života přišli o něco odlišnější povinnosti. Ale jinak bylo vše stejné. Dny v novém sídle byly dlouhé a noci chladné. Od svatby ještě neuteklo tolik týdnů, aby se v novém hradě přestala cítit jako cizinec. Chodby se jí zdály mnohdy nekonečné a zbytečně složité. Snažila si zapamatovat jednotlivé pokoje, rozložení sídla, ale bylo to stále příliš vjemů pro jednu jedinou mysl. Krom toho, prozatím po ní naštěstí, nikdo nic nevyžadoval. Nemusela se ujmout povinností paní domu, správu celého sídla si ponechával její manžel a nyní, když byl nemocný, převzal tuto povinnost jeho syn. Nebránila se. Lord Rodrik spravoval sídlo dlouhé roky bez ženské ruky a spoustu věcí se naučil řešit svým způsobem. Neztrácel čas, vše řešil rychle a efektivně. Eliesse věděla již nyní, že než se naučí obdobným schopnostem, bude jí to ještě trvat. Mohla prozatím přihlížet, nakukovat přes rameno a sama vymýšlet, co by změnila ona.

Popravdě si od svatby stále nebyla jistá, jaký postoj zaujmout ke svému muži. Pochopitelně ho měla v úctě a respektovala ho, jak se od ženy očekává. Nedovolila by si proti němu pronést křivého slůvka ani ho znevážit. Od první chvíle věděla, že je lord Ryswell přísným mužem, ale nemohla říct, že by byl zlý. Alespoň k ní se choval lépe, než vůbec mohla očekávat. Přesto netušila, co si k němu smí dovolit. Musela vedle něho našlapovat opatrně. Nechtěla cokoliv pokazit a nejednou slyšela, že muži vyššího věku umí měnit náladu jako počasí. Nechtěla, aby na ni křičel, či jí něco vyčítal. Pokud by dokázala jejich manželství udržet na vzájemném respektu, mohla by se považovat za velice šťastnou.

Přes den si našla pár činností, ke kterým se ráda vracela. Pokud se nevyptávala těch, kteří se nechali zastavit na nejrůznější otázky ohledně sídla či lorda, vyšívala nebo si četla knihy. Manžela raději nevyhledávala. Chtěla mu dopřát klid, zvlášť teď když musel odpočívat a schvátila ho nemoc. Pochopitelně v ní hlodal strach, který našeptával nepěkné věci. Obávala se, aby jen několik týdnů po svatbě nebyla vdovou. Musela by se vrátit domu, přestože o to nestála. S otcem se rozloučila ve zlém. Věděla, že jí to časem bude mrzet, ale byla to jeho volba ne její. Však ani na její svatbu nepřijel. Svatba jediné dcery, která byla roky odkládána. Již nějakou dobu zanedbával veškeré povinnosti, které ho nutili opustit hrad. Na takové záležitosti měl své dva syny. Přesto El v koutku duše doufala, že kvůli ní učiní výjimku, ale to se nestalo. Nedokázala si představit návrat domu. Řeči lidí a vůbec, pohled otce. Tiše doufala, že manžela tedy neschvátilo nic zákeřného a naopak bude brzy zdráv.

Seděla zrovna ve svém pokoji u krbu, kolem ramen měla hřejivou deku, aby neprochladla a četla si ze své oblíbené knihy. Byla to kniha, ke které se vracela ve zdraví i v nemoci. Nedokázala by říct, kolikrát jí již přečetla, přesto pokaždé, když četbu opakovala, jakoby to bylo poprvé. Pokaždé našla něco nového, co dříve neviděla. Nový záměr, skryté náznaky. Dveře do jejího pokoje se ale otevřely a do nich vešel mistr. Ihned knihu založila, zavřela a odložila na stůl. Postavila se a svůj pohled přesunula k němu. Když jí oznámil, že si lord Ryswell žádá její přítomnost, pouze mlčky přikývla. Odložila deku z ramen. Uhladila látku růžových šatů, do kterých byla oblečená a jen letmo prsty zkontrolovala účes. Když se přesvědčila o tom, že je vše v pořádku a může takto předstoupit před svého manžela, vyrazila jej vyhledat.

Cesta do jeho pokoje byla první, kterou se naučila. Ani ne proto, že by tam chodila často. Pro všechny případy ale předpokládala, že to bude jeden z důležitých směrů, kterým se bude vydávat. Zastavila se u masivních dřevěných dveří, na které zaklepala. Nedočkala se žádného vyzvání. Možná jí lord neslyšel. Bez delšího otálení tak vzala za kliku a dveře otevřela. Tiše vkročila do místnosti, to pro případ, že by lord odpočíval v posteli. Také první místo kam její oči zamířili, byla Rodrikova postel. Ale protože ho tam nenašla, rozhlédla se. Netrvalo dlouho a manžela našla v křesle u krbu. Několika kroky se přesunula zhruba doprostřed místnosti a zdvořile se uklonila. „Přál jste si mě vidět?“ oslovila ho formálně. Přestože Rodrik na vykání netrval, stále byla natolik nesvá, že jí tak obyčejná věc jako tykání nešla přes pusu.
avatar
Eliesse Manderly

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 03. 11. 18
Location : Praménkov (Sever)

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Sun Nov 04, 2018 1:34 pm

Pohled mu padl na něžné stvoření, které se tak váhavě dostalo až do jeho komnat. Kdyby se utápěl v horkosti, odpřísáhl by, že se na něj přišla podívat Roslyn. Ta samá křehká postava a zlatavé vlasy, ve kterých se odrážely plameny z krbu. Byly si tak podobné, až ho z toho občas mrazilo. Ale přece jen našel jeden rozdíl mezi téměř stejnými ženami. Eliesse se stále ještě nezbavila plachého výrazu, který dominoval její tváři. Dívala se na něj velkýma vystrašenýma očima v den svatby a od té doby se toho změnilo jen málo. Kousek plachosti z jejího pohledu vyprchal, ale pořád se na něj koukala stejně, jako by pro ní byl naprostým cizincem. Bez ohledu na to, jak se k ní choval, v tomhle ohledu je čekala ještě dlouhá cesta.
„Ano, to přál.“ I taková maličkost jako ujištění ho stála námahu. Odklonil od ní hlavu, aby mohl zakašlat. Možná byl starý, ale o slušném chování toho věděl dost. Sotva trochu ulevil svým plicím, znovu se k ní natočil a vstal. V jeho pohybu bylo dost síly, přestože jeho obličej nabral poněkud sinalou barvu. Z jedné strany už mu nebylo tak zle, ale na tu druhou potřeboval ještě nějaký čas, aby se plně uzdravil.
„Mistr mě informoval, že se na hrad dostali tři lidé, kteří potřebují promluvit ke svému lordu.“ Pochyboval o tom, že by se Cerrick vyjádřil už v soláru jeho manželky, proto jí o tom pověděl sám. Nikam nespěchal, pronesl to klidně a bez nějakého náznaku. Přesto čekal, jestli si z toho Eliesse něco vybere. Svůj záměr viděl jasně, ale už nedokázal říct, jestli to dokáže i nesmělá vyplašená laňka stojící před ním. Dal jí chvíli na rozmyšlenou, mezitím došel k oknu a zavřel ho. Nehodlal se v komnatách dál zdržovat a nechtěl, aby se později vrátil do ledového soláru.
„Už nechci dál nechávat podobné záležitosti na Elyasovi. Jeho povinnosti se nacházejí jinde a brzy odjede.“ I kdyby o to sám nejevil zájem, Rodrik se pevně rozhodl. On se do Řekotočí stále dostat nemohl, ale Elyas by měl mít ucházející náhradou. Pokud se kdy chtěl stát lordem svého vlastního sídla, musel okusit všechny hořkosti, které s tím souviseli. Mimo to by rod Ryswellů poskytl své zastoupení a žádný z ostatních vazalů by nemohl namítnout, že svou úlohu v bitvách Mladého vlka nesplnili.
„Byl bych rád, kdybys šla se mnou a vyslechla si je stejně tak, jako si je musí poslechnout jejich pán.“ Jeho řeč se mohla na první pohled klamavě zdát jako dobrovolná, ale Rodrik se na názor své ženy neptal. Samozřejmě mohla namítnout, že je unavená nebo se na to necítí. Dokonce ani nevylučoval tu možnost, že by mohla onemocnět stejně jako on. Křehkost z ní dýchala. Všiml si toho i v každou společně strávenou noc. Jemná bledá kůže a útlá postava bez jediného kazu. Uměl krásu ocenit, ale důležitá pro něj nebyla. Někdy se dokonce zamýšlel nad tím, jestli udělal dobře, že se znovu oženil. A jestli volba, jakou učinil, byla správná. Po předešlé zkušenosti si měl vzít někoho s náturou a vzhledem Staré medvědice. Ale některé věci měli v rukách jenom bohové, a ti si malicherné lidské přání a tužby nebrali k srdci. Jeho svazek tak mohl být prokletí stejně jako požehnáním.
„Pojď,“ pobídnul jí. Ještě než se rozešel, dopil zbytek bylinného odvaru. Jeho tvář zůstala neměnná, ale jazyk se mu pod náporem pachuti zacukal. Odložil pohár a obešel Eliesse, aby se dostal ke dveřím. Když kolem ní procházel, natáhl ruku, aby se dotkl její dlaně. Dotek to byl střídmý a netrval nijak dlouho, přesto to bylo z jeho strany gestem vstřícnosti. Nechtěl, aby se ho bála nebo ho považovala za monstrum. Snažil se k ní chovat tak, aby se netrápila nad svazkem mladé ženy a starého muže. Tolik let strávil o samotě, že už pořádně nevěděl, co dívky oceňují. A tehdy to bylo jiné. V prvním manželství ho netrápily neduhy vyššího věku a jeho pohled na svět vypadal odlišně. Jenže léta plynula a donutila ho se v jistých ohledech změnit. Jako seveřan trval na svých hodnotách, nebyl tak přizpůsobivý jako lord Frey. Dvojčata se sice nacházela na jihu, ale jeho neustále nové sňatky byly natolik pověstné, že se řeči o nich dostaly až od krajů zimy. Něco takového bylo pro Rodrika nepředstavitelné. Snažil se chovat dle svých nejlepších možností, ale někdy se cítil opravdu jako starý hřebec. Honění za ženskými sukněmi přenechal jiným.
Nikam nespěchal, přestože jindy by jeho krok byl o něco ráznější. Vždy mu vadilo zdržovat, když na něj někdo jiný čekal, ale teď si to mohl dovolit. S ohledem na své neúplné zdraví zvolil takovou chůzi, jaká mu byla příjemná. Bral ohled i na svou manželku, protože si všiml, že si cesty vedoucí hradem stále ještě úplně neosvojila. Dával jí na to čas, neznalost všech chodeb a komnat pro něj nebyla tristní. Jeho trpělivost pokoušely jiné záležitosti než občasné zabloudění. Do správné síně dorazil o chvíli později. Zatím byla prázdná, ale Rodrik věděl, že mistr se o to postará. I tady plápolal oheň, za což byl lord vděčný. Usadil se na své obvyklé místo a očekával, že se Eliesse posadí vedle někoho. Prozatím všechno teprve vstřebávala, ale jednou se rozkoukat musela. Teď se k tomu naskytla vhodná příležitost.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Eliesse Manderly za Sun Nov 04, 2018 7:55 pm

Sledovala svého manžela, jak vysedává u ohně a nechává se zahřívat. Na jednu stranu to chápala, na tu druhou by ho daleko raději viděla v posteli. Potřeboval ležet, odpočívat a spát. Nikoliv se zvedat a chodit z místa na místo. Nemocní lidé potřebovali klid, ale ten se lordu Ryswellovi nedostával. Chápala však, že mu teplo z krbu dělá daleko lépe, než postel, ze které by za chvilku měl proleženiny. Jakmile začal kašlat, mírně se kousla zevnitř do spodního rtu a nejistě nakrčila obočí. „Můj pane, jste si jistý, že je dobrý nápad, abyste opouštěl postel?“ Nemyslela to špatně. Nekárala ho, ani nepodceňovala jeho rozhodnutí. V jejím hlase zazněla starost, která sice byla jen v náznaku, ne ta silná, kterou cítí milující žena. Šlo o starost vdané ženy o jejího muže, na city nebyl prostor ani čas. „Mistr mi pověděl, že se váš zdravotní stav konečně zlepšil. Neměl byste pokoušet těžce získané zdraví. Možná byste se měl vrátit do postele, dřív než si opět přitížíte.“ Mluvila opatrně. Našlapovala jako kočka. Nechtěla ho urazit a zároveň to myslela dobře. Nejraději by Rodrika nechala v posteli tak dlouho, dokud by jí mistr neubezpečil, že mu nic nehrozí a je zdraví jako rybička.

Jakmile vstal, podvědomě k němu udělala dva kroky, jakoby ho měla podepřít a pomoci se postavit. Občas tak pomáhala otci, když se zvedal na nohy z křesla. Bylo to něco, co již zkrátka měla v sobě a ani se nad tím zvlášť nezamýšlela. Včas se ale přistihla. Když viděla sílu, se kterou se lord Rodrik zvedá, opět ruce stáhla k tělu a zůstala stát na místě. Když jí vysvětlil, jak se situace vlastně má, sepnula ruce před sebou. Prsty pravé ruky začala opatrně přejíždět po levé dlani a přikývla. „Opravdu? Tak pozdě?“ narovnala hlavu od dlaně a zadívala se na svého manžela. Byl to nejistý pohled srnky, která pozoruje lesní okolí, poté co uslyšela podezřelý zvuk. Cosi vyplašeného v sobě ukrývala. Tušila, že chvíle kdy jí Rodrik bude chtít na zasedání, přijde. Přesto by jí nejraději ještě oddálila. Mohla jen doufat, že se nerozhodne přenechat cokoliv na její maličkosti.

„Chcete syna poslat pryč?“ Ujišťovala se, když se Elyas stal tématem jejich rozhovoru. Prozatím netušila jaký k němu zaujmout postoj. Elyas byl zhruba o deset let starší než ona a přesto mu nyní byla nevlastní matkou. Určitě nestál o to, aby tak mladé děvče získalo pozici, které by měl věnovat autoritu. Nebyl to špatný muž. Tušila, že jde o člověka se srdcem na pravém místě, ale dávno postřehla napětí mezi ním a otcem. Šlo o spor, který se jen tak nevyřeší a ona tomu přesto chtěla napomoci.

„Jak si přejete,“ přikývla a mírně se ze zdvořilosti uklonila. Takže se přeci jen její obava naplnila a ona bude muset s Rodrikem zasedat při audienci. Mohla se nyní upnout pouze k tomu, aby se jí nezeptal na názor. Aby nešlo o nic vážného. Přesto v ní hlodala předtucha, že takto pozdě nepůjde o nic malicherného. Takové věci by vyčkaly do dalšího dne. Navíc pokud šel mistr za Rodrikem a nikoliv jeho synem, který dočasně převzal povinnosti, její myšlenky se potvrzovaly stále víc a víc. Cítila letmý dotyk na své ruce. Pohlédla dolu a pomalu se za manželem otočila. Nechtěla ho zdržovat. Věděla, že čeká na to, až se k němu připojí. Opět si upravila suknici a ruce spojila před sebou. Vyšla za svým manželem a následovala ho do síně, kde se mělo přijímání odehrát.

„Neměl byste se namáhat, pane,“ pronesla tiše, zatímco pozorovala jeho záda. „Mnohem raději bych vás viděla v klidu, než u povinností pána sídla. Jsem si jistá, že kdybych požádala vašeho syna…“ začala větu, ale včas samu sebe zarazila. Tentokrát by podrývala rozhodnutí svého muže a to nebylo správné. Pouze omluvně dala hlavu níž a přidala do kroku. Teprve až v síni se opět narovnala. Rozhlédla se, aby se ubezpečila, že tu prozatím nikdo není. Tiše si oddechla a zastavila se po manželově levici. Odsunula si židli a usadila se vedle něho. Zkontrolovala, zda si šaty nepomačkala a ruce nechala položené na stehnech. „Řekl vám mistr, proč muži přišli?“ špitla k němu tiše.
avatar
Eliesse Manderly

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 03. 11. 18
Location : Praménkov (Sever)

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Mon Nov 05, 2018 7:25 pm

Kašlání ho vysilovalo, připomínalo mu, že by měl být opatrnější. Už dávno za sebou měl léta, kdy se mohl prohánět na koni po zasněžené krajině celý den, aniž by z toho plynuly nepříjemné následky. A mladá žena vedle něj ho v tom jenom utvrzovala. Na svůj věk nevypadal Rodrik ještě tak zle, ale někdy byl ten rozdíl propastný. Přesto k ní natáhl ruku, aby jí letmým pohybem umlčel. Starala se o jeho zdraví, což bylo dobré, ale už neviděla zbytek. Ještě neznala ani polovinu věcí, které měl lord Ryswell na starosti a které musel vyřídit.
„Kdyby to bylo opravdu tak vážné, mistr by mě vstát nenechal. Cítím se dobře,“ ubezpečil jí. Na umření vážně nevypadal, oproti předešlým dnům už měl ve tvářích o něco víc barvy a jeho oči nebyly tak zastřené. Jenže těžko říct, co na tom mělo opravdovou zásluhu. Jestli mistrovo snažení nebo povinnosti, kterým Rodrik přikládal takovou váhu. Kdyby se vyskytlo něco neodkladného, co by musel vyřídit sám, z postele by vstal i přes jeho zákaz. Eliesse o tom neměla ani tušení, ale jakmile se k mistrovým rukám dostal vzkaz z Řekotočí, Cetrick zaváhal, komu ho dát. Jeho obavy se ukázaly jako oprávněné, protože sotva se zpráva donesla ke starému lordu, málem se do bitvy začal chystat nehledě na to, že ho zdraví stále trápilo. Jen s pomocí bohů ho dokázal moudrý muž uklidnit a donutit k tomu, aby zůstal doma a nevyrážel do říčních krajin.
„Sám jsem byl překvapený, ale není to nic tak neobvyklého. V těchto dnech lidé dlouho pracují na tom, aby v pořádku přečkali zimu. Především pak, když se zároveň s tím připravují na válku,“ uklidnil ji. Všiml si, jejích strachem rozšířených očí. Ale mluvil pravdu, nebylo to jen plané ubezpečení. Hrad, ve kterém měl rod Ryswellů svůj domov již od počátku, se prozatím nacházel dost daleko od všeho dění. Ale místní obyvatelé nebyli hloupí. Znali svého lorda, který je vedl k připravenosti, a nic nepodceňovali. Zprávy z jihu se musely dostat až k jejím uším a Rodrik jejich svědomitost oceňoval.
„Když nemůžu vycestovat za lordem Starkem já, přechází má povinnost na mého jediného syna. Ryswellové stáli Starkům vždy po boku a jen velice nerad bych na tom něco měnil. Robb si zatím vede dobře, ale bitvy jsou jako počasí. Nepředvídatelné a velice měnné. Každý boje schopný muž pro něj bude vítanou posilou.“ Ne všechny dopisy, které z Řekotočí chodily, měly podpis Mladého vlka. Některé z nich napsal Roose Bolton a o to více zůstával Rodrik informovaný. Měl přehled o tom, kdo se do tábora dostal, kdo ho kdy a z jakého důvodu opustil. A také se k němu dostalo, že jeho snacha mezi vazaly není. Musela si toho všimnout i Eliesse, že někdo z její nové rodiny chybí. Ryswellové o ní nemluvili a když už, tak se spíše hádali. Ale Rodrik k nim měl velice dobrý důvod. Nevěděl, co má v plánu, ale byl si jistý, že z toho nic dobrého nevzejde.
„V Bílém přístavu jsi nikdy s otcem nic podobného nedělala, nemýlím-li se. Tady to chodí trochu jinak. Byl bych rád, kdybys v mé nepřítomnosti hrad spravovala ty. Samozřejmě s pomocí mistra Cerricka, pokud by sis nebyla jistá. Rodu Ryswellů slouží už dlouho a svědomitě. Vždycky je po ruce, pokud je něco zapotřebí.“ Zatímco kráčel chodbou, promlouval ke své ženě. Tón jeho hlasu nebyl nijak přísný, ale ani nedával Eliesse možnost, aby se ze svého postu vymluvila. Rodrik na tom trval, třeba si uvědomoval, že pro takovou pozici jsou třeba zkušenosti. Proto se zastavil a podíval se jí zpříma do očí. „Ale všechno má svůj čas.“ Levý koutek úst se mu trochu pozvedl v náznaku úsměvu, než se opět rozešel. Ještě nebyl tak starý, aby si nevzpomínal na to, jak byl sám vystrašený, když měl poprvé vyřknout svůj soud. Otec ho nechal rozřešit spor dvou sedláků, aniž by do toho sám zasahoval. Na rozdíl od půvabné Eliesse však neměl Rodik tolik času na to, aby se připravil.
Nad jejím nesouhlasem si jenom tiše odfrknul a zavrtěl hlavou. Stačila mu mistrova starost, víc nepotřeboval. Už jednou jí řekl, že se cítí dobře. Nemínil to opakovat a ani na to myslet. V hrdle se mu  opět usadil nepříjemný pocit, který ho nutil zakašlat. Alespoň nebyl tolik unavený. Předtím, než do něj začal lít Cerrick své odvary, se mu oči zavíraly samy od sebe. Teď ho únava tolik nesužovala. A zbytek věty, kterou vypustila jeho manželka z úst ho dokonce přiměla na ubývající síly zapomenout. Akorát dorazili do síně, když se Rodrik znovu zastavil. Jeho tvář se stáhla do podmračené grimasy. Neurazilo ho, že v něm Eliesse viděla nemocného téměř nad hrobem. Krev se mu vařila kvůli tomu, co zmínila.
„Elyase nebude nikdo o nic žádat,“ procedil skrz zuby. „Zítra ráno odjíždí a tak nemá čas.“ Stálo ho dost sil, aby mluvil alespoň trochu klidně. Musel si neustále připomínat, že to jeho choť nemyslela špatně. Šlo jí o jeho dobro, ale syn na něj i v takové době působil ne zrovna klidně. Starost o hrad nebyla jedinou věcí, jakou se musela Eliesse naučit. Víc k tomu neřekl a raději se přesunul ke svému místu. Čekaly ho jiné povinnosti, nad nezbedným synem se mohl trápit později v posteli.
„Neřekl mi vůbec nic,“ odvětil a upřel pohled na dveře. V síni panovalo šero, jediným zdrojem světla byl krb a několik zapálených svící. Nikdo v tak pozdní hodinu nepočítal s tím, že by ještě někdo mohl přijít. Ještě chvíli trvalo, než se těžké dveře otevřely a dovnitř vešel první z mužů. Rodrik předpokládal, že všichni přijdou se společnou prosbou, ale namísto toho se před ním uklonil vetchý starý muž.
„Můj pane,“ začal mluvit s ještě chatrnějším hlasem. „Omlouvám se, že vás ruším tak pozdě, ale potřebuji vaší pomoc. Můj chlapec se ztratil v lese a zatím ho nikdo nenašel. Mám strach, že ho potrhali vlci. Už několik dní se na pastvinách objevují mrtvá těla zvířat.“ V seschlých rukou svíral kus látky, na který padl Rodrikův pohled. Zkoumavě na muže hleděl, než přikývl. Otočil hlavu na manželku, dal jí šanci, aby promluvila a podělila se s ním o řešení. Nakonec to byl ale on, kdo vyřkl poslední slovo.
„Okamžitě vyšlu skupinu svých nejlepších stopařů, aby tvého syna našli. Doufám, že budou bohové vstřícní a umožní mu brzký návrat v plném zdraví.“ Stařec se křečovitě usmál, aby poukázal na svou vděčnost. Zhluboka se uklonil, jak mu to jen jeho staré kosti dovolily, a síň opustil. Lord se podíval na  svou manželku, aby využil okamžik soukromí a promluvil.
„Čím častěji tady budeš sedávat, tím líp si zapamatuješ jejich tváře. Chodí sem neustále jedni a ti samí lidé. Někdy prosí o pomoc sobě a jindy mluví za své sousedy, protože se sem sami neodváží.“ Nemínil Eliesse poučovat, jenom uvedl věci na pravou míru. Léta ubíhala, ale něco zůstalo beze změny. Rodrik by všechny muže chodící orodovat za své vesnice dokázal snad i pojmenovat. Stále s nimi udržoval vztahy hodné pána a jeho poddaných, nicméně když to bylo zapotřebí, vyšel jím vstříc, jak jen mohl. Další slova ze rtů mu vzali další muži. Tentokrát přišli dva a jejich obličeje napovídaly, že se nejedná o žádnou banalitu. Tvář jejich předchůdce byla stažená starostmi, ale tihle se tvářili úplně jinak.
„Můj lorde,“ začal mladší z nich. „Takhle to dál nejde, už jsme za vámi museli přijít. Neustále vyhlížíme povozy se zásobami. Už je to nějaká doba, jsem tu s otcem byl a mluvil jsem s vaším synem. Přislíbil, že se dočkáme jídla na zimu, ale pořád se nic neděje. Zatím se nic neděje, ale neumím si představit, co by se dělo, kdyby lidé hladověli.“ Jeho hlas byl uctivý, nijak Rodrika neurážel. Přesto stiskl ruce v pěst a zatnul spodní čelist. Věděl, že přijdou potíže, když si nebude všechno vyřizovat sám. A tušil, že jejich strůjcem bude Elyas.  Bylo záhodno, aby promluvil a snad se i omluvil. Ale proto se potřeboval uklidnit,jenže klid nepřicházel.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Eliesse Manderly za Mon Nov 05, 2018 10:51 pm

Přestože Eliesse nesouhlasila, musela nesouhlasit tiše. Rodrik jí dal najevo, že má raději mlčet. Neměla podrývat jeho zdraví, protože jak on sám řekl, cítil se dobře. Nebylo správné, aby ona o tom pochybovala. Raději tedy přikývla a k tématu zahrnující jeho zdraví se raději nevracela. Věděla jen, že ještě dnešního dne vyhledá mistra a požádá ho, aby skutečně dohlédl na to, že lord požívá všechny bylinky a odvary. Klidně by i vypomohla, kdyby bylo jak. Přestože pochybovala, že by jí v takových časech u sebe lord chtěl. Natož, aby jí mistr dovolil zdržovat se v jeho pokoji déle, než je nezbytně nutné. První dny k němu nesměla, protože se mistr domníval, že by od něho mohla nemoc chytit. Aby ochořel lord i lady, nebyl zájem nikoho a bylo lepší se tomu vyhnout.

Pravda byla, že Eliesse nerozuměla válce tak dobře, jak by chtěla. Volila cestu rozumu, nejmenší možný počet ztracených v boji. Přesto doposud dokázala narazit na manévry, kterým jaksi neporozuměla. Ale měla nespornou výhodu oproti těm, kteří se války účastnili povinně. Ona byla žena. Mohla zůstat za bezpečnými a pevnými hradbami. To muži museli vytáhnout na bitevní pole. Naslouchat rozkazům a plnit bitevní plány, o kterých si velitelé mysleli, že jsou dobré. Obdivovala jejich odvahu i ochotu následovat. Ona sama byla svědkem toho, kdy neuváženě měli muži postupovat směrem, který nebyl ani trochu rozumný. Tehdy se postavila proti smýšlení mužů, a jak to dopadlo?
„Ne, v Bílém přístavu jsem nic ani vzdáleně podobného nečinila. Byla to funkce mé matky. A já nejsem lady Manderly, abych později její funkci zastávala.“ Otec jí nikdy na takovém zasedání nechtěl. I kdyby bývala projevila zájem, vždy pro jistotu našel něco, co mohla dělat místo toho. Jakoby se bál, že mu bude chtít mluvit do vedení vlastního sídla a tak snižovat jeho autoritu. Která dívka, ještě k tomu mladá, si dovolí mluvit do rozhodnutí otce? Byla by jen tichou přihlížející a to, jak tvrdil s oblibou její otec, bylo zcela zbytečné. „Nejsem si jistá, že dokáži hrad spravovat tak, jak byste si přál,“ přiznala bez dalších otázek. Raději tuto obavu vyjevila, než aby jí skrývala. „Myslím, že mi mistr Cerrick bude muset pomoci na více, než jednom či dvou zasedání.“ Dodala po chvilce, než si manžela přeměřila pohledem. Ještě zdaleka nevypadal úplně zdravě. Mohla doufat, že se na hradě zdrží delší dobu. „Ovšem, pokud bych vám nějaký čas mohla vypomáhat, slibuji, že jsem učenlivá a vynasnažím se.“ Opravdu jí stačilo být tichým pozorovatelem. Nemusela sama vynášet rozsudky, ani rozhodovat. Chtěla jen vidět, jakým způsobem lord Ryswell rozhoduje. Na základě čeho celou situaci posoudí a z toho si chtěla převzít co nejvíce. Přeci jen si nemohla dovolit rozhodnout úplně jinak, než jak by si lord Rodrik přál.

Jakmile se její manžel zastavil a přes zuby procedil pár slov, zůstala stát jako opařená. Ruce nechávala podél těla, přestože ruce stiskla, jakoby se měla bránit, byť nebylo před čím. Přestože chtěla našlapovat opatrně a pomalu, nyní učinila velký přešlap. Přestože se snažil mluvit klidně, vztek v jeho hlase poznala. Nechtěla ho rozzlobit, nemyslela svá slova špatně. Sklonila pro jistotu hlavu a dívala se do země. „Chápu, omlouvám se,“ pípla asi jako vyplašený ptáček. Tiše, možná pro lorda neslyšně, ale omluvila se. Nechtěla manželovi pocuchat nervy. Naopak si přála jeho klid.

Seděla s dokonale rovnými zády. Dívala se před sebe, zatímco si nenápadně hrála s prsty jedné ruky. Muži, který přišel pokynula hlavou na pozdrav, ale byl to Rodrik, kdo měl veškerá práva mluvit. Ona nehodlala do ničeho zasahovat. Měla v plánu jej pečlivě pozorovat. Když muž zmínil ztraceného chlapce a mrtvá těla zvířat, stáhla rty těsněji k sobě. V koutku duše zadoufala, že se chlapci nic nestalo a na dravé bestie nenarazil. Ovšem s vlky bylo třeba něco učinit a bylo třeba to udělat rychle. Když k ní Rodrik otočil hlavu, též mu věnovala pohled. Byl zkoumavý. Snažila se odhadnout, co by od ní chtěl slyšet, to aby ho nezklamala. „Pokud jsou na našem území vlci, měli bychom s tím něco udělat,“ pronesla polohlasem, oproti tomu jak mluvila normálně. To kdyby její rada byla hloupá nebo směšná. To aby se mu nevysmál i muž v místnosti. Byla však Rodrikovi nesmírně vděčná, když se slova ujal on a vymyslel rozhřešení.

Když muž odešel, zaposlouchala se do slov svého manžela. Hodlala si je vzít k srdci. Jistě se jí jednou bude jednat lépe s muži, které již zná alespoň od vidění, než přijímat stále další a další cizince. Samota jim ale nevydržela dlouho. Do sálu vešli dva muži, kterým bylo třeba se věnovat. El si je prohlížela a snažila se určit, odkud jsou. Jenže si nevšimla jediného znaku, který by ukazoval na příslušnost k nějakému rodu či městu. Nemusela slyšet moc, aby jí došlo, že situace je vážná a pro Elyase se ani trochu nevyvíjí dobře. Pokud v době, kdy zastupuje svého otce, přislíbil něco, co nakonec nedokázal splnit, to nevěstilo nic dobrého. Nepošpinil tak jen sebe, ale i svého otce. Lidem bylo jedno, který Ryswell rozhodl. Tak jako tak vina případně padne na hlavu nejstaršího z nich. Všimla si napětí v těle svého manžela. Co začala nevědomky ona, oni nyní završili. Ne oni, Elyas. Ve snaze lorda Ryswella uklidnit, ho vzala za ruku. Nebylo to nevhodné důvěrné gesto. Spíš šlo o vyjádření, že je tam s ním a měl by zůstat klidným. Aby věděl, že situaci spolu vyřeší. Jemně mu přejela palcem po kůži, přestože se dále dívala na cizince.

Jelikož její muž mlčel, rozhodla se promluvit ona. Netušila, zda bude litovat nebo ne, ale ticho nepřinášelo nic dobrého. „Pánové, pokud k takové situaci došlo, pak nás to velmi mrzí a přijměte naší omluvu. Ovšem, nevěřím že by k něčemu takovému došlo cíleně. Nevím, kde přesně se stala chyba, ale uděláme vše proto, abychom jí napravili a vám sjednali náhradu. Pevně doufám v to, že mladý lord Ryswell, který v tomto ohledu rozhodoval, nic nezanedbal a chyba se stala jinde.“ Ani nevěděla proč, ale automaticky se rozhodla Elyase bránit. Doufala, že to není příliš pošetilý krok. Natočila se přitom tváří k Rodrikovi a prohlédla si ho. „Myslím si, že by bylo nejlepší předvolat vašeho syna a zeptat se, kde přesně se stala chyba. Jistě nám k tomu bude mít co říct. My navíc pak budeme lépe informovaní a nebudeme vynášet rychlé soudy.“ Hlas opět ztišila, aby jí slyšel pouze on.
avatar
Eliesse Manderly

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 03. 11. 18
Location : Praménkov (Sever)

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Tue Nov 06, 2018 9:33 pm

Do různých úkolů mohl nutit své děti, ale ne manželku. Jiný lord by se neptal, snad by ani nečekal náznak odporu. Bylo zvykem, že žena svého muže poslouchala. Jenže Rodrik viděl, co dokáží nezávislé ženy. Dostal svou lekci na Medvědím ostrově a vzpomínky se ho držely i po letech. Matka mu vštěpovala, že jsou dívky něžnými stvořeními, které je třeba chránit. Lady Mormont byla pravým opakem. Před ní se měli mít na pozoru muži. To všechno ale nutilo nejstaršího Ryswella přemýšlet jinak. Bral svou manželku jako něco víc, než jen jako prostředek k plození dalších dětí. Pro něj byly ty křehké bytosti rovnocenné a dokázaly používat hlavu, někdy snad až příliš. Jenže aby Eliesse získala jeho respekt, musela si ho zasloužit. Ukázat, že dokáže být zcela soběstačná, pokud by se s jejím manželem něco stalo. Nevěděla, co přesně jí čeká, ale hloupá nebyla. Od takových se vždy raději držel stranou. Nečekalo je nic lehkého, ale trnitá cesta vždy vedla k louce plné květin.
„Nezáleží na tom, co bych si přál. Všechno je to o plnění potřeb. Ne všem se dá vyhovět, ale většina by měla být spokojená. Cerrickovým radám naslouchám již dlouhá léta, protože ani já nejsem neomylný. Vždy je dobré vyslechnout si názor někoho jiného.“ Rodrik si potrpěl na bezchybnost a přitom byl člověk jako každý jiný. To, v čem viděl správné řešení, někdy způsobilo víc škody než užitku. A tak se obklobil několika věrnými a začal s nimi diskutovat. Zažil už spoustu různých věcí, ale ne všem měl nadhled. Nikdy se to nebál přiznat, nebyla to pro něj slabost. Když něčemu nerozuměl, nechal si to vysvětlit od někoho zasvěcenějšího. Dalo se tak předejít daleko větším nepříjemnostem než jen zlomenému sebevědomí.
„Nesmíš být zklamaná, když to na poprvé nepůjde podle toho, jak sis to představovala. Snaha je dobrá vlastnost, přesto někdy svádí k neúspěchu. Ke správným rozhodnutím vede dlouhá cesta.“ Svým způsobem ji konejšil. Nad snahou mnoho vysoce postavených lidí jen mávlo rukou. Lord Ryswell si jí cenil, protože bez snahy by nebyly ani výsledky. Kromě toho již dříve sňal z Eliessiných beder to nejtěžší břemeno. Nejdůležitější volby náležely vždy pánovi hradu, bez výjimky. Jen v případě nepřítomnosti pravidla vyžadovala jednomyslný závěr od zastupujícího lorda, či lady, a mistra. Tak to Rodrik zavedl, aby zabránil něčemu, čeho by později mohl litovat celý rod. Rozhodně tak nehrozilo, že by se v něčem jeho manželka unáhlila. Drobných nedorozumění se dopustit mohla, ale ta byla odpustitelná. Nikdo by však nedovolil, aby bezdůvodně a bez důkazů nechala setnout hlavu. Jednoduchá podmínka, která ovšem kryla záda.
V uších mu hučelo a pohled potemněl, když zmínila Elyase. Možná hluboko uvnitř jejího drobného těla dřímala rozumná žena, ale teď se ukázala dívčí naivita. Mezi muži čas od času panovalo otevřené nepřátelství, které utichalo jen do nevraživého napětí. Rodrik svému synovi nemohl odpustit a Elyas svému otci stejně tak nemohl přijít na jméno. Od mladé lady byla čistá pošetilost, že něco takového navrhla. Jediným štěstím bylo, že si Starý hřebec nepotrpěl na hádky ani násilí. Být jižanem, odměnil by její neúmyslnou drzost jinak než vzteklým zabručením. Vyťal by jí políček, aby si pamatovala, že má příště raději mlčet. Namísto toho jen stroze přikývl na její omluvu a víc k tomu neřekl. Raději se držel toho, proč musel opustit svůj solár.
Jeho tvář o ničem nenapovídala, ale myšlenky se mu zatoulaly k Vlčímu lesu. Dravé bestie se zdržovaly převážně tam, hustý porost jim poskytoval dobrý úkryt a hojnost potravy. Eliesse měla pravdu, přestože prioritou zůstalo nalezení ztraceného hocha. Starosti ale lordovi přidělávala právě divoká zvířata. V království začínala zuřit válka a urozené rody nebyly jedinými, kdo jí začal pociťovat. Přesto ho potěšilo, že dívka vedle něj vůbec promluvila. Zdála se až příliš nesmělá. Svého rozhodnutí vzít jí s sebou by nezalitoval, ale raději viděl, že se zapojila.
„Ať vám bohové požehnají, mylady. Můj pane.“ Vděčnost, jaká se objevila ve starcově tváři, se ani nedala popsat. Byla na něm znát úleva, přestože jen částečná. Rodrik už dávno zapomněl, jaké to je bát se o dítě. Roslyn svá nemluvňátka vzala s sebou k bohům a jeho další potomci už se o sebe dokázaly postarat sami. Ačkoliv i tak se mu obličej zachmuřil, sotva se za mužem zavřely dveře.
„Něco se mi na tom nezdá. Vlci umějí být krvelační, ale nikdy jsem o ničem podobném neslyšel. Ne tady.“ Zavrtěl nad tím hlavou. Jak slíbil, měl v plánu vyslat své muže. Kdyby se nenacházeli tak daleko na severu, dal by ruku do ohně, že se Lannisterové snaží vyvolat zmatek mezi jeho vlastními lidmi. Obyčejní poddaní vždycky tíhli k povídačkám, ať už se mluvilo o čem chtělo. Nehloubal nad tím však dlouho, uvědomoval si, že nemůže ztrácet příliš času. Připozdívalo se a on začal myslet na horkou koupel. Jako starší muž si to mohl dovolit i při takových okolnostech. Jenže u příjemných myšlenek dlouho nezůstal.
„Zjevně to myslíte dobře, mylady, ale vy si jen těžko představíte, jaké to je nechat hladovět děti. Spoléhali jsme se na něj, ale on nás zklamal.“ Muž se na křehkou dívku díval velkýma smutnýma očima. Bylo na něm poznat, že by si netroufnul mluvit ostřeji, ale pochybnosti z jeho hlasu doslova odkapávaly.
„Byl bych rád, kdybyste následovali mistra. Postará se o to, abyste dostali něco málo na cestu hned, než dorazí zbytek toho, co vám náleží.“ V lordovu bublal vztek, přestože ten, kdo ho neznal, nic nepoznal. Nepomohl ani hřejivý dotek jeho manželky. Když už našel slova, nevyšlo z něj nic, co by se dalo označit jako přívětivé. Z jeho mluvy čišel chlad a odměřenost. Cerrick postával u dveří a trochu nejistě se na pána hradu zadíval. Potom ale pokýval hlavou na souhlas a počkal, než se muži otočí k odchodu. Chvíli to trvalo, protože sami netušili, co se vlastně děje, ale nakonec se dveře zaklaply i za nimi.
„Měl jsem vědět, jak to skončí. Kdykoliv dostane do rukou kousek zodpovědnosti, zahodí ji.“ Obličej mu zbrunátněl, jak se na něm projevilo rozčilení. Dlaně sevřel v pěst a vstal. Odstoupil od svého místa, došel ke krbu a opřel se o něj. „Nestačilo mu, že si na hrad přivedl děvku z nějakého jižanského bordelu. Začal zanedbávat i to, na co by nesměl zapomenout ani ve spánku. Otrávila mu jinak zdravý rozum. Trpěl jsem to příliš dlouho, aniž bych zakročil. S tím je konec.“ Zhluboka se nadechl, i přes zjevný odpor bolavých plic. Odtrhl se od plamenů a zadíval se na dveře. Mistra poslal pryč a pro nezdárného syna tak neměl kdo dojít. Na čekání byl příliš rozzuřený a tak beze slova vysvětlení rázným krokem vykročil k Elyasovým komnatám. Ze zlých činů plynuly zlé důsledky a hloupost musela být potrestána.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Eliesse Manderly za Sun Nov 11, 2018 7:06 pm

Eliesse se zamyslela nad slovy svého manžela. Znala jen to, co poznala ve své domovině, nebo co si přečetla. Díky blízkosti moře a velkému přístavu nikdy netrpěli na šelmy, které se jinak objevovaly v lesích. Vlci, medvědi, od těch byl jejich život naštěstí oproštěn. „Mistři říkají, že se zima blíží. Možná proto přichází vlci do míst, kam se obyčejně nevydávají. Možná táhnou za potravou, které začíná být nedostatek.“ Snažila se najít pro všechno logické a rozumné vysvětlení. „Tak jako tak, měli bychom to prověřit. Podívat se, co za tím opravdu vězí. Pokud nám vlci budou napadat dobytek, či zjistíme, že to má na svědomí škodná, nic dobrého z toho nevzdejte. Se zimou je třeba začít shromažďovat jídlo. O to více zde na severu. Jsem si jistá, že zjistíte, co za tím skutečně je a učiníte tomu přítrž.“ Mluvila vlídně, sladce a hlavně rozumně. Chtěla být oporou a hlavně polepšit to, co ještě před malou chvílí tolik pokazila.

Pochopila, že ani její slova nijak nepomohla v současném stavu a náladě. Muž na ní hleděl smutně. Byl při výběru svých slov opatrný, a přesto v nich El viděla o něco víc. Nedovolil si mluvit špatně, protože si jistě vážil Rodrika a jako poddaný nemohl znevažovat manželku svého pána. Jen si tiše povzdechla a zadívala se na zem. Ne, opravdu nevěděla ani si nechtěla představit, jaké to je nechat hladovět děti. Naopak doufala, že něčeho takového nebude muset být nikdy součástí. Rozuměla vážnosti celé situace, přesto jí chtěla zmírnit, i když to tak úplně nešlo. Nadechla se k tomu, aby Elyase znovu bránila. Možná že jí on jako matku nebral, ale ona ho brala jako člena rodiny. Ne jako syna, nebo bratra. Ale jako osobu, které by se měla zastat, protože nyní do jejího života zkrátka patří. Jenže nakonec si odpověď nedovolila. Pouze pozvedla hlavu a zadívala se na svého manžela, kterého nechala mluvit.

„Nemohl jste vědět, že nastane chyba,“ otočila se Eliesse k manželovi čelem a ruce si složila do klína. „Věřím, že to váš syn neudělal úmyslně, natož schválně. Chybovat je přeci lidské. Pochopitelně mu nemůžete odpustit, jakoby se nic nestalo. Jen vás žádám o velkorysost. Věřím, že s vaší nemocí na něho padla tíha celého sídla. Co víc. Celého rodu. Při všech povinnostech a věcí, co zajisté musel udělat a zajistit, se zkrátka mohlo stát, že zapomněl. Třeba to ani není jeho chyba.“ Pokoušela se mírnit jeho vztek. Opět mu dát řešení, které bude rozumnější, než se zlobit a zuřit. Opravdu se bála o jeho zdraví. „Abyste mě pochopil, nezastávám se ho. Pouze nestojím o nepřátelskou náladu v rodině.“

Při dalších slovech lorda Ryswella v ní hrklo. Dávno věděla, že manželku svého syna nemá rád. Nesouhlasil s ní, ani s jeho výběrem. Právě lady Ryswell byla ta, co rozvracela celou rodinu. Přesto jí slova jejího muže přišla silná, když označil synovu ženu za kurvu. Pravda byla, že o ní Eliesse moc nevěděla. Spíš nic, než něco. Klidně mohla být onou kurvou z jihu, stejně jako mohla být někým úplně jiným a v ten moment jí Rodrik křivdil. „A co chcete dělat?“ povytáhla obočí a postavila se na nohy. Rodrik však nečekal a rázně vyrazil rovnou za svým synem. „Počkejte,“ zvolala Eliesse a mírně si nadzvedla suknici, aby rychlejšími kroky dohnala svého manžela a přitom si látku šatů nepřišlápla. „Zastavte se prosím,“ přidala do kroku, aby mu vůbec stačila. „Vaše zdraví stále není úplné. Je pozdě večer a vy jste rozzuřený. Počkejte prosím. Dříve, než se začnete hádat a následně si řeknete věci, kterých budete litovat. Vím, že muži nemají ve zvyku poslouchat ženy, ale v tomto ohledu vás prosím.“ Její hlas zněl naléhavě. Dýchala o něco rychleji, jak mluvila a přitom co chvíli popobíhala, aby manželovi stačila.
avatar
Eliesse Manderly

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 03. 11. 18
Location : Praménkov (Sever)

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Sun Nov 11, 2018 9:44 pm

Nad severem visel meč v podobě Lannisterského rodu. Nad celým královstvím visela hrozba v podobě války. Postupně to začínali cítit všichni. Ale Ryswellové sídlili tak daleko, že se k nim dostávala sotva ozvěna toho, co se začínalo dít. Daleko horší situace panovala na jih od Zimohradu. Rody, které o válčení nijak nestály, se najednou ocitli na té nejzkrvavenější půdě. Rodrik si ani nechtěl představovat, co hrozného se děje tam. Jenže několik bitev za svůj život zažil a tak to nebylo těžké uhodnout. Něco mu říkalo, že to, čeho byl kdysi svědkem, se spíš dalo přirovnat k dětským šarvátkám. Mladý král jednal bezmyšlenkově a teď za to musela platit celá jeho říše. Jenže zvířata to tak nevnímala. Lord Ryswell pochyboval o tom, že by za tím stálo několik hladových vlků. V jejich lesích se zatím žádní vojáci neobjevili. A kdyby ano, nestihli by vybít všechnu zvěř. Tohle muselo mít jiný původ.
„Vsadil bych celý hrad, že v tom má prsty někdo, kdo chce sever srazit na kolena. Malé starosti se postupně spojí do větších a nikoho potom nebude zajímat válka. Všichni dobří lordi vždycky v první řadě dbají na dobro svých lidí. Nevím, jestli jde o výhružku nebo o snahu oslabit. Musíme to bezodkladně vyřešit.“ Přestože měli jenom chvíli pro sebe, Rodrik už začal vymýšlet nejlepší postup. Nebyl zvyklý plýtvat drahocenným časem. Až příliš věcí musel v životě řešit za pochodu. Pokud se měla jeho myšlenka měla potvrdit, bylo jen na místě, aby jednal co nejdřív. Nejen kvůli lidem, kteří tak přicházeli o dobytek. Jako lord se musel postarat o to, aby všichni věděli, že není záhodno si s ním zahrávat. Už teď si byl jistý, že pokud dopadne viníka, exemplárně ho potrestá. Roose Bolton stahoval takové muže z kůže, Rodrik Ryswell měl své vlastní způsoby, jak odradit případné následovníky.
„Měl jsem to předpokládat.“ Znovu osaměli a celou síň zalila podivná vlna chladu. Oheň v krbu dál vesele plápolal, ale ani teplo, jaké vydával, nedokázalo vyhnat led z Rodrikových slov. Bylo to zvláštní, uvnitř jeho nemocného těla kypěl vztek, ale navenek se jeho rozzuření projevovalo jen velice studeným pohledem. Nejenže se v cítil zahanbeně, zabodávalo se do něj i zklamání. A všechno jen zhoršovalo vědomí, že to tak zařídil sám. „Chybovat je lidské, ale ne v tomhle. Nic by se nestalo, kdyby hostům slíbil, že se postará o jejich koně a zapomněl by. Nic by se nestalo, kdyby slíbil mistrovi pomoct s knihami a zapomněl by. To, v čem chyboval, odpustitelné není. Neublížil tím jenom sobě, uškodil nám všem.“ Odtrhnul od manželky pohled, protože si najednou nebyl jistý tím, jestli by se proti ní neohradil. Eliesse se ničeho špatného nedopustila. Ještě se nedostala ani k tomu, aby rozhodla, jestli bude lepší nejdřív opravit kus zbořené věže nebo nepoužívanou část stájí. Zato jeho syn ho naprosto zklamal. I přes všechna úskalí, kterými si procházeli, pořád pro něj znamenal neodloučitelnou část rodiny, do které vkládal důvěru. Nejprve se zdráhal nechávat na něm všechno, co si vždycky zařizoval sám, ale mistr ho přemluvil. Samozřejmě, že mu svědomí neustále nahlodávaly ostré zuby pochybností, ale okatě to ignoroval. Záměrně přehlížel svůj instinkt, který se ho pokoušel varovat. Popel na hlavu patřil z větší části právě lordu Ryswellovi, přestože se největšího omylu dopustila jeho vlastní krev.
„Zlou krev tu dělá už dlouho někdo jiný. Bez ohledu na mé rady a doporučení. Žádné z mých dětí se mi nikdy nepostavilo. Někdy se jim nelíbilo, co jsem jim uložil a odmlouvali. Všichni ale věděli, že se rozhoduji na základě zkušeností a že jednám jen v jejich nejlepším zájmu. Dcery se vdaly a začaly se chovat podle svého. Jsem bohům vděčný, že pokračovaly v tom, co jsem je naučil. Ale s Elyasem začaly být potíže. Všechno vyvrcholilo.. s ní. Nedal si říct, že by si měl najít takovou manželku, kterou všichni znají a chovají k ní důvěru. Upřednostnil jí, přestože o ní nikdo nic neví. Nepřekvapilo by mě, kdyby to byla ona, kdo se pokusí Ryswelli obrátit v prach.“ Rodrik vždycky nazýval věci pravými názvy, ale jméno Elyasovi manželky mu nešlo přes rty. Jakkoliv to vypadalo skepticky, on v ní viděl příčinu téměř všech potíží. Neznal ji, nevěděl, co očekávat. Eliesse byla něco naprosto jiného. Kdyby si takovou ženu jeho syn vzal, nic by proti tomu nenamítl. Společně s lordem Manderlym by jim na svatbě připili na dlouhý život a spostu zdravých dětí. Praménkov by měl svého nástupce a všichni by byli nadmíru spokojení.
„Co chci udělat? To, co jsem měl udělat už dávno.“ Její slova ho ještě víc popíchla. To, co byl jen náhlý popud se proměnilo v jasný plán. Vždy bylo moudřejší před konflikty počkat, dokud se mysl nevyjasní, ale na to viděl Rodrik už příliš rudě. Nepotřeboval propadat horkosti, ale jeho nemoc byla jen poslední kapka. Krev se mu vařila a on na nic nečekal. Jenže stejně tak nevyčkávala ani jeho manželka. Už otvíral dveře, když ho dostihla. Neprošel jimi, namísto toho na ní upřel horoucí pohled.
„Co bys tedy navrhovala? Mám ho požádat mistra, aby to vyřídil za mě? Musíme si promluvit, aby si Elyas uvědomil, čeho se dopustil. A hned na to ho čeká cesta do Řekotočí. V tom nehodlám ustupovat.“ S napětím na ní hleděl a vyčkával na její rozhřešení. Nedíval se na to, že s ním mluví žena, viděl jen bezdětného člověka, kterého život prozatím ušetřil alespoň nějakých strastí. Možná při nich bohové stáli a jeho semeno se uchytilo, ale pořád před nimi byla dlouhá léta, díky kterým mohla Eliesse jeho pohnutky pochopit. Přesto vyčkal, jaký uslyší názor. Poslední chvíle před tím, než se rozhodne.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Eliesse Manderly za Mon Nov 12, 2018 7:33 pm

Polkla pár slov a poslouchala svého muže. Na jednu stranu jeho slova chápala, na tu druhou chtěla namítat, ale nedovolila si odporovat. Mlčela o tom, že synovi křivdí, o co víc, že křivdí jeho manželce. Nemyslela si, že by Ae byla ta, která úmyslně působí zlou krev. Když se s ní setkala, jevila se jako velmi milá a hodná žena. Věřila, že by jí dokonce pomohla, kdyby o to El žádala a potřebovala její pomoc. Přehlédla by spory mezi manželem a jeho otcem. Přesto dokázala chápat i svého muže. Jistě měl od svého jediného syna velká očekávání a fakt, že si přivedl manželku, o které nikdo nic neví, to muselo být zklamání. Nechtěla se považovat za lepší, jen protože byla z rodu Manderlyů, zatímco o Ae nebylo jasné ani to, odkud pochází. Byla si však jistá, že jakákoliv dívka ze Severu by pro Elyase byla lepší volbou a hlavně, pokojnou volbou pro jeho otce. Sama věděla, jaké to je se vzájemně trápit s jedným z rodičů. Právě proto chtěla takové situaci předejít zde. Nechtěla, aby otec se synem byli na nože. Elyas byl jeho jediný syn, byl dědicem Praménkova. Jak by asi vypadalo, kdyby současný pán a budoucí lord šli jeden druhému po krku? Na takovém místě by se necítila ani trochu dobře.

„Pevně věřím tomu, že je vás syn do své ženy zamilovaný. Proto si jí vybral a vybojoval si jí přede všemi. Láska je silný cit, a co jiného by to bylo? Vzdor ani naschvál by nevydržel tak dlouho. Co jsem vašeho syna poznala, není z těch, kteří by se mstili či provokovali podobným způsobem. Chápu důvody i pohnutky, proč s jeho ženou nesouhlasíte. Na druhou stranu, který muž by si nechal mluvit do své životní volby?“ Nahlas by to neřekla, ale byla si jistá, že by se Rodrik nezachoval jinak. Byla přesvědčená, že svou první ženu musel milovat. Jistě by nedal přednost volbě otce, pokud by do ní byl zamilovaný. Který muž by vyměnil ženu, kterou miluje za něco, s čím bude spokojen jeho otec?

Zastavila se ve vhodné vzdálenosti. Kdyby šlo o jejího bratra, pravděpodobně by mu jednu ruku položila na rameno a druhou mu stiskla ruku na dveřích. Pomalu by ho donutila stáhnout ruce k tělu, zatímco by ho přesvědčovala. U Rodrika si však něco takového nedovolila. Pouze spojila ruce před sebou a hleděla mu do očí. V jejích očích se nacházela upřímná starost, jisté obavy, ale i dobrý úmysl. „Nemusíte posílat mistra. Klidně můžete celou záležitost vyřídit sám. Jen bych byla mnohem raději a věřím, že by bylo daleko moudřejší, kdybyste počkal do druhého dne. Ve vzteku říká člověk spoustu špatných věcí. Vím, že chcete celou situaci vyřešit a mít jí za sebou, ale…“ udělala k němu dva kroky blíž, než se nejistě zastavila. „Můžete si oba říct věci, kterých budete litovat. Pošramocené vztahy se špatně napravují. O to víc, když se oba budete cítit v právu a ani jeden nebude chtít ustoupit.“ Zavrtěla hlavou a hledala nejlepší možné východisko. „Pojďte si odpočinout. Prospěte se. Myšlenky se vám daleko lépe utřídí a zítra si se synem promluvíte. Povíte mu, co si myslíte o celé situaci, ale že udělal obrovskou chybu. Nečiňte tak ale nyní. Teď když máte srdce plné vzteku a hlavu zatemněnou špatným úsudkem. Hledáte viníka v někom, kdo za to možná ani nemůže. Prosím, promluvte si se synem až zítra.“
avatar
Eliesse Manderly

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 03. 11. 18
Location : Praménkov (Sever)

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Mon Nov 12, 2018 9:00 pm

Nehleděl jí do očí, ačkoliv by v nich mohl hodně vyčíst. Jenže zrak mu zahalovala rudá mlha vzteku. Obvykle dokázal odhadnout charakter, přestože ne záminku. Kdyby byl o něco všímavější, snad by si všiml snahy, kterou jeho žena vyvíjela, aby ho uklidnila. Bohužel byl natolik zaslepen, že se zarputile zaobíral jen vlastními myšlenkami. Přemýšlel nad tím, co by se mohlo stát horšího a jestli ještě zasáhl včas. Kdyby se rozhodl i pro dnešní noc přenechat slovo svému jedinému synovi, nedozvěděl by se o jeho selhání. Žluč mu nad tím stoupala do krku, zanechávajíce za sebou nejen hořké myšlenky. Nebylo to jenom o špatných činech jeho vlastní krve. Zklamal své poddané a sám selhal jako otec.
„Je z něj zamilovaný hlupák, který sebou nechá manipulovat. Slepě věří, že si vybral správně, ale už nevidí všechny důsledky.“ Nakonec se přece jenom podíval do zářivých modrých očí. Odrážel se v nich plápolající oheň, ale co jiného v nich viděl? Ať se snažil sebevíc, nenacházel v nich nic. Snad to bylo tím, že hledal něco, co v nich ani nebylo. Nedokázal říct, jestli Eliesse stojí na jeho nebo Elyasově straně. Plnila roli soudce, aniž by k tomu dostala svolení. Rodrik by ji nikdy neoznačil jako pouhou hloupou ženu,a le o tomhle nevěděla vůbec nic.
„Který muž? Moudrý muž. Muž, který ví, kde je jeho místo a jaké má povinnosti. Takový muž, který je ochotný obětovat své vlastní blaho, jen aby viděl spokojené ostatní, kteří to potřebují víc, než on sám. Elyasovo chování je sobecké a zcela neomluvitelné. Dal jsem mu nespočet příležitostí k tomu, aby ukázal svou cenu. Pokaždé svou šanci zatratil. Nabízel jsem mu, že mu pomohu vybrat vhodnou ženu a že si do té doby může chodit třeba každý den do bordelu, když nevydrží jedinou noc bez děvky. Toleroval bych mu jich třeba i deset, kdyby se choval podle toho, k čemu jsem ho od malička vedl. Není na tom nic složitého. Oženit se s vhodnou lady, zplodit několik potomků a potom si žít klidně až do smrti. Víc jsem po něm nežádal. A on se přesto rozhodl, že vydá svou rodinu riziku neznámému.“ Slova se mu v ústech měnila na popel. Už přestal počítat noci, kdy se jen neklidně převracel a přemýšlel nad tím, co kdy udělal špatně. Jestli mu měl dát větší svobodu nebo ho naopak držet víc zkrátka. Elyas se choval jako divoký hřebec, na kterého bohužel neplatilo vůbec nic. Jediným lékem bylo ho nadobro vytrhnout z manželských spárů, ale lord Ryswell odmítal mít na svých rukou nevinnou krev. A zrušení manželství povoloval jen jeden způsob. Přesto na druhé straně stála prestiž jejich rodu a samozřejmě pohled, kterým se na ně dívali obyčejní lidé. Dostalu se mu pocty, když Rodrik dovolil synovi, aby převzal jeho post, přestože na nijak dlouhou dobu. A Elyas to všechno zahodil.
„Už mezi námi padlo plno slov, která ani jednoho neurazila. Elyas se ničím netrápí, chová se jako by se vrátil do let, kdy mohl být bezstarostným pážetem. Vidí a slyší jenom to, co potřebuje a chce. Není čeho litovat.“ Až příliš pozdě si uvědomil, že se neměl zastavovat. Rozhodl se dát Eliesse její šanci, po které tak prahla. Už opravdu stárnul, protože než stačila jeho žena domluvit, ta nejhorší zloba z něho vyprchala. Pořád se na Elyase zlobil a kdyby to nebyla jeho vlastní krev, pravděpodobně by ho potrestal daleko tvrději, než zamýšlel. Ale pohled na křehké stvoření vedle něj ho donutil nepokračovat v chůzi. Jen zakroutil hlavou, než pohled upřel do země a ztěžka vydechl. Tíha na hrudníku, která ho neustále svírala, najednou nepocházela z nemoci. Možná ho potíže neopouštěli, protože mu hruď drtila tíha něčeho naprosto jiného. Sípavě se nadechl a pozvedl jednu ruku, aby si unaveně promnul nos. Rozhodně v té chvíli nevypadal ani trochu svěže, spíš naopak. I léta mu přibyla.
„Zítra bez odkladu odjede za Mladým vlkem. Když nedokáže své povinnosti řádně plnit tady, možná mu to půjde lépe mezi ostatními vazaly. Ale jestli zklame i v Řekotočí a pošpiní rod Ryswellů ještě víc, už nebudu mít žádného syna.“ Byl to těžký ortel, ale od ho přesto vyřkl. Pozvedl bradu a podíval se Eliesse do očí, aby pochopila, že to myslí zcela vážně. Čest a smysl pro závazky hrály v Rodrikově životě až příliš velkou roli. Elyas se od všeho, co uznával, odkláněl. Neviděl pro něj jiné východisko než udělení ultimáta. Svůj čas jeho syn dostal. To, že ho promrhal, už nebyla chyba otce.
„Pojď,“ pobídl Eliesse po chvíli mlčení. Jeho hlas byl o poznání klidnější, přestože v něm ještě stále doutnalo něco z jeho předešlé zuřivosti. Kolem hradu nebylo příliš míst, kde by se Rodrik dokázal uklidnit. A přesně tam potřeboval jít. Nenabídl manželce rámě, jen se pomalým krokem odebral k chodbě vedoucí ven. Zimohrad nebyl jediným místem, které mohlo nabídnout horká jezírka. V Praménkově jich bylo o poznání méně, ale přesto se tam nacházela. A lord Ryswell hodlal v jednom z nich smočit své staré kosti, aby ulevil tíživým myšlenkám.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Eliesse Manderly za Mon Nov 12, 2018 10:03 pm

Ráda by manželovi oponovala v tom, že na lásce není nic špatného, jenže ona sama lásku nepoznala. Mohla o ní číst v románech, o kterých otec říkal, že jsou pro hloupé a naivní holky. Mohla o ní slyšet v písních nebo u šťastlivců, kteří našli svou drahou polovičku. Byla si jistá, že dost možná jediná láska, která jí kdy zastihne, bude láska matky k dítěti. Nemohla soudit, zda není Elyas opravdu jen zalepený. I tací byli, kteří propadli lásce, nebo lépe řečeno něčemu, co za lásku považovali, i když takovému citu byla celá záležitost na míle vzdálená. Otec i syn, oba měli svou pravdu a očividně nehodlali ustoupit. S Elyasem o tom nikdy nemluvila. Vůbec byla ohledně jediného syna svého manžela opatrná. Byl starší než on a ona netušila, jaké stanovisko vůči ní zaujal. Mohl se chovat dobře, ale ve skutečnosti mu mohla vadit. Možná by se ani nedivila. Přeci jen byla mladší než on, měla být jeho nevlastní matkou a ke všemu byla ženou, která může dát jeho otci další potomky. Kdo zabrání tomu, aby porodila syna, který se bude Rodrikovi zamlouvat víc a rozhodne z něho udělat nástupce? Byla si jistá, že by to byla poslední kapka k tomu, aby se stalo něco strašného.

Neuhnula pohledem od svého manžela. Sledovala jeho oči a snažila se v nich vyčíst víc, než jen zlobu a špatné rozpoložení. Ovšem víc tam nebylo. Stála více, si uvědomovala, že má pravdu. Pochopila by, kdyby se takto choval Elyas ve svých dvaceti. Ale dávno měl věk na to, aby přijal všechny povinnosti a stal se tím lordem, kterého otec očekává. Praménkov měl štěstí, že byl stále starý lord Ryswell dost schopný na to, aby vedl všechno sám. Kdo ví, kam by dovedl své panství Elyas? Dokázala v Elyasovi vidět sebe. Nakonec se také otci vzepřela a kam jí to dovedlo? Konečně byla vdaná a mohla se přestat obávat toho, že zemře jako stará panna. Dostala šanci, o kterou se prosila od doby, co mohla mít děti. Také zjistila, že její přístup roky nefungoval. Nakonec musela zasáhnout jinak. Lord Ryswell měl být trest. Kdo ví? Možná jím skutečně byl. Ale na druhou stranu byla konečně vdaná a měla svůj klid. Měla možnost opustit domov. Možná se Elyas jen nacházel v podobné situaci. Kdy mu otec nenaslouchal tak, jak potřeboval, a proto si hledal jiné způsoby jak dosáhnout svého.

Opětovně jí napadlo, jestli nejsou vlastně zaslepení oba. Rodrik také viděl a slyšel jen to, co potřeboval a chtěl. Jenže vyslovit takovou opovážlivost nahlas by nepřineslo nic dobrého. Mohla mu věnovat jen soucitný pohled. Ona sama děti prozatím neměla a netušila, jak těžce mohou potrápit. Mohly přinést mnoho příkoří, které se nezvládají lehko. Mohla tiše doufat, že její děti budou hodné, vzorné a poslušné. Tedy, pokud nějaké děti vůbec kdy mít bude. Nemusela být ani chyba v jejím manželovi jako v ní samotné. Počítala a přemýšlela o tom, zda nemůže již nosit pod srdcem dítě, ale prozatím tomu nic nenasvědčovalo. Od svatební noci, kdy ztratila svou nevinnost, uplynula již nějaká doba. Některé ženy měly to štěstí, že otěhotněly již první společnou noc. Eliesse se mezi ně pravděpodobně zařadit nemohla, na druhou stranu měla ještě čas. Nemusela čekat dítě hned, to všechno teprve mohlo přijít.

Vlna starosti se zvedla, jakmile se její muž sípavě nadechl a promnul si nos. Vypadal unaveně, ztrhaně a už vůbec ne dobře. Udělala ještě dva kroky k němu, čímž jejich vzájemnou vzdálenost minimalizovala. Opatrně mu položila ruku na hruď a pozvedla mírně hlavu, aby mu viděla do očí. „Jste v pořádku?“ řekla s jasnou starostí v hlase. „Možná byste měl jít zpátky do pokoje ještě odpočívat. Ty starosti vám přitíží.“ Jakoby tvář v přítmí najednou zestárla o dalších deset let. Již si všimla, že její muž má dny, kdy působí neuvěřitelně vitálně a pak jsou dny, kdy zestárne o mnoho let, až to děsí.

Zatajila dech, když pronesl Rodrik svůj verdikt. Přeci by neodstřihl jediného syna a dědice? A pokud ano, nastalo by to, čeho se obávala. Jistě by přišel tlak ze strany ostatních, aby dala lordu Ryswellovi zdravého syna. Upínala by se k němu naděje a ještě by musela doufat, že v Elyasovi není zlost, aby se případně bratra nepokusil odstranit. I to se stávalo, přestože se o tom nemluvilo. Syn zabil otce, bratr bratra a tak se mohlo pokračovat. Když už někdo zatoužil po moci, věděl si najít cestu. Ale ne, El myslela příliš černě.

Když jí nakonec pobídl, aby ho následovala, neotálela. Byla ráda, že zabránila konfrontaci mezi otcem a synem. Nechala Rodrika jít o několik kroků napřed a poslušně ho následovala. Nedožadovala se nabídnutí rámě, ani nepotřebovala jít vedle něho. Pokorně kladla jednu nohu před druhou, než si všimla, že míří ven ze sídla. Nebyla vhodně oblečená a Rodrik už vůbec ne. Nebylo moudré, aby nemocný člověk šel ven, kde sníh pokrývá převážnou většinu krajiny. „Můj pane,“ špitla za ním opatrně a dohnala ho. „Neměl byste si vzít něco teplejšího na sebe?“ nadhodila mírně. Netušila kam míří. Možná v návalu emocí ani chlad necítil, ale to mohl být problém. Opravdu se bála toho, aby se mu nemoc nevrátila.
avatar
Eliesse Manderly

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 03. 11. 18
Location : Praménkov (Sever)

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Rodrik Ryswell Yesterday at 8:15 pm

Moc dobře věděl, proč opustil svůj solár. Ale už nepřemýšlel nad tím, jestli by nebylo lepší zůstat v komnatách. Kdyby si lehl, vyvaroval by se tím tomu, co se stalo. Ušetřilo by mu to nejen nervy, ale především zdraví. Nemoc ho stála plno sil a ty zbývající zbytečně vynakládal na snahu něco změnit, ačkoliv byl jeho boj už předem prohraný. Jako by se pokoušel pohnout se skálou. Bylo to hloupé a zcela bezvýznamné. Přesto se nedokázal přinutit k tomu, aby to pustil z hlavy. Myšlenka na to, co všechno Elyas nezvládl, se mu usadila v žaludku a tížila ho. Svírala mu útroby a zahlodávala se do něj, stejně jako pochybnosti. Eliesse se ho snažila uklidnit, ale co bylo vlídné slovo manželky oproti zklamání vlastním synem? Ať se mu snažila napovídat cokoliv, Rodrika se to téměř nedotklo.
„Něco stále vydržím. Nad hrobem ještě nestojím,“ odmítl rázně její starostlivá slova. Plno let se o jeho zdraví staral jen mistr. Nezvykl si na to, že je jeho život i v zájmu někoho jiného. Ani o tom nepřemýšlel. Eliesse se mohla starat proto, že to měla v povaze. Nebo kvůli sídlu Ryswellů. Ženy byly vždy proradnými stvořeními, ale jen stěží se jim dalo odolávat. Jejich pohled byl nebezpečnější než ostří valyrijského meče. Na první pohled mu nemohl konkurovat, ale než si muž uvědomil, jak se věci mají, bylo pozdě. Dcera lorda Manderlyho vypadala na první pohled jako slušné děvče, ale bylo jen v moci času dokázat, jak je to doopravdy.
„Vím, co dělám. Vždycky jsem to věděl.“ Nijak nezareagoval na její starostlivý dotek a ani teď neměl v plánu se zastavovat. Jak řekl, on věděl, kam jeho cesta vede. Mladá žena vedle něj ještě neměla možnost prozkoumat úplně všechna zákoutí jejich sídla, stejně jako neměl Rodrik chvíli na to, aby takovou chybu napravil. Buď se staral o hrad nebo o to, aby kvůli nemoci nevydechl naposledy. Cerrick ho uklidňoval, že i přes svůj věk je pořád dost silný na to, aby nad chatrným zdravím zvítězil. Jenže starosti ho vyčerpávaly a nikdy neutichaly. Sám se divil, že ho to nenapadlo dříve. Zamířil rovnou přes nádvoří, nezastavil se ani aby obešel smečku psů, které správce psince ještě nestihl zahnat do kotců. Celá smečka ho přivítala nadšením vrtěním ocasů, lord je však odehnal rukou. Jindy by se snad zastavil a chvíli času jim věnoval. I jako vážený starší muž se občas rád potěšil se zvířaty. Koně a psi mu byli čas od času bližší než kdejaký člověk. S kým jiným by měl mluvit o svých trápeních, aby si zachoval vážnou tvář a respekt ostatních? Rodrik si uvědomoval, že není víc, než pouhým člověkem, ale své slabiny dával na odiv jen nerad. Proto byl tak strohý i ke své ženě. Nikdy by jí neuhodil, ale ani by se před ní nezačal chovat jako slaboch.
Pokračoval v chůzi a na Eliesse se ani jednou neohlédl. Ne dřív, než nechal světla ohňů za sebou. Přivítal je nezvyklý klid, šero a ticho. Okolím se neslo křupání čerstvě napadaného sněhu, po kterém kráčeli. Od úst mu stoupaly obláčky páry, přesto se jeho tělo netřáslo. Zastavil se před mohutným starým čarostromem a natáhl k Eliesse ruku v jasném gestu.
„Už od doby, kdy byl Elyas malý, jsem si přál, abych ho tu viděl stát s nádhernou dívkou, se kterou by byl šťastný. Věřil jsem, že si brzy najde takovou, se kterou si rád vymění slib věrnosti před zraky starých bohů a brzy bude mít děti. Především po tom, co se stalo Bethany a Domericovi. Snad jsem byl hlupák já, když jsem si přál něco nesplnitelného. Malicherná tužba starého blázna, ke které se samozřejmě bohové otočili zády.“ Modrý pohled upíral na krvavý vyřezaný obličej. Jeho tvář neříkala nic, ale ve slovech se zrcadlil hlas zlomeného muže. V síni běsnil, téměř se nedokázal ovládat. V božím háji si nic takového nedovolil. Snad na něj působila samota a soukromí, jakého se mu jinde nedostávalo. Hleděl do uplakaných rudých očí, jako by čekal na odpověď, která stále nepřicházela.
„Vysmáli se mi do do očí a všechno, co jsem léta budoval se začalo pomalu rozsypávat. Nejdřív mi rozervaly na kusy rodinu a teď... Teď stojíme na prahu válku s polovinou Západozemí. Nikdo doopravdy bojovat nechce, protože se blíží zima. Ale Eddard Stark si zaslouží spravedlnost. Nikdy nebylo lepšího Strážce severu.“ Konečně odtrhl od stromu pohled a zadíval se na Eliesse. Zlehka si jí přitiskl k sobě, dlaní jí přejel po paži. Jeho samotného se zima sotva dotýkala, ale do ní musela zarývat své ostré drápy. Vtiskl jí letmý polibek na temeno, než mu ruka sjela k jejímu boku. Pomalu se rozešel, aniž by jí pouštěl. Vedl jí sebou ještě o kus dál, dokud na ně nedýchl horký oblak páry. Teprve potom jeho dlaň opustila Eliessino tělo.
„Když se mi poštěstí, chodím sem přemýšlet. Není tu nikdo, kdo by mě rušil.“ Jeho prsty se pustily do rozvazování všech tkanic a dalších překážek, které mu bránily ve svlékání. Počínal si obratně, přestože se do něj chlad začínal zakusovat, jako by se probral teprve nyní. Netrvalo to moc dlouho a všechno, co měl Rodrik na sobě, padlo na zmrzlou zem. Zůstal stát před Eliesse nahý, avšak ne na dlouho. Opatrně sestoupal do teplé vody, než otočil hlavu a vzhlédl. „Ale není tu ani nikdo, kdo by mi poradil.“ Nespouštěl z ní pohled, ve kterém byla jasná výzva. Vybízel jí k tomu, aby se k němu přidala.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Praménkov (sídlo Ryswellů)

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru