Příběh - Rodrik Ryswell

Goto down

Příběh - Rodrik Ryswell

Příspěvek pro Admin za Thu Nov 01, 2018 6:22 pm


avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Rodrik Ryswell

Příspěvek pro Serena Bracken za Mon Jan 07, 2019 12:06 am

To jí bylo čtrnáct let, když byl její otec pozván do Praménkova, sídla lorda Ryswella. Místo se nalézalo na dálném severu, daleko od jejich, ačkoliv jejich říční lord byl se severem spjat díky sňatku jeho dcery a lorda Starka. Ale to nic neměnilo na tom, že to byl cizí kraj s cizími lidmi. Zde znala mnoho lordů ať od pohledu nebo s nimi i hovořila. Měla nenucenou povahu, dokázala komunikovat s každým, kdo byl ochoten s ní hovořit. Když tomu tak nebylo, vydala se pryč. A nyní měla vyjet se svým otcem na sever spolu s Barou a Jayne. Mladší sestřičky měly zůstat doma s matkou, což se jí ani za mák nelíbilo. Natož jejich návštěva severu, jelikož za tím cítila sňatek. A to by nebyla její matka, aby k tomu neměla, co říci.
Lady Bracken pocházela z Roviny a již když byla provdána do Říčních krajin, příliš se jí to nezamlouvalo. Proto si pro dcery přála víc. Chtěla dostatečně dobré jméno a velký peníz, sídlo, o kterém každý sní a samozřejmě první syn, budoucí lord, mladý a pohledný. S ohromným věnem, když je již nebude mít nevěsta. Ano, takto si matka představovala, že všechny své dcery provdá a že jich neměla málo. Otci na tom na druhou stranu nezáleželo. Chtěl najít pouze hodného muže, žádný jiný požadavek neměl. Již vyloučil každého, který projevoval krutost či ošklivou povahu. Ať by byl pohledný či majetný sebevíc, takovému muži by svou dceru nedal. A věděl, že pozvání od lorda Ryswella nebude jen přátelské. Měl syna a i toho jistě chtěl oženit. 
A tak se Seri s nadšením sbalila s vidinou nové krajiny, nových zvyků a nových tajů, které bude moci dostatečně, aniž by jí jen myšlenka padla na sňatek. Přeci jen Jayne byla starší, i když představa, že by svou nejmilovanější sestřičku nevídala každý den, jí dokázalo dosti kazit den. A Barbara byla až po ní. Teprve dvanáctiletá, přestože krásou téměř dosahovala k Jayne. Rodičům nic neříkala, ale Jayne byla již dlouho zamilovaná do syna lorda Moora z Údolí. Byl jen o rok starší než ona a při prvním setkání měli oči jen pro sebe. Sestřička jí poprosila, aby si to prozatím nechala pro sebe než jí Moore požádá. Věřila, že to bude brzy, přesto s otcem vyjela, aniž by mu jedna z nich pověděla o tajném svazku.
Vyjeli brzy ráno, aby se vyhnuli matce, prakticky se vyplížili s postelí, jelikož to celé dělali za jejími zády. Ještě za hradbami slyšeli matčin velice naštvaný jekot. Museli prásknout do koní, aby se dostali do bezpečí před jejím hněvem. Vyjeli v kočáře, přesto se Seri po dvou dnech vyhodila do sedla a jela po boku s otcem, s kterým probírala hustotu sněžení a kolik může na severu maximálně napadnout i během dlouhého léta. Otec musel být vskutku rád, že se jednou zjevily hradby Praménkova, ač za tu dobu, kdy přespávali v hostincích, dověděl mnoho věcí, jež ani vědět nepotřeboval. Ale nikdy neměl to srdce Seri zapudit, tudíž poslouchal a poslouchal. 
Samozřejmě, že celou dobu jen neotravovala otce řečmi, taktéž hleděla na tu klimatickou změnu. Ochladilo se, přesto nefoukal silný a štiplavý vichr jako v Údolí. Byli proti němu chráněni pod silnou kožešinou. Sníh jim dopadal na vlasy i oděv a Seri neodolala, zaklonila hlavu a pár vloček chytila do úst. Slýchala, že to takto děti dělají a tak to musela okusit. Bylo to mokré a studené. A nové. Úsměv z tvářičky jí nezmizel ani když dojeli. Stráže je pustili za hradby a někdo se vydal zavolat lorda Ryswella.
Mezitím sesedla ze sedla a pohladila koně po hlavě. Ten potěšeně zaržál a vzal si od ní mrkev, kterou vylovila z vaku. Odměna za to, že jí v bezpečí dovezl do nových krajin.
avatar
Serena Bracken

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Kdesi v Říčních krajinách

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Rodrik Ryswell

Příspěvek pro Rodrik Ryswell za Mon Jan 07, 2019 10:09 pm

Síně hradu v Praménkově se rozhodně nemohly rovnat těm, jakými se pyšnil Zimohrad, přesto měly stále co nabídnout. Cizinci nedokázali rozlišovat jednotlivá území na severu, všechna místa pro ně byla stejná. Neúrodná, nehostinná, věčně zmrzlá a zapadaná sněhem. Ano, i Praménkov se často nechal přikrýt bílou studenou pokrývkou. Ale také poskytoval hojnost ryb, lesní zvěře a dokonce i úrodnou půdu. Zimy bývaly kruté jako kdekoliv jinde, ale léta tak zlá nebyla. Jenže vhodné načasování se pokaždé nepodařilo a ačkoliv se Rodrik snažil, aby jeho hosté dorazili včas, nemohl se zaručit za to, že neokusí ani jednu z letních sněhových vánic. Už plno let se držel na stejné pozici, kde si vybudoval tolik cenný respekt a loajalitu, jenže počasí vládnout nemohl. A tak se musel spoléhat na to, že mu bohové vyjdou vstříc. Koneckonců mu šlo o velice důležitou věc.
Zrovna vyřizoval obyčejné věci týkající se správy hradu, když mu udýchaný chlapec přiběhl oznámit, že branami jeho hradu právě přijela tak očekávaná návštěva. Tváře měl zrudlé mrazem a novinu mu pověděl velice trhaně, jak mezi slovy lapal po dechu. Lord Ryswell si ho notnou chvíli přeměřoval pohledem, jako by přemýšlel, proč mu to nepřišel říct někdo jiný. Do Praménkova mělo dorazit jenom pár lidí, nehrozilo, že by přijel král s královnou, aby si tak pro sebe a své koně zabrali veškerou péči. Dokonce ani jeho podkoní neměli proč se na jižany tolik těšit. Byli to stejní tvorové jako muži a ženy na severu. Nic zajímavého k vidění. Aby je ale nenechal příliš dlouho čekat, slušně se omluvil mistrovi a chlapce poslal do kuchyně. Zasloužil si přinejmenším něco dobrého k jídlu, když byl tak nemilosrdně vyrván ze spárů své práce. S ostatními štolby si mohl neúctu vyřídit později.
Slunce si našlo skulinku mezi tmavými mraky a poskytlo tak návštěvníkům jednu z mála vzácných chvil, kdy si mohli na tváři vychutnat trochu hřejivých severských paprsků. Počasí se umoudřilo akorát včas, protože lord Ryswell musel zařídit, aby jeho hosté nehladověli. Musel si všechno zařídit sám, ačkoliv ne nutně, jako spíš z vlastní umíněnosti. Na nádvoří dorazil akorát včas, aby si všiml, že si koně od jedné dívky přebírá jen o něco málo starší podkoní, než jaký Rodrika upozornil na to, že je nejvyšší čas ukázat hostitelského ducha. Snad to byli i bratři, ale mladší z nich alespoň věděl, že s dcerami urozených pánů se nelaškuje, zatímco chlapec, na kterého lord Ryswell koukal, se nezdráhal vyzývavě na děvče mrknout.
Odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost a vykročil vpřed. Narozdíl od některých severských lordů se k přicestovalým jižanům choval s úctou, přestože o nich měl v hloubi srdce pochybné smýšlení. Neusmál se, ale ani se nezamračil. Na obličeji mu zůstal výraz zatvrzelého seveřana, přesně takového, jakého ho znali všichni obyvatelé hradu. Podkoní při pohledu na něj zrudnul a urychleně odvedl koně mladé lady do stájí, aby se o něj postaral. Rodrik nad tím souhlasně pokýval hlavou, ale v jeho výrazu se vůbec nic nezměnilo, dokonce ani když promluvil. Jeho hlas nebyl nijak nepříjemný, stejně jako nebyl přehnaně vlídný. Nepotřeboval ze sebe dělat starého blázna, od toho tu byli jiní a ne nutně jenom na severu. Na druhou stranu, pokud by ho lord Bracken nebral nijak vážně, dozajista by nevážil tak dlouhou cestu. A to Rodrik nemusel obšírně popisovat to, k čemu by se rád dostal.
„Doufám, že jste neměli při cestě moc velké komplikace. V tuhle dobu by měly být všechny stezky stále ještě dobře sjízdné, především pak královská cesta.“ Očima přejel od lorda Brackena až po jeho poslední dceru. Všem zdobily tváře ruměnce způsobené mrazem. Nic zvláštního na tom nebylo, přesto Rodrik ustoupil o krok do strany a gestem je pobídnul, aby vešli dovnitř. Sám byl na chladnější prostředí zvyklý, ale nepochyboval o tom, že lord bude chtít co nejrychleji do tepla.
„O vaše koně bude dobře postaráno, stejně jako o společnost, kterou jste si přivezli s sebou. Prosím tudy.“ Jen málo rozdílů panovalo mezi chováním pána Praménkova a svědomitým hostitelem. Dovedl je do hodovní síně, kde v krbu vesele plápolal oheň a stoly pomalu plnily tácy s jídlem. Sám Rodrik se posadil do čela stolu, sotva dosedl, prsty naznačil muži stojícímu nejblíž, aby k němu přišel. Pošeptal mu do ucha rozkaz a poslal ho pryč. Sluha neotálel a odešel, načež se vrátil s plným džbánem.
„Lorde Brackene, dovolte mi, abych vás a vaše dcery přivítal na Praménkově pohárem horké medoviny. Musíte být po dlouhé cestě prokřehlí. I malé sněhové bouře dají lidem zabrat, pokud na to nejsou zvyklí.“ Zatímco mluvil, přisunul k sobě několik pohárů, do kterých tekutinu postupně naléval. Následně všechny rozdal, ale u jedné z dcer se zdržel. Neznal ani jednu, ale něco mu říkalo, že tahle dívka bude jiná.
„Jak se jmenuješ?“ dotázal se. Vypadala dobře a on nezalitoval toho, jak se rozhodl, přestože v něm dřímaly jisté pochybnosti. Ovšem musel nějak jednat a vymyslet různá řešení. Kdyby nevyšlo tohle, poradil by si jinak. Musel by.
avatar
Rodrik Ryswell

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 03. 11. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Rodrik Ryswell

Příspěvek pro Serena Bracken za Sun Jan 20, 2019 2:31 pm

Skutečně byla promrzlá na kost, ale zároveň neskutečně šťastná, že mohla poznat novou krajinu a s trochou štěstí ji bude poznávat, dokud se nepřižene matka. Netušila, jak smýšlel otec, ale ona věděla, že je nalezne. Slyšela, jak otci velice nahlas říká, že žádná ze jejích dcer se neprovdá za chladného seveřana. Že lord Bracken se nestane stejným hlupákem jako lord Tully, jež svou nejstarší provdal za lorda Starka, ačkoliv uznala, že s ním toho získala mnohé. Ale to byla jediná výborná partie. Jenže její muž raději odvedl dcerky za nějakým nevýznamným lordem, jež velel jisté malé pevnosti a zajisté toho neměl mnoho nastřádáno. Ano, matka raději smýšlela nad někým ze západních krajin nebo z její rodné Roviny. Ani po nechuti jí nebyli její bratránkové. Čím bohatší a s větším územím, tím lepší. 
Serena měla zcela odlišný názor než její matka. Nechtěla mít nic s mužem, jehož kvality spočívají pouze v materiálních věcech. Nechtěla mít nic společného s podlým a pyšným jedincem, jichž bylo v západních krajinách i v Rovině mnoho. Nezáleželo jí na majetku, vzhledu či na tom, zda má daný muž perfektní módní vkus. Chtěla někoho, kdo ji svými vlastnostmi uchvátí a nebude si vedle něj připadat nepříjemně. A přestože byl sever chladný a lidé na něj též, stále tu byla jistá věrnost a čest. Vlastnosti, jichž si mnozí nevážili, přesto pro ni byly mezi nejvyššími ctnostmi. A pokud by měla být provdána za čestného jedince, jež není obeznámem s pýchou a předsudky, nemohla by býti více šťastnější. Přestože jí Jeyne samým štěstím o dost převyšovala. A ona to své drahé sestřičce přála.
Se sestrami se tiskla k sobě. Ona byla uprostřed a jak Jeyne, tak i Barbara se jí nemínily pustit. Musela se rozejít ona, aby jí zbytek následoval za otcem, jež si povídal s lordem Ryswellem. Nechtěla odposlouchávat a tak raději zaměřila svou pozornost na okolí a lidi. Někteří se na ní dokonce usmáli, stejně jako ten pacholek, jež přebíral jejího koně. Nepřišli jí nepříjemní, i samotný lord se choval velice slušně a pozorně. 
Své kabáty podaly služebnému, jež je od nich převzal, jakmile vešly do hodovní síně. Byla útulná a plápolal v ní veselý ohníček. S úsměvem se posadila vedle svých sester a zadívala se na lorda Ryswella, když se jal nalévat medovinu. Nic podobného zatím neochutnala a tak nemohla býti více nadšená.
Vzala do rukou pohár, jež jí byl nalit lordem Praménkova, aby si přičichla. Cítila velice silnou vůni medu, ale bylo v tom i něco více. Nosem jí to projelo až do krku, ale snažila se udržet úsměv na tváři. Zvláště když jí lord položil otázku.
"Serena, můj pane, nechť se vám líbí," odpověděla slušně, když se natočila tak, aby na něj viděla. Nepřišel jí ledový jako led, jak tvrdila matka. ..."Máte to tu vážně útulné. A na venkovní podmínky je tu krásně teplo, ale za to může kamenná stavba, jež v sobě teplo udrží a nepropustí vlhkost ani chlad. Ale to jistě víte," včas se zarazila než by mu začala rozebírat jisté fakty a rozdíly mezi cihlami a kamenem. Matka by kroutila hlavou, ale otec jí nechal rozvíjet své vědomosti. Přesto se hodlala držet, jak nejvíce to šlo. Byla na návštěvě a nechtěla učinit špatný dojem.
avatar
Serena Bracken

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Kdesi v Říčních krajinách

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh - Rodrik Ryswell

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru