Hostinec na rozcestí

Goto down

Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Admin za Sun Oct 14, 2018 3:21 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Oct 14, 2018 7:07 pm

Dbala rad lady Ryswell, a tak jako předtím se držela mimo dosah hlavních cest. Sice věřila v sebe a své schopnosti, ovšem potkat Lannistery nebo Starky se i tak nemuselo vyplatit. Dost možná by je umluvila, našla by si cestičku pryč, ale byla to nebezpečná doba a ona se měla až příliš v lásce. Nakonec však přeci jen zabloudila na hlavní cestu. Potřebovala se vždy někde dobře najíst a hlavu uložit na příjemně nadýchaný polštář. Do oka jí padl hostinec na rozcestí. Zajisté jí neublíží, když se na jednu noc zdrží. Jen co opustila hranice severu, netrvalo dlouho a změnila i své ošacení. Chladnou zemi asi nikdy nebude mít v lásce. Ona raději slunce, rozkvetlé louky, vůni čerstvě posečené trávy a smích. Jenže s tím by se dostala až příliš do minulosti, o kterou nestála. Vlasy nyní nosila rozpuštěné, kdy se jí jednotlivé kudrlinky plazily po zádech jako břečťan. Šaty s kožíškem vyměnila za daleko lehčí. Bílá košile, hnědý kožený korzet a pod stejně zbarvenou sukní se ukrývaly černé kalhoty. Cestovala vždy ze zásady hlavně pohodlně. Na nohou měla vyšší jezdecké boty a na rukou kožené rukavice. Celá roba jí nebránila v pohybu, a když seskočila z koně, rozhodně se za sebe nemusela stydět.

Dorazila na cestu, která vedla k hostinci. Kůň poslušně šlapal, ale stejně jako jeho jezdkyně i on se těšil na odpočinek. S hlukem zbystřil a přidal do kroku. Říká se, že kůň před domovem zrychlí, inu tento zrychlil pokaždé, když měl na dosah vidin čerstvého sena. Genna opustila sedlo, nechala koně ustájit a vyrazila do krčmy. Vybrala si prázdný stůl, ke kterému se posadila. Dnes skutečně neměla náladu. Bez větších rozpaků se zadívala kolem sebe. Nikdo z přítomných jí nepřipadal jako zajímavá existence. Nikdo, s kým by si ukrátila dlouhou chvíli, nebo by o to vůbec stála.

Jenže ta existence si jí vyhledala docela sama. Přisedl si k ní postarší muž, který vanu neviděl již měsíce. Mastné vlasy a špinavé oblečení nutily Gennu nakrčit nos. Ovládla se však a beze slova si jen sundala rukavice z dlouhých prstíků. „Říkal jsem si, že žena jako ty by mohla chtít společnost,“ nadhodil odhodlaně. Genna mu věnovala široký úsměv, přestože její oči zůstávaly dosti povýšené. „Drahý, ty nemáš ani tušení, co by žena jako já mohla chtít,“ mrkla a zavrtěla mírně hlavou. „Měl by ses raději přesunout k jinému stolu. Kterákoliv jiná dáma tě zajisté velmi ocení,“ pronesla sarkasticky, ale nemyslela si, že by to poznal. Muž se jen víc jak patrně zarazil a raději skutečně odešel. Genna pouze spokojeně pohodila hlavou a ještě jednou koukla po místnosti, zda jí neupoutá někdo jiný.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Tue Oct 16, 2018 9:09 pm

Cítila se jako věčný tulák. Nyní to bylo popáté, kdy v jednom roce vyměnila písek za zelenou trávu. A zelenou trávu brzy vymění za studený sníh. Někdy si říkalo, že by bylo hezké na jednom místě pobýt déle, jak pár dní, ale v konečném důsledku, když tak zkusila, zjistila, že není o co stát. Především ani s kým. Samotnou jí nebavilo setrvat na jednom jediném místě a tak se musela dát na cestu. Ne vždy to bylo z vůle Pána Světla. Mnohdy jen protože se jí zrovinka chtělo. Akorát nyní její důvod cesty tam a zpět byl mnohem hlubší. Hodlala vrátit to, co před deseti lety odebrala. Akorát že nemohla předvídat, jak se daná osoba zachová. Měla mnoho scénářů a jak si je přehrávala v hlavě, zjišťovala, že se jí ani jeden nelíbí. Možná si nakonec lady Ryswell zvolí vlastní, nikým nepodstrčený. O jednom nepochybovala, zajisté na ní nemohla zapomenout.
Cestovní plášť černé barvy ukrýval kalhotové ošacení, které nijak neskrývaly její ženskost. Když si mohla zvolit, vybrala si mírně uplejší věci, kalhoty poté lépe skryla v botách pod kolena. Na krku se jí tradičně třpytil šperk rudých kněžek, jenže ten její měl nafialovělou barvu a tím ladil s jejíma očima. Havraní vlasy měla rozpuštěné, ale uschované pod pláštěm, aby nijak nevadily malému chlapci za ní. Aery se jí držel kolem pasu a vychutnával si jízdu, též jako nový kraj. Vyrůstal v Essosu, velice daleko od vlastní matky. Vybrala mu dobrou rodinu, jednu, které kdysi nehamižně pomohla. Měli již malou holčičku a nový přírůstek jí přirostl k srdci. Jenže jej nyní musela odebrat. Byli o tom uvědoměni, přesto se jim loučilo těžce. Též jako malému chlapci.
"Skutečně jedeme za maminkou?" ozval se za ní tichý hlásek. Jedna podmínka, která musela být dítěti vštěpována od roku, kdy dokázal vnímat. Informace o jeho pravé matce a o tom, že jí brzy spatří. Držel se toho a těšil se. Ona o něco méně.
"Ano, jedeme," odvětila mu, když zpomalila koně. Musel si odpočinout, též jako dítě. Byla nucena zastavit u krčmy uprostřed válečné vřavy.
"Uvidí mě ráda?" další otázka, když seskočila z koně a natáhla ruce, aby ho položila na zem. Podívala se do jeho lehce měděné tváře, kde zářily dvě obrovská modrá očka.
"Která matka by nerada viděla své dítě?" vrátila mu otázku s úsměvem na rtech a nepatrně jej cvrnkla do nosu. ..."Pojď, najíme se," vzala ho za drobnou ručku a mávla přitom na lelkujícího hocha, aby se jí postaral o koně.
"Tak jo, teto," odkývl jí to Aery. Společně vešli do smrduté krčmy. Nikdy nevyrůstala jako lady na žádném hradě, přesto měla ráda jistý přepych a vůni. A tohle nebyla vůně, ale řádný smrad ze stovek nemytých těl, které tudy prošly. I kdyby sebou přinesla jakési osvěžovadlo, zaniklo by to v silném puchu. Ale pro chlapce se musela trochu obětovat. Rozešla se spolu s ním po krčmě, zatímco mohla cítit oplzlé pohledy pobudů. Otráveně se podívala ke stropu a když jí pohled opět slétl dolů, někoho si všimla. Někoho, od koho ztrápeně odcházel další smrdutý pobuda. S lehkým úšklebkem došla za danou osobou.
"Vida, vida, koho nám to Jiní nesou. Stále nám dýcháš, Milady?" bez optání popostrčila chlapce, aby se posadil k jejímu stolu a též jej následovala. Vskutku neměla chuť si něco sundavat. Kdoví, co by se jí tam dostalo a navíc, chmatáci byli skutečně rychlí. Pro sebe objednala vodu a chlapci polévku. Musel nabrat sílu na zbytek cesty.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Oct 21, 2018 5:41 pm

Po krátkém hledání vhodné společnosti to vzdala. Genna se uměla nadchnout pro jednu myšlenku, ale dotáhnout jí do konce bylo mnohdy složité. Jako se rychle nadchla, stejně rychle jí zájem opouštěl, pokud nespatřila to, co hledá. Málokdy se věnovala tomu, co přinese ovoce, až za dlouhá léta. Ne, zajisté by nemohla být ženou farmáře. Unudila by se k smrti. Čekat, než bude řádná úroda, kterou budou moci prodat? To by dříve utekla. Genna byla nepolapitelný ptáček a velmi vybíravý k tomu. Byl to však šeřík a angrešt, co zaujalo její pozornost. Podivila by se nad tím, že v krčmě jako je tato cítí podobnou vůni, ale na to nebyl čas. Šlo o vůni, která se přímo pojila na jednu konkrétní osobu a žádnou jinou. Nemusela se otáčet, aby ženu poznala ještě předtím, než vůbec promluví. Přeci jen občas v životě narazíme na lidi, kteří se nám uvrtají přímo pod kůži.

„Ke smůle většiny? Ano.“ odpověděla na její otázku otázkou, než si sama odpověděla. Její tvář byla klidná a odměřená. Přesto by jí většina lidí hravě nařkla z toho, že se tváří příliš arogantně a povýšeně. Přesto, jakmile zmínila slůvko ano, mírně se pousmála. Věděla, že jí dost lidí přeje to nejhorší. To nejlepší co pro ně mohla v tomto případě udělat, je stále častěji všechny takové přesvědčoval o opaku. Ukázat jim, jak dobře se má a jak se jí daří. Právě tehdy její nepřátele bral ďas. Inu to co přejeme druhým, se nám vždy dvojnásobně vrátí. Ani se neptala, zda si přítelkyně přisedne. Předpokládala, že to udělá i bez optání.

Vytáhla koutky rtů do úsměvu, když se před ní objevil malý chlapec. Ona na děti nijak zvlášť netrpěla. Vlastní neměla a ani po nich netoužila. Nejihla při pohledu na malé chlapce a holčičky, ani si tiše nevysnívala to, jak by její dítě vypadalo. Bylo to její rozhodnutí děti nemít a pochybovala, že by se kdy zařídila jinak. Což ke vší smůle nebylo ani trochu fér k ženě, která se k ní posadila. Inu, některé ženy žijí pro děti. Potomstvo je začátek i konec jejich života. Jenže pro Gennu to bylo příliš přízemní, stejně jako láska. Byla tu pro víc, než aby někomu rodila děti. Pro víc, než aby poslouchala, jak špatnou ženou je, pokud rodí holčičky, ale manžel, pán tvorstva, si přeje chlapečky. Nad vlastními myšlenkovými pochody se ušklíbla a napila se pohárku vína, který si objednala. Nebylo příliš dobré. Její mlsný jazýček byl uvyklý na jinačí lákadla.

Před chlapcem si ale hodlala držet pozitivní výraz. Chtěla působit jako milá duše, ovšem nemyslela si, že by dítě oklamala. Děti byly jako kočky nebo psy. Ty poznají dobrého člověka od špatného. A přesně podle toho se k dotyčnému tulily nebo naopak utíkaly. U Genny nevydržela žádná kočka dlouho a to o něčem vypovídalo. Nyní se však konečně hodlala zapojit do rozhovoru s přítelkyní. „Tak se opět naše cesty střetly. A jak se zdá, zatímco já mizím z chladného severu na jih, ty máš v plánu pravý opak,“ soudila dle stavu jejího oblečení. Odložila pohárek. Chlapci věnovala letmý úsměv, než se věnovala Yen. „Co může vést právě tebe na Sever? Nechej mě hádat… povinnost.“ Nešlo o to jaká povinnost, ale bylo tu něco, co měla Yen splnit. Tehdy nezáleželo na horku, suchu ani mrazu. Výhodná povinnost vždy stála za splnění. I v tom si obě ženy byly podobné.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Thu Oct 25, 2018 5:11 pm

Sledovala krčmářku, jak jakousi šlichtu přehazuje do misky. I na dálku pochybovala, že to s polévkou má cosi společného. Kdyby uměla vařit něco jiného kromě lektvarů, nejspíše by se usvolila k tomu, aby nalezla několik bylinek a hub, aby chlapci uvařila něco poživatelného. Jenže na podobné věci přílišným expertem nebyla. Sama si občas musela uvyknout špatnému servisu, z kterého se zvedal nejeden žaludek. A v téhle době, kdy se říční krajiny staly krajinou plnou nouze, mohla být téměř vděčna, že se dočká alespoň něčeho, co kolem masa oběhlo.
Nespouštěla z krčmářky oči, když se k nim dovalila, vodu v nečisté sklence jí div nevychrstla na oblečení. Zato na chlapce se usmála svými zkaženými zuby z chroupání kyselolistu a misku k němu pomalu šoupla.
"Dej si do žaludku, chlapečku," jak přišla, tak odešla. Yennefer nemohla odolat tomu, aby se očkem podívala na to, co mělo býti gulášem. Měla pocit, jakoby někdo vykuchal koně a to něco povařil a hodil do misky. Mokrý stůl ani nemínila utírat a když viděla, že na vodu přes špínu ve sklenici ani není vidět, nechala jí tak, jak jí krčmářka hodila.
Vzhlédla k Genně, jelikož věděla, že jsou si jistým způsobem v něčem podobné. A to v dávání přednosti skvělým věcem před těmi bídnými. A jelikož se nalézala zde, znamenalo to, že i ona musela přijmout tuto barabiznu s nelibostí a nutností. Nestačila tuto otázku položit nahlas, Aery se musel ozvat a odvát její pozornost k němu.
"Vážně to musím jíst, teto?"
Otočila hlavu na značně zhnusený výraz svého chovance. Ruce měl položené podél těla a samotné tělo bylo od jídla odtaženo, jak nejdál to šlo.
"Nechceš snad, abych tě krmila?" položila mu spíše řečnickou otázku a povytáhla nad tím obočí v jistém vážném gestu. Chlapec si povzdechl a konečně jí nechal v konverzaci dospělých, když se přisunul vzal do ruky lžící a začal se nimrat v jídle.
"Ano, jistá povinnost," letmo se podívala na Aeryho, jež ani netušil, že mluví o něm. Mířil za svou maminkou, nemusela jej zatěžovat tím, že si to takto před dávnými časy přál Pán Světla. Pokud jej chápala zcela správně.
"Ty ses mi nikdy nezdála jako zimní typ. Snad i tebe odvála neodkladná záležitost na pustý sever? Mohu soudit, že dopadla bezchybně. Jinak by ses nevracela zpět," konstatovala možný fakt. Nikdy nebrala Milady jako někoho, kdo ustoupí od svého cíle či jej opustí pro jiný. I v tomto měli něco společného.
"Hodláš tu přespat? Riskovat, že se ti něco velice nepěkného uvrtá pod kůži či jsi jen na chvíli ulevila svému tělu než se vydáš na cestu?" optala se jí. Ona sama nemínila riskovat žádné štěnice nebo něco horšího. To měla spíše v plánu spaní pod širým nebem, což jí také nepřišlo příliš k duhu, ale říční krajiny takový výběr neměli. Řekotočí bylo obklopeno vojáky, ať severských, říčních či západozemských. Bylo lepší se držet od přímých cest, též jako daleko od hradů. Jindy by uvítala zámecké pohoštění, bohužel bude s tím muset vyčkat až na sever. Zde se žádného nedočká.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Genna Kellington za Sun Nov 04, 2018 2:36 pm

Pozorovala chlapce, který se začal nimrat v jídle. Během rozhovoru mezi ním a Yen nepromluvila jediné slovo. Pozorovala je jako nezúčastněný přihlížející. Mohla si myslet své a potvrzovat si vlastní myšlenky. Chlapec se zdál hodný, ale byl pořád dítě. Děti byly náročné. Vyžadovaly pozornost, jídlo, které bude dobré po chuti i na pohled. Stěžovaly si na bolavé nožky a únavu. Ani netušila, kdy z ní všechen mateřský pud vyprchal. Asi v momentě, kdy sama byla dítě, ale musela převzít roli matky. Bylo to zvláštní, tehdy jí to nevadilo. Ale tato minulost byla natolik vzdálená a v mlze, že se odmítala dostat do hlubších detailů. Minulost patřila včerejšku a Genna neměla ve zvyku se ohlížet. Nyní si odměřeně prohlížela chlapce. Ne, ona by nejspíš nevydržela cestovat s dítkem tak daleko. V tom mohla Yen obdivovat.

Když se pozornost přítelkyně opět upnula k ní, po jejích slovech se jí na rtech roztáhl úsměv. Někdo ho mohl označit za samolibý, ale která žena na sebe neslyšela ráda chválu? „Zdá se, že to mám v povaze,“ pronesla s úsměvem na rtech, než se letmo rozhlédla po hostinci. „Zima mi zoufale nesluší, ale většinou místo neopouštím, dokud není všechno vyřízeno tak, jak chci,“ prozradila a opět se zadívala na Yen. Ruce spojila před sebou na stole a krátce se zamyslela. „Přesto musím podotknout, že jsou seveřani, poněkud…“ vytvořila si krátkou pauzu k zamyšlení. Hledala to správné slovo, které celou situaci vystihne a zároveň neurazí. „Řekněme, poněkud sví. Zcela jiné nátury, než na co jsem zvyklá na jihu. Komunikace s nimi není tak lehká. Ne, když jsou ke všemu utvrzeni v tom, že jsou v právu.“ Pokrčila rameny nakonec. Znamení, že s tím nemůže nic udělat, ale může se vynasnažit bojovat s tím, co má.

„Vlastně nevím,“ odpověděla na její další otázku. „Člověk v Řekotočí musí důkladně přemýšlet o tom, kde hlavu složí. Zda se svěřit pochybnému místu jako je toto,“ pozvedla oči ke stropu, o kterém bylo jasné, že to nejlepší má dávno za sebou. „Či se rozhodnu pro spaní pod širým nebem, ale pak mohu očekávat probuzení armádou jedné či druhé mocnosti.“ Narazit na lva, vlka nebo rybu? Všechno vyšlo v tu chvíli nastejno. Stačilo se znelíbit, dojít k názoru, že lže a zbytek armády se už o nebohého člověka postaral. Slyšela o tom, jak Lannisteři drancují jednu vesnici za druhou. Jak Starkové věší ženy a kurvy, které se vyspali s nepřítelem. Koho zajímalo, co k tomu ženu vedlo? Nebezpečná doba v sobě skrývala mnoho nástrah.

„Jen co přejedeš hranice, jakoby vše ukryl falešný klid. Přeji ti štěstí, zima je na severu krutá a jeho obyvatelé jsou svraštělí a vzteklý. Přestože Mladý vlk vítězí, křivda v nich neutichá. Je nebezpečné cestovat sama, na to s dítětem. Jenže, ty ses dostala až sem. Mně do karet hrálo štěstí. Když jsem mířila na sever, válka byla teprve v počátcích. Ty však procházíš epicentrem. Buď opatrná,“ varovala jí z přátelského popudu. Přestože by většina lidí nevěřila, že takové pouto může Genna k někomu chovat. „Máš v plánu na Severu zůstat, nebo se otočíš hned, jak bude splněno co si povinnosti žádají? Pokud neplánuješ dlouhou návštěvu, ráda bych tě viděla v hlavním městě.“
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Sat Nov 10, 2018 4:44 pm

Pozornost vůči Aerymu se rozplynula. Nyní byla na řadě její dávná známá. Sic tušila, že dítě si jí opět přivábí zpět jako vábí můru světlo. Ale tohle byly veškeré peprnosti jež obnášelo býti matkou. V jejím případě pouhou tetičkou, jež dítě viděla častěji a znala jej lépe než pravý rodič. Rozhodnutí Pána Světla se nedalo neuposlechnout. I když v některých dnech netušila, či je to jeho rozkaz či její přání. Mnohdy k ní promlouval, zjevoval se v plamenech, ale jindy tu byl hlas a ten hlas zněl jako její. Nejspíše si i jisté vedení vsugerovala, aby bylo po jejím a ona si mohla říkat, že jí tak pověděla vyšší síla. Kde ležela pravda a lež? Kousíček od sebe.
"Ano, v tom s tebou musím souhlasit. Seveřané jsou komplikované bytosti. Drží při sobě, jsou nedůvěřiví vůči cizincům a rádi jim pokládají stovky otázek, přestože odmítají uvěřit odpovědím. Setkala jsi se s takovým to zatvrzelým seveřanem? Jistěže ano, pokud jsi tam nešla ze zcela jiných důvodů než zcela přátelských a komunikačních. V opačném případě věřím, že jednoho mrtvého si tam nikdo nevšimne," každá důležitá osoba byla ze Severu byla v Řekotočí. Alespoň ti na niž záleželo. Několikátý syn v pořádí byl důležitý jen pokud by ten první padl a další měl následovat. Přestože každý měl svou roli v životě. Ale ne nutně musela zasahovat do životů mnoha, mohl ovlivnit pouze jeden. A jeden určitý měla sebou. Mohl být ten, kdo ovlivní mnoho či pouze jednoho. Ale následně ten jeden mohl ovlivnit mnoho. A následně ti mnoho mohli ovlivnit jednoho. A tak to šlo dál. Nekonečný koloběh, jež musel vést k tomu, aby dlouhá zima již nikdy nenastala.
"Či pouhými raubíři a jinými netvory, kteří si užívají své hody po vesnicích. A vlastně nyní i hradech. Nese se zvěst, že hrad Darry byl vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni," mluvila lehce o věcech, jež by se neměli dostat k chlapcovým uším. Ale ten již po cestě zazřel mnohé, aby mu pouhá slova neublížila více než pohled. ..."Též jako přepadení kolového vozu, jež převážel dcery lorda Brackena. Lannisteři se nijak nekrotí po příjezdu severské armády, spíše to vypadá hůře a hůře. Jistě se budu cítit lépe až překročím hranice," přiznala se. Nebyla to slabost, spíše opak. Jen hlupák by se tu potuloval s radostí a dával o sobě vědět. Každý chtěl stanout na bezpečné straně. Každý chtěl žít. A na její život byl nyní napojen i jiný, jež musela ochránit i přes ten svůj. Jenže chlapec nebyl natolik zdatný a znalý zimy, aby v severských podmínkách přežil. Bude se už jen pro něj muset udržet naživu. Tudíž používat pouze cest, do níž se ani lannisterští hrdlořezové neodváží.
"Opatrnost je mé druhé jméno," použila větu, jež tu kdysi dávno slyšela. Člověk se stále učí. ..."Věděla jsem, že to je obtížná cesta, bohužel, není zbytí. Navíc, jsem slyšela," ušklíbla se nad další zprávou z ucha do ucha. ..."že tu mám nejspíše stejného druha. Jistě jsi slyšela o nesmrtelném vůdci neporazitelného Bratrstva, o jehož poloze nikdo nemá tušení," nechala prostor Genně. Zajímalo jí, co se dostalo do jejích oušek, kterým jistě mnoho neunikne. Věřila, že byly našponované od chvíle jejího narození.
"To není na mém rozhodnutí," pověděla po pravdě. Až zazří znamení, půjde kam jí zavede. Ale pokud se tak nestane, půjde si vlastní cestou. ..."Ale tvou nabídku přijímám. Pokud se nestane opak, ráda tě navštívím," a nyní by to vzala lodí. Jenže Aerymu nedělala loď dobře a tudíž se musela ubrat na cestu po válečné zóně. Nejspíše by s ní dítě nemělo tolik mávat. Takto by nikdy nevychovala nic, co by dostatečně poslouchalo. Nato že si uměla vychovat chlapy, u dětí to nejspíše bylo něco zcela jiného.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Genna Kellington za Mon Nov 19, 2018 9:38 pm

„Dříve jsem věřila, že pohybovat se v hlavním městě je nebezpečné.“ Pronesla téměř do prázdna. Svou větu nechala vyznít do ticha, než se tajemně pousmála. Ano, lady Ryswell jí ukázala, že právě lidé na severu jsou neuvěřitelně prudké povahy. To v hlavním městě každý o svých činech přemýšlel. Kličkoval a nikdy se neříkali věci přímo. Sever byl oproti tomu pravý opak. Zvláštní… „Já cestuji vždy jen z přátelských a komunikačních důvodů,“ nepatrně jí opravila a přidala onen potutelný úsměv. Koutky se jí vytáhly výš a v očích jí snad i zajiskřilo. Ráda si kolem sebe pěstovala auru dokonalosti, kterou nemůže nikdo a nic narušit. „Dělám jen to, co je třeba,“ dodala nakonec a pokrčila samovolně rameny.

Tvářila se pořád stejně, ten kdo jí neznal, by dokonce namítal, že jí slova přítelkyně nezajímají. Ale ve skutečnosti poslouchala velmi dobře. Až dorazí do hlavního města jistě se o Darry bude vědět stejně jako o dcerách lorda Brackena, přesto ráda dostávala informace jako první. A kde jinde než v Řekotočí je měla dostat? Nemohla se napnout, ani zpozornět. Takový pohled přitahoval pozornost. Ještě by se o rozhovor mohl začít zajímat někdo další a o to ani jedna z žen nestála. „Jak se zdá, Darry nakonec doplatilo na to, že si neumí vybírat strany.“ Bylo to prosté. V rebelii stáli při Targaryenech, nyní se opovažovali odporovat Lannisterům. Volit strany bylo obtížné, ale velmi důležité. Závisel na tom nejeden život. Prozradit armádě před bradami, koho vlastně rodina uznává? Šílený krok, o jehož výsledku rozhodovalo štěstí. Sama netušila, co by odpovídala, kdyby se jí někdo zeptal. Její odpověď se mohla měnit stejně rychle jako voda v řece, či si mohla přivlastnit stejnou odpověď, jakou užíval Varys. Ona přeci také sloužila hlavně království a koruně.

„Bratrstvo?“
vydechla tak tiše, jak jen mohla. Spousta Lannisterských vojáků mučila a vraždila při první zmínce o tomto společenství. „Jejich velitel prý nemůže zemřít, ale dle mého jde jen o skupinku chudáků, co věří, že mohou něco změnit. Kdo jim dává zbraně? Kdo jim dává zásoby a kdo za ně bojuje? Snad hrstka rytířů doplněná o sedláky. Ale lidé je milují… jak už tomu bývá. Venkovani mají vždy za vzory ty, kteří bohatým berou a chudým dávají. Ten pomyslný meč v temnotě, který všechny ochrání.“ Napila se z pohárku, který se před ní nacházel. Ten její byl o poznání čistší, než ten, který se nacházel před Yen. Šťastná to žena. „Ty tedy myslíš, že za tím stojí tvůj bůh?“ povytáhla obočí. Ano, byl to její bůh, protože Genna žádné neměla. Vůbec byla k takovým věcem značně skeptická. Nejen k bohům, ale právě i ke zmíněnému bratrstvu. Byla otázka času, než je někdo najde a pak je s nimi amen. Neubrání se, to bylo jasné. Možná škoda životů, ale ve válce to tak bylo.

„Ráda tě uvidím,“ přikývla. „Budeš zajisté příjemným zpestřením,“ lidé jako byla Yen bylo třeba i v hlavním městě. Ozvláštnění. Nemusela na sebe upozorňovat, ani strhávat pozornost. Její přítomnost by bohatě stačila k tomu, aby se rozehrálo pár pěkných her, přidala se nějaká ta šaráda a Genna se opět posunula o pár kroků blíž ke svému vytouženému cíli. Na malý moment zatoužila ptát se dál. Zajímat se o její kroky, pohnutky důvody. Přesto si včas vzpomněla na to, že minulost patří včerejšku. Možná nemělo smysl bavit se o budoucnosti, ale přítomnost byla příliš nudná. „Mohu ti nějak pomoc, než vyrazíš?“ Natočila hlavu na stranu a spojila ruce před sebou. Přestože každá byla zběhlá v docela jiné oblasti, disponovali podobnou mocí, podobným talentem. Jedna vykládala boží vůli, druhá posouvala figurky, jakoby sama vlastnila božství.
avatar
Genna Kellington

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 19. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Yennefer ze Stínozemí za Wed Dec 26, 2018 9:14 pm

"Veškeré cesty jsou nebezpečné, veškerá místa jsou nebezpečná. Uličky i stezky. Moře i řeky. Všude tě může potkat úskalí, které ti znepříjemní cestu životem. Ať jde o lidskou bytost, zvíře či přírodní katastrofu. Propadnout zem se s tebou může kdekoliv. V hlavním městě i v zemích věčného ledu. Kdekoliv se ti může splašit kůň, na přímé stezce i na příkrém srázu. Vánice tě může svést z bezpečné cesty, písečná bouře se ti může stát osudnou. Nebezpečí je všude kolem nás. Nemůžeme si lhát," podívala se na chlapce, jež se stále nimral v jídle s dokonale znechuceným výrazem. Nos nakrčený, ret vyvýšený. Ani jemu se nebezpečí nemohlo vyhnout. A ona mu nemínila lhát. Byla tetou pravdomluvnou. Lehce ho pohladila po tmavých vlasech a vrátila se pohledem k Milady. Její nejdražší přítelkyni, které není radno věřit, přesto jí měla v oblibě více než kohokoliv jiného. Nejspíše za to mohla jistá podobnost v jejich povahách. Obě ženy, které se nechtěly stát loutkami v rukou mužů. Obě moc dobře věděly, že ty ruce za mnoho nestojí. Ony nebyly přehnaně arogantní, věděly, kde mají své meze, co skutečně umí. Proto stále žily a muži po jejich stranách padaly jako mouchy. 
"Neutrálové mnohdy padají jako první ze stran obou válčících, jelikož nikdo není jejich přítel, zato pro oba je hrozbou. Sama jsem si vědoma svého ohrožení, nejspíše bych si měla nalézt svou stranu. Někde se usídlit a komusi špitat krásná slůvka. Nevíš o jakémsi lordovi, jež se snadno nechává ovládat, ale přitom nehledá společnost v posteli? Skutečně jsem unavená z těch potících se prasat, co hekají a skučí a přitom nic neumí," ve tváři se jí objevil dramaticky znechucený výraz, nepodobný tomu chlapcovu. Akoráte ona by raději snědla vícero toho nechutného guláše než na sebe opět nechala sáhnout nejapným prasetem, který nutně potřebuje krásnou milenku, když již žena nestojí za nic jiného než za plození dětí. 
Ona sama se celá léta snažila nalézt způsob, jak otěhotnět, přitom tu byl jistý problém, kdyby skutečně mohla. Kdo by byl otcem? Vybrala by snad prvního, na jakého by přišla? Či nějakého usmoleného lorda, aby mohlo být dítko svým způsobem zabezpečené, kdyby byl lord rozumný? Ne, otcem by nemohl být jen tak někdo. Nemohla by mít dítě zčásti s nějakým hlupákem, prasetem nebo idiotem. Dítě by retardaci mohlo chytit a poté by bylo těžké jej vychovávat. Chtělo to učiněnou dokonalost.
Opřela se s pobaveným úsměvem o svou dlaň a se zájem pozorovala Milady při jejích romantických úvahách o rytířské chrabrosti Bratrstva. Tedy, spíše jak se možná viděli oni a jak je především viděli zdejší obyvatelé. 
"Vím, že za tím stojí. Znám i toho muže, jež přivádí jejich vůdce ze smrtelné lopaty. Přesto bych to chtěla vidět na vlastní oči. Thoros z Myru, muž, pro kterého byly modlitby zpěvem a víra dobrou zábavou. Spíše mě udivuje, že prozře než-li to, že někoho přivedl zpět mezi živé," zastavila chlapcovu ruku, když do ní chtěl dloubnout. Stačilo jeden pohled s přimhouřenýma očima, aby se uklidnil a vrátil se k vrtání lžičkou v patoku. Jíst potřeboval a ona nebyla převratný kuchtík. Musel se spokojit s tímto nebo se sušeným masem. Nejsou na té lepší straně, zde žádné pohostinství na hranici luxusu nenalezne.
"To mi vskutku lichotíš. Zřejmě je tam věru nuda, na to, že jde o hlavní město. Ale vše tam je dokonale přeceňované. Vzduch je těžký, ulice zapáchají a nový král je krutý šílenec. Musíš mít skutečně dobrý důvod, proč se tam vrhat. Nebojíš se, že připluje Stannis Baratheon a místo šílence bude na trůnu sedět mrzutý moralista?" když šlo o krále, chtělo to mladou krev. Ne starce, co si myslí, že stále na něco stačí. Ale to byli typičtí muži. Vždy se snažili získat to, na co neměli. Měla by se přidat k nějakému králi. To by byla dosti zábavná podívaná. Zvláště když by s nějakým mohla řádně zamávat, postrčit jej špatnou cestou či tou správnou, pokud by se jí zalíbil. Ano, to vskutku znělo lákavě. Nyní jen vyklopit náklad a vrátit se na zcestí.
"Pomoci mi? Nu, mohla by jsi mi dát cenné rady, kterou cestou se vybrat. Sever stále nemám dosti prošlapaný. Též jako pro tebe, je tam na mne příliš velká zima," přestala se opírat, aby mohla ruce opět natáhnout před sebe. Sic se nejdříve musela dostat z Řekotočí, nečekala, že bude Sever o něco shovívavější. Krutá krajina s mrzutými a nedůvěřivými občany. A ona za jednou seveřankou mířila a mínila ještě více podrýt její důvěru k sobě. Ale vše bylo mířeno od samotného počátku k tomuto bodu.
avatar
Yennefer ze Stínozemí

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 18. 08. 18
Location : Westeros - jindy Essos

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hostinec na rozcestí

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru