Trojzubec/Trident

Goto down

Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 8:42 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 170
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Serena Bracken za Sat Nov 10, 2018 11:43 pm

Noc střídal den a den střídala noc. Nedokázala určit, kdy viděla své sestřičky naposled. Její počáteční myšlenky byly upřené k vizi, že půjde po stopách a nalezne, kam byly odvedeny. Jenže realita byla úplně jiná než v knihách. Nikdy nikam nechodila sama, nikdy po říčních krajinách nebloudila sama. Po pár hodinách zjistila, že netuší, kde se nalézá či zda se neblíží k epicentru všeho zla. Ale za celé dny nenatrefila na jediného vojáka, spojence či nepřítele. Zato jejich stopu viděla mnohokrát. V Essosu zažila i zlé, ale tohle bylo daleko horší. Vypálené vesnice, poházené mrtvoly, zaschlá krev. Nikoho neušetřili, ženy, děti, starce. Všichni mrtví, nechaní tak, jak umřeli. Zpoloviny ožraní od zvěře. 
Zprvu to byl šok, cítila s nimi, bylo jí zle, chtělo se jí zvracet. Ale podobné myšlenky pomalu ustupovaly, když se její smysly i emoce začaly otupovat únavou a hladem. Viděla to samé dokola a ... zvykla si. Člověk si vždy zvykne. Trmácela se vpřed, aniž by tušila, kam jde. V hlavě měla pevný cíl, jenže blížila se? Či se vzdalovala? Mohla se nasměrovat podle hvězd, podle slunce, podle mnoha aspektů, které zkoušela doma, jenže vše co uměla ... co si myslela, že uměla, ve skutečnosti nedokázala využít v reálném světě. Bylo to k ničemu. 
Nevzdávala se, jenže trmácení se od mrtvého bodu k ještě mrtvějšímu měl daleko menší smysl. Potřebovala si obstarat něco k jídlu, navíc špatně ošetřená ruka jí pulzovala bolestí a málokdy s ní dokázala pořádně pohnout, aniž by jí bolestí nevytryskly slzy. Ač si to nechtěla přiznat, potřebovala mistra, bylinky, které našla, jen tlumily bolest, nic víc. Provizorní obvaz nemohl vydržet navždy, pokud s rukou kdy chtěla ještě pohnout. Ukrývala jí pod pláštěm, mohlo se tak zdát, že žádnou druhou ruku snad ani nemá. V žádné z vesnic nebylo nic, co by si mohla vzít k jídlu, jen troška vody ze studny, která mohla být kontaminovaná, ale na to nehleděla. Žízeň otupila opatrnost. A hlad i její nepatrné zbytečky. 
Tiskla si k tělu cestovní plášť, pod nímž schovávala pochroumanou ruku. Procházela přes spadané větvě a dokud mohla, tiše si pobrukovala, ačkoliv její pohled byl prázdný.
"Jako žár chce k sobě chlad a jako stín má slunce rád, jako smích má hodně slz a ticho střídá chvíle hrůz."
Utichla, když jí nepříjemný pocit projel tělem. Zastavila se a ohlédla se po okolí, ale nikoho ani nic nespatřila. Chvilku vytrvala a poté usoudila, že to byla pouhá halucinace, kterých mohla mít ve svém stavu několik.
"A v noci den a ve dne noc a stále stejná klec je láska má, co jsem ti dal, ta nebezpečná věc je to, co mi teď leží u nohou."
Jenže další křupnutí bylo příliš reálné. Srdce jí bušilo z jasného důvodu. Ohlédla se a nyní děs vystřídalo upřímné leknutí, když se z křoví vyřítil muž. Muž, jehož spatřila, když unášel její sestry. On věděl, kde jsou. Jenže ... on jí to nepoví. 
"Další ženská! Všude samý ženský! Jdeš se mnou!" vyjekl na ní a v okamžení po ní drapl. Naštěstí byla rychlejší a uskočila dozadu. Jenže i ten posun dozadu ji stál určitou sílu a ona upadla na zem. Muž v zbroji vypadal dost naštvaně. Jakoby se mu nic nedařilo a hodlal si to vybít na ní. 
"Jdeš se mnou, kurvo!" tentokrát jí chytit stačil. Surově jí obepnul zápěstí a vytáhl jí na nohy. Tiše sykla, ale co zmohla? No, jedno ano. Vynaložila zbytek síly a kopla ho mezi nohy. Muž zaskučel, ale stačil se rozpřáhnout. Tvář jí vzplála jedním ohněm, když jí na ní přistála jeho dlaň. Opět neudřela rovnováhu a opět se ocitla na zemi. Připadala si jako hračka v rukách dítěte, který s ní nemilosrdně mrská, kam se mu zamane. Ale nemohla se nechat odvést. Byla jedinou záchranou pro své sestry. Nikdo jiný netušil, kde jsou. Vlastně ano, Cat. Ale mohli být i jinde. Musela utéct.
avatar
Serena Bracken

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Kdesi v Říčních krajinách

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Jaime Lannister za Sun Nov 11, 2018 5:08 pm

Kdo ví, zda se mohl konečně považovat za šťastného muže. Po týdnech věznění konečně uháněl na koni tak daleko, jak to jen šlo. Jenže štěstí v těchto dobách nepřálo. Jakmile si začne příliš věřit, zcela jistě přijde něco, co mu srazí vaz. Musel své štěstí brát po troškách. Střídmě a doufat, že vydrží tak dlouho, aby se dostal až na Casterylovu skálu. Nebo alespoň k nejbližšímu táboru s hrdým lvem ve znaku. Společnosti Seveřanů měl nyní plné zuby.

Měl namále, když opouštěl tábor. Byl to šílený nápad. Poslední stéblo trávy, kterého se pokusil zachytit. Když se dostal ze svého vězení, bylo to jasné. Teď nebo nikdy. Zemřít nebo zvítězit. Skutečně podcenil Mladého vlka. Jeho houževnatost i talent. Jenže byl mladý, mohl ještě tolikrát chybovat a jeho největší chyba právě mířila pryč temným hvozdem. Přestože byl vězen, nebyl slepý. Sledoval a pozoroval všechno, co se dá jednou využít, přestože navenek byl zlomený muž, který dávno rezignoval. Dojít k této fázi ale nebylo tak těžké. Kdyby nezasáhl oddíl jiné armády, nejspíš by byl před lorda Starka donesen ve vlčích zubech nebo dokonce po kouskách.

Jenže opět tu bylo to slovo – štěstí. Přálo zlatému chlapci a on se dostal dostatečně daleko a co víc, po čase setřásl i toho posledního pronásledovatele. Pokud po něm Stark nepošle stopaře, nebo vlastní nešikovností nenarazí na potulné rytíře… inu pak se šance na návrat rapidně zvyšovala. Dovolil si zpomalit tempo. Nechal koně vydechnout a sám povolil uzdu ostražitosti. Nechal se nést. Zvykl si na kodrcavý pohyb v sedle. Díky tomu všemu ani nepostřehl, že den vystřídal noc. Nevšiml si ani toho, jak se krajina mění, a že sám neví, kde se vlastně nachází.

Klid jeho duše ale přeci jen ustal. Prodíral se mezi stromy, když narazil na dvojici. Muž a žena, či lady a neurvalec. Děvečka a zhýralé prase. Kdo ví, Jaimeho nikterak nezajímalo, kdo nebo co dvojice před ním je. Dokonce je hodlal ignorovat. On nikdy nepatřil mezi ty čestné rytíře v zářivé zbroji, kteří přiběhnou na pomoc a zachrání dívku z nesnází. Tedy, ano v lesklé zbroji dříve byl. Dokonce by se za svou rodinu rval a zachránil je, ale pro druhé ani prstíčkem nehrábl. Přesto to nyní bylo jiné. Když se dívka ocitla na zemi po tvrdé ráně, uslyšel sám sebe dřív, než se vůbec dostavil jakýkoliv pocit lítosti či potřeba zasáhnout.

„Takže, takhle to teď funguje, když už nemáš ani na zaplacení kurvy? Prostě jí zbiješ?“ povytáhl obočí a muže si přeměřil. Neměl ani tušení, že se nachází v přítomnosti lorda Renarda, který byl až nezdravě vysraný z jeho otce. Jaimeho nikdy podřadní lordíkové nezajímali. O to víc pohrdal patolízaly. „Co se do toho sereš, ty špíno?!“ Ohradil se proti tomu ihned útočník, který měl v hlase ještě stále náznak bolesti, ale to jej nijak neomezovalo v tom si pohrdavě Jaimeho prohlédnout. Ani on nemohl tušit, že před ním sedí na koni zlatý syn lorda Lannistera. Bolest pomalu prodýchal a natáhl se po dívce, aby mu neutekla. „Táhni, než tě z toho koně shodím. Raduj se, že nemám chuť trestat zloděje a žebráky z Řekotočí.“

Jaime se nad tím mohl jenom zasmát. Jedním elegantním pohybem seskočil z koně. „S jednou rukou zlomenou, druhou za zády a beze zbraně. I tak proti mně neobstojíš ani deset vteřin. Vypadni,“ varoval ho poslední větou, kterou pronesl rázněji. Bylo pošetilé něco takového říct. Týdny nebojoval, neměl u sebe meč a byl beze zbroje. Jeho protivník měl všechny trumfy, ale nezdál se chytrý, natož statečný. „Řekl jsem, zmiz, nebo tě tentokrát nakopnu já. Ale to ti přísahám, že ti tentokrát koule zarazím až do krku.“ Přimhouřil zlostně oči. Lord Renard se několikrát zhluboka nadechl. Ne, nedocházelo mu to. Proto dívku pustil a za hlasitého mumlání, že se vrátí… zmizel. Jaime nad neschopným chováním jen protočil oči a vrátil se ke svému koni.
avatar
Jaime Lannister

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 30. 09. 18
Location : Trojzubec

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Serena Bracken za Fri Nov 23, 2018 11:39 pm

Povalovala se v prachu a sledovala zuřícího muže, jehož tvář byla ztažená do masky bolesti. Co se mu mohlo jen stát, že z něj sálala taková míra agrese? Poznávala jej, muž, jež dal rozkaz k odvezení jejích sester. Ztratily se mu? Či byl naštván, protože se ztratily ony? Pokud mu šlo právě o to, udivilo ji, že jí nepoznal. Nejspíše jí hlavou měli proletovat zcela jiné myšlenky. Plán útěku či ofenzíva. Ale její mysl nyní nedokázala odprostit zbytečné od užitečného. Splývalo to dohromady a v konečném důsledku by nejraději ulehla na zem a spala. Spánek se stal luxusem, jež si nemohla dovolit. Jídlo něčím, co se nedalo nalézat na každém koutu a voda se skrývala jako plachá zvěř. Zato vojáci vylézali jako zmije z trávy a tento se zjevil jako ošklivý mrak na obloze. Zničehonic jako blesk. A chtěl jí kamsi odvést. Kdyby se nechala, zjistila by, kde její sestry jsou, ale nebyla si jista, zda by se odtamtud dokázala dostat, když nedokázala ani určit, kde se nalézá. Rodný kraj a ona znala pouze kousky. Kousky, kde s ní někdo byl. Nyní byla sama za sebe a příliš se jí nedařilo.
Čekala, kdy přijde další rána. Kdy jí opět uchopí a ona projeví další chabý pokus o záchranu. Nejspíše by měla vyčkat své chvilky a ne se marně snažit o nemožné. Ano, byl sám. Prozatím. Nebyl takové riziko jako kdyby byl se svými muži. Rozhodla se. Půjde s ním dobrovolně a zbaví se jej dříve než stačí dorazit na nějakého dalšího vojáka. Přátelského či nepřátelského. 
Chtěla se nadechnout k řeči, uklidnit ho nebo se o to alespoň pokusit, jenže se zpoza stromů vynořila koňská hlava a za ní jezdec na zvířecím hřbetu. Tedy, za typického jezdce se počítat nedal. Spíše za někoho, kdo koně ukradl, jelikož to v této době šlo velice snadno. Muž byl špinavý, zarostlý a páchl až do její nížiny. Nakrčila nos jakoby patřila mezi nafintěné lady, ale takový závan by odradil každého. Existovaly různé druhy smradu, jisté se daly přejít a z jiných se slabým povahám zvedal žaludek či jednoduše omdlívali. Tento zápach stále nebyl dostatečně žluklý, aby se jí dělalo nevolno, přesto nebyl nenápadný, jež by se plížil pomalu. Přišel náhle a udeřil jí přímo do nosu. Takový zápach značil, že muž dlouho nespatřil vodu a nejspíše jeho kalhoty zažívaly ohromné dobrodružství. Kdoví, co jej donutilo ulevovat si do kalhot, nejspíše neměl možnost je shodit, což značilo jediné ... vlastně dvě věci, buď to byl jistý druh pobudy, jež se opile lozil po krčmách a nebral ohled na své spodky či byl uvězněn a spoután. Kdyby mu prozkoumala zápěstí, odhalení by přišlo náhle. Buď byl zvítězilo první či druhé, ale na druhou stranu z něj necítila alkoholový odér, zato zápach odpadních tekutin ano. Zajetí spíše odpovídalo realitě. 
Muž nebyl zajisté typická osoba, jež by zachraňovala nevinné dámy, přesto se na muže obořil a pod výhružkou násilí jej donutil k ústupu. Voják zmizel a ona neměla možnost jej následovat. A proč? Jelikož stále dřepěla na špinavé zemi, kam byla sražena proti své vůli. Nepatrně se dotkla konečky prstů tváře a poté se postavila na nohy. Když jí zmizelo jediné vodítko, mohla se pokusit o něco zcela jiného. Sic dosti neopatrného. Pobuda mířil zpět ke svému kradenému koni, aniž by se na ní podíval. To značilo, že nejeví žádný zájem o jakoukoliv odměnu za zahnání vojáka. Byla mu zcela lhostejná. To jí mohlo ubezpečit, že muž spíše chce, co nejrychleji zmizet než zneužívat její pozice. Pokud před někým prchal, mohla toho využít. Pro své sestry.
Nohy se daly do pohybu a ona se ocitla kousek za mužem. Lehce se dotkla jeho ramene, aby se na ní obrátil. Přeci jen mluvit k zádům nebylo příliš účinné. Muž by sice slyšel její slova, ale nemusel by se jim věnovat. Takto, když si jej obrátí k sobě, bude vědět, zda jí plně vnímá.
"Promiňte," začala mírně nakřáplým hlasem. Odkašlala si do dlaně, aby se jí vrátily zbytky pravého hlasu, přičemž jí mírně zaštípala tvář. Odpustila si, aby se jí opět dotkla a vrátila se k promluvě. ..."Jsem vám vděčná za váš heroický čin ... pane. Kdybych vás mohla ještě na moment zdržet, mohl byste mi prozradit k jakému sídlu se nalézáme nejblíže?" dostala ze sebe zcela smysluplnou větu, ačkoliv v ústech měla sucho a v krku jí škrábalo. Úmyslně se vyhnula Harenhallu. Muž nemusel tušit, co přesně hledá. Stačilo, aby jí pověděl, kde je. Poté ... poté bude muset sebrat zbytek své důstojnosti i inteligence a vzpomenout si na vše, co se tak dlouhá léta učila. A nalézt své sestry. Na tom jediném záleželo.
avatar
Serena Bracken

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Kdesi v Říčních krajinách

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Jaime Lannister za Sun Dec 02, 2018 6:33 pm

Jaime se chtěl vyhoupnout do sedla svého, vlastně kradeného, koně a vyrazit na cestu. Sám se potřeboval řádně zorientovat, kde to vlastně je a kudy by se měl nejlépe vydat. Dívku chtěl nechat napospas osudu. Zachránil jí jednou, podruhé se zachrání sama. To bylo prosté a on neměl zájem na tom, vystupovat nadále jako hrdina. Viděl idiota, zasáhl, konec. Byl to docela rychlý myšlenkový pochod. Ale dívka to zjevně neviděla stejně. Divil se, že na něho vůbec sáhla. Ještě stále si díky euforii z útěku neuvědomil, jak nuzně vypadá a jak strašlivě musí páchnout. Sotva by ho někdo poznal. Sotva by někdo věřil, že je Jaime Lannister. Prve se zadíval na jemnou ručku, která se objevila na jeho rameni, a následně se na dívku otočil celým tělem. Chytil koně aby mu neutekl a vyčkával, co mu vlastně bude chtít povědět.

„Nemusíte děkovat,“ zavrtěl hlavou. „Já to nedělal z dobroty srdce,“ ušklíbnul se. Sám ještě plně nechápal, proč to udělal. No, možná se dívka zdála moc vyděšená a přijít o to s idiotem nebyl asi nejlepší nápad. Chudinka by ještě nevědomky dopomohla k množení dalších hlupáků. Možná si jen potřeboval vyspravit náladu, že opravdu není tou koupou sraček, za kterou se od uvěznění považuje. „Ale na otázku vám asi neodpovím zrovna dobře,“ tiše se zasmál a rozhlédl se. Z toho co si pamatoval a co dokázal odvodit, přišel na jediné. „Pokud se nepletu, nacházím se kousek od Trojzubce. Pokud umíte určit proud řeky, pak máte vyhráno. Po proudu dojdete na hrad Darry. Proti proudu narazíte na město lorda Harrowaye. Záleží jen na tom, jak rychlé máte nožky,“ prozradil a vyhoupl se do sedla. „Cestou narazíte buď na Starky nebo Lannistery. V nejhorším na bratrstvo. Tak jako tak, nedoprovodím vás. Ani s jednou partičkou bych si neměl co říct.“ Usmál se a zavrtěl hlavou. Dokud nebude alespoň trochu vypadat jako on, pak se musel s vlastním jménem rozloučit. Měl by až moc velké štěstí, kdyby padl do rukou Lannisterům, ale šance byla malá. Ke Starkům by se nevrátil a bratrstvo netoužil poznat, ne když bylo též proti Lannisterům.

Chytil otěže a pobídl koně. „Hodně štěstí… a zkuste příště něco efektivnějšího než se nechat málem znásilnit. I když s tím, co vás tu může potkat? Mám možná lepší radu. Nekřičte, nebraňte a možná nepřijdete o zuby.“ Odmávl to rukou a vydal se pryč. Jen ať si sama poradí. Jenže po pár krocích mu celé setkání šrotovalo v hlavě. Byla sama, nevěděla kde je a její mluva nepatřila k chudině. Kolem Jaimeho se svírala vojska nepřátel a dívka mohla být v blízké době zástěrkou, kdyby došlo na nejhorší. Nedalo mu to a koně otočil. Ona mu jistě bude navíc vděčná, že jí doprovodí. „Jedu směrem na Darry, připojíš se?“ zastavil vedle ní a natáhl svou ruku, aby jí vypomohl do sedla. „Můžeme se vzájemně zdržovat, nebo si pomoc.“ Trhnul rameny a čekal, jak se rozhodne. Měl v blízké době naplánováno hned několik věcí. První byla koupel a čisté šaty. Ta druhá? Vyrazit na Harenhall, kde se podle nejnovějších zpráv, které ještě získal v táboře Starků, usídlil Hora. S trochou štěstí na jeho výpravu narazí při cestě. Přísahal by, že v té tmě mu zachránil život on.
avatar
Jaime Lannister

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 30. 09. 18
Location : Trojzubec

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Serena Bracken za Sat Dec 08, 2018 4:17 pm

Ruku zase stáhla, ale donutila se zůstat na místě, ačkoliv se jí ta blízkost s neznámým mužem příliš nezamlouvala. Ale nesmí zapomenout na to, že ona mu nevkráčela div do zad. Ale kvůli únavě a hladu ani nedokázala určit správnou vzdálenost. A i přestože že se i přes svou nelibost nacházela blíž než by chtěla, nehodlala ustoupit. Již tak se mu musela jevit jako slabá, hloupá žena, která bloudí po říčních krajinách a netouží po ničem jiném než potom, aby jí znásilnili a zavraždili. Zčásti měl pravdu, činila jednu hloupost za druhou, ale stále se s novou situací nedokázala smířit. Měla jít s Cat. Příbuzný lord by jim pomohl, ale ona chtěla, aby sestra byla v bezpečí. A kdyby lord pustil své vojáky na pomoc jejím sestrám, mohl hrad skončit stejně jako Darry. A to nemohla dopustit. Nemohla ztratit jednu sestru při záchraně tří. 
"Tak to jste měl jistě jiný dosti pádný důvod," odvětila, ačkoliv se neptala. Nebylo dobré se ptát, mohla si jen domýšlet, co za tím vězelo. Chystal se k odchodu, tudíž ji nechtěl pro sebe. Mohla jeho ústa promluvit dřív než se mysl rozhodla? Ano, i to se stávalo. Ale něco jí nesedělo. Ten neupravený muž páchl jako ulice Králova přístaviště, ale přitom na něm bylo něco elegantního, pohyboval se lehce skoro až noblesně. Jako šlechtic. Mohl by to být unesený lord či syn lorda? Ano, někteří vazalové lorda Tullyho byli zajati, někteří jejich synové byli zajati, někteří byli považování za mrtvé, ale mnohé z nich znala. Z dálky nebo s nimi mluvila, ale tento jí nic neříkal. V jeho pohledu bylo něco nadřazeného a chladného. Oči muže se jí nelíbily. Něco o něm napovídaly, ale nedokázala zcela určit co to je.
Zklamaně sklopila hlavu a letmo se podívala do strany, jako by tam měla nalézt jakési vodítko. Město lorda Harrowaye se nalézalo kousek od Harrenhalu, ale byla velká pravděpodobnost, že to již nebude městem lorda Harrowaye. Zčásti se mohla dostat do jeho blízkosti, ale stále netušila, co bude dál. Čím blíže se dostane do lvího brlohu, tím větší pravděpodobnost, že jí někdo chytí a naloží s ní dle jeho vlastního přání. Co si jen myslela. Bloudit tu a myslet si, že jí napadne jakási spásná myšlenka. Mohla nechat Harrenhal shořet, ale musela by se dostat dovnitř a také by nesměla shořet s ním. Vícero nápadů se jí nedostávalo. 
Náhle jí došlo, že muž nejspíše neví o vypáleném Darry. Měla mu to povědět? K čemu, mohl tam mít příbuzné, jen by mu přivodila smutek. Ale na druhou stranu si zasloužil vědět pravdu. Ale stejně mlčela. 
Popošla o kus dál a spíše se oddala svým myšlenkám než tomu, co říkal. Když se vydá k městu lorda Harrowaye, bude jen kousek od svého cíle. Pokud lord Harroway stále žil, mohla jej požádat o pomoc. Ale pokud bude město obléháno, dostane se jí jedině zklamání. 
Tiše si povzdechla a chtěla dál myslet, jenže cosi jí z myšlenek vytrhla. Vzhlédla k muži, již na koni, a pozorně si ho prohlédla. Na koni uměl, byl si jistý v kramflecích, málokterý chudák by věděl, jak na něm jezdit či jak se na něm cítit dobře. A on to moc dobře věděl. Znovu se zarazila, když promluvil. Ne kvůli nabídce, ale spíše kvůli tomu, že nyní bude muset vyjít s pravdou o Darry. Zlomenou ruku měla stále skrytou pod pláštěm, naštěstí spadla na své pozadí a ne na ní. Nijak nespěchala k tomu, aby se k němu hrnula.
"Je mi líto, pane, ale Darry bylo vypáleno lannisterskými vojáky. Nejspíš nikdo nepřežil," podívala se na něj a snažila se z jeho tváře vyčíst, jestli se jej to týká. ..."Měl jste tam příbuzné? Nebo jste tam chtěl zamířit, protože je to nejblíž?" snažila se přitom utřídit říční krajinu. Vytyčit si záchytné body a sestavit si vnitřní mapu, podle níž se bude řídit. Nevěděla, zda přijmout jeho nabídku. Přeci jen ho neznala, chtěl jí tu nechat, nezachránil jí z dobroty srdce, tak proč by jí bral sebou? Jistě tím něco zamýšlí. K něčemu jí potřebuje. Ale k čemu by potřeboval opuštěnou holku? Jistě na něco přijde. Ale zatím jej musela zdržet. Společnost by se hodila, kůň též, ale záleželo na jeho motivech. Nechtěla opět padnout do pasti.
avatar
Serena Bracken

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Kdesi v Říčních krajinách

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Jaime Lannister za Tue Dec 25, 2018 10:09 pm

Jakmile dívka zmínila, že je hrad Darry vypálen, krátce se Jaime zarazil. Rty přivřel více k sobě a bylo jasné, že jej nová informace překvapila. Sice neměl v plánu se na Darry zdržovat, ale jak se nyní zdálo, ani v táboře Starků se nedozvěděl všechno. Nebo šlo o novou informaci? Něco, co se stalo nedávno a ani Starkové takovou informaci neměli? Neměl však čas nad takovou věcí uvažovat. Potřeboval, aby se dostavila patřičná reakce. Dívka ho bedlivě sledovala a on to věděl. Něco mu říkalo, že reagovat lhostejně, by jejich vzájemnou důvěru nepodpořilo. I když ta spíše nebyla, než byla. „Páni,“ vydechl nakonec a zavrtěl hlavou. Zadíval se nejprve do korun stromů, ve snaze dohlédnout na nebe. Jenže listí bylo tak husté, že na nebe nedohlédl. Pohlédl tedy dolu, do země a promnul si kořen nosu. Ano, už i on začal cítit zápach, který se z jeho těla dral. Jakoby ho celou tu dobu dokázal vytěsnit. Projel si prsty ve špinavých a mastných vlasech, které díky současnému stavu zůstaly na svém místě. Musel to být ubohý pohled a bylo více než jasné, proč se k němu dívka nehrne. Jenže ona by se k němu nehrnula, i kdyby vypadal tak, jak vypadá obyčejně. To by možná utekla ještě dřív.

„O zkáze Darry jsem neměl nejmenší tušení,“ přiznal a zadíval se opět na brunetku, která stála nedaleko jeho koně. „Nicméně jsem řekl, že se chystám směrem k Darry, nikoliv přímo na hrad. Ta nabídka platí,“ pokrčil rameny a lépe v rukou uchopil otěže. Přitom se mimoděk podíval kolem sebe, jakoby se mohl objevit kdokoliv se zástavou rodu Starků. Nevšiml si, že by se byť jen větvička pohnula a tak se opětovně věnoval dívce. „Naštěstí jsem však na Darry příbuzné neměl. Jen mi lord dlužil laskavost, kterou jsem doufal, že splatí.“ Přiznal a lépe se narovnal v zádech. Musel začít improvizovat, aby to fungovalo.

„Nicméně, nebudeme si tu vzájemně mazat med kolem úst. Jsi tu sama. Pochybuji, že se někde zpoza stromu vynoří tvé garde. Nevypadá, že bys u sebe měla peníze, natož v blízkosti koně. Oblečení už své nejlepší zažilo, nyní je špinavé. Takže se něco stalo, mám pravdu?“ povytáhl obočí a přitom natočil hlavu na stranu. „Mohu se jen domnívat, co společného to mělo s tím vojákem debilem.“ Sám pro sebe se ušklíbl. „Vypomůžeme si,“ navrhnul. „Vím, že jsi docela jistě zažila příjemnější společnost… budeš šlechtična, je to tak?“ zadíval se nejprve na svou ruku, kterou jí nabízel. Nebylo divu, že jí nepřijala. I on sám by se dvakrát rozmyslel, než by na podobně špinavého muže sáhl. Vlastně by na něj pravděpodobně ani nesáhl. „Nemyslím si, že tu osamocená lady v lesích má šanci. Možná se nezdám jako výhra, ale jsem lepší než nic. Pokud by se něco přihodilo, pomohu ti. Ty mi naopak budeš dělat společnost.“ Byla to docela jednoduchá podmínka. Kdo by čekal, že se Jaime Lannister bude zdržovat v Říčních krajinách s nějakou holkou. Mohla to být alespoň malinká zástěrka jeho divadla.

„Když k tomu přihodím příslib, že se vykoupu? Navíc jídlo taky seženu.“ Pokrčil rameny. „Ať už trosky hradu, nebo město… pěšky se potáhneš déle, než na koni. Kdo má v dnešní době čas zdržovat se na nebezpečných cestách?“ Povytáhl obočí a nechal ji, se zamyslet. Z tváře mu již samolibý úsměv nemizel. „Ve dvou se to lépe táhne. A neboj, když jsem říkal, že chci společnost… rozhodně ne tak, jako ten voják. Cesty jsou náročné, dny dlouhé a člověk sám se svými myšlenkami? To je učiněné peklo. Ulevíme si oba. Tak co říkáš? Ber nebo nech.“
avatar
Jaime Lannister

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 30. 09. 18
Location : Trojzubec

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Serena Bracken za Sat Jan 05, 2019 4:42 pm

Pod kabátem si promnula poraněnou ruku. Začínala mít pocit, jakoby v ní ztrácela cit. Prakticky jí nyní vůbec necítila. Potřebovala si jí důkladně ošetřit. Kdoví jak dlouho pod částí vozu byla. Netušila, jak špatné to je. Ani si jí pořádně neprohlídla a kdyby ano, nevěděla by, co činit. V medicíně zběhlá nebyla. Toto odvětví prakticky vynechala. Muž měl jisté vychování, jezdil v sedle jako pán, ne jako sedlák, který jde s krávami na pastvu. Ale zajisté to nebyl žádný mistr. Kdo by držel v zajetí mistra. Každý lord měl toho svého a když potřebovali učedníka, napsali do Citadely. Nemuseli si je unášet navzájem. Mistr byl sice dosti užitečný v boji, ale nikdy neslyšela o tom, že by jej někdo unášel. Navíc, když odečetla špínu, slepené vlasy a vousy, mohl pod tím vším být dosti pohledný. Oči měl jiskrné a postavu statnou. To nebyla postava mistra, to nebyly oči mistra. Neukrývala se v nich moudrost ani poznání. Zato v nich viděla jistou nadřazenost, samolibost. Zajisté musel být lordem, ale na čí straně?
Pozorně jej sledovala, každé gesto, každý pohyb mimického svalu i uhnutí očima. Cokoliv, co by jí mohlo prozradit, že se nad ní tyčí nepřítel. Tvářil se jako přítel, pravil, že by jí chtěl pomoci, ale nebyla natolik pošetilá, aby uvěřila každému slovu cizince. I přesto, že jí zachránil. Stále si pamatovala jeho slova. Obvykle to nedělá. Není žádným typickým hrdinou, jen si mohl říci, že by se mu mohla v něčem hodit. Jenže v čem? Též nebyla v nejlepší formě. Suknici měla ušpiněnou, nějaké části šatů utržené, aby si mohla učinit, alespoň provizorní obvaz. Vlasy rozcuchané, tvář umouněnou, kdyby se okamžitě od začátku chovala jako prosté děvče možná by mohla zalhat, že šaty ukradla nějaké mrtvé lady. Sic si nikdy nepotrpěla na vytříbené róbě. Kromě Jeyne, každá ze sester nosila prosté šaty. Krásné a patřičné pro lady se nosily pouze v případě turnaje či oslav. Jinak zůstávaly v šatní skříni. A když si již měla vybrat, vždy u ní zvítězili modré, ač podle Jeyne, jí neměli co zvýrazňovat. 
"Ať šlo o cokoliv, vaši laskavost si vzal lord Darry do hrobu," přestala na něj upřeně zírat, jelikož jeho reakce jí příliš nenapověděla. Přesto slovům se nedalo plně věřit. Bylo jí líto, že lorda Darryho neznala lépe. Přestože by se jí sotva svěřil s tím, komu jakou laskavost dlužil. Musela dát na slova špinavého muže na čistém koni, kterého musel někde ukrást. Statné zvíře, vhodné do boje, nikoliv na pole. Ochočené, přesto ne dostatečně věrné původnímu majiteli, aby muže shodil a rozeběhl se zpět. Možná majitele střídal příliš často a neměl čas si na žádného zvyknout. Ubohé zvíře. 
Natáhla k němu zdravou ruku, aby ho opatrně pohladila po hlavě. Kůň zaržál a hlavou pohodil. Odvrátila se od koně, aby si dovyslechla mužův návrh. Nebyl úplně hloupý. Neuniklo mu to samé, co jí a to jest, že ani jeden z nich není potomkem rolníka či sedláka. Přesto se jí nelíbil úsměv, jež se mu vyrojil na tváři. Byl si sám sebou až příliš jistý. Neznala mnoho říčních lordů, kteří by měli nosánek přespříliš nahoru. Jen Edmure byl příliš hrdý i na to, co neměl. Ale toto nebyl Edmure. Přesto musela usoudit, že v jistých částech má pravdu, navíc jí pečlivě vysvětlil pojem "společnost". Byla si jista, že kdyby ji chtěl, nepotřeboval by ji lákat sebou. Prostě by si ji vzal. Jenže tu stále, cosi zapáchalo. Metaforicky myšleno.
"Na vašich slovech něco bude ... pane," chvilku přemýšlela, jak jej vůbec oslovit, ale proč by mu měla dávat najevo, že netuší, o koho se jedná. Tedy, pouze tušila, že nebude z nižší ani střední třídy, nevěděla jméno, natož rod. ..."Kam máte namířeno, když ne přímo do Darry? Snad se nechcete toulat po bojem zbrocené zemi," nechtěla aby jí zavezl kamsi daleko od sester. Musela je všechny v bezpečí dovést za Barb. Jen na tom záleželo. Též jako na další druhotné věci, jež by jí mohla vypomoci.
"A když již spolu budeme cestovat a vyměňovat si myšlenky, abychom se neumořili těmi svými, mohu znát vaše jméno?" nadále se nehnula z místa, už jen z toho důvodu, že jí ruku nadále nepodával a také zadruhé netušila, jak s tou poraněnou na něho vyleze. Chtělo to vymyslet rychlý a bezbolestný způsob a též si přála zjistit jeho ctěné jméno, aby jej nemusela nadále oslovovat pane.
avatar
Serena Bracken

Poèet pøíspìvkù : 7
Join date : 03. 11. 18
Location : Kdesi v Říčních krajinách

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Jaime Lannister za Sun Jan 20, 2019 7:10 pm

Jaime přehodil otěže do jedné ruky. Zároveň se o ni opřel druhou a k lady se mírně naklonil. „Chceš radu… děvče?“ Úmyslně použil stejnou pauzu, jako ona, než jej oslovila pane. Oba mohli tápat nad tím, kdo ten druhý je. Jenže Jaime si až příliš dobře uvědomoval, že jemu to všechno vyhovuje. Nestála před ním žádná lady, která by svým jménem změnila jeho chování. Žádná taková v Západozemí nebyla. Zato ona se mohla dát na útěk, kdyby zjistila, že se před ní na koni vystavuje Jaime Lannister. Zlatý syn, za kterého by Tywin zaplatil nemalou cenu. Však kvůli němu vypukla válka. Robb Stark jen vystrkoval růžky, ale po uvěznění neoblíbenějšího syna to začalo být osobní.

Sama o sobě by dívka moc nesvedla, ale nemohl riskovat, že se rozeběhne správným směrem a vyžvaní nesprávné osobě, koho to vlastně viděla. Svoboda se mu zamlouvala daleko víc, než sezení na vlastním zadku na jednom místě. Z toho by se totiž jeden posral. Nicméně, slíbil dívce radu a také jí hodlal poskytnout. Důvěrněji se k ní naklonil, jakoby šlo o tajemství vyššího poznání. „Víš, cizinci si nikdy vzájemně nevyzrazují celou cestu. Protože nikdy nevíš, co má ten druhý v plánu. To kam míříš ty, může být v rozporu s tím, kam míří ten druhý. Sice si nemyslím, že tam někde máš schovanou kudlu,“ přejel její oblečení pohledem. „Ale kdo ví, jaká hloupost by tě napadla, kdybych prozradil skutečný cíl cesty? Nejednou se podřezávali krky, protože jeden muž sloužil jedné straně a druhý muž zase té druhé.“ Zakončil svou radu. To se jako rytíř naučil dobře. Nikdy nikomu nevyjevil pravý záměr na první dobrou. „Nabízel jsem ti Darry, inu to je asi k ničemu, když je srovnané se zemí. Snad bychom vymysleli další bod mé cesty, než bych tě vysadil a pokračoval dál opět sám,“ pokrčil rameny. To, že mířil za armádou Lannisterů v Harrenhalu vědět nemusela.

„Co je komu po jménu?“ povytáhl obočí a tiše se zasmál. „Říkej mi třeba Jon, můžu být klidně ale i Edmure stejně tak jako Willas. Stačí říct, jak bych se ti líbil víc?“ pohodil už tak dost mastnými vlasy, které dávno ztratily svůj půvab zlatých kadeří. Dost možná by ho nyní vlastní otec nepoznal. Prakticky jí utvrzoval v tom, že nechce, aby věděla, kým je. Mohla tiše dumat i nadále, nebo se konečně pohnout a zrovna druhou věc by uvítal spíš. „Mě taky nezajímá jméno nějaké cácorky,“ zazubil se. „Potřebuješ znát tolik mé jméno?“ Přimhouřil po chvilce oči. „Nejsi jedna z těch, co musí vše někam škatulkovat, že ne?“ Povytáhl pravé obočí nahoru a doufal, že se plete. Vzdělané ženy byly jako mor. Potřebovaly vše pojmenovávat správnými názvy a dokazovat, že mají pravdu. Přikládaly důležitost i tomu, co vůbec důležité nebylo.

Po chvilce ho přestávala bavit. Jen si povzdechl a otočil koně. „Holka, nudíš mě. Odjíždím. Tak už se rozhodni. Jedeš a nebo budeš čekat na vojáky toho idiota? Věřím, že oba jsme zhruba stejné lákadlo, ale i já bych daleko raději vybral sebe, než jeho. Z té demence by jeden pošel. Vsadím se, že mu i kůň utekl, když zjistil, jakého pitomce by nesl na svých zádech.“
avatar
Jaime Lannister

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 30. 09. 18
Location : Trojzubec

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Trojzubec/Trident

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru