Komnaty Sansy Stark

Goto down

Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Admin za Fri Oct 12, 2018 8:38 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Fri Oct 12, 2018 9:02 pm

Sansa seděla naproti velkému zrcadlu. Hleděla na svůj odraz a tiše přemýšlela. Její komnaty kdysi vnímala jako krásné a velkolepé. Šlo o pokoje budoucí královny, které musely dýchat jistou velkolepostí a majestátností. Obrovská postel s nebesy, velká almara zdobená zlatem a vykládaná různými druhy dřeva, které na povrchu tvořily obrazce, pozlacené zrcadlo, které zabíralo velkou část zdi. A před ním stolek plný všeho, co by mladá dívka ke svému zkrášlení mohla potřebovat. Jednu chvíli téměř neviděla modřiny, které se jí rýsovaly na tváři. Tolik k jejímu zamyšlení, než si je začala uvědomovat. Zděšeně si prohlížela svůj odraz. Prsty si přejela po nafialovělé tváři, která působila strašně. Pokračovala nahoru, do vlasů, které již tak docela nedržely v původním účesu. Inu byl nejvyšší čas se upravit.

Obyčejně by se vším pomáhala Sanse její komorná, ale tu již nějaký čas postrádala. Co Joffrey nařídil popravit všechny, kteří přijeli s lordem Starkem, byla obklopena pouze posluhovači Lannisterů a Baratheonů. Nemohla věřit nikomu, ale to ani nebylo potřeba. I tak jí nebyla věnována velká pozornost. Služebná, kterou vybrala sama královna, jí každé ráno přinesla snídani, pomohla jí do šatů, vyčesala jí vlasy a večer jí opět z šatů pomohla. Nemluvily spolu, nebylo o čem. Ani Sansa neměla potřebu mluvit se služkou, ale někdo takový ji chyběl. Ať už nebohou septou kdysi opovrhovala nebo ne, nyní ji chyběla. Nechala by si od ní nosit jídlo, oblékat se i by si nechala česat vlasy. Účes hodný jižanské lady nebo ne, neodmlouvala by. Byla by šťastná, že tu má někoho, na koho se smí obrátit, někomu, komu lze věřit. Povídala by si o čemkoliv. Klidně by septu nechala, aby jí ukázala své vlasy… jen ať není sama v tomto prohnilém městě.

Vlasy si postupně rozpustila a zrzavé prameny se jí svezly po zádech. Postupně narůstaly delší a delší a ona je odmítala stříhat. Chtěla si je nechat narůst dlouhé, jako je nosila její matka. Možná ještě delší. Chopila se kartáče a začala si rozčesávat vlasy, protože to dnes nikdo jiný neudělá. Až tehdy, když byly jemné a hladké, kartáč odložila a snažila se zakrýt nevzhlednou modřinu na tváři. Zapudrovala jí, ale stále tomu něco chybělo. Mohla si jen povzdechnout. Zdálo se, že nějaký čas své zranění tak docela neschová. Stejně jako napuchlý rozseknutý ret. Nemyslela si, že by se někdo ptal na důvod. Hodlala hrát svou roli. Jakoby se nic nestalo a Joffrey jí ublížit nenechal.

Z jejího přemýšlení, které ale ani nikam nevedlo, jí kdosi vyrušil. Někdo zaklepal na dveře a dle všeho vyčkával na vyzvání. Pomalu se zvedla, zběžně si upravila šaty a napřímila se. „Dále?“ pronesla odhodlaně. Rychle si upravila vlasy tak, aby jí nezavázely v obličeji a zůstávaly spíše na zádech. Ruce spojila před sebou a hleděla na dveře. Snad nepřišel Joffrey, aby dokončil, co začal. Snad nepřišel ani nikdo z Královské gardy, aby jí za králem dovedl. Vlastně nechtěla vidět ani nikoho od královny. Z té ženy měla stále respekt a v její přítomnosti byla nejistá. Cersei byla nebezpečná žena, která uměla ovládat slova a Sansa je před ní musela vážit daleko pečlivěji.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Tyene Sand za Sat Oct 13, 2018 7:52 pm

Bylo těžké opustit Dorne, ale ještě těžší bylo vymyslet, jak se dostat do Rudé bašty. Měla na to celou cestu, aby si všechno pečlivě promyslela. Oberyn se vyjádřil jasně v tom, co chtěl, zbytek nechal na své kluzké dceři. Ani její sestry nepřišly s moc velkou pomocí. Všechny se uměly mistrně bránit a útočit, jenže jakmile přišlo na něco diplomatického, úspěšně u nich nepochodila. Potřebovala opravdu užitečnou radu, ne jízlivé poznámky o tom, že kterákoliv z nich by uspěla lépe. Kdyby se všechny nepyšnily tmavou kůži jejich země, pravděpodobně by to ani nebyla ona, koho by si otec vybral. Takhle moc možností neměl. Jediná Tyene zdědila bledou pokožku po matce, tudíž do hlavního města mohla přijet bez jakéhokoliv vzruchu. Kdo by se staral o děvče, které na první pohled ničím nevybočuje z řady obyčejných obyvatel Králova přístaviště? Téhle myšlenky se chytla Arianne. Písečný had se přišel rozloučit se svou jedinou sestřenicí. Tyene se o sebe uměla postarat kdekoliv, ale dcera Dorana Martella pro ní byla jako vlastní sestra. Musela se s ní rozloučit. A když si posteskla nad tím, že jí to dá pravděpodobně víc práce, než napoprvé předvídala, princezna se ukázala jako dobrý diplomat. Sílu zavrhla a namísto toho jí poradila, aby se do pevnosti dostala jako někdo, na kom jen tak neulpí zvědavý zrak královny ani nikoho z jejho okolí.
Proto se po příjezdu Rudé baště nějakou dobu vyhýbala. Chtěla si ještě užít trochu zábavy, než se pustí do úkolu, který jí k hradu vázal. Kromě toho vsadila na to, co jí Oberyn kdysi naučil. Nejprve si všechno pozorně prohlédla a pak zdokonalila svůj plán. Jak předpokládala, nikdo si jí nevšímal, jenom se po ní otočilo několik opilých mužů, kteří jí nestáli ani za jeden pohled. Nic pro ní neznamenali, ani dobře strávený večer, ani jiný užitek. Zato skupinka lidí mířící do Rudé bašty její pozornost rozhodně upoutala. Vmísila se mezi ně a dostala se tak za hradby. Netušila, proč tam jdou a ani v nejmenším jí to nezajímalo. Předpokládala, že si jdou stěžovat na poměry ve městě a na jiné věci, do kterých jí nic nebylo. Při první příležitosti se od nich oddělila a vydala se na průzkum. Pohybovala se jako duch, opatrně nahlížela za rohy, aby se vyvarovala tomu, že jí někdo chytí. Nebála se, ale nepříjemnostem se chtěla za každou cenu vyhnout. Opatrnost se jí vyplatila a co víc, bohové jí odměnili. Narazila na jednu mladou služebnou, která se na ní nesměla usmála. Možná tu byla sama nová a neznala ještě všechny tváře. Nebo Tyene stanula před dobrou duší, jaká se jí mohla náramně hodit. Teď nastal příhodný čas na to, co jí Arianne poradila. Malá zmije dívce oplatila plachý úsměv a pustila se s ní do řeči.
„Díkybohu, že jsem konečně někoho našla. Dnes mě přivezli, abych se postarala o lady Sansu, jenže ten hrubián mě vysadil před Rudou baštou a nic víc mi neřekl. Poradíš mi, kde bych jí našla?“ Ano, Starkovo nejstarší děvče. Tyene se držela toho, co o ní ví. Byla mladá a naivní, tedy přesně to, co jí vyšlo vstříc. Už si kolem prstu omotala spoustu lidí a tak se neobávala toho, že by se seveřance nedokázala dostat pod kůži. Nutně vedle sebe potřebovala přítele a aby se všechno odehrálo Lannisterům přímo pod nosem? To považovala jenom za malý bonus.
„Nejdřív by ses měla převléknout. Potom tě k ní zavedu,“ odvětila a pokynula, aby jí Tyene následovala. Beze slova to udělala, ale pomyslela si přitom, že Sansa zřejmě nebude jediná naivní holčička, na kterou by stačilo použít vlídné slovo a sladký úsměv. Nicméně jí štěstí přálo, protože jak služebná řekla, tak učinila. Tyene vyměnila své obyčejné šaty za ještě obyčejnější a netrvalo to ani příliš dlouho, než se dostala ke dveřím vedoucích do komnat severské lady. Vyslechla si ještě několik rad, nad kterými by nejraději protočila očima. Nevyrůstala sice jako princezna, ale měla k tomu dost blízko. Oberyn Martell se ke svým dětem nechoval jako k bastardům. Byly jeho krví a tím pádem se mu rovnaly. Nic, co by mohlo u Lannisterů a Baratheonů uspět. Nakonec Tyene osaměla a bez váhání zaklepala, aby vyčkala na vyzvání.
„Má paní,“ uklonila se, jakmile vešla dovnitř. Očima letmo přehlédla místo, než se její pohled zastavil na Sanse. Vypadala zuboženě. Jistě, stála před ní nádherná dívka s krásnými kaštanovými vlasy, ale to bylo všechno. Rozbitý ret měla napuchlý a na bílé kůži se jí rýsovala modřina. Královská rodina si zřejmě svých hostů moc necenila. Tyene odolala pokušení, aby se nad tím neušklíbla a dál si zachovala podřazený výraz, jaký byl hodný jejího nynějšího podřazeného postavení.
„Poslali mě sem, abych vám pomohla s čímkoliv, co budete potřebovat.“ Věnovala jí jeden ze svých nevinných úsměvů. Sansa neměla sebemenší tušení, kdo před ní doopravdy stojí, ale mohla jí usnadnit práci. V závěru by toho využily obě, ale záleželo jen na ní.
avatar
Tyene Sand

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18
Location : Kdekoliv... i tam, kde člověk zmije nečeká

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Sun Oct 21, 2018 1:30 pm

Sansa si zběžně mladou ženu prohlédla. Viděla jí poprvé, neznala jí a prakticky ani znát nepotřebovala. Sansa měla jiné starosti, než znát všechny služebné v Rudé baště. Mohla se v hlavním městě objevit teprve nedávno, mohla tu být i roky, ale až nyní někdo usoudil, že je na čase, aby se obě shledaly. Na poklonu jí prve odpověděla mírným pokynutím hlavy. Opětovně si upravila šaty, i když to před neurozenou dívkou potřeba nebylo. Vyslechla si jí, ani ji neutekl ten vlídný a nevinný úsměv. Jenže v hlavním městě nebyl nikdo nevinný. To se naučila dávno. Možná se učila pomalu, ale pořád se učila a zkušenosti z toho získávala i těžila. Netušila, jestli dívku poslala královna či někdo jiný. Ovšem nehodlala jí slepě věnovat důvěru.

„Nevěděla jsem, že potřebuji novou služebnou,“ pronesla rázně a hrdě. Možná i chtěla vyznít nepříjemně. Měla pouze obavy o to, kdo dívku poslal. Byl to Tywin Lannister? Královna? Král? Dostal strach, že jí chtějí střežit opravdu na každém kroku. Někdo, kdo se bude tvářit přátelsky mile, ale následně někomu zapěje vše, co se od severské lady dozvěděl. Záleželo i na tom, co si Sansa myslí soukromě? Bude z ní někdo tahat rozumy a dbát na to, aby si nedávala pozor? Sansu hnal strach a možnost, že někdo hledá záminku se jí zbavit. Ovšem dívku před sebou nechtěla odradit. Možná jí křivdila a kdy jindy se jí dostane možnosti nové komorné? Přeci jen jí potřebovala, ale hodlala se mít na pozoru.

„Jak se jmenuješ?“ Zněla její nová otázka. Chtěla vědět, kdo před ní stojí. Jakoby netušila, že si dotyčná může jméno vymyslet. Ale koneckonců pro Sansu platilo jedno pravidlo. A to, že podle sebe soudím tebe. Ona sama by o svém jméně nelhala a tak automaticky smýšlela tak, že ani dívka proti ní lhát nebude. „Smím vědět, kdo tě poslal? Až do teď to nejdůležitější vykonávaly služebné královny, které mi byly k dispozici. Ráda bych věděla, kdo vybral zrovna tebe,“ přeměřila si jí ještě jednou. Ne, královna do teď nebyla ochotná poskytnout Sanse služebnou jen pro její potřeby. Proč by tomu nyní bylo jinak? Věděla, že se to nedělá a přesto si mladou ženu ještě jednou přeměřovala.

„Odkud jsi? Už jsi někdy pracovala jako služebná lady?“ Sansa se prozatím ani neusmála. Nebylo jí ani tak do úsměvu díky modřině a roztrhlému rtu. Každý úsměv, kdy se rty natahovaly a tržná ranka tak znovu praskala, bolel. Byla to nepříjemná činnost a tak jí nepraktikovala, pokud nemusela. Čekala, zda se dívka chopí nějaké činnosti. Ona tu přeci nebyla od toho, aby jí učila její práci. Cizinka to měla dávno vědět. Nakonec se jen podívala k oknu a zamávala si jemnou dlaní před obličejem, aby se trochu osvěžila. „Je tu dusno, nezdá se ti? Bylo by příjemné vyměnit vzduch,“ vydala nakonec první požadavek. Měla pocit, že je v pokoji až příliš velké ticho. Raději dovnitř pustí hluk a zvuky hrajících si dětí. Alespoň se v hlavě nebude vracet k ošklivým myšlenkám.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Tyene Sand za Sun Oct 21, 2018 7:08 pm

Ano, rozhodně bylo, co vylepšovat. Písečná zmije se řídila jenom tím, co jí právě napadlo. Počítala s tím, že bude Sansa příliš vystrašená, než aby se zajímala o to, kdo před ní stojí. Jenže pravdou bylo, že jí Tyene neznala. Spoléhala se jenom na to, co slyšela v hlavním městě, popřípadě, co jí řekl někdo přímo. Z toho mála si utvořila obraz, podle kterého se rozhodla jednat. Těžko všemu věřit, když si obyčejní lidé šuškali o tom, že Starkové se po nocích mění ve vlky, ale nikdo o ní nemluvil jako o nebezpečí. Spíš tomu bylo naopak. Ona sama proti všem nepřátelům, kteří jí obklopovali stejnou měrou jako vzduch. I je potřebovala k tomu, aby přežila. Jen to pořád ještě nepochopila. Napůl jí Tyene chápala, v Králově přístavišti byla sama, neměla žádné zkušenosti s bodáním do zad. Slušné děvče, ačkoliv to bylo spíš přítěží. Nikdo jí neporadil, že kdyby začala cukrovat svou vlastní melodii, dokázala by ledacos svrhnout ve svůj prospěch. Její ostražitost byla nicméně na místě. Alespoň za něco si vysloužila uznání. Nebyla tak hloupá, jak vypadala.
„To ani já, mylady. Přijela jsem do Králova přístaviště teprve před několika dny. Ihned mě poslali za vámi. Nikdo mi nic neřekl, jen abych vám byla k službám.“ Sklopila hlavu, jako by jí tón Sansina hlasu ranil. U prosté služky by tomu asi tak i bylo. Lordové, lady, králové, královny... v jejich očích si zasloužili respekt. Dělali z nich své bohy, přestože si to nezasloužili. Lady Stark měla vlídnou tvář, takovou, jaká by nutila celé masy lidí, aby si jí zamilovaly. Ale aby tomu tak bylo, musela se stát královou ženou. Tyene pochybovala, že potom by jí dítě sedící na trůně přestalo týrat. Jestli jí byl schopný uhodit teď, udělal by to i potom. Jen by možná vypustil obličej. Zbitá královna nikdy nebyla příslibem něčeho dobrého.
„Tyene. Jmenuji se Tyene.“ Zvedla pohled a znovu se zadívala do pohaslých modrých očí. Pravý koutek mírně povytáhla, objevil se tak vřelý poloúsměv. A to všechno navzdory tomu, že se zmiji vůbec nelíbilo, jak se zrzavá dívka vyptává. Koho z urozených zajímalo, odkud přišli ti, co se měli starat o jejich potřeby? „Nepocházím přímo z Králova přístaviště, ale celý svůj život jsem strávila na jihu.“ Přirozeně mohla zalhat. Jak by to naivní severská holčička poznala. Jenže Tyene zaváhala. Nebyla si jistá, jestli by bylo lepší Dorne přiznat nebo raději zatajit. Jen Sansa věděla, co se kdy o nehostinném horkém místě učila. Co jí vyprávěl otec, jak moc opovrhovala Martelly. Proto k ní nebyla Tyene upřímná. Řekla jí jen polopravdu, protože krmit jimi ostatní bylo daleko zákeřnější než lhát.
„Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh, ale musela bych se za sebe stydět. Někdy vám ho možná povím, ale teď ne. Omlouvám se, má paní.“ Odtrhla od Sansy pohled a zadívala se z okna. Představovala si, jak by se asi tvářila, kdyby se dozvěděla, že jí poslal Oberyn Martell. Jestli si od ní držela odstup nyní, potom by jí jistě vykázala. Nebylo žádným tajemstvím, že zrovna Rudá zmije ráda intrikaří. Horká krev nikdy nedělala dobrotu, především, když pak proudila stejně horkou hlavou. A Doran už na svého bratra přestal stačit. Dřív, když byla Tyene ještě malá, občas dokázal Oberyna od nejhoršího odradit. Dnes už to neplatilo. Martelly nedokázalo nic svázat.
„Ne, mylady, ale podobná práce mi není cizí. Budu se snažit, abyste byla se vším spokojená.“ Teď ani lhát nemusela. Neváhala si zašpinit ruce, navíc potřebovala, aby byla Sansa spokojená. Nemusela nad tím příliš přemýšlet, aby věděla, že to bude správná cesta k vybudování důvěry. Nějak jí získat musela. Bezpochyby to vyžadovalo trpělivost, ale nějak začít musela. Kromě toho měla Tyene ještě jednu výhodu. Jako cizí člověk nemusela nic říkat královně. Cersei neměla sebemenší tušení, že se jí do hradu vloudil někdo s přízviskem Písek. A o to sladší všechno bylo. Tak blízko a přitom bez povšimnutí. Oberynova cena za spravedlnost se tím zvedla.
„Samozřejmě. Jak si přejete, mylady.“ Na to, že byla Tyene zvyklá být svou vlastní paní, poslechnout jí nečinilo potíž. Poslušně tak přešla k velkému oknu, aby ho otevřela. Osobně pochybovala o tom, že by tím něco vylepšila, ale když už si to Sansa přála, tak proč ne. Očividně už si zvykla na odporný zápach hlavního města. Rudá bašta na tom byla o něco lépe, protože stála nad tím vším, ale pořád se ve vzduchu držel odporný odér města pod ní. Tyene nakrčila nos, ale výraz srovnala, jakmile se k Sanse otočila čelem.
„Omlouvám se, ale je to opravdu chvilka, co jsem dorazila. Nevím, jestli jste jedla, mylady, ale určitě byste do sebe měla dostat alespoň nějaké ovoce. Ztrácíte se před očima.“ Měla se držet zpátky, ale její povaha se upřít nedala. Nedokázala se dívat na pobledlou tvář, aniž by něco neřekla. Kromě toho lady Stark varovala, že její služba nebude tak docela bez chybičky.
avatar
Tyene Sand

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18
Location : Kdekoliv... i tam, kde člověk zmije nečeká

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Sansa Stark za Sat Nov 03, 2018 10:24 pm

Sansa mírně nakrčila obočí. Neočekávala, že se někdo postará o to, aby dostala svou služebnou a ještě ke všemu dívku, která teprve nedávno vkročila za hradby hlavního města. Dívka jí mohla lhát, stejně tak jako mohla říkat pravdu. O kolik zalitovala, že není jako ostatní v hlavním městě. Oni jistě uměli rozeznat pravdu od lži velmi dobře. Proto jejich písně byli nejsladší, když sami dobře věděli jaké tóny použít, aby se ptáček nechal chytit do zlaté klícky lží. Nelíbilo se jí, že neví, kdo dívku vybral, ale nechtěla se vyptávat dál. Jen čas ukáže, zda má být vděčná, či ostražitá a litovat, že se dívka její komornou stala. Všimla si sklopené hlavy. Nechtěla jí urazit. Nebo vlastně chtěla? Už sama nevěděla. Vždy uměla znít velmi nehezky. Povýšeně, sobecky a tak, že jí nezajímá nic víc, než ona samotná. Nebyla to sice pravda, ale zjevně tak na lidi působila a to chtěla změnit. Nakrčení obočí tak povolila a její výraz zjemnil. Přesto neužila slova omluvy. Ještě se nestalo, aby se lady omlouvala služce a ani Sansa něco takového nechtěla zavést. Ne bez zjevného důvodu.

Poté co se dívka představila, pouze pokývla hlavou. Jméno si bude pamatovat. Bylo jednoduché, zvučné. Jindy by na poloúsměv dívky reagovala též letmým úsměvem, nyní však neměla chuť ani na nenápadné povytažení koutků. Stále jí bolelo srdce a oči měla spíše pro pláč. Nechtělo se jí usmívat, ale musela se to naučit. Naučit se nosit úsměv, přestože se jí nyní zdálo že ve světe není nic, co by jí úsměv dokázalo vykouzlit na rtech. Snad jen matka a bratr. Jak jen si přála znovu vidět svou rodinu. Ale bylo to pošetilé přání. Byli příliš daleko a nebyl způsob, jak by se jeden k druhému dostal. Pozvedla následně mírně hlavu a dívku si ještě jednou prohlédla. Pokud pocházela z Dorne, pak byla příliš daleko od domova. Ale jih mohl nyní označovat klidně i Rovinu. Přeci jen i ta byla dál na jihu než Královo přístaviště. Sansa od otce o Dorne moc neslyšela. Bylo pár historek, třeba jako o seru Arthurovi Daynovi. Ten příběh poslouchala moc ráda a o to více jí mrzelo, že tak velký rytíř zemřel právě rukou jejího otce. Na druhou stranu, vždy to na otci dokázala obdivovat. Ser Dayne byl velký muž a její otec se mu postavil. Nepochybovala, že musel být velmi statečný a zkušený válečník.

„Dobrá tedy,“ přikývla, když dívka odmítla říct o své osobě cokoliv podstatnějšího. Sansa tak stále věděla zoufale málo, ale odmítala se dál vyptávat. Tyene jí očividně stejně nechtěla odpovídat. A na druhou stranu, kdyby se ona začala ptát, Sansa by jí též nechtěla odpovídat. Zarazila se však, když Tyene zmínila, že nemá předchozí zkušenosti s prací komorné. Dívka z jihu, bez zkušenosti a nyní dělá komornou lady Stark a hlavně, snoubence krále. Dělat komornou královně nebo budoucí královně byla jistá výsada. Něco se jí na celé situaci nepozdávalo, ale konečně se rozhodla, že bude lepší zůstat opatrná.

Sansa zůstávala stát na jednom místě a jediné co udělala navíc, bylo spojení rukou. Sevřela si ruce a pozorovala svou novou služebnou. Tyene se zdála být milá, možná byla Sansa pouze paranoidní. Poslední dny toho bylo příliš a moc toho nenaspala. Mnohdy probrečela noc do polštáře a usnula až nad ránem. Nemohla si pomoci, zkrátka tomu bylo tak. Když ale Tyene zmínila, že se lady ztrácí před očima, podívala se Sansa překvapeně po místnosti. Zaměřila se na stůl, jakoby na něm hledala něco, co chybí. Představila si tác s ovocem, ale nedokázala přikývnout. „Vlastně ne, děkuji, nemám hlad,“ odvětila již daleko milejším hlasem a pozvedla oči k Tyene. „Najím se až večeře,“ dodala po chvilce. Nedokázala si představit, že by nyní měla cokoliv vpravit do žaludku. Týden již jedla jako vrabčáček. Sotva pár soust a měla pocit, že více nesnese. Zaměřovala se na lehčí jídla, ale i ta se jí v ústech měnila na těžká a nepoživatelná. „Nemám teď zrovna na nic chuť,“ zavrtěla hlavou a raději se usadila do křesla před zrcadlem. Tiše si povzdechla. Vzduch z okna nepomáhal. Nelinul se příjemný a čerství vzduch dovnitř, jako tomu bylo na Zimohradě, ale chtěla si to alespoň představovat. Na chvilku zavřela oči a v myšlenkách se vrátila domu. Procházela si chodby a viděla sourozence si hrát. Pomalu oči rozlepila a podívala se na služebnou. „Ale, mohla bys mi zaplést vlasy.“ Navrhla, aby dívka nepostávala v pokoji jako kůl v plotě.
avatar
Sansa Stark

Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 12. 08. 18
Location : Královo Přístaviště

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Tyene Sand za Sun Nov 04, 2018 3:03 pm

Byl zázrak, že se dokázala dostat tak daleko, ale ještě před ní byla dlouhá cesta. Daleko komplikovanější, než když se dostala až do komnat lady ze severu. Dopředu věděla, že nepůjde o nic jednoduchého, ale skutečnost jí trochu vyvedla z míry. Řeči neustále kolovaly, lidé si upravovali svá tvrzení, ale žádné nepopisovalo to, co Tyene viděla na vlastní oči. Nenašla žádné ustrašené ptáčátko, které by se bálo jenom pípnout, natož aby zazpívalo silným zvučným hlasem. Uvnitř Rudé bašty na ní čekala zlomená duše, pro kterou ztratil život smysl. Na okamžik jí bylo Sansy líto. Jejich vnímání světa se značně lišilo, ale nikdo si nezasloužil projít tím, čím prošla dcera nyní již mrtvého lorda Starka. Zmije dokonce zauvažovala nad tím, že by se v Dorne cítila podstatně lépe. Ne, že by byly písky přívětivější než sníh, ale tam by Sansu nikdo nebil a neohrožoval. Byla to poněkud úsměvná představa vzhledem k tomu, jaké byly jejich možnosti a jaká situace panovala v celém království. Ale vždycky se dala najít nějaká utajená cestička, se kterou šlo všechno ošemetné obejít.
„Opravdu si nic nedáte? Dívka, co mě sem přivedla mi řekla, že máte v oblibě citronové zákusky. Možná by vám trochu zvedly náladu.“ Očividně by si měla dát větší pozor na to, co říká, ale nijak moc se tím Tyene netrápila. Viděla nedůvěru v Sansiných modrých očích, ale nechávalo jí to chladnou. Komu by taky mělo děvče věřit? Tady nebyla doma, aby se mohla s čímkoliv obrátit na kohokoliv, kdo byl poblíž. Jih byl stejný jako chůze ve tmě. Člověk si nikdy nemohl být jistý tím, na koho narazí a co to pro něj bude znamenat. Především, když se nacházel v jámě lvové. Oberynovi ještě po všech těch letech stoupala ko krku žluč, když se před ním někdo zmínil o Baratheonech a někdy i Lannisterech. Sansa byla příliš mladá, než aby jí někdo povídal, jak moc zlé časy kdysi nastaly. Ale nacházela se na špatném místě. Lepší bylo o špatném jen slyšet, než aby je zažila na vlastní kůži.
„Samozřejmě,“ odvětila přívětivě a přistoupila k Sanse. Jejich kůže měla podobný odstín a Tyene opět ocenila to, že není ženou Dorne se vším všudy. Jako dítě se kvůli tomu na své vlastní hodnoty dívala skrz prsty, ale teď to bylo jenom ku prospěchu. Prozradila, že vyrůstala na jihu, ale záměrně neřekla kde. Dorne by mělo být to úplně poslední místo, jaké by Sansu napadlo. Zmije sice vlastnila Oberynovy hnědé oči a vlasy, ale nic víc. Dokonce ani nemluvila s dornským přízvukem. Kdyby už od útlého věku vyrůstala s Martelly, pak by možná mluvila stejně jako oni. Ale její matka si zakládala na tom, aby si osvojila řeč Západozemí řádně. Kdyby jen tušila, k čemu všemu Tyene své odlišnosti využije, pravděpodobně by se obrátila v hrobě.
„Omlouvám se za svou troufalost, mylady, ale vaše vlasy jsou něco nevídaného. Nepotkala jsem moc děvčat s takovou barvou. Královna musí být ráda, že se její syn ožení s tak krásnou ženou.“ Sáhla po kartáči a začala s ním jemně projíždět Sansiny vlasy. Šlo to hladce, přesto v tom Tyene pokračovala. Nenápadně se přitom dívala do zrcadla, aby viděla její reakci. Z běžného rozhovoru se toho dalo zjistit víc, než by si kdo jen pomyslel. Aniž by se ptala zmije přímo, chtěla se dozvědět, jak moc má Sansa blízko ke svatbě. Ovšem, lady jí na to mohla odpovědět úplně jinak a ona by se nedozvěděla nic. Ale kdyby se na rovinu zeptala, jestli už krvácela a za jak dlouho jí svazek s Joffreyem čeká, jenom by jí odradila. Spoléhala na Sansinu nevinnost a neuvědomění. Svatba by jí všechno jenom komplikovala. Hrozilo by, že jí Joffrey bude odhánět a ona tak nedostane, co potřebuje. Kromě toho, mít za zády šíleného krále rozhodně nebylo nic, po čem by Tyene toužila.
„Přijela jsem teprve před pár dny, ale všechno se zdá být hrozně hektické. V celém hlavním městě panuje hrozný rozruch. Kdybych to řekla sestrám, ani by mi nevěřily. Myslíte si, že je to kvůli novému králi?“ Pokračovala ve výzvědách, zatímco její prsty dál obratně opečovávaly hladké husté vlasy. Odložila kartáč a začala Sanse zaplétat vlasy. Ale ne tak, jak bylo na jihu zvykem. Počínala si opatrně, aby Sansu ani jednou nezatahala, ale ani jeden pramínek nepřipomínal účes, jaký nosily ženy v Králově přístavišti. Než se vydala do Rudé bašty, nechala se trochu poučit. Vytvořila tak jednoduchý cop, do kterého zrzavou hřívu během okamžiku spletla.
„Takhle vám to sluší daleko víc. Jen by to chtělo trochu jiné šaty.“ S šedou a bílou barvou. Pořád stála za ní, ale usmála se na Sansu do zrcadla. Tyenin pohled jako by říkal, že ví něco víc a že sympatizuje se severem. Sansa o ní nevěděla zhola nic, mohla si být jistá jenom tím, že takhle by se nikdo z jihu nechoval. Všichni poslouchali královnu a jejího rozmazleného syna na slovo. Tyene vůči nim neměla žádné pouto a tak mohla rozehrát vlastní hru, ve které šlo o jediné. Získat Sansinu důvěru.
avatar
Tyene Sand

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18
Location : Kdekoliv... i tam, kde člověk zmije nečeká

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Komnaty Sansy Stark

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru