Farmy, vesnice

Goto down

Farmy, vesnice

Příspěvek pro Admin za Tue Oct 09, 2018 12:17 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 158
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro lady Amalthea Rowan za Tue Oct 09, 2018 12:22 pm

Vojna si vyberá svoju daň. Nie len v radoch bohatých lordov, urodzených lady. U kráľov, kapitánov a vojakov. Ale hlavne si svoju daň vyberá od ľudí, ktorý už aj tak nič nemajú a musia dať. Vyberá si svoju daň od farmárov, ktorý prichádzajú o svoje polia a úrodu. Vyberá si svoju daň od chovateľov, ktorý prichádzajú o svoj dobytok. Vyberá si svoju daň od žien, od detí, od chorých, slabých a starých, ktorý prichádzajú o svojich milovaných, ktorý majú silu. Berie si mužov, statných chlapcov. Každého kto vie držať v ruke meč či oštep. A tak je krajina oslabená, i keď bojujú za správnu vec. Naozaj? Pre niektoho je pocta bojovať po boku svojho lorda. Pre niekoho je vojna možnosťou, ako dokázať svoju cenu. Pre niekoho zas vojna znamená nočnú moru. Každý kto sa pridá, sa pridáva z iného presvedčenia alebo donútenia. No ľudia, obyčajný a slabí bojujú ešte horšie vojny, ako vojaci na bitevných poliach. Každý deň bojujú o svoje prežitie. Predávajú potraviny a zásoby za horibilné ceny a ľudia to kupujú. Lenže stále viac si uvedomujú, načo im je toľko peňazí, ak nastane deň, keď si zaň nebudú môcť kúpiť vôbec nič? Toho dňa sa desí každá matka. Každý starý človek. Ba dokonca aj lordi, ktorý chápu že ich vlastný ľudia musia živoriť. A vtedy… v tých temných časoch prichádza svetlo. Maličké, slabé, ale aspoň zaženie všetky tiene a prináša so sebou nádej. Malú, prchavú, mizivú. Je ako hmla, ale aspoň niečo majú.
Využila neprítomnosť otca i brata vo svoj prospech. Obaja odišli do vojny, aby tak vykonali svoju povinnosť voči korune. Jej milovaná matka kvôli tomu celé dni, celé noci nespí, len preplače, zatvorená vo svojej komante, odkiaľ poriadne nevychádza. A tak prišla o všetku pozornosť. Nemusela mať strach, ktorý v skutočnosti ani nepoznala. Nemusela sa nikomu spovedať, veď nerobila nič zlé. Bola iba tam, kde ju ľudia potrebovala. A bola tam vždy. Ochotne, aby zahnala krivdu, nespravodlivosť či už svojim mečom, alebo ostrými slovami. Bola ochrannou rukou nad utláčanými, nešťastnými. Zrovna túto povinnosť konala už niekoľko dní. Niekoľko dlhých dní, keď v sprievode schopných ľudí prechádzala po panstve - kraji svojho otca. Poznala to tam príliš dobre. Vedela presne, kde aká rodina žije, kto je ako bohatý či chudobný, kto má čoho nedostatok, alebo na druhej strane má až príliš veľa. Využívajúc svoje rodové meno, svoje postavenie brala tým, ktorý mali viac a nechápali potrebu podeliť sa s tými menej šťastnými. Nie. Nebola žiadna zbojníčka v maske, ktorá by prepadávala obchodníkov a ich majetok rozdávala chudobným. Nemusela sa skrývať za žiadnu masku. Prišla, rozkázala a ľudia poslúchli. Museli. Veď kto by už so zdravým rozumom mal toľko odvahy, aby oponoval svojej lady?
Koče naložené jedlom, šatstvom, liekmi a inými rôznymi zásobami, ktoré ľudia potrebujú a v týchto časoch postrádajú sa zastavil v strede malej dediny. Bola to farmárska dedina. Všetci ľudia pracovali na rozsiahlych obilných poliach. Na tých poliach, ktoré kedysi prekypovali klasom. A keď tam zavítal vánok, človeku tie polia pripomínali zlaté more. Zosadla zo svojho koňa. Ľudia prichádzali s vďakou na perách, lebo vedeli: prišla spása.
- Jedlo nebudeme dávať rovným, ale spravodlivým dielom. Mnohopočetná rodina dostane viac, ako menej početná. Tak že zásoby a jedlo sa budú rozdávať na hlavu. Nechcem vidieť, že päť členná rodina dostane toľko, ako troj alebo dvojčlenná - rozkázala svojim ľuďom veľmi prísnym, odhodlaným hlasom - Každý kto je chorý, nech príde za majstrom. Ten vás vyšetrí a dostanete lieky - prehovorila napokon aj k dedinčanom. Veď okrem jedla a zásob priviedla aj majstra. Vie, chorých ľudí je v tejto dobe viac než dosť a ako jedlo, tak aj lieky sú pre nich vzácnosťou.
- Am… neviem či je to dobrý nápad. Je pekné že pomáhame ľuďom, ktorý to potrebujú, ale sú to peniaze a zásoby tvojho otca. Nebude sa mu páčiť že to, čo mal pre vás a pre armádu, tak rozdávaš ľuďom - ozval sa znova ten rozpačitý chlapčenský hlas, ktorý ju za ten čen síce obdivoval, ale zároveň mal obavy o ich hlavy. Očividne sa nevedel rozhodnúť, či to lord Rowan neponíme ako krádež a nebude si to pýtať späť od poddaných.
- Je vojna? Je. Trpia títo ľudia? Trpia. Som tvoja lady? Som. Tak kuš a rob čo ti kážem, alebo odíď a už sa nevracaj. Ale ak odídeš, budem ťa považovať za slabocha a zbabelca, ktorý nie je schopný pomôcť svojim vlastným, keď je to najviac potrebné. A o môjho otca sa ty nestaraj. To je moja záležitosť - zamračila sa naňho. Už mala plné zuby toho, ako sa ju snažil celé tie dni presvedčiť, otočiť späť, rozhovoriť túto cestu prieč krajom. Vraj je vojna a teraz je všetko nebezpečné. Áno, vojna síce je, ale je ďaleko na severe. Mnoho a mnoho stoviek líg odtiaľto. Pochybuje, že by severania dokázali spliesť nejaké intrigy voči juhu. Sú to ľudia ktorý bojujú čestne. Buď s mečom v ruke tvárou tvár, alebo nijak. Preto nemala strach, že by ju mohol ktokoľvek uniesť, znásilniť, zabiť… Len nech to skúsi a potom pocíti, že Amalthea je síce lady, ale je ako divoká ruža. Krásna, nádherná, avšak nebezpečná a poriadne pichľavá.
avatar
lady Amalthea Rowan

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 18. 09. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro Robin Tyrell za Tue Oct 09, 2018 4:21 pm

Opět v sedle svého černého hřebce se Robin rozhlížel po krajině, která byla z koňského hřbetu opravdu úchvatná. Jedinou chybou byl fakt, že jeho nálada, byť byl téměř neustále veselí, nyní nestála opravdu za nic. Byl na cestě z Vysoké zahrady, kde po dlouhých letech strávil pouhý týden. Týden a to ještě jen díky své milované sestřičce, která však odcestovala ještě o dva dny dříve. Bylo neuvěřitelné jak to tu bylo stále stejné a zároveň úplně jiné. Jeho malá sestřička už dávno malou nebyla. Její cesta vedla za Rendlym Baratheonem, chlapcem co se prohlásil za krále a táhl se svým vojskem, které z větší části přebral svému staršímu bratrovi, na Královo přístaviště, aby z trůnu sesadil bastardského syna Cersei Lannister, která nyní byla královnou regentkou. A proč Margaery odcestovala právě za tímto chlapcem? Důvod byl prostý a přesto jej dokázal rozlítit děsivým vztekem. Jeho sestřička se měla stát Rendlyho ženou a královnou, jež by mu porodila syna. Další vydařený tah lady Olenny Tyrell, jeho skvělé a milované babičky. Prodala Margaery jako chovnou klisnu z nejlepšího chovu. Robin musel zatnout zuby, aby místo zlostného zavrčení rovnou vzteky nezařval. Hrom pod ním jen potřásl hlavou jako by se mu tím snažil říct, že mu rozumí. Sotva se vrátil domů, musel jej opět opustit... A důvod? Byl to rozkaz jeho milované babičky. Další z jejích tahů, kdy jej pověřila úkolem, který musel splnit, pokud chtěl aby jej ona i otec přijali zpět, neposlušného a vzpurného syna.

Moc dobře věděl, že je na území vazalů jeho rodu. Rawanové ze Zlatého háje. Nebylo dne ani noci, aby na ni nepomyslel. Byla v jeho snech a jako anděl strážný, když bojoval v bitevních vřavách. To myšlenky na ni jej drželi při životě, když byl mučen ve vězení. To kvůli ní a své sestře se vrátil domů. Zajímalo ho, zdali se vdala zatímco on udělal největší chybu svého života, jestli už má děti a kdo se stal tím šťastlivcem, který ji dokázal zkrotit. Byli ještě dětmi, když odjel. Myšlenek se mu hlavou honilo až příliš, když vjel do vesnice, která byla ještě zchudlejší a zbídačenější, nežli tehdy před lety, takže si téměř nevšiml shromážděných lidí okolo povozu s jídlem, které tam rozdávali muži lorda Rowana. A ona? Byla schována za davem chudých vesničanů, kteří ji vděčně obklopovali... Věc kterou jí ukázal kdysi on... Že štěstí nalezne i ve věcech mnohem obyčejnějších nežli je bohatství a přepych.
avatar
Robin Tyrell

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro lady Amalthea Rowan za Wed Oct 10, 2018 9:58 am

Dnešný deň bol prísľubom niečoho úspešného. Niečoho krásneho. Niečoho takého, na čo bude spomínať ešte poriadne dlho. Cítila to v kostiach. Cítila to vo vzduchu. Bola z toho vzrušená. To vzrušenie prechádzalo do celého jej tela a dodávalo energiu, silu. Čerpala ju nie len z toho pocitu, ale aj z ľudí. Z ich vďačných tvárí, z ich ochoty pomáhať a riadiť sa pokynmi, ktoré vydávala. Dokonca im aj počasie prialo. Bolo príjemné teplé jesenné počasie. Presne také, keď príroda dýchala ešte farebnými tónmi, keď lesy boli bujaro zelené, lúky obsiate kvetinami a polia zlatými klasmi. Ale napriek tomu dokázala cítiť nenápadný dotyk chladu. Blížia sa zima. Príde možno o pár mesiacov, možno o rok či o dva. Možno príde až o niekoľko desaťročí. Nevie. Vedela však jedno: ak príde, nastane dlhá noc a vtedy ju budú ľudia skutočne potrebovať. A ona sa už na svoje poslanie pripravuje.
Organizovaný chaos netrval dlho. Ľudia pokorne stály pri vozoch, pred veľkými sudmi, vreciami a čakali kedy čo dostanú. Múka, sušené mäso, údené mäso, mlieko, šatstvo, drevo… Bolo tam všetko možné. A ona? Ona postávala za veľkým stolom. Pred sebou mala misky, veľký hrniec. V prútenom košíku veľké kusy polámaných bochníkov a naberala ľuďom jedlo. Nerobila to preto, že by títo ľudia vyslovene hladovali, že by boli kosť a koža. Robila to preto, aby si spravili menšiu oslavu a tá oslava nešla na úkor dedinčanov. Aby to jedlo nešlo z ich zásob. Veď sa oslavuje po celej Rovine. Kráľ Renly Baratheon na každom kroku usporadúva turnaje, pri čom tiahne na Kráľov prístav. Am milovala turnaje. Tie súťaže, tú veselicu, tú hudbu a atmosféru. Na niektorých z nich sa zúčastnila osobne, ale kráľ Renly postupoval ďalej a tým sa vzdaľovali aj turnaje od jej domova.
- Bohovia nech sú ti naklonený lady Rowan za tvoju dobrotu a za dobrotu tvojej rodiny - poďakovala sa jej za misku teplej polievky a veľký kus chleba stará pani. Amy na nej videla, tá má teda tuhý korienok, lebo vyzerá ako žena, ktorá prežila príchod Andalov a stále tu chodí medzi nimi. Amy jej venovala prívetivý úsmev. Očká mala žiarivé ako letné slnko a od tej radosti ktorú pociťovala si začala pospevovať. Bola to obyčajná pieseň obyčajných ľudí. Ale tý sa k nej v tej veselosti postupne pridávali. Ani len netušila, že do dediny privítal niekto, koho videla veľmi dávno. Niekto, kto je k jej srdcu veľmi blízky a môže mu vďačiť za krajší, lepší život.
Robin Tyrell. Chlapec, ktorého nevidela už niekoľko rokov. Robin Tyrell, chlapec s ktorým prežila svoje detstvo a vyparátili nejedno dobrodružstvo. Naučil ju strieľať z luku, narábať s mečom. Rozumieť reči koní a sedieť v sedle tak, že by sa jej vyrovnali snáď len dothraci. Keby vedela že ten chlapec, ktorého čas a skúsenosti zo života zmenili na mladého muža, privíta práve sem, určite by mu skočila od nadšenia do náruče. Určite by mu pribehla na pred, zabudúc tak na všetko okolo seba. Srdce by jej búšilo až kdesi v hlave a nabádala ho k tomu, aby sa k nej pripojil aspoň na pár dní. Dostane na to príležitosť. Veď už onedlho sa ich pohľady stretnú a bude len na nich, ako jeden druhého po toľkých rokoch privítajú…
avatar
lady Amalthea Rowan

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 18. 09. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro Robin Tyrell za Wed Oct 10, 2018 9:35 pm

Hřebec kráčel pomalu, ale živě, když si mladý Tyrell uvědomil, co se okolo něj vlastně děje. Došlo mu, že je ve vesnici nezvykle živo. A tak se rozhlédl okolo sebe, prohlížejíc si dav shromážděných, kteří čekali na jídlo, které rozdávali muži lorda Rowana. Poznal to podle erbu na jejich kabátcích. Lidé se veselili, i přes to do čeho se jejich království potápělo. Nechtělo se mu věřit, že by lord Rowan rozdával své vlastní zásoby obyčejným lidem. Nebyl to špatný muž, ale téměř žádný šlechtic nerozdával své zásoby svým poddaným. Byl to před lety on, kdo tajně utíkal z hradu, aby mohl pomáhat chudým skryt ve stínu zelené kápě. Vždy se vynasnažil, aby si všichni mysleli, že utíká jen proto aby si povyrazil, že navštěvuje vesnické putyky a laciné děvky, jen aby nepřišli na pravý důvod jeho vyjížděk. Moc dobře věděl, že by jej otec za pravý důvod potrestal mnohem hůře, nežli za ten fiktivní. Nemyslel si, že by se tolik změnilo od jeho odjezdu, že by se teď lordům jejich poddaných zželelo.

Mladík nasměroval Hroma k davu lidí, aby se zjistil o co jde, a pak když se přiblížil natolik, aby ze sedla dohlédl přes hlavy vděčných lidí až k tolik známým pomněnkovým očím, se jejich oči setkali. To poznání jej paralyzovalo, nemohl se pohnout, jen srdce se rozeběhlo kupředu. Ebenově černý kůň poznal, když jeho jezdec přesunul váhu na jinou část jeho hřbetu a zastavil. Robin jen hleděl do očí, které i přes odloučení vídal každou noc ve svých snech. Byly ale mnohem krásnější, nežli si pamatoval. Byly to její oči, oči lady Amalthei Rowan.
avatar
Robin Tyrell

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro lady Amalthea Rowan za Sun Oct 14, 2018 3:58 pm

Stuhla jej krv v žilách. Zabudla sa raz nadýchnuť a oblial ju zvláštny pocit. Všetky myšlienku opustili telo, ktoré ju prestalo počúvať. V jednej ruke držala misku, v druhej naberačku. Ale netušila, čo s tým má robiť. Akoby… akoby zmizol celý svet. Akoby ľudia ktorý ju obklopovali tam nikdy predtým neboli. Akoby… akoby všetky zvuky ustáli a neostalo vôbec nič, len to ticho, len ten zvláštny pocit. A jeho pohľad. Ten pohľad… Tie oči, tá tvár… Akoby… akoby prichádzal zo sna. Bol to sen? Snívala? Och… možno aj! Veď ktorá lady by si vzala len tak majetok svojho otca a rozdávala ľuďom? Ona. Ona a on. Oni dvaja, kedysi dávno. Pred mnohými rokmi, keď boli ešte bezstarostnými deťmi, zaoberajúci sa starosťami veľkého sveta. Starosťami malých ľudí vo veľkom svete. Srdce mala až v krku, spôsobilo to veľkú hrču. Jedno nadýchnutie, spamätanie sa. Zamrznutie pominulo, prišlo namiesto toho niečo iné. Oheň. Divoký oheň, vzplanúci zo zmesy emócií a spomienok. Hnev, radosť, výčitky, zúfalstvo, láska… Všetko v nej bolo rázom prebudené a netušila, ktorej dať prednosť.
Pohodila misku na stôl, nechala naberačku padnúť do hrnca. Dva kroky a bola pred stolom. Pár krokov pomedzi ľudí a bola pri ňom. Bol starší než si ho pamätala. Ale bol to on. Nikdy naňho nezabudla. Ako by aj mohla?! Na osobu, ktorú tak veľmi milovala, i keď mu to nikdy nepovedala. Ich srdcia tĺkli naraz, rovnakou vášňou, rovnakou statočnosťou. Boli si tak podobný… Rázne kroky, ruky zaťala v päsť. Pery si silno tisla k sebe a tvár mala zahalenú do búrky. Nedokázala iným spôsobom prejaviť to všetko, čo zrazu cítila.
- Kde si bol?! Do siedmich pekiel Robin kde si bol?! - vyhúkla naňho s tak divokým hnivom, až to prekvapilo aj ľudí okolo nich. Roztvorila prsty na rukách, ale len preto, aby ho mohla z toho koňa stiahnuť dole. Prefackať ho, zbiť ho za všetky tie roky samoty, za to ako ju opustil a nedal o sebe vedieť ani slovkom. Vedela že žije, vedela že je v poriadku, ale netušila prečo musel tak náhle odísť. Prečo ju musel opustiť. A teraz sa vrátil, akoby sa ani nechumelilo! Taká dzrosť! Toto mu dá rozhodne poriadne vyžrať.
avatar
lady Amalthea Rowan

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 18. 09. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro Robin Tyrell za Sun Oct 14, 2018 10:54 pm

Hleděli na sebe, Robin zapomněl na své poslání, na vztek i všechno ostatní. Ve svém nitru cítil hrozivou bouři, všechnu tu vinu, že ji tu nechal. Byl hloupý fracek a naivní snílek, který toužil poznat svět a vymanit se z okovů, která se mu snažila jeho babička a otec nasadit. Toužil po svobodě a za svou hloupost si vysloužil trest a ne jeden. Dnes už to věděl.
Nemohl z ní spustit oči, nemohl se pohnout, určitě se mu jen zdála... Určitě blouznil. Možná měl horečku, nedokázal si to jinak vysvětlit. Srdce mu bušilo tak divoce, že byl zázrak, že mu nevyskočilo z hrudi ven. Na jednu stranu toužil slézt z Hroma a vzít ji do své náruče a už nikdy nepustit. Na tu druhou věděl, že by jí za to, co jí provedl neměl pohlédnout ani do očí. Nemohl si ale pomoci. V jejích očích bylo tak snadné se utopit.

Měl pocit, že musela uplynout celá věčnost, nežli se jeden z nich pohnul a pak k němu zamířila ráznými kroky a se zaťatými pěstmi. Tu ráznou chůzi si pamatoval, vždy z ní vyzařovala zvláštní nespoutaná síla, příslib toho, že si vždy došla pro to co chtěla. Konečně dokázal polknout, ač na sucho, těsně před tím, nežli se na něj snesl její hněv jako bouře ve své plné síle. Při zvuku jejího hlasu sebou trhl, jako by jej bodla čepelí meče. Tolik se bál toho, že zapomene jak zní. A teď i přes divoký hněv, který z něj slyšel, cítil jak se v něm díky němu probouzí to, co pomalu umíralo. Chlapec, kterého v sobě během let v Essosu dusil. Bolelo to a zároveň to byl zvláštní pocit svobody. Ucítil její ruce na své noze, jak jej tahali dolů z jeho černého hřebce, ale Robin už v té chvíli lezl dolů sám, aniž by si to uvědomoval. Amalthea mu v tom jen pomohla, ze svého koně tak rychle dole snad ještě nikdy nebyl. Nebyl schopný ze sebe dostat jediné slovo, ne do chvíle, nežli se jeho nohy dotkly země. "Am," vydechl její jméno, nežli se nadechl její jemné vůně při čemž na okamžik přivřel oči. "Já... Já..." Nebyl schopný ze sebe dostat pořádnou větu, natož smysluplnou odpověď, což se mu téměř nikdy nestávalo, Robin měl odpověď vždycky a na všechno, pusu zavřel jen zřídkakdy. Jenže teď koktal jako malé děcko. Tenkrát se s ní ani nerozloučil, když zmizel. Věděl, že by to nedokázal, že by neodjel, kdyby tak učinil. Bylo to zbabělé, to moc dobře věděl.
avatar
Robin Tyrell

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro lady Amalthea Rowan za Tue Oct 16, 2018 6:24 pm

Konečne bol dole z toho koňa a najradšej by ho sotila na zem, kde by dostal od svojej milovanej Amy nejaké tie bolestné údery. Jeho telo sa dostalo do jej rúk. Zovrela mu oblečenie takmer pri krku. V očiach mala divoký pohľad, ale ten pohľad sa celý usadil aj na tvári. Lomcovali s ňou emócie. Chcela ho prefackať, pobozkať, odohňať od seba, zovrieť vo svojej náruči a už ho nikdy nikam nepustiť.
- Ja…! Ja…! Čo ja?! Čo ty! - štuchla mu napokon bolestne prstom do ramena. Začala doňho strkať. Nerobila to vyslovene násilne, len sa potrebovala zbaviť tej frustrácie - Nechal si ma tu! Odišiel si len bohovia vedia kam! Nechal si ma tu a ja som nevedela či som spravila alebo povedala niečo, vďaka čomu som si to zaslúžila! Nevedela som či sa vrátiš alebo nie, či ťa ešte niekedy uvidím alebo nie! A ty si teraz tu a nedal si mi o tom ani vedieť! A teraz si tu a … a… - začala sa rozkrikovať a hádzať pri tom okolo seba rukami. Vyslúžili si pozornosť ostatných ľudí, ktorý z toho mali hotové divadlo. Poznali povahu mladej Amy, ale zrejme ich bavil pohľad na to, ako sa púšťa do mladého muža, ktorého očividne nespoznávajú.
- Kde si bol? Ty si myslíš, že teraz keď si tu, tak ti všetko prepáčim? Načo si vlastne prišiel?! - vyhúkla naňho posledným zlostným dychom. Musela sa poriadne nadýchnuť. Už to bolo preč. Už to bolo vonku. Všetky tie roky samoty, všetky výčitky a hnev… Už je to vonku a preč. Ostala len radosť. Prešla po ňom pohľadom. Telo sa jej čoraz viac uvolňovalo, dokonca sa jej pery trhali do úsmevu.
- Ach Robin… - hodila sa mu napokon radostne okolo krku. Zovrela svojho priateľa v náručí, pritúlila sa celá k nemu. Objimala ho tak silno, tak vrúcne, že mu určite brala dych z pľúc - tak veľmi si mi chýbal. Musíš mi všetko povedať. Ale predtým mi pomôžeš. Mám ešte nejakú prácu tak že tvoje príbehy počkajú. Vyrozprávaš mi ich pri jedle a pive - žmurkla naňho lišiacky, keď ho konečne pustila a znova mu mohla pozrieť do očí.
avatar
lady Amalthea Rowan

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 18. 09. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro Robin Tyrell za Tue Oct 30, 2018 11:09 pm

Jakmile slezl z koně, dostal se krásné dívce do rukou. Prstíky sevřela látku jeho oblečení těsně pod krkem a Robin jen vykulil své tyrkysové oči. Ty její planuly směsicí emocí. Zopakovala po něm slova, která ze sebe vykoktal a uštědřila mu nepříjemný šťouch do ramene. Mladík se, ale nebránil, nechal ji, aby si na něm vybyla všechny své emoce. Nebylo mu sice příjemné, když dívka začala divoce vykřikovat a přitahovala tak na ně až příliš pozornosti, ale i to přestál tiše a pokorně. Zlobila se na něj oprávněně a on to věděl.
"Am já se omlouvám, neudělala jsi nic špatně, ale já se prostě nemohl rozloučit," zakroutil hlavou a dotkl se dlaní její paže. Ona však na něj ještě vyštěkla poslední otázku. "Ne nemyslím a... a popravdě tu jsem náhodou. Netušil jsem, že tu budeš. Mrzí mě to, jistě bych ti o svém návratu dal vědět, ale nemělo to smysl, protože opět musím odcestovat," mluvil tiše, hleděl na ni jako na něco, co mu způsobuje strašlivou bolest. Opět se s ní shledal a musel ji opět opustit, to bolelo. Přesně tohoto se obával. Tolik se jí chtěl dotknout, sevřít ji v náručí, ale nevěděl, zdali může... Stále mohla být vdaná nebo zasnoubená... Nebo zkrátka jen nemusela pociťovat to, co on. Uplynulo tolik let.
Nevěděl jestli se mu to jen zdálo, ale vypadalo to, jako by jí koutky úst ujely v úsměvu. Nevěděl co říct, normálně byl výmluvný až moc, ale před Am... jako by měl vyříznutý jazyk. O to víc byl překvapený, když se mu pověsila okolo krku. Její hlas už nebyl plný zloby, byl jemný, tak jako si pamatoval. Nezdráhal se a obemkl ji svými pažemi, aby ji k sobě ještě více přimáčkl. "Am," zašeptal provinile, vdechujíc její vůni. Tulila se k němu, jako by jí vůbec neublížil, on ale moc dobře věděl, že nejspíše před šesti lety učinil chybu. Držela ho tak silně, že nemohl téměř dýchat, ale nestěžoval si. Naopak si na okamžik dovolil být šťastný. "Ty mě ještě víc," zašeptal jí do vlasů. Z jejího obětí se ještě okamžik nemohl vzpamatovat, ale i tak se usmál a přikývl. Neměl by zastavovat, ale jeden den zdržení kvůli Am přeci riskovat může. "Tak dobře, moc příběhů, ale nemám," zachechtal a opět to byl zase on. A protože souhlasil hned jak dal svému koni vodu, chopil se práce, kterou mu Am dala.
avatar
Robin Tyrell

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Farmy, vesnice

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru