Zimohrad - Knihovna

Strana 1 z 2 1, 2  Next

Goto down

Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Admin za Wed Aug 22, 2018 1:13 pm

avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Wed Aug 22, 2018 1:23 pm


- Ale nech sa to posere s rukou v zadku! - kopla od nervov do dreveného stola počas toho, ako z jej sladkých úst pršali nadávky. Isteže. Nebola by to Radka, keby nezačala nadávať v okamihu, keď s ňou začnú lomcovať tie divoké, neskrotné emócie. Ešte že v knižnici okrem nej nik nebol. Všetci mali svoje povinnosti po celom hrade, zrovna tak ako ona, ktoré sa teraz snažila plniť, ale vôbec jej to nešlo. Pred sebou pergamen, v ruke brko. Otvorená kniha, opretá o ďalšie knihy, nech na tie písmená dobre vidí. Znova sa učila písať, alebo skôr to písanie cvičila. Sľúbila predsa Theovi, že aspoň z časti upustí od toho divokého, nevedomého života a bude aspoň na nejakej úrovni vzdelaná. Lenže… to jej nik nepovedal, že písať nie je len namočiť brko do atramentu a čmárať s tým na papier kliky-háky, haky-baky. To teda nie! Z toho brka neustavične ten atrament kvapká a keď nestihne zaschnúť, tak je od toho až po uši. Nehovoriac o tom, že sa jej ten atrament vykotil a vylial. Zmáčal pergamen, roh knihy, začal sa vpýjať do dreveného stola a mala z tej snahy viac škody ako úžitku.
Vzdychla. Porazene, plačlivo. Mala už slzy na kraji, keď len nemým pohľadom sledovala, čo zase vyviedla. Kôpka ryšavého nešťastia, ktoré sa snaží a vždy všetko pokazí. Z tohto nebude mať nikto radosť. A ona už vôbec nie. Pocit trápnosti a neschopnosti ju objal ako starý, verný priateľ. Pritúlil si ju k sebe a nevinne maznal s jej pocitmi, ktoré postupne ale veľmi isto ovládol. Tak sa snažila… Tak veľmi sa snažila už celé týždne, možno už aj niekoľko mesiacov, čo je tu! Snaží sa naučiť dobrého správania, snaží sa naučiť čítať, písať, ba dokonca zlepšovať v počtoch! Akoby v duchu dúfala, že ju to učiní zrazu lady a bude môcť zostať s Robbom. Oprela si svoju hlavu o ruku, ktorú mala fľakatú od modrej farby. Fľaky mala ako staré, tak i čerstvé, veď sa toho človek zbavuje aj niekoľko dní. Už ju zrazu ani netrápilo, už ani neriešila, že tá čerstvá farba z ruky preskočila aj na tvár. Znova len vzdychla. Pootočila hlavou smerom k oknu. Najradšej by šla medzi ostatných. Najradšej by sa učila jazdiť na koni, zlepšovať sa v streľbe s lukom alebo v hádzaní dýky. Dokonca by aj prala špinavé prádlo, alebo kydala hovná v prasacích chlievoch, len nech nemusí sedieť tu. Zrazu aj pustá, šedá obloha bola zaujímavejšia. Zrazu aj to špinavé sklo bolo zaujímavejšie, než knihy a písanie.
Brnkla prstom na voľnej ruke po svojej mandolíne, ktorá ležala na stole popri nej. Bola krásna. Nádherná. Dokonalá. Vyrezaná z bieleho čarostromu, ktorý bol ešte kedysi dávno vyťatý a jeho drevo uschované. Mala na nich aj ornamenty zo striebornej farby a šedého zlovlka s očami vo farbe tekutého zlata. Bol to nádherný dar, ktorý dostala od mladého lorda Starka. Struna vydala ľúbozvučný tón, ktorý zaliezol do všetkých kútov veľkej knižnice. Ryšavá dievčina povytiahla svoje pery do menšieho úsmevu, akoby tým tónom zahnala všetky zlé pocity, všetku tú skleslosť.
- Láskavo sa schop. Inak uvidíš. Neviem síce čo, ale pekné to nebude - povzbudila, alebo skôr napomenula samu seba so zamračeným výrazom, prísnym hlasom, akoby bola samej sebe otcom. Pomohlo. Vstala od stola, ale len preto, aby naň mala lepší výhľad. Vytiahla svoju látkovú vreckovku a začala ňou opatrne utierať zvyšky atramentu, ktorý ešte nestihol zaschnúť. Mala v sebe mimoriadnu snahu, aby nespáchala viac škody a vynaložila na to upratovanie všetku svoju snahu a hlavne koncentráciu, lebo roztržitosť si ju ľahko nájde.


Naposledy upravil Raduš Rieka dne Thu Oct 04, 2018 3:30 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Wed Aug 22, 2018 9:21 pm

O severu se toho tolik přečetla. Na chvíli odložila knihy s veselými a šťastnými konci, aby se mohla alespoň trochu připravit na to, co jí čekalo. Cesta byla dlouhá, jejímu ještě zpola zmrzačenému tělu to nedělalo úplně nejlíp, ale když si představila bolest otce, rázem na nějaká pohmožděná žebra a tvář zapomněla. Věrný vazal Tywina Lannistera se podepsal na obou a vzal toho i mnohem víc. To Shireen trápilo daleko víc. Neustále přemýšlela nad tím, kolik věcí se tak moc pokazilo. Uvažovala, jestli by všechno dokázalo změnit pár maličkostí. Kupříkladu dřívější odchod jejího otce z hlavního města. Malá lady si několikrát všimla, že není v Králově přístavišti zrovna vítán. Ale to, co viděla ona, neznamenalo nic pro Stannise Baratheona. Věrný svým povinnostem až do posledního dechu. Z toho, co viděla a co se doslechla, málem tomu tak doopravdy bylo. V Černovodém zálivu se toho změnilo hodně. Spojenectví se seveřany znamenalo velké změny. Shireen jen litovala toho, jaké okolnosti daly takovému aktu vzniknout. Ale pořád u sebe měla své knihy. Když už byl smutek a stesk neúprosný, začala listovat zažloutlými stránkami, aby se alespoň na okamžik ponořila do jiného světa. Mezi draky a krásné prince. A pokud ani to nezabralo, nechala se unášet vichry zimy.
Na Dračím kameni nikdy nesněžilo, skály bičoval jen nemilosrdný déšť. Na stránkách cestopisných knih se Shireen dočetla o krutých rozmarech severského počasí, ale přesto jí nesmírně překvapilo, když spatřila první vločky. Fascinovalo jí, jak různě a zároveň stejně sever vypadá. V dálce mohla spatřit několik statných kopců a samozřejmě spoustu lesů. Nejvíc ji ale upoutal jeden jediný strom. Otec jí po příjezdu na Zimohrad nutně nepotřeboval a tak se vydala na menší průzkum. Nechtěla se příliš vzdalova,t ale zvědavost byla silnější. Musela se přesvědčit, že starý čarostrom uprostřed božího háje vypadá tak, jak ho popisovali světaznalí mistři. Přišla by až k němu, aby se mohla prsty dotknout bílé kůry, ale přišlo jí, že zahlédla hřívu ohnivě rudých kadeří. To stačilo k tomu, aby si to rozmyslela a raději se vrátila do tepla. Její tělo nebylo na mráz zvyklé a kůže jí začínala štípat. S tichým příslibem pozdějšího návratu se otočila a odešla.
A opravdu, jen co pominuly nutné formality a seznamování, měla pohnutky se vrátit. Lákala ji to jako už dlouho něco ne. Kromě toho si vytrpěla dost na Dračím kameni. Nepotřebovala cizí lidi, kteří se pokoušeli taktkně odvrátit zrak, jen aby nezůstali očima viset na její znetvořené tváři. Na Zimohradě neměla jako host to nejlepší postavení, to si uvědomila ihned. Sice byla lady a tak měla záruku, že se jí nic nestane, ale ani seveřané se netajili tím, že by si od ní nejraději dali co největší odstup. Jistě, někdo se tvářil vlídně a přátelsky, dokonce věnoval malé lady i úsměv... Přesto chtěla být dívka sama. Byla na to zvyklá. Bohužel ven se už nedostala. S houstnoucí tmou bylo stále chladněji a tak chtě nechtě musela zůstat uvnitř. Na mysl jí tedy přišla jiná věc. S sebou si přivezla jen pár knih a rozhodně nebylo pochyb, že na Zimohradu budou mít další. Malá lady se spokojila se vším, knihy pro ní byly jako přátelé. Neodsuzovala je podle obsahu. Každá pro ni byla zajímavá. A cestu do knihovny našla pokaždé. Teď se na ni sice musela dvou služebných zeptat, ale nakonec ji našla. Našla a okamžitě se do ní zamilovala. Hned od prního pohledu poznala, že na policích leží jiné svazky, než jaké si pořídili mistři na Dračím kameni. A tak se posadila k dubovému stolu a dala se do čtení.
Z jedné návštěvy se stala pravidelná záležitost. Shireen si opravdu oblíbila nové příběhy a tak kdykoliv mohla, chodila do svého nového útočiště. Nikdy tam nikdo kromě ní nebyl a to jí vyhovovalo. Měla svůj vytoužený klid, mohla si žít ve vlastním světě. Tedy alespoň do dne, kdy se tam opět vydala. Počítala s tím, že tam bude opět sama, ale hned ve dveřích se vyvedla z omylu. V místnosti bylo trochu šero, ale do Shireeniných očí uhodilo něco, co tam rozhodně nepatřilo. Rudé kadeře zdobící hlavu poněkud zoufalé dívky. Malá lady zůstala stát na místě a zvažovala, jestli má zůstat nebo raději odejít a vrátit se později. Nechtěla děvče vyrušovat. Netušila, kdo to je, ale podle jejího chování usoudila, že to zřejmě nebude nikdo, kdo by ji mohl poslat pryč, pokud by se rozhodla si přece jenom číst. Ještě okamžik se rozhodovala, než udělala první váhavý krok směrem dovnitř. Potřebovala se osmělit, ale vzrůstající frustrace sedící dívky jí přiměla se zeptat, zda by se jí nehodila pomocná ruka. Tiše k ní došla a posadila se na židli vedle ní.
„Nevím, jestli to nebude nevhodné, ale mohu s něčím pomoct?“ Podívala se na ni a pousmála se. Vlasy měla tentokrát rozpuštěné, takže skryly stopy po šedém lupu. Shireen ukázala jen tu zdravou část obličeje, přestože neměla jistotu, že ani tak se od ní děvče neodtáhne. Samotnou ji neviděla, ale ona mohla znát ji. Jen bohové a sluhové věděli, jestli se i na Zimohradu nezačalo šuškat o lady s nakažlivou děsivou nemocí. Proto byla připravená se zvednout a odejít. Nepotřebovala být někde, kde o ní nikdo nestál, přestože posmutnělý úsměv jí na rtech setrval.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Tue Aug 28, 2018 9:06 am

Na nežný hlások trhla nie len rukou, ale i telom. Akoby sa celá prepadla do seba. Ako hrad, pod ktorým bola otvorená zem a zrútil sa do bezodnej priepaste a ešte hlbšie. Vypleštila mierne oči, srdce zvonilo ako zvony v Rudej Bašte, ak tam vôbec nejaké sú. Studený pot… nechápe ako môže ten malý strach tak silno prežívať. Duch Zimohradu? Hlúposť! Niečo ako duchovia predsa nie sú. Dievčenský hlások. Milý, priateľský a predsa svojim spôsobom ostýchavý. Skôr len slušný. Pootočila hlavou do smeru, odkiaľ ju počula. Už sedela na stoličke pri nej a dívala sa na ňu. Až teraz pocítila, ako ju oblial ten mrazivý pocit a ak v Rudej Bašte žiadne ohromné zvony nie sú, tak v jej srdci určite. Zamrkala pár krát s tým svojim jedným očkom, ktoré mala tak vypleštené, akoby chcelo vyskočiť z hlavy a niekam ujsť.
- Princezná… - dostala zo seba udivene. Malú princeznú pozná každý na hrade. A možno nevidel každý, ale všetci vedia ako vyzerá. Milé dievčatko s tým najkrajším a najúprimnejším úsmevom na svete. Radka hoc videla tú jej zmrzačenú tvár šedím lupusom, napriek tomu akoby jej “postihnutie” nevidela. Nebolo tam. Neexistovalo. Princeznin pohľad, milé slovo a nevinný úsmev to všetko zakrylo, zmazalo z povrchu zemského, akoby nikdy neexistovalo.
Prestala s utieraním, alebo skôr rozotieraním atramentu po stole. Spomenula si na móresy, ktoré sa do nej snažil Theo vtĺcť. Viac-menej úspešne. Vystrela sa a snažila vysekať princeznej úklon. Nebol to úklon mladej lady ktorá to robí od svojho narodenia. Bol to úklon niekoho, kto ani nevie ako sa to poriadne robí, ale vkladá do toho všetku svoju snahu a úctu. Veď radšej zlý avšak s úctou plný úklon ako dokonalý, ale pretkaný nenávisťou a pohŕdaním.
- Dúfam, že som ťa nevyrušila pri … princeznovských povinnostiach - dodala stále udivene. Priam ju fascinovalo, prečo za ňou prišla. Možno videla aké je nemehlo a chce jej pomôcť? Iste že… Veď je to láskavá princezná! Žiadna namyslená ropucha, ktorá sa stará iba o seba. Táto malá princezná je presne taká princezná, o akých Radka počúvala z rozprávok jej maminky. Roztiahla pery do menšieho úsmevu a odhrnula si svoju ryšavú hrivu z pokrútených pramienkov vlasov, aby už toľko neliezli do jej výhľadu. Až vtedy odhalila svoje druhé oko, alebo skôr jeho miesto, ktoré bolo schované za koženým pásom. Vyzerala ako pirátka. Vždy jej to vadilo a vždy sa za to hanbila, ale nikdy tie pocity nedávala najavo. Stále sa tvárila, že to nosí hrdo a robila sa tou najdrsnejšou mladou ženou pod slnkom. Ale skutočnosť bola úplne iná.
- Snažila som sa písať. Ale je to ťažšie než som si myslela. Už chápem, prečo ľudia radšej robia na poliach, v lesoch, baniach alebo tak. Ja by som tiež radšej niekde kopala zemiaky alebo krompáčom rozbíjala kamene ako toto - pohodila rukou smerom k pergamenom, knihám, atramentu a brka. Všetko z toho bolo na stole chaoticky rozložené. Jasné že jej to nešlo. Vzdychla pred princeznou, čím dala najavo sklamanie zo svojej neschopnosti.
- Aj ty si sa to učila dlho? Podľa mňa nie. Princezné sú predsa šikovné a určite si už vedela písať v matkynom bruchu - zasmiala sa veselo. Jej smiech zaplnil celú knihovňu. Ak Radka niečo mala, tak silný hlas. Aj keď sa s niekym rozprávala, mala silný hlasnejšíe hlas, až sa občas zdalo, že na danú osobu kričí. Ale nekričala. A rozhodne by si to nedovolila na princeznú.
- Prepáč. Zabudla som na slušné správanie. Môj otčim sa veľmi snaží, aby som bola vychovaná, ale stále hovorí že som ako Kura z divých vajec. Nespratná a tak. Ja som Radka - natiahla k nej spontánne ruku a pozrela milo princeznej do očí. Vždy sa rada dívala do očí ľuďom, s ktorými sa rozprávala.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Tue Aug 28, 2018 8:00 pm

Nechtěla dívku vyděsit, to rozhodně ne. Ani ji nemínila vyrušovat, ale vypadala... jako by se jí nějaká pomoc opravdu hodila. Předtím si toho malá lady nevšimla, jenže teď uviděla nepěkné tmavé skvrny od inkoustu. Nejspíš by bylo slušností na ně upozornit, ale zrzka stejně nevypadala, že by byla tmavá tekutina její největší potíží. Shireen letmo slétla pohledem k podkladům, které ležely před ní. Nevypadalo to na nic moc složitého, ale děvčeti to tak zřejmě nepřišlo. Proto jí jediná dcera Stannise Baratheona nabídla pomocnou ruku. Potěšilo ji, že se od ní dívka s odporem neodtáhla, přesto jí trochu zaskočilo, že ji nazvala princeznou. Jistě, její otec se za krále prohlašoval, a podle práva mu měla koruna náležet, jenže pořád zůstával lordem. Malá lady se lehce zachvěla, když si uvědomila, kdo vlastně na trůnu sedí. Lannisterské příbuzné poznala jen velice letmo, ale i to stačilo, aby usoudila, že na chladném severu je rozhodně bezpečněji.
„Ne, já nejsem...“ nadechla se, aby děvče zarazila. Jenže než stačila doříct zbytek, či něco udělat, rusovláska už se jí omlouvala. Shireen nad tím jen lehce zakroutila hlavou. „To bude nedorozumění... Já nejsem princezna. Jenom lady. A ani tak mi říkat nemusíš.“ Jeden koutek úst se jí povytáhl do vlídného úsměvu. S druhým byly vždycky potíže. Šedý lupus jí vzal nejen cit, ale i schopnost se pořádně usmát. Malá lady si však vystačila s málem, nikdy neměla příliš příležitostí pro to, aby se usmívala. Téměř všichni na ni hleděli skrz prsty kvůli její nemoci. Nebo kvůli tomu, kdo byl její otec. Uzurpátor, který se sápal po něčem, co mu nepatřilo, ačkoliv byl jeho nárok daleko vyšší, alespoň podle toho, co slyšela.
„Ale byla bych ráda, kdybys mi řekla, co se tu stalo...“ Letmo kývla ke spoušti na stole. Bylo to jen pobídnutí, rozhodně jí nenutila, aby okamžitě přiznala, co měla za lubem. Soudě podle jejího výrazu, stejně nešlo o nic zlého. Snad naopak. Dívala se jí do tváře a snažila se nevypadat zaraženě, když si všimla, že je jedno její oko zakryté. V duchu se ptala, co se asi tak mohlo stát, slušně vychovaný jazyk lady ovšem mlčel. Septa jí učila, že není dobré na všechno se ptát, především, co se týkalo lidí. Leckdo byl na svou minulost háklivý a nerad se svěřoval. Sama Shireen to chápala velice dobře. Její vlastní matka ji zavrhovala, protože se narodila jako dívka a nemoc jejich vztah ještě víc pošramotila. Někdy by se s tím ráda svěřila, ale vždycky, když nad tím začala přemýšlet, docházelo jí, že by jí to spíš ublížilo. O tom, co bylo dřív, měl každý mluvit jen tak, jak se cítil.
„Není to tak moc složité. Jenom to chce trochu cviku.“ Přisunula se trochu blíž, ale zároveň nechávala mezi sebou a dívkou nějaký prostor, protože nevěděla, jestli jí to nebude nepříjemné. Nejspíš by před ní neutekla, ale i tak nebylo na škodu udržovat si rozumný rozestup. Natáhla ruku, aby k sobě přitáhla jeden z pergamenů. Zajímalo ji, co už rusovláska napsala. Něco zvládla, ale její písmenka byla trochu kostrbatá a lehce úsměvná.
„Taky jsem se musela všechno učit od začátku. A tohle není vůbec špatné. Jenom by to chtělo trochu... trpělivosti. Musíš to dostat do ruky a potom to půjde dobře.“ Znovu se pousmála, ačkoliv dívka propukla v poněkud hurónský smích. Na první pohled by si jeden řekl, že vypadá ladně, něžně a zranitelně. Ale jakmile zeširoka otevřela ústa, jako by chtěla přesvědčit o opaku. Nicméně to vůbec nebylo nepříjemné. Zvuk naplnil celou knihovnu a nechal ji na okamžik působit dojmem, že tam nejsou samy.
„Nevadí, o nic nejde.“ Malá lady na tom nijak nelpěla. Dívka se navíc nechovala jako barbar. Jenom jako děvče, co se pohybuje mezi normálními lidmi. Žádné přetvářky a falešné úsměvy. Shireen se začínala zamlouvat. V její přítomnosti byla poněkud neohrabaná, ale jednala upřímně. O to se snažil v poslední době málokdo. Každý se chtěl jenom zavděčit, aby si našel nějaké výhodné místo.
„Ale jestli se chceš chovat podle pravidel, měla bych se představovat jako první.“ Nenapomínala ji, jenom to poznamenala s veselými jiskřičkami v očích. Stačila chvilka a cítila se v dívčině přítomnosti uvolněně. Bezpečně a bez nutnosti být na pozoru. Stejný pocit měla jen tehdy, když mluvila se serem Davosem. Možná to bylo i tím, že dobrá nálada, která z rusovlásky vyzařovala, byla nakažlivá. Alespoň na okamžik zapomněla lady na svůj smutek a mohla rtům dovolit zůstat v úsměvu.
„Vypadá to tak. Ale jestli chceš, něco s tím uděláme. Můžu se tu zdržet a pomůžu ti. Opravdu na tom není nic moc složitého.“ Vzala k ruce jednu z otevřených knih. Jakmile se její prsty dotkly vazby, byla si zase o něco jistější. Proč by Radce nepomohla, kdyby o to stála? Číst a psát pomalu učila i jejího Cibulového rytíře. A dívčiny bystré oči jasně říkaly, že s trochou snahy by to mělo jít.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Tue Sep 04, 2018 10:03 am

Zamrvila sa nervózne na svojej stoličke a zahryzla zamyslene do spodnej pery. Váhala. Princezná je veľmi milá, príjemná o tom niet pochýb a ešte k tomu je veľmi ochotná pomôcť niekomu, koho ani nepozná, niekomu kto by jej mal vynášať nočník. Bola to príliš lákavá ponuka na to, aby túto možnosť ktorú od života dostala len tak bezhlavo zahodila. Nemôže povedať, že Theo nebol dobrý učiteľ. To veru bol, dokonca ho bohovia v ktorých Radka neverí obdarili trpezlivosťou, ktorú ona sama postrádala. Nedovolila tomu tichu, aby sa viac prehĺbilo, aby trvalo dlhšie, než je naozaj potrebné. V hlave mala nespočet otázok, myšlienok, nápadov. Vírilo sa v nej to, búrilo, všetko chcelo ísť na povrch teraz hneď, okamžite.
- Naozaj by si mi s tým pomohla? Bolo by to od teba veľmi láskavé. Ale nechcem ťa zdržovať, ani zaťažovať. Tvoj kráľ otec by sa na to nemusel pozerať s dobrým okom, aj keď si myslím, že teraz má úplne iné starosti. Ostaneš tu na Zimohrade dlho? Lebo keď skončí s Robbom a odíde, možno odídeš aj ty a potom tu nebude nikto, kto by ma učil ďalej. A mňa by mrzelo začať niečo, čo nemôžem dokončiť - povedala úprimne, pri čom z malej princeznej nespúšťala oči. Možno sa voči nej nesprávala pätolízačky, ba dokonca jej nevykala a neoslovovala všetkými titulmi ktoré má, alebo ktoré by si mohla Radka vymyslieť len aby ju potešila, ale správala sa k nej so všetkou úctou a priateľstvom, ktoré v sebe dokázala nájsť. Princezná napriek svojmu výzoru ovplývala so zvláštnou charizmou. Takou, vďaka ktorej si človek nevšimne jej chorobu.
Ale napriek tomu ju skúmala pohľadom. Sledovala šedí lupus, jeho okraje, tú popraskanú tvrdú pokožku. Bola to obyčajná zvedavosť, lebo nikdy predtým nič také nevidela. Tušila, že ak by bola choroba nebezpečná, ak by sa dokázala šíriť ďalej, princezná by tu rozhodne nebola. Kráľ by ju asi zamkol do veže ako princeznú z rozprávok a držal by ju tam až do jej konca. Alebo posadil na loď a poslal preč, niekam nesmierne ďaleko. Alebo by ju obetoval tomu svojmu Pánovi svetla? Boli to myšlienky, ktoré sa bili o svoje prvé miesto v hlave.
- Dúfam že ťa neurazím princezná ale… ten šedí lupus… Bolí to? Cítiš keď sa niekto dotkne na tom mieste? - položila napokon opatrne otázku. Vie, nebude sa môcť sústrediť na učenie, na osvojovanie si nových spôsobov, kým nedostane odpovede na otázky. Musí prv ukojiť svoju zvedavosť a pri tom veľmi dúfa, že malú princeznú neurazí. To by ju nesmierne mrzelo.
- Nemala by si si to zakrývať vlasmi. Ja viem že sa za to možno hambíš a cítiš slabá, ale ja si myslím, že si veľmi húževnatá a silná princezná. Iné by sa už radšej zhodili zo skaly, lebo by revali nad tým, aké sú škaredé a žiaden chlap ich nebude chcieť. Ale do sedem pekiel s takými urevanými ženskými. Pravé ženy sú také ako ty a ja - šťuchla do nej hravo, roztiahla viac svoje pery do úsmevu, čím sa jej tvár rozžiarila, akoby práve vykuklo ostré letné slnko, ktoré má moc spáliť všetko zlé na tomto svete.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Tue Sep 04, 2018 8:12 pm

Udělala Radce radost. Podle jejího výrazu určitě. Oči jí zazářily a dívka celkově ožila. Bylo milé vidět někoho, kdo v sobě stále měl jiskru radosti. Až to málem vypadalo, jako by všechny hrůzy zůstaly někde venku a do knihovny nepronikla ani jedna. Jenom zavřít oči a nepřemýšlet nad tím, co všechno přinese nadcházející válka. Možná se rusovláska chovala jinak jenom proto, že nevěděla, jaké hrůzy chodí ruku v ruce s boji. Jenže Shireen to znala, vyčetla všechno z knížek a vyslechla z vyprávění sera Davose. Války nebyly nikdy nic pěkného, ať už se odehrávaly v sebemenším měřítku. Neznámé děvče jí poskytlo příjemnou možnost, jak se od toho odprostit. Malá lady by jí nabídla pomoc v jakémkoliv případě, ale teď se toho chytla obzvláště ráda. Ale bylo tu něco, co ji přece jen trochu rozesmutnilo a radost zahnalo. Aniž by to Radka tušila, připomněla jí, že jednou se bude muset hnout. Nebyla na Zimohradu přímo spokojená, ale ani nebyla nerada. Mohla si chodit prakticky kamkoliv si usmyslela a pokaždé bylo co objevovat. S oblibou se dívala z okna, aby zahlédla, jak venku sněží. A především bývala sama. Nikdo jí nedával za vinu neštěstí dopadající na rod Baratheonů. V tom se vyžívala její matka a Shireen nikdy nepochopila proč. Lady Selyse byla svá, ale své dceři kladla za vinu i takové věci, za jaké malá lady rozhodně nemohla. Proto se jí nechtělo odcházet. Dračí kámen znamenal domov, ale Zimohrad nabízel větší svobodu. Nicméně i tak úsměv z jejích rtů zmizel, nahradil ho vážný výraz.
„Ráda ti s tím pomůžu. Jenom tě musím varovat, že to nepůjde hned. Všechno potřebuje svůj čas a jestli se máš naučit hezky psát a správně číst, bude zapotřebí to hodně procvičovat. S pořádnou dávkou trpělivosti.“ Ale Radka měla velké naděje. Na rozdíl od Davose byla pořád ve věku, kdy by jí neměly nové dovednosti činit velké potíže. Navíc vypadala velice bystře, rozhodně se nedívala pohledem hlupáka. Taková malá nehoda v podobě rozlitého inkoustu vůbec neměla šanci lady odradit. V Shireeniných očích se rusovláska jevila jako výzva. Podobný úkol, jako měli hrdinové v knihách, kde se vždycky dočkali šťastného konce.
„Zatím to vypadá, že je konec v nedohlednu. Pokoušela jsem se zeptat, jak to vypadá, ale nikdo mi nechce nic říct. Myslí si, že to nepotřebuji vědět,“ povzdechla si. „Můj otec má zjevně jiné starosti, než aby se staral o to, jak se svým časem nakládám. Válka se může protáhnout i na několik let. A tak dlouho by tobě čtení trvat nemělo.“ Přece jenom na tváři vyloudila alespoň polovičatý úsměv. Šťastné konce... Jak moc by si přála, aby tohle mělo šťastný konec. Jenže všichni odmítali třeba i jen odhadnout, jak dlouho by musel jih severu odolávat. Nebo naopak? Už to bylo dlouho, co se Západozemí rozdělilo na menší části. Tehdy jej sjednotili draci, ale teď tu nebyl nikdo, kdo by celý kolos držel pospolu.
„Ne... ne. Necítím.“ Navzdory tomu, jak moc měla Radka v očích jiskry uličníka, takovou otázku Shireen nečekala. Proč by ji to také mělo zajímat, když se mohla s nechutí ve tváři otočit zády. Přesně tak, jak by to nejraději udělala její matka. Před problémy nešlo neustále utíkat a tohle bylo jedním z nich. Dívka se to naučila přijmout, zatímco její matka se přes to stále nemohla přenést. „Nebolí to, ale ani ve tváři nemám cit. Opravdu je to, jako bych měla namísto kůže kus kamene. Ale mohlo by to být daleko horší. Mistr Cressen říká, že jen děti můžou takovou nemoc přežít. Dospělým brzy vezme rozum a proto jsou posíláni do ruin staré Valyrie.“ Shireen nejednou uvažovala nad tím, jaké by to bylo, kdyby byl její osud zpečetěný stejně. Stačilo k tomu jenom málo, jen jedno několik slov, která by lord Baratheon ani nemusel vyslovit nahlas. Odnesli by ji a tím by to skončilo. Nemusela se tolik trápit, stejně jako by mohla prožít daleko horší muka. Ani pořádně nevěděla, co vlastně nemoc zastavilo. Jestli zabraly bylinky nebo to choroba jednoduše vzdala, protože poznala, že na její život nárok nemá. Lady tušila, že podobné úvahy by rusovlásku nezajímaly a tak si své myšlenky nechala jenom pro sebe. Když se jí zeptala na lupus, ona by se mohla zajímat o její oko. Ale nevyptávala se. Prozatím ne.
„Nestydím se za to,“ přerušila ji. „Jenom mě unavují zvědavé pohledy. Spousta lidí si myslí, že když se k nim moc přiblížím, onemocní taky. Ale tak to není. Lupus už dávno pominul, ačkoliv...“ nechala větu vyznít do ztracena a povzdechla si. Bylo těžké to vysvětlit, přestože nemohlo být nic zjevnějšího. Nemoc odešla, ale zanechala na ní nevratné stopy.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Tue Sep 18, 2018 11:52 am

Pozorne počúvala každé slovo. Priam ich hltala. Tak veľmi, ako vyschnutá studňa vodu. Presne tak sa cítila. Bola vyschnutá studňa, priahnuca po vedomostiach. A mladá princezná tie vedomosti mala. Po odchode lady Nandori zo Zimohradu tu mala iba Robba, ktorý sa jej občas venoval, ale nikdy prílišne nerozoberali múdrosti sveta. A teraz je preč. Je preč rovnako ako Theo a ona tu ostala sama ako prst. Po toľkých rokoch si na tú samotu svojim spôsobom zvykla, ale potom prišiel Theodor so psom, neskôr Robb… A teraz je tu princezná Shireen. Snáď budú dobré kamarátky, alebo aspoň spojenkyne v ťažkých časoch. Predsa len, vo dvojici sa životom pretĺka omnoho jednoduchšie. Skrčila zamyslene svoje pery, aby si nechala uložiť v hlave všetky informácie, ktoré od nej získala. Nastalo ticho. Krátke, našťastie z Radkynej strany nie nepríjemné.
- Všetci si myslia, že ženy treba pred krutým svetom ochraňovať. Obzvlášť mladé princezné a lady. Preto žijú hlavou v oblakoch, snívajú o dokonalých manželoch, deťoch o živote v hojnosti… mám chuť z toho… - zarazila sa. Takmer pred princeznou povedala slovo, ktoré by možno nemala počuť. Ale prečo by nemohla? Predsa práve o to ide! Aby sa napriek všetkému učila, že život nie je rozprávka. Obzvlášť pre ženy nie. Netreba okolo nikoho chodiť v rukavičkách a naškrobene len preto, že má nejaký titul.
… grcať - povedala napokon, ale trocha tichšie, akoby mala strach, že ich ktosi začuje. Hlúposť. Tak nech! Ona si nikdy nerobila ťažkú hlavu z toho, kto ako veľmi ju má rád alebo nemá rád. Ani ona nemiluje celý svet a nemá nutkanie každého objímať na počkanie. Skutočne chcela, tak veľmi chcela sedieť na tej stoličke vzpriamene, vystreto ako princezná. Ale dlho jej to nevydržalo. Zaprela sa o drevenú podlahu svojimi pätami a urobila si z tej stoličky hojdačku. Dopredu a dozadu. Dopredu a dozadu.
- Viem že písanie a čítanie treba cvičiť. Ale ja na to nemám trpezlivosť. Snažím sa napísať jeden list, ale stále neviem, ako sa niektoré slová píšu. A keď ich hľadám v knihe, tak narazím na to, že ani neviem, ako sa vlastne čítajú. Ide mi z toho prasknúť hlava. Mohla by si mi s tým pomôcť. Aspoň sa do toho čítania a písania pustím s väčšou chuťou - pozrela na princeznú rozjarene, so širokým úsmevom. Videla v nej spasiteľku, ktorá len luskne prstami ako čarovná víla a Radka bude vedieť písať i čítať tak krásne, tak plynulo, ako ktorákoľvek kráľovná, princezná či lady.
Nemohla si však nepovšimnúť ani to, aká bola princezná skleslá kvôli otázkam ohľadom šedého lupusu. Radke to trhalo srdce. Úsmev z časti zmizol, ostré leto v očiach sa premenila na chladnú jar. Položila povzbudzujúco svoju ruku na jej malé rameno.
- Neboj sa princezná. Z toho lupusu si nerob ťažkú hlavu. Si princezná veľkého kráľa. Keď budeš staršia a narastú ti prsia, začneš krvácať, tak sa o teba muži začnú doslova byť. Budú sa naháňať o tvoju ruku a nikoho nebude zaujímať, či máš alebo nemáš nejaký lupus. Už teraz si nesmierne krásna, milá s tak veľkým srdcom, že by sa doň zmestili všetky hviezdy na svete. Keď som si mohla naraziť chlapa ja, ktorej chýba jedno oko a som navyše bastard, tak si budeš môcť vyberať z celej armády mužov. Len si dávaj pozor. Nikdy sa nežeň kvôli mmmm… - začala loviť v hlave. Mala na jazyku jedno slovo. Jedno konkrétne slovo, ktoré zahrňuje všetko, čo má na mysli. Ale to slovíčko nechodilo a nechodilo - po… sakra, neviem ako sa to povie… Skrátka vydávaj sa z lásky. Je to lepšie, lebo sa nebudeš vo svojom živote trápiť a budeš mať oporu do konca života. A ak nie… tak prídem a toho trubiroha zbijem tak, že si to zapamätá na celý život - žmurkla na ňu veselo. Svojim spôsobom to myslela vážne. Princeznú si obľúbila okamžite a síce Radka nemá žiadnu armádu, ani moc, nie je dobrá ani v intrigách, bude ju ochraňovať zo všetkých síl a všetkým svojim umom, ktorý má.
- Mali by sme sa pustiť do písania toho listu. Čo povieš? Inak ho nikdy nenapíšem, alebo kým ho napíšem, už bude koniec vojny a nedostane sa to do rúk osoby, ktorej to chcem poslať. Vieš udržať tajomstvo? - pozrela na ňu zrazu veľmi tajomne, dokonca tú otázku položila šepkajúcim hlasom. Shireen je jej jediná nádej na dopísanie listu ako Robbovi, tak aj Theovi. A k tomu potrebuje princeznej odhaliť niektoré slová, myšlienky, ktoré by mali ostať pred ostatnými skryté.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Tue Sep 18, 2018 8:56 pm

Někde hluboko uvnitř se musela zas a znovu pousmát. Bylo příjemné mít vedle sebe někoho, kdo neměl hlavu plnou bitevních plánů. Ani se nepokoušela za lordem Baratheonem jít, aby s ním mohla promluvit. Neměl by na ní čas a snad ani náladu. Obyčejně to býval muž činu a teď by teprve neměl na klábosení ani pomyšlení. Shireen netušila, jestli je její matka o něco informovanější, ale pochybovala o tom. I kdyby lady Selyse věděla o každém detailu, co by s tím udělala? Jako správná manželka stála za svým mužem a podporovala ho v každém rozhodnutí. Několikrát ani nezaváhala a div nevyštvala Cibulového rytíře ze síně, jen protože se Stannisem nesouhlasil. Malá lady měla bývalého pašeráka ráda nejen kvůli dobrosrdečné povaze, ale taky si všímala jeho moudrosti. Přestože neuměl pořádně číst a psát, uměl zužitkovat to, co znal a zažil. Poskytoval svému pánovi jiný pohled na věc a jako jeden z mála se mu nebál postavit, pokud viděl ve Stannisových plánech trhlinu. Jenže ani ser Davos se jí nemohl věnovat a tak se musela po milé duši poohlédnout jinde. A Radka vypadala velice nadějně.
„Ne všechny jsou takové. Na Dračím kameni jsem se setkala s Aryou Stark. Vypadala... bojovně. Ne jako hloupá lady, která má hlavu v oblacích. Naléhala, aby mohla odejít na sever, protože byl její otec v nebezpečí. Nečekala na to, až se někdo rozhodne a bude jednat. Tolik spěchala... Nakonec z Bouřlivých krajin utekla. Doufala jsem, že tu bude, až přijedeme, ale vypadá to, že se ztratila.“ Až příliš pozdě si uvědomila, že o tom vůbec neměla mluvit. Arya jí zaujala, ale moc na ni naléhala. Shireen se zachovala neloajálně vůči otci, ačkoliv se ho svými činy snažila ochránit. Měl zraněnou nohu a jako jeho dcera se o něj přirozeně bála. Ne, že by mu nevěřila, jenom měla strach. Pomohla tak malému děvčeti k úprku. Píchlo jí z toho u srdíčka, protože se vrátily výčitky svědomí. Jen bohové věděli, kde Arya doopravdy skončila. Na Zimohradu malá lady zaslechla ledacos, ale nikdy nic o tom, co se stalo sestře lorda Robba. Mohla být stejně tak dobře naživu jako se stát obětí lítých zvířat. Nebo Lannisterů. Povzdechla si nad tím a trochu sklonila hlavu pevně doufajíc, že si Radka nevšímne, že je za tím něco víc.
„Udělám, co bude v mých silách,“ přislíbila. Nemohla si nevšimnou té naděje, která se jí blýskala v očích. Shireen se trochu obávala toho, že si od toho zrzavá dívka slibuje moc, ale nemínila ji podceňovat. Neviděla jí ani psát, ani jí neslyšela číst. Mohlo to být lepší anebo naopak horší, než si představovala. Nicméně úsměv měla upřímný a lady z něj cítila něco, co jen zdůrazňovalo její slova. Jako by tím pečetila slib, že se bude opravdu snažit. Nějaké základy už měla a Shireen se nadobro rozhodla, že jí pomůže bitvu s písmenky vybojovat. I za cenou dlouhotrvajících inkoustových skvrn.
„Až přijde čas, tak mi otec najde nějakého lorda. Nejlépe takového, u kterého bude dobré, že je při ruce. Abych si sama vybrala... takhle to nechodí.“ Tiše si povzdechla. Neodtáhla se, ani nesmetla dívčinu ruku ze svého ramena. Věděla, že to myslí dobře, ale zároveň si pomyslela, že v tomhle ohledu je děvče naivní. Teď to byla právě ona, kdo si maloval růžovou budoucnost. Shireen pomalu rostla z malého děvčátka, ale o své budoucnosti už měla jasno. Žádný princ podobný těm z příběhů a knih s dobrým koncem. Malá lady se toho dne děsila, protože nevěděla, koho lord Baratheon uzná jako vhodného manžela pro svou jedinou dceru. „I kdybych měla někoho ráda, nemohla bych se za něj vdát. A nikdo by si nevybral zohavenou dívku, která by dělala ostudu jeho rodu. Takhle to je a vždycky bude. Dokonce i bez ohledu na mou čestnou statečnou strážkyni.“ Podívala se do jasně modrého oka a povytáhla nezasažený koutek úst trochu nahoru. „Ty sis našla svého ochránce? Je tu s tebou?“ Nepozastavovala se nad tím, co Radka řekla. Nebrala ji ani jako bastarda, ani jako někoho podřadného. Ba naopak. Pocity obdivu byly vzájemné. Shireen v ní viděla velkou bojovnici, která se nenechá zastrašit ani řevem mocného lva. Ale zajímalo ji, jestli přece jen existuje někdo, kdo by mohl svou absencí způsobit smutek takové veselé osobě.
„Byla bych raději, kdyby to tak bylo, ale války bývají na opravdu dlouho. Píše se to v nejedné knize.“ A že jich malá lady přečetla desítky. V některé se dočetla o dracích, v jiné o rodech, a v další právě o bitvách. Všechny byly krvavé a mnohdy zbytečné, ale nejhorší byly oběti. Dívenka jen doufala, že její otec zůstane ušetřen. Samozřejmě společně s lordem Robbem Starkem a dalšími dobrými lidmi, kteří si nezasloužili zemřít kvůli jednomu hloupému rozhodnutí.
„Samozřejmě,“ přikývla. Komu by také cokoliv říkala? Nikdo s ní nemluvil. Radka byla pravděpodobně jediná, kdo s ní po dlouhé době promluvil víc, než jen pár vět. Kromě toho Shireen neměla potřebu zrazovat číkoli důvěru. Byla ráda za to, že našla někoho, kdo se jí nestranil.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Wed Sep 19, 2018 10:05 am

- Aj ja mám svojich ochráncov, ale nie sú tu so mnou. Ale viem, že ak by sa mi niečo stalo, určite by neváhali a prišli by mi na pomoc. Aj keď... - letmý povzdych, vypovedajúci o tom, že nie je plne presvedčená vo svojom prehlásení. Predsa len... Kde bol Theo keď jej lord Renard ublížil? Sľúbil, že bude v bezpečí a nebola. Na druhej strane i ona chápe časť svojej viny. Keby dodržala jeho pokyny, keby nebola tak provokačná a neskrotná, tvrdohlavá, všetko by bolo v poriadku a to bezpečie by ju rozhodne neopustilo. Zahryzla sa do spodnej pery, ktorú žužlala medzi zubami ako malé dieťa. Prestala s hojdaním na stoličke. Predsa len nechcela riskovať prevrhnutie. Bolo by to pred princeznou nepríjemné, trápne, i keď vie, že princezná by sa neposmievala ale skôr ustarostene "skákala" okolo nej. To by bolo možno nepríjemnejšie ako smiech.
- Práve tým mojim ochráncom, ktorý zaplňujú moje srdce chcem napísať list. A práve kvôli tomu ide o také tajomstvo. Vieš... ehhmm... - stiahla pery do zvláštneho, rozpačitého úsmevu. Nevedela ako to vysvetliť, ako začať. Znova nastalo menšie ticho, potom však spustila, i keď jej srdce začalo silne búšiť. Pripomínalo vojnové bubny, alebo zvony, ktoré ohlasujú príchod niečoho nebezpečného. Avšak v tomto prípade nešlo o žiadne nebezpečie - Theo je členom Nočnej Hliadky. Zachránil mi život a tak nejak som ostala s ním. Ani neviem či ma berie ako svoju dcéru, alebo mladšiu sestru... Máme zvláštny vzťah ale nikdy to nebolo niečo viac. Teda nikdy sme spolu nešukali ani nič také. Len sa obaja o toho druhého staráme a sme si ako rodina. Má aj psa. Ktorý sa volá ... pes - zahihňala sa pobavene. Vždy keď hovorí o Theovi a psovi, hlas má plný nekonečnej lásky, nehy. Nemôže povedať, že by bola doňho zamilovaná, to vôbec nie, ale prechováva k nemu veľmi hlboké city a srdce by jej prasklo žiaľom, keby Theo prestal byť súčasťou jej poblázneného života. Keby len tak vedela, kde sa v týchto časoch nachádza... Či je na Čiernom hrade, alebo v Kráľovom prístavišti... Alebo niekde na ceste na Zimohrad. "Mohol by sa zastaviť a pozrieť ma." Pomyslela si žalostne v duchu. Už ho nevidela... koľko? Týždne? Mesiace? Odkedy Robb opustil Zimohrad, každý deň, každá hodina sa pre Radku začal vliecť tak pomaly... tak neskutočne pomaly.
- A tá druhá osoba je... Robb - meno jeho milovaného vyslovila so zlomeným hlasom. Veľmi ju bolelo, že nemôžu byť spolu a ešte viac ju bolel ten strach, ktorý pociťovala. Bála sa oňho každú sekundu v dni. Myslela naňho častejšie ako na Thea. Robila to iba z toho dôvodu, že Theo nebol vo vojne. Je členom Nočnej Hliadky a preto mu nikto nemôže ublížiť. Nemôže byť zatiahnutí do vojny a to ju upokojuje. Ale Robb... Robb je na tom úplne inak. Velí veľkej armáde, tiahne na Kráľov prístav a takmer každý deň počúva od ľudí, ako vyšiel do boja - ... teda, lord Stark - opravila sa po chvíli, oprela smutne svoju hlavu o ruku a potiahla nosom, aby tak zahnala všetky slzy, ktoré mali chuť vybehnúť. Až teraz pocítila tú skutočnú ťarchu samoty. A nie len to... V poslednom čase sa cítila veľmi zvláštne. Bola náladovejšia než inokedy. Iste, pripisovala to k tomu, že je vojna a všetci ju znova opustili, ale v kútiku duše tušila, že je za tým niečo viac, niečo úplne iné. Tú zmenu si na sebe všimla aj počas kúpania. Začalo jej akosi rásť brucho... Tušila čo to znamená, ale zatiaľ si len nahovárala, že na Zimohrade varia veľmi dobre a jednoducho iba pribrala, lebo sa stále musí niečim napchávať.
- Chcela by som im napísať list. Aby vedeli, že mi chýbajú, že na nich myslím a Theovi napísať, aby prišiel čím skôr, lebo mu chcem niečo dôležité povedať. Niečo, čo nechcem písať do listu, aby si to nemohol nikto iný prečítať. Len... neviem či mám písať aj Robbovi. Čo ak si to niekto prečíta? A jeho nepriatelia zistia, že je tu niekto, kto je preňho dôležitý? Mohli by ho vydierať alebo mu ublížiť. Neviem čo mám robiť... Som z toho úplne hotová - položila napokon svoju ťažkú hlavu na stôl a tak pozerala nešťastne na princeznú. Pohľadom si od nej pýtala radu. Predsa len...čítala veľa kníh a je dcérou veľkého kráľa. Je múdrejšia než Radka. Omnoho múdrejšia.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Wed Sep 19, 2018 9:24 pm

Sledovala zrzavou dívku a říkala si, jaké to tak musí být. Mít někoho, kdo by byl ochotný udělat naprosto vše, jenom aby zachránil osobu sobě blízkou. Shireen sice byla lady, ale nejednou by si vyměnila místo s kdejakým obyčejným děvčetem. Klidně by se vzdala svého jména, jenom aby zažila nějaké dobrodružství a zbavila se předsudků. Vždyť i vlastní matka jí posílala do komnaty, aby se na ní nemusela dívat. Znenadání lady posmutněla. Radka jí připomněla, že se její svět opět o něco zúžil.
„To je velké štěstí,“ prohlásila se smutným úsměvem. „Kdysi jsem měla jednoho... nebyl to ochránce, ale dělal mi společnost. Občas jsem měla z jeho podivných řečí trochu strach, ale chlapec neměl mysl úplně v pořádku. Jenže Strakoš zůstal v Králově přístavišti. Museli jsme z hlavní města rychle odejít a on se ztratil... Doufám, že ho nenašel lord Renard.“ Sklopila pohled ke svým bledým studeným rukám. S dívkou sedící vedle ní se malá lady cítila uvolněně, ale když se řeč stočila na královnina muže, jako by se její drobné tělo dostalo do křeče. Do krku jí vystoupala žluč a do očí se jí málem vehnaly slzy. Zabolela jí dříve pohmožděná tvář a žebra. Ztrácet se měli jenom takoví lidé, jakými byli muži lorda Renarda a ne malé holčičky jako Arya Stark. Shireen nechtěla ani pomyslet na to, co by jí udělali, kdyby jí chytili. Museli jí být na stopě jako divé zvěři. Lady nebyla hloupá, aby si nedomyslela, jakou odměnu by dostal ten, který by přivedl zpátky do Králova přístaviště dceru zrádce. A co by se s ní potom stalo. Už takhle byla nucena trávit čas s královnou regentkou a králem Starkova nejstarší dcera. Shireen litovala toho, že neodcestovala s nimi. Snad by Aryu přesvědčila, aby se nikam nevydávala na vlastní pěst. Malá lady by potom měla čisté svědomí, lord Baratheon by měl čím stvrdit své dobré úmysly a mladý pán Zimohradu by se setkal se svou rodinou. Žel bohům všechno dopadlo naprosto jinak.
„Takže chceš poslat havrana na Černý hrad? Nebo je někde jinde? Noční hlídka má ve své správě víc pevností, i když většina z nich je podle všeho v dezolátním stavu.“ Ne, že by byla Shireen přecitlivělou lady, ale výběr Radčiných slov ji poněkud zarazil. Proto raději začala mluvit o něčem, co trochu znala a co odvedlo její pozornost jiným směrem. Nicméně si i přes dívčino tvrzení všimla, že pro ní musí znamenat opravdu hodně. Shireen něco podobného nikdy nezažila a tak nemohla usoudit, jestli za tím opravdu není něco víc. Vzápětí jí však rudovláska prozradila něco, co ji překvapilo mnohem víc.
„Lord Stark bude v pořádku. Zaslechla jsem jeho vazaly. Říkají mu Mladý vlk. Znáš vlky? Nejsou to zvířata, se kterými by si bylo radno zahrávat. Loví ve smečce, ale dokáží být velmi nebezpeční, i když jsou sami. A Robb má po svém boku plno věrných vazalů, kteří ho budou chránit. Ani můj otec nedovolí, aby se mu něco stalo.“ Překonala svůj podiv a tentokrát to byla ona, kdo soucitně položil dlaň na ruku dívky s rozčepýřenými ohnivými vlasy. Pokud lord ze Zimohradu tíhnul k obyčejnému děvčeti, bylo to zarážející, ale malá lady je neodsuzovala. Naopak, pokusila se Radku utěšit. Mohla si jen představovat, jak moc se o něho bojí. Shireen se bála o svého otce, ale tohle muselo být jiné a daleko víc zdrcující. Na vlastní oči viděla, jak to Radku ničí. Takový smutek by nenaplnil nikoho, kdo se bál o svou rodinu nebo přítele. Podobný strach lady z Bouřlivých krajin nikdy nezažila.
„Je to hodně důležité?“ Nikterak nevyzvídala, nebyla to její věc. Ale to neznamenalo, že by nechtěla děvčeti pomoct. Vypadala tak zoufale, snad nejzoufaleji, jak kdy někoho Shireen viděla. Jenže pokud se tak bála svěřit svá slova havranovi, musela si to lady promyslet. Kdyby se jednalo o bitevní plány, každý velitel by na to měl jiný názor. Pro někoho cizí příkazy nebyly důležité a jiní se chytali i toho nejmenšího stébélka trávy, aby mohli řádně uškodit.
„Tady jsi v bezpečí a lord Stark to určitě moc dobře ví. Vždyť Zimohrad je jeho domovem. Tebe by určitě nenechával někde, kde by by o bezpečnosti pochyboval.“ Pokusila se na rtech vykouzlit alespoň malinký úsměv. Rozhodně nemluvili o něčem veselém, ale k čemu by bylo, aby se Radka dívala na útrpný výraz? Potřebovala nějak povzbudit. Shireen jen musela přijít na to, co by jí dokázalo udělat radost, aby alespoň trochu zapomněla na své útrapy.
„Co kdybychom to zkusili napsat nějak, aby to pochopil jen on? Cizím očím by vzkaz moc neřekl, ale Robb by ho pochopil. Na něco určitě přijdeme.“ Dlaní přejela lady o něco výš a povzbudivě stiskla Radce nadklotí. Stačilo, aby daly hlavy dohromady, tedy za předpokladu, že by si rudovláska nechala od malé lady poradit.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Nechci vás tu!

Příspěvek pro Admin za Wed Sep 26, 2018 2:57 pm

"Sami si je vychováte, sami je budete krmit a když vám pojdou, sami si je pohřbíte." Slova, jež znal každý páníček divokého zlovlka. I ten úplně nejmenší. Ale pro malého Rickona to byla pouhá slova. Na zodpovědnost se cítil malý, zato na vztek a agresi dostatečně velký. Otec odjel a s ním i jeho sestry. Matka odjela, Bran zmizel a nyní ho opustil i Robb. Vztek, jež ho jímal, byl nasměrovaný proti cizincům. Těm, jež se tu roztahovali, jakoby jim to tu patřilo. Ti, kteří vyhnali jeho milované pryč. Nesnášel je a chtěl, aby odešli. Chtěl zpátky otce, matku, sestry a bratry.
Malé rozzuřené kroky uháněly ke knihovně. Viděl tu ošklivou holku, jak tam šla. Její otec s ní přijel a stále tu zůstávali, i když měli být dávno pryč. Něco Robbovi řekli a Robb odjel. Kvůli nim! On mu sebral bratra a tak mu taky něco sebere.
Za Rickonem si to neslyšně štrádoval černý zlovlk, který jej velikostí téměř převyšoval. Chundeláč následoval svého pána a byl připraven vykonat jakýkoliv jeho povel. Naštvání pána se odráželo ve zvířeti. Cítilo, že je něco špatně a chtělo to napravit. Jak si jeho pán bude přát. Nikdo jeho pánovi nebude ubližovat. O to se postará.
Rickon vrazil do knihovny a s hlasitým dupáním došel ke dvěma dívkám. I ta druhá zrzavá byla neznámá. Robb s ní trávil nějaký čas a zapomínal na něj. I ona může za to, že je pryč. Obě za to můžou.
"Nechci vás tu! Není to váš domov! Táhněte pryč!" rozkřičel se dětským hláskem. Chundeláč vedle něj vydal tichý, vrčivý zvuk. Chlupy měl naježené a zářivě zelené oči byly upřené na dívky. Rickon přivřel oči a podíval se na svého zlovlka.
"Chundeláči! Vyžeň je!" mrskl k nim rukou. Ohromný vlk vycenil zuby a vrčení nabylo na intenzitě. Oči se zaleskly a vlk se vrhl proti samozvané princezně. Povalil jí na zem, tlama s lesklými tesáky se nacházela jen pár centimetrů od jejího obličeje.
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Wed Oct 03, 2018 9:40 am

Srdiečko mala zovreté v železnej rukavici strachu, na čo pudy okamžite zareagovali. Stačilo jedno slovo, jedno meno a ryšavá dievčina rázom zabudla na všetky krásy sveta, na všetky dobré spôsoby, ktoré do nej tak ťažko vštepovali. Ani nevedela či strach alebo zúrovisť, možno oboje s ňou lomcovali. A tým, že nikdy nepatrila medzi osoby ktoré mali potrebu pretvarovať sa, tú nenávisť nechala vyplávať na povrch. Zvraštila obočie, zaškrípala zubami i keď chcela pred tým menom ujsť z tohto sveta a ešte ďalej. Zahľadela sa skrz okno, kamsi preč, kamsi von. Do diaľky za nepeknými spomienkami. Ostrá, pálivá bolesť tam, kde mala kedysi oko, pocit bezmocnosti a hluk. Vynorila sa spomienka, ktorú nedokáže spracovať, i keď je to už dávno. Zaťala zuby, pohľadom skĺzla na malú princeznú.
- Nikto, nikto na svete by nemal poznať meno Renard. On nie je ani lord, nie je ani muž. Nie je to ani človek. Je to monštrum, ktoré v tejto vojne príde o hlavu. To mi ver princezná. Muž, ktorý je lord si nemá čo dovoľovať ubližovať bezbranným ľuďom. Hlavne deťom a ženám. Má ich ochraňovať vlastným telom, vlastnou dušou. Preto dúfam, že ho Robb zabije. A dúfam aj v to, že tvoj otec sadne na trón a bude kráľom. Bol by dobrým kráľom. Veľmi dobrým to mi ver princezná. On by nedovolil, aby po svete chodili taký lordi ako je Renard. Na také veci mám nos - poťukala prstom na svojom nose a dovolila si menší, uličnický úsmev - Keby som verila v nejakého boha, tak by som sa za to aj modlila. To mi ver - znela rozhodne. Tak veľmi rozhodne, že by jej to mohla princezná snáď aj uveriť. Nie že by mala Radka potrebu klamať jej. To vôbec nie. Ostatne aj kráľovi Stannisovi osobne vyjadrila svoje sympatie voči nemu. Aj keď pochybuje, že takého kráľa akýmkoľvek spôsobom poteší podpora obyčajného človeka. Ale mal by! Veď kráľovstvo nestojí na kráľoch, ale na poddaných. Keby neboli oni, prostý ľudia, komu by taký kráľ kráľoval? Na druhej strane nik nemôže poprieť jeho nárok na trón. Jeho brat je mŕtvy, šíria sa reči o tom že na tróne sedí bastard… A aj keby nebol kráľ Joffrey bastardom, počula o jeho krutosti. Taký človek nemá čo robiť na tróne s korunou na hlave. Keby mala tú moc, svet sa točí trocha inak.
Rázom zabudla na list pre Robba a Thea. Snaha učiť sa písať a čítať vyletela von oknom, lebo od princeznej ešte nestihla zistiť, ako sa stretla s Aryou. Robb jej o Aryií rozprával. Vraj je rovnako divoká ako jeho ryšavá milenka a ani jedna z nich si nenechá rozkazovať. Preto ani neodpovedala na princeznine otázky. Vie, nie je to dvakrát slušné, ale čo má robiť, keď má radšej dobrodružstvá než knihy a nejaké povinnosti? “Mladý vlk” To sa Radke páčilo. Mimoriadne páčilo. Predstavila si Robba, ako jazdí na mohutnom koni v brnení, v ktorom vyzeral ešte mohutnejšie. Na čele veľkej armády a po jeho boku ťapká Šedý vietor. Na perách mala zaľúbený, zasnený úsmev. Ach… ako rada by ho tak videla! Videla… Ale keď odchádzal zo svojimi vazalmi, so svojou armádou. Videla jeho chrbát, ako opúšťal brány Zimohradu. Ako opúšťal svoj domov, svoju rodinu… ju. Keby len tak mohla ísť za ním… Objať ho, pritúliť sa k nemu… Myšlienkami zašla k intímnym predstavám. To až neskôr, po pár chvíľach si uvedomila, že je tam i princezná. Začervenala sa. Možno by bolo ozaj lepšie, keby precvičovala písanie a čítanie namiesto toho, aby blúdila myšlienkami niekde inde. Robb sa predsa vráti a keď tak urobí, z neskrotnej a nevzdelanej dievčiny bude neskrotná a vzdelaná dievčina. Len dúfa, že si neprivedie so sebou aj manželku, nebodaj nejaké dieťa.
Zamrvila sa zadočkom na stoličke, nech teda idú na to. Vzala do ruky brko, stiahla k sebe čistý pergamen. Zamyslene skrčila pery, do tej spodnej mierne zaborila svoje zuby. Robila to vždy keď nad niečím tuho premýšľala.
- Keby som mu chcela poslať správu, ktorú by pochopil len on, tak mu pošlem pramienok svojich vlasov. Jeden som mu už darovala aby mu to prinieslo šťastie. Lebo vieš… vraj ľudia s takými vlasmi ako ja prinášajú šťastie. Aj tebe môžem dať ak chceš - navrhla. Z brka kvapol atrament na čistý pergamen a ona trhla hlavou. Od dverí začula niečo, čo ju prekvapilo. Detský hlások. Hlások chlapca, ktorý je príliš opustený, príliš zmätený a hlavne príliš malý na to, aby pochopil čo sa okolo neho deje. Chudák malý Rickon… Radka ho síce nepoznala osobnejšie, ale občas prizvukovala Robbovi, že napriek všetkému by nemal zabúdať na svojho malého brata, inak z neho vyrastie taký divoký chlapec, ako je ona teraz. Viac ako Rickonova zlosť ju desila skutočnosť, že po jeho boku stojí rozzúrený zlovlk. Za iných okolností by sa Starkových vlkov nebála, ale Chundeláč nie je Šedý vietor, ktorý sa s Radkou maznal ako šteniatko, ochraňoval ju pred ľadovým pavúkom a žiarlil, keď sa venovala Psovi.
Rickon… - dostala zo seba zdeseným hlasom. Chcela mu tie veci vysvetliť, chcela k nemu prísť a objať ho. Chcela ho nejako utešiť, ale nezmohla sa na žiadne slová. Chundeláč preletel vzduchom ako čierny des a v sprievode veľkého hluku zvalil malú princeznú. Už bol na nej. Radke vyskočilo srdce. Opustil ju všetok pokoj, ktorý sa snažila v sebe nahromadiť. Bol vystriedaný hnevom, strachom, ale predovšetkým nutkaním ochrániť Shireen pred útokom zlovlka. Nedokázala si ani len predstaviť, čo spraví Stannis, ak sa toto dozvie. A čo spraví hneď po tom, čo Chundeláč ublíži jeho dcére, nebodaj ju zabije. A čo spraví jej? A malému Rickonovi? Veď je to iba malý zmätený chlapec, ktorý ani nevie, čo robí.
V prvom rade chcela popadnúť svoju dýku, ktorú má stále schovanú pod teplou kožušinovou vestou ktorú nosí. Avšak nechcela Chundeláčovi ublížiť a preto radšej popadla mohutný strieborný svietnik. Bol tak veľký a tak ťažký, že ho musela držať v oboch rukách. Rozohnala sa s tým svietnikom proti zlovlkovi a snažila sa ho zasiahnuť do hlavy. Nie silno, nie príliš, iba natoľko, aby ho na pár sekúnd omráčila, vyviedla z miery a možno ho donútila stiahnuť sa. Bol to risk. Ohromný risk, lebo ho tým činom mohla len viac rozzúriť. Keď svietnik prvý raz zasiahol, druhý krát už nemal kedy. S hlasným dunením padol na zem. Upustila ho. Popadla zlovlka za mohutnú srsť za ušami a snažila stiahnuť z princeznej.
- Rickon! Zavolaj si ho! Ak ublíži princeznej, Stannis ho dá zabiť! To chceš?! Nechcem ublížiť ani Chundeláčovi a ani tebe, ale ak budem musieť, tak ti toho zlovlka zabijem! Stiahni ho späť a ja ti sľubujem, že sa Robb vráti. A celá tvoja rodina! - kričala na malého lorda, ktorý bol teraz ako jediný Stark na Zimohrade niečím ako lordom. Jeho slovo platilo, aspoň by to tak malo byť. Radka nemohla ani dúfať, že by dokázala vlastnou silou toho zlovlka úplne stiahnuť, veď s takým zvieraťom by si neporadil ani skúsený bojovník či statný muž. Preto dúfala v to, že sa Rickon spamätá, alebo dokáže upútať zlovlkovu pozornosť na seba a princezná odtiaľ ujde, schová do bezpečia.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Wed Oct 03, 2018 7:51 pm

Neuniklo jí, jak Radka najednou zneklidněla, když se zmínila o Renardovi. Vůbec netušila, že se setkali. Nenapadlo ji to hned, ale po chvíli začala mít podezření, že to právě on může za dívčino chybějící oko. Kdo jiný by byl tak krutý, aby něco podobného provedl? Samozřejmě mohly být Shireeniny myšlenky mylné. Třeba se tak zrzka už narodila nebo se jí něco stalo v dětství. Jenže co jiného, by jí spojovalo s královniným mužem? Malá lady se domnívala, že ať už se jejich rozporem stalo cokoliv, zaplatila za to právě svým okem. Nebo počestností. Ať tak či tak, nevypadalo moudře, aby o černém lordu pokračovala. Pro ni samotnou to nebylo příliš příjemné.
„Nikdo by neměl někomu jinému přát takové neštěstí,“ prohlásila tiše. Začala si žmoulat prsty, protože ačkoliv nechtěla, svědomí jí nutilo se o to podělit. „Nemyslím si, že by bylo dobré, kdyby se ti dva potkali. Patří ke královniným mužům a královna regentka rozhodně není vlídná žena. Kvůli ní jsme museli Královo přístaviště opustit jako vyhnanci. Zničili mému otci lodě a zranili ho. Pořád nemůže pořádně chodit.“ Sklopila hlavu a propletla ledové prsty. Netušila, jestli se může dívce svěřit nebo ne, protože se znaly tak krátce. Jenže s ní bylo všechno důvěrnější, Shireen se cítila dobře. Téměř jako by našla dlouho ztraceného přítele. Bohužel Radčin optimismus nesdílela. Faktem bylo, že se Renarda bála a rozhodně netoužila po tom, aby se s ním ještě někdy setkala.
„V hlavním městě se mi moc líbilo. Ale potom se všechno pokazilo. Strýček Robert zemřel a z nás v královniných očích stali nepřátelé. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Byla jsem v komnatě a lord Renard za mnou přišel. Nevěděla jsem, o koho jde, ale vím, že se mi prvně snažil dostat do přízně. Potom mě začal bít a kopat. Ani nevím, jak jsem se dostala do bezpečí. V hlavě mi uvízla jeho slova, že to všechno měl být vzkaz mému otci.“ Její hlas byl tak tichý, že pokud jej chtěla zrzavá dívka slyšet, musela pořádně nastražit uši. Malé lady se trochu ulevilo, když hrůzné zážitky zformulovala do slov, ale při povídání jí znovu zabolely všechny rány, které jí muž v černém způsobil. Žebra, tvář... Ale co bylo několik modřin oproti chybějícímu oku? Měla si to nechat pro sebe a vůbec tím Radku neobtěžovat. Ani jí strašit s tím, že by ublížil Robbovi, pokud by se potkali. Zavrtěla nad tím hlavou, aby se přivedla na trochu jiné myšlenky.
„Myslíš tím, že zrzavé vlasy přinášejí štěstí?“ povytáhla obočí, do kterého nezasahoval šedý lupus. „Četla jsem o tom. Lidé s ohnivými vlasy jsou totiž vzácní. Moc si toho vážím, ale bude lepší, když si je necháš,“ pousmála se na ní. Ne, že by si takové nabídky necenila, ale rudá hříva, která dívce padala přes ramena se Shireen zamlouvala. Sice na ní byly Radčiny vlasy poněkud divoké, ale obdivovala je. Snad jednou zahlédla Sansu Stark, jak prochází zahradou, jinak neznala nikoho, kdo by se mohl pyšnit stejnou barvou. Byla krásná. Výrazná, ale hlavně svá. A dokonale vykreslovala Radčinu povahu.
„Lorde Starku,“ vydechla překvapeně, když se podívala stejným směrem jako zrzka. Do knihovny se podívala několikrát, ale nikdy neměla to štěstí, aby v ní narazila na společnost. Tedy alespoň do dneška, kdy tu našla sedět Radku. Ze zbylých Starků ale nikdy nepotkala nikoho. Ani na chodbách, ani nikde. Vždycky je zahlédla jen z dálky a to opravdu jen zřídka. Nemrzelo jí to, protože je neznala a především, když už je viděla, vždycky měli po boku své zvíře. Malá lady věděla, že jde o zlovlky – něco zaslechla a hodně si přečetla. Možná to byla ještě štěňata, ale i tak, nebo právě proto, v ní budila velký respekt. Doufala, že si je jejich pánové pořádně vycvičili, pokoušet štěstí však nechtěla. Těžko říct, co se bestiím honilo hlavou a zda opravdu byly tak loajální a poslušné.
„Ale...“ Slova jí uvízla někde mezi myšlenkou a jazykem, protože se najednou odehrála spousta věcí naráz. Shireen se hodlala bránit sebe i Radku, chtěla obhájit jejich přítomnost. Jenže Rickon byl rychlejší a než stačila vyslovit celou větu, vnímala těžké tlapy na svých ramenou a ostrou bolest tepající na zátylku. Těžce dýchala, v očích jí pálily slzy. Postupně si uvědomovala, co se opravdu stalo a že jí zlovlk srazil na zem, kde se musela uhodit do hlavy. Přestože ji bolest dávala zabrat, srdíčko jí bilo jako o život z cela jiného důvodu. Zvíře jí odmítalo pustit a naopak se k ní víc a víc přibližovalo. Malá lady netušila, co by měla dělat, jediné, na co se zmohla, byl pohled na ostré velké zuby. V ten jediný moment si přála, aby byl na místě Chundeláče lord Renard. Oba byli stejně nebezpeční, ale zlovlk jí mohl kdykoliv zakousnout. Stačilo, aby se ještě o trochu víc sehnul a rozsápal by jí hrdlo dřív, než by ho stačil někdo zastavit. Moc chtěla Rickona poprosit, aby ho odvolal, ale samou hrůzou ze sebe nevydala ani hlásku. Někde úplně vzadu v její mysli vnímala, že se jí Radka snaží pomoc, ale strach byl daleko větší. Malá lady se nemohla ani hnout, nedokázala vůbec nic. Byla plně odkázána na nejmladšího Starka.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Admin za Tue Oct 09, 2018 5:15 pm


Rickonem projížděla čistá dětská zloba. A zloba se přenášela do vlka. Chtěl aby obě zmizeli. Co nejdál, do té doby se nikdo z jeho rodiny nevrátí. Ani oni tu nechtějí cizince. Nikdo nemá rád cizince. Nadále zatínal malé pěstičky a ani nemukl, když Chundeláč skočil po té ošklivé a shodil jí na zem. Zaslouží si to! Její otec odvedl Robba pryč. Měl by jí nechat ukousnout obličej. Neposlouchal nic z toho, co ta zrzavá říkala. Ona přijde na řadu jako druhá. Kvůli ní na něj neměl Robb čas. A on nechtěl žádnou chůvu, on chtěl bratra! A on ho opustil kvůli nějaké holce, která ani nebyla Starkem. 
"Ne! Nech ho být!" rozkřikl se na zrzavou, když začala do Chundeláče bušit. Sám k ní doběhl a vší dětskou silou jí nakopl do nohy. Ani nemusel nijak reagovat, zlovlk naštvaně zavyl, obrátil hlavu od princezny a zakousl se Radce do zápěstí. Potom pohledu Rickon znejistěl. Nebylo to takové, jak si myslel.
"Pusť jí!" přikázal Chundeláčovi a odplížil se dozadu, následovaný zlovlkem, jež měl hubu od krve. ..."Zmizte odtud nebo ... nebo vás příště nechám sežrat!" se zmatenou a nejistou tváří si dupnul a rozeběhl se se svým chlupáčem pryč. Někam, kde ho dlouho nikdo nenajde. A však ho také nikdo hledat nebude. Jory byl pryč, ser Rodrick odjel s jeho matkou a zbyl pouze mistr Luwin, který rozesílal dopisy se zprávou, že se ztratil Bran. Na něj nikdo nemyslel. Každý na něj zapomněl a tak on zapomene na ně!
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Tue Oct 09, 2018 5:52 pm

Bol tam chaos. Úplný chaos, zúfalstvo, ktoré pohltilo knižnicu a všetkých zúčastnených. Kto nevrčal ten kričal, kto nekrčila ten vrčal alebo plakal. Nebodaj robil všetko dohromady. To už nedokázala poznať, keďže hlasy šli mimo nej. Schovali sa za ťažkú oponu, akoby sa odohrávali v úplnom inom deji, v úplne inom predstavení. Hlava jej šla vybuchnúť od starostí. Musela ratovať hlavne princeznú a pri tom presvedčiť Rickona, aby svojho zlovkla zavolal späť. Nuž a do toho všetkého sa snažila toho ohromného vlka stiahnuť z princeznej. Ak sa toto dozvie kráľ Stannis, nebodaj Robb, ani nevie, aký konflikt to môže medzi nimi vyvolať. Vie však, uvedomuje si, že ten malý chlapec ani netuší čo robí. Je zmätený, smutný a opustený. Nie je na tomto svete nik, kto by mu dal kúsok lásky, kúsok objatia. Ale niečo také neprežila ani Shireen počas svojho života a predsa nie je tak divoká. Avšak porovnávať severského chlapca s južanskou princeznou…
Ani nevnímala, čo na ňu Rickon kričí. Pocítila len tú bolesť, ktorá prišla náhle, nečakane. Cítila ako sa jej podlomila nohy, padala jedným kolenom k zemi. Bolesť do nej vystrelila a zároveň strach, že teraz keď pustila vlka, ten sa pustí do princeznej a roztrhá ju na malé kúsky. Snažila sa čím skôr spamätať, natiahnuť ruku smerom k zvieraťu. Ale to už prišla ešte väčšia, ešte ostrejšia bolesť, ktorá vystrelila ako šíp do celého tela. Zalialo ju to, zmocnilo, ohromila. Vydala zo seba hlasný, bolestný rev. Pocítiť zvlovlčie zuby, ako prenikli takmer až ku kosti a mohli pokojne vytrhnúť kus mäsa z jej ruky… To nebolo nič, čo by len tak predýchal aj statný chlap či severský muž. Snažila sa svoje zápästie vytrhnúť zo zlovlčej papule. Nebol to dobrý nápad. Bol to priam hrozný nápad. Roztrhla si tak kus mäsa, kožu, cítila ako sa jeho zuby zasekli medzi jej kosťami. Zalapa od bolesti po dychu, vyhŕkli jej slzy. Takmer od toho pohľadu, od tej bolesti a pocitu neschopnosti odpadla.
Záchrana prišla. Od osoby, od ktorej to možno nečakala a zároveň čakala. Rickon stiahol späť Chundeláča, zároveň ich zožrala chodba, zožrali schody vedené z knižnice. Šli bohvie kam a budú robiť bohvie čo. Možno sa schovajú a nevylezú, možno sa pôjdu spolu hrať, možno ide napadnúť niekoho iného. Netuší. Stisla voľnou rukou svoje krvácajúce zápästie. Stlačila ho, cítila ako medzi prstami preteká tá teplá tekutina. Pohľadom vystrelila na princeznú. Donútila samu seba, aby sa k nej dostala bližšie. Musí ju skontrolovať.
- Princezná… si v poriadku? Ublížil ti? Zavolám niekoho? Zoberiem ťa k majstrovi? Bolí ťa niečo? - začala ustarosteným hlasom pluť zo seba otázky. Robila to hlavne preto, aby pomohla princeznej spamätať sa z toho nečakaného útoku. Pustila svoju ruku, tú zdravú, tú celú od vlastnej krvi natiahla k nej. Pohladila ju nežne, opatrne po tvári. Pritiahla sa bližšie, zdravú ruku opatrne strčila pod telíčko malej princeznej. Snažila sa ju pozdvihnúť aspoň natoľko aby sa posadila. Chcela ju objať, chcela ju pritisnúť k sebe. Zovrieť ochranne vo svojej náruči a povedať, že tá hrôza už pominula, už sa jej nič nestane. Že ju ochráni pred všetkým zlým na tomto svete. Ale to isté chcela spraviť aj s Rickonom. Ten však bol preč.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Tue Oct 09, 2018 8:32 pm

Bylo zvláštní, jak najednou poznávala, že vždycky může být ještě hůř. Kdysi dávno, jako by to bylo zpátky víc než pár let, si na Dračím kamei myslela, že horší být její život nemůže. Většinu dne strávila sama ve svých komnatách. Občas se ukázal ser Davos nebo jí dělal společnost chlapec s pohnutou myslí. Potom vycestovali společně s otcem do hlavního města. Tam ji nikdo nedržel zavřenou, mohla se svobodně procházet po rozkvetlé zahradě a užívat si slunce, o kterém málem nevěděla, protože Dračí kámen dělal čest Bouřlivým krajinám. Tím to krásné skončilo. Přišla královna regentka se svými muži, ztratila Strakoše, byla zbita. Lord Renard jí nezanechal jenom šrámy na těle, ale jeho nenávistné gesto se jí vrylo hluboko do duše. Otec se o tom dozvěděl, ale jinak si o tom neměla s kým promluvit, ač to ze sebe zoufale potřebovala dostat.
Ale ani v té nejhorší noční můře si nepředstavovala, že by ji kdy mohl napadnout zlovlk. Pro mnohé to bylo jen bájné zvíře, ošklivá bestie z legend. Starkové ho měli ve znaku, ale jinak ho nikdo dlouhou dobu neviděl. Malá lady o něm několikrát četla, ale teď měla příležitost se na něj podívat z takové blízkosti, o jakou rozhodně nestála. Srdce cítila až v krku, bušilo stejným rytmem, jakým jí pulsoval zátylek. Před očima se jí dělaly mžitky, ale ona se ani na okamžik neopovážila je zavřít. Zlovlčí zuby se neustále přibližovaly a ona nemohla dělat vůbec nic. Zvíře mělo daleko větší váhu, než jakou by ze sebe mohla shodit a kromě toho, ty ostré tesáky... Dech se jí v jednu chvíli zadrhnul v hrdle. Jediným, kdo by jí mohl pomoci, byl maličký Rickon a ten jen pištěl své protesty. Shireen cítila, jak jí zaštípaly oči a jak si slzy razí mokrou cestičku po její strachem zesinalé tváři. Byla si jistá, že jí zlovlk kousne. Nemusel jí nutně rozdrásat krk, stačilo, aby jen scvakl zuby. Než by se vzpamatovala, už by vykrvácela.
Najednou to všechno bylo pryč. Zlovlk zmizel a lady se tak mohla konečně nadechnout. Tlak, jaký jí zvíře vyvíjelo na hrudník, zmizel. A společně s ním i jeho původce a majitel. Po Rickonovi se jen zaprášilo, stejně tak jako po mohutné bestii. Konečně si dovolila k sobě pevně sevřít oční víčka. Aniž by chtěla, cítila, jak jejím tělem otřásají potlačované vzlyky. Slzy se jí řinuly dál a ona je nedokázala zastavit. Hlava jí třeštila, žaludek měla jako na vodě. Ale nejhorší bylo to, co se jí neustále vracelo v myšlenkách. Musela myslet jen na to nejhorší. Srdíčko jí dál bolestivě naráželo do žeber, ruce a nohy jako by ani neměla. Potřebovala chvíli na to, aby se uklidnila, protože by se nejraději choulila do klubíčka a zůstala tak napořád. Jenže nebyla jediná, kdo si kvůli zlovlkovi odnesl újmu. Nejdřív na to naprosto zapomněla, že není v knihovně jediná. Až potom přišlo uvědomění, že je tam stále Radka. Musela na malou lady promluvit, aby si jí všimla.
„Já... já...“ hlas měla roztřesený a nedokázala zformulovat celou větu. Třásl se jí i zdřevěnělý jazyk. Zhluboka se nadechla, aby zarazila další vzlyk, který jí tlačil v krku. Musela se kousnout do spodního rtu a zakroutit hlavou, aby nezavzlykala nahlas. Spotřebovala dva nádechy, než byla s to smysluplně odpovědět.
„Já nevím. Nevím, co se stalo.. Proč...“ hlas se jí zlomil. Jakmile se ocitla v Radčině objetí, přitiskla se k ní a zabořila jí tvář do ramena. Vůbec přitom nehleděla na šedý lupus, kvůli kterému by se jinak držela dál, aby jí to nebylo nepříjemné. Teď ale nutně potřebovala někoho, kdo jí mohl uklidnit. Několikrát se trhaně nadechla, než si všimla, že něco není v pořádku. Trochu se odtáhla, zrak jí přitom padnul na potrhanou ruku. Předtím se bála, ale teď se upřímně zděsila. Vyplašilo jí, když viděla, v jakém stavu se Radčina paže nachází. Přes to všechno, přes strach a nevolnost, vstala. Musela být opatrná, protože se jí přitom zatočila hlava, svůj boj ale vybojovala a stanula na nohách.
„Musíme.. Musíme dostat k mistrovi tebe. Ihned se na to podívá a ošetří ti to.“ Natáhla k ní drobnou ruku, i když to bylo marné. Kdyby se Radka zvedla s její pomocí, pravděpodobně by Shireen upadla. V tuhle chvíli však nemyslela na sebe, jen na to, aby zrzavá dívka nevykrvácela a aby dostala něco na bolest. O té své mlčela, protože jí nechtěla přidělávat ještě větší starosti. Snad jen díky tomu, že s ní v knihovně byla, neskončila malá lady roztrhaná jako vyhlédnutý zajíc. Zasloužila si víc, ale teď bylo hlavní dostat jí k mistrovi. Na poděkování a odměnu byl čas později.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Wed Oct 10, 2018 11:34 am

Zdravou rukou ju schovala vo svojom objatí. Držala ju tam silno, ochranne. Ako milujúca matka, ako strážny anjel. Cítila chvenie toho malého telíčka. Ten strach, ktorý pociťovala. Radke z toho krvácalo srdce. Tak dobré dieťa, tak milé dievča si nezaslúži takýto osud. O takýchto hrôzostrašných veciach by nemala ani len čítať v knihách, nemala by o tom ani len počuť z úst iných ľudí. Nie to ešte zažiť na vlastnej koži. Vedela, Shireen je síce dcéra mocného muža, veľkého lorda, ale je to ešte len dieťa ktoré práve v tejto chvíli potrebuje niekoho, ku komu sa môže pritúliť. Niekoho, pri kom sa môže cítiť v bezpečí.
- Už je to preč. Už je dobre. Si statočná. Najstatočnejšia princezná na celom svete. Nikto nie je tak statočný ako ty. Neboj sa. Ak potrebuješ… môžeš sa vyplakať. To nie je žiadna hanba. Ja ťa ochránim a nedovolím, aby sa ti niečo stalo. Sľubujem… - sľub ktorý nedokázala dodržať. Sľub, ktorý porušila ešte predtým, ako ho vôbec vyslovila. Veď akoby ju mohla ochrániť? Nedokázala ju ochrániť ani pred tým zlovlkom. Nedokázala zabrániť tomu, aby na ňu skočil, aby ju zvalil na zem, aby ju vystrašil. Nedokázala to. Pocítila hanbu. Jej slová sú len vietor, sú to len prázdne skutky. Cítila sa vinná za oboch. Ako za napadnutie malej Shireen, tak aj za Rickona. Nemala Robba ťahať od rodiny. Mala mu viac dohovárať. Mala ho častejšie posielať za malým bratom, ktorý potreboval svoju rodinu. Všetci boli preč a on ostal sám vo svojom domove, ktorý je plný cudzích ľudí. Ani sa mu za ten útok nečuduje. Byť na jeho mieste, spravila by zrejme to isté. Možno aj niečo horšie… Pohladila princeznú po vlasoch, po tvári aby jej tak zmyla slzy. Napokon ju pustila, veď sa snažila postaviť na vlastné nohy. Tá sila ktorú mala Radku udivovala. Pustila ju, nechala aby sa pozviechala. Nemôžu tam predsa donekonečna len tak sedieť na zemi.
Pozdvihla na ňu svoj pohľad. Chvíľu váhala. Až teraz pocítila, ako ju tá zranená ruka v skutočnosti boli. Nadýchla sa. Zhlboka, strhaným spôsobom. Pomoc princeznej neprijala. Vedela, že ak jej pomoc príjme, tak ju stiahne znova na zem. Namiesto toho sa Radka vytiahla pomocou stoličky a stola. Chytala sa tých vecí a neohrabaným spôsobom napokon vstala. Nechala za sebou poriadne krvavé jazierka. Dokonca mala tou červenou tekutinou pokropenú aj šaty. A keby len ona… Chúďa princezná… Jej oblečenie zdobili krvavé kvety. Čo si o nej teraz ľudia pomyslia? Následky straty toľkej krvi nenechali na seba dlho čakať. Chcela spraviť krok vpred, no hlava sa jej zamotala. Cítila podlamujúce sa nohy a nebyť stoličky, ktorá bola na blízku, tak znova skončí na zemi. Žeby bola tak slabá? Tento hrad, tento nový život by ju obral o silu, odhodlanie a húževnatosť? Zamrkala očami. Položila svoju ruku na zranenie, ktoré bolo celkom rozsiahle a pritlačila, aby sa tá krv tak neliala. Zaťala zuby od bolesti, napriek tomu poriadne nahlas sikla .Chcela byť pred Shireen statočná, ale zrejme to nedokáže. Položila ruky na stôl, celé sa chveli.
- Musíš pohľadať toho majstra sama. Prepáč mi to princezná, ale ja sa už nedokážem ani postaviť - pozrela na ňu ospravedlňujúco. Začala byť bledá. Mala čo robiť, aby jej viečka nepadali od únavy. Ešte to vydrží. Ešte neomdlie. Hlavu mala ako úľ, celý svet sa triasol. Z tých pocitov jej prišlo zle od žalúdka. Možno to ani nebolo zo straty krvi, ale skôr z toho, že si začala uvedomovať čo sa stalo a ako dopadla. Možno je to kvôli tomu, že teraz tu má pomoc a jej hlava túto slabosť pre telo dovolí lebo vie: všetko dobre dopadne.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Wed Oct 10, 2018 9:39 pm

Přípravy na odjezd byly v plném proudu. Robb Stark vyrazil se svými vazaly do Řekotočí, pomoci lordu Tullymu. Zimohrad zůstal téměř prázdný. Vyhovovalo mu to. Nemusel se každou chvíli s někým střetávat, vyhýbat či sledovat ty nedůvěřivé tváře. Nijak jej to nepřekvapovalo. Byl na cizím území v době, kdy se nalézalo více nepřátel než spojenců. Ale nebylo zbytí. Pokud chtěl spojit Západozemí, musel začít u Severu. Se Severem by mohl získat na svou stranu i Řekotočí. U zbytku to bylo dosti ošemetné. V Údolí řádila rozzuřená Lysa Arryn, která si z Orlího hnízda učinila pevnost na ochranu svého nedochůdčete. Spousta jeho vazalů a s tím i Tyrellové byli na straně jeho mladšího bratra. Dorne bylo vždy samostatné. Navíc kvůli nenávisti k Robertovi, pochyboval, že by odtamtud odešel se zdravou kůží. O Železných ostrovech ani neuvažoval. Ne poté, co byl nedílnou součástí ukončení jejich rebélie. Sever byla moudrá a jediná volba. Přesto mínil promluvit i s Renlym. Z očí do očí. Domluvit tomu pitomci. A když to nepůjde jinak, bude muset sáhnout po radikálnějším řešení.
Potřeboval najít Shireen. Po delší době s ní promluvit a povědět jí o odjezdu. Nemusel dlouho uvažovat nad tím, kde by jí mohl nalézt. Přeci jen, co měla Shireen ráda? Knihy a kde se dali nalézt knihy? V knihovně. Aspoň tuto věc o své dceři věděl. Též věděl, že by jí měl věnovat více času, ale povinnosti lorda jej zaměstnávali příliš. Zvláště, když musel činit práci i za svého staršího bratra, krále. Sic nemohl vše svádět na nedostatek času. Nikdy netušil, o čem s ní mluvit, jak se k ní chovat. Ser Davos v tom byl lepší. Byl si jistý, že by sama Shireen byla raději, kdyby jejím otcem byl Cibulový rytíř. To by jí ani nevyčítal.
Když se blížil ke knihovně, uslyšel jakýsi křik a rachot. Přidal do kroku, ale zraněná noha jej stále zrazovala. Meč měl pro případ potřeby vždy připnutý u pasu. Blížil se, když se kolem něj prohnal malý divoch se zlovlkem. Nemohl to být nikdo jiný než Rickon Stark. Brandon Stark utekl z domova a žádný jiný tu nebyl. Podíval se za ním a poté jej upoutalo cosi na zemi. Kapky krve. Malý Stark nemohl být zraněn. Pelášil jakoby mu za patami hořelo. Spíše měl tušení, že zlovlk někoho napadl. A to tušení se mu zajisté nelíbilo. 
Opět zrychlil až konečně stanul v knihovně. Přelétl jí pohledem, aby spatřil svou dceru a tu zrzavou dívku, s níž si chvilku pohovořil. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby obě dvě nebyli od krve. Cítil, jak se mu dech zatajil a hruď sevřela, i když tvář zůstala nadále bezvýrazná. Okamžitě přiskočil k Shireen a položil jí dlaně na tváře.
"Jsi v pořádku? Co se tu stalo?" pořádně si jí prohlédl, ale krev na jejích šatech vypadala, že patří k někomu jinému. Obrátil se hlavou k Radce, která vypadala, že se jen tak tak drží. Opět se podíval na Shireen, zda neskončí na zemi a poté podepřel jednou rukou Radku, aby jí usadil na nejbližší židli. Odtrhl kus své tuniky, aby jí zaškrtil ruku nad ránou. 
"Mohl za to ten Starkův kluk?" do hlasu se mu dostal chlad. Nechápal, proč Stark dovolil svým dětem tak agresivní zvířata. Bylo to nezodpovědné a hloupé. A takto to končilo. Hodlal odnést Radku k mistrovi, ale nejprve musel vědět, jestli je Shireen v pořádku.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Thu Oct 11, 2018 9:29 pm

Bylo velice smutné, že aby se Shireen dostalo trochu lásky, musela si projít peklem. Matka jí nikdy neobjala, stejně tak jako otec. A náruč pašeráka, ať už byla sebevíc plná otcovské lásky, bohužel neznamenala všechno. U Radky našla malá lady dočasné útočiště. Dívka jí poskytla upřímnou oporu, ačkoliv sama potřebovala utěšit. Ten okamžik si Shireen hořce vychutnala. Neměla blažený výraz ve tváři, ani se neusmívala. Vnímala jen lidské teplo a blízkost někoho, kdo v ní neviděl stvůru a byl ochotný se za ní bít. To potřebovala ze všeho nejvíc. Musela se dostat z šoku, který jí stále ještě ochromoval. Cítila se neohrabaná, vzlyky jí dusily a ona vůči tomu byla bezbranná. Jindy by směle zrzavé děvče opravila, že není princeznou, teď se k ní však přitiskla ještě o něco víc. Neopovažovala se zavřít oči, protože když to udělala, spatřila zlovlčí zuby. Ostré, bílé a především smrtelné. Jenom pohled na ně jí nutil ztuhnout. Starkové měli v rodovém znaku šedou zlovlčí hlavu v bílém poli. Pocházeli ze severu a tak se nikdo nesměl pozastavit nad tím, že se k dětem lorda Starka dostali právě taková zvířata. Jenže ona a její rodina pocházeli z jihu. Jejich znakem byl jen jelen. Plaché zvíře, které nikomu nedokázalo ublížit. Bylo to víc, než jen příznačné. Ze severu byla v první chvíli nadšená, ale nepatřila tam. Bohové jí právě dali důkaz. Kdyby zůstala na Dračím kameni, nikdy by nepoznala Radčinu upřímnou duši, ale zůstala by v bezpečí. Už žádné další útrapy a krvavé šrámy.
„Dobře... přivedu ho. Ty... Ty hlavně vydrž.“ Cítila se daleko hůř, než když otec upadal do horkosti kvůli zraněné noze. Když to šlo, navštěvovala ho, viděla, jak je pokaždé bledý a potí se. Jenže se nemusel hnout ze své postele a měl po ruce mistra, který na něho bedlivě dohlížet. Zatímco v knihovně se nacházela jenom Radka a malá lady. Nikdo jiný tam nebyl a Shireen si poprvé po velice dlouhé době přála, aby se někdo objevil. Pochybovala o tom, že zvládne najít mistra včas. Navíc ho musela ještě dovést zpátky ke zraněné dívce. Nic nechtěla dopředu vzdávat, ale nohy jí moc dobře neposlouchaly. Hlava jí třeštila, ze zátylku jí horká bolest pronikala až do očí. Všude byla krev... U Radky se vytvořilo zlověstné rudé jezírko, jehož kapky potřísnily Shireeniny šaty.
Nasucho polkla a sevřela spodní ret mezi zuby. Oblečení a knihovna nebyly nejvyšší prioritou. Nejdřív musela sehnat mistra a teprve potom se postarat o zbytek. Tak to bylo správně. Trochu přimhouřila oči, aby se jí nerozostřoval pohled a opatrně se vydala ven. Z očí se jí vyřinulo několik čerstvých slz, ale nezdržovala se jejich malicherným utíráním. V hlavě měla jediné – mistra Luwina. Zhruba věděla, kde se nachází jeho komnaty, což se ukázalo jako alespoň malý plamínek naděje. Kdyby měla po Zimohradu bloudit, pro zrzavou dívku by si přišel Cizinec. Její kroky byly značně nejisté, kolena se jí třásla, ale neustále se nutila pokládat jednu nohu před druhou. Stihla ujít jenom kousek, než bohové její tužbu vyslyšeli. Dveře se otevřely a malá lady vzhlédla, aby se podívala, koho může požádat o pomoc. I přes zmatek a bolest pocítila silné překvapení, když spatřila svého otce. Zastavila se a jen na něj hleděla.
„Ona,“ pokynula ke zraněné dívce. „Potřebuje pomoct. Je vážně zraněná.“ Tolik se jí ulevilo, že se objevil právě lord Baratheon. Shireen k němu vždy vzhlížela a nejen proto, že z něj čišela autorita. Ve vážných situacích si dokázal pokaždé poradit. Nyní do něj vkládala naprosto stejnou důvěru. Radka potřebovala bezodkladný zásah, a tak se mu nesvěřila, že jí hlava hrozí rozskočením. Ani se mu nepodívala do očí. Její pohled směřoval jen k děvčeti, které mělo tvář bílou jako by se do ní už vtiskla smrt. Jakmile jí Stannis pustil, prsty si zajela na bolavé místo. Vlasy měla zacuchané a v nich něco lepkavého, co začínalo tuhnout.
„Bojí se. Nemyslel to tak. Jeho zlovlk ho jen chránil.“ Sama netušila, proč Rickona hájí. Kvůli němu Radka umírala. Do očí jí stouply slzy, když viděla, jak se její otec snaží zastavit krvácení. Najednou netušila, co dělat. Stát tam a dívat se na ně nechtěla. Bála se, že by se otec dál ptal. Proto pokračovala ve svém lopocení za mistrem.
„Musím najít mistra Luwina,“ hlesla. Vypotácela se z knihovny, ačkoliv sotva zahnula za roh, musela se opřít o stěnu. Její drobné tělo se sevřelo v křeči, když jí vlna bolesti putovala ze zátylku až do konečků prstů u nohou. Její otec byl statečný bojovník a ona chtěla být stejná. Jenže myšlenka na to, že by zatnula zuby a pokračovala, byla daleko snazší, než vykonaný čin.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Raduš Rieka za Tue Oct 16, 2018 6:26 pm

Pozdvihla hlavu keď zacítila okolo seba pomocné, mohutné ruky. Boli silné a vtedy vedela, že určite nepatria princeznej Shireen. Žeby tak rýchlo zavolala pomoc? Alebo majú štastie a nikto ich počul? Možno nejaký vojak. Nebola ďaleko od pravdy. Bol to skutočne vojak, zároveň nebol. Keď uvidela pred sebou tvár kráľa Stannisa, musal pár krát zamrkať očami. “Už blúznim.” Pomyslela si v duchu. Nechápala, ako je možné že veľký kráľ Stannis Baratheon, ktorý má mnoh iných starostí a mnoho sluhov, vojakov, ponúka ochotne pomoc práve jej. Niekomu s tak nízkym pôvodom. Iný kráľ… čo by kráľ! Dokonca aj lord by sa bol na ňu vykašlal. Zavolal by majstra, nejakých sluhov aby ju odvliekli preč a nešpinil by si svoje vlastné ruky. Aj tento Stannisov čin ju len viac utvrdil v to, že patrí na železný trón.
Hodnú chvíľu mu ani neodpovedala. Musela si odpočinúť, nabrať nejakú tú novú silu, ktorá z nej prchala. Počula ich hlasy, vnímala ich prítomnosť. Zvuk látky, ktorú niekto trhá. Bol to znova on. Nechápala. Nie len že jej pomohol sadnúť na stoličku a tak ju zachránil pred možným pádom na zem, ale dokonca bol ochotný obetovať kus svojho oblečenia, aby ju ako-tak ošetril, aby zastavil krvácanie. Sledovala jeho ruky, občas mu pozrela do tváre. Vyzerala neveriacky. Možno akoby… akoby videla nejakého ducha? Privrela svoje oči, zranenú ruku nechala na stole. Pergameny boli zamazané nie len od atramentu, ale aj od krvi. Nevadí. Koho to teraz zaujíma?
- Nemuseli ste… - povedala tichším hlasom. Pohľadom sa snažila nájsť princeznú, ktorá tam už nebola. Očividne šla pohľadať majstra. Preto svoju pozornosť uprela na kráľa.
- Ďakujem. Ste naozaj dobrý kráľ - obdarila ho menším úsmevom. Nebol tak žiarivý ako inokedy, ale bol plný vďaky - Netrestajte malého Rickona. Už aj bez toho prišiel o veľa. Nemá tu nikoho. Nemá tu rodičov. Má len toho vlka. On… ten chlapec je malý. Zmätený. Nevie čo sa deje. Chce len svoju rodinu späť. Nemôže za to, čo sa stalo. Nemôže za to nikto - prehovorila po krátkej odmlke, lebo potrebovala pozbierať slová, následne ich sformulovať do súvislej vety.
- Je to len malý chlapec - dodala napokon. Nepovedala toho mnoho, ale povedala všetko dôležité. Už si všimla že Stannis nie je veľmi na zbytočné tliachanie. Je to muž činu. Stačí mu všetko oznámiť stručne, výstižne a on to pochopí. Len dúfa, že Rickon nebude nijakým spôsobom potrestaný. Že nepríde o svojho zlovlka, lebo by trpel ešte viac a len bohovia vedia, čo by z toho chlapca vyrástlo.
- Potrebuje otca. Nie vojaka - posledná veta, ale či pri tom myslela na princeznú Shireen, alebo na Rickona, sa Stannis nedozvie. Radka odpadla.
avatar
Raduš Rieka

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Wed Oct 17, 2018 12:16 pm

Zavrtěl hlavou nad obhajobou toho malého divocha a jeho líté bestie. Robb Stark si dokázal svého zlovlka ukočírovat, poslouchal ho, ale jak mohl čtyřletý kluk cvičit nebezpečné zvíře? Myslel v tomto případě Ned Stark? Či jen chtěl vyhovět plytkým prosbám svých dětí? Mínil zařídit, aby do té doby, kdy tu někdo z jeho lidí bude, bestie bude bezpečně uzavřená nebo na řetězu. Musel tu kohosi ponechat a nehodlal riskovat, že se toto stane znovu. Ale musel si o tom promluvit s mistrem Luwinem. Nebyl tu doma a neměl tu žádnou moc. 
"Shireen!" zavolal za ní, když zmizela za rohem. Tiše zaklel, ale musel se vrátit k ošetřování poraněného dítěte. Rána to byla ošklivá, ale mohla být ráda, že tu ruku stále má. Možná bude mít poraněné nějaké šlachy a nebude jí mít tak ohebnou jako kdysi, ale bude jí mít a to je hlavní. Jemu mistr pověděl, že se nikdy nebude pohybovat jako dřív, ale on jej neposlechl, svou nohu cvičil, kdy jen mohl a i přes trýznivou bolest cítil i zlepšení. Stačilo se nepoddat pesimistickým řečem jiných. 
"Nemluv! Ztratila jsi mnoho krve," dokončil svou práci a podíval se za sebe, kam zmizela Shireen. Tiše si povzdechl a vrátil se k Radce, která vypadala špatně. Nestíhal jedno dítě, natož dvě. O tom, že je dobrý král pochyboval. Zatím neučinil nic, co by situaci zlepšilo. A nastala další obhajoba chlapce. To dítě si nedalo říct. Chtěl jí vzít do náruče, ale nad poslední větou se zarazil. Neseděla na Rickona. Byla mířená na něj. Svráštil čelo a koutky se mu prohnuly dolů, když Radka omdlela. Táhnout bezvládné tělo bylo těžší než to živé. Zatnul zuby, vzal jí do náruče a s námahou vstal. Tiše hekl, noha se pod ním prohnula, ale druhou rychle vyrovnal balanc. Pokusil se zrychlit, ale noha jej varoala nepatrnou dávkou bolesti. Pomalu se stupňující. Čelisti drtil o sebe, ale šel dál. Dopředu, jen dopředu. Poté, co vyšel z knihovny, po několika krocích narazil na Shireen. Bezvládné tělo k sobě více přitiskl, aby mohl uvolnit ruku, což bylo v jeho případě skoro akt smrti. Přesto tak učinil a podal jí dceři.
"Pojď," vzal jí za ruku, jelikož to bylo to jediné, co mohl dělat. Nedokázal unést obě, už jedna ho stála veškerou sílu. Ale svou slabostí nemohl zahubit dva životy. Vytrvale se dral vpřed s neodbytnou zuřivostí. Jen hněv ho mohl táhnout dál. Aby dostal obě k mistru Luwinovi a on jim zachránil život. Co na tom, jestli bude muset činit svůj trénink od počátku. Nehodlal ignorovat zraněné, když je viděl a mohl s tím něco dělat, natož ztrácet čas tím, že by hledal pomoc. Zvlášť když jedna z nich byla jeho vlastní krev.
Po době, která mu přišla jako věčnost, rozrazil dveře a vpotácel se do mistrova pokoje. Starý pán se zhrozil, ale nevyčkával a začal se starat o tu, která to potřebovala nejvíc. Nařídil i Stannisovi, aby se posadil, když si všiml, jak je pobledlý, ale on jej ignoroval. Obrátil se k Shireen a dovedl jí k židli.
"Posaď se," nařídil jí slabším hlasem, když se sám opřel o stůl. Za což se vskutku nesnášel. Ale nebyl Bůh. A slabost byla lidská vlastnost.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Wed Oct 17, 2018 9:48 pm

Slyšela otcovo zvolání. Určitě chtěl, aby tam zůstala, jenže co by si tam počala? Shireen se nenarodila pro to, aby si již v útlém věku zvykala na krev všude kolem. Na svůj nízký věk si toho zažila dost. Pohled na Radku jí přivolával další bolest. Vinila tím sebe, zpytovala svědomí nad tím, že ji z knihovny nenařídila odejít. Kdyby tak učinila, nic by se jí nestalo. To nejmenší, co mohla udělat, bylo přivést mistra, aby jí co nejrychleji ošetřil. Jenže vlastní zranění jí zpomalovalo a působilo muka. Vidění se jí rozmazávalo a kolena se jí třásla. Utěšovala se jenom tím, že Stannis ví, co dělat. Byl to voják, ba dokonce rozený vojevůdce. Zažil spoustu bitev a starost o raněné mu určitě nebyla cizí. Dokázal se o Radku postarat, aby kvůli malé lady nezemřela.
Ale stačilo jenom pár kroků, aby Shireenina mysl potemněla. Někde hluboko se pořád ozýval vyčítavý hlásek, který jí obviňoval z toho, že se zlovlk nezakousl do ní.Jenže bolest byla větší. Jako mlha se obalovala kolem jejích myšlenek a utlumovala je. Ráda by se napila makového mléka, aby se zbavila pulzujícího pocitu, který jí ochromoval, mistrovy komnaty však pořád stály dost daleko. Další věc, ve které selhala. Nejdřív pomohla k útěku Arye Stark a potom se zapříčinila o útok rozběsněného zvířete. Zklamala matku, zklamala otce, pokazila všechno, na co sáhla. Nikdy se neměla poddat pokušení z hlavního města. Kdyby zůstala na Dračím kameni, zavřená ve své malé komůrce, nikomu by neuškodila. Z úst se jí vydral sten, ne o mnoho hlasitější než šepot. Zjevně měli pravdu všichni ti, kteří o ní mluvili jako o děvčeti, co nosí smůlu. Od svého narození do teď.
„Moc mě to mrzí..“ hlesla, když se teplá dlaň sevřela kolem její ledové. Ráda by jakkoliv pomohla, ale nic takové nebylo v její moci. Jediné, co pro Stannise mohla udělat, bylo to, že neupadla. Klopýtala po jeho boku, spoléhala se na něj, že zná cestu. Sama přitom bolestně přivírala oči a jakékoliv zahekání udusila ještě v hrdle. Nebyla to ona, kdo měl právo si na něco stěžovat. Způsobila trápení, za které platil její otec. Věděla, že není úplně zdravý a naložila mu na bedra nemyslitelnou zodpovědnost v podobě lidského života. Z očí se jí po tvářích koulely slzy, které jí neslyšně stékaly do vlasů a vpíjely se do už tak poničených šatů. Pro seveřany nebyl jih nejpřívětivějším místem, stejně jako nebyl sever bezpečný pro jižany. Nesmělá malá laňka na to doplatila, aniž by se čímkoliv provinila.
Když konečně dorazili do mistrových komnat, dovolila si krátce pohlédnout na zrzavou dívku. Její tvář byla ještě bledší než jakou ji zahlédla v knihovně. Tváře, ba dokonce i rty, ztratily zdravou narůžovělou barvu, zatímco její oděv se zbarvil do karmínově rudé. Mistr Luwin k ní okamžitě přistoupil, po ruce měl několik lahviček a obinadel. Nechtěla se na ní víc dívat, ale nedokázala si pomoct. Zrak od ní odtrhla teprve ve chvíli, kdy jí otec posadil na židli. Potom zarudlé oči upřela na jeho lehce upocenou tvář. U té příliš dlouho nevydržela a pohled sklopila. Zadívala se na své špinavé ruce, které si roztřeseně složila do klína. Po zdravé tváři se jí skutálela další slza.
„Je to moje vina. Nemělo se to stát, protože jsem v knihovně měla být sama. Vždycky jsem tam byla sama. Ale najednou tam byla Radka a potřebovala pomoct s psaním. Jenom jsem jí chtěla pomoct, nic víc. Kdybych jí odehnala...“ skousla si roztřesený ret. Hlas se jí chvěl a slané kapky nadále padaly dolů, aby na látce tvořily malé mokré skvrnky. Propletla si ledové prsty a sklonila hlavu.
„Bránila mě. Nemusela to dělat, mohla utéct nebo se schovat. Ale ona se ze mě snažila zlovlka sundat, aby mi neublížil. Nejdřív Rickona přesvědčovala, aby ho odvolal, a když to neudělal, tak, tak...“ Trhaně se nadechla, než se schoulila. Snad jí její paměť neoklamala. Hlava jí třeštila po tvrdém pádu a pláč jí jí to také nedělal snadné. Jenže si nedovolila ani hlesnout, aby požádala o něco na bolest. Nezasloužila si to. Už se nedokázala dívat na bezvládné dívčí tělo, o které se staral mistr. V duchu neustále prosila Cizince, aby pro ni nepřišel. Měla před sebou celý život. Sice neměla jedno oko, stále však byla krásná a chytrá. Zasloužila si dobrý a šťastný život. Lidí, kteří se na svět dívali stejně jako ona, moc nebylo. Shireen se za to vinila, aniž by na svých rukou měla její krev. Tedy, ona měla... ani netušila, jak se tam dostala... Ale zvíře její nebylo. Zhluboka by se nadechla, aby nabrala trochu síly pro další slzy, ale dechu se jí nedostávalo, a tak jen tiše zalkala. Zřejmě to byl její osud, aby přinášela utrpení všem lidem, co jí byli blízcí. Bez ohledu na to, kdo za jejich neštěstí doopravdy mohl.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Stannis Baratheon za Mon Oct 22, 2018 9:37 pm

Ze rtů dostal tiché oddechnutí. Jakoby se tím pokoušel bolest vypudit z těla. Jenže se tím příliš neměnilo. Stále tu byla a dávala o sobě nahlas vědět. Kdyby byla bubnem, bila by mu u hlavy a vyčkávala by až by to bolestné bití cítil v celém těle. 
Sjel si rukou po noze a promnul si jí. Když se měnilo počasí, cítil to. Cítil to, když se blížili sem. Z teplejšího jihu na chladný sever a ucítí to až se bude vracet nazpět. Nesmí to brát jako svůj handikap. Bojovat se dá s jakýmkoliv zlomením. Nic ho nesmí držet zpět. Nevzdá se. Bude se snažit dál, i kdyby měl při svém pokusu zhynout. 
Slétl pohledem k Shireen, která seděla na židli usazená jako hromádka neštěstí. Sebeobvinění i lítost z ní sálala i beze slov. Nebyl nejempatičtějším člověkem, přesto jisté signály vycítit dokázal. A měl nepříjemný pocit, že Shireen bude plakat. A on přes pláč skutečně dobrý nebyl. Byla to pro něj slabost, jenže i slabost byla lidskou vlastností. A oni byli lidmi.
Nejistě přešlápl na zdravé noze a natáhl ruku, kterou se opíral o stůl, aby ji položil na dceřinu hlavu. Netušil, jestli jí má pohladit, poplácat nebo tam tu ruku jednoduše nechat. Tudíž zvolil třetí možnost a raději se věnoval slovům, které by se mu mohli povést lépe, i když ani v tomto si příliš nevěřil. Ne když šlo o vlastní rodinu. V pozici lorda se cítil jistější, jak v pozici otce a muže. Tato věc nebyla pro něj, přesto se jí ujal. Lepší to s ním nebude.
"Nemohla jsi to vědět. Ani tušit. Je to zbytečné sebeobviňování. Jediný člověk, jež je vinen, je dávno mrtev. Eddard Stark neměl dopustit, aby nejmladší z dětí dostali do rukou tak nebezpečná zvířata. Bylo to nezodpovědné a zde je jeho posmrtná vina," podíval se na Radku, u níž se mistr zarazil s pohledem na jejím břiše. Lehce zavrtěl hlavou a vrátil se k ošetřování. Též jako on k Shireen.
"Zítra se vracím na Dračí kámen. Jsi dost velká, aby jsi měla svůj vlastní názor, tudíž tě nechám se rozhodnout, zda se vrátíš se mnou či zde zůstaneš s matkou. Tvá matka je v očekávání nemůže se plavit takovou dálku," přiznal onu skutečnost, která se stala zcela náhodně. Zda mu chtěla ulevit od bolesti či to chtěla zkusit znovu? Neptal se jí, prostě se stalo a oni měli novou naději. Jenže on v naděje nevěřil, přesto jí Selyse nebral. Ta se jí držela jako ve víru v toho podivného boha. 
Slétl pohledem k Shireen a vyčkával, co mu odpoví. Poté bude mít dosti důležitý rozhovor s mistrem, který jistě bude chtít vědět, co se stalo. A jak se vypořádat s následky i viníkem.
avatar
Stannis Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 12. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Tue Oct 23, 2018 10:00 pm

Venku za okny zadul silný vítr. Opřel se do okenic a navzdory tomu, že byly zavřené, malá lady cítila na kůži ledové prsty chladu. Zdmi hradu protékaly horké prameny a tak se v něm drželo teplo, ale teď jí sevřela studená pěst. Ztěžka se jí dýchalo a hlava se jí točila. Nejraději by utekla, aby na nic nemusela myslet. Nechtěla být zbabělá, ale na její bedra se sneslo až příliš odpovědnosti. Plánovala si jen nikým nerušenou návštěvu knihovny. Knihy znamenaly útěchu pro její ztrápenou duši, ale všechno se nakonec vymklo kontrole a dopadlo ještě hůř, než kdyby zůstala ve své komnatě. Nechovala se nezodpovědně a přesto za to platila.
„Myslím, že je pro Rickona jeho zlovlk tou poslední útěchou, která mu zůstala. Jeho rodina je buď mrtvá nebo pryč. Je ještě příliš malý na to, aby to pochopil. Ale myslím, že kdyby měl jít zlovlk pryč, tak by to bylo ještě daleko horší.“ Bolestně přivřela oči, když se jejího temena dotkla Stannisova ruka. Jindy by si podobného gesta cenila. Stávalo se jen zřídka, aby k ní otec projevil nějakou empatii. Pokaždé se držel dál a všechnu starost nechával na jiných. Shireen ho z toho neobviňovala, viděla v něm vojevůdce a ne milujícího rodiče. Jako otce ho respektovala, měla ho ráda, ale jejich vztah byl víceméně jednostranný. Lord Baratheon své dceři neopětoval ani kus lásky, kterou mu dávala. Nebyl schopný jí obejmout ani tehdy, kdy to opravdu potřebovala. Dech se jí zadrhl v hrdle, když se jeho prsty setkaly s tržnou ránou. Ráda by se soustředila na to, že se jí snaží utěšit, ale nešlo to. Namísto toho promluvila na Rickonovu obhajobu. Moc dobře viděla, co zlovlk Radce udělal. Neodvažovala se znovu podívat pod mistrovy ruce, ale ani to dělat nemusela. Stačilo zavřít oči, aby viděla rudé jezírko naplněné životadárnou tekutinou.Měla by nejmladšího Starka proklít, aby skončil v Sedmi peklech. Ale to Shireen nedokázala. Dovedla si představit, jak se cítí a především tušila, že ani zrzavá dívka by ho neobviňovala, ačkoliv její krev ulpěla právě na jeho dlaních.
„Už?“ hlesla a podívala se mu do tváře. Týdny ubíhaly, ale všechno jako by se jí vyhýbalo obloukem. Ani odchod Robba Starka příliš nezaznamenala. Nezdržovala se poblíž, smutek kolem jeho odchodu se jí netýkal. Přešla to, věnovala se jen tomu, co pro ní bylo důležité, ačkoliv jí mělo napadnout, že ani otec se nebude příliš zdržovat na místě bez lorda, které rozhodně nemohl považovat za domov. Bylo jen otázkou času, než se rozhodne odjet. A přesto jí to oznámení překvapilo. Zarazilo jí, že dostala na výběr. Předtím musela cestovat s ním, i kdyby si přála zůstat. Teď jí Stannis nechával volnou ruku a ona nedokázala pochopit proč. Jistě, už nebyla malým dítětem, ale že by její názor něco znamenal? Vždyť ať už řekla cokoliv, nikdy jejím slovům váhu nepřikládal. Snad jen když promluvil Davos, ačkoliv myšlenka patřila Stannisově dceři.
„Má matka je...“ vydechla téměř bezhlasně. Bylo zvláštní, kolik překvapení dokázal lord Baratheon shrnout do jedné věty. Nejdřív návrat, potom Shireenino svobodné rozhodnutí, a nakonec zcela neočekávaná novina. Na krátký okamžik zapomněla na bolest i na to, co se stalo Radce, jen se dívala do Stannisových očí. Potřebovala chvíli na to, aby všechno vstřebala. Až moc dobře si uvědomovala, proč je jedináčkem. Neštěstí, které se Dračího kamene drželo dětem nepřálo. Žádný z mistrů nedokázal říct, kde tkví ona potíž, nedokázali tomu předejít. Možná byl na vině celý svazek, který držel lady Selyse a lorda Stannise pospolu. Žádná láska, jen povinnosti. O to víc bylo zarážející, že byl na cestě další potomek.
„Jsi šťastný?“ zeptala se šeptem. Na jejích rtech se krátce objevil úsměv, ale okamžitě pohasl. Nespouštěla z něj pohled, ačkoliv tušila, že se jí odpovědi pravděpodobně ani nedostane. Koruna a železný trůn byly daleko výš než rodina. Třeba požehnanému stavu Shireeniny matky dopomohly právě myšlenky na něco jiného. Něco muselo přebít její touhu po zdravém a krásném dítěti. Vždyť s oblibou malé lady připomínala, jakým se pro ni stala zklamáním.
„Nevím... nevím, jak se rozhodnout,“ připustila. „Asi bych tady měla zůstat. Říkal jsi, že to není moje vina, ale co když ano? Neměla bych tu s Radkou být a pomoct jí, aby se co nejdříve uzdravila? Musím si plnit povinnosti, abys na mě mohl být pyšný, že alespoň něco dělám správně.“ Sotva domluvila, semkla pevně k sobě. Neříkalo se jí to lehko, ale neměla co ztratit. Hodně toho zrzavé dívce dlužila a na Dračím kameni by nemohla dělat vůbec nic. Možná by tam Radku mohla vzít, až se uzdraví a nebude se válčit. Tedy pokud na ní nezanevře. Kdyby se tak stalo, Shireen by to pochopila. Kvůli ní visel její život na vlásku.
avatar
Shireen Baratheon

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 18. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Zimohrad - Knihovna

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 1 z 2 1, 2  Next

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru