Harrenhal/Harenov

Goto down

Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Admin za Sun Aug 05, 2018 8:40 pm



Naposledy upravil Admin dne Tue Oct 16, 2018 8:13 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Arya Stark za Sat Oct 06, 2018 11:46 pm

Už příliš dlouho šlapala Řekotočím, než aby konečně došla k nějakému konci. Nevěděla, jestli míří správným směrem, ale říční krajiny jí připadaly nekonečné. Ať se rozhlédla a podívala se, kam chtěla, nikde neviděla ani jediný náznak toho, že by se blížila na sever. Všude kolem rostlo plno stromů, ale většinou to byly jen samé listnaté, které se řídily teplým jižanským počasím. Ale to byla jen jedna věc, která Aryu trápila. Druhá se točila kolem její společnosti. Před několika dny potkala o něco málo starší dívku, která také mířila na sever. A společně s ní cestovalo i několik psů. Proti zvířatům malá vlčice nic neměla, horší to bylo s jejich majitelkou. Představila se jí jako Arry, chlapec, co míří na Zimohrad, protože ho tam volají povinnosti. Lhala jen zpola, a především proto, aby se ochránila. To, že není děvčetem, jí Gwyn zřejmě uvěřila, ale Arya si všímala toho, jak se na ní dívá. Určitě přemýšlela nad tím, proč se opravdu snaží dostat na Zimohrad. Jenže co jí měla říct? Nechtěla riskovat, že by jí někdo odhalil. Psí dívku neznala, nevěděla, jestli náhodou nepatří k Lannisterským.
Teď nemohla Arya důvěřovat nikomu. Rozhodně ne potom, co se stalo v hlavním městě. Pořád se nezbavila úzkosti, která jí vždycky sevřela žaludek, když si vzpomněla, co všechno v Králově přístavišti nechala. Musela opustit otce, nad kterým doslova visel meč. Musela tam nechat svého zlovlka, protože by s ním byla velice nápadná. Sice by měla jistotu, že se jí nic nestane, protože nebylo lepšího ochránce, ale pokud by je někdo potkal, Nymeria by svou paní odhalila. Ať už by pak Arya tvrdila cokoliv, nedopadlo by to dobře. Rozhodně nemohla s jistotou říct, že by na ni všichni zapomněli. Stannis Baratheon se s ní dozajista nijak nezdržoval, protože měl jiné starosti. Toho malá vlčice vypustila z hlavy dost brzo na to, aby si alespoň s něčím přestala dělat výčitky. Daleko horší to bylo s Robbem. Pokaždé, když večer se svým doprovodem usínala, sledovala mihotavý plamen a představovala si, co se na Zimohradu odehrává. Vždyky si vybavila jako první tvář Jona. Ten nebyl jejím úplným batrem, ale o to víc k němu tíhla. Chybělo jí, jak jí cuchal vlasy a říkal jí sestřičko. S ním byla opravdu šťastná. Jako jeden z mála jí nepřezdíval koňská tvář a dal jí meč. Neignoroval to, že se nechtěla stát hloupou lady, co jen opakuje hezká naučená slova. Když si to uvědomila, tak se otočila na druhý bok a prsty přejela po štíhlé oceli. Se vzpomínkami na Jona to byl právě Robb, co jí sevřelo drobné srdíčko ještě o něco víc. Tak moc si přála, aby se s ním shledala, ale pořád je dělila moc dlouhá vzdálenost. Nepochybovala, že se mu najednou na bedrech ocitla velká tíha zodpovědnosti. Osud lorda Starka mu určitě nebyl lhostejný a kromě toho se musel potýkat i se ztrátou svých sester. Arya uprchla, ale...
Sansa. Zůstala v hlavním městě a i když jí Arya spíš nenáviděla, než aby jí skákala kolem krku, pořád to byla její sestra. Otec jí často připomínal, že by se s ní neměla hašteřit a naopak by měly zůstat při sobě. Samotný vlk zemře, ale smečka přežije. Jedině tak mohli uspět. Rodina Starků se musela dát opět dohromady, aby něčeho dosáhla. Jenže Lannisterové se postarali o to, aby se nic takového nestalo. Zhruba v tu dobu si začala malá vlčice dělat v hlavě seznam. Myslela na ty, kterým se jednoho dne pomstí za to, co provedli její rodině. Cersei, Joffrey... její seznam se postupně rozrůstal. Pořád dokola si jejich jména opakovala, alespoň do doby, než usnula. Ráno už měla jiné starosti, musela Gwyn donutit, aby vstala a aby se obě vydaly na cestu.
Dnešní noc to ale bylo jinak. Pořád bylo dost teplo na to, aby se Arya netřásla zimou, dokonce ani v břiše jí nekručelo. Měla zůstat spokojeně ležet a spát. Jenže ať si lehla jakkoliv, spánek nepřicházel. Zkoušela to na zádech, potom si lehla na jeden bok a za chvilku se překulila na druhý. Po notné chvíli si povzdechla a stočila se do klubíčka. Nechala oči otevřené a pozorovala spící Gwyn. Z úst jí stékala slina, která se pomalu vezla po její tváři, dokud neukápla na ucho chlupáčovi ležící u ní. Psovi to nebylo moc příjemné, protože nepokojně uchem zahýbal, ale věrně u své paní zůstal dál. Malá vlčice si povzdechla a vstala. Oheň ještě plápolal, ale tušila, že to nebude trvat dlouho a brzy z něj nezbude víc, než žhavý popel. Aby se trochu protáhla, nechala Gwyn dál slintat na Winstonovu hlavu a šla se porozhlédnout po okolí. Kousek od nich tekla menší řeka a tak zamířila tam. Posadila se na břeh a natáhla ruku, aby si mohla do dlaně nabrat trochu vody. Opláchla si obličej, ale potom se zaposlouchala. Zdálo se jí, že uslyšela v křoví naproti ní nějaký zvuk. Nehybně na keř chvíli zírala, než zavrtěla hlavou. Došla k závěru, že si tak moc přeje, aby byla doma nebo aby měla po boku Nymerii, že se jí už začínají zdát divné věci.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Dark Sun Gwyndolin za Wed Oct 10, 2018 11:28 pm

Viděla před sebou kotletku. Šťavnatou a chutnou kotletku. Snažila se za ní běžet, co jí čtyři nožky stačily. Teda, dvě nožky a dvě ruce. Ano, běžela po čtyřech jako pes. Bylo to dost nepohodlný, ale běžela rychleji. Rychleji, jak kdy běžela po dvou! Nechápala, proč takhle neběhala častěji. Však mohla kdykoliv všemu utéct po čtyřech! Snáž a lépe! Pomlaskla si a vytáhla jazyk. Pleskal jí o tvář, sliny odletovaly za letu, ale jí se lépe dýchalo. Nebyla tak zafuněná. Bylo to skvělé! Winston běžel vedle ní. Když se dostal do stejné přímky v jaké byla ona, mrkl na ní. Mrknutí mu oplatila. Oba se rozeběhli střemhlav kotletce. Kotletka měla nožičky a běžela před nimi jako vítr. Ale oni dva se s větrem mohli měřit. Ba rovnat! Nožičky se jim míhali jako kola u mlýna a oni se přibližovali.
"To je psina, co?" zahulákal na ní Winston hlasem Roberta Baratheona. Alespoň takhle si představovala, že mluvil. Takový halamný hlas, který měl svou hloubku. A když řval, tak se i země třásla. 
"Jo! Psina, Winnie, to jsi řekl přesně!" zahufňala na něj přes vystrčený jazyk a přidala do skoku. Kotletka neměla šanci. Ona a Win, Win a ona! Nikdo je nemohl pokořit ani zastavit! Oba po kotletce skočili a ... kotletka zmizela a s ní i louka a Win. Gwyn se rozemlela o kamenitou půdu, jen aby včas uhla čtvero nohám. 
"Hej! Oslové! Dávejte bacha!" zahulákala na ty dva nablýskané rytíře. Jeden z nich měl hlavu jelena, doslova hlavu jelena místo své hlavy a ten druhý hlavu draka. Oba přestali bojovat a podívali se na ní. Jelen měl hnědou kožíškovou hlavu a očka jako olivy. Drak měl oproti tomu krémovou hlavinku a oči jako dva fialové drahokamy. Oba zakmitaly ouškama a jelen se na ní obořil.
"Co se tu pleteš, kobylo?! Cožpak nevidíš, že se tu bitkaříme?" jelen byl hrubý a měl drsný hlas. Nafoukla tváře a chtěla mu od plic řícit, co si o něm myslí, ale v tu se do rozhovoru vplížil drak.
"Nebuď tak hrubý na to nebohé dítě. Však nechytila kotletku," drak byl milejší. Měl u ní malé bezvýznamné plus. Jelen se uchechtl.
"Je to tele! Jako její otec! Nic nikdy nedokáže, ani tu posranou kotletu nechytila!" 
Chtěla namítnout, že jí zmizela, ale drak jí opět předběhl.
"Nesmysl, je to šikovné děvče. Příště se jí zadaří," povzbudivě na ní mrkl dračím očkem a podal jí pracku. S radostí jí přijala a vyhoupla se na nožky. A poté s vervou nakopla jelena mezi obrněné koule. Měla sílu po otci, tudíž prokopla brnění a zasáhla ho do citlivých míst. Jelen zahýkl, kopytama se chytil za vajca a padl do říčky. Plácla si s drakem, který poté zmizel. A s tím i celá scenérie, aby jí nahradilo Winstonovo poslintané ucho a potemnělá lučina. Otřela si pusu a vstala do polosedu. Nahlas zívla, protáhla se a podívala se okolo sebe. Jelikož i v té tmě poznala, že jeden malý kluk chybí. 
"Arry!" zahulákala až se Winnie vedle ní trhnutím probudil a zavyl. ..."Zmlkni, ty blbe! Ještě na nás upozorníš!" ne zrovna tiše jej okřikla, přičemž mu dala za uši. Winston se na ní vyčítavě zadíval a opět si lehl. No, hledání malého kluka bude jen na ní. Otráveně si povzdechla, vyskočila na nohy, kde vyměnila sukni za kalhoty a zavětřila. Jenže nebyla psem, tudíž se k ní žádný závan nedostal. Tak jí nezbývalo nic jiného než začít vyřvávat.
"Arry! Arry! Arryyyy!" hulákala jako smyslů zbavená, když se plížila křovím. Po chvilce, kdy se potrhala a otrhala, si všimla, že nějaký balvan dřepí u vody. V první chvíli jí napadlo, že je to Arry. Ale ne, ten byl jen ... menší. Určitě to je nějaký voják. Bez rozmyslu se rozeběhla, nabrala ho hlavou a překulila se s ním do vody. Vyskočila nad hladinu a vzala do ruky šutrák.
"Já ti dám, ty hajzle! Takhle obtěžovat dámu!" zamávala šutrem ve vzduchu, ale chytla jí křeč a tak ho upustila. ..."Au! Au!" zaskuhrala a začala si mnout zápěstí. Na tu osobu jen cákla vodu. ..."Počkej až to přestane bolet! Pak mi povíš, kam jsi schoval Arryho!" na důraz svých slov vymrštila nohu a s tím i řádnou dávku vody. Jenže jí spíš chrstla na sebe, tudíž jí voda zaštípala v očích, vlítla do otevřené pusy a ona si s hekáním začala dřít oči ztuhlou pěstí.
avatar
Dark Sun Gwyndolin

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 23. 09. 18
Location : Řekotočí

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Arya Stark za Thu Oct 11, 2018 8:21 pm

Osamělý vlk zahyne, ale smečka přežije. Slova jejího otce jí zněla v uších, ale vyznívala naprázdno. On sám zůstal v Králově přístavišti, aniž by měl kohokoliv po boku. Joryho a ostatní zabil Králokat, jak tedy mohl dopadnout osud pána Zimohradu? Ani Sansa mu nedokázala pomoct. Jen bohové věděli, co se děje s tou zrádkyní. Ale čím dál byla Arya od hlavního města, a čím víc času uplynulo, dívala se na ní jinak. Dokonce se jí občas zdálo, že se jí po ní i stýská. Dokonce by jí byla milejší Sansina přítomnost, než aby se cítila tolik sama. Gwyn jí rodinu nahradit nemohla. Sem tam jí starší sestru připomínala, taky jí dokázala pořádně rozzlobit. Nikdy by to do ní neřekla, ale chovala se jako ty hloupé holky, které Arya znala. Sansa, Jeyne... Snad bylo dobře, že si měla jak připomenout, že není o co stát.
Sledovala klidnou hladinu a přemýšlela, jestli by nebylo lepší pokračovat dál o samotě. Stýskalo se jí tak jako tak. Myslela si, že s Gwyn to bude o něco bezpečnější a především, že to rychleji uteče. Co by jen dala za zdi Zimohradu. Už si ho ani nedokázala pořádně vybavit. Musela zavřít oči a pořádně se soustředit, aby pocítila teplo, jaké proudilo z vnitřních stěn hradu. Před očima jí tančily sněhové vločky a když se ještě víc zabrala do vzpomínek, dokonce je cítila na tváři. Nebylo na škodu, že jih se stále koupal v příjemném svěžím vánku. Noci tak byly daleko snesitelnější a držely od ní Gwyn dál. Malá vlčice nepochybovala o tom, že kdyby měla dívka možnost, nalepila by se na ní stejně jako drobek z medového koláčku. Už takhle se jí pletla pod nohy a zdržovala se u ní blíž, než bylo zdrávo. Arye to nebylo nepříjemné jenom z toho důvodu, že jí u sebe jednoduše nechtěla. Měla obavy, že by poznala pravdu o Arrym. Ještě pořád jí nenapadlo, že by všechno mohlo být docela jinak. Spokojila se s příběhem o obyčejném chlapci, o detaily nestála. A kdyby ano, Arya by jí stejně nic nepověděla. Nebo by si vymyslela další snůšku polopravd, jen aby se ujistila, že se domů dostane bez úhony. Pořád neměla z Gwyn moc dobrý pocit. Jako někdo, kdo by sloužil Lannisterům, se neprojevovala, ale kdyby se ukázal pravý opak... Královo přístaviště bylo úplně posledním místem, kam by si Arya přála jít.
Měsíc svítil jasně a dovolil tak jejím očím, aby se ve tmě vyznaly. Dokázala rozpoznat, kde je strom a křoví nebo kam nešlápnout, protože by zakopla. Zato sluch jí šálil. Snad za to mohla únavou, přestože usnout se jí nepodařilo. Ještě jednou odtrhla oči od vody, aby se podívala na nyní už naprosto nehnuté a tiché roští. Vzápětí jí napadlo, že se kolem toulal třeba zajíc. Nejenže jí ten malý tvoreček zkraje vyděsil, ještě si dovolil utéct. Kdyby si to Arya uvědomila dřív, stačilo by po něm hodit kámen a o pořádné jídlo by měly vystaráno. Z pohledu na sušené maso začal její žaludek pokaždé protestovat. Jediným, kdo si vážně nestěžoval byl Gwynin pes. Vždycky oddaně čekal, jestli mu náhodou kousek nepřipadne. Malá vlčice mu ho s radostí věnovala a pevně doufala, že sever už není moc daleko. Konečně by viděla Robba, Brana a Rickona. Najedla by se pořádného jídla, vyspala by se ve své posteli a pak by společně s Robbem šla vysvobodit otce. Někde hluboko uvnitř věděla, že to není nic, než fantazie, ale to pomyšlení jí uklidňovalo.
Vítr jí pocuchal špinavé zacuchané vlasy a přinesl s sebou i zvuk, o který rozhodně nestála. Zdálo se jí, že zaslechla, jak na ní Gwyn volá. Nebylo to tak přízračné, jako ševelící křoví, ale o to víc by si to Arya odpustila. Na svém místě byla spokojená, proto neodpověděla. Doufala, že to Gwyn vzdá, otočí se na druhý bok a poslintá svému psovi i druhé ucho. Než stačila své přání dokončit, z toho samého keře, na jaký se před chvíli dívala, se vynořila postava děvčete. Ve vlčici hrklo, než si uvědomila, že je to jenom Gwyn. Už nekřičela, ale hnala se k ní jako by byla Arya duchem, kterého chtěla zahnat.
„Co to vyvádíš!“ okřikla ji, sotva nabrala do plic trochu vzduchu. Místo, kam jí Gwyn narazila jí bolestivě pulzovalo, ale rozhodně to nebylo tak nepříjemné jako nečekaná noční koupel. Dívka se proti ní vrhla jako smyslů zbavená a tak se Arya bránila. Obě byly drobné, ale malá vlčice spoléhala hlavně na svou hbitost. A udělala dobře, protože jejich boj netrval dlouho. Buď měla Arya takové štěstí... nebo Gwyn takovou smůlu.
„Já jsem Arry! Přestaň s tím!“ vyhrkla zadýchaně. Aniž by se na Gwyn podívala, začala se sápat na břeh. Voda nebyla tak studená, ale ani v ní nemusela zůstávat. Sotva se dostala ven, začala si ždímat lem své košile.
„Co to do tebe vjelo?! Vždyť nás tu můžou najít!“ zavrčela na ní. Opravdu jí v něčem Sansu připomínala. Ne v bojovnosti, ale v holčičí hlouposti.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Robb Stark za Fri Oct 12, 2018 9:20 pm

Vraceli se, unavení, polámaní a často i zranění, ale vraceli se. Navíc jako vítězové. Další bitva, od doby co opustili Zimohrad ještě ani jednou neprohráli a postupovali kupředu. Robb Stark v čele své armády, Mladý vlk v čele své smečky seveřanů. Jeho ryšavý hřebec vyšlapoval i přes únavu a zpocenou srst stále živě. Šedý vítr po jeho boku jako věrný stín. Říční krajiny, už před několika týdny opustili Sever. Robb z toho byl zvláštně nesvůj, nechat tam Rickona, když před tím utekl Bran, bylo těžké rozhodnutí. jakmile to zjistil, jel jej se svými muži před odjezdem hledat, ale neúspěšně. Nechal tam tedy skupinu svých nejlepších stopařů, ale od těch také nepřišla žádná pozitivní zpráva. Nebylo dne, kdy by nemyslel na své sourozence. Všichni mu chyběli stejnou měrou, všichni včetně Joha. Možná byl otcovým levobočkem, ale stále to byl jeho bratr. Bez sourozenců nebyli dny tak veselé, i přes to, že jej někdy rozčilovali. Život se mu změnil rychle, musel teď dospět mnohem rychleji, nežli si kdy představoval.

Horda jezdců a pěšáků táhla krajinou a když se slunce začalo sklánět k západu, armáda se utábořila na louce, která byla dobře situována pro obranu v případě napadení. V táboře panovala dobrá nálada, ale téměř nikdo nepřestal být ostražitý. Muži na hlídkách měly své oči otevřené.
Už byla tma, když Robb procházel sám mezi stany, v patách mu tiše kráčel jen zlovlk. Mířil do poradního stanu, kde na něj čekali ostatní lordi, aby probrali další postup armády a další nezbytnosti.
avatar
Robb Stark

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Jaime Lannister za Fri Oct 12, 2018 10:09 pm

Bylo to potupné. Již to bylo v řádech měsíců, kdy se skvělý Jaime Lannister nacházel v okovech. Zavřený v kleci malé velikosti. Pokud to bylo dva metry na dva metry, mohl se považovat za šťastlivce. Zavřen v bahně, špíně a vlastních sračkách. Sám se nepoznával a byla to chvíle, kdy jeho ego a pýcha trpělo nejvíce. Smrděl jak pytel sraček. Vlastně nyní už víc jak pytel sraček ani nebyl. Starkovi muži se mu chodili vysmívat. Poslouchal urážky na svůj účet. Nebylo to však horší, než když ho nazývali králokatem. Ignoroval je. Jakoby v jeho blízkosti nebyl nikdo. Původně si myslel, že ho otec zachrání. Že to bude trvat sotva chvíli, než se objeví, vysvobodí ho a on opět oblékne svou zbroj. Udělá ze sebe opět člověka. Umyje špinavé mastné vlasy. Oholí nevzhledné vousy a svlékne to smrduté oblečení. Byly to momentálně nejlepší myšlenky, které ho uklidňovaly. Tedy, když to zrovna nebyla lady Stark.

On věděl, že ho chce. Přišla za ním, když se dozvěděla o smrti Neda Starka. Držela v ruce kámen a on by přísahal, že ho přišla zabít. Možná se z ní na stará kolena opravdu stávala vlčice, ale ne. Ona na to ve skutečnosti neměla. Uměla pohrozit, tváři se vážně, výhružně, ale nešlo jí to. Pořád to byla jen slabá žena. Proto jí Jaime nabídl, že pokud její postel bude příliš chladná, může se kdykoliv vrátit a on jí rád zahřeje. Nepohrdl by sice ženou, ale ne. Ta pravá byla jen jedna.

Měl v hlavě mnoho plánů jak utéct. Jeden lepší než druhý, ale ani jeden se nedal uskutečnit. Nemělo to cenu, ale zkusit to musel. Vyčkával na dostatečně hloupého lordíka, který ho bude hlídat a on bude smět vytáhnout svůj největší triumf. Stálo ho to další pýchu. Musel se vyválet v bahně. Držkou ležel v tom největším smradu a nesměl se ani pohnout. Původně se mu nikdo nevěnoval, ale nakonec? Uspěl. Jeden z lordů, jehož jméno neznal, neobtěžoval se znát, ho přišel zkontrolovat. Nejspíš dostal starost o ctěného vězně. Právě situace, kdy se k němu skláněl, Jaime využil. Chlapec byl velmi hloupý, když mu ruce uvolnil z okovů. Mladická nerozvážnost ho nyní bude stát všechno.

Natáhl se po velkém kameni a udeřil chlapce do obličeje. Jedna dobře mířená ráda a mladík padl k zemi. Jaime se k němu natáhl a adrenalin v jeho žilách mu nedovolil konat jinak. Potřeboval se vybít. Dostat ze sebe vztek i frustraci. Kámen chopil oběma rukama a začal mlátit do chlapcovy hlavy, dokud se z ní nestala kaše. Dávno mu otrnulo, aby se mu z podobné situace nedělalo zle. Kámen odhodil, odtáhl se a zároveň přikrčil. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikdo z těch hlupáků nedával pozor. Jinou příležitost mít nebude a tak utekl.

Utíkal, co mu jen nohy stačily. Neohlížel se, nedával pozor na to, zda ho někdo vidí nebo ne. Doufal jen, že uteče dost daleko, než aby ho kdokoliv chytil. Věděl, že po svých jít nemůže. Musel ukrást koně. Ne krást, půjčit si. Ke vší smůle, i tam se dostal. Sebral prvního koně, který ještě nebyl odsedlaný. Vyhoupl se jeho sedla a rychle ho začal pobízet. Potřeboval se dostat pryč a velmi, velmi daleko.
avatar
Jaime Lannister

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 30. 09. 18
Location : Ve vlastních sračkách, v zajetí Robba Starka

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Admin za Sun Oct 14, 2018 12:39 am

Jejich hlavním úkolem bylo nalézt Bratrstvo. Ale v této oblasti dosti selhávali. Již jednou lord Renard z Burrow zklamal Tywina Lannistera a podruhé se to stát nesmělo! Zatímco Hora drancoval vesnice, Dorien měl za úkol sbírat náhodné kolemjdoucí a získávat z nich moudra. Nejlépe o lokaci Bratrstva. A pokud to nevěděli? Nu, smrt byla zaručená. Jen rozhodně ne milosrdná a už vůbec ne rychlá. S každou další marnou nadějí si vybíjel svou frustraci tak, že se svými muži hledal další a další potulné hlupáky. Nevěřil jim, že ani jeden z nich neměl tu čest s Bratrstvem. Otázky byly pokaždé stejné. Kde se ukrývá Bratrstvo? Kolik jich je? Kdo je vede? Vždy se vysmál každému hlupákovi, který tvrdil, že Beric Dondarrion. Tento lordík byl zabit Horou a co Hora zabije, zůstane mrtvé. Gregor Clegane nebyl chvástal. Neměl potřebu zveličovat své jméno. Nemluvil mnoho, ale když již něco řekl, byla to pravda. Nijak nezastřená ani okořeněná. Prostá a stručná pravda. Tudíž když samotný Clegane pověděl, že je Dondarrion mrtev, byl mrtev. Spíše sázel na to, že je vede ten šílený ohnivý kněz. Neskryjí se mu. Jemu ne!
Hledaly dnem i nocí a když se jim do uší dostal jakýsi křik, bylo jasné, kam jejich kroky budou následovat. V rukách pochodně, zbroj lesknoucí se černě s oranžovým pruhem, jež vypadal jako liščí ocas. 
Dorien Renard vyšel z křoví následovaný svými pěti muži. Na tváři se mu objevil všeobecný úsměv, když spatřil dva malé chlapce, jak se pošťuchují u vody. Děti, Bratrstvo mělo jistě slabost pro děti. Zachrání je či nechají zdechnout, budou vědět něco či úplné nic. Nezáleželo na tom. Cítil krev a přál si jí mít na rukách jako jeho otec v den, kdy zemřela ta dračí pakáž. 
"Co to tu nevidím? Dvě malé veverky, co si hrají ve vodě daleko od domova. Či je váš domov někde poblíž? Tatínek s maminkou čekají až se vrátíte. Nebo jsou taky možná nabodnutí na něčí meč. Tyhle časy jsou krušné," úšklebek se rozšířil. Muži jej obešli, aby se mohli krásně roztáhnout kolem chlapců. Mohli se vydat nazpět, do ledové vody, brodit se či se nechat unést proudem, ale on je mínil dostat za každou cenu.
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Dark Sun Gwyndolin za Sun Oct 14, 2018 12:41 am

Vydřela si do očí díru než zamrkala a pozorněji se podívala na zadek té osoby, která se brodila z potoka. Přivřela oči a přes pálení v nich se snažila uhodnout, zda je to skutečně ten chlapec, kterého včera poznala. Ale bylo to dost ošemetné! Byla tma a ona měla v očích vodu. A jelikož se neznaly tak dlouho, tak nemohla ani určit hlas. Ale tak, jaký jiný malý pidižvík by tady znal její jméno. Jenom Arry! Počkat, ono to její jméno neřeklo, řeklo to jméno Arryho! A to bylo podezřelé!
Přemýšlela, šrotila mozek a mrzla ve vodě, ale na nic nepřicházela. Co jí zbývalo jiného než vylézt. Vyškrábat se na povrch a mírně potrápit své svědomíčko, když si připomněla čí hlava to srazila Arryho do ledové vody.
"Promiň, myslela jsem si, že jsi nepřítel. Ty tvoje hrbatý záda mě prostě evokovaly ... medvěda!" pokusila se to zamluvit, aby nevypadala jako úplný debil, že si jeho malou bytost spletla s vojákem. Medvěd byl pravděpodobnější. I když, jak nad tím přemýšlela ... "Myslela jsem medvídě! Takový malý, maličký, prťavý! Jako jsi ty!" spokojeně se pousmála a začala se třepat jako pes, aby ze sebe vydolovala veškerou nepotřebnou vodu. Nechtěla si jít znovu lehnout nacucaná jako houba. Ani Winston by to neuvítal a to jí dělal polštář s velkou radostí. Vždy si na něj lehla, jakoby byl jistá část postele a vesele na něj slintala, jelikož se jí o kotletce nezdálo poprvé. A rozhodně ne ani naposledy, jelikož dokud jí nechytne, tak nebude mít dobré spaní! Vždy se probudí s pocitem neúspěchu a jelen se jí bude smát, zatímco drak jen plácat po rameni. A ona nehodlala být takový odpadlík, který si ani pro kotletku nedoběhne. Ne, ne, příště je její jakože se Gwyn jmenuje!
"Kdo by nás tu hledal, prosimtě. Děláš jakoby jsi byl nějaký uprchlík, Arry. Kdo by hledal nějaké malé pískle jako seš ty," odfrkla si humorně a začala si ždímat kalhoty, když se v křoví, cosi ozvalo a vylezlo z nich šestero podivných existencí s loučemi. Vyčítavě se podívala na kluka. ..."Teď jsi to zakřikl, pitomče. Hlavně to nech na mě a ty mlč!" přísně zvedla prst a obrátila se na ty usměvavé pány. I její tvář se roztáhla.
"Co to tu nevidím? Právě k nám ze země vzdálené dorazilo pořádné hovado. Mozek v řitní oblasti, brada chybí, zřejmě nevyvinutá. Genitálie malé a neškodné, ani mečem by se do nich člověk netrefil," vyřešila jejich situaci jako skvělý diplomat, zatímco se dál ušklibovala na lannisterské vojáky. Aspoň pozná, co je to za lidi. Ale pokud budou vykazovat viditelné známky potřeby dostat přes držku, tak je i přes nechápavost jednoduchých výhrůžek přemlátí do tvaru análního kolíku.
avatar
Dark Sun Gwyndolin

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 23. 09. 18
Location : Řekotočí

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Arya Stark za Sun Oct 14, 2018 1:09 pm

Zřejmě neměla vůbec chodit ze svého místa. Kdyby zůstala tiše ležet, sice by si nijak nepomohla, ale ani by neskončila ve vodě. Jenže jak měla vědět, že se zrovna ve stejnou dobu probudí i Gwyn? Když od ní Arya odcházela, vypadala svým způsobem spokojeně. Winston sice o něco méně, ale nic nenaznačovalo její brzké probuzení. Neplakala, ani neštěkala ze spánku. Malá vlčice by se vůbec nedivila, kdyby se jí o psech i zdálo. Ale býval to právě Winston, kdo obvykle v noci trpěl na škubání chlupatých nohou a občasné zavytí.
„Co by tady dělalo medvídě?“ Zavrtěla hlavou. Nebylo pochyb o tom, že zdejší lesy byly plné divoké zvěře, ale určitě nehrozilo, že by narazily zrovna na medvěda. Arya vyrůstala se staršími bratry a tak měla možnost zaslechnout pár užitečných rad. Třeba, že se v případě nebezpečí nemá zdržovat v okolí hlavních cest. Proto Gwyn často nutila jít úzkými, na několika místech zarostlými, pěšinkami, ať už děvče protestovalo nebo souhlasilo. Na druhou stranu si netroufla chodit příliš daleko, protože nevěděla, co je čeká. Kdyby cestovala s Jonem, poradil by si. Stejně jako Robb.. a snad i Theon. Takhle musela přemýšlet. Neměla se držet blízko dobré cesty, ale nezašly ani tak hluboko do lesa, aby narazily na něco horšího, než na několik vyplašených srn a jelenů. Možnost, že by se srazily s medvědí rodinkou tak byla téměř vyloučená.
Nelibě před sebe dala ruce, aby se ochránila před další sprškou vody. Jedna koupel jí stačila, nepotřebovala si jí zopakovat. Už měla na jazyku, že by se Gwyn měla zamyslet nad tím, jestli je spíš člověk nebo pes, protože tohle nedělal ani ten nejprostší pacholek, jakého Arya znala, ale slova se jí zadrhla v hrdle. Přece jen to začínalo vypadat, že přibrat k sobě Gwyn nebyl vůbec dobrý nápad. Když cestovala vlčice sama, všude proklouzla jako stín, nikdo si jí nevšiml, nikdo jí nezastavil. Ale stačilo několik dní s psím děvčetem po boku a naplnily se její nejhorší obavy. Kousla se do rtu, když viděla, jak je obklíčili vojáci. Všimla si, že jednoho z nich zná. Viděla ho v Králově přístavišti. Mohl to být kdokoliv, ale rozhodně nepatřil k mužům věrným rodu Starků. Hořečně přemýšlela, co s tím. Sama by snad dokázala uprchnout, jenže se cítila zodpovědná za Gwyn. Přesně za tu, která si vzala k srdci, že bude vyjednávat. Arya se nezajímala o dobré vystupování, ale ještě než její společnice otevřela pusu, věděla, že to rozhodně neskočí dobře. A sotva skončila, jejich osud byl zpečetěn.
Nebylo moc možností, které by je z toho dostaly živé a zdravé. Kdyby jejich situace nebyla tak naléhavá, Arya by si na Gwyn patřičně vylila vztek. Měla nejdřív přemýšlet, když chtěla řešit věci, o jakých nic nevěděla. Neznala Lannistery, ani ty, kteří jim sloužili. A na její bláhovost měly obě doplatit. Malá vlčice už se připravovala k útěku, nebo alespoň k pokusu o něj, než uslyšela zvláštní dupání. Bylo tiché, ale rychlé. Najednou se za jedním z vojáku ozvalo zavrčení následované skokem a sražením ho k zemi. Arya nejdřív nechápala, co se děje, než si uvědomila, že útočící zvíře zná. Velká bestie s šedobílou srstí a tmavýma očima. Její zlovlk je našel. Nejradši by k ní běžela a objala ji, tolik jí chyběla. Jenže nebyl čas. Nymeria vrčela a připomínala jí tím, že není vhodná doba na radost ze setkání. Arya tedy popadla Gwyn za ruku a bez ohledu na její velikost jí začala táhnout za sebou.
Musela využít šance, kterou jim zlovlk poskytl. Nehleděla na to, jak moc dobrá cesta byla, jen se vyhýbala větším keřům a samozřejmě stromům. Po chvíli jí začalo píchat v boku, ale udýchaně se to snažila nevnímat. Jejich život byl daleko cennější, než trocha pohodlí. Nechtěla se otáčet, ale pud sebezáchovy rozhodl za ní. Obrátila hlavu v tu nejméně vhodnou chvíli, zakopla a skutálela se dolů z kopce. Gwyn strhla s sebou, ale potom se jejich ruce rozdělily a Arya se se kutálela dolů sama. Teprve až když tvrdě skončila na rovné zemi, funění vedle ní jí dalo najevo, že se přece jenom děvčete nezbavila. Odfoukla, aby se zbavila listí, které se jí přilepilo na obličej a vstala. V té chvíli si uvědomila, že se pravděpodobně dostala do ještě horší situace. Kousek od nich byly postavené stany a o něco dál plápolal oheň. To by nebylo to nejhorší, kdyby poblíž nestáli dva muži ve zbroji. Arya už neměla moc sil na to, aby znovu prchala. A jen bohové věděli, jak by to zvládla hýkající Gwyn. Jejich život byl cenný, ale všechno se stavilo proti nim. Jih opravdu nepřinášel nic dobrého.
Pohledem přejela po okolí, aby věděla, kudy vede nejlepší úniková cesta. V tom něco upoutalo její pozornost. Mladý muž s tichým stínem kráčejícím po boku. A kousek za ním zástava s šedým vlkem v bílem poli. Znak rodu Starků. Nikomu jinému by zlovlčí bestie nebyly věrné. V Arye hrklo, než slyšela svůj vlastní hlas.
„Robbe!“ zakřičela a vydala se k němu. Zcela iracionálně, bez zamýšlení. Zapomněla i na Gwyn, její pohled patřil jen jejímu staršímu bratrovi. V očích jí zaštípaly slzy. Šedý vítr jí poznal a otočil se po ní. Znovu na bratra zavolala, než se mu vrhla do náruče. Obmotala mu ruce kolem trupu, aby ho objala. Mířila za ním na Sever a on za ní přišel do Řekotočí.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Robb Stark za Tue Oct 16, 2018 1:09 pm

Mladý lord už byl téměř u poradního stanu, když se ozval poplach a hluk z druhé strany ležení. Výkřiky a dusot koňských kopyt. Ztuhl a ohlédl se tím směrem, čelo nakrabacené, jak urputně se snažil pochopit co se děje. Mohl je někdo napadnout, ale to mu nepřišlo příliš pravděpodobné. Spěšně se okolo sebe rozhlédl, aby pohledem vyhledal nejbližšího koně, ke kterému okamžitě vyrazil s Šedým v zádech. Chtěl vědět co se to tu pro Bohy děje! A to hned.

Jenže nežli se stihl vyšvihnout na neosedlaného koně, uslyšel výkřik. Někdo zakřičel jeho jméno a pak znovu. Šedý se otočil za tím hlasem, okamžitě věděl komu patří. Robb učinil to samé a přestože hlas znal velice dobře, nemohl uvěřit žádnému ze svých smyslů. Zůstal stát jako opařený, když spatřil dívku utíkající jeho směrem. To až když se mu sestra po druhém zvolání jeho jména vrhla do náruče, konečně se dokázal pohnout a přitisknout ji k sobě pevněji, jako by ji už nikdy neměl pustit. Zapoměl na všechno, na poplach v jeho táboře, na válku a na celý tenhle prohnilý svět, alespoň pro tuto chvíli, protože měl svojí sestru zpět. "Aryo," vydechl jí nad hlavou s takovou úlevou, že se obával toho, že ho zradí jeho třesoucí se kolena. Šel si pro své sestry do Králova přístaviště, Aryu nechal hledat všude kde se dalo, po tom co se od Stanise Baratheona dozvěděl, že ji odtamtud dostal, ale vzápětí mu za čísi pomoci z Dračího kamene uprchla, nechtěl uvěřit tomu, že už není mezi živými. Hledal však marně a ona si ho nakonec našla sama. Vlčice mazaná. Mladík se nevěřícně zasmál a pak svou malou sestřičku zvedl ze země. "Bohové! Jak.... jak jsi s sem dostala?" Pohlédl jí do tváře a pak ji k sobě opět přitiskl. "Jsem tak rád, že jsi tady, vlčice jedna mazaná," dodal se šťastným úsměvem, když v tom si uvědomil, kvůli čemu se sháněl po koni. "Šedý," kývl hlavou pochodním, které se třepotaly mezi stromy a to stačilo k tomu, aby se zlovlk otočil a rozeběhl za vojáky, kteří pronásledovali uprchlého vězně. Brzy mu byla stříbrošedá bestie na stopě. Pak Robb pustil svou sestřičku, aby vyskočil na koně, kterému chybělo sedlo, ale nechtěl ji opustit a spustit ji z očí, proto k ní natáhl ruku, a pokud se jí chytila, vytáhl ji za sebe na koně. Jakmile seděla za jeho zády a držela se jej okolo pasu, pobídl koně a vyrazili na druhý konec ležení zjistit co se stalo.

Robbův obličej se zkroutil vztekem, když zjistil, že jim uprchl vězeň. Ten nejdůležitější vězeň. Vězeň, kterého mohli Lannisterům nabídnout výměnou za jeho druhou sestru, za Sansu. Uprchl jim Jaime Lannister. Ten zlatovlasý parchant! A zabil při tom dobrého hocha. "Držte dál hlídky, nikdo další už jej pronásledovat nepojede! Jelo dost mužů a je s nimi Šedý," vydal rozkazy a pak se podíval na své vazaly a matku. "Arya je zpět," řekl jen.

Šedý vítr se mezi tím hnal za kořistí, kterou hnali i vojáci jeho pána. Ve vzduchu však cítil povědomí pach a jeho instinkt mu o její přítomnosti napovídal také. Cítil svou sestru. Nevrátila se sestra jen jeho pánovi, ale i jemu. Aniž by sešel ze stopy, zvedl čumák k obloze a krátce zavyl. Volal ji. Pak už se ale opět plně soustředil na dvounožce prchajícím na koni už nepříliš daleko před ním. Nepřestával při tom vnímat své okolí, nepřestal být ani na okamžik ostražitý a moc dobře cítil, že v lese jsou i další muži. Pach jejich krve se mísil s pachem zuřivosti druhého zlovlka.
avatar
Robb Stark

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 19. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Admin za Tue Oct 16, 2018 8:11 pm


Mnohdy se dalo více brát, že je spíše lítou zvěří, bestií než lidskou bytostí. Výškou přesahoval každého živého tvora a krutostí i toho nejbestiálnějšího muže. Jeho rod byl postaven na krvi a mrtvých nemluvňatech. V rudé tekutině svých obětí by naplnil jezero. Poznamenalo je to nějak? Dokázal se sám sobě podívat do tváře? Ani nemusel. Necítil nic. Lítost ani utrpení. Strach ani vlastní krutost. Zdálo se, že je prázdný, ale on si jen pouze užíval to trýznivé naříkání, skuhrání a prosby o život. Slyšel to každý den ode dne, kdy byl vyslán do Říčních krajin. Bylo to jako balada pro jeho uši. Žádný jiný zvuk se tomu nevyrovnal. Ač si choval v hlavě řev svého bratra i ten zápach škvařícího se masa, do sbírky musely přicházet i další a další exempláře. A nyní cítil další. 
Blížil se rychle. Zvíře líté. Ale jeho meč byl rychlejší. Švihl s maximální přesností. Ale ani on nemohl setnout něco, co letělo jako vítr. Přesto zvíře zaznamenalo zvíře. Meč sekl do ocasu a zvířeti se to přespříliš nelíbilo. Zastavilo se, aby se utkalo na život a na smrt s hroudou v brnění. A jeho kumpány, jež se přidaly. Jenže netušily, že se k nim blíží druhý zlovlk. Nyní zbývalo pouze na mužích Starků, zda se k Jaimemu Lannisterovi dostanou včas.
avatar
Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 153
Join date : 07. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi http://gameofthrones-rpg.forumotion.eu

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Jaime Lannister za Sun Oct 21, 2018 10:55 am

Koně pobízel rázně a oči držel upřené před sebe. Nemohl si dovolit navést koně špatným směrem, na kořen, které by ho donutil zastavit. Na shluk stromů, přes které by nebylo možné se dostat dál, či snad na padlý kmen, který kůň nepřeskočí. Jediné zaváhání či špatné rozhodnutí mohlo znamenat opětovné uvěznění. Užil si dost dlouhý pobyt u Starků, aby věděl, že nic podobného nehodlá opakovat. Sice nemohl tvrdit, že by se Lannisterové chovali k zajatcům lépe, ale i tak své uvěznění vnímal jako peklo na zemi. Oči měl stále upřené před sebe. Žádná větev ho nesměla odsedlat. Odolal pokušení ohlédnout se, když za sebou slyšel dusot kopit. Věděl, že ho vazalové Robba Starka budou pronásledovat. Přesto v koutku duše doufal, že to nebude tak brzy. Nebo lépe, překonání vzájemné vzdálenosti nebude trvat tak dlouho. Vlastně, Starkové by se měli zamyslet. Jeho rod držel Sansu možná v hlavním městě, ale měla to být budoucí královna. Jemu se podobné pocty nedostalo. Nikdo mu neposkytl komnaty, dobré jídlo ani možnost nosit se kolem jako lord. Pravděpodobně by napáchal více škody, než kdy dokáže Starkovo děvče, i tak to nebylo ani trochu hezké.

Ohlédnutí odolával dlouho, tedy do doby, než za sebou uslyšel ještě něco. Byl to další dusot, ale již ne kopyt. Nešlo o koně, ale něco daleko horšího, nebezpečnějšího. Nemohl být ani tak překvapen, že za ním Mladý vlk vyslal svého chlupáče. I tak to byla jeho největší zbraň. Dravá šelma, která poslouchá jen a pouze svého majitele. Měl ho na zastrašování nepřátel. To díky jeho zlovlkovi začaly kolovat fámy, že se Robb Stark mění na vlkodlaka a rdousí své nepřátele. Rozškube je na kusy a po nocích hoduje na jejich mase. Vskutku pěkná historka. Jaime ji nikdy plně nedocenil a nyní nehodlal začínat. Věděl, že ta potvora ho z koně sundá jakýmkoliv způsobem. Nikterak netoužil po tom, aby se mu ostré zuby zakously do jakékoliv části těla a hrozivě s ním zacloumaly, dokud by neprosil o život.

Snad to byl zásah vyšší moci, či jen prosté štěstí Tywinových dětí. Odnikud se přiřítil Hora. Clegane nepatřil mezi nejlepší vazaly, pokud šlo o vychování. Ovšem byl nejlepší z nejlepších, pokud šlo o plenění, trýznění a vykonávání otcovy vůle. Jaime se poprvé a jedinkrát ohlédl, aby zjistil, že se kdosi ohnal po zlovlkovi. Snad jediný člověk, který souboj s ním nemusí jen přežít, může i vyhrát. Na děkování bude čas později, on musel zmizet. S myšlenkou na to, že přeje zachránci štěstí, mizel dál do lesů. Setřást hloupé Starkovi muže už nemusí být takový problém. Zvlášť, když daleko větší nebezpečí je Hora a jeho armáda.
avatar
Jaime Lannister

Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 30. 09. 18
Location : Ve vlastních sračkách, v zajetí Robba Starka

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Dark Sun Gwyndolin za Sun Oct 21, 2018 10:13 pm

Vše se seběhlo rychle i na Gwyn. Za svá slova si vysloužila nemalý políček obrněnou prackou, což jí více méně naštvalo natolik, že by byla schopná na toho dotyčného skočit a zatlouct ho do země, pokud by to dřív neudělal on. Jenže jí pouze hlava najela do strany, ona se div nerozplácla a než se po něm stačila vzteky vymrštit, už po něm skočilo něco zcela jiného. Ústa jí pálila, cítila, že má kousek tváře roztrhlý, ale to jí nebránilo v tom, aby jí otevřela a užasle hleděla na to, jak se zjevilo to největší zvíře, který za svůj život viděla a skočilo to po vojácích. Kam se hrabal medvěd, tohle je trhalo na kusy i přes jejich brnění. Zůstala by zkoprněle stát a zírat, ale Arry jí začal táhnout pryč. Byla natolik v šoku, že ani neprotestovala, nevzpírala se a naprosto nic. Poprvé v životě se nechala vést a běžela za ním, jakoby se za nimi blížila sama smrt. Taky že mohla! Ten obrovský huňáč si brzy k večeři mohl vybrat je. Tudíž krok zrychlila až se dostala těsně vedle Arryho. Jaké to štěstí či neštěstí, že se svalili ze srázu a přímo do něčího tábora. Sebrala se ze země a aniž by si oprášila ruku, šáhla si na otevřenou ránu. Tekla z ní krev a určitě po ní zůstane nějaká ta jizva. Ale to nebylo hlavní. Hlavní bylo, že opustila Winstona a štěňítka. 
"Prdele!" neodpustila si nadávku, ačkoliv měla hubu v plamenech. Po mírném vystřízlivění cítila, jak jí pusa skutečně moc bolí. Podívala se za Arrym, ale ten se hrnul do náruče nějakého muže. Věděla, že je divný! Hodila nad tím oči v sloup, zvlášť když ten muž vysadil kluka na koně a zřejmě jim bylo ukradené, že je tam i ona. V jiném případě by si k nim dokráčela a zahulákala na ně, jenže Win zůstal někde za ní a ona ho mínila nalézt. Tudíž srala na nějakého Arryho. Win pro ní byl vším. 
Obrátila se ke kopci a hrdě se začala šplhat vzhůru. Chytala se větviček a kamenů. Odřela si kolena i dlaně, ale dostala se tam. Byla ještě špinavější než kdy dřív, ale byla tam a to bylo hlavní. Mohla se rozeběhnout vstříc tmě, ale to by brzy vypadala jako ježura, jak by se nabodla na každou větev a přelítla přes každý kmen. Tudíž ruku strčila před sebe a hrdě se pomalu sunula dál. Odrážela vše, co by jí mohlo ublížit nebo dostat na zem. Rozhodla se myslet a neskončit dřív než začala. Nesměla zklamat matku. To bylo nejdůležitější. A samozřejmě musela najít Wina, bez něj život neměl smysl!
"Do psí prdele! To je tma, že by se z toho jeden posral!" opět promlouvala svým velice tichým hlasem, zatímco slyšela vytí, řev a kroky. Ale ty byly snad její, tak se nemusela obávat, že jí cosi skočí zezadu po krku. I když ... ten zlovolný vlk to musel stále někde být.
Polkla a mžouravýma očkama se snažila něco najít. A také našla. Nebo ono to našlo jí. Něco po ní skočilo a svalilo jí to na zem. Vydala ze sebe hluboký výkřik a chtěla to něčím praštit než jí to olízlo a ona poznala Winnieho. 
"Ty jsi mě vyděsil, imbecile!" flákla ho po zadku, ale hned na to se přitiskla k tomu huňatému kožíšku. Po menší chvilce se odtáhla a vstala.
"Zaveď mě k vozu, blbe!" zavelela a nechala se jím navádět. Jaké to štěstí, že došli na mýtinku vcelku, přestože jednou zakopla a poté nakopla Winstona do zadku, za což si vysloužila jeho hlasitý povzdech. Nezdál se. Dohopkala ke štěnítkům a naštěstí žádné nechybělo.
"Uff, štěstí," štěstí, že jí Arry nechal koně, což se na něj tuplem mohla vysrat a vesele odjet. Vytáhla z vaku kus hadru a odešla k řece, aby ho namočila. Poté si ho připlácla na krvácející ránu a v klídku se vracela k vozu.
avatar
Dark Sun Gwyndolin

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 23. 09. 18
Location : Řekotočí

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Ramsay Snow za Mon Oct 22, 2018 10:00 pm

Zrovna procházel táborem, když vypukl zmatek. Akorát mířil za svými fenami, protože byl čas holky nakrmit. Nemusel nikoho přesvědčovat, aby je vzal s sebou. Stačilo se na ně jen podívat a okamžitě se mu dostalo přikývnutí. Koneckonců jeho smečka nebyla jediná, kterou si Starkovi muži brali s sebou. Snad i jejich dubové hlavy pochopily, že se psy jde všechno líp. Jen žrádlo jim musel dávat sám. Lordové se hnali do války a brali s sebou i své nezkušené synáčky. Jenže ti jim nebyli na bitevním poli zrovna k ruce a tak zastávali ty nejpodřadnější práce. Zrovna předevčírem se jednomu mladíčkovi od srdce zasmál. Damon Tanči pro mě ho donutil se trochu víc se smečkou sžít. A tak zatímco na něj Rudá Jeyne vrčela, on se s ní dělil o včerejší maso. Jeho chlapci věděli, jak si zkrátit dlouhou chvíli. Ale to nic neměnilo na skutečnosti, že se od holek držel každý dál. Ramsay je měl vycvičené, poslechly na povel, jenže... ne každý měl to štěstí, aby byl zrovna poblíž. Nemohl na ně dohlížet jako na své děti. I ony si musely dopřát trochu zábavy. Jeden z Karstarkových hochů na to doplatil malíčkem, ale starý Karstark nad tím mávnul rukou. Boj Mladého vlka pro něj byl daleko důležitější, než aby se zabýval nešikovností jednoho ze svých synovců. Nebo synů? Ramsayemu se nedostalo toho potěšení, aby věděl, o koho přesně šlo. Stejně ho to ani v nejmenším nezajímalo. Seveřané se v jeho poli zájmu takřka nepohybovali.
„Co to do pekla...“ Přimhouřil oči, aby se vzápětí stihl jen tak tak uhnout jednomu z osedlaných koní. Holky už jeho pach ucítily a začaly ho vítat. Jeho pozornost se však přesunula k dění kolem. Bodavě modré oči hodnotily situaci. Snažil se přijít na to, co paniku způsobilo, než k němu přiběhl něčí udýchaný panoš. Bulvy mu div nelezly z důlků, jak lapal po dechu a marně hledal vlastní hlas. Bastard nad tím povytáhl obočí, očekával alespoň půl slova na vysvětlenou. Jenže mladík se pořád k ničemu neměl. Udělal proto k němu několik kroků, což ho konečně k něčemu přimělo. Vyděšeně před ním couvnul, jako by snad na něj Ramsay vycenil zuby.
„Jaime... Jaime Lannister. Uprchnul a ty ho máš dostihnout.“ Hlas se mu třásl, přestože to v jeho hektickém nadechování nebylo skoro slyšel. Bastard zlehka naklonil hlavu doleva, než sám promluvil. Bavilo ho, jak se před ním chlapec div nekrčil, ale nikdo takový mu neměl právo cokoliv rozkazovat.
„Já ho mám dostihnout?“ zopakoval otázkou jeho slova a znovu se k němu o něco přiblížil. Mladík na něj vytřeštil oči a na okamžik zadržel dech. Zjevně se ještě nestačil s Ramsayem setkat osobně. Rychle zatřásl hlavou a udělal mezi nimi menší rozestup.
„Je to rozkaz lorda Starka. Králokat ukradl koně a vzal život jednomu mladému muži, který nad ním dohlížel. Je prioritou, aby se nestihl z Řekotočí dostat.“ To ale byly věci. S Jamimem Lannisterem mohla být dozajista přímo skvělá zábava, kdyby ho nedrželi v ohradě jako prase na porážku. Jistě, ve svém postavení žádný komfort čekat nemohl, ale taky se s ním dalo vypořádat daleko hůř. Poslíček naposledy na Ramsayeho zamrkal, než mu ukázal záda a zmizel. Bastard nebyl nadšený z toho, že mu někdo něco nakazuje a ruší mu tak poklidný večer, ale co zmohl. Kdyby se zdržel stejně k ničemu nevedoucímu pronásledování, dostal by kázání od otce. Viděl v něm svého syna jenom, když mu to zrovna přišlo vhod. Přesto pokračoval za holkami. Jestli někdo měl ulovit Králokata, tak jedině jeho smečka. Ladné vystrašené laňky zvládaly ulovit s přehledem, uprchlý Lannister znamenal výzvu. A ty Ramsay miloval.
Došel až k provizorním kotcům, kde byly feny zavřené. Pustil je, zavelel, aby vyčkaly a vyhoupnul se na nejbližšího koně. Damon přišel jako na zavolanou. Se samolibým úsměvem na rtech mu podal luk a šípy. Ramsay mu věnoval sebevědomý pohled, než si toulec přehodil přes rameno a vyzval holky, aby ho následovaly. Sám pobídnul koně a následoval smečku. Pro dnešní večer zůstala kůže ubohých chlapečků ušetřena. Na rozdíl od té zlaté.
Psům odlétávala hlína od tlap, stejně jako jeho koni od kopyt. Vybral si dobrého, obratně si poradil s každou nerovností, která znamenala zpomalení. Holky ale najednou změnily směr a se štěkotem se vydaly podél potoka a dovedly Ramsayeho na místo, kde se Králokat rozhodně nenacházel. Namísto něj našel ušmudlanou malou holku s třesoucím se podvraťákem po boku. Chvíli se na ní díval ve snaze zjistit, kdo to vůbec je. Neuniklo mu, že krvácí, na hlavě si sice držela kus látky, ale zbloudilý pramínek rudé si svou cestu našel. Jeho holky měly daleko vytříběnější smysly, než čekal.
„Sedni!“ zařval na feny, které na ni vrčely. Přesně jak očekával, najednou nastalo ticho. „Nevidělas tu projíždět špinavého zapáchajícího chlapa?“ zeptal se dívky, zda mu ulehčí práci. A kdyby nic nevěděla... Holky pořád nedostaly nažrat.
avatar
Ramsay Snow

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 18. 08. 18
Location : Sever

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Arya Stark za Tue Oct 23, 2018 9:17 pm

Nakonec bohové její prosby vyslyšeli. Trvalo to dlouho, ale pohled na Robbovu tvář jí všechno vynahradil. Tak moc si přála, aby byla doma a konečně viděla někoho z rodiny. A najednou tu před ní stál její starší bratr. Nezmohla se na nic jiného než na objetí. Potřebovala se přesvědčit, že se jí to nezdá. Že opravdu unikla Lannisterským vojákům a že už je v bezpečí. Robb nic jiného neznamenal. S ním přišel i kousek Severu. Šedý vítr jí přitom studeným čumákem šťouchnul do dlaně, jako by jí taky vítal.
„Chtěla jsem se co nejrychleji dostat na Zimohrad, ale všechno se to pokazilo. Snažila jsem se přesvědčit Stannise, aby nezahálel a okamžitě vyrazil na Sever, ale on pořád čekal. Tak jsem vyrazila sama. Nevěděla jsem, že to bude trvat tak dlouho.“ Nemohla se nabažit bratrova objetí. Ani by nedokázala spočítat noci, kdy na všechny myslela. Mrzelo jí, že s ním není Jon, ale jeho povinnosti už se nacházely jinde. Na loučení s ním nedokázala zapomenout. I jeho objetí bylo tehdy krásně hřejivé. Jenže na rozdíl od Robba, Jon se loučil. Starší ze Starkových dětí naopak malou vlčici vítal. Arya mu hleděla do modrých Tullyovských očí, než mu zabořila obličej do ramena.
„Tolik jsi mi chyběl,“ zamumlala. V tu chvíli by nedokázala být šťastnější. Ani náznakem jí na mysl nepřišlo to, co se doopravdy dělo. Nevzpomněla si na Gwyn, ani jí nezajímalo, že jí do tábora nahnaly muži Tywina Lannistera. Ještě před okamžikem se cítila jen jako malé ztracené štěně, ale teď se z ní stala opravdová vlčice. Jistá a sebevědomá. Ta jedna krátká chvíle jí přinesla pocit, že má konečně něco, co si po dlouhé cestě zasloužila. Jeden vlk sám nezmůže nic, ale smečka svede hodně. Rodina Starků se začala dávat dohromady. Bylo snadné nechat se unést kouzlem okamžiku, ale i přes vlahé emoce se Arya vrátila zpátky na zem. Dopomohl jí k tomu především Robbův bodrý hlas.
„Co se tady děje?“ zeptala se zmateně. Konečně se probrala a všimla si, že něco kolem není v pořádku. Nikdy ve válečném táboře nebyla, ale tušila, že takhle by to být nemělo. Muži měli hlídkovat, být na pozoru, aby se dovnitř nedostalo žádné nebezpečí. Ale takový zmatek rozhodně nevěstil nic dobrého. Nakrčila čelo, ale když se Robb vyšvihl na koně, beze slova ho následovala. Těžko říct, jak to cítil Mladý vlk, ale Arya nechtěla svého bratra opouštět. Až příliš dlouho neviděla nikoho z rodiny. Potřebovala být s alespoň jedním Starkem. Pořád v ní přetrvával strach, že když bude mít déle zavřené oči, tak se všechno rozplyne a nezůstane po tom víc, než jen vzpomínky na velice živý sen.
Zamrazilo ji, když slyšela ne zrovna potěšující novinu. Její příchod byl vykoupený útěkem Jaimeho Lannistera. Arye se ani nesnilo, že by ho dokázal někdo zajmout. O to víc jí zamrzelo, že uprchl. Sice nebyla zběhlá v taktice a strategii, ale snadno si domyslela, že nepoměr sil se tak vyrovnal. Cersei držela v zajetí někoho, koho postrádali Starkové a ti zase odmítali propustit jejího bratra. Jenže osud to chtěl zřejmě jinak. Přestože neviděla Robbovi do tváře, věděla, jak se cítí. Navenek nedával nic znát, ale uvnitř zuřil. Uplynula spousta času od doby, kdy Arya viděla Robba vztekat se. V té obě se ještě prali s Jonem a namísto cvičných mečů používali jen klacky. Teď byl jiný. I jeho obličej vypadal trochu jinak, než si ho pamatovala. Veškeré události v něm musely zadusit chlapce a vytáhnout na povrch dospělého muže.
„Robbe,“ zatahala ho za paži. „Kus odsud jsou vojáci. Myslím, že patří k Lannisterům, jednoho z nich znám. Zahlédla jsem ho v Králově přístavišti, když mě Stannis bral pryč. To kvůli nim jsme se sem s Gwyn dostaly. Vynořili se z křoví a potom nás obklíčili. Jenže se objevila Nymeria a...“ Trochu se v tom zamotala. Příliš pozdě si vzpomněla, že se do Řekotočí dostal i její zlovlk. Dal jim šanci na záchranu, přestože se jí samotné mohlo něco stát. „Musím se pro ní vrátit. A pro Gwyn. Měla by tu být, ale..“ Aniž by cokoliv vysvětlovala, rozhlédla se. Jenže ať se dívala, kam chtěla, psí děvče nikde neviděla. Že by jí opravdu pustila cestou a z kopce se skutálela sama? Všechna bezmoc se najednou vrátila. Nejdřív se potřebovala dostat na Zimohrad, aby mohla zachránit otce. Teď už našla Robba, ale musela se postarat o Gwyn. A Winna. A Nymeriu. Nejradši by seskočila z koně a běžela se přivítat s matkou. I po její náruči se Arye stýskalo. Jenže se nejdřív potřebovala ujistit, že kvůli ní nikdo nepřišel o život.

Pro Aryina zlovlka neznamenali Lannisterší vojáci žádnou větší potíž. Oproti hbitému chlupatému tělu byli moc pomalí. Dva z nich se nedokázali ubránit Nymeriiným výpadům, než její uši zachytily známé, avšak dlouho neslyšené, zavytí. Odpověděla stejně protáhlým tónem. Její bratr byl blízko a žádal si její přítomnost. Zlostně zavrčela na zbytek mužů a vydala se směrem, odkud ji druhý zlovlk volal. Její paní byla v bezpečí a nyní záleželo na něm. Hbitě se propletla mezi stromy, připravena k útoku. Do čumáku jí uhodil pach dalších mužů, takový pach, jaký se jí rozhodně nelíbil. Vydala hluboké hrdelní zavrčení, než skočila po své další oběti. Tihle byli jiní, ale pořád znamenali nebezpečí. Cítila ho. Proto se proměnila v bestii s rudými zuby, a s ušima v pozoru. Ve smečce by to bylo jiné, ale ona měla jenom bratra. Přesto nestáhla ocas a neutekla. Musela splnit svou povinnost. Chránit člena smečky a jejich dvounohé přátele. Splatit tak to, jak se k nim děti kdysi zachovali.
avatar
Arya Stark

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 18. 08. 18
Location : Snad kdesi poblíž severu

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Dark Sun Gwyndolin za Thu Oct 25, 2018 4:27 pm

Držela si mokrý hadr u úst, aby nemusela mít nutkání utřít podlahu. Teda, trávu, která by se zbarvila její krví. No, aspoň dostala odpověď na jednu podstatnou otázku a tož, jak to bolí, když dostanete okovanou pěstnicí do tváře. Celá levá půlka jí tepala bolestí, dokonce i zuby jí prapodivně brněly. Jazykem si po nich přejela, aby se ujistila, že jí ten syčák žádný nenalomil, nezlomil ani nevyrazil. Kupodivu kromě krve, kterou musela vyplivnout, jinak by z ní hodila šavli, se tam nic víc nenalézalo. Krvavý, zpěněný flusanec dopadl na zem, kterou už neměla chuť vypulírovat. Matka jí neviděla, matka jí nemohla nic přikázat. Byla svobodným čoklíkem, který byl zase bez lidské společnosti. Proti gustu. Měla Winstona a to bylo hlavní. Arry či co to bylo zač, byl zřejmě se svým bratrem, tak se nemusela starat, jestli ho něco sežere nebo mrdne kamenem po palici. 
"Do prdele, to je bolest!" ulevila si svým tichým hlasem, když se doplahočila s nadšením ke káře, o kterou se ledabyle opřela bokem a přitom pozorovala okolí. Winston seděl naproti ní a tvářil se podivně. Stříhal ušima jako zajíc a podivně se olizoval. Jako chlap, když cítí fenu. 
"U všech pekel, Winstone! Můžeš být víc nadrženej, když ti tu tvoje panička cedí krev?!" zavrčela na něj, i přes ten fakt, že s pomalu otékající pusou by spíš měla mlčet. Jenže slovo "mlčet" nebo "ticho" nebylo zrovna v jejím slovníku. Slyšela o tom, možná si to i dokázala představit, ale zkoušet to nehodlala. I kdyby jí vytrhli jazyk z pusy, dál by vydávala natolik otřesné zvuky, že to ticho by nenastalo. Chrčet uměla bravurně. To když jí jednou jeden kluk šlápl na krk a ona se div neudusila. Naštěstí ho matka zezadu vzala pánví po hlavě. No, nejspíš mu neměla říkat, že je leklá, naondulovaná kachna s mozkem tasemnice. Ale říkal si o to!
Winston nadšeně zavyl, když se za ní ozvalo jakési vrčení a rychlé tlapkání jejím směrem. Jediné, co si představila, byla ta obří potvora, která nakousala ty vojáky. Srdce jí spadlo až do krku, když se otočila, aby se podívala ... na hafíky. Napjaté tělo se jí zase uvolnilo, když si nahlas oddechla.
"Uff, jen psy," podívala se ze strany na stranu a opravila se. ..."Teda, feny," krásná, majestátní zvířata, která na ní koukala, jakoby jí chtěla každou chvílí roztrhat. Tvář jí i nadále pulzovala a každá další slova z ní vycházela hůř, že občas nešlo rozumět tomu, co to huhlá. A o tom se mohl přesvědčit muž, který si to přiklopýtal na svém koni a zastavil feny od toho, aby si z ní udělali sváču. Což jí v jistém chvíli příliš nedocházelo. Kdyby nebyla vyflusaná z lezení do kopce a plácání se přes temný les, sehla by se a s radostí by je poplácala po hlavě, přičemž by přišla o pár prstíčku, možná celou dlaň nebo rovnou ruku.
Vzhlédla k muži s hadrem přes ksicht, zhoupla se na špičkách a čuchla si k jeho noze. Poté se zhoupla zpět a zavrtěla hlavou.
"Ne, nesmrdíš," odpověděla mu úplně jinak než on chtěl. Ale co! Dostala přes hubu, ještě slítla z kopce. Třeba se jí to v hlavičce mírně porouchalo a už se to nijak nenapraví. 
"Ale mám tu něco, co by tvoje fenky uvítaly," obrátila se k vaku a začala v něm hrabat jeden určitý pytlík. Akorát jednou rukou to trvalo dosti dlouho, tudíž nechala hadr padnout na kárku se štěnítky, která si dávala dvacet a ohledně situace mimo káru nedávala mrd. Nechala vodu mísit se s krví a volně stékat. Pytlík byl důležitější.
"Zubní tyčinky! Hygiena je důležitá i pro pejsky," konečně vytáhla, co chtěla. Mínila se jako vždy usmát, ale místo toho stáhla tvář do bolestného šklebu, když se při pokusu o zvednutí koutků ozvala roztržená tvář. 
"Můžeš to mít za tři zlatky," zamávala s pytlíkem ve výši hlavy jeho koně, jelikož dál nedosáhla. Kromě štěnítek se rozhodla, že bude po cestě prodávat i vlastní produkty. A když už našla zákazníka, tak mu musí nějaké ty své spešl věcičky ukázat a nabídnout. Musí se přeci nějak po cestě uživit.
avatar
Dark Sun Gwyndolin

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 23. 09. 18
Location : Řekotočí

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Harrenhal/Harenov

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru